OBSAH
Úvodní slovo » 14 | Předmluva » 16 | Poděkování » 18
ÚVOD » 22
Vznik knihy » 26
JAK KNIHU POUŽÍVAT » 28
Struktura popisu jednotlivých druhů –savci » 29
Vzorec stopy savců » 30
Použité zkratky a symboly » 30
JAK ČÍST STOPY ZVÍŘAT » 31
Tradiční stopování » 34
Pět doporučení pro stopaře » 37
Vliv půdy na stopy, stopní dráhy a chování zvířat » 40
Určení stáří stopy » 42
Stopařská etiketa » 44
Aplikované stopování » 46
SAVCI » 50
VÝSKYT, BIOLOGIE
A EKOLOGIE » 54
Rozšíření a stanoviště » 55
Rozmnožování a pohlavní dimorfismus » 56
Potrava » 58
Smysly » 59
MORFOLOGIE KONČETIN
A POBYTOVÉ ZNAKY » 61
Jak vypadá chodidlo » 61
Struktura a vlastnosti stop » 69
Měření stop » 73
ZPŮSOB POHYBU
A STOPNÍ DRÁHY » 76
Chůze a běh » 77
Měření stopních drah » 92
PRŮVODCE URČOVÁNÍM
STOP SAVCŮ » 96
IDENTIFIKACE A V ÝKLAD
POBYTOVÝCH ZNAKŮ » 134
Přehled výkalů, moči a jiných exkrementů » 136
Přehled potravních stop na bylinách, keřích a houbách » 147
Přehled potravních stop a dalších znaků na stromech » 151
Přehled potravních stop po krmení plody a ořechy » 162
Přehled potravních stop na mrtvých tělech zvířat » 170
Přehled pobytových znaků na zemi: lůžka a místa odpočinku, prachové a bahenní koupele, stopy po škrábání, hrabání a hromadění půdy, doupata a skrýše » 174
HMYZOŽRAVCI » 186
Ježkovití » 187
Ježek západní Erinaceus europaeus » 188
Rejskovití Soricidae » 192
Krtkovití Talpidae » 20 0
LETOUNI » 206
ZAJÍCOVCI
» 210
Zajíc polní Lepus europaeus » 214
Zajíc bělák Lepus timidus » 220
Králík divoký
Oryctolagus cuniculus » 226
HLODAVCI » 234
Veverkovití » 236
Veverky Sciurus » 237
Svišť horský Marmota marmota » 246
Sysli
Spermophilus » 251
Plchovití Gliridae » 256
Bobr evropský
Castor fiber » 262
Nutrie říční
Myocastor coypus » 270
Hrabošovití » 278
Ondatra pižmová
Ondatra cibethicus » 280
Hryzci
Arvicola » 286
Lumíci
Lemmus, Myopus » 293
Hraboši
Microtus » 297
Norníci
Clethrionomys » 30 4
Křeček polní
Cricetus cricetus » 312
Pravé myši » 318
Myšice
Apodemus » 320
Myška drobná
Micromys minutus » 33 4
Myši
Mus » 338
Potkani a krysy
Rattus » 34 4
Slepcovití
Spalacidae » 35 4
Dikobraz obecný
Hystrix cristata » 356
ŠELMY » 360
Kočkovití » 361
Rysi
Lynx » 36 4
Kočka divoká
Felis silvestris » 371
Ženetka tečkovaná
Genetta genetta » 376
Promyka ichneumon
Herpestes ichneumon » 380
Psovití » 384
Šakal obecný
Canis aureus » 386
Vlk obecný
Canis lupus » 390
Psík mývalovitý
Nyctereutes procyonoides » 402
Liška polární
Vulpes lagopus » 406
Liška obecná
Vulpes vulpes » 411
Medvědovití » 420
Medvěd hnědý
Ursus arctos » 422
Lasicovití » 428
Vydra říční
Lutra lutra » 430
Rosomák sibiřský
Gulo gulo » 438
Jezevec lesní
Meles meles » 444
Kuna lesní
Martes martes » 452
Kuna skalní
Martes foina » 457
Tchoř tmavý
Mustela putorius » 46 4
Lasice kolčava, lasice hranostaj
Mustela nivalis,
Mustela erminea » 469
Norek americký
Neovison vison » 476
Mýval severní
Procyon lotor » 48 4
Mrožovití, tuleňovití
Odobenidae, Phocidae » 490
SUDOKOPYTNÍCI
» 492
Prase divoké
Sus scrofa » 498
Jelenovití » 508
Los evropský
Alces alces » 510
Srnec obecný
Capreolus capreolus » 518
Sob polární
Rangifer tarandus » 526
Daněk evropský
Dama dama » 532
Jelen evropský
Cervus elaphus » 5 42
Jelen sika
Cervus nippon » 552
Muntžak malý
Muntiacus reevesi » 558
Srnčík čínský
Hydropotes inermis » 56 4
Turovití » 568
Zubr evropský
Bison bonasus » 570
Pižmoň severní
Ovibos moschatus » 576
Kozorožec horský, kozorožec iberský
Capra ibex, Capra pyrenaica » 581
Kamzík horský, kamzík středozemní
Rupicapra rupicapra, Rupicapra pyrenaica » 586
Muflon evropský
Ovis orientalis musimon » 592
Ovce domácí, koza domácí
Ovis orientalis aries, Capra aegagrus hircus » 596
PTÁCI » 602
MORFOLOGIE
KONČETINY PTÁKŮ » 605
Struktura a vlastnosti
ptačích končetin » 60 6
ZPŮSOB POHYBU
A STOPNÍ DRÁHY » 611
Způsob pohybu » 611
Stopní dráha » 613
Měření stop a stopní dráhy » 613
PRŮVODCE URČOVÁNÍM
PTAČÍCH STOP » 614
ANIZODAKTYLNÍ KONČETINA
Klasický otisk ptačí končetiny » 632
Volavkovití » 632
Volavka popelavá
Ardea cinerea » 633
Čápovití » 634
Čáp bílý
Ciconia ciconia » 63 4
