9788076960022

TANKY

Dnešní tanky až na vzácné výjimky řadíme do kategorie, pro kterou se všeobecně používá anglický název Main Battle Tank (MBT), česky překládaný jako hlavní bojový či hlavní bitevní tank. Tato pásová bojová vozidla vycházejí ze středních tanků druhé světové války, jež se vyznačovaly dobrým poměrem ochrany, mobility a palebné síly. S trochou nadsázky by se za první MBT dal označit německý PzKpfw V Panther, této kategorii však více odpovídají stroje až ze 60. let (M60, T-64, Leopard 1).

Pro ukrajinské bojiště je charakteristické velké množství typů tanků. Základním důvodem je existence několik ex-sovětských modelových řad, jež se po rozpadu SSSR vyvíjely na Ukrajině a v Rusku separátně. Dalším důvodem jsou západní dodávky, a to jak ex-sovětských, ale jinde vyráběných typů, tak i čistě západní produkce.

Ruská federace zdědila po Sovětském svazu 4 až 5 typových řad tanků, jejichž takticko-technická data jsou v podstatě stejná. Všechny dnešní ruské tanky vyjma typu T-62 (a T-54/55) mají 125mm hladký kanon 2A46, velmi podobnou hmotnost a v kombinaci s dynamickým pancéřováním i odolnost, avšak čtyři různé motory, různé automatické nabíjení, a dokonce i různá paliva. V dobách SSSR bylo činěno několik pokusů o větší unifikaci, později v Rusku taktéž. Ruským základním typem se po roce 1992 měl stát T-90, ale například výroba tanků T-80 se udržela v Omsku až do roku 2001. Pro období před nástupem Vladimira Putina do Kremlu byla pro Rusko charakteristická skomírající výroba i vývoj a většina snah o modernizaci byla zaměřená na export. Nová výroba se rozjela až v roce 2005, ač z technického pohledu se jednalo vždy jen o vylepšení tisíců uskladněných nebo nevyhovujících tanků vyrobených dřív. A tak Rusko, jež zjevně nebylo schopno utáhnout masivní výrobu T-90, přistoupilo k několika poměrně efektivním modernizacím řad T-72 a T-80, ale i starších variant T-90. Potichu se však stále počítalo

s mobilizační rezervou T-62, což se plnou měrou prokázalo již v prvním roce války na Ukrajině. O stavu asi nemalých počtů T-54/55 a charkovských T-64 není známo téměř nic, nicméně Uralvagonzavod má stále v nabídce upgradované T-55, jež se nakonec možná podívají i na ukrajinskou frontu. Obrovské ztráty, jež ruské tankové vojsko utrpělo v prvním roce války, v podstatě početně vymazalo všechny aktivní stroje. Fotograficky bylo po 14 měsících válčení zničeno nebo zajato na 1 800 ruských tanků, skutečnost však bude ještě vážnější. Ukrajina ve stejné době prezentovala přes 3 500 nějakým způsobem vyřazených (včetně ukořistěných) ruských tanků. V prvních měsících ztrácelo Rusko spíš to lepší, co mělo, později se stále více objevovaly upgrady starších verzí T-72. Můžeme se jen dohadovat, v jakém stavu je dnes až 17 000 strojů v rezervě, je však zajímavé, že již po půl roce válčení bylo rozhodnuto o aktivaci 800 T-62. Důvodem může být rozsáhlá kanibalizace dílů z rezervních T-72 nebo nedostatek nějaké klíčové komponenty, například motorů.

Ukrajina na tom byla z pohledu roztříštěnosti modelových řad tanků jen o málo lépe. Před invazí stavěla své jednotky z modernizovaných T-64, v menších počtech i z T-80. Vyvinula sice velice pokročilý stroj T-84 Oplot, který však hlavně z důvodu vysoké ceny zatím nebyl vyráběn sériově. S tanky T-72 se moc nepočítalo, ale i z nich vznikaly nákladově přijatelné modernizace. Válečnou situací se vše měnilo. Ukrajinci dokázali ukořistit velké počty všech Ruskem nasazených typů, včetně – v době psaní této knihy – pěti špičkových T-90M Proryv 3. Ukrajinská armáda se je snaží využívat v maximální míře, i když musí zažívat doslova logistické peklo, jelikož jsou plné součástí a osazené motory, k nimž nemá náhradní díly. Další zmatek v zásobování a opravách působí dodávky T-72 (M/M1/M1R/M1AE) a PT-91 Twardy zejména z Česka a Polska. Tyto stroje, stejně jako čistě západní typy, však alespoň dle našich informací proudí na Ukrajinu se sadami náhradních dílů, anebo jsou odesílány k větším opravám do domovských zemí.

Na přelomu let 2022/2023 vznikla ze zhruba 50 zemí podporujících zbrojní technikou Ukrajinu v jejím boji tzv. Tanková koalice, kterou tvoří státy spolupracující na dodávkách tanků. Když pomineme převody T-72 například z Čech a Polska, případně slovinskou dodávku již trochu exotických M-55S, jedná se především o dodávky Leopardů 1 a 2. Německo jim nějakou dobu bránilo, je těžké určit, zda z politických, nebo ryze technických příčin. V Evropě je omezené množství tanků Leopard 2, které je možné převést Ukrajině. Více je tanků Leopard 1, jež se nacházejí i v mobilizačních zásobách, ale hlavně u soukromých společností. Velká Británie vlastní nevelký počet Challengerů 2, takže britská pomoc může čítat maximálně desítky strojů. Jedinou zemí, která

má opravdu velké zásoby, tak jsou Spojené státy, kde bylo v letech 1980 až 1992 vyrobeno 8 290 Abramsů. Zároveň USA provozují zhruba 2 645 aktivních Abramsů, takže potenciál pro budoucí dodávky je zde značný. O Leopardy je navíc zájem i mezi dalšími evropskými zeměmi. Jistý potenciál pro Ukrajinu mohou představovat polské stroje, jestliže by byly ve výzbroji polské armády rychleji nahrazovány tanky Abrams a K2, které zatím mají krýt dodávky T-72 a PT-91.

Úkolem této knihy není a nemůže být poskytnou detailní informace ke všem užívaným typům, jelikož v každé modelové řadě je množství variant a podvariant a každá z nich by si zasloužila samostatnou publikaci. Čtenáři chci nabídnout základní přehled používaných modelů včetně základních dat. Bylo by zbytečné dokazovat, který tank či který jeho konkrétní parametr je lepší, nebo horší. S každou zbraní se v boji vítězně prosadí taková armáda, která ji dokáže účelněji nasadit, má důkladnější výcvik, vyšší morálku, lepší přehled o bojové situaci a zkušenější velení. Právě současný konflikt ukazuje v plné nahotě, že lépe vybavená, a dokonce i početnější armáda může v boji snadno selhat.

Tankový boj je manévrový. Často je důležitější, kdo dokáže účinně vystřelit první, než kdo má silnější pancíř nebo výkonnější kanon. Proto uvádím jen vybraná data (pokud jsou ověřitelná) spíš pro představu, než že bych vynášel soud, který stroj je v čem horší či lepší. K bezpečnosti zejména ruských a ukrajinských strojů promlouvá velkou měrou jejich dynamická ochrana. Jedná se bloky montované na povrch tanků (explosive reactive armour – ERA, česky výbušné reaktivní pancéřování), jež principiálně reagují výbuchem proti útočící munici. V technických přehledech proto uvádím jen odolnost nejexponovanějšího místa tanku – čela věže a teoretickou průbojnost vybrané munice ve standardu tzv. ekvivalentu válcovaného pancíře (rolled homogeneous armour – RHA, česky válcované homogenní pancéřování).

V knize používám jednotky SI a odvozené, pro výkony spalovacích motorů si však neodpustím pěkně postaru uvádět i koňské síly. U ruských strojů používám místo českého „vzoru“ ruské výrazy – třeba obrazca 2016 goda, zkráceně „obr.“. V případě ukrajinských a západních tanků pro jasné odlišení uvádím model, např. 2021, nebo označení z domovského státu u darované techniky. U tankových kanonů neuvádím dostřel, a to ani účinný. Dnešní tankové kanony mají dostřel většinou delší, než jaká je možnost úspěšného zásahu. Místo toho aspoň v nástinu zmiňuji opto-elektronickou výbavu tanků (systémy řízení palby, optické, infračervené, termální senzory, laserové dálkoměry apod.), protože právě ta může s dobře vycvičenou osádkou rozhodnout

o výsledku boje víc než odolnost čelních partií či počáteční rychlost granátu. Rovněž stručně uvádím použití bloků dynamické (reaktivní) ochrany tanků. Ty totiž mohou odolnost dramaticky změnit. Rusko i Ukrajina prakticky nepřetržitě vyvíjejí a zkoumají efektivní umístění bloků ERA stejně jako jejich konstrukci. Například Kontakt -1 funguje jen proti kumulativním granátům HEAT, Kontakt-5 i proti podkaliberním kinetickým APFSDS. Ukrajinský Niž je zase údajně ještě lepší než Kontakt-5.

T-62 VZNIK, POPIS A VARIANTY

Původ: SSSR

Používá: Rusko, Ukrajina sovětskou technikou. Nejznámější je jejich nasazení v arabsko-izraelských válkách, v irácko-íránské válce a ve válce v Afghánistánu. Jen tam jich sovětská armáda ztratila 385. T-62 se ještě v osmdesátých letech vyznačoval velkou palebnou silou a dokázal se prosazovat proti svým západním protějškům stejné generace.

T-62 je hlavní bojový tank 2. generace vyvinutý modernizací z řady T-54/55. Hlavní změnou jinak vzhledově podobného stoje je instalace 115mm kanonu v rozměrnější věži a na delší korbě. T-62 vyráběl Uralvagonzavod mezi lety 1961 a 1975. Původní T-62 (Objekt 166) byl přijat jako obr. 1961, od roku 1967 byl nahrazen produkcí T-62 obr. 1967. První velká modernizace proběhla na standard T-62M z roku 1983 a přinesla pasivní přídavné pancéřování a systém řízení palby Volna (kombinace laserového dálkoměru KTD-2, balistického počítače BV-62 a zaměřovače TŠSM-41U). T-62M dále dostal možnost palby PTŘS 9K116-1 Šeksna a kulomet ráže 12,7 mm pro velitele. V roce 1985 přibyla další modernizace T-62MV zejména přidáním reaktivního pancíře.

Ač tanky T-62 měly představovat jen dočasné řešení, zvláště zvětšením palebné síly oproti T-55, do příchodu mnohem sofistikovanějších T-64 (a záhy ještě T-72), udržely se ve výzbroji až do dnešních dnů. Běžně se používaly ještě dlouho po druhé čečenské válce (např 42. gardovou motostřeleckou divizí).

Po roce 2002 měla být většina T-62 sešrotována, ale zjevně nebyla. T-62MV byly ještě v roce 2021 viděny na ruských květnových přehlídkách.

Tanky T-62M a T-62MV proudí od podzimu 2022 na ukrajinskou frontu. Dokonce vznikl další typ T-62M obr. 2021, jimž je přidáván termovizní zaměřovač 1PN96MT-2 a bloky reaktivního pancíře ERA Kontakt-1. Od tanků

T-62MV je lze rozeznat na první pohled podle chybějícího přídavného pancíře na věži, jenž typ MV nemá. Podle zpráv, které jsou během války k dispozici, dochází k aktivaci až 800 rezervních T-62M a T-62MV. Některé procházejí modernizací na T-62M obr. 2021, jiné na T-62MV obr. 2022 (přidáním stejného zaměřovače 1PN96MT-2).

T-62 má osádku 4 mužů. Model 1967 váží 37,5 t a je osazen motorem V-55 s výkonem 580 k (433 kW). Dosahuje maximální rychlosti 50 kmh1. Kanon ráže 115 mm U-5TS(2A20) je stabilizován v obou rovinách a má hladký vývrt. Čelní pancíř věže dosahuje tloušťky 230 mm, boky 120 mm, záď 60 mm a strop 30 mm. Korba je chráněna zepředu 100mm pancířem, boky 60mm a záď 45mm.

NASAZENÍ A POČTY

Tanků T-62 všech verzí bylo vyrobeno zřejmě 22 700 kusů. Zhruba polovina šla na export. T-62 se zúčastnily snad všech konfliktů své doby vedených

Na Ukrajině jich Rusové ztratili desítky během prvních měsíců nasazení. Plánuje se nasazení až 800 T-62. Část z nich byla ukořistěna Ukrajinci a přestavěna na vyprošťovací vozidlo BREM-62.

Ruský T-62 M s improvizovanou mřížovou ochranou proti PTŘS útočící shora. Nyní v ukrajinských rukou.

T-62 obr. 1967

hlavní zbraň 115mm kanon 2 a 20

sekundární zbraně 7,62mm spřažený kulomet P kt, na věži 12,7mm DŠ k M nebo n SV t

délka s kanonem dopředu 9,33 m

délka hlavně 6 m (52 ráží)

vezená zásoba munice pro kanon 40 počáteční rychlost munice 3BM3 (APFSDS) 1 605 ms -1

hmotnost 37,5 t

osádka 4

maximální rychlost 50 kmh -1

maximální dojezd 450–650 km

tloušťka čelního pancíře věže 230 mm

T-64 VZNIK, POPIS A VARIANTY

Původ: SSSR, Ukrajina

Používá: Ukrajina, Rusko

T-64 je sovětský hlavní bojový tank vyvinutý pod vedením Alexandra Morozova charkovskou kanceláří ХКБМ/ChKBM (Харківське Конструкторське Бюро з Машинобудування ім. A. A. Морозова – česky Charkovská konstrukční kancelář strojního inženýrství A. A. Morozovova). Je podstatně dokonalejší než dobový souputník T-62. Jeho konstrukce obsahuje ve své době revoluční prvky, jako je kompozitní pancíř, kompaktní motor, 125mm kanon s hladkým vývrtem opatřený automatickým nabíjením dělené munice. To je další změna oproti kanonům ráže 100 a 115 mm tanků T-54/55 a T-62. T-64 byl chráněn a vyzbrojen jako těžký tank, ale s hmotností jen 38 tun. T-64 představoval na svou dobu skvělou konstrukci, byl ovšem velmi drahý a minimálně zpočátku trpěl spoustou dětských nemocí. Pro svou výrobní náročnost nejenže nikdy –zejména u motostřeleckých útvarů – zcela nenahradil starší stroje T-62, ale dal vzniknout řadě T-72, jež se zhruba o 40 % nižší cenou měla tvořit řešení pro případ masové válečné výroby. T-64 se proto do devadesátých let nevyvážel a tvořil jakési rodinné stříbro sovětské armády.

Vnějším designem je pro laika těžko rozlišitelný od jiných sovětských tanků své doby, uvnitř však byla spoustu věcí jiná. Vynikal kompaktním 5válcovým dieselovým motorem 5TDF s 13,6 litry zdvihového objemu a výkonem 700 k (522 kW). Motor předstihl svou dobu. Je to dvoutaktní plochý 5 válec se dvěma klikovými hřídeli po stranách, tedy jakýsi opak motoru typu boxer. Vyniká účinností, avšak první verze také nespolehlivostí. Tomuto motoru se díky kompaktním rozměrům, které umožnily vytvořit lehký, ale dobře chráněný tank, říká kufr nebo také s trochou ironie charkovský zázrak.

T-64 má díky novince ve formě automatického nabíjení kanonu jen tříčlennou osádku. Od verze T-64B z roku 1976 je možné z kanonu odpalovat protitankové řízené střely. T-64 přednostně směřovaly k divizím v Německé demokratické republice a Maďarsku, na potenciálním hrotu možné konfrontace s NATO, a též k rezervním jednotkám elitních útvarů SSSR. Po pádu Sovětského svazu zůstaly T-64 v Rusku, na Ukrajině, v Bělorusku a Uzbekistánu. Poslední dvě země je rychle vyřadily, 2 000 jich zůstalo na Ukrajině a okolo 4 000 čekalo na zničení v Rusku. T-64 se staly základem pro řadu T-80, vybavenou místo pístového motoru turbínou.

T-64 přinesl také jistá omezení, způsobená zejména karuselovým nabíjecím automatem, který pojme jen 28 dělených nábojů, popř. řízených střel.

Hloubkovou modernizací prošla varianta T-64B, jež byla postupně vylepšována až do ukončení produkce v roce 1987.

Vzhledem k aktuálnímu počtu se T-64 stal nosným typem ukrajinské armády až do konce roku 2022, kdy jej kvůli válečným ztrátám začal nahrazovat T-72. V roce 1999 se objevily dvě modernizace. T-64BM2 má motor 5TDFM o výkonu 850k (625 kW), nový systém řízení palby a nové automatické nabíjení. T-64U navíc disponuje optickými přístroji PNK-4SU a TKN-4S, umožňujícími i veliteli tanku střílet s kanonu a spřaženého kulometu. Obě verze už nesou moderní bloky reaktivního pancíře Kontakt-5.

Další model T-64BM Bulat má bloky nového reaktivního pancíře Niž, ukrajinský kanon KBA3 ráže 125 mm a noční vidění TO1-KO1ER. T-64BM2 Bulat z roku 2019 dostal termovizní zaměřovač TPN-1TPV, nový systém řízení palby, nový motor 6TD-1 o výkonu 1 000k (625 kW) a spoustu dalšího vybavení. Charkovský závod dodal v roce 2019 ukrajinské armádě 100 kusů modelu T-64BV m. 2017. Základem této modernizace je termovize TPN-1TPV, ERA moduly Niž uspořádané pro věž T-64BV a licenční radiostanice Lybid K-2RB (Motorola). Na tento standard jsou upraveny i modernizace starších T-64.

T-64BV model 2017 na přehlídce

Bulat na přehlídce v Kyjevě.

NASAZENÍ A POČTY

Tanků T-64 bylo vyrobeno zhruba 13 000. Ukrajina po rozpadu SSSR disponovala asi 2 000 stroji, ze kterých 300 bylo ztraceno v bojích v letech 2014–2015, přičemž 20 ukořistili separatisté. Další tanky byly dodávány na Donbas z Ruska, kde se s jejich nasazením dál nepočítalo. Na začátku války v roce 2022 operovala vojska separatistů zhruba se stovkou T-64 různých verzí, z nichž do koce roku 2022 přišla asi o polovinu. V Rusku by dle různých odhadů mělo zbýt okolo 2 000 kusů T-64 v neznámém stavu. Zajímavé je, že Rusové se je ještě nepokusili nasadit, i když nasazují podstatně méně dokonalé T-62, jež mají dokonce kanon jiné ráže. Nejspíše to má na svědomí charkovský zázrak – motor 5TDF, u jehož nástupců 6-TD-1, 5TDFM a 5-TDFM-1 se podařilo většinu příčin nespolehlivosti odstranit. Avšak tyto motory se nacházejí jen na Ukrajině.

Ukrajinské ztráty do konce roku 2022 činily 276 strojů všech verzí (zničených či opuštěných) z počátečních víc než 600 operačních strojů.

T-64 A

hlavní zbraň 125mm kanon 2 a 46 (D81)

sekundární zbraně 7,62mm koaxiální kulomet P k M t, 12,7mm kulomet velitele n SV t

délka s kanonem dopředu 9,2m

délka hlavně 6 m (48 ráží)

vezená zásoba munice pro kanon 28 v nabíjecím automatu

počáteční rychlost munice APFSDS 1 800 ms -1

motor 5 válců v řadě 5 t DF o výkonu 700 k (522 kW)

hmotnost 38 t

osádka 3

maximální rychlost různých verzí 45–60 kmh -1

maximální dojezd (s externími nádržemi) 500 (700) km

ekvivalent válcovaného pancíře na čele

věže 370 mm až 440 mm proti munici a PFSDS

ekvivalent válcovaného pancíře na čele

věže 500 mm až 575 mm proti munici HE at

Ukrajinský T-64BM

Původ: SSSR, Ukrajina, Rusko Používá: Ukrajina, Rusko motor o výkonu 840 k (630 kW) a systém palby PTŘS 9K120 Svir. Starší varianty T-72AV a BV, které se zhusta objevují i v současném konfliktu, se od verzí A a B odlišují doplnění bloků reaktivního pancíře Kontakt-1 (T-72B obr. 1989 má Kontakt-5).

Modernizační varianta 700 T-72BA (1998–2005) je vybavena termálním zaměřovačem 1PN96MT-02, ERA bloky Kontakt-5 a mnoha dalšími úpravami. T-72B3 obr. 2011 je dalším upgradem mnoha rezervních T-72B. Zjednodušeně řečeno se jedná o T-72BA s kanonem a systémem řízení palby z T-90A. B3 nese nový běloruský vícekanálový stabilizovaný zaměřovač Sosna-U (dovede i automaticky sledovat cíl) a digitální radiostanici a jeho nový kanon 2A46M-2 umí střílet PTŘS 9K119 Reflex. Praxe ukazuje, že zdaleka ne všechny tanky dostaly kompletní modernizační set, mluví se o silné kritice od ruských velitelů.

