7
POSLEDNÍ MOŽNOST
A
ni po měsíci Jenny nesplnila svůj slib, že mi přidělí víc práce. Nezdálo se mi, že by mě měla opravdu ráda, ať už k tomu měla jakýkoli důvod. Možná jsme si dost nepovídaly, nestaraly se o to, kdo s kým jde na rande a tak. Možná to byla moje zřetelné rozčarování z nepravidelného harmonogramu práce, který mi znemožňoval naplánovat rozpočet a péči o dítě. Možná jsem byla jen obecně příliš nabručená. Přesto, že Jenny svůj podnik řídila špatně, brala jsem si co možná nejvíc práce. Angela začala být tak nespolehlivá, že mi Jenny zadávala práci esemeskami až večer. Toužila jsem po normálním pracovním rozvrhu, hlavně proto, že Jennin příslib dvaceti hodin týdně se změnil na deset, nebo i méně, podle toho, zda se Angela ukázala v práci. Jenny to však nikdy neřešila. Ne‑ mohla jsem si stěžovat, že ráno sedím čtvrt hodiny před Ange‑ liným domem, čekám, až se oblékne, a proto přijdeme na úklid pozdě. Jenny brala stížnosti tak, jako že nejsem týmový hráč. Když se Angela chlubila tím, jak je šťastná, že dostane zaplaceno bokem, aby mohla žádat o vyšší vládní podporu, klouby mých rukou až zbělely, jak pevně jsem držela volant. Její pohodlíčko mi dělalo problémy. Začala jsem mít pocit, že bych se měla začít
| 76