Ibisovití » 635
Kolpík bílý
Platalea leucorodia » 635
Jestřábovití » 636
Káně lesní
Buteo buteo » 637
Orel mořský
Haliaeetus albicilla » 638
Holubovití » 639
Holub hřivnáč
Columba palumbus » 639
Krkavcovití » 642
Straka obecná
Pica pica » 6 43
Sojka obecná
Garrulus glandarius » 64 4
Kavka obecná, vrána černá, vrána šedá, havran polní
Coloeus monedula, Corvus corone, Corvus frugilegus » 6 45
Krkavec velký
Corvus corax » 646
Malí ptáci z řádu pěvců » 647
Střízlík obecný
Troglodytes troglodytes » 6 47
Kos černý
Turdus merula » 64 8
Špaček obecný
Sturnus vulgaris » 6 49
Vrabec domácí
Passer domesticus » 6 49
Pěnkava obecná
Fringilla coelebs » 650
TRIDAKTYLNÍ KONČETINA
Klasický otisk ptačí končetiny
s redukovaným nebo chybějícím zadním prstem » 652
Bažantovití » 652
Křepelka polní
Coturnix coturnix » 653
Koroptev polní, orebice rudá
Perdix perdix, Alectoris rufa » 653
Bažant obecný
Phasianus colchicus » 65 4
Tetřevovití » 655
Tetřev hlušec
Tetrao urogallus » 656
Jeřábovití » 658
Jeřáb popelavý
Grus grus » 658
Chřástalovití » 659
Slípka zelenonohá
Gallinula chloropus » 659
Lyska černá
Fulica atra » 660
Dropovití » 662
Drop velký
Otis tarda » 662
Drop malý
Tetrax tetrax » 663
Dlouhokřídlí » 664
Ústřičník velký
Haematopus ostralegus » 66 4
Tenkozobec opačný
Recurvirostra avosetta » 665
Kulíkovití » 666
Slukovití » 667
Pisík obecný
Actitis hypoleucos » 668
Sluka lesní
Scolopax rusticola » 668
Bekasina otavní
Gallinago gallinago » 669
Vodouši
Tringa » 670
Koliha velká
Numenius arquata » 671
ANIZODAKTYLNÍ PLOVACÍ
KONČETINA
Plovací blány mezi prsty II–IV » 672
Plameňák růžový
Phoenicopterus roseus » 672
Kachnovití » 673
Kachna divoká
Anas platyrhynchos » 674
Čírka obecná
Anas crecca » 675
Husa velká
Anser anser » 676
Labuť velká
Cygnus olor » 677
Poláci, kajky, hoholi, turpani, morčáci
Aythyini, Mergini » 679
Rackovití
Larinae » 680
Rybáci
Sternidae » 682
ANIZODAKTYLNÍ VESLOVACÍ
KONČETINA
Plovací blány mezi prsty I–IV » 683
Pelikánovití, kormoránovití
Pelicanidae, Phalacrocoracidae » 683
Z YGODAKTYLNÍ KONČETINA
Otisky zygodaktylních končetin ptáků » 68 5
Sovovití a puštíkovití
Tytonidae a Strigidae » 685
Datlovití
Picidae » 687
POBYTOVÉ ZNAKY PTÁKŮ
Hnízda » 688
Výměšky » 694
Trus » 702
Potravní stopy » 708
Další pobytové znaky » 719
OBOJŽIVELNÍCI
A PL AZI » 722
STOPY
Mlokovití
Salamandridae » 725
Žáby
Anura » 726
Ještěrkovití
Lacertidae » 729
Gekonovití
Gekkonidae » 731
Hadi
Serpentes » 732
Želvy
Testudines » 735
POBYTOVÉ ZNAKY
Vajíčka » 737
Trus » 74 0
Nory » 741
HMYZ A DALŠÍ BEZOBRATLÍ » 742
STOPY
Brouci
Coleoptera » 745
Housenky motýlů a další larvy hmyzu
Lepidoptera a další řády hmyzu » 746
Rovnokřídlí
Orthoptera » 747
Pošvatky
Plecoptera » 749
Mnohonožky
Diplopoda » 749
Stonožky
Chilopoda » 750
Štíři
Scorpiones » 751
Pavouci
Araneae » 752
Raci
Astacoidea » 753
Krab pobřežní
Carcinus maenas » 75 4
Plzákovití, hlemýžďovití
Arionidae, Helicidae a další » 755
Žížalovití
Lumbricidae » 756
POBYTOVÉ ZNAKY
Na stromech a kůře stromů » 757
Potravní stopy na listech » 76 8
Další znaky na listech » 772
Ostatní pobytové znaky » 774
Vajíčka » 774
Pavučiny a kokony » 774
Hnízda » 776
Vrty a otvory » 777
Stezky a tunely » 779
Hromádky zeminy » 78 0
Potravní stopy » 782
Trus a zbytky » 78 3
PŘÍLOHY » 78 4
Literatura (výběr) » 786
Slovníček pojmů » 79 4
Dokumentace stop » 80 0
Rejstřík » 80 4
Jak rozlišit podobné druhy » 811
O autorovi » 813
Fotografie a ilustrace » 814
Vzorec stopy savců » 816
Použité zkratky a s ymboly » 816
ÚVODNÍ SLOVO
