Skip to main content

9788076561618

Page 1

OPM a Aristotelovy čtyři příčiny Metodika Object-Process Methodology4 (OPM) podle ISO 19450:2024, její nástroje grafický Object-Process Diagram (OPD) a textový Object-Process Language (OPL) nejsou jen prostředky na systémovou dokumentaci. Na rozdíl od Unified Modelling Language (UML) nebo Business Process Model and Notation (BPMN), které umožňují standardním způsobem dokumentovat výsledné řešení, OPM pomáhá na celé cestě od myšlenky k realizaci. Poskytuje formální prostředky pro formulaci záměru i verifikaci systémové architektury v průběhu celého procesu jejího vzniku. Tato schopnost OPM má hluboké filozofické kořeny. Aristotelés (384–322 př.n.l.) ve své Metafyzice tvrdil, že úplné poznání každé věci vyžaduje porozumění čtyřem příčinám její existence. OPM je jedním z mála moderních mezinárodně standardizovaných systémových modelovacích nástrojů, které umožňují explicitně pracovat se všemi čtyřmi Aristotelovými příčinami, čímž překračuje hranice pouhého standardu pro zápis technické dokumentace směrem k filozoficky ukotvené epistemologii systémového myšlení5.

Kabalistický ekvivalent čtyř světů Luriánská kabala nezná pouze strom života jako mapu sefir, ale zná také horizontální vrstvení reality do čtyř světů (‫ארבעה עולמות‬, arba olamot), které popisují čtyři úrovně postupu od čisté ideje až k fyzické hmotě. Metodika KSEF tyto světy analogicky přiřazuje k Aristotelovým příčinám existence věcí:

Causa finalis (ἡ τελικὴ αἰτία, hé teliké aitia) účelová příčina, svět Acilut PROČ věc existuje, jaký je její účel a komu slouží. V OPM je tato příčina zachycena prostřednictvím modelu přínosu zobrazujícího smysl vytvářeného systému. Je to projevená nejvyšší vůle tvořit ze sefiry Keter, která sestupuje do trojice sefir Chochma, Bina a Da'at (ve zkratce Ch–B–D, Chabad). S touto příčinou souvisí filozofický pojem teleologie6, případně přídavné jméno teleologický, které vyjadřují, k jakému dobru, cíli nebo naplnění zamýšlená věc směřuje. Inženýři to znají jako model požadavků. Tato příčina odpovídá nejvyššímu světu záměru (emanace) Acilut (‫)אצילות‬, jehož název pochází ze slovesa ‫( לאצול‬le’acol – emanovat, vyzařovat z blízkosti). V tomto nejvyšším světě existuje pouze čistý záměr jako informace ještě bez jakékoliv realizace. 4

Metodika OPM ISO 19450:2024 je podrobněji popisována na stranách 52 až 63. OPM také do tvůrčího procesu přirozeně zapojuje umělou inteligenci, jak o tom píšeme na straně 58 v kapitole OPM jako jazyk pro lidi i umělou inteligenci. 6 Teleologie je nauka o účelu. Název je složený z řeckého τέλος (telos) ve významu konec, cíl, dovršení a to, kvůli čemu něco je, a λόγος (logos) ve významu slovo a přeneseně také učení. Teleologické vysvětlení odpovídá na otázku, k čemu věc je, nikoli z čeho je nebo jak funguje. 5

8


Causa efficiens (ἡ ποιητικὴ αἰτία, hé poietiké aitia) účinková příčina, svět Berija CO věc vytváří, co ji uvádí do pohybu. V OPM zachycuje, co se děje a kdo nebo co to způsobuje. Účinkovou příčinou se zabývá trojice sefir Chesed a Gevura a Tif 'eret (ve zkratce Ch–G–T, Chagat). Inženýři to znají jako model analýzy. V systému čtyř kabalistických světů odpovídá světu stvoření Berija (‫)בריאה‬, jehož název pochází ze slovesa ‫( לברוא‬livro – stvořit, přivést do existence).

Causa formalis (ἡ εἰδητικὴ αἰτία, hé eidetiké aitia) formální příčina, svět Jecira JAK je věc strukturována, jaká je její vnitřní podoba a organizace, aby dobře sloužila svému účelu. V OPM to jsou podrobné modely se strukturálními vazbami. Formální příčinou se zabývá trojice sefir Necach, Hod a Jesod (ve zkratce N–H–J, Nehaj). Inženýři to znají jako model návrhu (design). V systému čtyř kabalistických světů odpovídá světu formování Jecira (‫)יצירה‬, jehož název pochází ze slovesa ‫( ליצור‬licor – tvarovat, formovat, dávat formu).

Causa materialis (ἡ ὑλικὴ αἰτία, hé hyliké aitia) materiální příčina, svět Asija Z ČEHO je věc vytvořena, jaké jsou její fyzické, datové nebo technologické složky. Je to realizovaný systém podle OPM modelu. Inženýři to znají jako implementace. V systému čtyř kabalistických světů odpovídá sefiře Malchut a světu fyzické hmoty Asija (‫)עשיה‬, jehož název pochází ze slovesa ‫( לעשות‬le’asot – udělat, uskutečnit).