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Nejpoužívanějšími tanky jsou na obou stranách války na Ukrajině zástupci rodiny T-72. Říká se, že jsou produktem rivality charkovské kanceláře

Alexandra Morozova a Leonida Kartseva z Nižného Tagilu, resp. závodu Uralvagonzavod. Jisté je, že T-72 vznikl jako levnější vývojový stupeň T-64. Hlavní změnou je horizontální uložení munice oproti vertikálnímu v karuselu T-64, jiný systém odpružení a konvenčnější motor V12. Původní T-72 zvaný Ural se začal vyrábět v roce 1973 a ještě nesl optický dálkoměr. U verze T-72A z roku 1979, jež měla zesílené pancéřování, byl nahrazen laserovým dálkoměrem. Následovala odlehčená verze T-72M s jiným složením pancíře a zjednodušeným řízením palby. Tento typ byl určen pro spojence SSSR i na jiný export. Verze T-72M/M1 byly licenčně produkovány v Československu a Polsku. T-72B z roku 1985 přinesl nový kanon, zesílené pancéřování, nový

Vrcholem řady by měl být T-72B3M obr. 2016 s automatickou převodovkou, motorem V-92S2F o výkonu 1 130 k (830 kW), kanonem 2A46M-5, navigací Glonass, bloky ERA Relikt a PTŘS 9K119M Reflex-M. T-72B3M obr. 2022 je již jen úpravou na základě válečných zkušeností, zejména s přidanou ochranou bloky reaktivního pancíře. Další součástí ochrany zejména proti kumulativním střelám pancéřovek je mřížová ochrana (slat), někdy umístěná nad kryty pásů v oblasti motorového prostoru, v zadní části tanku a částečně i věže, čímž pak stroj vzhledem připomíná nejmodernější T-90M. Aplikace kamuflážního kitu Nakidka je předepsána, ale obrazová dokumentace z Ukrajiny ukazuje spíš na opak. B3 a B3M jsou poměrně levnou, ale efektivní modernizací. Tanky jsou mobilní, mají velmi dobrý systém řízení palby a výkonný kanon s účinnou municí. Mají však velké mezery v ochraně kvůli jen někde umístěným blokům ERA, a navíc trpí známou bolestí ruských tanků – velmi malou rychlostí vzad. Velitel tanku postrádá vlastní termovizní kanál a je odkázán na nestabilizovaný periskop vybavený nočním viděním jen s infračerveným přísvitem. Nemůže tedy za zhoršené viditelnosti (a skoro ani za jízdy) fungovat stylem hunter-killer, kdy velitel hledá cíle, jež střelec nezávisle ničí. Během prvního roku války zřejmě začaly docházet zásoby kvalitních multikanálových optik Sosna-U. Závod zajišťující modernizace tak přešel na novou verzi úprav (T-72BA obr. 2022), kde je Sosna-U nahrazena zaměřovačem 1PN96MT-2.

Ukrajina zdědila po SSSR stovky T-72, s nimiž původně příliš nepočítala. Měly mít exportní a modernizační potenciál, jenž se zhmotnil do několika verzí. T-72 AM má podobně jako v Rusku instalaci Kontakt-1 na T-72A. Bylo představeno několik dalších variant, z nichž asi nejzajímavější je T-72-120

s automaticky nabíjeným kanonem s hladkým vývrtem ráže 120 mm na jednotnou munici v licenci francouzské společnosti GIAT Industries, tedy něco podobného, čím disponuje tank Leclerc. Jednou ze současně provozovaných variant vyvinutých na Ukrajině je T-72 AMT, postavený na zkušenostech bojů z let 2014–2015. Pozná se podle kombinace bloků Kontakt-5 a Niž, má víc drobných vylepšení, ale postrádá termální zaměřovač. Ze spojenecké pomoci na Ukrajinu proudí tanky z Polska a Česka. Polsko poskytlo několik verzí T-72M (M1, M1R), navíc vlastní hloubkovou modernizaci PT-91 Twardy. T-72M1R je ukázkou efektivního vylepšení starší techniky, jehož jádrem jsou domácí zaměřovač s termovizním kanálem PCO KLW-1, umístěný podobně jako Sosna-U u ruských T-72B3, a důsledně kryté čelo a boky trupu i věže ERA bloky Erawa1/Erawa2.

Česká republika zatím dodala na Ukrajinu nejméně 40 kusů T-72M1

z mobilizačních zásob Armády ČR a další stroje jsou zřejmě výsledkem repasí

vyřazených strojů T-72M1 v soukromém držení. Vznikl typ T-72EA (Avenger) s modernizovanou výbavou a bloky ERA, ovšem bez termálního zaměřovače. První tank v tomto standardu dostal jméno Tomáš a byl pořízen z veřejné sbírky.

NASAZENÍ A POČTY

Celkově bylo vyrobeno více než 25 000 kusů T-72 všech verzí. T-72 se měl stát mobilizačním tankem, což se potvrdilo až v roce 2022. Stal se však silným exportním artiklem, byl vyvezen do více jak 40 zemí. V roce 2020 Rusko disponovalo nejméně 2 000 kusy aktivních T-72 (přibližně 850 T-72B3, 550 T-72B3M a 630 T-72B) a dle některých zpráv až 12 000 v rezervě. Realističtější údaj bude okolo 6 000 kusů.

Nedobrovolný export ruských strojů uskutečňuje ukrajinská armáda válečnou kořistí, s níž aplikuje směs vlastních, ze Západu dodaných a ruských T-72, tedy všech výše uvedených strojů. Zároveň probíhají vlastní, někdy dokonce polní upgrady například darovaných T-72M, jejichž bojová hodnota je bez upgradu sporná kvůli chybějící dodatečné ochrany ERA bloky a termálních zaměřovačů. Kombinací dostupného vybavení tak vzniká řada variant. Polsko dodalo nejméně 230 kusů, zejména T-72M1R, a pravděpodobně postupně dodá všechny své tanky na bázi T-72 včetně PR-91 Twardy (30 je již potvrzeno, polská armáda disponovala celkem 233 kusy). Česká republika dodala již zmíněných nejméně 40 T-72M1 z mobilizačních rezerv, dalších až 100 tanků

T-72M1 a T-72AE (je zdokumentována jejich služba u 63. mechanizované brigády) postupně upravují a dodávají soukromé firmy. Nejvydatnější zdroj

je ale ruská kořist, jejímž prostřednictvím Ukrajina získala zřejmě stovky různých T-72, včetně nejmodernějších T-72 B3M.

Rusko nasazuje většinu vlastních variant T-72, byť často po neúplné instalaci modernizačních setů. Podobně jako u Ukrajinců se tak jedná o pestrou směsici různých kombinací výbav.

T-72B3

hlavní zbraň 125mm hladký kanon 2 a 46M-5 sekundární zbraně 7,62mm koaxiální kulomet P k M t, 12,7mm kulomet n SV t na věži

délka s kanonem dopředu 9,53 m

délka hlavně 6,4 m (48 ráží)

vezená zásoba munice pro kanon 44 granátů a 8 P t ŘS počáteční rychlost munice APFSDS

1 650 ms -1 munice 3VBM60 Sviněc 2 motor T-72 B3, B3M V-84 o výkonu 630 kW, V-92S2F o výkonu

1 130 k (840 kW)

hmotnost 46 t

osádka 3

maximální rychlost

75 kmh -1 (4 kmh -1 zpátečka)

maximální dojezd (s externími nádržemi) 460 (700) km

ekvivalent válcovaného pancíře na čele věže (bez bloků ERA)

ekvivalent válcovaného pancíře na čele věže (bez bloků ERA)

ekvivalent válcovaného pancíře na čele věže vč. ERA Kontakt-5

ekvivalent válcovaného pancíře na čele věže vč. ERA Kontakt-5

520 mm proti munici a PFSDS

700 mm proti munici HE at

800 mm proti munici a PFSDS

1 180 mm proti munici HE at

Původ: SSSR, Ukrajina, Rusko Používá: Ukrajina, Rusko silnější turbínou se stal na svou dobu dobře vyzbrojeným, mobilním a odolným tankem, který se minimálně vyrovnal špičkové západní konkurenci. Nejlepší ruská verze před únorem 2022 je T-80BVM obr. 2017, vybavená bloky ERA Relikt, zaměřovačem Sosna-U, vylepšeným 125mm kanonem 2A46M-5, systémem palby PTŘS 9K119M Reflex-M, modernizovanou turbínou a novým nabíjecím automatem, jenž dokáže pojmout nové podkaliberní náboje 3BM59 s jádrem z ochuzeného uranu nebo wolframové 3BM60. T-80 vyráběl závod Omsktransmaš v Omsku, modernizací na standard BVM se zabývá společnost Rostec.

Původní výrobci v Charkově se nevzdali myšlenky na T-80 s pístovým pohonem a přišli s návrhem na 6válcový motor s protiběžnými písty 6TD o výkonu 1 000 k. Podle charkovské nomenklatury se měl nový dieselový T-80 jmenovat T-84, ale z politických důvodů (prý na osobní přímluvu Michaila Gorbačova) bylo zvoleno označení T-80UD. Produkce T-80UD čítala do rozpadu SSSR asi 500 kusů, Ukrajině zbylo v různém stupni dokončení asi 300 strojů. Odlévané věže pocházely z podniku Azovstal v Mariupolu, který brzy zkrachoval, později se vyráběla svařovaná věž, například pro dodávku 285 kusů pro Pákistán.

NASAZENÍ A POČTY

VZNIK, POPIS A VARIANTY

T-80 je další z vývojové řady sovětských tanků kategorie MBT s takticko-technickými parametry v podstatě podobnými jako v případě jeho souputníků T-72 a T-64. Vznikl na základě charkovského T-64 s doplněním několika prvky T-72. Do výzbroje se dostal v roce 1976 jako druhý tank na světě (po švédském Stridsvagn 103) s pohonem výkonnou, avšak žíznivou plynovou turbínou místo dieselového motoru. Pouhé dva roky vyráběný T-80A používal věž z T-64A včetně stejné zaměřovací techniky, T-80B získal podobně jako T-64B schopnost odpalovat z hlavně kanonu PTŘS. Varianty B brzy putovaly k hrotovým divizím do Německé demokratické republiky. T-80BV z roku 1985 poznáme podle bloků ERA Kontakt-1. Další vývoj vedl k mnohem odolnějšímu T-80U (1987). S přepracovanou věží, bloky ERA Kontakt-5 a se

Celkově bylo vyrobeno na 5 400 strojů T-80 všech verzí. Odhadnout počet T-80 v Rusku před invazí není snadné. Podle složení tankových praporů se dá předpokládat zhruba 700 v aktivní službě a až 3 000 v rezervě. Druhý údaj vychází ze stavů zjišťovaných v devadesátých letech. Z těchto počtů vycházejí modernizační programy posledních let. První dodávka T-80BVM proběhla v letech 2017 až 2019, další kontrakt z roku 2020 zněl na 50 strojů a od září 2022 běží produkce dál. Verzí BVM by tak Ruská federace měla před válkou mít zhruba 200 kusů, k tomu asi 500 strojů variant B/BV, U/UE/UM. Ukrajina v roce 1995 vykazovala 345 kusů T-80UD, v roce 2000 už jen 273 a o pět let později 271. Po roce 2014 bylo uschopněno a modernizováno 100 strojů pro ukrajinské aeromobilní brigády. V roce 2022 již měla většina aeromobilních brigád nezávislé roty T-80BV. Během současné války Ukrajina prokazatelně ukořistila nejméně 81 T-80BV, 33 T-80BVM, 43 T-80U, 7 kusů T-80UE-1 a dvě velitelská vozidla. Pákistán slíbil dodat 44 vlastních T-80UD z ukrajinské dodávky z let 1997–2002, jednání probíhají i s Kyprem disponujícím 82 ruských T-80U a velitelských T-80UK. Jedná se i s Jižní Koreou, která vlastní 33 strojů T-80U a 2 (velitelské) T-80UK, v Koreji určených zřejmě k výcviku.

Ruská T-80 BVM

Zbraně na Ukrajině

T-80 U

hlavní zbraň

sekundární zbraně

125mm kanon 2 a 46M-1

7,62mm P k M t koaxiální kulomet, 12,7mm n SV t kulomet velitele

délka s kanonem dopředu 9,65 m

délka hlavně

6 m (48 ráží)

vezená zásoba munice pro kanon 45 granátů a 6 P t ŘS Reflex

počáteční rychlost munice APFSDS

1 650 ms -1 munice 3VBM60 Sviněc 2

motor turbína Gt D-1250

hmotnost 46 t

osádka 3

maximální rychlost různých verzí 80 kmh -1

maximální dojezd (s externími nádržemi) 335 (415) km

ekvivalent válcovaného pancíře na čele věže (včetně ERA Kontakt-5)

ekvivalent válcovaného pancíře na čele věže (včetně ERA Kontakt-5)

780 mm proti munici a PFSDS

1320 mm proti munici HE at

Původ: Ukrajina

Používá: Ukrajina

Špičkový ukrajinský T-84 Oplot představený na výstavě v roce 2012.

Ukrajinský T-84 Oplot je hlavní bojový tank vzniklý na základě T-80UD s pístovým motorem. Důvodem jeho vzniku bylo kromě získání lepších bojových vlastností také oproštění od dílů vyráběných v Rusku. První viditelnou změnou je větší svařovaná věž. Připomínám, že odlévané věže produkoval jen zkrachovalý Azovstal. Oplot je vybaven ukrajinským kanonem KBA-3 ráže 125 mm. U T-84 se konstruktéři snažili vypořádat s tradiční bolestí tanků sovětské školy, totiž s rizikem snadného vzplanutí munice v nabíjecím karuselu, vedoucímu většinou k totální destrukci stroje. T-84 má nabíjecí automat a munici uloženou ve věži chráněnou dalším pancířem. Další munici veze v korbě. Ukrajina vyvinula model T-84-12 Jatagan, jenž byl přepracován na jednotnou munici 120 mm NATO, uloženou v zadní části věže (dle vzoru západních konstrukcí). Jatagan se neúspěšně zúčastnil tureckého tendru v roce 2000. Oplotů bylo dodáno armádě jen 10 kusů mezi lety 2001–2003, několik kusů odkoupilo USA s neznámým účelem. Existuje ještě modernější

Zbraně na Ukrajině

varianta T-84 Oplot-M, na první pohled rozeznatelná podle panoramatického pozorovacího periskopu PNK-6.

Oplot je velmi dobře chráněn. Jeho kompozitní pancíř obsahuje namísto keramické vložky (typické pro T-72) vrstvy oceli, hliníku a pryže. Složení je tajné, stejně jako celková odolnost, včetně nových bloků ERA Niž. Ty by měly odolat střelám APFSDS, HEAT, HESH a tandemovým kumulativním hlavicím. Tank má pokročilé řízení palby obsahující termální zaměřovač PTT-2.

NASAZENÍ A POČTY

Ukrajinská armáda vlastnila v roce 2021 pouhých 6 kusů T-84 Oplot (Oplot-M). Podle některých zpráv je alespoň část z nich bojově nasazena, což bohužel nelze v době války ověřit.

T-84 Oplot M

hlavní zbraň 125mm kanon k B a-3

sekundární zbraně

7,62mm kt-7,62 (P kt ) koaxiální kulomet, 12,7mm n SV kulomet velitele

délka s kanonem dopředu 9,65 m

délka hlavně 6 m (48 ráží)

vezená zásoba munice pro kanon 46 granátů (26 v nabíjecím automatu)

počáteční rychlost munice APFSDS 1 800 ms -1

motor 6 t D-2E o výkonu 1200 k nebo 6 t D-3 o výkonu 1500 k

poměr hmotnosti na výkon motoru 30 k/t (6 t D-3)

hmotnost 51 t

osádka 3

maximální rychlost 70 kmh -1

maximální dojezd 500 km

Původ: SSSR, Rusko Používá: Ukrajina, Rusko

VZNIK, POPIS A VARIANTY

T-90 je poslední z řady ruských strojů kategorie MBT vytvořený v duchu původní sovětské tankové doktríny. Jde o dílo konstrukční kanceláře v Nižném Tagilu, výroba probíhala v Uralvagonzavodu. První stroje vstoupily do služby v roce 1992. V podstatě se jedná o pokračování vývoje T-72, od něhož jsou některé verze skoro k nerozeznání. T-90 měl nahradit T-64, T-72 a T-80, jak už o tom ale byla řeč, v praxi dodnes slouží i stařičké T-62 a nové T-80 se v Omsku vyráběly až do roku 2001. Modernizace T-72, T-80, a dokonce i T-62 běží rovněž nepřetržitě. T-90 tak doplňuje pestrou směsici typů používaných ruskou a díky kořisti i ukrajinskou armádou.

T-90 je vybaven variantami 125mm kanonu 2A46, systémem kontroly palby 1A45T Irtyš z T-80 a vylepšeným motorem V-84MS o výkonu 840 k (618 kW). Z T-72 převzal horizontální uložení munice. Exportní verze T-90S pro Indii přinesla silnější motor V-92S2 o výkonu 1 000 k (735 kW). Tento stroj obdržel jméno Brišna a Indie ho produkuje v licenci. Další produkční variantou velmi podobnou T-90S byl T-90A s motorem V-92S2 a pasivním nočním zaměřovačem ESSA a termovizní kamerou Catherine-FC francouzského

Nejnovější T-90M Proryv 3

Zbraně na Ukrajině

Thalesu. Po vzniku společného podniku Volžského optického a mechanického závodu s francouzskýmThalesem se v Rusku začal vyrábět systém Catherine-FC, z něhož se postupně vyvinuly typy ESSA, PLISA a Sosna-U, jimiž byly upgradovány další ruské typy (např. T-72B3).

Poslední hloubkovou modernizací v rámci programu Proryv-3 vznikl vrcholný typ T-90M, dodávaný od dubna 2020. Charakteristická je pro něj nová svařovaná věž, motor V-92S2F, nový multikanálový pozorovací a zaměřovací systém, jenž může sdílet data s jinými vozidly, navigace Glonass, ERA Relikt kombinovaný s mřížovou ochranou zadních partií a mnoho dalších vylepšení. Před uvedením T-90M do výroby se hovořilo rovněž o zavedení nového kanonu 2A82-1M pro supervýkonnou munici Vakuum (2 050 ms-1, průbojnost až 1000 mm RHA), jež má být schopna penetrovat přední polosféru jakéhokoli západního tanku včetně M1A2 SEPv2 Abrams. Nejspíše se ale jednalo o dílo ruské propagandy, kanon 2A82-1M je plánován spíš jen pro T-14 Armata a v T-90M je 2A46M-5 střílející munici Sviněc. T-90M má navíc duální systém automatického nabíjení. Kratší munici starších vzorů bere z karuselového prstencového nabíječe jako T-72, delší munice Vakuum je automaticky nabíjena z pultového zásobníku v zadní části věže, dokonce rychlostí až 12 ran za minutu, jelikož granát je nabíjen s nábojkou v jednom cyklu. Zásadní modernizací je vedle multikanálového střeleckého systému Sosna-U rovněž nezávislá plně stabilizovaná pozorovací stanice velitele s vlastní termovizí – věc na současných západních tancích běžná, na ruských poměrně nová. K výbavě patří systém aktivní ochrany Arena-M. Stroje T-90M Proryv 3 vznikají většinou modernizací T-90/T-90A, jen okolo 10 kusů bylo prý vyrobeno zcela nových.

NASAZENÍ

T-90 se „podívaly“ na Ukrajinu už v roce 2014 v řadách ruské 136. gardové motorizované brigády. V současném konfliktu je nasazení všech verzí T-90 velice intenzivní. Podle některých odhadů disponovalo Rusko před invazí 125 stroji T-90, 337 kusy T-90A/S a až 92 tanky T-90M. Došlo dokonce k mezinárodnímu skandálu, když ruská armáda zanechala na bojišti indické tanky, jež měly být Rusku na servisu. Přesně rok po začátku konfliktu se udávaly prokazatelné ztráty 34 T-90A (19 zničených, 15 ukořistěných), 1 ukořistěný velitelský T-90AK, 6 strojů T-90S (4 zničené, 2 ukořistěné) a 25 T-90M (18 zničených, 3 poškozené, 4 ukořistěné). T-90 tudíž používá i Ukrajina.

T-90M

hlavní zbraň 125mm kanon 2 a 46M-6 (2 a 46M-4)

sekundární zbraně 7,62mm P k M t koaxiální kulomet, 12,7mm kord kulomet velitele

délka s kanonem dopředu 9,63 m

délka hlavně 6 m (48 ráží)

vezená zásoba munice pro kanon 22 granátů v karuselu, 40 celkem. 10 kusů v pultovém zásobníku ve věži.

počáteční rychlost munice APFSDS 1 650 ms -1 munice 3VBM60 Sviněc 2 (wolfram), 3VBM57 Sviněc 1 ochuzený uran)

motor V-92S2F o výkonu 1 130 k (831 kW)

Hmotnost 48–50 t

Osádka 3

maximální rychlost různých verzí 60+ kmh -1

maximální dojezd 550 km

ekvivalent válcovaného pancíře na čele věže (včetně ERA Relikt)

ekvivalent válcovaného pancíře na čele věže (včetně ERA Relikt)

820+ proti munici a PFSDS

1 550+ mm proti munici HE at

M-55S

Původ: Slovinsko

Používá: Ukrajina, Rusko

NASAZENÍ A POČTY

M-55S vzniklo jen 30 kusů, 28 jich bylo odesláno Ukrajině. V odborném tisku se mělo za to, že budou sloužit zejména k výcviku. Budou však nasazeny v boji u 47. mechanizované brigády spolu s vozidly M2A2 ODS Bradley. Bradleye nesou každý 10 PTŘS TOW, převezmou proto úlohu boje s tanky nepřítele. M-55S je budou při postupu podporovat a ničit například odolná postavení pěchoty.

hlavní zbraň 105mm kanon L7 s drážkovanou hlavní sekundární zbraně 7,62mm koaxiální kulomet a 12,7mm protiletadlový kulomet

délka s kanonem dopředu 9,9 m

délka hlavně 5,89 m (52 ráží)

vezená zásoba munice pro kanon 43 granátů počáteční rychlost munice APFSDS 1 475 ms -1 munice DM 63 (wolfram), průbojnost 550 mm RH a

motor V-55 o výkonu 579k (426 kW)

Hmotnost 38 t

osádka 4

maximální rychlost různých verzí 50 kmh -1

maximální dojezd 420 km

Pancíř čela věže (+ ERA bloky Rafael) 203 mm

Slovinský M-55S

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Jednou ze zemí, jež dodala Ukrajině tanky, je překvapivě malé Slovinsko s velmi skromnou armádou. Po rozdělení jugoslávské federace v tomto státě mnoho tanků nezbylo, ostatně jádro jeho armády tvořila původní teritoriální obrana. Slovinci se vydali v podstatě izraelskou cestou využívání zděděných tanků T-55. Izrael ukořistil od 60 do 80. let značné množství tanků T-54/55 a T-62 a vytvořil pro ně vlastní modernizační programy. Jeho tanky se jmenují Tiran, přičemž Tiran-6S je T-55 osazený britským kanonem L7 ráže 105 mm místo 100mm DT-10. Slovinci s izraelskou pomocí takto modernizovali na typ M-55S 30 kusů ex-jugoslávských T-55.