Stopovat volně žijící zvířata je přirozené. Rozeznávat stopy a rozmanité pobytové znaky se může naučit každý, kdo projeví dostatek trpělivosti a vytrvalosti – a na začátku mu s tím může pomoci dobře zpracovaná příručka. Stopování zvířat zahrnuje dovednosti spočívající v identifikování a interpretaci různorodých stop, které po sobě zvířata zanechávají. Naučíte-li se interpretovat otisky končetin a další pobytové znaky, uvědomíte si nejen přítomnost zvířat v přírodě kolem sebe, ale budete je také schopni najít. Díky stopování se zapojíte do skutečných vztahů se skutečnými zvířaty ve skutečném světě. Znalost stop a pobytových znaků vám umožní proniknout do vztahů mezi různými druhy volně žijících živočichů, mezi flórou a faunou i živou a neživou přírodou a lépe je pochopit. Stopování nám ukáže historii daného místa a zároveň budeme schopni odhalit individuální povahu a zvyklosti různých zvířat. Stopování by mělo mít nějaký účel, který vždy posune naše dovednosti na vyšší úroveň. Možnosti jsou různé: lov, fotografování, ochrana, vzdělávání, monitorování volně žijících živočichů, výzkum a ochrana přírody. Výpravná encyklopedie, kterou držíte v ruce, pro vás bude velkým přínosem – probudí ve vás lásku k divočině, k místům, kde budete zvířata stopovat. Uvědomíte si, v jakém stavu se dnes příroda nachází. Knihy, které vám otevřou nové světy, mohou také přispět k ochraně přírody, pokud se dostanou do správných rukou. Sám vlastním 123 stopovacích příruček z celého světa. Z každé z nich se dozvím něco nového, ale nejvíce mě oslovují ty, v nichž najdu opravdu vyčerpávající informace o rozmanitosti znaků, jež po sobě volně žijící zvířata zanechávají, a které zacházejí do takových podrobností, jež by běžného čtenáře a amatérského přírodovědce mohly dokonce odradit. Inspirovala mě především příručka Prebena Banga a Prebena Dalhstroma Collins Guide to Animal Tracks and Signs (Collinsův průvodce po zvířecích stopách), která byla poprvé přeložena do angličtiny v roce 1974. Ve své době se jednalo o nejobsáhlejší publikaci na toto téma. Řada autorů se pak snažila přispět svojí troškou do mlýna a posunout dál to, co Bang a Dahlstrom začali. Trvalo však desítky let, než se nějaká kniha jejich komplexnímu dílu dostatečně přiblížila. Přesněji řečeno to trvalo padesát let, až do současnosti, kdy se objevil nový průvodce po stopách a pobytových znacích volně žijící evropské fauny v Evropě, který práci Banga a Dahlstroma dokonce překonal.
Nejdůležitější vlastností stopaře a vlastně každého terénního vědce je pokora. Musíte znát své limity. Vždy se najde znak, který nebudete schopni interpretovat a vždy se budete dopouštět chyb, bez ohledu na úroveň vašich znalostí. Útěchou vám však může být, že často chybují i ti nejlepší stopaři na světě. Stopování vyžaduje, abyste se soustředili a všímali si detailů. Napsat příručku, která pomůže ostatním spolehlivě rozlišovat podobné stopy a další znaky, vyžaduje ještě větší soustředění, úsilí a vytrvalost než samotné stopování. A nemůže škodit ani trocha tvrdohlavosti. Jen málokdo v sobě najde dostatek vůle, aby vytvořil něco skutečně komplexního. Dovolte mi, abych vám jako jeden z prvních představil Joschu Grolmse, člověka, který všemi těmito vlastnostmi oplývá. Je soustředěný, zapálený, trpělivý a pokorný a dokáže usilovně pracovat. Jeho encyklopedie stop volně žijících živočichů v Evropě představuje nový standard, s nímž se budou srovnávat všechny následující práce. Obsahuje krásné a přesné ilustrace. Díky pečlivému pozorování dokázal Joscha odhalit detaily, které vám pomohou rozlišit znaky i velmi podobných živočišných druhů. Při práci s touto knihou si tak ještě více uvědomíte rozmanitost stop a pobytových znaků. Joscha Grolms shromáždil údaje potřebné k popisu a znázornění rozmanitých způsobů pohybu zvířat ve volné přírodě. Vytvořil i promyšlené klíče, které čtenáře dovedou k příslušným oddílům – jeho obsáhlé dílo je tím ještě přístupnější a užitečnější. Do knihy zařadil přibližně tisíc snímků stop volně žijících živočichů a dalších znaků, které čtenářům velmi usnadní jejich rozpoznávání. Grolmsova kniha svědčí o jeho posedlosti stopováním a lásce k přírodě. Vytvořil dílo, které je užitečné pro všechny milovníky a ochránce přírody, volně žijících zvířat a stopování nejen v Evropě, ale na celém světě.
Držíte v rukou nejobsáhlejšího průvodce po stopách a pobytových znacích volně žijící evropské fauny – ještě nikdy tu nebylo dílo, jež by se této knize vyrovnalo. Oceňte práci, která se nachází za jeho vznikem. Oceňte jejího autora. Děkuji ti, Joscho, za tvůj přínos v této oblasti.
