Obsah Úvod: Rozlučte se s rozháranými hormony ................................................... 11
I. ČÁST: Mnoho povyku kvůli (peri)menopauze Kapitola 1: Hormonální kontinuum ............................................................... 27 Kapitola 2: Nikdo mě nevaroval, že mi bude tak mizerně ........................... 51 Kapitola 3: Hormonální léčba a další časté dotazy ........................................ 77 Kapitola 4: Střevní mikrobiom ........................................................................ 94
II. ČÁST: Program podle Amy Shah Kapitola 5: Stravovací plán 30–30–3 ............................................................. 113 Kapitola 6: Nejdůležitější živiny .................................................................... 131 Kapitola 7: Podpora propojení mezi mozkem a trávicím traktem ............ 160 Kapitola 8: Pohyb a cvičení ............................................................................ 186
III. ČÁST: Celkový obraz a praktické využití Kapitola 9: Postmenopauza ............................................................................ 205 Kapitola 10: Můj program v praxi ................................................................. 214
Recepty .............................................................................................................. 223
Poděkování ........................................................................................................ 301 Poznámky .......................................................................................................... 303 Seznam zkratek ................................................................................................. 314 Seznam receptů ................................................................................................. 315 Rejstřík .............................................................................................................. 319
Úvod Rozlučte se s rozháranými hormony Stárnutí nás leckdy může zaskočit. Mně bylo před pár lety čtyřicet, ale rozhodně si nepřipadám stará a nikdy předtím jsem se za svůj věk nestyděla, spíš jsem na něj byla hrdá. A ani ve snu by mě nenapadlo, že už nejsem mladá žena – říkala jsem si, že potrvá ještě hodně dlouho, než si někdo při pohledu na mě pomyslí, že jsem „stará paní“. Jenže život nám poťouchle dává tvrdé lekce, zrovna když to vůbec nečekáme. Na jarní prázdniny v roce 2023 jsme jeli do Peru. S manželem jsme chtěli, aby naše děti zažily pěší turistickou výpravu a aby na rodinné dovolené věčně nekoukaly do mobilu. Předtím už jsem byla v Machu Picchu a pět dnů jsem putovala po Incké stezce. Tenkrát to pro mě byl nezapomenutelný zážitek. Chtěla jsem, aby se tam podívaly i moje děti. Netušila jsem však, že celou cestu budu přemítat nad svou smrtelností a poprvé se tam setkám s některými projevy diskriminace na základě věku. Na konci pětidenní túry jsme se postavili do kruhu s průvodci, s nimiž jsme po celou dobu tábořili a putovali. Každý z nás obešel kruh a poděkoval jim. Zároveň jsme při tom z nějakého důvodu uvedli, kolik nám je let. Když přišla řada na mě, všem jsem vyslovila dík za úžasné jídlo, pohostinnost a za to, že nás poučili o své kultuře. Rovněž jsem se zmínila, že je mi čtyřicet šest let. Všichni průvodci udiveně vykulili oči, začali si mezi sebou něco šeptat, a někteří se dokonce smáli. Můj manžel plynně hovoří španělsky, a tak jsem se ho zeptala, o co jde. Řekl mi: „Diví se, že je ti šestačtyřicet. Mysleli si, že jsi mnohem mladší.“ Pro většinu lidí by to byl kompliment. Pro mě to však jen svědčilo o předsudcích, se kterými se setkávají ženy po čtyřicítce. Po zbytek cesty jsem stále měla před očima jejich obličeje, jak se smějí a šuškají 11
Amy Shah | HORMONY V CHAOSU