M-55S má domácí systém řízení palby Fotona SGS-55 a bloky reaktivního pancíře Rafael, změn se dočkal i pohon a spojovací vybavení vozidla. Slovinci si tak pro svou malou armádu levně udrželi schopnosti tankového vojska.

Leopard 1

Původ: Německo, Itálie Používá: Ukrajina

NASAZENÍ A POČTY

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Prototyp tanku Leopard 1 vznikl již na konci padesátých let a poskytoval vyváženou kombinaci vysoké mobility, palebné síly a odpovídající ochrany. Pro vrcholnou variantu 1A5 z roku 1984, byl vybrán výkonný britský kanon Royal Ordnance L7 ráže 105 mm a 10válcový motor MTU MB 838. Leopard 1A5 je ve srovnání s ruskými a sovětskými stroji (včetně T-62) chráněn poměrně slabě, boduje však skvělým řízením palby a termovizním zaměřovačem střelce Krupp-Atlas Elektronik EMES-18, v podstatě odpovídajícím výbavě moderních Leopardů 2. Střelec Leopardu 1 je schopen přesně zasahovat na 3 km za každého počasí, ve dne i v noci. Kanon L7 je s moderní municí APFSDS nebezpečný i pro nepřátelské T-72, s dobře vycvičeným nabíječem je navíc možné z Leopardu střílet velice rychle. Leo 1A5 velmi dobře zrychluje, a to i dozadu, pomáhá mu s tím automatická převodovka ZF se 4 stupni dopředu a 2 vzad. V manévrovém boji může být schopnost rychle vycouvat z pozice zásadní podmínkou přežití, resp. znemožnění zásahu nepřítelem. Tím všechny verze Leopardu 1 převyšují všechny ruské tanky kromě T-90M. Při správném nasazení se tak může Leo 1A5 prosadit i proti podstatně mladším strojům. Leopardy 1 je možné užívat rovněž jako vozidla palebné podpory či k ničení jiných cílů, než jsou tanky nepřítele. Na Ukrajině jsou totiž přímé tankové souboje poměrně vzácné.

Všech verzí Leopardů 1 bylo ve firmách Krauss-Maffei a OTO Melara vyrobeno 4 744 kusů. Novější varianty často vznikaly úpravou starších, nejsou tak započítány do celkového počtu. Po Evropě jsou jich stále stovky různých verzí a v různém stavu, velké jsou například řecké zásoby. Na Leo 1A5 bylo přestavěno celkem 1 225 kusů verze 1A1. Ukrajina dostává minimálně 100 strojů kombinovaných z německých, belgických a nizozemských 1A5 a dánských 1A5DK. Dodávají se i speciální varianty: odminovací Wisent 1 MC, vyprošťovací Biber AVLB, Pionierpanzer 2 Dachs AEV a Bergepanzer 2 ARV. Celkové číslo dodaných Leopardů 1A5 může činit až 178 strojů od německých soukromých společností, dále se nachází 50 strojů u belgické firmy OIP Land Systems, které se snaží belgická vláda vykoupit pro Ukrajinu, a potenciálně ještě 96 ex-italských vlastní švýcarský RUAG. Celkově by Evropa mohla poměrně rychle poskytnout až 324 Leopardů 1A5, jimiž disponují soukromé firmy. To je již množství pro 8 praporů včetně rezervních strojů k výcviku a nahrazení bojových ztrát. První desítky německých strojů jsou dodávány v létě 2023. S velkou pravděpodobností budou ukrajinští technici posilovat pasivní ochranu darovaných Leopardů 1 bloky ERA, aby alespoň částečně vyrovnali nevýhodu slabší ochrany.

Leopard 1A5

hlavní zbraň 105mm drážkovaný kanon Royal Ordnance L7 a 3 L/52

sekundární zbraně 2x 7,62mm kulomet MG 3 nebo F n M aG (1x koaxiální, 1x velitelský)

délka s kanonem dopředu 9,54 m

délka hlavně 5,89 m (52 ráží)

vezená zásoba munice pro kanon 13 nábojů ve věži, 42 v trupu počáteční rychlost munice APFSDS (NATO 105×617mmR)

1 475 ms -1 munice DM 63 (wolfram), průbojnost 550 mm RH a

motor M t U MB 838 CaM-500, více palivový 10válec 37,4 l o výkonu 830 k (610 kW)

hmotnost 42 t

osádka 4

maximální rychlost různých verzí 65 kmh -1

maximální dojezd na silnici 600 km

tloušťka pancíře na čele věže (bez polykarbonátového příd. pancíře LEXAN)

70 mm

Leopard 1A5 nabízený společností KMW.

Leopard 2

Původ: „Evropská tanková koalice“, výroba Německo

Používá: Ukrajina

Renk HSWL 354 má 4 stupně vpřed a 2 vzad. Tanky dostaly multikanálové systémy řízení palby EMES-15 (licenční americký Hudges namísto domácí, avšak drahé konstrukce EMES-13).

Velkého rozšíření se dostalo verzi 2A4 se zdokonalenou odolnější věží. Zavedli je a v licenci vyrábělo například Švýcarsko (Panzer 87 Leopard). Další výroba probíhala v Řecku, integrace systémů pro národní varianty ve více zemích, jež Leopardy 2 zavedly. Leopard 2 (zejména 2A4) se tak stal skutečně evropským tankem. Následná verze 2A5 se odlišuje přidanou ochranou věže proti kinetickým projektilům s charakteristickým zahrocením v přední části. Stejné řešení se uplatnilo také u dalších variant 2A6, 2A7 a (zatím) nejdokonalejší 2A7V.

NASAZENÍ A POČTY

Celkově bylo vyrobeno 3 600 Leopardů 2. Samotná Spolková republika

Švédský Strv 121 (Leopard 2A4)

VZNIK, POPIS A VARIANTY

V šedesátých letech, záhy po zavedení Leopardu 1, se začalo přemýšlet o jeho nástupci. Naděje byly vkládány do projektu MBT-70, což měl být nesmírně pokročilý tank. Bundeswehr se nakonec vydal cestou vlastního stroje na bázi modernizace Leopardu 1 firmou Porsche. V roce 1971 byl projekt pojmenován

Leopard 2. Současně se objevila nová zbraň: 120mm kanon Rheinmetall s hladkým vývrtem. S jeho zástavbou se ostatně počítalo i u vrcholných verzí

Leo 1. Prototyp Leopard 2 AV byl porovnán v USA s prototypem XM1. Německý tank si velkou chválu odnesl na poli mobility, řízení palby a výkonů 120mm kanonu. První objednávka na úctyhodných 1 800 kusů přišla v roce 1977.

Leopardy 2 prvních variant nesly kanon s délkou hlavně 44 ráží (L/44). Počínaje verzí 2A5 dostaly některé Leo 2 kanon L/55. Poháněl je 12válcový turbo diesel MTU MB 873 Ka-501 s výkonem 1 500 k. Automatická převodovka

Německo vlastnila až 2 125 Leopardů 2. Nyní má už jen zhruba 250 vozidel 2A6 a 2A7, ale objednává další buď z výroby, nebo vzniklé modernizací vozidel ze zásob německého průmyslu. Verze 2A7V má inovovaný kanon Rheinmetall Rh-120 A1 (L/55), jenž zvládne střílet programovatelnou munici. Verze, které jdou na Ukrajinu, jsou 2A4, 2A5, 2A5DK (dánské 2A6) a pravděpodobně i 2A6. Švédské Strv 121 odpovídají variantě 2A4 a Strv 122 pak 2A5. Pod vedením Německa se zrodila Koalice Leopard, což je novinářský termín pro země darující a plánující dodávky svých Leo 2 Ukrajině. V rámci dodávek a výměn se jedná i se Švýcarskem, jež sice vytrvale odmítá dodávat zbraně do jakéhokoli válečného konfliktu, mobilizační zakonzervované Pz.87 by ale někdy mohly nahradit jiné stroje.

Nejvíce bude dodáno verzí 2A4. Ač se někteří novináři posmívají strojům vyrobeným na přelomu 80. a 90. let, jedná se o tanky, jež na ukrajinském bojišti převyšují téměř vše, čím dosud disponují obě strany, a jsou důstojnými soupeři i posledních verzí T-72 a T-90. V době psaní této knihy bylo rozhodnuto o dodání více než 90 strojů Leopard 2A4 (z Polska, Norska, Kanady, Španělska, Nizozemí a Finska), nejméně 10 Stridsvagn 122 (2A5) a minimálně 21 německých 2A6. Rheinmetall dodá přinejmenším 70 dalších 2A4, německá vláda doplní několik kusů vyprošťovacích BPz3 Büffel ARV a spolu s Finskem nejméně 3 odminovací 2R Minebreacher (Raivauspanssarivaunu Leopard 2R).

Na Ukrajině dostane tanky Leopard 2 například 4. tanková brigády (před invazí záložní), jež v bojích přišla postupně o skoro všechny své T-64. I starých strojů Leo 2A4 si ukrajinští vojáci velmi považují. Vyzdvihují zejména skvělou

Zbraně na Ukrajině

optiku a řízení palby, vysokou průbojnost munice použitého kanonu a skvělou

mobilitu dobře chráněných 60tunových strojů s odděleným uložením munice v zadní části věže. Ukrajinci mimochodem vylepšují zejména starší Leopardy

2A4 montáží bloků ERA Kontakt-1.

V důsledku dodávek tanků Ukrajině dochází v Evropě k náhradám a výměnám, které se týkají i typu Leopard 2. Jedním z jeho nových uživatelů bude

Česká republika, která má slíbeno 14 strojů 2A4 jako náhradu za T-72M1

odeslané na Ukrajinu a dalších 50 nově vyrobených 2A7V.

Leopard 2A5/2A6

hlavní zbraň

120mm kanon Rheinmetall s hladkým vývrtem Rh120 L/44 nebo L/55

sekundární zbraně 2x 7,62mm kulomet MG 3 a 1 nebo F n M aG (1x koaxiální, 1x velitelský)

délka s kanonem dopředu 9,97 m

délka hlavně

5,2 m / 6,6 m (44 ráží/55 ráží)

vezená zásoba munice pro kanon 42 nábojů

počáteční rychlost munice APFSDS-T (z kanonu L/55)

1 710 ms -1 munice DM63 a 1 (wolfram), průbojnost 800 mm RH a

motor M t U MB 873 ka-501, vznětový přeplňovaný

12válec 47,7 l o výkonu 1 500 k (1 103 kW)

hmotnost 62 t

osádka 4

maximální rychlost různých verzí 70 kmh -1

maximální dojezd na silnici 340 km

Pancíř kompozitní pancíř 3. generace z ocelových a wolframových desek s výplní polymer plus keramické komponenty

Americký exportní tank M1A1.

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Původ: USA

Používá: Ukrajina

Tank M1 Abrams vzešel ze soutěže amerických výrobců po krachu původního německo-amerického programu MBT-70. Cílem bylo nahradit zastaralé tanky M60. První M1 dostaly osvědčený kanon L7 ráže 105 mm (M68), ale od počátku bylo počítáno se zástavbou 120mm Rheinmetallu L/44. Britská vláda počátkem sedmdesátých let uvolnila Američanům kompozitní pancíř Chobham, jenž se stal základem ochrany tanků M1 a měl odolat 115mm sovětským projektilům APFSDS. K pohonu byla vybrána vícepalivová turbína Lycoming AGT1500 s výkonem 1 500 koňských sil. Tank vážil 62 tun, přesto byl velmi pohyblivý. Zásadní zvýšení palebné síly přinesla verze M1A1 s kanonem M256 a APFSDS municí M829. Verze M829A2 by již měla stačit na čelní pancíře T-72, T-80 a T-90 osazené ERA bloky Kontakt-5. Tank M1A2 má pancéřování zesílené pláty z ochuzeného uranu. Termovizní zaměřovače již byly otestovány na tancích M60A3, Abramsy dostaly pokročilé, plně stabilizované systémy řízení palby Hudges s termální kamerou. Velitelé Abramsů, i jejich raných verzí, měli k dispozici vlastní termovize. Byli tak za všech okolností schopni fungovat v režimu hunter-killer. M1A2 se dále vyvíjejí, zatím poslední verze M1A2SEPv4 byla převzata prvním americkým útvarem 21. ledna 2023.

NASAZENÍ A POČTY

Tanků M1 bylo do zastavení produkce roku 1992 vyrobeno téměř 9 000. Všechny modernější varianty vznikají vylepšováním starších kusů. Prezident Joe Biden v lednu 2023 slíbil dodat Ukrajině nejméně 31 tanků M1A2, nejspíše exportní varianty. Američané však své rozhodnutí na konci března přehodnotili a v prvních dodávkách budou starší tanky M1A1 ze skladových zásob. Rozhoduje zřejmě rychlost dodávky. Kandidáty mohou být moderní zaměřovací a komunikační technikou vybavené modely M1A1SA (Situational Awareness) s 3. generací uranového pancíře, jež bude brzy vyřazovat americká Národní garda. Každopádně USA jsou momentálně jedinou západní zemí s opravdu velkou zásobou moderních tanků.

M1A2

hlavní zbraň 120mm kanon M256 a 1 s hladkým vývrtem L/44

sekundární zbraně

FV4034 Challenger 2

Původ: Velká Británie Používá: Ukrajina

7,62mm koaxiální kulomet M240, 12,7mm kulomet M2 na věži

délka s kanonem dopředu 9,77 m

délka hlavně

5,2 m (44 ráží)

vezená zásoba munice pro kanon 44 nábojů

počáteční rychlost munice APFSDS-T (z kanonu L/44)

1 555 ms -1 munice M829 a 3 (uran), průbojnost 800 mm RH a

motor turbína Honeywell aGt 1500 s výkonem 1 500 k (1 103 kW) při 30 000 otáčkách, automatická převodovka a llison X-1100-3B Hydro- k inetic

hmotnost 68 t

osádka 4

maximální rychlost různých verzí 68 kmh -1

maximální dojezd na silnici 426 km

pancíř kompozitní pancíř Chobham posílený deskami z ochuzeného uranu na čele věže (složení a odolnost jsou tajné)

ekvivalent válcovaného pancíře na čele věže (odhad)

ekvivalent válcovaného pancíře na čele věže (odhad)

1 000+ mm proti munici a PFSDS

1 500+ mm proti munici HE at

Challenger 2 britské armády

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Challenger 2 je třetí generací britských tanků, které se nacházejí ve výzbroji Spojeného království, Ománu a nyní již i Ukrajiny. Tento typ byl vyvinut v továrně Vickers Defence Systems (nyní BAE Systems Land & Armaments) modernizací tanku Challenger 1. Nakonec vzniklo zcela nové vozidlo, jež se svým předchůdcem sdílí jen 3 % dílů.

Osádku tvoří 4 muži: velitel, střelec, řidič a nabíječ. Hlavní výzbrojí je drážkovaný kanon L30A1 ráže 120 mm o délce 55 ráží. Munice do kanonu není kompatibilní s ráží 120 x 570 mm NATO. Vývrt hlavně vydrží 400 výstřelů náboji s plným výkonem. Challengery 2 mohou být osazeny zbraňovou věží Leonardo Enforcer s kulometem L37A2 ráže 7,62 x 51 mm NATO, kulometem ráže 12,7 x 99 mm a 40mm automatickým granátometem.

Pasivní ochrana Challengeru 2 je na vysoké úrovni. Kompozitní pancíř

Cobham 2 (někdy zvaný Dorchester) je vysoce odolný jak proti kinetické munici, tak i proti projektilům HEAT. Tyto tanky jsou vybavovány rovněž reaktivním pancířem. Pohon věže a kanonu je elektrický, věž se dokáže otočit

Zbraně na Ukrajině

za 9 sekund o 360 stupňů. Na každé straně věže je 5 výmetnic pro zadýmovací granáty L8.

Challenger 2 pohání 26litrový 12válcový vznětový přeplňovaný motor Perkins se 4 ventily na válec. Jeho maximální výkon je 1 200 k (890 kW) při 2 300 otáčkách. Automatická převodovka David Brown Santasalo TN54E má 6 stupňů dopředu a 2 dozadu. Podvozek se 6 koly na každé straně je odpružen hydropneumatickým systémem Horstman Defence Systems.

Za první války v Zálivu Challengery 1 a americké M1 Abrams s rozdílnými, avšak výkonnými kanony ráže 120 mm doslova deklasovaly irácké T-72M. S vysokou mírou pravděpodobnosti se dá říci, že tanky Challenger 2 jsou velmi účinnou zbraní i proti nejmodernějším ruským tankům, jelikož je převyšují prakticky ve všech parametrech.

NASAZENÍ A POČTY

Celkově bylo dodáno 386 bojových a 22 školních tanků Challenger 2 pro Velkou Británii a 38 pro Omán. V roce 2021 bylo rozhodnuto o modernizaci 148 strojů na standard Challenger 3. Před ruskou invazí na Ukrajinu zbývalo 97 rezervních tanků, s nimiž se nepočítá pro modernizaci. V lednu 2023 britský ministerský předseda přislíbil Ukrajině 14 Challengerů 2, ale ještě před dokončením výcviku ukrajinských osádek byla dodávka změněna na 28 kusů. Pravděpodobné je nasazení v sestavě dvou rot.

hlavní zbraň 120mm drážkovaný kanon L30 a 1

sekundární zbraně

délka s kanonem dopředu

délka hlavně

KF51 Panther

Původ: Německo

Použije: Ukrajina

7,62mm spřažený kulomet L94 a 1, 7,62mm kulomet L37 a 2 na věži

13,5 m

6,6 m (55 ráží)

vezená zásoba munice pro kanon 47

počáteční rychlost munice L27A1 APFSDS 1 650 ms -1

hmotnost 64–75 t

osádka 4

maximální rychlost 60 kmh -1

maximální dojezd 550 km

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Na jaře 2023 podepsala společnost Rheinmetall s ukrajinskou vládou memorandum o výstavbě moderního závodu na obrněná vozidla. Zástupci Rheinmetallu se rovněž nechali slyšet, že Ukrajině nabízejí zcela nový MBT KF51 Panther. Je ovšem otázkou, kdy se podaří prototyp ukazovaný na výstavách překlopit do produkčního stroje.

Nový Panther je složen z trupu Leopardu 2A4, tedy konvenční konstrukce. Má však zcela novou věž osazenou kanonem Rheinmetall Rh-130 L/51 ráže 130 mm s hladkým vývrtem. Měl by vážit 59 tun (s vynikajícími 25 k/t) a mít osádku 3–4 mužů. Čtvrtý člen osádky není nabíječ, nýbrž operátor zbraňových systémů, jimiž je KF51 Panther doslova nabit. Kromě jiného umí tento tank operovat s vlastními drony, a dokonce vypouštět a řídit vyčkávací munici. Granáty APFSDS ráže 130 mm by měly mít až o 50 % větší účinnost než

Prototyp KF-51 Panther

Zbraně na Ukrajině

dosavadní granáty ráže 120 mm. KF51 Panther má i nejmodernější systémy pozorování a řízení palby, systémy aktivní ochrany proti kinetické munici a PTŘS, dále rušičky proti vyčkávací munici.

hlavní zbraň 130mm kanon Rh-130 s hladkým vývrtem

sekundární zbraně 12,7mm koaxiální kulomet, 7,62mm kulomet ve stanici natt ER RCWS s 2 500 náboji, případně vyčkávací munice HERO 120

délka s kanonem dopředu 9,77 m

délka hlavně 6,8 m (52 ráží)

nabíjení nabíjecí automat, 3 rány za 16 sekund

motor vznětový V12 M t U MB 873 ka-501 o výkonu 1 500k (1 103 kW),

hmotnost 59 t

osádka 3–4

maximální rychlost různých verzí nebylo zveřejněno

maximální dojezd na silnici 426 km

pancíř nebylo zveřejněno

DĚLA, MINOMETY A RAKETOMETY

Dělostřelectvo kraluje bojištím stovky let a současná válka na Ukrajině na tom nic nemění, naopak jeho význam je v konfliktu bez zřetelné letecké nadvlády jedné ze stran zcela zásadní. Vzhledem k omezenému nasazení letectva je většina projektilů na delší vzdálenost „doručována“ hlavňovým a raketovým dělostřelectvem. Podobně jako v případě tanků se také ukrajinské dělostřelectvo potýká s obrovskými logistickými problémy. Ukrajina používá jak východní ráže 122 mm a 152 mm (případně ještě 100 mm a 85 mm), tak západní ráže 155 mm a 105 mm. Ruská logistika má v tomto ohledu jednodušší život, používá jen granáty 122 mm, a zejména 152 mm. Po roce války vykazuje ruská strana prázdné sklady munice ráže 122 mm, kterou disponují snad již jen původní vojska separatistů, po ruské anexi Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky už formálně neexistující, resp. zcela začleněná do struktury armády Ruské federace. I tyto ozbrojené složky jsou však přezbrojovány na modernější unifikovanou ráži 152 mm.

Většina zdrojů se shoduje na faktu, že Ukrajinci se v únoru 2022 začali bránit napadení 750 kusy dělostřeleckých zbraní ráže 152 mm (včetně 26 kolových samohybných houfnic DANA ráže 152 mm, objednaných roku 2020 v České republice) a 350 stodvaadvacítkami. V tom není započítáno protitankové dělostřelectvo disponující kanony ráže 100 mm (případně 85 mm). Během roku 2022 dostala Ukrajina dalších 424 děl od spřátelených zemí a další dodávky pokračují. Všechny uvedené zbraně byly více typů. Pokud jde o západní ráži 155 mm, vyznačující se vyššími výkony, Ukrajina se přechodem na tento moderní standard zabývala už dřív. Tažené, kolové a pásové systémy získávala ze zahraničí v různých počtech již před rokem 2022 a měla zájem se touto technikou postavit na vlastní nohy. Od roku 2016 byla

v Kramatorském závodu na výrobu těžkých obráběcích strojů (označuje se zkratkou KZTS, odvozenou z názvu v ruštině Краматорский завод тяжёлого станкостроения) vyvíjena samohybná zbraň 2S22 Bohdana ráže 155 mm. Práce na jejím vývoji snad byly v tichosti dokončeny, v létě 2023 se hovoří o náběhu výroby. V listopadu 2022 se prokazatelně jeden stroj zapojil do obrany země, později bylo prezentováno nasazení dalších. Ukrajinská dělostřelecká výzbroj ráže 155 mm tak fakticky pochází výhradně ze zahraničí. V některých případech nebyly zveřejněny skutečné počty zbraní z jednotlivých dodávek, tvrdí se však, že děla ráže 155 mm představují asi 40 % ukrajinské těžké hlavňové výzbroje. Poměry ex-sovětské a západní techniky se neustále mění. Například Finsko v roce 2023 darovalo desítky tažených kanonů Hyacint, 74 samohybných houfnic Gvozdika a stovky tažených houfnic D-30.

