„Takže odteď už nebudou žádní nefritoví?“ Jezdec cítil, jak mu vlivem chladu jasné hvězdné noci mrzne dech. Tázavě se podíval na svého draka. Drak při odpovědi lehce nakláněl mohutnou hlavu. Stále si musí zvykat na to, že mu chybí levý roh. Obětoval ho v bitvě proti sedmému rodu. Jejich srdce byla otrávená. Nebylo jiné cesty, řekl. Jezdec přikývl. Sám to dobře věděl. Naposledy pohlédli na šest zkamenělých draků, kteří stáli před nimi, ukrytí hluboko v černém lese a obklopení prastarými stromy, jež se tyčily k nebi jako mlčenliví strážci. Nepotrvá dlouho a mech, lišejníky i břečťan přerostou jejich bývalé společníky a zahalí je pláštěm zapomnění.
Draci_skola_zlom_2.indd 5
14.10.2026 21:55
1
O
strov Sedmi ohňů se toho rána neukazoval ani z dobré, ani ze špatné stránky. Prostě se vůbec neukázal. Jako téměř pokaždé se raději skryl za husté závoje mlhy, zahalující drsnou krajinu do vaty. Henry stál u jednoho z úzkých oken v pokoji věže Oblačného hradu a ospale hleděl do šedé nicoty. Kolem nosu mu foukal studený vítr. Už jsi vzhůru? zazněl hlas v Henryho hlavě a chlapec sebou trhl. Ještě si úplně nezvykl na to, že se mu do myšlenek vkrádá jeho drak Fénix. Máš chuť na ranní projížďku? Mohli bychom si zaletět nad moře a sledovat východ slunce. Henry se usmál. „Jdu na to. Sejdeme se před Oblačným hradem za deset minut?“ Skvělé! zajásal Fénix a odmlčel se. Co přesně znamená deset minut? zeptal se po chvíli. „To je jedno, prostě přileť. Sejdeme se hned před hradem.“ Teď mi to ale řekni. Co jsou to minuty? naléhal Fénix. 7
Draci_skola_zlom_2.indd 7
14.10.2026 21:55
Henry zavzdychal. Drak se vylíhl teprve přednedávnem, neznal tedy skoro vůbec nic, zato byl na všechno zvědavý. Henrymu tedy nezbývalo nic jiného, než mu po celý den vysvětlovat vše o jejich světě. Zatímco si natahoval přes hlavu kazajku, poslal Fénixovi v duchu obraz hodin. „Když se nejdelší ručička z těch tří otočí jednou dokola, uplyne jedna minuta. Když se otočí jednou dokola ta druhá, uplyne jedna hodina. A když ta nejmenší oběhne hodiny dvakrát dokola, tak uplynul jeden den. Fénix se na okamžik zamyslel. Vy lidé dělíte čas na kruhy? zeptal se nevěřícně. „Hm… tak nějak,“ odpověděl Henry a na kožené kalhoty si oblékl kilt. Jste zvláštní, shledal Fénix. Sotvaže si Henry obul své těžké holínky, odhrnul se závěs na Arthurově posteli. Objevil se pomačkaný kulatý obličej, z něhož mrkaly dvě malé krtčí oči. Henryho kamarád Arthur šmátral po brýlích. „Čistě statisticky, člověk v našem věku potřebuje aspoň osm hodin spánku, nebo spíš devět,“ zasténal vyčítavě a zazíval. Henry pokrčil rameny. „Čistě statisticky by draci ani neměli existovat.“ „Čistě statisticky dostanete oba přes držku, pokud nepřestanete žvanit,“ ozvalo se jedovatě zpoza závěsu, za nímž se nacházela Timothyho postel. 8
Draci_skola_zlom_2.indd 8
14.10.2026 21:55
Henry se ušklíbl. Vstal a potichu, teda alespoň tak, jak mu to dovolovaly jeho těžké boty, se vyplížil ke krbu uprostřed pokoje. Kousky rašeliny přes noc téměř úplně shořely, jen pod tlustou vrstvou popela to ještě mírně žhnulo. Není divu, že všichni páchli jak uzená šunka, zato jim nebylo v noci příliš teplo. I tak měl Henry vůni hořící rašeliny rád. Připomínala mu velkolepé dobrodružství, které právě prožil: stal se opravdovým dračím jezdcem! Ještě to není tak dávno, co byl vybrán do tajuplné školy Sedmi ohňů, o níž sní všechny děti v Anglii. Nicméně nevědí, kde se ta škola vlastně nachází, natožpak to, co ji dělá natolik osobitou. Henry už to ale ví. Kdo nastoupí do školy na Oblačném hradě, bude se trénovat na dračího