Tři metodické poznámky 1. V Keter se v potenciální podobě skrývá všechno ostatní podobně jako je schován celý strom v semínku, ze kterého později vyroste. Následný sestup přes světy Acilut, Berija, Jecira až do Asija si můžeme představit jako manifestaci či rozbalování toho, co už bylo v prvotní formě obsaženo v Keter. 2. Posloupnost čtyř světů není obyčejný sled činností v čase, ale kauzální závislost mezi vrstvami reality, které existují současně. Podle kabaly je plynoucí čas vlastní jen světu Asija, viz také Rovelli na straně 59 a Kant na straně 60. 3. Podle luriánské kabaly má každý ze čtyř světů svůj vlastní strom sefir, KSEF však tuto strukturu pro účely systémového inženýrství zjednodušuje na jediný strom, v němž jsou jednotlivé světy zastoupeny jen svými dominantními funkčními trojicemi. Na toto metodické zjednodušení upozorňujeme proto, aby čtenář obeznámený s kabalistickou tradicí mohl odlišit původní luriánské učení od naší metodické adaptace zde v KSEF. K tradičnímu luriánskému pojetí čtyř světů, z nichž každý obsahuje svůj vlastní strom sefir, se vrátíme v kapitole Víceúrovňový systém parcufim na straně 35. 9


Scott Ambler a Disciplined Agile Scott Ambler (*1966) je kanadský softwarový inženýr, metodolog a autor, který se po desetiletí zabývá otázkou, jak organizace skutečně vyvíjejí software. Je jedním z nejpraktičtěji orientovaných myslitelů v oblasti agilního vývoje a jeho práce vychází z přímého pozorování stovek reálných projektů napříč průmyslovými odvětvími. V roce 2012 spoluzaložil metodický rámec Disciplined Agile (DA), který byl v roce 2019 začleněn do Project Management Institute (PMI) jako jeho metodická páteř.

Co je Disciplined Agile Disciplined Agile (DA) není metodika v klasickém slova smyslu, ale toolkit, sada nástrojů a rozhodovacích rámců, které pomáhají organizacím vybrat si správný přístup pro jejich konkrétní kontext. Ambler vychází z klíčového poznatku: neexistuje jedna správná metodika vhodná pro všechny druhy projektů. Například Scrum funguje dobře pro malé týmy, SAFe pro velké organizace, Kanban pro kontinuální provoz. DA tyto přístupy nenahrazuje, ale zasazuje je do vyššího kontextu a pomáhá rozhodovat, který v detailu použít. DA definuje životní cyklus každého projektu prostřednictvím více fází, které pokrývají celý oblouk od prvotního záměru až po provoz hotového systému.

Fáze a procesní cíle podle DA DA pracuje s těmito fázemi, které tvoří životní cyklus každého projektu: • • •

•

• • •

•

12

INCEPTION: Justify (zdůvodnění projektu) Tým odpovídá na otázku: je tento projekt hodný investice? Jaký problém řeší a pro koho? Bez jasné odpovědi projekt nezačíná. INCEPTION: Envision (vize řešení) Tým explorativně hledá možná řešení, skicuje architekturu a definuje rozsah práce. Zatím bez závazku ke konkrétnímu přístupu. CONSTRUCTION: Iterate to Solution (iterativní vývoj řešení) Srdce projektu: tým v krátkých cyklech buduje, testuje a upřesňuje řešení na základě zpětné vazby od stakeholderů. CONSTRUCTION: Prove the Architecture (ověření architektury) Tým prokazuje, že zvolená architektura jako celek obstojí pod reálnou zátěží a splní požadavky na škálovatelnost a bezpečnost. CONSTRUCTION: Improve Quality (splácet technický dluh a nevytvářet nový) Technický dluh představuje implicitní náklady budoucího refaktoringu. CONSTRUCTION: Accelerate Value Delivery (v každé iteraci se přiblížit k nasaditelné verzi s měřitelnou business hodnotou) TRANSITION: Release (uvolnění verze) Řešení je připraveno k předání: všechny aspekty jsou integrovány, dokumentovány a ověřeny. Tým rozhoduje, kdy je systém skutečně připraven ne podle kalendáře, ale podle kvality. TRANSITION: Production (přechod do provozu) Systém je nasazen do produkčního prostředí, předán uživatelům a tým zajišťuje hladký přechod včetně školení, podpory a monitorování.


Jak DA používáme v metodice KSEF DA slouží jako paralelní vrstva mapování KSEF do jazyka moderního projektového řízení. Každá sefira je přiřazena k odpovídající fázi DA tam, kde existuje přirozená shoda v obsahu a záměru. Toto mapování ukotvuje kabalistickou metodiku v praktickém světě moderního vývoje softwaru a dokazuje, že kabalistická metodika není žádnou archaickou kuriozitou, ale užitečným schématem, které rezonuje s nejlepší současnou praxí systémového (a softwarového) inženýrství.