Nejvíc západních zbraní jednoho typu představují tažené houfnice M777. Mediálně zajímavější jsou moderní samohybné houfnice jako CEASAR, Panzerhaubitze 2000, Zuzana 2, AHS Krab, AS-90 a Archer. Granáty ráže 155 mm však používají i tažené M198, FH-70 a starší samohybné M109 různých verzí. Zdá se, že úzkým hrdlem nejsou ani tak hlavně děl, jako spíš jejich „potrava“. Na Západě opět rozjíždějí výrobu munice zejména ráže 155 mm a v bývalých zemích Varšavské smlouvy se zas aktivují linky na výrobu munice ráží 152 mm a 122 mm. Po celém světě jsou intenzivně reaktivovány rezervy, došlo například i k zápůjčce 300 tisíc granátů ráže 155 mm z Izraele. Nedostatečná se zdá být rovněž výroba nitrocelulózy potřebné k produkci střelného prachu. U novějších západních houfnic je typická možnost použití přesně naváděné munice (M982 Excalibur), speciálních granátů pro boj s obrněnou technikou (155 Bonus, SMArt 155), a dokonce i schopnost klást miny prostřednictvím projektilů (M718 RAAM) ráže 155 mm. Moderní munice je velmi drahá, ale efektivitou nesrovnatelnou s jinými bojovými prostředky odlehčuje logistice armád, přetížené všemi možnými požadavky. Jedna samohybná houfnice s hlavní délky L/55 čili 52 ráží (Krab, PzH 2000), jež by vezla plný palebný průměr (40) granátů např. Excalibur, by měla být teoreticky schopna zničit na vzdálenost 50 km celý tankový nebo mechanizovaný prapor.

Současná válka na Ukrajině ukazuje, jak relativně málo přesných a výkonných bojových prostředků dokáže vést k hekatombám těžké pásové a kolové techniky i živé síly. Podmínkou je kvalitní průzkum a přehled o dění na bojišti, s tím ovšem Ukrajině pomáhají spojenci. Na obou stranách konfliktu se značně rozmohlo užívání dronů, od levných komerčních až po profesionální. Pro dělostřelce obou stran nejen vyhledávají cíle, ale rovněž přímo koordinují palbu, jak naváděnou, tak hloupou municí. Naváděná munice není jen výsadou

Západem podporované Ukrajiny. Disponuje jí i Rusko, zejména typem 2K25 Krasnopol ráže 152 mm. Zajímavé je, že Krasnopoly lze střílet většinou jen z tažených houfnic – do nabíjecího poloautomatu samohybných houfnic se nevejdou. Ukrajina vyvinula vlastní podobnou munici Kvitnyk 152 mm a jistě používá i kořistní Krasnopoly.

Většinu práce dělostřelců však tvoří palba obyčejnou, tzv. hloupou municí. Při palbě na pozorované a zejména na nepozorované cíle dochází k obrovské spotřebě munice. Pro představu: umlčet (ve smyslu ochromit obranu na cca 30 minut) opěrný bod čety v terénu – 400 x 300 metrů plochy s 30 vojáky –znamená vyřadit z boje do 30 % živé síly a techniky. U roty to činí 100 vojáků na 1 500 x 1 000 m, přičemž mezery několika set metrů mezi četami kryjí kulomety. K umlčení opěrného bodu čety je tedy nutno vystřelit minimálně 250 ran ráže 152/155 mm nebo až 500 ran ráže 122 mm. Jedna baterie osmi houfnic ráže 152/155 mm tak spotřebuje celou vezenou zásobu munice (zhruba 8x 40 kusů). Ukrajinci uvedli, že v rámci přípravy útoku může na opěrný bod čety dopadnout dokonce 500 až 700 dělostřeleckých granátů, na rotu až 1 500 granátů. Samotný větší počet nasazených děl/raketometů tak nutně nemusí vést k převaze na bojišti, k cíli vede spíš efektivní nasazení těchto zbraní a zejména zásobování. Ukrajinci si u západních typů pochvalují vysokou přesnost, překvapením pro širokou veřejnost mohou být výkony v Evropě vyřazených či vyřazovaných houfnic FH-70. Podle dostupných zpráv zasáhnou pozorovaný cíl již 2. až 3. ranou.

Jedním z prostředků, jimiž Ukrajina dokáže vzdorovat minimálně trojnásobné převaze ruských děl, je vlastní systém GIS Arta. Funguje podobně jako taxislužba. Ze známých on-line údajů o poloze, typu a množství bojových prostředků (děl, raketometů, minometů…) dokáže dělostřelcům automaticky přidělovat cíle označované polními veliteli či průzkumem. Systém dovoluje extrémně krátkou reakci a cíle lze s jeho pomocí zničit nebo umlčet v řádu minut, přičemž sám vybírá nejvhodnější a nejbližší bojový prostředek. Zároveň umožňuje decentralizaci umístění zbraní, čím se snižuje účinek protibaterijní palby nepřítele. Palebnou úlohu je totiž možné přidělit jednotlivým dělům. Velitel baterie tak může jednotlivé zbraně rozptýlit v terénu a sám nemusí riskovat pobyt na místě, odkud se vede palba a které je tudíž nepříteli záhy známé. Aplikace GIS Arta vznikla v tichosti v ukrajinsko-britské spolupráci. Základem jsou digitální mapy dodané Brity a ukrajinský software.

Ještě pár slov k členění techniky a jejímu označování. Většina děl užívaných oběma stranami konfliktu je nějakým způsobem univerzální. Protitankové kanony jsou určeny k přímé palbě proti obrněné technice, neznamená to

však, že je nelze použít k nepřímé palbě. Podobně lze využít i tanky, vlastně je to v obou případech na Ukrajině běžné. Stejně tak většina houfnic, primárně určených k nepřímé palbě, dokáže plnit třeba úkoly protitankového dělostřelectva. Bundeswehr dokonce školí obsluhy Panzerhaubitze 2000 také k roli stíhačů tanků a do západních a ruských houfnic ráže 152/155 mm existuje i protitanková munice. V tom případě by bylo lepší používat pojem kanonová houfnice, lépe vystihující univerzalitu zbraně. My se však budeme držet originálního označení, například kanon 2S5 Hyacint-S či samohybná houfnice Msta-S, ač v obou případech by bylo přesnější označovat je jako samohybné kanonové houfnice.

Pro ruská i ex-sovětská ukrajinská děla se od 50. let minulého století používá dvojí označování (kromě továrního a průmyslového). Písmenné a číselné kódy používá Hlavní raketová a dělostřelecká správa Ministerstva obrany Ruské federace (Гла́вное

Министе́рства оборо́ны Росси́йской Федера́ции – Glávnoje rakétno-artilleríjskoje upravlénije Ministěrstva oboróny Rossíjskoj Feděrácii, GRAU) –například houfnice 2S19. Taktické označení stejného vzoru je Msta-S. V kódu GRAU je kód „1“ rezervován pro elektronické přístroje, „2“ pro dělostřeleckou techniku. U dělostřeleckých zbraní znamená „S“ samohybný prostředek, písmeno „B“ minomet a „A“ dělo. Vzhledem k užívání techniky vzniklé na konci 40. let minulého století zmíním i starší nomenklaturu, například 52-P546 pro houfnici D-20 („52“ je technické vybavení dělostřelectva, „P“ je kód pro děla, případně „M“ pro minomety).

Západní techniku v této knize označujeme tak, jak je známa v zemi původu – buď armádním vzorem či kódem (např. M777), nebo komerčním názvem (Archer).

2A65 Msta-B

Původ: SSSR

Používá: Rusko, Ukrajina

dostřel municí s raketovým pohonem (rocketassisted projectile – RAP) 36 km

počáteční rychlost střelby 6–8 ran/min

hmotnost 6,8 t

SAMOHYBNÁ HOUFNICE

2S19 Msta-S/S2/SM-2

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Tato tažená houfnice vznikla spolu se samohybnou verzí 2S19 Msta-S jako unifikovaný dělostřelecký systém ráže 152 mm. Dle původního zadání měl nahradit stávající děla ráží 130,152,180 a 203 mm. Msta-B střílí stejné typy dělené munice ráže 152 mm jako samohybná houfnice 2S19 Msta-S (viz dále).

Standardní tříštivotrhavý granát OF45 váží 43,56 kg, má maximální úsťovou rychlost 825 ms-1 a maximální dostřel 24,7 km. Nábojky se používají OF72 (dlouhý dosah), OF58 (plná náplň) a OF73 (redukovaná náplň).

Msta-B je umístěna na dvoukolové lafetě se dvěma sklápěcími rameny. Je vybavena poloautomatickým závěrem, dvěma pružinovými podavači pro podávání granátů a nábojek, hydraulickým zvedákem ke střelbě po vyvěšení kol a hydraulickým brzdovratným zařízením. Při laserovém ozáření cíle přenosným systémem řízení palby Malachit lze použít i naváděnou munici 3OF39 (Krasnopol).

NASAZENÍ A POČTY

Před únorem 2022 měla mít Ruská federace okolo 750 houfnic Msta-B u aktivních útvarů i v rezervě.

Počet ukrajinských děl tohoto typu není znám. Před rokem 2014 jich Ukrajina měla okolo 185. V roce 2022 začala válku jistě s menším počtem. Na druhou stranu jejich stavy v průběhu vojenských operací nejspíš neklesají –díky zbraním ukořistěným Rusům.

ráže

délka hlavně

počáteční rychlost munice OF45

152,4 mm

7,2 m (47 ráží)

825 ms -1

dostřel munice OF45 24,7 km

dostřel municí s generátorem dnového výtoku plynů (base bleed) 29 km

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Původ: SSSR

Používá: Rusko, Ukrajina

Msta-S je samohybná houfnice na podvozku tanku T-80, poháněná motorem

V-84 z tanku T-72. Hlavní zbraň je houfnice 2A65 s nabíjecím poloautomatem

1P22. Ve výzbroji Ruské federace měla Msta-S nahradit starší houfnici 2S3 Akacija, dosud se však užívají oba typy.

Msta-S je vybavena 16kW generátorem AP-18D pro provoz při vypnutém motoru. Jedná se o relativně moderní samohybnou kanonovou houfnici, srovnatelnou se staršími západními modely – zejména v digitalizované verzi

SM, která vzniká výhradně upgradem stávajících strojů, má přepracovaný

systém řízení palby opírající se o digitální mapy a je tak schopna podstatně efektivnější palby.

Houfnice 2A65 Msta-B

Samohybná houfnice 2S19 Msta-S

NASAZENÍ A POČTY

Houfnic Msta-S bylo vyrobeno okolo 1 130 včetně prototypů. Za produkci je od roku 1988 odpovědný Uraltransmaš. Rusko jich před útokem na Ukrajinu vlastnilo nejspíš 832, údajně včetně 260 strojů 2S19M1 a přes 210 kusů 2S19M2 (2S33-SM2). Moderních SM-21 bude ve skutečnosti jen kolem 100. Ukrajina před ruskou invazí disponovala asi 40 houfnicemi Msta-S, dalších minimálně 50 strojů ukořistila nepříteli. Bojové ztráty Ukrajiny neznáme, v případě Ruska je potvrzena ztráta 132 kusů.

hlavní zbraň 152,4mm houfnice 2 a 65

sekundární zbraň 12,7mm kulomet n SV t

délka 7,2 m

délka hlavně houfnice 7,2 m (47 ráží)

vezená zásoba munice pro houfnici 40

počáteční rychlost munice OF45 825 ms -1

dostřel standardní municí 24,7 km

dostřel municí base bleed 29 km

dostřel municí RAP 36 km

počáteční rychlost střelby 6–8 ran/min

hmotnost 42 t

osádka 5

motor vznětový přeplňovaný V-84 a o výkonu 840 k (630 kW); verze SM motor V92S2

maximální rychlost 60 kmh -1

maximální dojezd 500 km

tloušťka čelního pancíře věže 15 mm

KANON

2A36 Hyacint-B

Původ: SSSR

Používá: Rusko, Ukrajina

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Tento tažený kanon ráže 152 mm měl nahradit starší typ M-46 ráže 130 mm. Je vybaven čtyřkolovou lafetou. Výrobu zajišťoval v letech 1975–1989 Uraltransmaš. Pro Hyacinty bylo vyvinuto nové střelivo, jež není kompatibilní s jinými druhy munice ráže 152 mm, například pro houfnici 2S3 Akacija. Existuje i jaderná munice s účinkem ekvivalentu 0,1–0,2 kt TNT.

NASAZENÍ A POČTY

Kanon 2A36 Hyacint-B se hojně užíval ve všech konfliktech vedených Sovětským svazem a Ruskem a byl rovněž exportován např. do Iráku. Celkem bylo vyrobeno přes 2 500 kusů. Rusko mělo v inventáři až 1 230 kusů, Ukrajina do 300. Donedávna patřilo 24 těchto kanonů pod označením K-89 do výzbroje finské armády. I ty jsou už na Ukrajině. Hyacinty jsou intenzivně používány oběma bojujícími stranami. Od roku 2014 jimi disponují i separatisté ve východních oblastech Ukrajiny.

ráže

délka hlavně

počáteční rychlost

152,4 mm

7,6 m (49 ráží)

560–945 ms -1

dostřel standardní municí (OF-29) 26 km

dostřel municí base bleed 30,5 km

dostřel municí RAP

40 km

počáteční rychlost střelby 6 ran/min

hmotnost

9,8 t

Houfnice 2A36 Hyacint-B tažená vozidlem KrAZ-6322 na ukrajinské přehlídce

SAMOHYBNÝ KANON

2S5 Hyacint-S 152 mm

Původ: SSSR

Používá: Rusko, Ukrajina

v rezervě. Potvrzené jsou už ztráty nejméně 20 kusů. Ukrajina by jich měla mít v držení pouhých 25 a několik dalších z kořisti.

hlavní zbraň 152,4mm kanon 2 a 36 sekundární zbraň 7,62mm kulomet P kt

délka 8,33 m

délka hlavně kanonu 7,6 m (50 ráží)

vezená zásoba munice pro kanon 30

počáteční rychlost munice 590–940 ms -1

dostřel 26 km

dostřel municí base bleed 30,5 km

dostřel municí RAP 40

počáteční rychlost střelby 6–8 ran/min

hmotnost 28 t

osádka 5

motor vznětový V12 typ V-59 o výkonu 520 k (382 kW)

maximální rychlost 62 kmh -1

maximální dojezd 500 km

tloušťka čelního pancíře věže 15 mm

VZNIK, POPIS A VARIANTY

2S5 Hyacint-S

Samohybná varianta kanonu 2A36 Hyacint-B na podvozku upraveném z raketového nosiče 2K11 Krug byla produkována mezi lety 1976 a 1991. Nabíjení zajišťuje karuselový podavač z vezené zásoby 30 nábojů ráže 152 mm nejrůznějšího určení, včetně jaderných. Pro palbu musí stroj přejít z pochodové polohy do palebné, což zvládne za 3 minuty. Kanon je vybaven mechanickými mířidly D725-46 s dělostřeleckým panoramatickým dalekohledem PG-1M a optickým zaměřovačem OP4M-91 A. Na svou dobu se jednalo o velmi výkonný systém pro nejrůznější dělostřelecké úlohy.

NASAZENÍ A POČTY

Celkem bylo vyrobeno okolo 2 000 kusů pro Sovětskou armádu i na export. Dodnes jsou samohybné kanony Hyacint-S pod označením 152 TELAK 91 ve finské výzbroji (18 strojů). Brzy posílí ukrajinskou armádu. Na počátku konfliktu mohlo mít Rusko kolem 100 operačních Hyacintů-S a okolo 950

SAMOHYBNÁ HOUFNICE

2S35 Koalicija-SV

Původ: Rusko

Používá: Rusko

NASAZENÍ A POČTY

2S35 Koalicija-SV byla prokazatelně vyrobena zatím jen v počtu 12 kusů z prototypové série. Její nasazení na Ukrajině je zdokumentované, dosud není potvrzena žádná ztráta. Budoucí produkce je dost nejistá, jelikož pravděpodobně celý ruský vojenský průmysl je zapojen do oprav a modernizace stávající techniky. Rovněž cena tohoto stroje bude na ruské poměry astronomická.

hlavní zbraň 152,4mm kanon 2 a 88

sekundární zbraň 12,7mm dálkově řízený kulomet kord

délka 13 m

délka hlavně kanonu 7,9 m (52 ráží)

vezená zásoba pro kanon 30

dostřel klasickou municí 30 km

dostřel municí base bleed 40 km

dostřel municí RAP až 80 km

počáteční rychlost střelby 16 ran/min

hmotnost 48–55 t

Samohybná houfnice 2S35 Koalicija-SV

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Nejmodernější ruská samohybná houfnice ráže 152 mm byla představena v Moskvě na Rudém náměstí v roce 2015. Plánovaně by měla nahrazovat systém 2S19 Msta-S (a všechny starší systémy), vzhledem k pomalému výrobnímu tempu k tomu však hned tak nedojde. Koalicija je postavena na trupu typu Msta-S. Původně měla její základ představovat univerzální platforma Armata a měla mít dvě nad sebou umístěné hlavně. Systém dvou hlavní, jenž měl vést především k větší vytrvalosti palby i životnosti celého systému, byl opuštěn, a vznikla tak poměrně konvenční zbraň. Jádrem je kanonová houfnice 2A88 s dostřelem až 80 km naváděnou raketovou municí a 40 km municí z houfnice Msta. Rychlost palby je prý udržitelných 16 ran/min, vezená zásoba munice čítá 60–70 granátů a stejný počet prachových náplní. (Koalicija používá obdobný systém nabíjení jako západní děla, nikoliv mosazné nábojky, jak bylo doposud zvykem u většiny sovětských a ruských děl.) Jde o vysoce automatizovaný bojový prostředek. Dokáže například sám vybrat druh munice pro konkrétní zadání nebo pomocí robotizovaného nabíječe doplnit palebný průměr za 15 minut. Jedná se nepochybně o jednu z nejdokonalejších zbraní svého druhu na světě. Vyvinut byl i prototyp kolové varianty na podvozku Kamaz 8x8.

osádka 3

motor pravděpodobně vznětový přeplňovaný motor V12 z tanku t-90 V-92S2F o výkonu 1 130 k (831 kW)

maximální rychlost 60 kmh -1

maximální dojezd 500 km

tloušťka čelního pancíře věže 15 mm

SAMOHYBNÁ HOUFNICE

2S3 Akacija

Původ: SSSR

Používá: Rusko, Ukrajina

často ničeny palbou protivníka, ale rovněž hojně mění držitele jako kořist. Vzhledem k dávno ukončené výrobě bude tato válka pro ruské i ukrajinské

2S3 asi labutí písní, zejména v případě Ukrajiny, která bude nucena přejít na západní ráži 155 mm.

hlavní zbraň 152,4 mm houfnice 2 a 33 (tovární značení D-22) sekundární zbraň 7,62mm dálkově ovládaný kulomet P kt

délka 7,77 m

délka hlavně kanonu 5,2 m (27 ráží)

vezená zásoba munice pro kanon 46

počáteční rychlost munice OF-25 650 ms -1

dostřel standardní municí (OF-25) 18,5 km

dostřel municí RAP 24 km

počáteční rychlost střelby 5 ran/min

hmotnost 28 t

osádka 4

motor vznětový V12 V-59 o výkonu 520k (382 kW)

maximální rychlost 63 kmh -1

maximální dojezd 500 km

tloušťka čelního pancíře věže 15–30 mm

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Tato samohybná houfnice ráže 152 mm byly vyvinuta na přelomu 60. a 70. let jako protiváha amerických M109. Od roku 1971 slouží v nejméně dvaceti armádách. Hlavní zbraní je upravená houfnice D-20 s nabíjecím automatem. Je postavena na šasi 2K11 Krug, podobně jako její mladší sestry. Od verze 2S3M1 dokáže střílet laserem naváděné granáty OF-38 Krasnopol s raketovým pohonem, modernizační verze 2S3M2 přinesla navíc satelitní navigaci a automatizovaný systém řízení palby. Navzdory na dnešní poměry nijak oslňujícím výkonům se jedná doslova o tažného koně dělostřelectva obou stran konfliktu na Ukrajině.

NASAZENÍ A POČTY

Rusko mělo na začátku bojů minimálně 800 Akacijí u útvarů a dalších 100 v rezervě. Ukrajina disponovala maximálně 260 kusy. Akacije obou stran jsou

Samohybná houfnice 2S3 Akacija

Houfnice D-20

obr. 1955

Původ: SSSR

Používá: Rusko, Ukrajina

ráže

152,4 mm (152 × 547,5 mm R)

délka hlavně 5,2 m (27 ráží)

počáteční rychlost munice OF45 650 ms -1

dostřel standardní municí 17,4 km

dostřel municí RAP 24 km

počáteční rychlost střelby 5 ran/min

trvalá rychlost střelby 1 rána/min

Hmotnost 5,7 t

Obsluha 8

SAMOHYBNÁ HOUFNICE

2S1 Gvozdika

Původ: SSSR, Polsko, Bulharsko Používá: Rusko, Ukrajina

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Tažená houfnice D-20 (staré označení GRAU 52-P-546) ráže 152 mm je již opravdovou pamětnicí. Byla vyvinuta po roce 1947 a zavedena v roce 1955. Pojezdové ústrojí sdílí s kanonem D-74 ráže 122 mm. D-20 je schopna i přímé palby proti tankům pomocí zaměřovače OP4M a kumulativních granátů. Je možné z ní pálit granáty Krasnopol naváděné laserovým paprskem, jež mohou z tak staré zbraně udělat i na dnešní poměry velmi účinnou houfnici.