si mezi sebou. Nikdy v životě jsem se necítila tak trapně kvůli takové banalitě, jako je můj věk. Říkala jsem si: „Jsem mladá! Ještě toho chci hodně udělat a zažít!“ Průvodcům nic nevyčítám. Mám indické kořeny a je mi známo, jak se v jihoasijských kulturách nahlíží na ženy po čtyřicítce, které se musejí přizpůsobovat novým rolím ve společnosti. Vím, že stárnutí má i společenské a kulturní souvislosti. Přestože jsem si s rodinou užila báječné chvíle na jednom z nejkrásnějších míst na světě, tento zážitek mi ukázal, jak negativně společnost vnímá ženy po čtyřicítce a vůbec starší ženy – a zanechal ve mně pocit frustrace. Nyní, když jsem se ocitla v tomto věku a začínala jsem prodělávat některé hormonální změny, které se pojí s touto životní etapou, jsem najednou znejistěla a cítila se hodně nesvá. Ačkoli se na mně nic nezměnilo, náhle jsem sama sebe vnímala tak, jak by mě mohli posuzovat druzí, kdyby se dozvěděli, kolik mi je. Začala jsem o sobě pochybovat a přemítala jsem, jestli už vlastně nemám nejlepší léta za sebou. Ale vzhledem ke svému zázemí jsem se v těchto pocitech neutápěla. Přistupovala jsem k těmto otázkám stejně jako k většině ostatních zdravotních potíží. Jako lékařka s dvojí odbornou specializací jsem chtěla zjistit, co o tom říká výzkum. Věděla jsem, že stárnu a procházím procesem, který nazývám hormonální kontinuum. Začíná hormonálními změnami označovanými jako perimenopauza neboli období, které vede k menopauze, kdy žena trvale přestane menstruovat. Pro všechny ženy je to velký životní posun, který přináší řadu otázek, jak zdravotních (Potřebuji hormonální substituční léčbu? Mám si dělat obavy kvůli osteoporóze? Přejdou někdy ty návaly horka?), tak i osobních (Co v naší společnosti, která je posedlá mládím, znamená být ženou v přechodu?). Po návratu z cesty jsem se vrhla do studia odborné literatury a přečetla všechny dostupné práce o stárnutí, perimenopauze a menopauze. Snažila jsem se zjistit, jak vrátit čas a přimět ostatní, aby mě nevnímali jako „starou“. Moje posedlost touhou zůstat mladá byla samozřejmě marná a jen ve mně zanechala ještě větší pocit vysílení a beznaděje než na tom 12
ÚVOD
horském pochodu v Peru. Poté, co jsem důkladně prostudovala lékařskou literaturu a prozkoumala vlastní složité pocity ohledně stárnutí, jsem však dospěla k novému zjištění. Už jsem nechtěla být věčně mladá. Spíš jsem chtěla co nejdéle žít tak, abych stále dokázala dělat věci, které mě nejvíc baví. Sice stárnu a dostávám se do perimenopauzy, to však zdaleka neznamená, že jako žena ztrácím hodnotu. Ve skutečnosti se domnívám, že to nejlepší teprve přijde – pro mě i pro vás. Ve snaze o zlepšení zdraví a dlouhověkost jsem zjistila, že drobné změny stravování a životního stylu mají hluboký dopad na hormonální zdraví, riziko onemocnění a délku života, což znamená, že každý z nás může aktivně utvářet svůj život. Nesmírně mě těší, že díky každodenním rozhodnutím a zdravým návykům budu moct ještě dlouhá léta podnikat s rodinou výlety s batohem na zádech. Ano, i když už opravdu budu stará paní. A místo abych se styděla za svůj věk, jsem hrdá na své úspěchy a život, který jsem si vybudovala.
Co je hormonální kontinuum Stárnutí je nevyhnutelné, stejně jako hormonální změny, které vedou k perimenopauze, poté k menopauze a nakonec k postmenopauze. Tento proces nazývám hormonální kontinuum.* Hormony, jak je ženy znají a vnímají ve svých plodných letech (kdy má většina žen kromě období těhotenství zhruba dvacetiosmidenní menstruační cyklus), se v určité chvíli začnou měnit, posléze nastává menopauza – období, kdy žena po celý jeden rok nemá menstruaci – a potom následuje nový život v postmenopauze. Tyto změny nenastanou přes noc. A přestože je přirozené se jich obávat – koneckonců, mluví se o nich jako o něčem vskutku nepříjemném, od návalů horka přes „tloustnutí v přechodu“ a špatné spaní až po vypadávání vlasů –, slibuji vám, že v přechodu nemusíte mít stejné potíže, jako měla vaše matka. Čas nezastavíme, rozhodně však dnes můžeme učinit rozhodnutí, která nám zajistí lepší * V češtině se také používají výrazy klimakterium nebo přechod (pozn. překl.). 13