Mark Elbroch, americký stopař autor knihy Mammal Tracks and Sign: A Guide to North American Species (Stopy a pobytové znaky savců: průvodce druhy Severní Ameriky)
Další informace o Marku Elbrochovi: https://markelbroch.com
PŘEDMLUVA
„Každý dotek zanechá stopu.“
Edmond Locard, kriminolog a průkopník kriminalistiky
Volně žijící zvířata bývají plachá, a dají se proto jen obtížně pozorovat, takže často zůstávají naším očím skrytá. Přestože se s nimi setkáváme jen zřídka, neustále po sobě zanechávají stopy. My ale můžeme v těchto stopách číst a nahlédnout tak do jejich tajného života.
Zvířata a příběhy mě fascinují od útlého dětství. Když jsem se asi ve dvaceti letech začal věnovat stopování, uhranula mě možnost prožít příběhy zvířat na vlastní kůži. Naprosto mě ohromilo množství informací, které lze vyčíst z jediné stopy, a skutečnost, že i podle těch nejdrobnějších stop lze určit, jaký druh tudy prošel. Proto jsem se naučil stopám zvířat rozumět. Na každém kroku mě zas a znovu udivovalo, jak lze i tímto
způsobem poznávat zvířata a jejich způsob života. I po letech si vybavím mnoho zásadních okamžiků, zejména těch, které se týkají setkání s volně žijícími zvířaty. Pro mnoho přírodních národů bylo (a někde stále je) stopařské umění nutností pro zajištění potravy, oděvů a nástrojů. Stopy zvířat označovaly cestu k vodě, bezpečné stezky nebo možné nebezpečí a pomáhaly při orientaci v krajině. Dnes se o stopy zvířat a všestranné možnosti stopování zajímají nejen lovci, ale i vědci, biologové a jiní milovníci přírody. Stopy slouží k vědeckému monitorování velkých šelem, jako jsou medvědi hnědí, rysi a vlci, stopování je stále populárnější i jako způsob trávení volného času. Každoročně se lidé různého věku a vzdělání účastní kurzů stopování, aby se společně naučili číst stopy zvířat. Většinu z nich překvapí a nadchne, o kolik více toho lze objevit při běžné procházce lesem (pokud víme, na co dávat pozor), a o stopování se zajímají i po kurzu. Odkud se však bere tato fascinace? Možná nás při stopování uchvacuje radost z luštění záhad nebo příjemná možnost zpomalit. Možná nás baví, že pomocí čtení stop a znaků v krajině zblízka poznáváme prostředí, v němž žijeme. Pro mě jde hlavně o konkrétní vztah ke krajině a zvířatům a z něj pramenící intimní pocit sounáležitosti. Při své práci jsem stále znovu svědkem toho, jak se z dospělých zase stávají zvídavé děti, které s nadšením objevitelů zkoumají svět kolem sebe a touží se učit něčemu novému.
Podstatou stopování je spojení s přírodou a koncentrovaná pozornost – přírodu totiž musíme vnímat všemi smysly. Tento dotek v nás zanechává stopy, které ovlivní naše chování. Stopování je tedy způsob, jak vědomě prožívat svět a cítit se s ním spojený. Tato kniha je výsledkem mého neutuchajícího nadšení pro evropskou faunu. Doufám, že pro vás bude přínosem, ať už se stopování věnujete profesionálně, nebo je vaším koníčkem. Doufám také, že vás inspiruje k tomu, abyste trávili v přírodě více času a stali se z vás fanoušci a znalci stop a pobytových znaků zvířat.
ÚVOD
„Přečti si všechna znamení, která ti vypráví, co se stalo. Nedívej se jen na jednotlivé stopy, ale i na vesmír, který je obklopuje.“
Tony Kemnitz, specialista na vyšetřování, Wisconsin
Zubři v Bieszczadech
Od roku 2005 se téměř každý rok vydávám na cestu do Bieszczadského národního parku v jihovýchodním Polsku. Trojúhelník na hranicích mezi Polskem, Slovenskem a Ukrajinou je považován za jednu z nejčistších krajin v Evropě a v ždy se vyplatí tam strávit nějaký čas. Z velké části nedotčené smíšené bukové lesy karpatského podhůří jsou domovem zvířat, jako jsou vlci, rysi, medvědi hnědí a zubři. Tentokrát jsem se do parku vydal na jaře, kdy sotva roztál sníh a na bucích začaly rašit listy. Bylo svěží dubnové ráno, když se Matthias vrátil z honitby a nadšeně vyprávěl, jak u řeky viděl zubří samici se dvěma mláďaty – pozoroval je tam před necelými dvaceti minutami. Rychle jsem si sbalil do batohu to nejnutnější a v yrazil.
Matthias je viděl na mělkém břehu řeky, která do údolí přitéká z hor ležících jižním směrem. Díky silné vrstvě vlhkého listí jsem snadno našel stopy a z ačal v nich číst. Jakmile zubří matka ucítila člověka, varovala dvě mláďata, která prudce změnila směr a r ychlými skoky odběhla nahoru do kopce. Samice byla na druhém břehu řeky a o dklusala za
svými mláďaty na nejbližší kopec. Šel jsem po stopách a brzy jsem našel místo, kde mláďata překročila řeku. Poté pokračovala se svou matkou do kopce už pomalejším tempem.
