Eliška Detektiv
Pavlína Jurková
JAK SI ELIŠKA BALILA NA TÁBOR
U Elišky doma panoval zmatek a vzrušení. Dnes byla ve škole naposledy. Domů se vrátila s vysvědčením a dobrou náladou. Konečně začínají vytoužené prázdniny.
Eliščin pokojíček byl plný hromádek oblečení.
Po zemi se povalovaly holínky, sportovní boty, sandálky, krém na opalování, přípravek proti komárům, několik plyšáků a dalších důležitých věcí. Už zítra totiž Eliška odjíždí na svůj první letní tábor.
Společně s maminkou a Toníčkem balili kufr. Maminka četla ze seznamu věcí určených na tábor a Eliška pro ně běhala. Ukládala je do kufru a volala: „Další!“
Pod nohama se jí motala Ťapka. Od Vánoc pěkně vyrostla. Už to nebylo malé roztomilé štěně, ale potrhlá psí slečna. Občas žalostně zakňučela, jako by věděla, že Elišku celý týden neuvidí.
„Ticho, Ťapko!“ okřikl ji Toníček nevrle.
Eliščin bratříček seděl na posteli a mračil se na celý svět. Mrzelo ho, že nemůže jet na tábor také. Maminka mu už několikrát vysvětlila, že to
5
od domova. Čas se pomalu vlekl. Elišce začala
těžknout víčka. Několikrát si dlouze zívla. Nakonec ji hlasy dětí, škytání a drncání autobusu přece jen uspaly.
Netušila, jak spala dlouho. Když se ale probudila, všude byl ruch a veselí. Některé děti si vyměnily místa, některé svačily, dva kluci hráli karty a jiný se pokoušel složit Rubikovu kostku. Holčička vedle ní už neplakala, ale zkoumavě si ji prohlížela. Když
uviděla, že Eliška nespí, strčila jí pod nos sáček citronových bonbonů a zeptala se: „Dáš si?“
„Dík,“ přikývla rozespalá Eliška a vzala si bonbon.
„Jak se jmenuješ?“ chtěla vědět ta holčička.
„Eliška.“
„Já Karolínka, ale říkají mi Kája,“ představila se holčička.
Nastalo dlouhé ticho. Obě cucaly bonbon a nevěděly, co říct.
„Už jsi někdy byla na táboře?“ osmělila se zeptat Eliška.
„Ne,“ zavrtěla hlavou Kája. „A ty?“
„Já taky ne,“ odpověděla Eliška. „A znáš tu někoho?“
„Jenom bráchu,“ zamumlala Kája a ukázala na brýlatého kluka za nimi. „To je Valda.“
Eliška si Valdu prohlédla a dál společně mlčely. Když vjeli na klikatou cestu stoupající vzhůru,
15