Amy Shah | HORMONY V CHAOSU
zítřky. Nemusíme nepěkně stárnout, ba co víc, můžeme se rozhodovat tak, abychom objevily nové možnosti a prožily nejlepší léta života. Ještě nedávno se o menopauze skoro nemluvilo. Ženy se se svými potížemi svěřovaly v lékařské ordinaci, ale toto téma se ve společnosti nebo na veřejnosti neprobíralo. Nyní se situace změnila, stále však přetrvává nedostatek informací – zvláště o perimenopauze neboli období, které předchází menopauze a kdy nastávají velmi silné hormonální výkyvy. S těmito výkyvy se pojí tělesné změny, které mohou být záhadné, matoucí, frustrující a rozvratné, pokud nevíte, co máte očekávat. Řečeno naplno, připadáte si příšerně. Co se to děje a jak k tomu vlastně došlo? A důležitější otázka: co s tím můžete udělat? Ženské stárnutí a rozhovory o perimenopauze byly donedávna téměř tabu. Tímto tématem se na internetu nikdo nechtěl zabývat. Koneckonců, na lékařských fakultách se menopauze věnuje jen málo času a o perimenopauze se medici neučí vůbec. Na sociálních sítích se příspěvky věnované ženskému zdraví velmi dlouho zaměřovaly na těhotenství a to bylo asi tak všechno. V posledních pár letech se však ženy začaly ozývat s dotazy: „Prosím vás, je to normální? Je mi teprve pětačtyřicet. Přece ještě nemůžu být v přechodu.“ Čím víc ženy hovoří o svých zkušenostech a kladou otázky o své cestě na hormonálním kontinuu, tím víc se diskuse o perimenopauze stávají běžnou záležitostí a tím víc vědecky podložených informací o zdraví se dostává k lidem, kteří je nejvíc potřebují. Rady ze sociálních sítí nejsou totéž jako odborný názor lékaře, ale informační videa, jako například moje příspěvky, pomáhají ženám pochopit, kde se nacházejí na hormonálním kontinuu, a přimět je, aby hledaly způsob, jak se zbavit nepříjemných obtíží spojených s útlumem tvorby ženských hormonů. Na následujících stránkách odpovím na tyto i další otázky. Poskytnu vám jasné a srozumitelné odpovědi a poukážu na zavádějící informace o perimenopauze a menopauze, které vám brání cítit se skvěle. Prozkoumáme pochybné „léčby“ vašich potíží. Probereme, jak lze na cestě k pevnému zdraví využít jednu ze základních a nejúčinnějších léčebných metod – výživu. Můj program se soustředí především na životní styl, protože jsem pevně přesvědčená, že změny, jako je například 14
ÚVOD
cvičení a úprava jídelníčku, mohou zásadně ovlivnit, jak prožíváte perimenopauzu a menopauzu. Opakovaně jsem se o tom přesvědčila nejen u sebe, ale i u svých pacientek. Rovněž vám povím všechno, co potřebujete vědět pro orientaci v medicínském chápání těchto hormonálních změn. Dozvíte se například, jak o potížích hovořit s lékaři, a vysvětlím vám, v čem spočívá hormonální substituční léčba. Vědění je klíčem k pochopení změn, které probíhají ve vašem těle, a díky tomu s nimi můžete něco udělat. Toho jsem si vědoma, a právě proto vám chci pomoci porozumět změnám, kterými vaše tělo prochází, učinit nezbytné změny životního stylu a objevit cestu, která je pro vás správná. Z jakého titulu píšu tuhle knihu? Kromě toho, že jsem žena, která sama tyto změny prodělává, jsem také lékařka s dvojí odbornou specializací – alergologie/imunologie a interní medicína. Také jsem se po studiu nutriční terapie na Cornell University Divison of Nutritional Sciences více než dvacet let věnovala výživovému poradenství. Napsala jsem dva bestsellery o potížích dobře známých každé ženě. V knize I’m So Effing Hungry (Mám děsný hlad) se zabývám otázkou hladu a v knize I’m So Effing Tired (Jsem děsně unavená) se věnuji únavě. Kdykoli hovořím s pacientkou, které táhne na čtyřicítku, padesátku či šedesátku, nezapomenu se jí zeptat na symptomy spojené s perimenopauzou a menopauzou, jako jsou například návaly horka, vysychání poševní sliznice, výkyvy nálad, úzkost, přibírání na váze, potíže s pamětí. Čím víc hovořím s ženami, tím víc si uvědomuji, že jsou přehlížené, nevědí, co se děje s jejich tělem, a vyvolává to