NASAZENÍ A POČTY

Stařičké D-20 nasadily obě strany. V Rusku jich bylo před invazí okolo 1 100 v rezervních skladech, Ukrajina měla zhruba 215 kusů. Další byly darovány Českou republikou, jež je vykoupila v Bulharsku. Rusko jimi zásobovalo především vojska separatistických republik. Vedle houfnic zničených na obou stranách v boji je na ruské straně zdokumentovaných několik havárií s fatálními následky pro obsluhu.

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Samohybnou houfnici Gvozdika na podvozku transportéru MT-LB důvěrně znají i naši dělostřelci, kteří prošli základní vojenskou službou za minulého režimu. Karafiáty, zkonstruovanými na přelomu 60. a 70. let v Charkově, byly vyzbrojovány armády Varšavské smlouvy a spřátelených zemí. Jednalo se tak o jednu z nejrozšířenějších samohybných houfnic na světě. 2S1 je schopna plavby a vyznačuje se velmi slušnou mobilitou. Palebné výkony houfnice ráže 122 mm jsou na dnešní poměry diskutabilní, Gvozdiky přesto na Ukrajině intenzivně používají obě strany.

Houfnice D-20

2S1 Gvozdika

NASAZENÍ A POČTY

Karafiátů bylo v Sovětském svazu a licenčně v Polsku a Bulharsku vyrobeno přes 10 000. Rusko na počátku invaze disponovalo nejméně 2 000 kusy v rezervě a 150 u aktivních útvarů.

Ukrajinská armáda začala válku pouze s asi 300 Gvozdikami, další pocházejí z kořisti a ze západních dodávek. Ukrajina je navíc kupovala už před rokem 2022, například 33 kusů dodala česká firma Excalibur Arms v roce 2018. 74 Gvozdik darovalo Ukrajině Finsko.

hlavní zbraň 122mm houfnice 2 a 31(modernizovaná 2 a 18)

délka 7,3 m

délka hlavně houfnice 4,7 m (27 ráží)

vezená zásoba pro houfnici 40 (při plavbě 30)

počáteční rychlost munice OF-462 680 ms -1

dostřel 15,4 km

dostřel s municí RAP 21,9 km

počáteční rychlost střelby 6–8 ran/min

trvalá rychlost střelby 1–2 ran/min

hmotnost 15,7 t

osádka 4

motor JaMZ-238 n , vznětový přeplňovaný V8 o výkonu 300 k (221 kW)

maximální rychlost 61 kmh -1

maximální dojezd 500 km

tloušťka pancíře 7–20 mm

HOUFNICE

D-30 (2A18) 122 mm

Původ: SSSR

Používá: Rusko, Ukrajina

VZNIK, POPIS A VARIANTY

D-30 je tažená 122mm houfnice sovětské výroby nahrazující starší houfnici vzor 1938 ráže 122 mm a kanony vzor 1942 ráže 76,2 mm. Byla zavedena v roce 1963 a rozsáhle exportována do více než 60 zemí. Efektivní dostřel klasickou municí je necelých 16 km. Na svou dobu moderní dělo mělo na tříramenné lafetě odměr 360°. Houfnice se stala základem pro hlavní zbraň samohybného prostředku 2S1 Gvozdika.

Ukrajinští dělostřelci používali od roku 2013 aplikaci Korekce D-30 Jaroslava Šerstjuka z 55. dělostřelecké brigády, která počítala opravy střelby a umožňovala zahájení palby do 15 sekund. Jenže Rusům se ji podařilo infikovat škodlivým mallwarem, a ukrajinské dělostřelectvo kvůli tomu ve válce probíhající od roku 2014 utržilo drtivé ztráty. Aplikace totiž posílala nepříteli o poloze svých uživatelů…

NASAZENÍ A POČTY

Ukrajina měla v roce 2014 k dispozici 443 kusů, avšak o mnoho jich přišla v bojích v letech 2014–2016. D-30 jsou dnes nasazeny v podstatně menším počtu, ač jich přes 20 darovalo Estonsko. Změnilo se to po daru 474 houfnic tohoto typu z Finska. Rusko je již nepoužívá, alespoň ne doposud.

Houfnice D-30 v americkém Fort Hood

ráže

122 mm (122 × 447 mm R)

délka hlavně 4,66 m (27 ráží)

počáteční rychlost munice OF-462 690 ms -1

dostřel standardní municí 15,4 km

dostřel granátem RAP 21,9 km

počáteční rychlost střelby 6–8 ran/min

trvalá rychlost střelby 1–2 ran/min

hmotnost 3,2 t

obsluha 8

SAMOHYBNÝ KANON

2S7M Malka (2S7 Pion)

Původ: SSSR, Rusko

Používá: Rusko, Ukrajina

V polovině 80. let byl Pion modernizován na verzi 2S7M Malka. Ta by měla mít satelitní navigaci a upravený systém řízení palby. Existují pro ni i granáty naváděné laserem.

Samohybné kanony Pion a Malka jsou svým dalekým dostřelem vhodné pro protibaterijní činnost, zvláště pracují-li s dělostřeleckým radarem. Pion dokáže střílet kadencí zhruba 1 ránu za minutu, Malka o něco rychleji, snad až 2,5 ran/min. Hlaveň vydrží 450 výstřelů plnou náplní. V 80. letech Piony posilovaly, zejména v NDR, sovětské útvary s houfnicemi Akacija. Jejich uživatelem bylo i Československo, a to 17. dělostřelecký oddíl velké posádky v Žamberku. Jeden kus ze žamberského oddílu, zrušeného v roce 1991, je dnes součástí sbírky Vojenského historického ústavu Praha ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech. 8 kusů převzala v roce 1985 polská armáda, která je používala do roku 2006.

NASAZENÍ A POČTY

Samohybné kanony Pion a Malka byly produkovány v letech 1976–1990. Celkový vyrobený počet není znám, nejpravděpodobnější údaj činí 300–400. Před rokem 2022 mělo Rusko okolo 60 kusů 2S7M Malka u aktivních jednotek a až 260 v reservě. Prokázána je (zatím) ztráta 6 strojů. Ukrajina na začátku války disponovala zhruba stovkou Pionů.

2S7 Pion

hlavní zbraň 203mm kanon 2 a 44

délka

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Těžký samohybný kanon 2S7 Pion (Pivoňka) byl vyvinut v první polovině

70. let na šasi zkombinované z tanků T-72 a T-80. Nese zvenku umístěný kanon 2A44 ráže 203 mm. Obsluhu 14 mužů kromě velitele a řidiče dopravuje obrněný transportér. Ve výzbroji Sovětské armády byl od roku 1976.

Piony, vybavené poloautomatickým nabíjeném v zadní části vozidla, dostřelí s klasickou municí 37 km, ale granáty s reaktivním urychlovačem až na 55 km. Tlaková vlna šířící se od ústí hlavně je tak silná, že by mohla nepřipravenou obsluhu vyřadit z činnosti; stroj je proto vybaven akustickou výstrahou, spouštěnou zhruba pět sekund před výstřelem. Jako v případě Tulpanů existuje i k Pionům jaderná munice.

10,5 m

délka hlavně kanonu 12 m (56 ráží)

vezená zásoba munice pro kanon 4

počáteční rychlost granátu 960 ms -1

hmotnost granátu 103–110 kg

dostřel standardní municí 37,5 km

dostřel municí base bleed 47,5 km

dostřel municí RAP 55,5 km

počáteční rychlost střelby 1 rána/min (Malka 2 rány/min)

hmotnost 46,5 t

osádka (obsluha) 2 (12)

motor vznětový V12 typ V-46 o výkonu 840 k (630 kW)

maximální rychlost 50 kmh -1

maximální dojezd 650 km

tloušťka pancíře 10 mm

2S7 Pion

SAMOHYBNÁ KOLOVÁ HOUFNICE

2S22 Bohdana

Původ: Ukrajina

Používá: Ukrajina

hlavní zbraň 155mm houfnice

vezená zásoba munice pro kanon 20

dostřel standardní municí 40 km

dostřel municí base bleed až 50 km

dostřel municí RAP

až 60 km

počáteční rychlost střelby 4–8 ran/min

hmotnost 28 t

osádka

5

motor o výkonu 420 k (310 kW)

maximální rychlost 50 kmh -1

maximální dojezd 1 200 km

tloušťka pancíře do 10 mm

POLNÍ KANON

M-46 (52-P-482)

Samohybná houfnice Bohdana ráže 155 mm

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Od roku 2016 byla v Kramatorsku (KZTS) vyvíjena samohybná 155 mm zbraň

2S22 Bohdana, přičemž jedním z hlavních problémů bylo zvládnutí výroby hlavní délky 52 ráží. Stroj s podvozkem KrAZ-63221 s pancéřovou kabinou byl veřejně předveden roku 2018 na vojenské přehlídce v Kyjevě. Dálkové střelecké testy zahájil výrobce až roku 2021. Před válkou nebyly dokončeny; zbraň stačila vystřílet 450 ran na dálku až 42 km, než se údajně zapojila do obrany země. Bohdana se nabíjí ručně, její obsluha je tak o něco náročnější než například u francouzských CEASARů.

NASAZENÍ A POČTY

V listopadu 2022 byla stále k dispozici jen jedna Bohdana. Rozjezd výroby se chystá během roku 2023, v létě téhož roku byly bojově nasazeny minimálně další dvě.

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Původ: SSSR Používá: Ukrajina

Chorvatský kanon M-46

Tento kanon vznikl jako náhrada za předválečné sovětské houfnice ráže 122 a 152 mm úpravou námořního kanonu ráže 130 mm. Veřejnou premiéru měl na přehlídce v Moskvě v roce 1954, později se rozšířil doslova do celého světa. Nahradil ho až kanon 2A36 Hyacint-B ráže 152 mm.

Po mnoho let byl M-46 jedním z nejdále střílejících pozemních děl na světě. Přestože pochází ze 40. let, jde stále o poměrně výkonnou a nebezpečnou zbraň, vhodnou jednak k přímé palbě proti technice, jednak k palbě nepřímé, např. k protibaterijní činnosti.

NASAZENÍ A POČTY

Mezi země, kde byl kanon M-46 donedávna v aktivní službě, patří Finsko a také Chorvatsko, od něhož dostala Ukrajina 24 kusů darem. Otázkou zůstává, jak je to s dodávkou munice, která se v Rusku ani na Ukrajině dávno

nepoužívá, mohla by však být k dispozici třeba ve Finsku.

ráže 130 mm (130 × 845 mm R)

délka hlavně 7,15 m (58 ráží)

počáteční rychlost 930 ms -1

dostřel municí OF-43 HE-FRAG s plnou náplní 27 km

dostřel municí base bleed 38 km

počáteční rychlost střelby 8 ran/min

ustálená rychlost střelby 5 ran/min

hmotnost 7,7 t

obsluha 8

HOUFNICE

OTO Melara Mod. 56

Původ: Itálie

Používá: Ukrajina

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Tyto lehké 105mm houfnice italského původu pocházejí z 50. let a původně je používaly zejména jednotky horské pěchoty (alpínů). Jednou z jejich zajímavých vlastností je možnost zbraň rozebrat na 12 částí a odnosit je rukama vojáků. Obvykle však byly taženy za terénním automobilem (např. Land Rover) nebo instalovány na transportéry M113, popř. dopravovány vrtulníky.

NASAZENÍ A POČTY

Neznámý počet těchto poměrně zastaralých houfnic darovalo v lednu 2023 Ukrajině Španělské království. Jejich bojová hodnota ve válce s Ruskem je však více než sporná.

ráže 105 mm (105 x 372 mm R)

délka hlavně 1,47 m (14 ráží)

počáteční rychlost 416 ms -1

dostřel 10 km

počáteční rychlost střelby 10 ran/min

hmotnost 1,3 t

obsluha 7

Houfnice OTO Melara Mod. 56

LEHKÁ HOUFNICE

M101

Původ: USA

Používá: Ukrajina

LEHKÁ HOUFNICE L118 (L119, L119A3)

Původ: Spojené království, USA

Používá: Ukrajina

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Americké houfnice M101 ráže 105 mm (na stejný náboj jako italská houfnice

OTO Melara Mod. 56) pamatují Pearl Harbor – byly zavedeny v roce 1941 –a jejich produkce skončila roku 1953. Byly používány po celém světě, výroba v USA a v Jižní Koreji přesáhla 10 000 kusů.

NASAZENÍ A POČTY

Ukrajina obdržela od Litvy jako dar neznámé množství těchto zbraní.

Jde o další na první pohled zastaralou, avšak účinnou pomoc. Houfnice

M101 jsou prý velmi přesné a díky jejich malé hmotnosti je lze táhnout skoro za jakýmkoliv vozidlem.

ráže 105 mm (105 × 372 mm R)

délka hlavně 2,31 m (22 ráží)

počáteční rychlost 472 ms -1

dostřel 11,2 km

počáteční rychlost střelby 10 ran/min

hmotnost 5 t

obsluha 7

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Lehká houfnice L118 byla vyvinuta ve Spojeném království v polovině 70. let jako náhrada několika typů děl (včetně L10, což bylo britské označení italské zbraně Mod. 56). Lze ji rozebrat na díly, z nichž žádný neváží víc než 128 kg, k transportu mulou či koňmi za extrémních podmínek. K jejím oceňovaným vlastnostem patří (vedle vysoké mobility) až 20km dostřel a vysoká přesnost dělené munice. Vhodná je zejména pro nepřímou palbu, ale je možná i přímá palba proti technice nepřítele granáty HESH.

Spojené státy zavedly L118 pod označením M119. Varianta M119A3 z roku 2013 má digitální systém řízení palby a inerciální navigaci, což z ní dělá velice nebezpečnou zbraň.

NASAZENÍ A POČTY

Celkem bylo vyrobeno přes 1 000 kusů včetně licenční produkce v USA a Austrálii. Podle informací z března 2023 Ukrajina obdržela darem 54 houfnic L118 ze Spojeného království a 72 kusů M119/M119A3 z USA

Lehká houfnice M101 v chorvatském museu

Američané cvičící s L118.

ráže 105 mm

délka hlavně 3,9 m (37 ráží)

dostřel standardní municí 17,2 km

dostřel municí base bleed 20 km

počáteční rychlost střelby 12 ran/min

ustálená rychlost střelby 3 rány/min

hmotnost 2 t

obsluha 3–6

HOUFNICE M198

Původ: USA

Používá: Ukrajina

Mine System (RAAMS) pro dálkové kladení protitankových min. Do roku 1992 byla ve službě i jaderná munice XM454 AFAP (Artillery-Fired Atomic Projectile) s ekvivalentem 0,072 kt TNT.

NASAZENÍ A POČTY

Celkově bylo v Rock Island Arsenal mezi lety 1968–1992 vyrobeno na 1 600 kusů M198. Na Ukrajině se jich nachází neznámý počet.

ráže 155 mm

délka hlavně 6 m (39 ráží) nebo 8 m (52 ráží)

dostřel municí M107 HE 17,2 km

dostřel municí RAP M549 30 km

dostřel municí RAP L/52 40 km

počáteční rychlost střelby 4 rány/min

ustálená rychlost střelby 2 rány/min

hmotnost 7,1 t

obsluha 9

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Tato zbraň ráže 155 mm z 60. let nahrazovala houfnici M114 z dob 2. světové války. Na svou dobu výkonný typ je dnes překonaný a byl nahrazen modernější houfnicí M777. Kromě americké armády a námořní pěchoty užívaly M198 spojenecké země USA.

V provedení s delší hlavní (L/52) a s municí RAP houfnice M198 dostřelí až 40 km. Kromě obvyklých variant munice může střílet systémem Sense and Destroy ARMor (SADARM) se submunicí, jež se v učeném prostoru sama zaměří na obrněné cíle, a dokáže užívat munici Remote Anti-Armor

M198 v první válce v Zálivu

TAŽENÁ HOUFNICE

FH-70

Původ: Itálie, Spolková republika Německo, Spojené království

Používá: Ukrajina

ráže 155 mm

délka hlavně 6 m (39 ráží)

počáteční rychlost 213–827 ms -1

dostřel municí L15A1 s plnou náplní 25 km

dostřel municí base bleed 31,5 km

počáteční rychlost střelby 6 ran/min

ustálená rychlost střelby 2 rány/min

hmotnost 9,3 t

obsluha 8

VZNIK, POPIS A VARIANTY

FH-70 na Ukrajině při palbě.

Tato houfnice ráže 155 mm byla vyvinuta v 70. letech v rámci spolupráce několika evropských zemí a spolu s americkou M198 tvořila protiváhu sovětských houfnic ráže 152 mm.

V přepravní poloze spočívá FH-70 na dvoukolové lafetě, obvykle tažené nákladním automobilem, na níž se veze i obsluha a munice. Přeprava je možná i pod vrtulníkem CH-47D Chinook. Lafeta je vybavena vlastní pohonnou jednotkou mj. pro umístění zbraně do palebného postavení.

Výrobu houfnic FH-70 zajišťovaly v letech 1978–1982 firmy Vickers-Armstrongs/BAE Systems, OTO Melara a Rheinmetall. Celkový objem sériové produkce se uvádí 523 kusů.

Na svou dobu se jednalo o velice účinnou zbraň, která se neztratí ani na dnešním ukrajinském bojišti. Ukrajinští dělostřelci si pochvalují zejména fenomenální přesnost při nepřímé pozorované palbě klasickou municí.

NASAZENÍ A POČTY

V lednu 2023 Estonsko darovalo Ukrajině 24 kusů FH-70. Další dodávka těchto zbraní dorazila z Itálie bez zveřejnění podrobností. V evropských skladech se ještě nachází jisté množství dlouhodobě uskladněných FH-70.

HOUFNICE TRF1

Původ: Francie Používá: Ukrajina

Francouzští vojáci s TRF1

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Tato moderní francouzská houfnice srovnatelná s evropskou FH-70 má

ráži 155 mm kompatibilní s municí NATO. TRF1 vyráběla společnost GIAT Industries (Nexter) v letech 1984–1988 v počtu do 200 kusů.

NASAZENÍ A POČTY

Francie dosud darovala Ukrajině 15 houfnic TRF1.

ráže 155 mm

délka hlavně 6,2 m (40 ráží)

dostřel municí L15A1 s plnou náplní 24 km

dostřel municí base bleed 30 km

počáteční rychlost střelby 3 rány/15 s

ustálená rychlost střelby 6 ran/min

hmotnost

HOUFNICE M777

Původ: Spojené království, USA

Používá: Ukrajina

inerciální a GPS navigaci. Trajektorii letu mění malými výsuvnými plochami. Jsou mimořádně přesné, udávaný CEP (circular error probable – kruh s 50 % pravděpodobností zásahu) činí jen 10 m, v praxi je však údajně ještě menší, snad jen pouhé 2 m. Tato munice tak spolehlivě zasahuje třeba tank T-72, jenž měří 7 × 4 m, neumí však zasáhnout pohyblivý cíl, jelikož je bezdrátově programována před výstřelem. Je natolik přesná, že téměř vždy zasáhne stojící tank jedním, maximálně dvěma výstřely.

Houfnice M777 procházely několika modernizačními cykly. M777A1 dostala satelitní a inerciální navigaci. M777ER je prototyp s delší hlavní a možností střílet granáty XM1113 (RAP) s dostřelem až 70 km.

NASAZENÍ A POČTY

Výroba houfnic M777 probíhá od konce 80. let. Ukrajina jich zatím dostala více než 152 ze Spojeného království a USA. Pár kusů poslala Austrálie a Kanada. Za rok válčení jich bylo okolo 40 ztraceno. Tyto zbraně nesou na svých bedrech lví podíl práce ukrajinských dělostřelců a mají na kontě obrovské množství zničené techniky i živé síly nepřítele. Granáty Excalibur spolehlivě ničí stojící techniku. Do palebných pozic zvládne houfnice M777

táhnout prakticky jakýkoli nákladní automobil, jednou z jejich předností je i rychlý přechod do a z palebné polohy. ráže

rychlost (náplň 8S) 827 ms -1

počáteční rychlost střelby 4 rány/min

ustálená rychlost střelby 2 rány/min

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Tato původem britská tažená houfnice vznikla na základě poptávky po lehké zbrani ráže 155 mm, která měla nahradit typy FH-70 a M198 v USA. Ke konstrukci bylo použito velké množství titanu a výsledkem je hmotnost jen 4,2 t, přičemž M777 zvládne nejširší spektrum dělostřeleckých úloh. Vysoká přesnost a dlouhý dostřel jsou podtrženy možností palby naváděnou municí.

Z M777 lze střílet například klasické granáty HE M107, M549 (RAP), starší laserem naváděné granáty M712 Copperhead, a především nové M982 Excalibur. Excalibury osazené zařízením pro výtok dnových plynů mají

hmotnost 4,2 t

obsluha 5

M777 při palbě v Afganistánu.

SAMOHYBNÁ HOUFNICE

ShKH vz. 77 DANA

/ Zuzana / Zuzana 2

(Dělo automobilní nabíjené automaticky)

Původ: Československo, Česko, Slovensko

Používá: Ukrajina

nacházet dokonce i v SSSR. Ukrajina projevila o Dany zájem už v roce 2020, a objednala 26 vozidel verze M2 z podniku Excalibur Army. Česká vláda zatím darovala Ukrajině 7 kusů vz. 77. Zuzany 2 koupila Ukrajina v počtu 8 strojů, dalších dosud 16 proplatily Německo, Dánsko a Norsko. Dany i Zuzany si v bojovém nasazení vedou dobře, Ukrajinci oceňují zejména jejich dobrou mobilitu, spolehlivost a ochranu posádky.