Ulevilo se mi, že se zvířata tak rychle uklidnila, a rozhodl jsem se pokračovat po stopách s dostatečným odstupem. Zubři nyní změnili způsob pohybu. Jejich cesta se stále křížila se staršími zubřími stopami, což mi znesnadňovalo rozpoznat ty čerstvé. Dvakrát jsem dokonce správnou cestu ztratil a chvíli mi tr valo, než jsem mezi spoustou starších stop znovu našel čerstvé. Čím dál jsem je stopoval, tím víc jsem si všímal dalších nápadných pobytových znaků. Široce vyšlapané stezky s malými stromky, je ž byly ve větší výšce jasně poškozené okusem, i s taré hromádky trusu připomínající kravince vypovídaly o tom, že sem zubři chodí opakovaně. Najednou jsem stál před vyvráceným pařezem o velikosti člověka, který zubři používali jako pískové koupaliště. Na zemi se válela charakteristická podsada a ve vzduchu se vznášel typický zubří pach.
Krátce nato jsem objevil čerstvý trus, na kterém seděly mouchy. Na menší louce v dalším údolí se vyšlapaná stezka větvila jako řeka. Tušil jsem, že to musí být známka pastevního chování, a měl jsem pravdu: na pastvině jsem objevil čerstvé stopy. Zubři museli být blízko! Rozhlédl jsem se kolem a opodál zahlédl hustý mladý bukový háj, jehož jemně zelený porost mi nabídl úkryt. Vítr byl příznivý a já se pomalu přibližoval k houští. Znovu jsem ucítil pach a najednou jsem koutkem oka zaznamenal pohyb. Nejdříve js em si všiml nápadně se vrtícího zubřího ocasu. Pak jsem v křoví rozpoznal rohy a p ohyb hlavy a srdce mi najednou začalo bušit mnohem rychleji. Napadlo mě: co vlastně vím o zubrech? A jsou tyto informace správné? Kdyby něco, zaútočili by na mě, nebo se spokojí jen s faleš
ným útokem? Okamžitě jsem se rozhlédl p o vhodném stromu, na který jsem nervózně a skoro bez dechu tiše vylezl. Teď už jsem je spatřil: dvacet metrů přede mnou bylo celé stádo zubrů! Starší zvířata se pásla, zatímco mláďata skotačila kolem nich – některá z nich se dokonce pohybovala pod břichy dospělých. Z velkých, silných zvířat vyzařoval klid a spokojenost a zároveň zůstávala ostražitá. Mláďata byla mrštnější, vypadala hravě a plná života. Na krátký okamžik jsem zapomněl, že jsem několik metrů nad zemí na s tromě, dokud mi to nepřipomněly mé ztuhlé ruce.
Pozorovat nerušeně velké savce v přirozeném prostředí je něco výjimečného, co ve v ás zanechá stopu. Právě na takové chvíle budeme vzpomínat celý život.
Stopy zvířat se nacházejí všude, kde se zvířata vyskytují. Téměř každý turista pozná otisky kopyt koní na pěšině. Každý, kdo venčí svého psa, už pravděpodobně viděl jeho stopy na okraji nějaké louže. Mnoho lidí má představu o tom, jak vypadají stopy jelena nebo zajíce, ale málokdo ví, co dalšího lze ještě objevit! Jak například vypadá typická stopa mývala?
Jaké stopy za sebou zanechává bobr? Jak je rozlišíme od stop nutrie? A jak se do písku podepíše prchající ještěrka? Manipuloval s mrtvým stromem jezevec nebo datel?
Bezpochyby je každému na první pohled jasné, zda v nějakém domě bydlí lidé, nebo ne. Ale jak zjistíme, zda v lese na našem prahu žije hlavně srnčí, jelení nebo daňčí zvěř? Většina lidí si stopování
savců spojuje hlavně s otisky jejich končetin, i když jeho součástí a důležitými
dílky celkového obrazu jsou i pobytové znaky jako exkrementy, potravní stopy, značky a nory. Když si vzpomeneme na tisíce stop hmyzu, bude nám jasné, jak je seznam stop a pobytových znaků naší fauny rozsáhlý.
„Kniha přírody nemá začátek ani konec.“
Jim Corbett, slavný britský lovec, ochránce přírody a spisovatel
Tato kniha nabízí přehled stop a pobytových znaků savců, ptáků, obojživelníků, plazů, hmyzu a dalších bezobratlých živočichů Evropy. Pojednání o savcích je obsáhlé a podrobné, proto tvoří hlavní část knihy. Části věnované ptákům, obojživelníkům a plazům, hmyzu a ostatním obratlovcům jsou orientační a mají za cíl poskytnout základní znalosti o stopách a znacích dalších volně žijících živočichů, které můžeme využít při interpretaci stop savců. Například stopy hmyzu nám pomáhají určit čas událostí, některé ptačí stopy můžeme dokonce zaměnit za stopy savců. Popsané stopy a znaky jiných druhů poskytují základní znalosti,
pomáhají vyhnout se chybným výkladům a správně interpretovat stav věcí.
Umění stopovat zvířata nás krok za krokem vede hluboko do tajemství přírody a i zkušení stopaři vždy najdou nové, fascinující stopy, kterých si dříve nevšimli. Byl ten jelen sám, nebo jich bylo více?