v nich úzkost. Mnohé z nich jsou ze svého zdravotního stavu zoufalé a nedokážou vyřešit potíže, které jim narušují život. Navíc se jim od lékařů nedostává náležité zdravotní péče. Ráda bych vám pomohla procházet jednotlivými životními etapami s jistotou a jasnou představou a pochopit hormonální kontinuum – tři po sobě jdoucí fáze tělesných a emočních změn, které prodělává každá žena. Nejprve přichází perimenopauza, následuje menopauza, kdy ustává menstruační cyklus, a následuje postmenopauza, která trvá do konce života. Ve všech třech fázích probíhají obrovské hormonální změny, které zasahují v podstatě všechny orgány, od kůže přes kosti až po mozek. 15
– KAPI TOL A 2 –
Nikdo mě nevaroval, že mi bude tak mizerně Den co den jsem zápolila s nebývalou únavou, kterou se mi nedařilo setřást. Obávala jsem se, že tímhle tempem nebudu stíhat práci ani rodinu. Jsem zaneprázdněná lékařka, autorka textů a podcastů, vedu komunitní a společenský život, mám manžela, kterého miluji, a vychovávám dvě aktivní, energické děti. Byla jsem ponořená do každodenního shonu, snažila jsem se skloubit osobní a pracovní povinnosti a přitom jsem se cítila zmožená, přetížená a vyčerpaná. Paradoxně jsem toho o únavě hodně věděla, dokonce jsem o ní napsala knihu. Avšak v téhle situaci jsem neuměla poradit ani sama sobě. Nebylo to totéž jako každodenní únava, kterou občas pociťuje jinak zdravý člověk. Tohle byla naprostá zemdlenost, které jsem se vůbec nemohla zbavit. A ještě ke všemu jsem v noci nemohla spát. Vyzkoušela jsem všechno možné (melatonin, heřmánkový čaj či hluboké dýchání), ale stejně jsem se každou noc probouzela ve tři s pocitem neklidu a frustrace a nedokázala jsem najít žádný rozumný důvod, proč se to děje. Bylo to vyčerpávající. Nikdy v životě jsem nic takového nezažila. Kromě únavy a nespavosti jsem měla i zamlžené myšlení. Moje dříve neomylná paměť začala být útržkovitá a nespolehlivá. Cokoli, co vyžadovalo soustředění, zvládání více věcí najednou a organizaci – tedy prakticky všechny důležité věci – pro mě bylo naprosto vysilující. Zapomínala jsem slova uprostřed věty a pak jsem ji nedořekla a nedokončila myšlenku. Ztratila jsem motivaci a obtížně jsem zvládala práci. Byla jsem vyřízená a zoufale jsem se snažila tyhle nepříjemné potíže překonat. Tělo mi sdělovalo, že je něco v nepořádku, ale co? Vzhledem ke svým vědomostem o zdraví a zdravé životosprávě jsem si nemohla 51
Amy Shah | HORMONY V CHAOSU
jen říct, že jsem přepracovaná, a tím to odbýt. Protože ve skutečnosti jsem byla na začátku hormonálního přechodu, v perimenopauze.
Nejčastější symptomy v průběhu kontinua Změny, které probíhají ve vašem těle, mohou být velmi destabilizující a pojí se s nepříjemnými příznaky. Tyto příznaky – mentální mlha, únava, nespavost, potíže s pamětí a pozorností, přibírání na váze, návaly horka, suchá pokožka a snížené libido – snižují kvalitu života a vzbuzují pocit bezmoci, skleslosti a celkové rozháranosti. Žádná z těchto obtíží nezmizí přes noc, ale všechny se dají zmírnit, ba dokonce odstranit výživou a životosprávou, o nichž se dočtete v této knize. Jakmile vás nezatěžují tyto potíže, máte větší prostor soustředit se na záležitosti, které jsou opravdu důležité pro vaši budoucnost. Najdete víc času na rozvíjení naplňujících vztahů, práci na nastavení mysli a péči o své zdraví a spokojenost. A přesně o to jde. Těší mě, že mnohé tyto zásady správné životosprávy jsou už dnes podložené vědeckým výzkumem. Jak upozorňuje článek v odborném periodiku The Southern Medical Journal, ačkoli doposud bylo základem léčby menopauzálních příznaků užívání syntetických hormonů, díky nejnovějším vědeckým poznatkům ženy nyní vyhledávají komplexní přístupy, které jsou účinné, ale méně rizikové. Autoři zmíněného článku uvádějí: „Některým ženám cvičení prokazatelně pomáhá zmírnit návaly horka, totéž platí o relaxačních technikách a hlubokém dýchání. Někteří vědci se domnívají, že zařazení plnohodnotných potravin do jídelníčku mírní potíže v menopauze, a doporučují je, protože mají příznivý vliv na srdeční onemocnění a obezitu; také isoflavony obsažené v sóje mohou zmírňovat symptomy menopauzy. Některé studie prokázaly, že rostlinné výtažky, například z ploštičníku hroznatého (Actaea/Cimicifuga racemosa) či jetele lučního (tzv. červený jetel; Trifolium pratense), snižují intenzitu a četnost návalů horka.“1 Toto je jen jedna zpráva z mnoha, které nám nabízejí vzpruhu, když to nejvíc potřebujeme! 52
