MISE RIO 1 Petr Frey
MISE RIO
UKÁZKY Zdemolované auto byl na první pohled Klářin červený Nissan. Na silnici u něj policie něco vyměřovala. Potom jsem už uviděl jen odjíždějící sanitku a pohřebák, který se objevil za ní. Někdo mi položil ruku na rameno, snad starosta, a řekl: „Henry, ulítlo jí to v zatáčce zrovna tam, kde roste ten starej strom. Je mi to moc líto.“ Podíval jsem se tím směrem. Stál tam krásný obrovský kaštan, podivně vyrostlý z příkopu. Tyčil se nad vší tou zkázou, jako nechtěný pán našich osudů. Zavřel jsem oči před vší tou hrůzou a nechtěl je otevřít. Někdo mi zaklepal na rameno. Nepřítomně jsem se otočil. Stála tam policistka a vysvětlovala mi úřední postup. Moc jsem ji nevnímal, podepsal nějaké papíry, a odmítl doprovod domů. Pak jsem jel zpátky na farmu. Čím jsem byl blíž, tím jsem jel pomaleji. Myslel jsem na Pavlínku, které právě končí film a začne se zajímat o svou večeři a maminku. Když jsem přijel na dvůr, vypnul jsem motor a zůstal sedět v autě. Pavlínka vyšla ze dveří, a pak se rozeběhla k autu, otevřela dveře u spolujezdce, podívala se na mě a zeptala se: „Tatínku, kde je maminka?“ Vzal jsem ji do náručí a odnesl dovnitř. Najednou jsem měl pocit, jako bych se přepnul na autopilota, který potlačuje mou vlastní bolest a navádí mě jen na Pavlínku, i když jsem byl sám napjatý jako struna. „Nejdřív si dáme pizzu, a pak ti všechno povím,“ řekl jsem jí. Musel jsem získat trochu času a něco rychle vymyslet. Naštěstí mě poslechla, snědla pár kousků a já jsem mezitím uvařil čaj. Zapálil jsem oheň v krbu a sedli jsme si k němu. „Pamatuješ, jak jsme se spolu dívali na kolouška Bambiho?“ „To bylo moc hezký, až na to, když mu umřela maminka.“ „To je pravda, ale on na ni pak moc rád vzpomínal, všechno zvládl a vyrost z něj Velký kníže lesa, jako byl jeho tatínek. Víš, Pavlínko a nám se zrovna dneska něco takového stalo s maminkou.“ „Maminka je zabitá?“ „Ano, zabila se v autě.“ „A ty budeš teď můj Velký kníže lesa a budeš mě chránit?“ „Ano, to budu.“ A bylo to alespoň venku, bez zbytečného lhaní, že maminka někde spinká. Pavlínka sklonila hlavu, když ji zvedla, měla oči plné slz a třásla se. Na tohle prostě neplatí žádný návod. Objal jsem ji a snažil ukonejšit, i když jsem sám měl na mále. Když se mi pak Pavlínku podařilo po dlouhé době uspat, šel jsem k sobě do pracovny. Chvíli jsem jen zíral do zdi. Autopilot přestával fungovat. Pak jsem se podíval na fotku na stole. Já s Klárou v Paříži! Chvilku jsem necítil vůbec nic. A pak to přišlo, vybuchl jsem v nekontrolovatelný pláč. Už nikdy! Nikdy s ní nikam nepojedu. Nikdy ji už nevezmu ani za ruku. Otevřel jsem skříňku, vyndal lahev whisky a zhluboka se napil. Vysunul jsem zásuvku s léky a začal štrachat co máme nejsilnějšího. Bylo toho dost, abych se už neprobudil do tak mizerné reality. Jenže v tu chvíli se mi naštěstí ten autopilot zase zapnul. Zavřel jsem zásuvku 1