Princip expanze, konsolidace a harmonizace Tvůrčí práce se odehrává v rytmu7 tří kroků. Nejprve se prostor otevírá, hromadí se možnosti, rozvíjejí varianty, dílo se rozpíná do šíře toho, čím vším by mohlo být. To je expanze. Poté se prostor sevře, vybírá se z více možností, stanovují se hranice, dílo dostává pevný tvar a míru. To je konsolidace. A nakonec obojí musí dojít do vyváženého vztahu. To je harmonizace. Tento rytmus není zvláštností jedné metodiky ani jedné tradice, ale je to obecně známý vzor. Mimo jiné ho například najdeme v knize Design Methods (1970) Johna Christophera Jonese jako divergenci, transformaci a konvergenci. V metodice KSEF se tento rytmus uplatňuje během sestupu skrze kabalistické světy. Na úrovni světa Acilut stojí trojice sefir Chabad (Chochma–Bina–Da'at), kde se uskutečňuje expanze záměru. Na úrovni světa Berija je další trojice sefir Chagat (Chesed–Gevura–Tif 'eret), kde vzniká konsolidace stvoření. A do třetice na úrovni světa Jecira stojí trojice Nehaj (Necach–Hod–Jesod), kde vzniká harmonizace formy. Tento rytmus je dokonce vnořený sám do sebe. Celá trojice světů Acilut, Berija a Jecira tvoří jeden velký rytmus a každý ze tří světů má v sobě stejný vnitřní rytmus. expanze (uvnitř světa)

konzolidace (uvnitř světa)

harmonizace (uvnitř světa)

svět Acilut

Chochma

Bina

Da'at

(požadavky) expanze záměru

expanze uvnitř expanze záměru

konsolidace uvnitř expanze záměru

harmonizace uvnitř expanze záměru

svět Berija

Chesed

Gevura

Tif 'eret

(analýza „co“) konsolidace stvoření

expanze uvnitř konsolidace stvoření

konsolidace uvnitř konsolidace stvoření

harmonizace uvnitř konsolidace stvoření

svět Jecira

Necach

Hod

Jesod

(návrh „jak“) harmonizace formy

expanze uvnitř harmonizace formy

konsolidace uvnitř harmonizace formy

harmonizace uvnitř harmonizace formy

matice sefir mezi Keter (záměr) a Malchut (implementace) 7

Tento rytmus ladí s Maharalovým principem úplnosti popsaným na straně 39.

13


Sefiry, podrobný popis 1. Keter ‫ כתר‬Keter — Koruna ‫ רצון עליון‬racon eljon – nejvyšší vůle Charakteristika

Keter je počátek projektovaného systému a důvod jeho existence jako projevená vůle. Zde je odpověď na čistou otázku: proč má tento systém existovat? Keter stanovuje etický rámec a poslání systému. Skrývá se zde podoba celého řešení, které i když ještě není realizované, tak je již zcela přítomné v mysli svého tvůrce a další vývoj představuje (s velkou metodickou nadsázkou) už jen proces popisování vnitřních detailů pomocí zooming a kontextů pomocí folding podle pravidel13 OPM.

Co se má udělat

• Formulovat poslání systému: proč má existovat? • Shodnout se s doménovými experty na hranici systému. Vyjasnit si, co do systému bude zahrnuto a co bude vyloučeno. • Definovat etický rámec: komu bude systém sloužit a komu nesmí škodit. • Identifikovat beneficienta14 a stakeholdery15 systému. • Odpovědět na otázku: Je tento projekt hodný realizace? • Zaznamenat záměr v přirozené řeči a zkontrolovat s vygenerovaným kódem v syntaxi OPL16.

OPM artefakt

Model OPM nulté úrovně17 obsahující: • Objekt beneficienta (pro koho systém bude systém sloužit). • Co chceme beneficientovi zlepšit/změnit? • Jakým procesem tu vykazovanou vlastnost transformujeme (jaké stavy měníme ve vykazované vlastnosti)? • Jaké další objekty k tomu procesu potřebujeme?

Ambler (DA)

13

INCEPTION: Justify — rozhodnutí o zahájení projektu.

Viz kapitola Řízení složitosti na straně 56. Beneficient je ten, kvůli kterému systém tvoříme, jehož nějaká vlastnost se má systémem změnit k lepšímu, komu je určena hodnota, kterou systém přinese. 15 Stakeholder je každý, koho se systém jakýmkoliv způsobem týká. 16 Viz ukázka kódu OPL na straně 55. 17 Viz kapitola První OPD a OPL: model přínosu na straně 54. 14

18


2. Chochma ‫ חכמה‬Chochma — moudrost ‫ נקודה‬nekuda – bod, záblesk principu Předcházející sefiry

Keter

Charakteristika

V Chochmě už neřešíme proč (to jsme vyřešili v Keter), ale hledáme první jak v jeho nejčistší a nejabstraktnější podobě. Je to bod (nekuda), který vyskočí ze záměru Keter jako vhled do budoucího řešení. Je zde první dekompozice modelu na několik (cca 3 až 5) podrobnějších modelů, které definují technickou strategii řešení, se kterým vstupujeme do světa záměru (Acilut).

Co se má udělat

• Expanze objektů a transformačního procesu z Keter za účelem odpovědi na otázku: Co všechno by systém mohl být? • Chochma je v OPM vnímána jako čistá funkční vize jako moment, kdy systémový architekt „píchne prstem do mapy“ a řekne: Tudy se vydáme.

OPM artefakt

Sada několika modelů (ve formě OPL i OPD) jako dekompozice modelu nulté úrovně z Keter.