NIKDO MĚ NEVAROVAL , ŽE MI BUDE TAK MIZERNĚ
Možná si říkáte, jak dlouho budete muset tyhle záležitosti řešit. Odpověď zní: ve většině případů to není napořád. Některé příznaky v menopauze a postmenopauze zmizí. Takže máte naději! Zvládání příznaků začíná tím, že je pochopíte a zjistíte, jak vznikají. S těmito znalostmi pro vás bude celá cesta mnohem snazší a budete mít k dispozici strategie, díky nimž zůstanete zdravá a budete se cítit dobře. Jakmile budete dodržovat můj program, svoje příznaky už skoro pustíte z hlavy.
Tělesné příznaky Jak jsem již uvedla v 1. kapitole, lékaři obvykle neprovádějí laboratorní vyšetření, aby zjistili, jestli se žena nachází v perimenopauze. Při stanovení diagnózy vycházejí ze souboru příznaků. Nyní podrobněji probereme ty nejčastější.
Návaly horka Nejčastěji se mluví o návalech horka neboli odborně řečeno vazomotorických příznacích, nejspíš protože se vyskytují tak často. Z nedávného výzkumu vyplývá, že návaly má 30–70 procent žen v perimenopauze.2 Projevují se intenzivním, náhlým zvýšením tělesné teploty. Jsou způsobeny kolísáním hormonálních hladin a v průměru trvají 7 let a 4 měsíce, ale mohou trvat i deset a více let. Sedmdesát pět procent žen má až deset návalů horka za den. Návaly horka a noční pocení bývají projevy pozdní fáze perimenopauzy, což znamená, že mnoho žen kolem čtyřicítky je ještě nemá. Rovněž je nemusí mít každá žena, ale některé faktory zvyšují pravděpodobnost výskytu: nadváha, kouření, úzkost a deprese. S blížící se menopauzou se může zvyšovat intenzita a četnost návalů horka, ale neklesejte na mysli. Studie prokázaly, že změna jídelníčku a životosprávy oddaluje symptomy menopauzy, činí je snesitelnějšími a některé téměř zcela odstraňuje. Například jedna studie uvádí, že při 53
Amy Shah | HORMONY V CHAOSU
změně stravovacích návyků a životního stylu, která vedla ke zhubnutí přibližně o pět kilogramů, se návaly horka snížily o více než 30 procent.
Uhaste návaly horka
Návaly horka jsou náhlé pocity horkosti, obvykle na hrudi, krku a v obličeji. Patří k nejběžnějším příznakům perimenopauzy a menopauzy. Dostavují se nečekaně, a proto chceme být připravené tenhle požár rychle uhasit. Jde to například pomocí stravy! O výživě na podporu hormonální rovnováhy se dočtete dále, prozatím stačí vědět, že strava s obsahem široké škály rostlinných potravin omezuje návaly horka (a noční pocení) na minimum. Devítiletá studie analyzovala stravu a četnost návalů horka u více než šesti tisíc účastnic. Ženy, jejichž jídelníček byl bohatý na ovoce a zeleninu, uváděly nižší počet návalů horka než ty, které měly jiné stravovací návyky. Jak zdůrazňují autoři studie, strava, která zamezovala návalům horka, byla bohatá na vlákninu a měla nízký obsah transmastných kyselin, které se vyskytují v mnoha zpracovaných potravinách.3 Jedním z důvodů, proč rostlinná strava může přispívat ke zmírnění návalů horka, je fakt, že mnohé rostlinné potraviny obsahují látky zvané fytoestrogeny, které v některých ohledech působí jako ženský pohlavní hormon estrogen. K potravinám bohatým na fytoestrogeny patří lněná a sezamová semena, sójové boby, edamame a tofu, česnek, broskve, bobuloviny a brukvovitá zelenina, například brokolice, růžičková kapusta, zelí a kapusta. Kromě toho, že budete jíst tyto potraviny, je vhodné vynechat potraviny, které zhoršují návaly horka. Patří mezi ně silně kořeněná jídla a zpracované potraviny s vysokým obsahem cukru a tuku.