Jak se pohybovali? Kam se vydali a z jakého důvodu? Ze zvířecích stop lze vyčíst zdánlivě nevyčerpatelné množství informací, přesto většina z nás kolem těchto příběhů pravidelně jen projde, aniž by je zaznamenala. Čtení stop znamená soustředit se, pozorovat a klást otázky. A ta zásadní otázka zní: Jakých stop si dokážete všimnout?
„Pátrání po stopách mi pomáhá vytvořit obraz vesmíru, v němž má nejen každá bytost, ale i každá
událost jedinečný význam a smysl.“
Martin Derrez, z kurzu čtení stop, 2017
VZNIK KNIHY
První e-mail v mém archivu, který zmiňuje tento projekt, nese datum 13. února 2012. Následující čtyři roky jsem věnoval fotografování stop zvířat a shromažďování dat. Za tímto účelem jsem procestoval různé evropské země, přičemž většina fotografií pochází z Německa, Anglie, Nizozemska, Španělska, Polska a Švédska. Celkem jsem pořídil více než 25 000 fotogr afií, asi 950 z nich se dostalo do této
knihy. Data jsem získával i ve Švýcarsku, Dánsku, Skotsku, Norsku, Rakousku, Česku, Slovinsku, Slovensku, Bělorusku, Itálii a Francii. Uvedené rozměry se obecně týkají dospělých zvířat. Velký důraz jsme kladli na měření otisků chodidel, tedy stop. Minimální a maximální hodnoty velikosti otisků byly stanoveny na základě nejméně 120 jednotlivých měření různých otisků (náhodných vzorků). Aby
se údaje dostaly do sběru dat, byly očištěny o extrémy – vyřadili jsme deset nejnižších a deset nejvyšších hodnot. Vzorky našly a zpracovaly různé osoby v nejméně třech různých oblastech v Evropě. Pokud je popis druhu založen na menším množství údajů, uvádíme to na příslušném místě v textu. U běžných druhů nebo zvířat zvláštního výzkumného zájmu jsme shromáždili podstatně více údajů. Například informace o délce kroku a šířce stopy srnců, jelenů a prasat divokých vycházejí z více než tisíce očištěných individuálních měření různých stop a způsobů pohybu v krajině. Jádrem této knihy jsou kresby stop. Všechny jsou nakreslené ručně a jsou výsledkem dlouholetého pozorování a výzkumu. Trvalo přibližně 200 dní, než vznikly všechny ilustrace. Stejně jako
Mark Elbroch jsem se rozhodl pro propracovanou techniku tečkované kresby tuší. Stopy mrtvých zvířat v modelovací hlíně postrádají zachycení dynamiky pohybu. Často jsou takové otisky sice celé, ale v této podobě se v terénu vyskytují jen zřídka, někdy je tvar stopy dokonce zcela zkreslený. Dobrá kresba stopy by měla zobrazovat dokonale otisknutou končetinu se všemi morfologickými znaky a zároveň naznačovat, které části stopy jsou obvykle méně zřetelné – tedy zachycovat i dynamiku pohybu. Z velké škály možných podob by měla být zobrazena ta nejpravděpodobnější. Každý nákres stopy v této knize zobrazuje kombinaci významných znaků, typické přenesení hmotnosti a z toho vyplývající zvýraznění stopy, jakož i její nejpravděpodobnější vzhled. Kresby vytvořené pro tuto knihu budou jen zřídkakdy přesně odpovídat nálezům v terénu, ale zároveň
by mělo být možné většinu otisků nalezených na kresbách rozpoznat. Po náhodném rozhovoru s Markem Elbrochem, který mi v září 2013 jen tak poklepal na rameno a oznámil, že se někdo musí zabývat stopami evropských myší a hrabošů, začaly být přípravné práce na knize konkrétnější. Dvě zimy jsem strávil porovnáváním inkoustových otisků zástupců evropských hlodavců, abych zjistil, jaké jsou mezi nimi rozdíly. Dospěl jsem k závěru, že za dokonalých podmínek sledování lze rozlišit všechny rody a někdy i druhy. Jednalo se o dosud nepublikovaný poznatek, ke kterému nebylo nikde možné najít žádné informace. V roce 2016 jsem podepsal smlouvu s nakladatelstvím Eugen Ulmer a začal knihu dávat dohromady. Vyškolili jsme absolventy jednoletého kurzu Wildniswissen Fährtenkurs, aby uměli zaznamenávat stopy zvířat v terénu a odborně je dokumentovat. Wildniswissen spustila v roce 2012 webové stránky spurenjagd.de , které se staly platformou pro shromažďování stop a jejich zpřístupňování. V roce 2013 se sešel čtyřčlenný tým odborníků, aby předtím, než budou získané údaje zahrnuty do adekvátního sběru dat, zveřejněnou dokumentaci o stopách zkontroloval. Od roku 2012 se na webu spurenjagd.de podařilo zdokumentovat více než 1200 tratí s více než 10 000 ověřenými soubory dat, které doplnily moji vlastní, patnáct let vznikající sbírku.
Na shromažďování dat pro knihu se podílelo více než 2000 absolventů našich kurzů, kteří se od roku 1995 věnují dokumentování stop zvířat a kteří při tom formulovali nespočet bystrých otázek. Byly to právě tyto otázky, jež mě podnítily k dalšímu výzkumu a podrobnějšímu
pozorování, jež nakonec vedly k tomu, abych poznatky, které se mi do dnešního
dne podařilo nashromáždit, sestavil do podoby této knihy.
JAK KNIHU POUŽÍVAT
Kniha se skládá ze čtyř částí, které obsahují základní informace o biologii evropské fauny a podrobné poznatky o jejích stopách a znacích.