Ambler (DA)

(interní krok bez přímé analogie v DA)

19


10. Malchut ‫ מלכות‬Malchut — království ‫ שכינה‬šechina – božská přítomnost v materiálním světě Předcházející sefiry

Keter → Chochma → Bina → Da'at → Chesed → Gevura → Tif 'eret → Necach → Hod → Jesod

Charakteristika

Malchut je svět fyzické hmoty (Asija), který nemá vlastní světlo, ale přijímá a projevuje vše, co k němu sestoupilo ze stromu jako zrcadlo všech předchozích sefir. Kvalita Malchut je přímým odrazem kvality celého postupu. Pokud byl proces správný, ve výsledném systému přebývá šechina.

Co se má udělat

• Implementovat systém podle finálního OPM setu z Jesod. • Nasadit systém do produkčního prostředí. • Předat systém uživatelům. • Monitorovat chování systému v reálném prostředí. • Zaznamenat zpětnou vazbu pro příští iteraci (or chozer → nový Keter budoucích inovací). • Ověřit, zda v systému je přítomna šechina, (harmonie a správnost).

OPM artefakt

Implementovaný systém podle OPM dokumentace jako software, legislativa, služba, technologické řešení.

Ambler (DA)

TRANSITION: Production — nasazení a předání uživatelům.

28


obrázek č. 1 – strom života podle KSEF 29


Malchut jako retrospektivní zrcadlo: zpětné čtení stromu života Luriánská kabala říká o Malchut něco zdánlivě paradoxního: je to nejnižší sefira, a přesto je v jistém smyslu nejúplnější. Právě proto, že nemá vlastní světlo, je dokonalým zrcadlem všeho, co do ní sestoupilo. Nezkresluje vlastní barvou, nepřidává vlastní obsah. Ukazuje přesně to, co přijala. Z toho plyne epistemický důsledek: Fungující systém je nejpřesnějším popisem kvality procesu, který ho vytvořil. Každý defekt v Malchut je stopou konkrétní sefiry, kde postup selhal nebo byl přeskočen. Každá silná stránka systému je odrazem sefiry, která byla provedena s péčí. Nabízí se otázka, proč některé defekty nebyly rozpoznány již v Jesod, kde se o tom přímo mluví v popisu této sefiry. Odpověď spočívá v tom, že Jesod ještě operuje na modelu, ale Malchut již operuje v realitě. Jesod je nejpřesnější možný popis záměru, ale až Malchut je první setkání záměru s realitou, protože Jesod neuvidí: • • • • •

Chování systému pod skutečnou zátěží. Reakce skutečných uživatelů, kteří nebyli součástí vývojového týmu. Emergentní interakce mezi subsystémy, které se projeví teprve v produkci. Domény, které nebyly reprezentovány v procesu návrhu. Podmínky, které nikdo nepředvídal, protože nebyly součástí modelu.

Topologie zpětného čtení: jak Malchut odráží každou sefiru Strom života má specifickou topologii: tři pilíře, deset uzlů, dvaadvacet cest. Malchut stojí na spodním vrcholu středního pilíře a přijímá světlo ze všech tří pilířů prostřednictvím Jesod. Každá sefira zanechává v Malchut svůj identifikovatelný otisk a odpovídá za jinou dimenzi výsledného systému, takže podle chyb, které se projevují v Malchut, můžeme identifikovat potřebné směry zpětného čtení: •

•

•

30

Pravý pilíř (Chochma → Chesed → Necach): Problémy expanze, vize, relevance v čase. Systém, který neřeší správný problém, který neumí růst, který zastarává rychleji, než bylo zamýšleno. Levý pilíř (Bina → Gevura → Hod): Problémy struktury, omezení, realizace. Systém, který je technicky nespolehlivý, který porušuje normy, který je nepochopitelný pro uživatele. Střední pilíř (Keter → Da'at → Tif 'eret → Jesod): Problémy záměru, integrace, harmonie. Systém, který existuje, ale nikdo ho nechce; systém, který je vnitřně rozporný; systém, jehož části nekomunikují.


Sedm diagnostických otázek pro Malchut Tyto otázky jsou epistemické sondy, které lokalizují defekt na konkrétní sefiru a dávají možnost k nápravě.

Otázka M1: Chce to někdo? Lokalizace při selhání: Keter nebo Chesed. Systém může být technicky bezchybný, ontologicky konzistentní a metodologicky precizně navržený, a přesto ho nikdo nechce používat. Nízká adopce, odpor uživatelů, obcházení systému improvizovanými alternativami jsou signály, že záměr v Keter nebyl skutečným záměrem beneficienta, nebo že Chesed nepřinesla skutečnou hodnotu, ale jen předpokládanou.

Rozlišení: Keter vs. Chesed: • •

Pokud systém neřeší žádný reálný problém → selhání Keter. Záměr byl formulován bez naslouchání. Pokud systém řeší správný problém, ale špatným způsobem → selhání Chesed. Alternativní řešení nebyla generována nebo nebyla dostatečně konfrontována se skutečnými potřebami.

Diagnostická metoda: Přímý rozhovor s beneficientem identifikovaným v Keter: „Řeší tento systém problém, pro který měl být navržen?" Pokud je odpověď neurčitá nebo negativní, čteme zpět ke Keter.

OPM: Srovnání modelu přínosu z Keter se skutečně změřenými hodnotami po nasazení. Pokud přínos není transformován předpovězeným způsobem, Keter selhal.