54
NIKDO MĚ NEVAROVAL , ŽE MI BUDE TAK MIZERNĚ
Noční pocení Noční pocení jsou návaly horka v noci. Patří k velmi rušivým symptomům perimenopauzy a menopauzy, protože se náhle uprostřed noci probudíte z hlubokého spánku zbrocená potem a potom se vám obtížně znovu usíná. Je to nepříjemné, otravné a narušuje to spánek, což může mít závažný dopad na celkové zdraví tělesné i duševní.
Nepravidelná menstruace V perimenopauze se menstruace stává nepravidelnější. Je to důsledek kolísání hladin estrogenu a progesteronu. Znamená to, že krvácení je mírnější nebo silnější než v minulosti, trvá více nebo méně dnů a cyklus se zkracuje nebo prodlužuje. V menopauze a po ní menstruace zcela ustane. Pokud se váš cyklus stává stále nepravidelnějším a intervaly mezi krváceními se prodlužují, je to jasný signál, že se blížíte ke konci perimenopauzy a přecházíte do menopauzy.
Změny hmotnosti V perimenopauze možná zjistíte, že zdánlivě bezdůvodně přibíráte. Ženy v období od čtyřicítky do šedesátky v průměru přiberou deset kilogramů.4 Opět je na vině především pokles hladiny estrogenu. Estrogen se podílí na ukládání tuku v oblasti boků, aby se tělo připravilo na porod. S klesající tvorbou estrogenu a růstového hormonu v perimenopauze se metabolismus přizpůsobuje nižší hladině estrogenu a ukládání tuku se přesouvá z boků a stehen do oblasti břicha, což vede ke zvětšení obvodu pasu. V angličtině se používá hovorový výraz „meno-belly“. Jestliže jste dříve mívala hruškovitou postavu (užší pas, široké boky, silná stehna), s přibývajícím věkem možná budete mít spíš postavu typu jablko (méně výrazný pas). Na změnách hmotnosti se podílejí i jiné hormony, například kortizol, tzv. stresový hormon. V minulosti kortizol zachraňoval lidem život, protože jim pomáhal uprchnout před hladovým tygrem šavlozubým. 55
Amy Shah | HORMONY V CHAOSU
Avšak lidské tělo nedokáže rozlišovat mezi hladovým tygrem a finančními problémy a dalšími stresujícími faktory života v moderní době: tygr ohrožuje na životě a finanční problémy sice způsobují stres, ale nezabíjejí. Břišní tuk obsahuje receptory (jakési vstupní branky do buněk). Ve stresu nadledviny vylučují kortizol, což stimuluje tyto receptory v břišním tuku a v tukových buňkách v oblasti kolem pasu se ukládá více tuku. V důsledku poklesu estrogenu a menší fyzické aktivity také ubývá svalová hmota. Výsledkem je zpomalení metabolismu. Zařazení silového tréninku do cvičebního programu zabraňuje úbytku svalstva a přibírání na váze. (O prospěšnosti silového tréninku pro ženy v perimenopauze a dalších obdobích si povíme v 8. kapitole.) K přibírání na váze může rovněž přispívat tzv. inzulinová rezistence. Nastává, když inzulinové receptory přestanou inzulin rozpoznávat, obvykle v důsledku dlouhodobé příliš vysoké konzumace sladkých jídel. Slinivka břišní nadále vylučuje inzulin, aby pomohla dopravit cukr do buněk, ale nakonec nemůže udržet tempo a tvorba se zpomalí. Tím se zvýší hladina cukru v krvi a organismus může snadněji přeměňovat kalorie na tuk – i když držíte dietu. Ke vzniku inzulinové rezistence přispívá chronický stres a břišní tuk. Kromě jiných faktorů, které jsem uvedla, je pro tuto životní etapu pravděpodobně nejdůležitějším určujícím prvkem kvalita stravy. Naštěstí je velká část této knihy věnována právě stravě a informacím o tom, co vaše tělo potřebuje (a nepotřebuje) pro zlepšení zdraví a delší život.