V kapitole „Jak číst stopy zvířat“ vám nejpr ve přiblížím umění stopování a posk ytnu několik rad, jak zvládnout první kroky při objevování rozmanitého a vzrušujícího světa zvířecích stop.
První část „Savci“ se skládá především z druhových portrétů dospělých zvířat. Na úvod se dozvíte důležité základní informace o morfologii chodidel savců, o struktuře stop a jejich nejdůležitějších charakteristikách. Vysvětlíme si princip jejich pohybu a stopních drah, dočtete se o tom, jak stopy a stopní dráhy měřit. Pokračovat budeme podrobným průvodcem po určování stop a pobytových znaků savců. Kresby otisků předních a zadních končetin jednotlivých druhů v životní velikosti nebo v přesném měřítku umožňují rychlou identifikaci konkrétního druhu nebo zúžení výběru jen na několik druhů. Podkapitola „Identifikace a výklad pobytových znaků“ uvádí čtenáře do rozsáhlého a rozmanitého světa stop a znaků. Uvedené identifikační pomůcky pomohou rychle přiřadit nalezené stopy určitému živočišnému druhu nebo skupině živočichů. Hlavní část oddílu o savcích tvoří portréty jednotlivých druhů a skupin druhů,
v nichž jsou popsány jejich tělesné rozměry a charakteristiky, rozšíření a stanoviště, jejich potrava a rozmnožování. Na barevných stránkách najdete informace o stopách s popisem předních a zadních stop a preferovaných typů chůze i přehled nejběžnějších stop a důležitých rozměrů.
Kromě toho se seznámíte s typickými znaky druhu.
Obecný stav znalostí o evropské fauně je značně proměnlivý. Informace o biologii a stopách některých druhů tak budou někdy nevyhnutelně útržkovité Například současné znalosti stop zástupců rejskovitých (Soricidae) neumožňují přesnou druhovou identifikaci těchto drobných hmyzožravců.
Další druhy, jako je medvěd lední (Ursus maritimus) nebo axis indický (Axis axis), které se na území Evropy vyskytují velmi sporadicky nebo jen v malých, izolovaných populacích, jsou zmíněny jen okrajově.
V dalších částech shrneme základní informace o stopách a znacích ptáků (část 2), obojživelníků a plazů (část 3) a hmyzu a dalších bezobratlých (část 4). Vzhledem k velkému počtu zařazených druhů a přirozeně omezené znalosti jejich stop bylo nutné zvolit poněkud odlišnou prezentaci. Stopy jsou sice nadále zpracovávány formou druhových portrétů (i když nyní
Struktura popisu jednotlivých druhů – savci:
Český a vě decký název druhu nebo skupiny druhů.
Délka hlavy a trupu, délka ocasu a hmotnost » Tělesné rozměry uvedené na okraji stránky pokrývají celé variační rozpětí ve sledované oblasti. Většina těchto měření pochází od dr. Eckharda Grimmbergera (2009), u některých druhů jsou uvedeny doplňující zdroje. Pokud se u z vířat vyskytují rozdíly ve velikosti mezi pohlavími (pohlavní dimorfismus), jsou tyto rozdíly uvedeny.
Charakteristika » Typické tělesné rozměry a charakteristické identifikační znaky.
Rozšíření a v ýskyt » Druhy, jejichž stopy a znaky je obtížné rozlišit, lze příležitostně určit na základě jejich odlišného rozšíření nebo pomocí různých preferovaných stanovišť. Tyto údaje je třeba chápat jako doplňkovou pomůcku pro určování druhů a jako vodítko. Stejný mnohem kratších), ale znaky jsou řazeny podle jednotlivých kategorií, tedy v případě ptáků například podle hnízd, potravních stop nebo exkrementů, ke kterým jsou pak přiřazeny charakteristické znaky určitých druhů nebo skupin druhů. Podrobnější informace naleznete v odborné literatuře. Siluety zvířat na přední předsádce a číslo stránky vedle nich
odkazují na popis příslušné skupiny zvířat v textu. Přehled měření stop a pomocné měřítko naleznete na zadní předsádce. Orientaci v knize usnadňuje systém barevného značení. V části věnované savcům označuje každá barva jednu z pojednávaných čeledí, v ostatních částech pak příslušnou třídu, tedy ptáky, obojživelníky a plazy, hmyz a jiné bezobratlé.
druh může v různých zeměpisných oblastech obývat různá stanoviště.
Potrava » Základní znalosti o potravních zvyklostech druhů pomáhají stopařům rozpoznat ekologické vztahy. Výskyt určitého druhu umožňuje charakterizovat daný biotop a přítomnost dalších živočišných druhů. Důraz je tak často kladen na interpretaci stop krmení.
Rozmnožování » Pro interpretaci stop nalezených v terénu jsou někdy důležité i informace o rozmnožování, například jde li o s topy matky s mláďaty nebo stopy samčí skupiny.
Poz námky » Na okraji stránky najdete různé doplňující informace.
Stopy » Podrobné popisy otisků předních a zadních končetin spolu s nákresy, příslušnými fotografiemi a mírami.
Podobné stopy » Stopy jiných druhů, za něž lze stopy popisovaného druhu zaměnit, a charakteristiky pro rozlišení.
Struktura popisu jednotlivých
druhů – savci (pokračování):
Způsob pohybu » Popisy preferovaných
způsobů pohybu, stopních drah a měření.