Otázka M2: Dělá systém to, co jeho model říká, že dělá? Lokalizace při selhání: Bina nebo Gevura. Systém může být chtěný a přesto nespolehlivý. Chybovost, výpadky, bezpečnostní incidenty, neočekávané chování při hraničních podmínkách jsou signály technického dluhu nebo nedostatečné konfrontace s realitou omezení.

Rozlišení: Bina vs. Gevura: • •

Pokud implementace neodpovídá modelu → selhání Biny. Odbornost byla nedostatečná nebo model nebyl dostatečně precizní. Pokud model nerespektoval reálná omezení domény → selhání Gevury. Standardy, legacy systémy nebo regulatorní požadavky nebyly dostatečně zmapovány.

Diagnostická metoda: Srovnání chování finálního OPM modelu z Jesod se skutečným chováním v produkci.

OPM: Pokud systém přechází do stavů, které model nepředpokládal, model byl neúplný.

31


Otázka M3: Rozumí systému ti, pro které byl navržen? Lokalizace při selhání: Da'at nebo Hod. Systém může fungovat správně, a přesto být nesrozumitelný. Uživatelé ho používají jinak, než byl navržen; dokumentace je nepochopitelná; podpora je zahlcena dotazy na základní funkce. Toto je signál, že poznání zůstalo uzavřené uvnitř implementačního týmu.

Rozlišení: Da'at vs. Hod: •

•

Pokud tým nezískal hluboké porozumění doméně a promítl toto nepochopení do systému → selhání Da’at. Model nebyl konfrontován s tím, co doménoví experti skutečně vidí a dělají. Pokud systém funguje, ale jeho prezentace, dokumentace a rozhraní jsou nesrozumitelné → selhání Hod. Realizovaná forma nepřenesla hodnotu systému ke skutečným uživatelům.

Diagnostická metoda: Uživatelský výzkum v produkci. Klíčová otázka: „Popište vlastními slovy, co tento systém dělá." Pokud popis uživatele neodpovídá OPL větám modelu, je to přímý signál k or chozer. Doménový expert, který popisuje systém jinak než OPL model, říká, kde Da'at selhal.

OPM: Konfrontace OPL vět s přirozeným jazykem uživatelů.

Otázka M4: Je celek více než součet částí? Lokalizace při selhání: Tif 'eret nebo Jesod. Systém může mít všechny správné části, a přesto být vnitřně rozporný. Emergence se totiž může projevovat i tímto způsobem. Rozhraní mezi moduly selhávají, data jsou nekonzistentní napříč subsystémy, uživatelský zážitek je fragmentovaný. Toto je signál, že harmonie a integrace byly podceněny.

Rozlišení: Tif 'eret vs. Jesod: •

•

Pokud architektonické rozhodnutí samo o sobě vytvořilo vnitřní napětí → selhání Tif 'eret. Syntéza expanze (Chesed) a restrikce (Gevura) nebyla provedena s dostatečnou péčí o celek. Pokud jednotlivé části jsou dobré, ale jejich propojení selhává → selhání Jesod. Integrace nebyla provedena jako skutečná syntéza, ale jako mechanické spojení.

Diagnostická metoda: Analýza rozhraní mezi subsystémy. Každý bod integrace, kde data nebo procesy selhávají, je signál or chozer.

OPM: Systémová mapa (hierarchický strom OPD) jako diagnostický nástroj. Každý OPD, jehož OPL věty nenavazují konzistentně na rodičovský OPD, lokalizuje integrační defekt.

32


Otázka M5: Přežije systém změnu? Lokalizace při selhání: Necach nebo Chochma. Systém může být výborný při nasazení, ale za rok zastaralý nebo nepřizpůsobitelný. Změna požadavků způsobuje nepřiměřeně vysoké náklady na úpravu; nové regulace systém zásadně ohrožují; technologický posun ho marginalizuje.

Rozlišení: Necach vs. Chochma: • •

Pokud systém se neumí vyvíjet, protože byl postaven na přechodných trendech → selhání Chochmy. Architektonický princip nebyl dostatečně abstraktní a trvalý. Pokud systém nebyl navržen s vědomím dlouhodobého horizontu → selhání Necach. Model nebyl dostatečně rozvinut do časové dimenze.

Diagnostická metoda: Retrospektivní simulace: co by stálo přizpůsobení systému konkrétním změnám, které v doméně nastaly nebo nastanou? Pokud jsou náklady na adaptaci nepřiměřeně vysoké, Necach nebo Chochma selhaly.

OPM: Aktualizace modelu z Necach o stavové přechody, které skutečně nastaly a nebyly předpovězeny. Každý nepředpovězený přechod je signál or chozer.

Otázka M6: Přispívá systém k nápravě světa nebo k poškozování? Lokalizace při selhání: Keter nebo celý sestup. Systém může fungovat, být chtěný, srozumitelný, integrovaný a trvalý… a přesto poškozovat třetí strany, vytvářet závislosti, marginalizovat určité skupiny nebo přispívat k systémovým nerovnostem.

Rozlišení: Tato otázka nemá jednoduchou diagnostickou lokalizaci, protože etické selhání může pramenit z více sefir. Nejčastěji však pramení z Keter (záměr nebyl dostatečně eticky vymezen) nebo také z Chesed (alternativy nebyly generovány s dostatečně širokým vědomím dopadů).