DANA M2 (Excalibur)

hlavní zbraň 152mm houfnice

sekundární zbraň 12,7mm kulomet n SV t

délka 11,1 m

délka hlavně houfnice 5,6 m (37 ráží)

vezená zásoba munice pro houfnici 40

počáteční rychlost munice 693 ms -1

dostřel 18,7

dostřel municí DN1CZ (base bleed) 25,5 km

počáteční rychlost střelby 5 ran/min

hmotnost 30 t

osádka 5

motor tatra t 3-930-52M o výkonu 360 k (265 kW)

maximální rychlost 80 kmh -1

Zuzana 2

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Vývoj na svou dobu progresivní zbraně byl dokončen v Československu roku

1976, jež se rozhodlo, že nezavede sovětská těžká pásová děla Akacija nebo Hyacint, a vydalo se vlastní cestou vývoje lehčího, provozně méně náročného prostředku. Hlavní zbraní je houfnice ráže 152 mm spočívající na podvozku Tatra 815 8×8. Houfnice je umístěna v otočné pancéřové věži a je nabíjena automaticky dělenou municí. Ve stejně chráněné kabině sedí velitel a řidič. Dany ukázaly cestu dalším výrobcům na obou stranách železné opony. V Česku je nyní nabízena verze Dana M1 CZ, jež vzniká přestavbou starších

strojů. Má nový systém řízení palby a přepracovanou kabinu. Na Slovensku pokračoval vývoj směrem k zavedení západní ráže 155 mm a vznikl zde model Zuzana, v roce 2016 pak Zuzana 2 s jednomístnou kabinou a delší hlavní (L/52).

NASAZENÍ A POČTY

Celkem bylo všech variant houfnic na bázi ShKH vz. 77 DANA vyrobeno k 1 000 kusům. Po rozpadu Varšavské smlouvy se jich mělo zhruba 100

maximální dojezd 600 km

tloušťka čelního pancíře 15 mm

Zuzana 2

hlavní zbraň 155mm houfnice

sekundární zbraň 12,7mm kulomet M2HB

délka 14,2 m

délka hlavně 8 m (52 ráží)

vezená zásoba munice pro kanon 40

počáteční rychlost munice 943 ms -1

dostřel municí base bleed 41 km

dostřel municí RAP 50 km

počáteční rychlost střelby 5 ran/min

hmotnost 33,8 t

osádka 4

podvozek tatra 817 8x8

motor V8 tatra t 3D-928-70 o výkonu 436 k (325 kW)

maximální rychlost 95 kmh -1

maximální dojezd 600 km

tloušťka čelního pancíře 15 mm

Nejmodernější slovenská

SAMOHYBNÁ HOUFNICE

M109

Původ: USA

Používá: Ukrajina

M106A6 Paladin

hlavní zbraň 155mm houfnice M284

sekundární zbraň 12,7mm kulomet M2HB

délka 9,1 m

délka hlavně houfnice 6 m (39 ráží)

vezená zásoba pro houfnici 39

dostřel 21 km

dostřel s municí RAP 30 km

dostřel s municí Excalibur 40 km

počáteční rychlost střelby 4 ran/min

ustálená rychlost střelby 1 rána/min

hmotnost 33,8 t

osádka 4

motor přeplňovaný vznětový V8 Detroit Diesel 8V71 t o výkonu 440 k (323 kW)

maximální rychlost 56 kmh -1

maximální dojezd 350 km

tloušťka čelního pancíře max. 15 mm

VZNIK, POPIS A VARIANTY

M109A6 Paladin

Tato původem americká samohybná pásová houfnice ráže 155 mm slouží již od roku 1963. Dalo by se říct, že je to západní protějšek 2S3 Akacija. Na rozdíl od sovětského prostředku má větší modernizační potenciál. Popis všech variant by vydal na samostatnou publikaci. Aktuální zavedená americká verze je M106A6 Paladin, nejnovější pořizovaná je verze A7, jež sdílí maximum komponent podvozku s BVP Bradley. Verze A1 až A4 mají za hlavní zbraň houfnici M185 o délce hlavně 39 ráží, verze A5 až A7 jsou vyzbrojeny houfnicí M284. M109 jsou postupně vylepšovány a vybavovány novějšími systémy řízení palby a další elektronickou výbavou.

NASAZENÍ A POČTY

Samohybných houfnic M109 se už vyrobilo velké množství včetně licencí a produkce pokračuje dál. Na Ukrajinu doputovalo asi 87 kusů z USA, Norska, Litvy, Itálie a Spojeného království. Jsou to verze M109A3GN, M109A4BE, M109A5Ö, M109L a M109A6 Paladin. Tato mobilní a spolehlivá děla na Ukrajině zaznamenávají nespočet bojových úspěchů, i díky schopnosti střílet granáty Excalibur (A5 a A6).

SAMOHYBNÁ HOUFNICE

Panzerhaubitze 2000

Původ: Německo

Používá: Ukrajina

Nizozemsku, Kataru i na Ukrajině. Tady prvních až 28 bojuje už téměř rok, minimálně jeden byl prokazatelně zničen nepřítelem. Tyto výkonné zbraně Ukrajinci nasazují až za hranicí jejich možností. Houfnice PzH 2000 jsou konstruovány tak, aby zvládaly maximálně 100 ran za den, avšak ukrajinští dělostřelci toto množství zřejmě výrazně překračují. Stroje se proto rychle opotřebovávají a musejí se vracet k opravám do středisek na Ukrajině, v Polsku a Německu. Jejich přesnost, dostřel a bojové výkony obecně jsou však nepřekonatelné, a i při nízkém počtu postupně nasazených strojů tyto houfnice odvedly při obraně Ukrajiny obrovský kus práce. Jedná se o dodávce až 100 dalších.

hlavní zbraň 155mm houfnice Rheinmetall Detec

sekundární zbraň 7,62mm kulomet MG3

délka 11,7 m

délka hlavně houfnice 8 m (52 ráží)

vezená zásoba munice pro houfnici 60

dostřel municí DM121 36 km

dostřel municí M1711 (base bleed) 47 km

dostřel municí RAP 30 km

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Samohybná houfnice Panzerhaubitze (PzH) 2000 byla vyvinuta koncem 80. let firmami Krauss-Maffei Wegmann (KMW) a Rheinmetall jako náhrada amerického typu M109. Ve službě je od roku 1998 a některé její parametry jsou dosud tajné. Pravděpodobně jde o nejlepší dělo své kategorie. Disponuje ohromující palebnou kapacitou, první 3 výstřely umí vypálit za 9 sekund, 10 ran za 56 sekund. Dále dokáže střílet kadencí 10–13 ran/min. PzH 2000 má například automatické nastavení pro až 5 granátů, jež dopadnou na cíl ve stejnou dobu (Multiple Rounds Simultaneous Impact – MRSI). Dva operátoři nabijí stroj pomocí poloautomatického dopravníku za 12 minut 60 granáty a výmetnými složemi. Nejdelší dosažený dostřel činí 67 km.

Proti obrněné technice může PzH 2000 používat granáty SMArt 155 (vyvinuté firmou Diehl BGT Defence) kategorie vystřel a zapomeň, jež útočí shora dvěma kusy submunice s koncovým navedením infračerveným senzorem a milimetrovým radarem. Submunice ničí cíl kumulativním penetrátorem shora, a tímto způsobem dokáže zlikvidovat jakýkoli současný tank.

NASAZENÍ A POČTY

Samohybných houfnic PzH 2000 bylo dosud vyrobeno okolo 300 a produkce stále probíhá. Slouží v Německu, Itálii, Chorvatsku, Řecku, Maďarsku, Litvě,

dostřel municí Denel M2005 V-LAP (RAP) 67 km

počáteční rychlost střelby 3 rány/9 s

ustálená rychlost střelby 10 ran/min

hmotnost 55 t

osádka 5

motor M t U 881 ka-500 o výkonu 1 000 k (736 kW)

maximální rychlost 67 kmh -1

maximální dojezd 420 km

tloušťka čelního pancíře max. 14,5 mm

Panzerhaubitze 2000 na Ukrajině.

SAMOHYBNÁ HOUFNICE AS-90

(Gun Equipment 155 mm L131)

Původ: Spojené království

Používá: Ukrajina

hlavní zbraň 155mm houfnice L31

sekundární zbraň 7,62mm kulomet L7 GPMG (F n M aG)

délka 9 m

délka hlavně houfnice 6 m (39 ráží)

vezená zásoba munice pro houfnici 48

dostřel 24,9 km

dostřel municí base bleed 30 km

počáteční rychlost střelby 3 rány/10 s nebo 6 ran/min

ustálená rychlost střelby 2 rány/min

hmotnost 45 t

osádka 5 (10)

motor přeplňovaný vznětový V8 Cummins V ta 903 t o výkonu 660 k (493 kW)

maximální rychlost 53 kmh -1

maximální dojezd 370 km

tloušťka čelního pancíře 17 mm

SAMOHYBNÁ HOUFNICE

T-155 Firtina

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Dělostřelecký systém pro 90. léta (Artillery System for the 1990s, AS-90) byl vyvinut ve firmě Vickers Shipbuilding and Engineering (VSEL) jako náhrada samohybných houfnic M109 a tažených FH-70. První stroje byly zařazeny do výzbroje britské armády v roce 1993 pod označením Gun Equipment 155 mm L131. Velmi moderní, přesná a pohyblivá houfnice prošla bojovým křtem ve druhé irácké válce roku 2003. AS-90 je navržena pro stejnou munici jako FH-70.

NASAZENÍ A POČTY

Samohybných houfnic AS-90 bylo v letech 1992–1995 vyrobeno 179. Už v dubnu 2022 se mluvilo o dodávce Ukrajině, jistý je počet 32 kusů v roce 2023. Dosud velmi moderní bojový prostředek na ukrajinském bojišti jistě vykonává velký kus práce.

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Původ: Turecko Používá: Ukrajina

Firtina je turecká varianta jihokorejské samohybné houfnice K9 Thunder. Vyráběna je v licenci s několika tureckými úpravami. Kromě malých změn na věži jde zejména o vlastní systém řízení palby

NASAZENÍ A POČTY

T-155 Firtina by se údajně měla vyrábět tempem 24 strojů za rok, přičemž turecké armádě jich bylo dosud dodáno nejméně 281. Model Firtina 2, jenž je v produkci od roku 2017, by měl mít větší dostřel i vyšší rychlost palby, navíc je vybaven dálkově řízenou zbraňovou stanicí s kulomety ráže 7,62 mm, 12,7 mm nebo granátometem ráže 40 mm. V červenci 2023 byla zveřejněna

plánovaná dodávka neznámého počtů T-155 Firtina Ukrajině.

hlavní zbraň 155mm houfnice M k E k (licenční Hyundai W ia C n 98)

sekundární zbraň 12,7mm kulomet

délka 12 m

délka hlavně houfnice 8 m (52 ráží)

vezená zásoba munice pro houfnici 48

dostřel 18 km

dostřel municí base bleed 40 km

počáteční rychlost střelby 6 ran/min

ustálená rychlost střelby 2 rány/min

hmotnost 56 t

osádka 5

motor přeplňovaný vznětový V8 St X-M t U

M t 881 ka-500 o výkonu 1 000 k (735 kW)

maximální rychlost 65 kmh -1

maximální dojezd 350 km

čelní pancíř odolnost do ráže 14,5 mm

SAMOHYBNÁ HOUFNICE

AHS Krab

Původ: Polsko

Používá: Ukrajina

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Krab je samohybná pásová houfnice (Armatohaubica Samobieżna – AHS) vyvinutá speciálně pro polskou armádu. Původně se plánovala kombinace polského podvozku na bázi T-72 a francouzského kanonu firmy Nexter, ve finále se využil podvozek jihokorejské houfnice K9 Thunder, na němž spočívá britský věžový systém AS-90M Braveheart s polským systémem řízení palby WB Electronics Topaz. Výrobce kompletního systému je Huta Stalowa Wola (HSW).

NASAZENÍ A POČTY

Polsko objednalo celkem 120 Krabů s dodáním do roku 2025. Objednávka se však jistě zvýší, jelikož minimálně 18 Krabů již bylo dodáno Ukrajině a dalších 54 slíbeno. Zatím se zdá být potvrzena ztráta 7 kusů.

Ukrajinci tyto samohybné houfnice oceňují jako velice efektivní a spolehlivé zbraně. Kraby mohou používat celé spektrum munice 155 mm, a jsou tak hrozbou pro jakýkoliv ruský cíl do 40 km. Ukrajinské ozbrojené síly je však – podobně jako německé PzH 2000 – v bojovém nasazení dost přetěžují.

AHS Krab v Polsku na testech

hlavní zbraň 155mm houfnice Rheinmetall L31 a 1 ERO

sekundární zbraň 12,7mm kulomet M2HB

délka 11,6 m

délka hlavně houfnice 8 m (52 ráží)

vezená zásoba munice pro houfnici 48

dostřel standardní municí 29 km

dostřel municí base bleed 40 km

počáteční rychlost střelby 3 rány/10 s nebo 6 ran/min

ustálená rychlost střelby 2 rány/min

hmotnost 52 t

osádka 5

podvozek k-9 t hunder

motor S-12U o výkonu 850 k (625 kW)

maximální rychlost 60 kmh -1

maximální dojezd 500 km

tloušťka čelního pancíře 17 mm

SAMOHYBNÁ HOUFNICE

CEASAR

(CAmion Équipé d’un Système d’ARtillerie)

Původ: Francie

Používá: Ukrajina

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Jiný přístup než třeba Němci a Poláci zvolili při konstrukci nové samohybné houfnice Francouzi. Rozhodli se pro koncepci otevřené nechráněné nástavby s dělem, obsluhovaným po sesednutí částečně manuálně. Obsluha děla je tak chráněna jen při přesunu v kabině. Tato konfigurace přináší nižší hmotnost systému, vysokou mobilitu, zejména po silniční síti, a nižší náklady na pořízení i servis. CEASARy by měly působit z takové vzdálenosti, a tak rychle, že by se neměly nikdy dostat do dotyku s nepřítelem.

Hlavní zbraní je francouzská 155mm houfnice o délce 52 ráží, namontovaná na podvozek Renault Sherpa 6×6 (případně UNIMOG 6×6 na export).

Jelikož CEASARy si v roce 2020 zvolila i Armáda ČR, vznikla další verze na podvozku Tatry 817 8×8 (rovněž pro Dánsko).

Výrobu samohybných houfnic CASEAR od roku 2004 zajišťuje francouzská firma Nexter. Kvůli vysoké poptávce teď běží tempem 8 vozidel za měsíc.

Francouzský CEASAR na podvozku Renault Sherpa.

NASAZENÍ A POČTY

CEASAR již byl či v nejbližší době bude exportován do nejméně 14 zemí. Francouzská armáda jich má paradoxně méně než někteří zahraniční zákazníci. To se zřejmě týká i Ukrajiny, kam již bylo nebo v krátké době bude dodáno přes 60 kusů z Francie a několik (na podvozku Tatra 817) z Dánska.

Špičkové výkony srovnatelné s PzH 2000 dělají z CEASARů tažného koně přesných zásahů ukrajinských dělostřelců. V tomto konfliktu vysoké intenzity se francouzská samohybná houfnice i přes nižší úroveň ochrany obsluhy ukázala být velmi účinnou zbraní. Díky dlouhému dostřelu a možnosti palby nejmodernější municí s koncovým navedením se z CEASARů stal doslova postrach ruské obrněné techniky, jiné cíle ovšem nevyjímaje.

Proti těžké technice se používá munice 155 BONUS (BOfors NUtating Shell, koncepčně podobný americkému SADARM). Projektil vystřeluje do čtverce, v němž je zjištěna technika nepřítele. Nad zájmovou oblastí se oddělí dvě části submunice, jež samostatně útočí na jeden nebo dva cíle v oblasti s koncovým navedením kombinujícím infračervené čidlo a radar, jenž porovná obraz s databází cílů. BONUS lze užít do 35 km.

hlavní zbraň 155mm houfnice

délka 10 m

délka hlavně houfnice 8 m (52 ráží)

vezená zásoba munice pro houfnici 18

dostřel municí base bleed 42 km

dostřel municí RAP 50+ km

počáteční rychlost střelby 6 ran/min

ustálená rychlost střelby 4 rány/min

hmotnost 17,7 t (6×6), 30 t (8×8)

osádka (obsluha) 5 (nouzově 3)

podvozek Renault Sherpa 5 6×6 ( tatra 817 8×8)

motor vznětový Renault V8 o výkonu 240 k (177 kW)

maximální rychlost 100 kmh -1

maximální dojezd 600 km

ochrana kabiny natO Level 2

SAMOHYBNÁ HOUFNICE

Archer (Artillerisystem 08 FH77BW L52)

Původ: Švédsko

Používá: Ukrajina

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Další koncept samohybných kanonových houfnic představil švédský Archer. Hlavní zbraní je 155mm houfnice vestavěná do dálkově řízené otáčivé věže. Ta spočívá na podvozku nákladního automobilu Volvo A30D. Hlavní zbraň vzešla z již zavedené tažené houfnice FH77 (L/38), pro systém Archer postupně prodlužované nejprve na L/45 a pak na konečných L/52.

Výhodou těchto samohybných houfnic je značná mobilita zejména v blízkosti silniční sítě, což jim v kombinaci s dlouhým dostřelem umožňuje ničit cíle hluboko v sestavě vojsk protivníka. Archery mají díky dálkově řízené věži extrémně krátký čas k zaujetí palebné pozice, mohou ji proto neustále měnit, a tím mařit protivníkovu protibaterijní činnost. Střílet je možné naváděnými granáty 155 Bonus nebo M982 Excalibur. V plně automatickém zásobníku věže je 21 kusů dělené munice. Z pohledu ochrany osádky je Archer podobný koncepci DANA/Zuzana: obsluha při palbě neopouští chráněnou kabinu a může se bránit dálkově ovládanou zbraňovou stanicí.

Obecně mohou tyto moderní houfnice – podobně jako Kraby, CEASARy, PzH 2000, AS-90 či Zuzany 2 – v relativně malých počtech vyrovnávat převahu protivníka v dělostřelectvu, jelikož působí přesně a na velkou vzdálenost a svou mobilitou se vyvarují ztrátám. S využitím systému GIS Arta je jejich působení doslova zničující.

Samohybná houfnice Archer

NASAZENÍ A POČTY

Archerů bylo švédské armádě dodáno jen 48 kusů mezi lety 2010 a 2013. Další však objednalo Norsko a zájem projevuje Švýcarsko i USA. V březnu

2023 bylo 8 kusů slíbeno Ukrajině (dodáno zřejmě v květnu) a 14 poputuje do Spojeného království náhradou za AS-90 dodané Ukrajině.

hlavní zbraň 155mm houfnice Bofors FH 77B

sekundární zbraň automatická stanice Protector RWS s 12,7mm kulometem M2HB

délka 14,3 m

délka hlavně houfnice 8 m (52 ráží)

vezená zásoba munice pro houfnici 21

dostřel standardní municí 30 km

dostřel municí base bleed 40 km

dostřel municí 155 Bonus 35 km

dostřel municí Excalibur 50 km

počáteční rychlost střelby 8 ran/min

ustálená rychlost střelby 1,25 ran/min

hmotnost 34 t

osádka 3

podvozek Volvo a 30D5 6x6

motor Vznětový přeplňovaný 6válec Volvo D98 aCE3 i 6 o výkonu 325 k (242 kW)

maximální rychlost 70 kmh -1

maximální dojezd 500 km

ochrana kabiny natO Level 2

SAMOHYBNÁ HOUFNICE RCH-155

(Remote-Controlled Howitzer 155)

Původ: Německo

Používá: výhledově Ukrajina

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Podobným konceptem jako Archer se zabývá firma Krauss-Maffei Wegmann, která v roce 2021 předvedla prototyp RCH-155. Platformu systému tvoří OT Boxer, avšak může být kombinována s celou řadou nákladních vozidel nebo transportérů (např. pásový Ascod 2). Jádrem je věž AGM (Artillerie-Geschütz-Modul) se stejnou houfnicí, jakou užívá Panzerhaubitze 2000. Samohybná houfnice RCH-155 by měla být schopna zahájit palbu do 20 s od zastavení, a dokonce by měla zvládat palbu za jízdy do rychlosti 30 kmh-1. Dle parametrů představených výrobcem RCH-155 předčí například CEASARy a Archery.

NASAZENÍ A POČTY

Typ RCH-155 byl vyvinut především na základě poptávky bundeswehru, který chce své dělostřelectvo, jehož jádro tvoří 120 samohybných pásových houfnic PzH 2000, rozšířit o minimálně stejný počet děl na kolové platformě.

Prototyp Rheinmetall RCH-155

Ukrajina údajně objednala 18 kusů RCH-155, jež ale v lednu 2023, kdy se měl obchod uskutečnit, ještě neexistovaly v produkční verzi.

hlavní zbraň 155mm houfnice Rheinmetall Detec

sekundární zbraň 7,62mm kulomet MG 3

délka 10,5 m

délka hlavně houfnice 8 m (52 ráží)

vezená zásoba munice pro houfnici 30 granátů (144 náplní)

dostřel municí DM121 36 km

dostřel municí M1711 (base bleed) 47 km

dostřel municí RAP 30 km

dostřel Denel M2005 V-LAP (RAP) 67 km

počáteční rychlost střelby 3 rány/9 s

ustálená rychlost střelby 9 ran/min

hmotnost 39 t

osádka 2

platforma Ot Boxer

motor V8 M t U 199 t E20/21 o výkonu 816 k (600 kW)

maximální rychlost 100 kmh -1

maximální dojezd 700 km

SAMOHYBNÝ SALVOVÝ RAKETOMET

BM-21 Grad (9K51)

Původ: SSSR

Používá: Rusko, Ukrajina

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Salvové raketomety slouží především k ničení živé síly a techniky na ploše. Jde o to pokrýt spíš vybranou plochu než zasáhnout konkrétní bodový cíl. Systém Grad, zavedený v roce 1963, je matadorem snad všech válek, do nichž SSSR nebo jeho spojenci dodávali zbraně. Spojuje 122mm raketomet M-21 a nákladní automobil Ural-375 6×6. Raketomet má 40 raket nabitých při přepravě v hlavních. Obsluha je odpaluje buď z kabiny, nebo kabelovým dálkovým ovladačem. Dostřel raket byl původně 20 km, u modernějších variant činí až 30 km.

