KUDLANKA 1 Markéta Harasimová
KUDLANKA
UKÁZKY Z PROLOGU Aniž o tom přemýšlela, popadla oběma rukama volant a vší silou s ním zatočila doleva a doprava. Vůbec neřešila, co tím způsobí, hodlala jenom prosadit svou, smáznout mu z obličeje úsměv… navěky! Ať chcípne! Nechtěla s ním už mít nic společného. Přála mu smrt! Omámená zlostí však nepočítala se stavem vozovky. Škodovka sebou smýkla, roztočila se kolem své osy a udělala uprostřed silnice několik koleček. Oba naráz zaječeli – ona honem stáhla paže, on se zase snažil složitým manévrováním vozidlo srovnat. „Krávo!“ zaburácel. Neodpověděla, zapřela se dlaněmi do sedadla, až se jí na pažích napjaly svaly, a s vytřeštěnýma očima civěla do mlhy za předním sklem. Vůz se dál řítil tmou - jakým směrem, však ani jeden z nich netušil. Zaskřípaly brzdy, nicméně rozjetý kolos byl neovladatelný; hnal se kupředu bez jakékoli koordinace. Zdálo se to jako věčnost, než ho zarazila překážka a ozvala se ohlušující rána – během setiny sekundy ustal veškerý pohyb, z palubní desky vyletěly airbagy a přilepily se oběma cestujícím na obličeje. Znovu zavřeštěla - to už vzduchový pytel splaskl a spadl jí do klína. Panebože… Panebože! Letělo jí hlavou, přičemž cítila, jak se celé její tělo mírně chvěje. Motor zvenčí téměř neslyšně vrčel, zato uvnitř kabiny panovalo hrobové ticho. Stojící vozidlo obklopoval mlčenlivý soumrak. Obrátila hlavu ke spolujezdci a chtěla něco říct, slova jí však zamrzla na rtech. Po jeho spánku stékal tenoučký pramínek krve a víčka měl zapadlá. Několikrát po sobě zamrkala, sjela očima k zapínání bezpečnostního pásu a rázem pochopila souvislosti. Zapomněl se připoutat, takže airbag sám o sobě nezabránil zranění… Jak vážnému? Dumala. Odhodlaně napřáhla ruku a zkusila napřed, zda dýchá, posléze otestovala i tep. Žije, uvědomila si. A vtom jejím mozkem probleskla prchavá myšlenka… Sakra, proč se nezabil? Mohl si srazit vaz! Chvíli sledovala své duševní rozpoložení a zjistila, že je… doopravdy zklamaná! Když už se vybourali, mohl rovnou zemřít, měla by od něj věčný pokoj! A nejenom to. Jako bonus by navíc otupila hrany vzteku, který navzdory nehodě dál kolotal jejími žilami. Ventil potřebovala, ale bohužel… Ovšem… napadlo ji vzápětí a srdce se divoce rozbušilo. Vždyť nic není ztracené! On se právě teď nemůže bránit, je jí vydaný na milost a nemilost. Když bude šikovná… Zadívala se na své prsty, navlečené do kožených rukaviček, a potom zpátky do pobledlého obličeje. Teď, nebo nikdy! 1