Diagnostická metoda: Porovnání měřitelných přínosů s měřitelnými ztrátami, které systém přinesl do praxe.

OPM: Rozšíření systémového diagramu o třetí strany identifikované jako nezamýšlení příjemci dopadu. Pokud vazby na tyto třetí strany nebyly v původním modelu přítomné, je to opravný or chozer do Keter.

33


Tři zákony zachování podle KSEF Podle kabaly není sefira Keter pouze prvním bodem na mapě, ale digitálním a etickým „semínkem“, které v sobě v potenciální podobě nese celý budoucí systém. Podobně jako je v semínku zapsána budoucí podoba celé budoucí rostliny, je i v prvotním inženýrském záměru teleologicky přítomna kompletní realita budoucího díla. Proto sestup přes další sefiry není přidáváním nových, náhodných prvků, ale postupným „rozbalováním“ a „zhmotňováním“ toho, co už bylo v Keter obsaženo v mysli tvůrce. Protože je však proces přeměny prvotní myšlenky do materiální podoby náchylný k chybám a šumu, je vhodné znát následující tři zákony ontologické integrity, které by měl respektovat každý tvůrce:

1. Zákon zachování záměru (teleologická integrita) Kvalita výsledného díla v Malchut nemůže převýšit kvalitu a jasnost vnitřního záměru v Keteru. Pokud je vize (vůle tvořit) od počátku nejasná, eticky pochybná nebo vnitřně rozporná, žádná následná technická dokonalost v nižších světech (například přesnější kód, lepší materiál) tuto chybu neodstraní. Záměr se v průběhu realizace „nezachraňuje“, pouze se manifestuje. Důsledek: Inženýrské úsilí věnované precizaci záměru (vymezení teleologie, aristotelovským finálním příčinám) v Acilutu (světě záměru) šetří řádově více prostředků než opravy v Asiji (světě fyzické hmoty).

2. Zákon ontologické kauzality (zákon o semínku) Vše, co se v systému objeví jako nežádoucí vedlejší efekt, bylo v implicitní formě přítomno již v jeho počátečním nastavení. Systém nevytváří chyby z ničeho. Každý pád systému, každá bezpečnostní trhlina i každý negativní dopad na společnost je pouze vykvetením něčeho, co bylo do systému vloženo (nebo z něj bylo opomenuto) v momentě jeho zrodu. Důsledek: Tvůrce (inženýr) nese odpovědnost za skryté proměnné svého záměru. V Keteru je skryta i stínohra budoucích problémů.

36


3. Zákon zachování informační hodnoty (zákon dekomprese) Sestup od myšlenky k hmotě je procesem dekomprese; pokud je už vstupní vize poškozená, potom z ní dekomprimovaná realita nemůže být funkční. Myšlenka v Keter je nekonečně hustá a zároveň jednoduchá. Sestup přes další sefiry tuto myšlenku už jen rozšiřuje do tisíců detailů. Tento zákon říká, že komplexita reality v Malchut je přímo úměrná schopnosti tvůrce (inženýra) udržet integritu původního kódu vize během celého procesu rozbalování. Důsledek: Každá věc v každém OPM modelu musí být zpětně dohledatelná až k původnímu účelu. Pokud v modelu existuje cizorodá věc bez vazby na Keter, dříve nebo později způsobí, že model neunese plnost svého záměru24.

Proč jsou tyto tři zákony pro inženýra osvobozující Možná to zní jako přísná pravidla, ale ve skutečnosti tvůrci (inženýrovi) vracejí moc nad dílem. Říkají mu: 1. Nehledej chyby jen v technologii, hledej je také v záměru. 2. Pokud chceš změnit výsledek, musíš se vrátit k „semínku“. 3. Tvoje vize je „digitální DNA“ celého budoucího systému, věnuj jí tedy nejvyšší pozornost. Z inženýra se stává skutečný tvůrce, který si je vědom, že v jeho prvním rozhodnutí „ano, postavíme to“ je už obsažen i poslední šroubek a uživatelská recenze.

24

Podrobněji o jevu, kdy se do vznikajícího díla vloudí cizorodé prvky bez vazby na původní záměr, píšeme v kapitole Mapa stvoření podle kabaly na straně 40 jako o kabalistickém rozbití nádob (‫שבירת הכלים‬, švirat ha-kelim).