jezdce. Neboť zde, na tomhle odlehlém ostrově, na nějž už zbytek světa zapomněl, žijí – poslední draci! Moudré, tajuplné bytosti, které si každých sedm let hledají nového žáka, aby se stal jejich společníkem. Za předpokladu, že se mu podaří vytvořit si se svým drakem magické pouto. Henry si povzdychl. Dostal bohužel velmi starého, mrzutého draka. Štístko (který by mu za toto jméno nejraději spálil zadek) mu vytváření pouta nijak neusnadňoval. Henryho to stálo několik divokých dračích letů a bezpočet modřin. Jenom za pomoci přátel – Lucy, 9
Draci_skola_zlom_2.indd 9
14.10.2026 21:55
Arthura a všech ostatních – nakonec zjistil, proč se k němu drak choval odmítavě: Štístko si Henryho na Sedm ohňů nezavolal kvůli sobě, nýbrž kvůli tomu, aby navázal vztah s Fénixem, mladým drakem, který tehdy ještě dřímal ve vejci a čekal, kdy se bude moci vylíhnout… Při pomyšlení na Fénixe se Henry usmál. Pak vzal z košíku vedle krbu kus rašeliny, vložil ho na hromadu popela a díval se do ohniště tak dlouho, dokud nevyšlehly plamínky. Ostatní mu budou vděční, když vstanou a bude teplo. Vybaven termoskou s čajem a balením sušenek, které ukořistil v kuchyni, vyšel Henry o něco později železnou bránou z Oblačného hradu. U zápraží už ležel Fénix a líně chňapal po vrabci, který mu hupkal po zádech. Pták rozhořčeně zašvitořil a odletěl. Konečně jsi tady! stěžoval si drak. „Řekl jsem ti přece, že potřebuji deset minut.“ Vy s těmi svými časokruhy, zamručel Fénix. Kdo se v nich má vyznat?! Pojď, naskoč! Jediný kruh, který může rozhodovat o tom, kdy je den a kdy noc, právě vychází z moře a jmenuje se Slunce. „To je vlastně taky pravda,“ řekl Henry a vylezl Fénixovi na záda. 10
Draci_skola_zlom_2.indd 10
14.10.2026 21:55
Od té doby, co se drak vylíhl, mu oranžové šupiny ztmavly a nyní zářily červeně jako listy stromů na podzim. Navíc o dost povyrostl, takže už skoro dohnal čtyřrohé, na nichž jezdí Henryho spolužáci Timothy a Edward. Mladý tvrdohlav se začal stále více podobat svému starému soukmenovci, hněvivému Štístkovi. Henry se pohodlně usadil za třináctou šupinu ve Fénixově hřbetním hřebeni, a zatímco se mladý drak vznášel do vzduchu, Henry pojídal sušenky a nalil si trochu čaje do uzávěru od termosky – aniž by vylil jedinou kapku. Co se týče létání, od prvního dne tvořili dokonalý tým. A tak se vyřítili směrem k moři. Co je to vlastně termoska? přerušil Fénix ticho. Už ne! pomyslel si Henry, svou netrpělivost se však pokusil skrýt v nejzazším koutě vlastního srdce. Nechtěl svého draka zraňovat. Termos! To zní jako dračí jméno nebo jméno boha. Patřila snad kdysi termoska nějakému bohu? zeptal se Fénix vzrušeně. Henry se musel zasmát. „Jo, titánu Henrymu.“ Uzávěr zase zašrouboval a vložil si termosku pod kabátec. Právě včas, neboť jinak by mu v příštím okamžiku vypadla i se sušenkami do moře. Vzduchem se neslo jakési pískání a pak už šlo všechno docela rychle. Fénix se otočil na bok a začal klesat. 11
Draci_skola_zlom_2.indd 11
14.10.2026 21:55
Draci_skola_zlom_2.indd 12
14.10.2026 21:55
Henry instinktivně přitiskl stehna pevněji k dračímu tělu a přichytil se hřbetní šupiny před sebou. „Hej, co to…“ Dál už nepokračoval. Dobře se drž! zavelel Fénix a olověně šedou oblohou se jal pronásledovat cosi, co před nimi již delší dobu pohlcovaly mraky. Mladý tvrdohlav se však uměl spolehnout na svoje instinkty. V mžiku otevřel tlamu a chňapl po zdroji těch pískavých zvuků. Ozvalo se strašlivé křupnutí, načež pískání ustalo. „Co to zatraceně bylo?“ vyklouzlo Henrymu. Nemám tušení, ale útočilo to na nás. „Je to… mrtvé?“ zeptal se Henry.
Draci_skola_zlom_2.indd 13
14.10.2026 21:55
No, přinejmenším už to nepíská, a pokud se nepletu, má to teď nejméně tři části, odvětil Fénix a při žvýkání se mu nadouvaly tváře. Henrymu se udělalo nevolno od žaludku. „Přistaňme na Hlavě obra a podívejme se líp.“ Hlava obra byl nejvyšší bod Sedmi ohňů. Strmý útes, u něhož měli draci své jeskyně. Mohl bych to prostě spolknout a budeme dělat, jako by se nic nestalo, navrhl Fénix. Henry zavrtěl hlavou. „Jestli jsem se tady něčemu naučil, tak tomu, že člověk má mít ke svým tajemstvím odpovědný postoj,“ zavzdychal. Jak chceš, řekl Fénix a zamířil ke strmému útesu. Přistáli, a zatímco Henry sestupoval z dračích zad, Fénix to oslintané sousto vyplivl. Henry nevěřil vlastním očím. Opatrně se podíval před přední nohu svého přítele a spatřil… „Házecí talíř? Ze dřeva?“ zeptal se bezradně. Co je házecí talíř? vyzvídal Fénix, který se snažil čenichem složit tu třídílnou skládanku. Než mohl Henry odpovědět, vlevo a vpravo od nich přistáli dva černí draci, kavkazští čtyřrozí. Jeden se čtyřmi zlatými, druhý se čtyřmi krvavě červenými rohy. Z dračích hřbetů sestoupili dva studenti z jiného ročníku. Henry je už před časem spatřil v jídelně, ale pochyboval, že si na něj ještě pamatují nebo 14
Draci_skola_zlom_2.indd 14
14.10.2026 21:55
ho vůbec vnímají. Je přece na Sedmi ohních teprve prvák. Nicméně se mýlil. „Hele, Henry McGregor! Ten kluk s prťavým tvrdohlavem,“ řekl jeden z nich, arogantním pohybem ruky si odhrnul z čela tmavou kštici a pohrdlivě si Henryho prohlížel. Podle vzoru na kiltu Henry poznal, že se jedná o člena rodu Murrayů. Téhož rodu, k němuž patří i Timothy. „Ahoj, já jsem Marc a toto je Dex,“ představil se druhý jezdec, velký kluk se širokými rameny a přátelským obličejem. „Neviděls náhodou náš bombardisk?“ Fénix nechápal, co ten kluk říká Henrymu, ale cítil, že jeho jezdec znervózněl. Přestal skládat rozbitý házecí talíř a zvedl hlavu. Co chtějí? zeptal se Henryho. „Psst,“ odvětil Henry. Přišlo mu obtížné odpovídat na myšlenky, které mu posílal drak, a zároveň mluvit s kluky před sebou. „To snad není pravda,“ zasténal Dex, když mezi Fénixovými předními drápy objevil rozbitý talíř. „Dora nás zabije!“ Henry už dobře znal mistrovou, která na škole vyučovala tradiční práce se dřevem a kovem. A ano, Dora dokázala být poněkud výbušná. „Obávám se, že to byl váš bombardisk,“ odvětil Henry rozpačitě. 15
Draci_skola_zlom_2.indd 15
14.10.2026 21:55
„No jo, že ti to došlo,“ osopil se na něho Dex. „Bude trvat nejmíň týden, než si uděláme nový.“ Shýbl se pro jeden z úlomků a zuřivě jím mrštil přes útes do moře. „Copak ten tvůj drak nemá rozum? Takhle nám ho rozkousat,“ nadával Dex. Henrymu bylo sice líto toho, co se stalo, nikdo však nebude jeho draka urážet! Napřímil se a také Fénix, který vnímal hněv svého jezdce, se postavil na zadní. Marc položil Henrymu ruku na rameno a otočil se k Dexovi. „Jen klídek, lidi. Na hádky je příliš krásné ráno!“ ukázal na obzor, kde právě vycházelo slunce a odsouvalo stranou mraky a mlhu. „Odkud má to tvrdohlavé děcko vědět, co je bombardisk a jak se hraje drakobal?“ řekl, aby uklidnil Dexe. „Jsem si jistý, že mistrová pro nás někde bude mít náhradní. A dnes odpoledne začnu hned dělat na novém.“ Dex něco nesrozumitelně zavrčel, ale otočil se a vrátil se ke svému drakovi. Marc zamrkal na Henryho. „Já… Můžu ti pomoct při vyrábění té věci,“ zakoktal Henry, jenže Marc jen mávl rukou a odebral se také za svým drakem, který už sklonil hlavu, aby jezdec mohl nasednout. 16
Draci_skola_zlom_2.indd 16
14.10.2026 21:55
„Co je to drakobal?“ zeptal se Henry rychle, než se Marc vyšvihl na svého kavkazského čtyřrohého. Marc se odmlčel. „Ty nevíš, co je drakobal?“ řekl s rozjasněnou tváří. „Nejlepší sport na světě!“ Pro Henryho sice neexistoval lepší sport než fotbal, ale přesto byl zvědavý a tázavě pokrčil rameny. „Už pojď, Marcu,“ volal netrpělivě Dex. „Můžeme si aspoň zastřílet se štítobuchem.“ Marc ho ignoroval. „Základní pravidla drakobalu jsou vlastně velmi jednoduchá,“ začal nadšeně vysvětlovat. „Bombardiskem se musíš podobně jako v ragby nebo ve fotbale trefovat do branky soupeře, a tak sbírat body. V drakobalu je však brankou obrovský kmen stromu, na který se bombardisk háže tak, aby do kmene zůstal zaseknutý.“ „A bombardiskem se háže jako talířem?“ zeptal se Henry. Marc přisvědčil. „A pak máme ještě tady ty věci. Štítobuchy.“ Z malé tašky, kterou nosil na kiltu, vylovil dřevěný míč velikosti mandarinky. Pak z opasku vytáhl prak, natáhl gumičku a vystřelil štítobuchem na moře. V tom momentě Dexův čtyřrohý rozprostřel křídla a vyrazil do vzduchu. S hlasitě hubujícím jezdcem na zádech se vydal za míčem. 17
Draci_skola_zlom_2.indd 17
14.10.2026 21:55
Marc oba s úsměvem pozoroval. „Neměj to Dexovi za zlé. Je tak trochu bručoun.“ Henry se ušklíbl a pomyslel na Timothyho. „V pohodě, i já jednoho znám.“ Marc mu podal prak a vyhrabal z kapsy další štítobuch. „Tady máš, chceš to zkusit?“ „No jasně!“ řekl Henry a vzal si prak. Marc ukázal na jeden z balvanů, který se tyčil z louky asi dvacet metrů před nimi. „Snaž se trefit tamhleten. Musíš…“ Než mu Marc stihl vysvětlit, jak se s prakem míří, Henry štítobuch odpálil. Míček s hlasitým „ťuk“ trefil balvan přesně doprostřed. Marc uznale zvedl obočí. „To není špatné! Pokud to nebylo štěstí začátečníka, zdá se, že máš opravdu talent.“ Fénix, který skoro pukl zvědavostí, se znovu vetřel do Henryho myšlenek. Tento jezdec je sympatičtější než ten druhý, že? Můžu hrát s vámi? „Můžeš nám přinést ten dřevěný míček. Ale nepřekousni ho zase,“ vybídl ho Henry a Fénix odsvištěl. „Tak co? Zvládneš to ještě jednou?“ zeptal se Marc, když Fénix přinesl míček. 18
Draci_skola_zlom_2.indd 18
14.10.2026 21:55
Henry ho vložil do praku. Mířit a střílet umí z fotbalu. V tom na něj nikdo nemá. „A co třeba ten balvan vzadu?“ Henry ukázal bradou na skálu, která stála mnohem dál a byla o něco menší než ta, na niž právě střílel. Marc se smíchem zavrtěl hlavou. „Ani ve snu! Teď se chvástáš úplně stejně jako Dex.“ Henry natáhl gumičku, namířil a trefil balvan opět přesně do středu. Marc bouchl pěstí do dlaně a užasl. „Líp by to asi nedal ani Robin Hood!“ Henry se hrdě usmál. „Jestli to zase nebylo štěstí začátečníka, pak máme ve vašem ročníku konečně vyzyvatele, kterého můžeme brát vážně,“ řekl Marc. Poté, co mu Fénix znovu přinesl míček, nasedl na svého čtyřrohého. „Těšilo mě, Henry. Měl by sis založit vlastní tým. Čím víc soupeřů získáme, tím líp,“ rozloučil se. Henry mu pokynul, vznesl se na svém draku a odletěl pryč.
19
Draci_skola_zlom_2.indd 19
14.10.2026 21:55
2
L
ucy si odfoukla vlasy z obličeje, potřásla hlavou a zamrkala na Henryho. Opět se opozdil a zcela bez dechu klopýtal po kamenném schodišti, vedoucím do knihovny pod Oblačným hradem. Mistr Nicolas, učitel drakozpytu, se odmlčel a vyčítavě se na něj podíval. „Promiňte, už jdu zase pozdě,“ zasípal Henry. Mistr přikývl. „Významná pravda, vyjádřená se značným nadhledem, Henry! Možná bychom měli motto tvého rodu pozměnit z Nikdy se nevzdáváme na Nikdy nechodíme včas.“ Henrymu zrudly uši. A zatímco se spolužáci hihňali, sedl si potichu mezi Lucy a Arthura za velký dřevěný stůl uprostřed místnosti. „Kdes byl?“ zašeptala Lucy. „Venku s Fénixem. Potkali jsme dva starší spolužáky, kteří před vyučováním trénovali drakobal,“ zamumlal Henry. „Drako… co?“ zeptala se Lucy. 20
Draci_skola_zlom_2.indd 20
14.10.2026 21:55
Mistr Nicolas se znovu odmlčel. Jeho husté šedivé obočí vypadalo za normálních okolností jako dva mráčky za pěkného počasí. Ale teď se mu na čele vytvořily dvě hluboké brázdy hněvu, načež se mráčky přiblížily k sobě jako ve vichřici – brzy bude hromobití. „Henry! Prozradíš mi, proč si zase přišel pozdě na mou hodinu, vyrušuješ tu, a navíc rozptyluješ i Lucy? Co tě tolik zaujalo?“ Dobromyslný mistr se běžně nenechával vyvést z nálady. „Dra… drakobal,“ zakoktal Henry. Takhle narychlo ho nenapadlo nic lepšího než pravda. „Drakobal… Co jen všichni na tom sportu vidíte?!“ zasténal učitel a zakroutil hlavou. Arthur se zhluboka nadechl a celý načepýřený se přihlásil. Mistr Nicolas se s povzdechem podvolil. „No prosím, Arthure. Objasni to ostatním.“ „Děkuji, mistře Nicolasi.“ Arthur si složil z nosu brýle, dýchl na skla a během jejich čištění cípem košile začal spolužáky poučovat. „Drakobal je hra, která byla vynalezená už před stovkami let. Považuje se za předchůdkyni ragby a póla. V každém družstvu hrají tři jezdci na dracích. Zápas trvá hodinu. Cílem je hodit míč – určitý druh házecího talíře, který se nazývá bombardisk – na kmen soupeře, 21
Draci_skola_zlom_2.indd 21
14.10.2026 21:55
deset metrů vysoký a pomalovaný rodovými barvami týmu. Bombardisk mohou vrhat, chytat nebo odrážet jedině jezdci. Když se talíře dotkne drak, bere se to jako faul, a bombardisk získává druhý tým. Každý jezdec má navíc pět štítobuchů – malých dřevěných míčků, jimiž může střílet z praku na bombardisk, aby pozměnil jeho dráhu, ale i na protihráče, aby jim zabránil chytit nebo hodit bombardisk. Tyto dřevěné míčky můžou chytat i draci, a mohou je dokonce i spálit.“ Arthur se nadechl a posadil si brýle zpátky na nos. Očima, které se teď jevily mnohem větší, varovně pohlédl na třídu. „Drakobal je poměrně nebezpečná hra. Často dochází ke zraněním nebo srážkám draků, podobně jako při ragby. Celkově se říká, že dříve se tak jezdci připravovali na nadcházející bitvy,“ skončil Arthur svou malou přednášku. „Ještě nějaké otázky?“ vyzvídal mistr Nicolas. „Nebo se už můžeme vrátit k původnímu tématu hodiny?“ „A to se pořád ještě hraje?“ zeptal se nedočkavě Timothy. Nebyl jediný, koho to zajímalo. „Tak už dost,“ křikl Nicolas. „Teď jsem na řadě já. Kdo chce vědět o drakobalu víc, ať se zeptá kolegy Duncana. Naším tématem jsou dnes doby temna.“ Když se učitel odhodlal pokračovat v monologu o dávno vyhraných i prohraných bitvách, Henryho 22
Draci_skola_zlom_2.indd 22
14.10.2026 21:55
myšlenky se znovu zatoulaly. Možná má Marc pravdu a on by mohl založit vlastní drakobalový tým… „Stoprocentní děs!“ prohlásil Arthur, když se po obědě spolu s Henrym a Lucy procházeli po vnitřním nádvoří Oblačného hradu. „No jo, opravdu velmi temné časy,“ přisvědčila Lucy. „Prostě nechápu, proč lidé tehdy tolik nenáviděli draky.“ Arthur přikývl. „Kdyby neexistoval Svazek Sedmi ohňů, pravděpodobně by vymřeli.“ Poškrábal se na nose. „Není i vám nápadné, že Nicolas se nikdy nezmiňuje o sedmém rodu? Muselo se stát něco, o čem dnes nikdo nechce mluvit.“ „Co myslíš ty, Henry?“ chtěla vědět Lucy. „Co?“ vyhrkl Henry a vykulil oči. „Země volá Henryho! Máš na to nějaký názor?“ Henry přikývl. „Jo, měli bychom se zeptat Duncana.“ Arthur a Lucy na něj nechápavě pohlédli. „Zeptáme se ho, jestli bychom ještě dnes nemohli založit drakobalový tým.“ Lucy ho šťouchla do ramene. „Henry, co to zase je?“ Henry si promnul rameno. Stále znovu ho udivovalo, kolik síly se skrývá v jeho drobné kamarádce. Arthur zaraženě zavrtěl hlavou. „Ty jsi fakt nevnímal ani slovo z toho, o čem jsme mluvili, že?“ 23
Draci_skola_zlom_2.indd 23
14.10.2026 21:55
Henry se na oba omluvně usmál. „Zvolíte mě za kapitána drakobalového týmu? Ve své staré škole jsem totiž býval kapitánem fotbalového družstva. A králem střelců,“ dodal s nemalou hrdostí. „Beznadějný případ,“ zasténala Lucy. „Absolutně,“ zamumlal Arthur. Dorazili na nádvoří. Mistr Duncan se opíral o hradní zeď a vystavoval obličej slunci. Jakmile uslyšel přicházet dračí jezdce, nasadil si pásku zpátky tam, kde míval původně pravé oko. Sluneční paprsky mu dělaly dobře na zjizvenou kůži, ale slunce na Sedmi ohních nesvítilo moc často. Odrazil se ode zdi a vyskočil na kozlík vozu. „Konečně jste tady!“ zabručel. „Já myslel, že v takovémto počasíčku budete chtít strávit každou sekundu na dračím hřbetě.“ „To je pravda, ale člověk musí taky jíst,“ poučil ho Arthur a s heknutím vylezl na vůz. „A jsou lidé, kteří by měli jíst trochu míň,“ popíchl ho Timothy a vysloužil si za to zlostné pohledy Edwarda a Chloé. Nicméně za vtip, jedno jestli dobrý nebo špatný, by Timothy prodal i draka. Poté co na dřevěnou lavici nasedli konečně i Lucy s Henrym, mistr Duncan mlaskl jazykem a koně se s frkáním dali do klusu. Rachotící vůz vyjel z nádvoří Oblačného hradu směrem k Dračímu poli. 24
Draci_skola_zlom_2.indd 24
14.10.2026 21:55