Citlivost prsů Bolestivost a citlivost prsů je dalším z důsledků kolísání hormonálních hladin. Často se jedná o jeden z prvních ukazatelů perimenopauzy. Dobrá zpráva: tento symptom patří mezi první, které se odporoučí, když žena přichází do menopauzy a hladiny hormonů přestanou být tak proměnlivé.
56
NIKDO MĚ NEVAROVAL , ŽE MI BUDE TAK MIZERNĚ
Nejlepší úleva pro citlivá prsa
Lékaři to někdy považují za nepodstatný příznak, ale citlivost či bolestivost prsů neboli mastalgie je pro mnoho žen velmi nepříjemná. Obvykle se objevuje kolem čtyřicítky, hned na začátku perimenopauzy. V mnoha ženách vzbuzuje úzkost, protože se obávají, že by to mohl být příznak rakoviny prsu. Ujišťuji vás, že tomu tak není. Tyto nepříjemnosti obvykle bývají známkou rozkolísaných hormonálních hladin a důsledkem normálních změn v prsní tkáni. Je však důležité pravidelné samovyšetření prsů a od dovršení čtyřiceti pěti let také docházení na mamografické vyšetření. Jestliže si všimnete jakýchkoli neobvyklých příznaků a nejste si jistá, jestli jsou způsobeny hormonálními změnami nebo něčím jiným, doporučuji, abyste se se svými obavami obrátila na lékaře. Ženy mívají až příliš často pocit, že jejich obavy o zdraví nejsou oprávněné, ba co hůř, stává se, že je někdo z jejich blízkých nebo lékař bagatelizuje a zpochybňuje. Máte-li sebemenší podezření, že změna, které jste si všimla, je nezvyklá, obraťte se prosím na lékaře. Nejrychlejší a nejběžnější způsob, jak vyřešit citlivost prsů – a nejčastější lék první volby – je olej z pupalky dvouleté (Oenothera biennis), který obsahuje esenciální kyselinu gama-linolenovou. Je volně prodejný jako doplněk stravy. Poskytuje dosti rychlou úlevu, pro dosažení nejlepších výsledků se doporučuje užívání po dobu šesti měsíců. Obvyklé dávkování je 1000 mg čtyřikrát denně, ale o nejvhodnějším dávkování se poraďte s lékařem.
57
Amy Shah | HORMONY V CHAOSU
Poruchy spánku Kvalitní spánek je zásadně důležitý k nápravě jakéhokoli typu svalově-kloubní blokace či poklesu hormonální hladiny. Nedostatek spánku zhoršuje schopnost myšlení, úsudku, reakce a odezvy. Může se jednat o přerušované spaní, špatnou kvalitu spánku nebo potíže s usínáním a noční buzení. Proč k tomu dochází? V perimenopauze stojí za potížemi se spaním noční pocení, změny nálady, stres, nekvalitní strava a samozřejmě kolísavé hladiny estrogenu a progesteronu. Nižší hladina progesteronu v perimenopauze a menopauze opravdu narušuje „spánek pro krásu“, protože tento hormon pomáhá navozovat usínání. V této knize navrhuji některé změny, které můžete udělat v zájmu zlepšení spánku. I když (zatím) nemáte žádné potíže se spaním, vždycky je dobré zamyslet se nad svou životosprávou a uvědomit si, jestli váš životní styl prospívá vašemu cirkadiánnímu rytmu nebo mu naopak škodí.
Únava Možná si stejně jako já s nástupem perimenopauzy všimnete, že máte méně energie. Proč tomu tak je? Protože se neustále mění hladiny hormonů a k tomu se přidružují další běžné příznaky perimenopauzy a menopauzy, jako je špatné spaní, zhoršené trávení nebo stres z každodenních povinností. Ale nejste v tom sama. Ze studie, která sledovala 300 žen, vyplývá, že více než 85 procent z nich v přechodu zápolilo s únavou.5 Únava patří k nepříjemným příznakům perimenopauzy a zpočátku ji možná ani jako příznak nevnímáme. Existuje však několik možností, jak zmírnit její intenzitu nebo negativní důsledky úpravou životosprávy se zvláštním důrazem na hormonální rovnováhu.