Pobytové znaky a p otravní stopy »
Typické a charakteristické znaky popisovaného druhu, například trus, značkování a p otravní stopy.
Vzorec stopy savců
Vzorec poskytuje stopařům důležité informace. Na první pohled z něj lze určit taxonomické pořadí a č asto i příslušnost k čeledi.
XP × Yz + D r
XP Počet prstů přední končetiny, které jsou zpravidla otisknuty (stopa přední končetiny).
Yz Po čet prstů zadní končetiny, které jsou zpravidla otisknuty (stopa zadní končetiny).
Dr Dr ápy (pokud je lze na stopách rozlišit).
Velká nebo malá písmena P (resp. Z ) a z (resp. p) naznačují relativní velikost přední a z adní stopy.
Příklad: 4P × 4z + Dr
Tento vzorec stopy popisuje přední končetinu se čtyřmi otisky prstů a relativně malou zadní končetinu rovněž se čtyřmi otisky prstů. Na obou stopách jsou patrné drápy. V příkladu uvedený počet otisků prstů na končetinách a jejich relativní
velikost jsou typické jak pro kočky, tak pro psy. Protože otisky kočičích drápů jsou viditelné jen zřídka, jedná se o stopu psa.
Použité zkratky a symboly
Obecné
Pr průměr
Hm hmotnost
Dt délka těla (hlava a t rup, bez o casu)
max. max imum
min. minimum
Do délka ocasu
sp. dr uh
spp. více druhů; například Tringa spp. znamená „několik druhů rodu Tringa“
♂ s amec
♀ s amice
Stopy a p obytové znaky
Š šířka
Dsk délka skupiny (délka mezi zadním okrajem přední stopy a předním okrajem zadní stopy)
Zk zadní končetina
D délka
Lz le vá zadní
Lp le vá přední
Pz pr avá zadní
Pp pr avá přední
Šr ší řka rozkroku
Dk délka kroku
Pk přední končetina
Dmsk délka meziskupiny (délka mezi zadním okrajem přední stopy druhého kroku a předním okrajem zadní stopy prvního kroku)
VÝSKYT, BIOLOGIE A EKOLOGIE
V současné době známe více než 6500 druhů s avců (Mammalia). V porovnání s celým živočišným světem tvoří méně než půl procenta všech druhů. Přesto jsou to právě savci, s nimiž my lidé často navazujeme nejužší vztahy. Je to možná proto, že my sami patříme k savcům a jsou nám tedy v mnoha ohledech podobní.
Savci (Mammalia) jsou jednou z tříd obratlovců (Vertebrata), která se vyvinula z plazů před více než 200 miliony let. První savci byli malí a vzhledem i chováním se podobali našim rejskům. Tehdejší fauně dominovali především dinosauři, a teprve když vyhynuli, začal asi před 65 miliony let rychlý rozvoj savců.
Velikost a vzhled evropských savců se velmi liší. S tělesnou hmotností pouhé 2 gramy jsou bělozubka nejmenší
(Suncus etruscus) a netopýrek thajský (Craseonycteris thonglongyai) považováni za nejmenší savce na světě. Nejtěžším a největším suchozemským savcem v Evropě je zubr, jehož volně žijící býci mohou dosáhnout hmotnosti přes 800 kg.
Latinský termín Mammalia pochází z latinského mamma. Znamená to prs, vemeno nebo struk a popisuje tak základní vlastnost savců: mají mléčné žlázy, jejichž výměškem kojí svá mláďata. Další charakteristickou vlastností savců je živorodost (viviparie) mláďat. Jedinou známou výjimkou jsou ptakořitní savci (například ptakopysk podivný), vyskytující se v Austrálii a na Nové Guineji a mající kloaku. Mnoho savců má poměrně velký mozek. Mezi další znaky patří tři sluchové kůstky ve středním uchu (kladívko, kovadlinka
a třmínek) a spodní čelist tvořená jediným kostěným prvkem a souborem zubů specializovaných na potravu specifickou pro daný druh. Charakteristickým znakem je i tepelně izolující srst zajišťující
ROZŠÍŘENÍ A STANOVIŠTĚ
Adaptivní mozek savců a jejich schopnost udržovat stálou tělesnou teplotu přispěly k tomu, že dnes obývají všechna klimatická pásma Země. Dokázali se přizpůsobit téměř jakémukoliv prostředí. Liška obecná je příkladem generalisty, který může žít v takřka libovolné části naší planety. Žije jak na jihu Španělska, kde najdeme podobné klima jako na pouštích, tak i na sever od polárního kruhu, a dokonce ve velkých městech obydlených lidmi. Generalisté jsou schopni přizpůsobit své chování a sociální strukturu
rovnoměrnou tělesnou teplotu (homoiotermie), která jim umožňuje větší nezávislost na klimatických podmínkách prostředí a zároveň vyžaduje stálý přísun energie v podobě potravy.
svému prostředí. Naproti tomu existují savci, kteří se specializovali na určité ekologické niky. Jako příklad bychom mohli jmenovat krtky, kteří žijí téměř výhradně pod zemí, a jejichž fyziologie i chování se tomu odpovídajícím způsobem přizpůsobily. Mezi savci najdeme i specialisty, kteří tráví většinu života ve vodě (vydry, tuleni, velryby), na stromech (veverky) nebo ve vzduchu (netopýři).
Oblast, v níž jedinec žije, se nazývá jeho domovský okrsek . Domovský okrsek zahrnuje všechna místa, která zvíře během