37


Pardes: čtyři roviny studia a zkouška pravého poznání Židovská tradice má pro rozlišení, které jsme právě popsali v kapitole o křesťanské kabale a Tarotu, vlastní starobylý nástroj. Nazývá se PARDES (‫)פרדס‬, což je akronym čtyř rovin studia textu: Pšat (‫)פשט‬, doslovný a prostý význam; Remez (‫)רמז‬, náznak a symbolický odkaz; Draš (‫)דרש‬, zkoumání a dotazování; a Sod (‫)סוד‬, tajemství, tedy setkání s tím, k čemu všechny předchozí roviny jen ukazovaly. Roviny si neprotiřečí, nýbrž každá hlubší rovina předpokládá platnost té předchozí. Název pochází ze staroíránského/avestského slova pairidaeza, což znamená ohraničený prostor, obezděná zahrada, doslova okolo (pairi) zeď (daeza), které do řečtiny v podobě παράδεισος (paradeisos) převzal historik Xenofón, když popisoval rozsáhlé bohatě zavlažované parky a královské obory perských panovníků. Takto vzniklo označení pro biblický ráj a z řečtiny proniklo do latiny (paradisum), arabštiny (‫ﻓﺮدوس‬ firdaws) a mnoha dalších jazyků, ale biblický ráj v hebrejštině má jiný název Zahrada v (kraji) Edenu (‫ גן בעדן‬gan be-Eden) a slovo pardes v moderní hebrejštině znamená normální ovocný, typicky pomerančový, sad. Ukažme si všechny čtyři roviny PARDESu na známém verši „Budiž světlo“ (‫יהי אור‬ jehi or): 1. Na rovině Pšat čteme prostě to, co je napsáno: byla tma a nastalo světlo; otázka této roviny zní „co se stalo?“ 2. Na rovině Remez si všímáme, že světlo může být náznakem něčeho dalšího, poznání, pravdy či smyslu vynořujícího se z chaosu; otázka zní „k čemu text ukazuje?“ 3. Na rovině Draš vstupuje učené dotazování: vykladač si povšimne obtíže, že Slunce a hvězdy jsou stvořeny až čtvrtého dne, a ptá se, jaké tedy bylo to světlo; otázka na této úrovni zní „jak tomu rozuměli učenci a co z toho vyvozujeme?“ 4. Na rovině Sod přestává být světlo metaforou a stává se principem bytí, počátkem vyzařování skutečnosti; otázka zní „co tento verš vypovídá o povaze stvoření?“

Vidíme, že nejhlubší výklad neruší žádný z předchozích, ale stojí na nich: kdyby nebylo pravda, že po tmě nastalo světlo, neměly by další roviny na čem stavět. Pro náš rozbor křesťanské kabaly a tarotu jsou rozhodující dvě prostřední roviny, protože právě v nich číhá past: •

44

Remez je naučitelný a okamžitě uspokojivý: hledání korespondencí, alegorií a skrytých odkazů je intelektuální dovednost, která přináší rychlé potěšení z dekódování, a toto potěšení se snadno zamění za zážitek zjevení. Tato past přitom není vyhrazena jen mystice. Chytili se do ní barokní badatelé, ale úplně stejně funguje i v moderním inženýrství: modelovací jazyk s bohatým aparátem jemných kategorií, rozlišení a klasifikačních pravidel dopřává svému uživateli velké potěšení z kódování a radostný „aha“ zážitek, a čím je aparát propracovanější, tím snadněji vzniká dojem, že pracně provedená klasifikace prvků modelu je již sama o sobě ověřeným poznáním reality a že takový model je pravdivým modelem. Jenže model, jehož kategorie se zodpovídají jen pravidlům vlastního modelovacího aparátu, a nikoli realitě domény, zůstává stále jen v Remez, ať je jakkoli precizní, i když jeho preciznost vypadá jako důkaz.


•

Draš je tvořivý, a to je jeho nebezpečí, protože bez vnějšího korektivu se důvtipné konstrukce motivovaného vykladače snadno stanou jeho soukromou mytologií. Rabínská tradice proto vybavila Draš pravidly a opravným dohledem společenství. Jenže hermetické systémy, které jsme popsali v předchozí kapitole, zde selhávají. Jejich symboly z Remez už neukazovaly k realitě, nýbrž byly zaměněny za to, k čemu měly pouze ukazovat a jejich Draš ztratil korektiv: vykladači mohou řetězit korespondence donekonečna, symbol ukazuje vždy jen na další symbol téhož systému, a nic je nemůže usvědčit z omylu. Moderním jazykem řečeno: dobře vedený Remez a Draš jsou cestou k Sod, tedy k poznání zakotvenému v realitě. Jenže závěry tarotu se pouze tváří jako Sod; ve skutečnosti z cesty sešly a zacyklily se mezi Remez a Draš.

Talmud vypráví o čtyřech mudrcích, kteří vstoupili do PARDESu, zahrady poznání: Ben Azaj uviděl a zemřel, Ben Zoma uviděl a pozbyl rozumu, Eliša ben Avuja odpadl od pravé víry, a jediný rabi Akiva vstoupil v pokoji a v pokoji vyšel. Akiva své druhy předem varoval těmito slovy: až dorazíte ke kamenům čistého mramoru, neříkejte „voda, voda“. Leštěný mramor se jen podobá hladině vody; kdo si splete obraz se skutečností, do zahrady poznání sice vstoupí, ale celý se z ní nevrátí. Jak tedy poznáme, že jsme skutečně dosáhli Sod, a nezůstali jen v bludném kruhu Remez a Draš? Z tradice PARDESu můžeme odvodit čtyři praktické zkoušky: •

• •

•

Za prvé: pochází-li vše, k čemu jsme dospěli, jen z práce se symboly a dá-li se to beze zbytku předat zase jen symboly, uvízli jsme mezi reprezentacemi. Poznání skutečnosti ale obsahuje i to, co v žádném modelu není: chování běžícího systému, například výsledek měření, reakci skutečného beneficienta. Za druhé: týkají-li se naše závěry jen vztahů mezi pojmy uvnitř zvoleného aparátu v modelu, a nikoli světa mimo model, práh jsme nepřekročili. Za třetí: skutečné poznání se pozná podle toho, že nás donutilo něco změnit (např. plán, názor); kdo se ale jen dozvěděl navíc něco dalšího a nic nemusel přehodnotit, pravděpodobně jen rozšířil svou sbírku pojmů. Za čtvrté: nesmíme zaměnit reprezentaci za samu skutečnost jako Akivův mramor za vodu. Model, byť sebelepší, je vždy jen mapou, a mapa bez ověření není obrazem skutečné krajiny. Například na mapě může být zakreslen most správně podle všech kartografických pravidel, a přesto v krajině žádný most být nemusí.