Samotný raketomet se v průběhu času příliš neměnil, přibývala modernější munice a novější platformy jako například Ural -4320. Ukrajina vyvinula vlastní systém Verba na podvozku KrAZ-6322.

NASAZENÍ A POČTY

Gradů všech variant bylo vyrobeno na 100 tis. kusů – jde o součet produkce v SSSR, licenční výroby v dalších zemích i nelicenčních kopií. Ukrajina disponovala před rokem 2022 asi 315 vozidly, další byly dodány z Bulharska a Polska. Do tohoto množství patří i 38 strojů Verba a modernějších Bastion-1 a Bastion-2. Rusko mělo na začátku konfliktu asi 550 aktivních a okolo 2 000

Současný ukrajinský BM-21 Grad

záložních BM-21 všech variant. Ruské ztráty na ukrajinském bojišti přesáhly

100 zbraní, ukrajinské ztráty nejsou známé.

BM-21

Grad (obr. 1963)

hlavní zbraň 122mm raketomet (40 trubic)

délka 7,4 m

délka odpalovací trubice 3 m

délka rakety 2,9 m

vezený počet raket 40

dostřel 20,4 km

počáteční rychlost rakety 690 ms-1

doba odpálení salvy 20 s

hmotnost 13,7 t

obsluha 6

platforma Ural 375

motor zážehový V8 ZiL-375 o výkonu 180 k (130 kW)

maximální rychlost 75 kmh -1

maximální dojezd 400 km

SAMOHYBNÝ SALVOVÝ RAKETOMET

RM-70

Původ: ČSSR

Používá: Ukrajina

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Od roku 1972 sloužil v ČSLA raketomet M-21 na podvozku Tatra 813 Kolos se znakem náprav 8×8, který umožnilo převážet dalších 40 raket v zásobníku. Celkový palebný průměr je tak 80 raket. Typ a parametry raketometu a raket jsou shodné s typem BM-21 Grad.

V České republice byly RM-70 koncem roku 2010 vyřazeny z výzbroje a odprodány (nyní se diskutuje, proč vlastně). Iniciativou soukromé společnosti Excalibur Army vznikla modernizační varianta RM-70 Vampire na podvozku Tatra 815-7 s lépe chráněnou kabinou a dalšími upgrady.

NASAZENÍ A POČTY

Ukrajina obdržela okolo 20 RM-70 jako dar od České republiky a zatím menší počet Vampirů.

RM-70 na akci Bahna

hlavní zbraň 122mm raketomet (40 trubic)

délka 8,7 m

délka odpalovací trubice 3 m

délka rakety 2,9 m

vezený počet raket 80

dostřel 20,4 km

počáteční rychlost rakety 690 ms -1

doba odpálení salvy 20 s

hmotnost 34 t

osádka 6

platforma tatra 813 kolos

motor Vznětový přeplňovaný V8 t 3-930 o výkonu 250 k (184 kW)

maximální rychlost 85 kmh -1

maximální dojezd 400 km

SAMOHYBNÝ SALVOVÝ RAKETOMET

BM-27 Uragan (9P140)

Původ: SSSR

Používá: Rusko, Ukrajina

několika modernizacemi, v Rusku nejvýraznější je BM-27M Uragan-1M (12 trubic) s vysokým stupněm automatizace palby.

Jedním z úkolů BM-27 je zaminování: jedna raketa 9M27K3 obsahuje 312 protipěchotních min PFM-1, jedinou salvou tak může být pokryta plocha až 426 000 m2.

Ukrajina nedávno představila modernizovaný raketomet Burevij (Hurikán) na podvozku Tatra T815-7T3RC1 8×8.

NASAZENÍ A POČTY

Ukrajinská armády disponovala před válkou asi 140 kusy BM-27 všech verzí, ruská necelými 300. Po roce války je prokazatelně zdokumentovaná ztráta více než 100 ruských Uraganů.

hlavní zbraň 220mm raketomet 9 k 57 (16 trubic)

délka 9,2 m

délka odpalovací trubice 6 m

délka rakety 4,8–5,1 m

vezený počet raket 80

dostřel 35 km

počáteční rychlost rakety 700 ms -1

doba odpálení salvy 20 s

hmotnost 20 t

obsluha 4

platforma Z i L-135 8x8 (9P140)

motor 2 zážehové motory V8 ZiL-375 každý o výkonu 180 k (132 kW)

maximální rychlost 65 kmh -1

maximální dojezd 500 km

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Salvový raketomet ráže 220 mm s 16 odpalovacími trubicemi namontovaný na nákladní vůz ZIL-135 8×8. Tento systém byl do sovětské výzbroje zařazen v roce 1975 jako výkonnější náhrada 122mm raketometu Grad. Prošel

Ukrajinský BM-27 Uragan

SAMOHYBNÝ SALVOVÝ RAKETOMET

TOS-1 Buratino

/ TOS-1A Solncepiok

Původ: SSSR, Rusko

Používá: Rusko

NASAZENÍ A POČTY

Rusko od roku 1987 vyrobilo pro svou potřebu okolo 45 kusů TOS-1 a menší počet TOS-1A. V době dokončení této publikace bylo prokázáno, že Ukrajinci 6 těchto raketometů zničili a 1 ukořistili.

Výkony Buratina/Solncepioku na Ukrajině často předvádí ruská propaganda, na druhou stranu se zvlášť na ně zaměřují ukrajinští dělostřelci.

TOS-1A

hlavní zbraň 220mm raketomet BM-1 (24 trubic)

délka 9,5 m

délka odpalovací trubice 6 m

délka rakety 5 m

vezený počet raket 24

efektivní dostřel 10 km

doba odpálení salvy 15 s

hmotnost 45 t

osádka 3

platforma

t-72

motor V-84 o výkonu 840 k (630 kW)

maximální rychlost 60 kmh -1

maximální dojezd 550 km

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Stejnou ráži raket jako BM-27 má pásový samohybný raketomet TOS-1 Buratino, vzniklý v 70. letech a používaný od 80. let (zkratka pochází z ruského označení тяжёлая огнемётная система – tjažjolaja ogněmjotnaja sistěma, těžký ohňometný systém, Buratino je ruská varianta Pinocchia). Modifikace TOS-1A Solncepiok (Sluneční žár), mj. s větším dostřelem, byla do výzbroje zavedena v roce 2003.

Raketomety TOS byly navrženy k likvidaci personálu v opevněních, otevřené krajině nebo v lehce obrněných vozidlech. 30, resp. 24 odpalovacích trubic je otočně namontováno na šasi tanku T-72. Stroje Buratino a Solncepiok tak mohou v terénu držet krok s tanky, případně ničit personál, techniku a opevnění na ploše před nimi. Mohou vystřelovat i rakety s termobarickou hlavicí s vysokým účinkem proti živé síle.

Ruský TOS-1 Buratino na cvičení

SAMOHYBNÝ SALVOVÝ RAKETOMET

TOS-2 Tosočka

Původ: Rusko

Používá: Rusko

TĚŽKÝ SAMOHYBNÝ SALVOVÝ RAKETOMET

BM-30 Smerč9K58

/ Tornado-S / Vilha M

Původ: SSSR, Rusko, Ukrajina Používá: Rusko, Ukrajina

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Kolovou variantou raketometu TOS-1 je TOS-2 na podvozku nákladního automobilu Ural-63706-012 6×6. Nese jen 10 trubic ráže 220 mm, palebný průměr vozidla tvoří 10 raket. Byl představen teprve v roce 2018 a v roce 2021 vstoupil do služby ve Středním vojenském okruhu.

NASAZENÍ A POČTY

Výroba prostředku TOS-2 Tosočka zřejmě zatím nepřekročila řád jednotek kusů. Na Ukrajině byl prokazatelně nasazen minimálně jeden.

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Raketomet Smerč (Smršť) byl zaveden do armády SSSR v roce 1989. Na podvozku MAZ-543M nebo MAZ-79111Z veze 12 trubic, z nichž odpaluje 800kg rakety ráže 300 mm. Raketa 9M55K obsahuje 72 kusů submunice k ničení živé síly a slabě chráněných cílů. Modernizovaný typ Tornado se satelitní navigací a digitálním systémem řízení palby má podvozek KamAZ-6350. Ukrajina používá starší Smerče, ale pustila se také do zásadní modernizace nazvané Vilha-M. Ta může vystřelovat rakety s GPS a inerciální navigací. Cíl vzdálený 130 km zasahuje se středovou odchylkou (CEP) 30 m. Hlavice raket R624M Vilhy-M má hmotnost 170 kg a větší účinek i dostřel než munice amerického M142 HIMARS. Střely R624 mají v dostřelu 70 km CEP jen 10 m.

NASAZENÍ A POČTY

Rusko na začátku války vlastnilo 120 aktivních raketometů Smerč / Tornado-S a zatím přišlo o jeden. Ukrajina měla v únoru 2022 zhruba 80 kusů.

TOS-2 na podvozku Ural-63706 (Výstava Armija 2022) BM-30 Smerč

V květnu 2022 poprvé vyzkoušela nové Vilhy-M. Jejich skutečné výkony jsou

zatím tajné, ale je jisté, že se jedná o velmi efektivní modernizaci.

BM-30 Smerč

hlavní zbraň 300mm raketomet 9 k 58 (12 trubic)

délka 12 m

délka odpalovací trubice 8 m

délka rakety 7,6 m

vezený počet raket 12

dostřel raketou 9M55K 70 km

dostřel raketou 9M542 (Glonass) 120 km

dostřel raketou 9M544 200 km

doba odpálení salvy 10 s

hmotnost 44 t

osádka 3

platforma M a Z-543M 8x8

motor V12 D12 a-525 a o výkonu 525 k (391 kW)

maximální rychlost 60 kmh -1

maximální dojezd 850 km

SALVOVÝ RAKETOMET M142

High Mobility Artillery Rocket System (HIMARS)

Původ: USA

Používá: Ukrajina

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Lehký salvový raketomet M142 byl poprvé bojově nasazen teprve v roce 2010. Vznikl na základě poptávky po lehčí variantě těžkého pásového raketometného prostředku M270 ke snazšímu leteckému transportu. M142 na 3nápravovém nákladním automobilu lze odvézt i letounem C-130 Hercules nebo A400M Atlas.

Úkolem prostředků HIMARS může být salvová palba raketami ráže 227 mm, tedy plošné působení na plochu v držení nepřítele, nebo dálkové minování, a to na vzdálenost 15–45 km. Zásadní předností je však přesná střelba raketami GMLRS (Guided Multiple Launch Rocket System) s GPS nebo inerciálním naváděním. Raketomety M142 jsou tak schopny zasahovat cíle v hloubce sestavy vojsk nepřítele nebo v jeho týlu přesnými bodovými údery.

Základní municí je raketa M30 a její varianty. M30A1 například doručí nad cíl vzdálený až nad 92 km hlavici, jež jej zasype 182 tisíci wolframovými fragmenty se zničujícím účinkem na živou sílu a techniku, a to dokonce lehce

M142 Himars

pancéřovanou. M31A2 nese na stejnou vzdálenost 91kg tříštivotrhavou hlavici, a je proto vhodná zejména k ničení budov a opevnění.

Další možností je užití raketového systému Ground Launched Small Diameter Bomb (GLSDB), vyvinutého ve spolupráci firem Boeing a SAAB Group. Z trubic HIMARSu jsou vystřelovány upravené letecké pumy GBU-39 (Small Diameter Bomb). Tato munice zasáhne cíl až na 150 km, umí manévrovat a na kratší vzdálenosti útočit i po manévru z jiné strany.

Třetí možnost je místo 6 trubic ráže 227 mm vést 2 trubice ráže 610 mm systému MGM-140 Army Tactical Missile System (ATACMS). Taktická raketa M39A1 může přesně zasáhnout cíl na 300 km.

NASAZENÍ A POČTY

Ukrajina zatím získala nejméně 38 prostředků M142 HIMARS. Navzdory malému počtu je už jejich působení legendární. Tyto přesné zbraně s velkým účinkem a vysokou mobilitou Ukrajinci používají na pečlivě naplánované mise a způsobují Rusům velké ztráty zejména v týlu. Při intenzivním nasazení raketometů M142 se ukazuje, že je potřeba klást větší důraz na logistiku munice než na samotný počet vozidel.

Ukrajina zatím dostává munici M30 a M30A1, slíbené jsou pumy systému GLSDB. Rakety ATACSM zatím Spojené státy odmítají dodat.

Rusko už několikrát ohlásilo zničení desítek HIMARSů, avšak jím uváděné počty převyšují známé dodávky Ukrajině, a tak se nejspíš jedná jen o propagandu pro domácí publikum. Ukrajinci dosud žádné ztráty nepotvrdili.

M142 HIMARS

hlavní zbraň 227mm raketomet Lockheed (6 trubic) nebo 2 trubice 610 mm

délka 7 m

vezený počet raket 6× MLRS nebo 2× ataCSM)

dostřel raketou M30 92 km

dostřel raketou M39A1 300 km

hmotnost 16,2 t

osádka 3

platforma M1140 a 1

motor přeplňovaný vznětový V8 Caterpillar 3116 ataaC 6,6 l o výkonu 290 k (213k W)

maximální rychlost 85 kmh -1

maximální dojezd 480 km

SALVOVÝ RAKETOMET Multiple Launch Rocket System M270

Původ: USA, Německo

Používá: Ukrajina

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Tento bojový prostředek vznikl v rámci dohody USA, Spolkové republiky Německo, Francie a Spojeného království o společném vývoji a výrobě nového salvového raketometu z druhé poloviny 70. let. Od roku 1982 byl pod označením M270 vyráběn v podnicích Lockheed Martin, Diehl BGT Defence, Krauss-Maffei Wegmann a Aérospatiale-Matra.

Tvoří jej raketomet s 12 trubicemi na podvozku M987/M993 (v podstatě BVP Bradley). Nejprve vystřeloval jen hloupé rakety, pak přibyla schopnost vypouštět taktické střely MGM-140 ATACMS ráže 610 mm a ještě později stejnou naváděnou munici jako HIMARS ráže 227 mm (od tohoto prostředku liší dvojnásobnou zásobou raket MLRS/GMLRS).

Pásový podvozek sice zajišťuje stejnou průchodnost, jakou mají tanky a BVP, s rostoucím dostřelem a přesností to však poněkud ztrácí smysl, a naopak zbytečně zatěžuje logistiku. M270 váží skoro jako hlavní bojový

M270 při cvičné palbě

tank. Ve světě i na těžce bojující Ukrajině aktuálně roste spíš poptávka po lehčích kolových prostředcích tohoto druhu.

NASAZENÍ A POČTY

Spojené království, Norsko, Itálie a Německo předaly Ukrajině okolo 15 kusů, přičemž Němci pravděpodobně dodali vlastní variantu MARS II s evropským systémem řízení palby. Není zcela jasné, kolik prostředků dodaných Ukrajině je ještě starých M270 a kolik je novějších variant, schopných vypouštět rakety GMLRS s naváděním.

M270A1

hlavní zbraň 227mm raketomet Lockheed(12 trubic) nebo 2 trubice 610 mm

délka 7 m

vezený počet raket 12× MLRS nebo 2× ataCMS

dostřel raketou M26A1 (MLRS) 45 km

dostřel raketou M30 92 km

dostřel raketou M39A1 300 km

hmotnost 53 t

osádka 3

platforma M993

motor vznětový přeplňovaný Cummins V ta-903 o výkonu 600 k (447 kW)

maximální rychlost 64 kmh -1

maximální dojezd 483 km

MINOMETY 60mm MINOMETY

Ukrajina užívá více vlastních i dodaných typů lehkých 60mm minometů, zejména ukrajinský KBA118, polský LMP-2017, americký M224 a bulharský M60MCA. Ve všech případech jde o jednoduché zbraně k ničení cílů vzdálených od desítek metrů do několika kilometrů. Velice moderní je lehký přenosný LMP-2017, podobný českému ultralehkému minometu ANTOS.

82mm MINOMETY

Minomety výkonnější ráže 82 mm jsou většinou zbraně odvozené z druhoválečných typů. Na ukrajinském bojišti dosud působí velice staré sovětské 82-BM-37 (M-37), jež jsou nahrazovány typem 2B14 Podnos (viz dále).

Vedle zbraní sovětské provenience, které popisujeme v této podkapitole, má ukrajinská armáda ve výzbroji také vlastní typy UPIK-82 a KBA-48M. První jmenovaný je poměrně moderní prostředek s dostřelem 91 m až 4,1 km. Váží 44 kg včetně podstavce a měl by zvládat rychlost palby až 24 ran/ min bez korekce či 15 ran/min s korekcí.

82mm minometů ze západní pomoci, případně pořízených jinak, je na Ukrajině jistě víc. Mezi fotograficky zdokumentované typy patří např. jugoslávský M69A, ázerbajdžánský 20N5 nebo exotický minomet HM-19 z Íránu.

MINOMET 2B14 Podnos

Původ: SSSR

Používá: Rusko, Ukrajina

MINOMET 2B9

Vasilek

Původ: SSSR

Používá: Rusko, Ukrajina

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Tento tažený minomet ráže 82 mm vychází z typů pamatujících Velkou vlasteneckou válku, například M-37. Ve výzbroji je od roku 1983. Podnos je také montován na transportéry, typicky MT-LB.

NASAZENÍ A POČTY

Ve válce na Ukrajině tento minomet používají obě strany. Ruská federace vlastnila před rokem 2022 okolo 4 000 kusů.

ráže 82 mm

dostřel 80 m až 4 km

počáteční rychlost střelby 22 ran/min

hmotnost 42 kg

obsluha 2×4

přeprava šasi 2F510 a vozidlo G a Z-66 4×4

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Automatický tažený minomet ráže 82 mm zavedený v roce 1970. Představuje zajímavou koncepci: může být nabíjen ústím, anebo zezadu z rámečku na 4 miny. Obvykle bývá tažen za vozidlem GAZ 66 nebo je montován na pásový transportér MT-LB. 2B9M je modernizovaná varianta z roku 1982.

Vasilek může vést i přímou palbou na obrněnou techniku, kumulativní projektil dokáže probít až 100 mm pancíře. První 4 miny z rámečku vystřelí za 2 s.

NASAZENÍ A POČTY

Ve válce na Ukrajině je tento typ užíván zejména Ruskem, přestože v únoru 2022 mělo být všech 2 500 Vasilků v rezervě. Ukrajina několik kusů ukořistila.

ráže 82 mm

dostřel 80 m až 4,2 km

teoretická počáteční kadence 25 ran/min

hmotnost 632 kg

obsluha 2–4

přeprava šasi 2F510 a vozidlo G a Z-66 4×4

2B14 Podnos

2B9 Vasilek

120mm MINOMETY

MINOMET

2S12 Sani (2B11)

Původ: SSSR

Používá: Rusko, Ukrajina

Na bojišti se hlavně v ukrajinských rukách, ale zřejmě také ve vojscích separatistických republik, používají i staré minomety 120-PM-38 (120-mm polkovoj minomjot obr. 1938 g.), jež byly na svou dobu velice progresivní kombinací vysoké mobility na jednonápravovém podvozku, nízké hmotnosti a vysoké palebné síly. Tento typ kdysi zavedl jako kořistní zbraň také wehrmacht pod označením 12 cm Granatwerfer 378 (r). Jedná se o předchůdce 2S12 Sani s trochu horšími parametry.

Ukrajina vyrábí typ M120-15 Molot. Opět je to jeden z velmi podobných minometů ráže 120 mm s podobnými parametry jako 2B11. Fotograficky doložen je výskyt íránského HM-16 (z neznámého dodávky). Česko darovalo nezveřejněné množství 120mm minometu vz. 82, Finsko jistý počet 120 Krh 85 92 a Francie MO-120 RT (s armádním označením RT F1 nebo Mortier de 120mm Rayé Tracté Modèle F1). Francouzský typ se poněkud odlišuje od celosvětového standardu těchto zbraní konstrukcí jednonápravového podvozku a podstavce. V pochodové poloze váží 582 kg a s kadencí až 18 ran/min a minu s raketovým pohonem dostřelí na vzdálenost 12,8 km.

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Vojska Ruské federace užívají především minomet ráže 120 mm, jenž vzešel z dalšího vývoje těchto zbraní po 2. světové války. 2S12 je komplet minometu 2B11 s vozidlem GAZ-66-15 (4×4). Verze 2B11 má vlastní nápravu s dvěma koly a může být buď tažena nebo přepravována ve vozidle. Typy 2S12A a B umějí střílet laserem naváděné miny Gran.

NASAZENÍ A POČTY

Tyto minomety jsou ve výzbroji od roku 1981, celkem jich bylo vyrobeno okolo 2 000. Před útokem jich mělo Rusko okolo 630 v aktivní službě a kolem 1 000 v rezervě. Ukrajina jimi disponuje zřejmě také v množství okolo 200 kusů.

ráže 120 mm

dostřel 500 m až 7,1 km

počáteční rychlost střelby 12 ran/min

hmotnost 189 kg

obsluha 5

SAMOHYBNÝ MINOMET

2S34 Chosta

Původ: Rusko

Používá: Rusko

hlavní zbraň 120mm drážkovaný minomet 2 a 80-1

sekundární zbraň 7,62mm kulomet P kt

délka 7,57 m

vezená zásoba munice pro minomet 40

dostřel 14 km

počáteční rychlost střelby 9 ran/min

hmotnost 16 t

osádka 4

motor

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Chosta je samohybný minomet ráže 120 mm na podvozku transportéru MT-LB. Tento bojový prostředek vzniká výhradně přestavbami poměrně zastaralých samohybných houfnic Gvozdika. Hlavní zbraní je minomet s drážkovanou (!) hlavní, schopný střílet až na vzdálenost 14 km široké spektrum minometných granátů včetně laserem naváděného typu Kitolov-2. Chosta disponuje zaměřovacím a navigačním systémem 1V180-2, jenž sdílí se samohybnou houfnicí 2S35 Kolalicija-Sv. Může být vybavena i automatickým řízením palby Kapustnik-B s radiolokačním průzkumným systémem Zoopark-1. Jde o dobrý příklad efektivní modernizace staršího systému.

NASAZENÍ A POČTY

Do roku 2018 bylo ruské armádě předáno 50 zbraní 2S34. O dalších dodávkách nejsou zprávy. Minimálně 2 kusy byly ztraceny na Ukrajině v průběhu roku 2022.

osmiválcový přeplňovaný vznětový JaMZ238 n , o výkonu 300 k (221 kW)

maximální rychlost 61 kmh -1

maximální dojezd 500 km

tloušťka čelního pancíře věže 18 mm

MINOMET

2B16 Nona-K

Původ: SSSR

Používá: Rusko, Ukrajina

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Tato tažená dělostřelecká zbraň vzešla z vývoje, jehož cílem bylo vyvinout náhradu nejen standardních 120mm minomety, ale též 122mm houfnic. Nakonec vznikla rodina 120mm zbraní, která kombinuje určité vlastnosti minometů, houfnic a kanonů, má drážkovaný vývrt hlavně, závěrové nabíjení a je schopna též přímé palby.

Typ Nona-K lze díky nízké hmotnosti snadno přepravovat letecky i na padáku. Účinek granátů lze srovnat s houfnicemi ráže 152 mm. Kumulativní mina dokáže probít až 600 mm ekvivalentu RHA (Rolled Homogeneous

2S34 Chosta

2B16 Nona-K

Armour, válcovaného homogenního pancíře), například výsadkáři mohou používat Nony-K jako protitankové zbraně.

NASAZENÍ A POČTY

Prostředků Nona-K bylo v letech 1986 až 1989 vyrobeno jen 190. Před rokem 2022 jich Rusko provozovalo podle všeho maximálně 124. Minimálně 5 jich ukořistila ukrajinská vojska.

ráže 120 mm

délka hlavně 2,9 m (24 ráží)

dostřel s minou OF-49 8,7 km

počáteční rychlost miny OF-49 560 ms -1

počáteční rychlost střelby 6 ran/min

hmotnost 1,2 t

SAMOHYBNÝ MINOMET

2S9 Nona-S

Původ: SSSR

Používá: Rusko, Ukrajina

a lze ji spouštět padákem. Především díky nekonvenční koncepci minometu s drážkovanou hlavní nemá tento bojový prostředek žádný západní ekvivalent. Střílet lze mj. laserem naváděnou munici KM-8 Gran.

NASAZENÍ A POČTY

Samohybných pásových minometů 2S9 Nona-S bylo v letech 1979–1989 pravděpodobně vyrobeno okolo 1 000. Před invazí se jich v ruském arzenálu nacházelo více než 280. Ukrajina jich měla okolo 60. Ztráty jdou po roce války do desítek kusů na obou stranách. Ukrajinská armáda ovšem získala několik kusů jako kořist.

hlavní zbraň 120mm drážkovaný minomet 2 a 60 (2 a 51)

sekundární zbraň 7,62mm kulomet P kt

délka 7,57 m

délka hlavně minometu 2,9 m

vezená zásoba munice pro minomet 40-60

dostřel standardní municí 8,8 km

dostřel municí RAP (OF-50) 12,8 km

počáteční rychlost střelby 10 ran/min

ustálená rychlost střelby 4 rány/min

hmotnost 8,7 t

osádka 4

motor osmiválcový přeplňovaný vznětový 5D20 240 k (176 kW)

maximální rychlost 60 kmh -1

maximální rychlost ve vodě 9 kmh -1

maximální dojezd 500 km

tloušťka čelního pancíře věže 15 mm

VZNIK, POPIS A VARIANTY

2S9 je aplikace zbraně 2B16 (2A51) na pásový podvozek transportéru BTRD, jenž je vyroben s velkým podílem slitin hliníku. Nona-S je obojživelná

Samohybný minomet 2S9 Nona-S

SAMOHYBNÝ MINOMET

2S23 Nona-SVK

Původ: SSSR

Používá: Rusko

počáteční rychlost střelby 10 ran/min

ustálená rychlost střelby 4 rány/min

hmotnost 14,5 t

osádka 4

motor osmiválcový přeplňovaný vznětový kamaz 7403 o výkonu 260 k (191 kW)

maximální rychlost 80 kmh -1

maximální rychlost ve vodě 10 kmh -1

maximální dojezd 600 km

tloušťka čelního pancíře věže 15 mm

MINOMET 2B11 (2S12) Sani

Původ: SSSR

Používá: Rusko

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Nona-SVK není nic jiného než Nona-S na podvozku kolového transportéru BTR-80. Věž typu SVK je však odlišné konstrukce. V podstatě téměř shodná je jen primární zbraň, tedy minomet s drážkovanou hlavní ráže 120 mm.

Tento samohybný minomet byl do sovětské výzbroje přijat v roce 1990

NASAZENÍ A POČTY

Nona-SVK je poměrně vzácné vozidlo. Před útokem v únoru 2022 jich vojska

Ruské federace měla k dispozici – přinejmenším tabulkově – jen 42. Během roku válčení jich bylo prokazatelně 27 zničeno.

hlavní zbraň 120mm drážkovaný minomet 2 a 60

sekundární zbraň 7,62mm kulomet P kt M

délka 7,8 m

délka hlavně minometu 2,9 m

vezená zásoba munice pro minomet 40–60

dostřel standardní municí 14,5 km

dostřel municí RAP (OF-50) 12,8 km

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Těžký minomet ráže 120 mm vzešel z vývoje těchto zbraní po 2. světové válce. Typ 2S12 je komplet minometu 2B11 s vozidlem GAZ-66-15 (4×4). 2B11 má

vlastní nápravu s dvěma koly a může být tažen či přepravován ve vozidle. Verze 2S12A a B umí střílet laserem naváděné miny KM-8 Gran.

NASAZENÍ A POČTY

Tyto minomety jsou ve výzbroji od roku 1981. Vyrobeno jich bylo okolo 2 000. Před útokem mělo Rusko okolo 630 aktivních kusů a asi 1 000 v rezervě.

Ukrajina jím disponuje zřejmě také, leč v neznámém množství.

2S23 Nona-SVK

2S12 Sani

i na str. 126?

ráže 120 mm

minimální a maximální dostřel 0,5–7,1 km

počáteční rychlost střelby 12 ran/min

hmotnost 189 kg

obsluha 5

přeprava šasi 2F510 a vozidlo G a Z-66 4×4 truck

SAMOHYBNÝ

TĚŽKÝ MINOMET

2S4 Tjuľpan (Tulipán)

Původ: SSSR

Používá: Rusko

Neznámý počet (zřejmě 9 kusů) prošel v roce 2017 modernizací a je vybaven novou hlavní, satelitní navigací a systémem řízení palby. Tulipány umějí střílet i laserem naváděnou munici, prokazatelně použitou na ukrajinském bojišti.

NASAZENÍ A POČTY

Celkově bylo mezi lety 1969 a 1988 vyrobeno 588 Tulipánů. Do roku 1991 sloužily i v Československu, avšak jen v počtu 4 zbraní. Jeden minomet tohoto typu se podařilo uchovat ve sbírce VHÚ Praha.

Na Ukrajině byly Tulipány omezeně nasazeny už v roce 2015. Před invazí v únoru 2022 mělo mít Rusko pouze 9 aktivních strojů, ovšem okolo 400 kusů v rezervě. Jejich nasazení na Ukrajině je poměrně intenzivní, o čemž svědčí potvrzené zničení minimálně šesti. Ukrajina Tulipány nedisponuje.

hlavní zbraň 240mm zezadu nabíjený minomet 2B8

sekundární zbraň 7,62mm kulomet P kt

délka 8,5 m

délka hlavně minometu 5 m

vezená zásoba pro minomet 40 klasických min nebo 20 R a P

dostřel standardní municí 9,6 km

dostřel municí RAP 20 km

počáteční rychlost střelby 1 rána/min

ustálená rychlost střelby 1 rána/min

hmotnost 30 t

osádka (obsluha) 2 (9)

motor přeplňovaný vznětový V12 V-59U o výkonu 520 k (389 kW)

maximální rychlost 80 kmh -1

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Tento bojový prostředek používá stejný podvozek jako houfnice 2S3 Akacija (2K11 Krug). Nese těžký minomet 2B8 ráže 240 mm. Vysoce výbušné miny 53-F-864 váží 130 kg a jejich účinek je srovnatelný s menší leteckou pumou.

V roce 1970 byly zavedena munice ARM-0-3WF2 s raketovým pohonem, jež váží dokonce 228 kg a dostřelí až 18 km. Pro Tulipány existuje i jaderná munice. Náboj 3BW4 má ekvivalent 2 kt TNT.

Zásobování primární zbraně probíhá automaticky z bubnového zásobníku.

Přechod z pochodové do bojové polohy zabere 11 mužům 25 minut. Osádka kromě velitele a řidiče se přepravuje na OT MT-LB.

maximální dojezd 500 km

tloušťka pancíře čela trupu 20 mm

2S4 Tulpan

SAMOHYBNÝ MINOMET

Panzermörser M113

Původ: Německo

Používá: Ukrajina

hlavní zbraň 120mm minomet

sekundární zbraň 7,62mm kulomet MG3

délka 7,57 m

vezená zásoba munice pro minomet 63

dostřel 450 m až 6,3 km

počáteční rychlost střelby 15 ran/min

hmotnost 14 t

Posádka 5

Motor V6 Detroit Diesel 6V53 t o výkonu 275 k (205 kW)

maximální rychlost 68 kmh -1

maximální dojezd 480 km

MINOMET BARS-8MMK

Původ: Ukrajina

Používá: Ukrajina

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Zbraň se zkráceným označením PzMrs je německá úprava letitého, avšak hojně užívaného transportéru M113, osazeného 120mm minometem. Bojová hodnota těchto samohybných minometů spočívá ve vysoké mobilitě, slušné ochraně posádky a velké vezené zásobě střeliva.

NASAZENÍ A POČTY

V listopadu 2022 darovala Litva Ukrajině nevelký počet 10 kusů. Další stroje se nacházejí v Německu zřejmě v rezervách nebo u soukromých společností.

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Moderní zbraň na bázi 120 mm minometu Alarkan, který může být naložen na různých vozidlech. Nástavba s minometem je nejčastěji vezena ve skříňové nástavbě ukrajinského vozidla Bars-8 se znakem náprav 4×4 a vysouvá se do palebné polohy spolu s hydraulicky ovládanými zadními dveřmi. Přechod z pochodové do bojové polohy trvá jen 20 s.

Panzermörser M113

BARS-8MMK

NASAZENÍ A POČTY

Ukrajina testuje 12 kusů v boji.

hlavní zbraň 120mm minomet

vezená zásoba pro minomet 60

Dostřel 300 m až 8 km

počáteční rychlost střelby 12 ran/min

Hmotnost 10 t

Osádka 3

Motor 6,7l Cummins V8 turbo diesel o výkonu 350 k (257 kW)

maximální rychlost 120 kmh -1

maximální dojezd přes 1000 km

SAMOHYBNÝ MINOMET

RAK

Výroba: Polsko

Používá: Ukrajina

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Samohybný minomet ráže 120 mm na kolovém vozidle KTO Rosomak (licenční polský OT Patria AMV). Nejdříve se zvažovalo uložení na pásovém nosiči budoucího BVP Borsuk, ale nakonec bylo zvoleno levnější řešení využitím zdomácnělé platformy Rosomak. Hlavní zbraní je minomet MAHSW ve věži, jež funguje autonomně.

Samotný minomet je automatická zbraň, pracující na principu zpětného rázu dlouhé hlavně, nabíjení probíhá v jakékoli z jejích poloh. Zbraň má hlaveň s hladkým vývrtem o délce 25 ráží, klínový závěr s vertikálním pohybem a hydraulický vratný systém. Pohon věže je elektrický, v případě nouze může být ovládána ručně. Vozidlo je vybaveno moderními systémy, jako jsou denní a noční pozorovací přístroje pro velitele, všesměrový průzkumný systém, balistický počítač, inerciální navigační systém TALIN, GPS, integrovaná komunikační digitální radiostanice či laserový varovný systém. RAK umí pracovat v režimu hunter-killer a automaticky komunikuje v rámci jednotky na bojišti. Data mohou být předávána i z bezpilotního letounu.

Kromě standardních granátů může střílet naváděné projektily s kumulativní hlavicí a bojovat s obrněnými vozidly.

NASAZENÍ A POČTY

Po návštěvě prezidenta Zelenského v Polsku 5. dubna 2023 přislíbilo Polsko dodat Ukrajině 24 minometů Rak.

hlavní zbraň 120mm samonabíjecí minomet M a HSW délka 7,7 m

délka hlavně 3 m (25 ráží)

vezená zásoba munice pro minomet 46

dostřel standardní municí 12 km

dostřel municí RAP (RAK-HE-10) 21 km

počáteční rychlost střelby 8 ran/min

ustálená rychlost střelby 6 ran/min

hmotnost 24,5 t

osádka (obsluha) 5

motor přeplňovaný vznětový Scania D1 12 56 a 03PE o výkonu 490 k (306 kW)

maximální rychlost 80 kmh -1

maximální dojezd 500 km

ochrana trupu vozidla a RMOX 500 t tloušťka 8 mm, StanaG 4569 a úroveň 1 Samohybný minomet RAK

VOZIDLO PODPORY TANKŮ

BMPT Terminator

Původ: SSSR, Rusko

Používá: Rusko

skutečná bojová hodnota Terminátorů spíš sporná. Potvrzuje to i rozpačité nasazení na Ukrajině.

NASAZENÍ A POČTY

Celkem bylo vyrobeno okolo 23 BMPT. Na Ukrajině jsou Terminatory nasazovány sporadicky, o to vděčnějším tématem bývají pro ruskou propagandu.

hlavní zbraně 4× 130mm P t ŘS 9M120 ataka, 2× 30mm automatický kanon 2 a 42

sekundární zbraně 2× 30mm automatické granátomety aG-17D nebo aGS-30, 1× 7,62mm kulomet P kt M

vezená zásoba pro hlavní zbraně 4× 9M120 ataka, 850 granátů 30 mm

hmotnost 48 t

osádka 5

motor V-92S2 o výkonu 1 000 k (736 kW)

maximální rychlost 60 kmh -1

maximální dojezd 550 km

šasi tank t-72

PROTITANKOVÝ KANON

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Toto speciální vozidlo s ruským označením bоевая машина поддержки танков (bojevaja mašina podděržki tankov) je postavené na šasi tanku T-72. Má sloužit k palebné podpoře tankových útvarů, v podstatě podobně jako BVP, avšak nenese pěší výsadek. Zato nabízí podstatně větší palebnou sílu a odolnost. Typ BMPT byl vytvořen na základě zkušeností z afghánské a první čečenské války, zejména z městských bojů. Doktrína nasazení spočívá v ochraně jednoho hlavního bojového tanku dvěma BMPT. Tato vozidla by měla zajistit kompletní ochranu před pěchotou nesenými zbraněmi a měla by být schopna bojovat proti BVP i tankům nepřítele. Mnoho analytiků je ke skutečné bojové hodnotě těchto prostředků velmi skeptických. Na různých ukázkách prezentované účinky jejich palebné síly jsou však impozantní.

Hlavními zbraněmi Terminatorů jsou PTŘS Ataka a 2 kanony ráže 30 mm (shodné s BMP-2). 9A120 Ataka je další generací PTŘS 9K114 Šturm. Druhá generace těchto střel je ovládána rádiovými povely a spadá do kategorie SACLOS (semi-automatic command to line of sight), vyžadující neustálý vizuální kontakt s cílem. Ataka je primárně konstruována k překonávání tankového pancíře za bloky reaktivního pancéřování (ERA). Přes impozantní výzbroj je

2A29 MT-12 Rapira (Rapír)

Původ: SSSR

Používá: Rusko, Ukrajina

VZNIK, POPIS A VARIANTY

V roce 1961 byl do sovětské výzbroje zaveden 100mm tažený protitankový

kanon T-12, který nahradil úspěšný 85mm kanon D-48. Typ MT-12 vznikl

BMPT Terminator

2A29 MT-12 Rapira v ukrajinské armádě

v roce 1970 zejména modernizací lafety. Má hlaveň s hladkým vývrtem a střílí jednotnou municí 100 × 910 mm R. Proti tankům je určena kinetická podkaliberní munice APFSDS nebo kumulativní HEAT. V 80. letech přibyla možnost používat raketový systém 9M117 Bastion. Proti pěchotě může používat tříštivotrhavé (HE) granáty. Verze MT-12R z roku 1981 je vybavena malým radarem 1A31 Ruta s automatickou detekcí cíle a zamířením do vzdálenosti 3,5 km. Rapíry jsou také montovány na transportéry MT-LB.

NASAZENÍ A POČTY

Rusko disponovalo okolo 500 aktivními a 2 000 záložními kanony MT-12. Ukrajina zhruba 500 kusy. Rapíry byly oběma stranami používány od roku

2014. V mezidobí 2016–2022 svou ráží odpovídaly povolenému maximu na linii dotyku podle minských dohod. V současné válce jsou jimi vybaveny hlavně jednotky Teritoriální obrany Ukrajiny. Ničení tanků protivníka tímto typem je však na tomto bojišti poměrně vzácné. Rusko je po roce války začíná používat intenzivněji, zřejmě jej k tomu vede válečný nedostatek jiných prostředků.

Ráže 100 mm (100 × 910 mm R)

délka hlavně 6,3 m (63 ráží)

počáteční rychlost 700–1 575 ms -1

účinný dostřel přímou palbou 3 km

účinný dostřel nepřímou palbou 8,2 km

počáteční rychlost střelby 14 ran/min

Hmotnost 3 t

Obsluha 7

V arzenálu obou stran se nacházejí rovněž následující zastaralé typy: divizní kanon D-44 (85 mm), protitankový kanon D-48 (85 mm), kanon BS-3 (100 mm) a těžký minomet M-240. Jejich bojové požití je nepříliš pravděpodobné, spíš slouží k omezenému výcviku. Kanonů D-44 má Ukrajina k dispozici ještě víc než 300, zřejmě ve špatném stavu, a s dnes malou bojovou hodnotou.

Prostředky protivzdušné obrany

používané v boji proti pozemní technice a živé síle nepřítele

PROTILETECKÝ KANON KS-19

Původ: SSSR

Používá: Rusko, Ukrajina

Protiletecký kanon KS-19

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Jedním z příkladů původně protileteckých zbraní, které se začaly používat i pro jiné účely. Sovětský kanon KS-19 byl do výzbroje zaveden již v roce 1947 a trochu udivuje, že je ještě ve skladech. Proti vzdušným cílům se KS-19 kombinoval se zaměřovačem PUAZO-6/19 nebo radarem SON-9A. Munice kompatibilní s tankovou (drážkované kanony) proti pancéřovaným cílům může obsahovat granát AP-T (Armor Piercing-Tracer) nebo APC-T (Armor Piercing Capped-Tracer). Probije až 185 mm RHA na 1 000 m.

NASAZENÍ A POČTY

Sklad s ukrajinskými kanony KS-19, nacházející se nedaleko Izjumu, zrekvírovala postupující ruská armáda. Ruskové tyto zbraně prokazatelně používali

jako návnady, ale možná i v boji. Ukrajina měla použít KS-19 omezeně k nepřímé palbě v dubnu 2023. Za zmínku stojí, že fotograficky doložená munice

UOF-412 pochází z roku 1962…

ráže 100 mm (100 × 695 mm R)

délka hlavně 5,7 m (57 ráží)

počáteční rychlost 900–1 000 ms -1

účinný dostřel přímou palbou 3 km

účinný dostřel nepřímou palbou 21 km horizontální, 15 km vertikální

počáteční rychlost střelby 15 ran/min

hmotnost 9,5 t

obsluha 15

FLUGABWEHRKANONENPANZER (FLAKPANZER)

Gepard

Původ: Německo, Nizozemsko

Používá: Ukrajina

na šasi tanku Leopard 1 plně otočnou věž se dvěma kanony ráže 35 mm s úsťovým zařízením k nastavení času exploze granátů. Palba probíhá částečně v automatickém režimu, resp. s automatickou detekcí cíle až na 15 km. I po rozšíření kvalitních PLŘS (např. Stinger) v 80. letech byly Gepardy dále používány pro svou dobrou dálkovou detekci cíle.

NASAZENÍ A POČTY

Vyrobeno bylo celkem 432 věží a 420 podvozků. První tři Gepardy dorazily na Ukrajinu už 25. června 2022. Do současné doby bylo dodáno nejméně dalších 37 a jedná se o minimálně ještě 15 kusů. Brzdou dodávek dnes již nepoužívaných strojů byla švýcarská munice k nim, kterou Švýcarsko dlouho nechtělo uvolnit. Zdá se, že Gepardy jsou na Ukrajině poměrně efektivní v boji proti dronům, obrazově je prokázaná i palba proti technice a živé síle protivníka.

hlavní zbraň 2x 35 mm (35 x 228 mm) kanon Oerlikon GDF s 320 náboji proti letadlům a 20 proti tankům

délka 7,7 m

délka hlavně kanonu 3,2 m (90 ráží)

vezená zásoba munice pro kanon 2× 320 proti letadlům a 2× 20 proti tankům

počáteční rychlost granátu 1 175 ms -1

dostřel 5,5 km proti pozemním cílům

dostřel granátem RAP 21,9 km

počáteční rychlost střelby 2× 550 ran/min

hmotnost 47,5 t

osádka 3

motor vznětový, přeplňovaný více palivový V10 M t U MB 838 CaM 500 o výkonu 830 k (610 kW)

maximální rychlost 65 kmh -1

maximální dojezd 550 km

tloušťka pancíře 10–50 mm

VZNIK, POPIS A VARIANTY

Flakpanzer Gepard v drážďanském museu

Mediálně velmi propíranými zbraněmi dodanými Ukrajině jsou ex-německé a ex-nizozemské Gepardy. Tyto stroje, zavedené v roce 1976, se řadí mezi prostředky protivzdušné obrany krátkého dosahu (v angličtině short range air defense, SHORAD). Na svou dobu velmi efektivní bojové prostředky mají