Vysychání poševní sliznice Příznaky způsobené hormonálními změnami ve středním věku se týkají také vaginální sliznice. Před perimenopauzou estrogen podporuje 58
NIKDO MĚ NEVAROVAL , ŽE MI BUDE TAK MIZERNĚ
prokrvení této oblasti, zajišťuje přísun kyslíku a živin, které budují tkáň, přirozeně ji lubrikuje a zvlhčuje. Tyto živiny také podporují tvorbu kolagenu a elastinu, dvou bílkovin, které zajišťují pružnost poševní tkáně. Potom však nastane perimenopauza. Možná máte pocit, že se vám intimní partie zmenšují, a máte pravdu. Je tomu tak. Stydké pysky se někdy zmenšují a vnitřní tkáně pochvy se zplošťují a ztrácejí pružnost. S těmito změnami se pojí podráždění pochvy a někdy bolestivý pohlavní styk. Mnohé studie prokázaly, že ženy v důsledku těchto hormonálních změn také mají snížené libido a obtížněji dosahují orgasmu. Odborný výraz pro tyto potíže je genitourinární syndrom menopauzy (GSM), což je nová obměna negativního termínu vaginální atrofie. Příznaky GSM se objevují poměrně záhy. Na rozdíl od návalů horka a nočního pocení, které se obvykle časem zmírňují, se vaginální suchost nezlepšuje bez cílené dlouhodobé léčby a může přetrvávat v menopauze a postmenopauze. Naštěstí existují strategie, které přinášejí nesmírnou úlevu.
Nižší sexuální touha Ujišťuji vás, že v perimenopauze sexuální život nekončí, a pokud jste zaznamenala pokles sexuální touhy, je pravděpodobné, že na ni mají vliv jiné příznaky perimenopauzy. Jak jsem již řekla, v důsledku hormonálních změn vysychá poševní sliznice, což způsobuje bolest při pohlavním styku. Testosteron dodává chuť na sex, ale nyní je jeho hladina tak rozkolísaná, že někdy nemáte náladu. Přibírání na váze a změna postavy mohou ovlivnit sebevědomí v ložnici. Navíc nedostatek spánku ubírá energii, což se negativně odráží v intimním životě. Nic z toho však neznamená, že se musíte zcela vzdát sexu. Opět se můžete cítit dobře. Jakmile vyřešíte svoje potíže, můžete si i dlouho po perimenopauze zachovat intimní život a užívat si partnerský sex.
Bolesti hlavy Mnoho žen má v perimenopauze silnější migrény a jiné bolesti hlavy. Tyto potíže mohou být vysilující. Nejhorší bývají na začátku 59
Amy Shah | HORMONY V CHAOSU
perimenopauzy, kdy jsou hladiny hormonů obzvlášť rozkolísané a nepředvídatelné. Naštěstí některé ženy shledávají, že po menopauze jsou hormonálně podmíněné bolesti hlavy méně časté; souvisí to se stabilizací hormonálních hladin. Stejně tomu je s mnoha jinými nepříjemnými příznaky perimenopauzy, i když to neznamená, že migrény či bolesti hlavy nemohou přetrvávat i po menopauze. Pokud vás v jakékoli fázi hormonálního kontinua trápí migrény, sdělte to svému lékaři, protože možná potřebujete medikaci.
Bolest kloubů V mládí jsme pružné a ohebné jako proutky díky estrogenu, který zabraňuje zánětům a „promazává“ klouby. Poté přichází perimenopauza, kdy se snižuje hladina estrogenu – a ejhle, začnou nás bolet klouby a někdy i otékají. S poklesem estrogenu klesá i hladina vitaminu D, což způsobuje v lepším případě pobolívání kloubů a v horším případě osteoporózu. Správnou výživou a cvičením můžete předejít vzniku chronických bolestí kloubů a tyto potíže zmírnit, i když většinou nikdy zcela nevymizí, protože u většiny lidí jde o nevyhnutelný důsledek stárnutí.
Svalové bolesti Tento příznak je známkou chronického zánětu, k němuž dochází, když se v důsledku nespavosti, stresu, nevhodné stravy a dalších faktorů v organismu nahromadí příliš mnoho katalyzátorů zánětu. Tělo začne být náchylnější k nemocem a infekcím. Estrogen je opomíjeným pomocníkem v boji proti chronickému zánětu a pokles jeho hladiny v perimenopauze také může přispívat k bolestem svalů. Z výsledků jedné studie vyplývá, že 71 procent žen v perimenopauze pociťovalo bolesti svalů a kostí.6 To je většina žen! Probereme různé metody, které můžete vyzkoušet, abyste se zbavila nepříjemných svalových bolestí.
60