Tyto čtyři zkoušky jsou hermeneutickým protějškem toho, co v této knize popisujeme jako konfrontaci modelu s realitou domény: formální aparát se musí nechat zranit realitou, jinak zůstává uzavřenou zahradou symbolů. A nyní to nejdůležitější: tyto zkoušky musí být čtenář ochoten obrátit i proti této knize. Mapa sefir tvořivého procesu je také jen symbolický systém, a kdyby se stala jen soustavou korespondencí, v níž každý pojem ukazuje na další pojem a žádný na reálný svět, dopadla by jako systémy, které zde kritizujeme. KSEF proto stojí a padá na tom, že jeho zakotvení leží mimo něj: v ověřitelných modelech OPM, v konfrontaci s doménovými znalci, ve fungujících systémech a ve spokojených beneficientech. Sefiry jsou jen prsty ukazující k dílu; kdo by studoval jen prsty a zapomněl na dílo, zůstal by zacyklený mezi Remez a Draš, i kdyby uměl celý strom života nazpaměť. 45


Spisovatel, letec a inženýr Antoine de Saint-Exupéry v knize Země lidí napsal: Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už není co odebrat. Exupéry to napsal o konstrukci letadla, tedy o inženýrském díle, které se nemůže schovávat za eleganci svých výkresů, protože musí vzlétnout a unést člověka. Odebrat je proto třeba nejen zbytečné součásti, ale především také falešné jistoty: víru, že bohatství kategorií, jemnost rozlišení, krása výkresů a vnitřní bezrozpornost modelovacího aparátu už samy o sobě zaručují pravdivost. Vraťme se ještě jednou k okultnímu tarotu a hermetické kabale. Spravedlivý rozbor vyžaduje uvést obě strany. Na jedné straně tu máme mimořádně soudržný a tvořivý symbolický jazyk okultního tarotu a hermetické kabaly, který evropské kultuře ve zjednodušené a přepracované podobě nabídl atraktivní bránu do židovské mystiky a inspiroval rozsáhlou uměleckou i myšlenkovou produkci. Z hlediska psychologie lze tarot chápat jako mapu možných vnitřních stavů, tedy jako nástroj sebepoznání, ovšem bez nároku na vnější fakta. Carl Gustav Jung viděl v podobných symbolických systémech projekci archetypů, což dovoluje čtení, které použitým symbolům ponechává hodnotu, aniž by jim připisovalo doslovnou pravdivost. Na druhé straně je celá konstrukce postavena na omylu. Roku 1781 rozšířil francouzský učenec Antoine Court de Gébelin domněnku, že tarot je pozůstatkem prastaré egyptské knihy moudrosti; hieroglyfy tehdy ještě nebyly rozluštěny a domněnka neměla žádný důkaz, přesto se stala zakládajícím mýtem celého okultního tarotu. Tarot totiž prokazatelně vznikl v severní Itálii 15. století jako karetní hra a nikdy nebyl egyptskou ani jinou prastarou naukou. Z hlediska židovské duchovní tradice jde navíc o postup velmi problematický, protože kabala je neoddělitelná od víry, od studia Tóry, od dodržování přikázání a od reálného života ve společenství, kdežto napojení tarotu na kabalu je z tohoto rámce vytržené a stává se autonomní okultní technikou symbolické interpretace, která pověsti kabaly škodí. Zvláštní pozornost si zaslouží společenský dosah okultního tarotu. Jeho symbolika se stala pojivem různých zasvěcovacích společenství a v krajních případech také uzavřených skupin sektářského typu, které si na ní vybudovaly svou identitu a tyto výklady předávají svým členům jako tajemné umění. Samo o sobě na tom není nic špatného. Člověk je tvor společenský a potřebuje se uskutečňovat ve sdílených světech pomocí obřadů, her a obrazů. Právě proto oceňujeme význam takových her například na dětských táborech, kde sdílený symbolický svět pěstuje představivost, odvahu a soudržnost, aniž by kdokoli z hráčů zaměňoval hru za reálný život.

46


Jakmile však někdo zamění reprezentaci vybraných symbolů a vztahů za skutečnost a uvěří, že jeho okultní systém odhaluje, jak svět doopravdy funguje, případně ještě v silnější verzi, že kdosi mu právě tohle údajně pravé poznání měl v úmyslu tajit, takovému člověku hrozí, že dopadne jako ti tři, kteří do zahrady poznání vstoupili nepřipraveni. Celý se ze zahrady vrátil jen ten čtvrtý, který jediný dokázal rozlišit zdánlivé od skutečného.

obrázek č. 3 – čtyři, kteří vstoupili do PARDESu detail kabalistického svitku (přibližně rok 1600) ze sbírky rodiny Grossových, Tel Aviv

47


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook