Elementární jednota je spojení jako žádné jiné, staré jako sami bohové, vzácnější než krev bližního, loajálnější než ten nejvěrnější přítel a věčné jako láska. Jednota pěti živlů tvoří podstatu tohoto světa. Pokud je jednota porušena, spěje svět k zániku.
Kralovna_noci_zlom.indd 4
14.09.2026 14:24
Stínová předtucha
Na cestě nocí provázelo Sayeh jemné šeptání listů stínových stromů. Působilo by to pokojně, kdyby zdánlivé ticho nebylo důsledkem smrti a záhuby. V téhle říši řádily čtyři elementy a Stín ji nechal ve štychu. Dnes, pět let po konci války, už byly živly zpátky. Jezera byla znovu plná vody, tmavým podrostem lesa už si zase klestily cestu řeky a potoky, zavlažovaly zahrady a nechávaly růst pestrobarevné květiny. Když na svém balkóně vysoko na západní věži zvala svým zpěvem na oblohu hvězdy, hladil její kůži svěží vánek, a praskající oheň v palácových kamnech vyzařoval příjemné teplo. Život ale potřeboval čas. Byla to patnáctá noc, kterou Sayeh strávila jako královna Říše Stínů. Vládla ale pouze hrstce lidí a zanedbatelnému počtu zvířat. Jako první se vrátili ptáci. Do palácových zahrad se zatoulalo několik srnek, jednou v noci se jí u postele objevila smečka stínových vlků, cestu si k ní našly i tucty malých zvířat a nějaké kozy. Byl to sice jen začátek, stejně ji ale zbavil iluzí. Přemýšlela, jestli by se život nevrátil dřív, kdyby byla zasvěcená polobohyně. Není příliš slabá? Nezkušená? Nebo prostě… jiná? Obratně se proplétala hustým, mlhou zahaleným stínovým lesem severu. Severní vítr nabíral na síle a přinášel s sebou stále ještě čerstvé vzpomínky na ledové dny strávené v říši čtvrtého elementu. Instinktivně si přitáhla těsněji k hrudi bobří kožich, který jí darovala Gaia. Když byla malá, nic si ze zimy nedělala. Možná poslední
5
Kralovna_noci_zlom.indd 5
14.09.2026 14:24
dobou začala častěji vyhledávat teplo kvůli ohni, který v sobě nosila. Někdo se ale musí postarat i o daleký sever Říše Stínů. Nechtěla žádné místo zanedbat, žádnou svatyni nechtěla nechat zaniknout. Jako to dělala její matka. Ona to bude dělat jinak. Nyssa by jí neodpustila. Než dorazila na útesy, vyšplhala po černohnědé kůře stínového stromu nahoru do koruny a ručkovala z jedné větve na druhou. Tak, jako to dělala dřív, aby unikla matčinu pozornému pohledu. V dálce si pozpěvoval svoji melancholickou píseň půlnoční skřivan. Sayeh kolem hlavy kroužilo několik světlušek, tancovaly hvězdami prozářenou nocí do rytmu tklivé ptačí písně. Na severním konci světa byla naposledy před více než pěti lety. Na konci jejího světa. Tehdy sedávala hodiny na okraji útesu, nohama houpala nad propastí a doufala, že ji polobohyně Větru poctí návštěvou. Kdyby tušila, jaká je Alizeh jedovatá bestie, možná by si tohle přání tak nehýčkala. V tomhle okamžiku by jí ale byla i společnost Alizeh příjemnější než hrobové ticho její skomírající říše. Sayeh se na okraji lesa spustila ze stromu dolů, zvedla se a oklepala si z kožených kalhot zeminu a listí. Zhluboka vdechla studený vzduch a protáhla unavené svaly. V posledních dvou týdnech se její tělesný stav zlepšil natolik, že se dokázala za jednu noc dostat z Paláce Stínů až na severní výběžek říše. Pěšky. Výkon, na který mohla být pyšná. Váhavě se přiblížila k Nyssině svatyni. Byla postavená z černé lávové horniny přímo na okraji útesu. Obvykle obklopovaly obsidián velikosti lidské hlavy květiny, obětiny a magie Stínu. Teď tady ale žádné obětiny nebyly. Drahý kámen byl mrtvý, bez magie. Stejně jako celá svatyně. Proč její matka dopustila, aby Nyssina říše takhle chřadla? Pět let poté, co ji ostatní elementy ve válce porazily, vládla pod jejich kontrolou. Pět let, které Sayeh strávila zavřená ve skále, aby Itzu donutili k poslušnosti. Aby jí zabránili ve znovurozpoutání války, v opětovném zahalení světa do Stínu a pohlcení zbývajících živých bytostí. Zanedbávala svoji říši ze vzdoru? Kvůli smutku? Jako protest?
6
Kralovna_noci_zlom.indd 6
14.09.2026 14:24
Ať už bylo důvodem cokoliv, zanedbávání elementu, který jí bohové svěřili, nic neospravedlňovalo. Jako polobohové byli zodpovědní za lidi, zvířata i rostliny. Přinášeli s sebou život. A někdy i smrt. Nikdo nemohl uniknout svému osudu. Sayeh poklekla před oltářem a přejela špičkami prstů po obsi diánu pokrytém šedým prachem. Jeho černá barva působila tlumeně. Z prstů se jí uvolnila stínová vlákna, zahalila drahý kámen do svého elementu a Stín se jako pochmurná ranní mlha snesl na svatyni. Zavřela oči a recitovala básně, prosila Nyssu o odpuštění a její božskou sílu. Melancholická píseň půlnočního skřivana se mísila se vzletným zpěvem hvězd a jejími šeptem vyslovenými slovy, zvuky potlačovaly tíživé ticho a halily Sayeh do pokojného kokonu božské moci. Zrádný praskavý zvuk nicméně zaslechla naprosto jasně. Její stíny ucítily lehké zachvění země, na které klečela. Otočila se. Přibližuje se k ní snad srna? Zavětřil ji stínový vlk? Nebo dokonce nějaký člověk? Nic tam ale nebylo. Sayeh se pomalu zvedla. Stíny ji následovaly do lesa. Ale její božské oči, kterými viděla v noci stejně dobře jako ve dne, žádného tajemného vetřelce nezaznamenaly. Neobvyklé. Pro každé stvoření Stínu bylo přirozené vyhledávat přítomnost jeho polobohyně. Ani ta nejplašší srna by před ní neutekla. Přišla by k ní, aby okusila její moc. Moc Nyssiny magie, která jim všem darovala život. Sayeh se zamračila, sklonila se a prohlédla si tlustou větev, kterou někdo očividně čerstvě zlomil. Muselo se jednat o nějaké těžké stvoření. Větev odložila a vydala se hlouběji do lesa. Šedá mlha se s jejími kroky barvila do černa. Oči měla přikované k zemi a stejně jako dosavadní dva týdny hledala známky života. Zastavila se před vyschlým korytem řeky. Byly to…? S bušícím srdcem si dřepla. Ano, mohly by to být stopy. Lidské stopy. Otisk podrážky. Taky se ale mohla plést… „Takže takhle zabíjíš čas, když tě nikdo nekontroluje?“ prořízl mlhu ledový a nepřátelský hlas Alizeh. „Couráš se opuštěnými lesy a hledáš přeživší kolonie mravenců?“
7
Kralovna_noci_zlom.indd 7
14.09.2026 14:24
Sayeh na chvíli zavřela oči a poprosila Nyssu o sílu a rozvážnost. Pak se zvedla ze dřepu a otočila se k polobohyni Větru. Jindy vždy dokonalý účes Alizeh byl rozčepýřený a na její bezchybné alabastrové pleti se leskla tenká vrstva potu. Její zlatavé blond vlasy a zářící diamant na diadému, který vyzařoval tajemnou vůni magie Větru, působily v temnotě říše stejně nápadně jako hvězdy na noční obloze. Alizeh si bouřkově šedýma očima podezřívavě prohlížela černou mlhu, která je obě obklopovala. „U Lila, takové hrobové ticho máme jenom v žalářích, když se rozhoduje o obětinách.“ Alizeh svraštila svůj roztomilý nos. „Co jsi poslední dva týdny dělala? Klábosila jsi s hvězdami?“ Alizeh se v posledních týdnech držela od Říše Stínů úspěšně dál. První den sem ještě vyslala svoje větrné poryvy, ty ale časem zeslábly. Sayeh jejich nepřítomnosti nelitovala – Vítr nikdy nebyl její nejmilejší element. Stín a Vítr byli tak jako tak na prahu války. Vyhýbej se Větru. „Co tady děláš?“ zeptala se Sayeh Alizeh netrpělivě, aby jejich rozhovor zkrátila. Jaký důvod asi mohla polobohyně mít, aby se uprostřed noci objevila v Říši Stínů? Jak se sem vůbec dostala? Alizeh lhostejně pokrčila rameny a nespouštěla přitom její Stíny z očí. „Dlouho ses neukázala.“ „Dlouho jsem se neukázala?“ zopakovala Sayeh. „V Říši Vody jsem byla dvě noci zpátky. Včera v noci jsem byla v Říši Ohně. Dnes v noci zvu zpěvem hvězdy na oblohu ve svojí říši. Protože ty – tvými vlastními slovy – pomoc mého elementu nepotřebuješ. Nebo se to snad změnilo?“ Každou noc trávila v jiné z pěti říší, aby tam v pravidelných rozestupech přivolávala na oblohu hvězdy. Alizeh její nabídku nepřijala. Sayeh z toho měla jen radost, mohla tak věnovat další cennou noc Říši Stínů. Protože i když v její říši panovala věčná noc, měsíc vycházel a zapadal stejně jako v ostatních říších slunce a ona tomu musela svůj hvězdný zpěv přizpůsobovat. Pokud zpěvem přivolávala hvězdy na oblohu v Říši Vody, nezbývalo jí dost síly, aby to samé provedla i v Říši Stínů. Až budou zasvěcení, bude
8
Kralovna_noci_zlom.indd 8
14.09.2026 14:24
schopna svým zpěvem vykouzlit třpytivý baldachýn z hvězd nad celým světem. „Vítr nepotřebuje Stín, aby přežil,“ poučila ji Alizeh. „Ale ano, potřebuje,“ odporovala Sayeh. Alizeh odpověděla vražedným pohledem a silným poryvem větru. Sayeh se zachumlala do bobřího kožichu a pozorněji si polobohyni prohlédla. Za hlavou se jí tyčila špička meče z iridia, který si připevnila k zádům. Na sobě měla bílý kožešinový kabát, který vypadal opotřebovaně. Kolem pasu měla uvázaný široký kožený pásek zdobený spoustou magií obohacených ametystů. Copak… „Ty jsi letěla přes Moře Větrů?“ Alizeh protočila panenky a odebrala jednomu z ametystů magii. „Ne, připlavala jsem,“ ušklíbla se a rozepla si pásek. Pod kožichem se objevila kroužková košile a těžký opasek se zbraněmi vybavený různými iridiovými dýkami. Polobohyně vypadala, jako kdyby se chystala do války. „Samozřejmě, že jsem přiletěla,“ řekla opovržlivě. „Jsem Vítr. Už jsi zapomněla?“ Přes Severní moře? Z Říše Větru do Říše Stínů? „To je… na nezasvěcenou polobohyni pozoruhodné,“ musela Sayeh uznat. „No jo, taky jsem dost talentovaná,“ připomněla jí Alizeh. „Pokud sis toho ještě nevšimla. Ale jak bys taky mohla? Celé dny se schováváš ve svojí říši.“ „Neschovávám se, hledám život,“ opravila ji Sayeh, i když musela uznat, že na slovech polobohyně je zrníčko pravdy. „Znovu svoji říši buduju. S tím je spojená spousta práce.“ „Myslíš, že to nevím?“ vyjela na ni Alizeh. „Tvoje matka pohltila Stíny celé plovoucí skály. Nebe nad Pouští Větrů je pořád jedno velké staveniště. Nejsi jediná, kdo bojuje s problémy.“ Sayeh si povzdechla a v duchu si přála, aby se dnes v noci vydala na jih, ne na sever. „Co tady děláš, Alizeh?“ zeptala se a potlačila zívnutí. Dlouhé putování ji unavilo a taky jí kručelo v břiše, protože svoje zásoby spotřebovala už po hodině.
9
Kralovna_noci_zlom.indd 9
14.09.2026 14:24
Alizeh slyšitelně zaskřípala zuby. „Potřebuju tvoji pomoc,“ vyrazila ze sebe nakonec. Sayeh nemohla uvěřit vlastním uším. Alizeh potřebuje její pomoc? Pomoc Stínu? „S čím ti já můžu pomoct?“ Polobohyně neklidně poklepala prsty na rukojeť dýky. „Můj otec zmizel.“ Temná mlha zhoustla, plazila se Sayeh po kůži a věštila pohromu. „Tvůj otec zmizel?“ Protřela si paže. „Nebyl náhodou zavřený ve skalní průrvě?“ „Byl. Do včerejšího večera.“ Sayeh se vybavila mrazivá vzpomínka na osm dní, které strávila v tom větrném vězení ona, a ovinula si paže okolo trupu. Kde je Azar, když ho člověk potřebuje? „Nevládne žádnou magií. Jak se mu povedlo se osvobodit?“ Alizeh si naštvaně odfrkla. „No jak asi?“ sykla. „Stráže ho nechaly jít. Spousta z nich je pořád ještě loajální jemu. Vyslýchala jsem podezřelé, ale nechtěli mi nic říct. Jasně, mohla bych je obětovat Lilovi, ale chytřejší bych z toho nebyla a v říši nemáme tolik skalních průrev a žalářů, abychom dokázali všechny otcovy přívržence pozavírat. Situace je všelijaká, jenom ne jednoduchá. Problémy, kterými se zabýváš ty, jsou v porovnání s mými směšné.“ Sayeh chvíli dumala, jestli je lepší vládnout téměř dokonale zpustlé říši, kde žije jen hrstka loajálních lidí, nebo dobře osídlené zemi plné nepřátelských lidí. Otázka pro Avana. „Lil nad tebou bdí,“ pokusila se Sayeh polobohyni motivovat. Noc už se totiž chýlila ke konci a než půjde do postele, ráda by ještě doplnila mapu Říše Stínů a zanesla na ni nově objevená zákoutí. Je potřeba odměřit příděly potravin na příští týden a spolu s kuchařkou vytvořit jídelníček. Taky by měla zbavit povinností ty dva lidi, kteří se objevili před třemi dny, a ještě pořád leželi nemocní ve svých postelích. „Předveď lidem božskou moc,“ navrhla. „Pozvi je k vaší hlavní svatyni a před jejich očima ji zasvěť Větru. Byla jsi vybrána, Alizeh. Jsi jejich královna.“
10
Kralovna_noci_zlom.indd 10
14.09.2026 14:24
„Ty si jako myslíš, že na takovou primitivní blbost bych v posledních dvou týdnech sama nepřišla?“ odvětila polobohyně kousavě. „Říše Větru není Říše Stínů. Moji lidé se nenechají přesvědčit kouzelným zpěvem a krásnými hvězdičkami.“ Možná by přesně tohle měla Alizeh vyzkoušet. Bytosti Větru už týdny neviděly noc. Možná se za tou nenávistí skrývá čiré vyčerpání. „Už jsem ti nabízela, že bych noc…“ „Nepotřebuju tvoje pitomé hvězdy!“ vyjela na ni Alizeh podrážděně. Pitomé hvězdy? „Dokud se ti na podrážky lepí stínová zem a obklopuje tě černá mlha, neměla bys hvězdy urážet,“ varovala ji Sayeh. „Ty ‚pitomé‘ hvězdy na nás teď dávají pozor a neoceňují, když je někdo uráží.“ Jako by hvězdy chtěly její slova podtrhnout, objevilo se jim nad hlavami zlostně vyhlížející souhvězdí. Sayeh si jejich hru fascinovaně prohlížela. Hvězdy jsou dnes v noci obzvlášť ostražité. Jestlipak to má důvod? „Můžeme z tohohle lesa prosím odejít?“ Alizeh se do hlasu vkradla nervozita. „Je to tady strašidelné.“ Sayeh odtrhla oči od rozhořčených hvězd a naposledy se podívala přes rameno do nesmírně hlubokého Lesa Stínů. Něco tady bylo. Její Stíny to cítily a ona taky. V neproniknutelné mlze se někdo schovával. Žádné zvíře. Možná ani člověk… „Pojďme,“ přerušila svoje vlastní myšlenky, zadívala se před sebe a vyvedla Alizeh ven z lesa, až na okraj útesů. Když procházely kolem Nyssiny svatyně obklopené hustým černým oparem, nadmula se pýchou. Temnou mlhou se prodralo jen světélkování obsidiánu čerstvě obohaceného stínovou magií. Božská moc se bude pomalu rozprostírat severními oblastmi a daruje říši život. Alizeh přistoupila k propasti, zhluboka se nadechla chladného vzduchu a setřásla ze sebe poslední chomáče mlhy. „Jsi Stín,“ začala pak. Sayeh přemýšlela, kam tenhle rozhovor asi povede. „Vycítíš pravdu. Samozřejmě stejně jako já nejsi zasvěcená a máš jenom
11
Kralovna_noci_zlom.indd 11
14.09.2026 14:24
část moci opravdové polobohyně, ale…“ Odmlčela se a zdálo se, že vyslovit následující slova ji stojí obrovské přemáhání. „Chtěla bych, abys vyslechla moje stráže. Pokud se pravda nevyjeví, vyhrožuj jim Stínem. Lidé se tě bojí. Mě… ne. Ne tak, jak by měli.“ To zase udivilo Sayeh. Podle ní byla Alizeh navýsost děsivá. „Proč se do špionáže nepustí tvůj Vítr?“ zeptala se. „Pár dobře umístěných tornád a hravě bys zjistila, kdo za osvobození tvého otce může.“ Myšlenka na to, že by svým elementem měla nahánět strach a hrůzu, jí nedělala dobře. Každá bytost tohoto světa se Stínu bála – alespoň od války. Pokud ho teď zneužije, aby s jeho pomocí vyhrožovala lidem… Stín je mírumilovný element, toho se od událostí ve vulkánu pevně držela. Cokoliv jiného by ji jenom znovu uvrhlo v zoufalství. Alizeh si pohrávala s několika maličkými tornády na svojí dlani. „Moje moc na takhle rozsáhlou špionáž nestačí,“ přiznala. „Péče o element mi bere spoustu sil. Vítr není Stín. Přivolávat zpěvem hvězdy na oblohu je hračka v porovnání se snahou probudit vzduch.“ Sayeh mlčela a úzkostlivě pozorovala rozhořčené hvězdy, které se chystaly snést se Alizeh na hlavu jako krupobití. „Měla bys být na svůj úspěch pyšná,“ apelovala Sayeh na pocit, který čtvrtý element rozdmýchával nejmocněji. „Jsem na sebe pyšná,“ sykla Alizeh. V očích jí zaplály zlostné blesky. „Nech si svoje geniální rady pro sebe, Sayeh. Mně jsou k ničemu. Potřebuju tvoji pomoc. Pomůžeš mi? Chci ty zrádné strážce co nejdřív obětoval Lilovi.“ Sayeh zaváhala. Alizeh muselo stát obrovské přemáhání přiznat, že potřebuje její pomoc. A bez polobohyně a jejího odvážného nasazení v Říši Větru by se Sayeh pravděpodobně poddala svému osudu, aniž by kdy zjistila, co je zač. Dlužila jí minimálně trochu podpory. S lehkou nevolností v žaludku přikývla. „Přespříští noc do tvé říše přijdu,“ slíbila.
12
Kralovna_noci_zlom.indd 12
14.09.2026 14:24
„Díky,“ vyrazila ze sebe Alizeh. Upřeně pozorovala horizont. Polobohyně se několikrát zhluboka nadechla, načež se mocně zvedl vítr a rozehnal Stíny okolo svatyně. „Ty chceš zpátky vážně zase letět?“ Sayeh znepokojeně přihlížela, jak ametysty na jejím opasku postupně zhasínají a ona do sebe nasává jejich magii. „Proč jsi nepřišla zrcadlem?“ „Potřebovala jsem se odreagovat,“ přišla strohá odpověď. „Není to nebezpečné? Jak dlouho ti takový let trvá?“ „Půl dne.“ „A v té době na tvoji říši nikdo nedohlíží?“ zeptala se Sayeh. „Když tam máš rebelující strážné?“ „V mojí nepřítomnosti vládne Amythia,“ vysvětlila Alizeh. Jedné z pěti elementárních říší vládne člověk? Sám? „Nepředstírej, že se o mě bojíš, Sayeh. Jsem dokonale schopná takovou krátkou cestu zvládnout.“ „Krátkou?“ Sayeh ukázala směrem k severovýchodu. „Je to minimálně sto mil.“ „Říše Stínů tam a zpět,“ promluvila Alizeh. Pohled měla upřený do dálky a hlas se jí lámal. „Tehdy, když mě ještě Vítr neposlouchal, jsem o téhle cestě často snila. Chtěla jsem rodině dokázat, že nejsem ta slabá holka, za kterou mě všichni mají.“ Odkašlala si, asi jí došlo, s kým to teď tak otevřeně mluví. Z boku se na Sayeh opovržlivě podívala. „Tehdy jsem ještě netušila, že jednoho dne nepřekonám Moře Větrů já, ale černá smrt.“ Černá smrt. Sayeh se zmocnil dobře známý strach. Znovu se podívala na mlhou zahalený Les Stínů a přitáhla si svůj ochranný plášť blíž k tělu. „Kde myslíš, že je?“ zeptala se. „Tvůj otec?“ „Naši rodiče mají nějaký plán,“ odtušila Alizeh. „Chovají se až moc nenápadně. Můj otec se nevzdává. Měli jsme je zabít, dokud jsme měli tu možnost.“ „Jsou bezmocní. Zabít je by nebylo správné.“ Alizeh si opovržlivě odfrkla. „Můj otec nikdy není bezmocný,“ odporovala. „Pořád tě chtějí zabít. To doufám chápeš, že?“
13
Kralovna_noci_zlom.indd 13
14.09.2026 14:24
Sayeh se podívala nahoru na hvězdy, které setrvávaly ve své útočné formaci. „Nyssa nade mnou bdí.“ Alizeh se nevesele zasmála. „Nyssa nad tebou bděla, i když tě zajali a na pět let strčili do skály. Bděla i nad tvojí matkou a podívej, co se stalo,“ řekla polobohyně a ťala svými slovy do živého. „Polobůh by nikdy neměl svěřovat celý svůj život do rukou bohům. Jsme napůl lidé – a tahle lidská polovina je smrtelná. Nejde tady o pomstu, ale o přežití, o naši budoucnost. Jsi toho součástí. Doufám, že až nastane čas a budeš muset učinit těžké rozhodnutí, zvolíš správně a uděláš, co je potřeba. Pro svoji elementární jednotu.“ S těmito slovy zakroužila Alizeh ve vzduchu ukazováčkem a vyčarovala středně velké tornádo, které s hlasitým kvílením lomcovalo poddajnými větvemi stínových stromů. Jemné stříbřité listí se jako ztracené hvězdy bezradně točilo ve vzduchu. Sayeh zabořila paty do vlhké zeminy a snažila se bouři čelit. „Alizeh?“ zakřičela do ohlušujícího hluku. Podrážděné zasténání polobohyně bylo slyšet i skrz větrnou bouři. „Co zase?“ „Přišla jsi… přišla jsi z lesa?“ zaječela v posledním pokusu udusit svoji temnou předtuchu ještě v zárodku. „Co?“ Alizeh se nechápavě podívala přes rameno. „Jestli jsem… co?“ „Před chvilkou,“ upřesnila Sayeh a ukázala na okraj lesa. „Když jsem se věnovala svatyni, byla jsi ve Stínovém lese? Čekala jsi tam na mě?“ „Ne, šla jsem tam za tebou.“ Tornádo Alizehin hlas zesílilo. „Proč bych měla čekat ve Stínovém lese? Copak jsi v té temnotě přišla o orientační smysl? Říše Větru je támhle.“ Ukázala na daleký horizont, kde se potkávalo tajuplné Moře Stínů s pěnícími vodami Moře Větrů. Bez dalšího slova se polobohyně nechala zahalit větrným sloupcem a za ohlušujícího burácení se zvedla do vzduchu. Země se třásla a Stíny okolo svatyně se povážlivě chvěly. Sayeh si zaclonila obličej dlaněmi, vzduchem létaly trsy trávy a ostré větve.
14
Kralovna_noci_zlom.indd 14
14.09.2026 14:24
Když bouře pominula, zůstalo po ní tísnivé ticho a nepříjemný pocit v jejím žaludku. Chvíli zvažovala, jestli se má znovu vydat po té podezřelé stopě. Stínový vlk. Určitě to byl jenom stínový vlk. Sayeh se odhodlaně vyhoupla na nejbližší stínový strom. Pak se vydala na zpáteční cestu domů.
15
Kralovna_noci_zlom.indd 15
14.09.2026 14:24
Hořící dárek
Když se v dálce objevila osvětlená okna palácových věží, měsíc už byl dávno za obzorem a Říši Stínů svírala hluboká temnota dne. Sayeh bolely nohy, kůži na rukou měla od hrubé kůry stromů celou rozpraskanou a v žaludku jí burácel hlad. Ale pomyšlení na lidi, kteří se v minulých nocích objevili v jejím paláci a vdechovali mu život, dodalo Sayeh nové síly. Pustit do svého srdce lidi. Tohle si předsevzala oné první noci, kterou strávila jako královna Říše Stínů. Nový začátek. Chtěla si důvěru Nyssy a jejích lidí zasloužit. Proto se okamžitě vrhla do práce, do péče o říši a její magii. I přes dobu, kterou strávila zavřená ve skále, pro ni nebylo těžké převzít úkoly spojené s vládnutím. Možná měla Alizeh pravdu a bylo tomu tak proto, že skoro neexistovaly bytosti, kterým by měla vládnout. Přesto se snažila vykonávat svoje povinnosti co nejlépe. Osvědčit se. Protože jednoho dne se pravda ukáže. A ona chtěla, aby v ní pak lidé neviděli zlou Pandoru, ale dobrou vládkyni – respektovanou a milovanou. Stejně jako kdysi vnímali její matku. Sayeh se spustila ze stromu a posledních pár kroků k okraji lesa urazila sprintem. Stínový les ji vyplivl do palácových zahrad a ona kráčela po cestě vysypané bílým štěrkem k hlavní bráně. V okouzlujících fontánkách po obou stranách cesty se svlažovali bramborníčci černohlaví a vesele štěbetali. Svítící fialové květy půlnočních lilií přitahovaly hmyz a jejich barevné záblesky protínaly šero.
16
Kralovna_noci_zlom.indd 16
14.09.2026 14:24
Jakmile se měsíc snesl do Moře Stínů a hvězdy vyhasly, zjevily se na scéně světélkující bytosti a rostliny. Proto se ve vše objímající temnotě objevovalo i světlo. Nebylo tak pronikavé a neúprosné jako slunce, ale zato o dost barevnější. Sayeh utrhla sametový květ půlnoční lilie a zastrčila si ho za ucho. Sladká vůně vyvolala v jejím žaludku hlasité zakručení a ona zrychlila krok. Od nohou jí odlétávaly oblázky a kolem ní kroužily barevné světlušky. Odněkud se ozvalo zavytí stínového vlka. V dálce zahlédla Weylina, muže, který měl na starosti stáje, a až do odvolání byl taky výhradní osobou zodpovědnou za všechny zvířecí tvory v říši. Jeho stříbřitě šedivé vlasy zářily na pozadí okolní temnoty jako spadlá hvězda. Vedl dva koně černé jako dehet a při pohledu na ně se Sayeh rozbušilo srdce. Sedmdesátiletý Weylin k ní přišel před dvanácti dny, stejně jako kuchařka Ygrene, domestikovaný stínový vlk, několik koz a lovci Anisha a Cirello. Jednoho rána si to nakráčeli hlavní branou přímo do jejího paláce a stali se tak prvními lidmi Stínu, které Sayeh za pět let viděla. Od konce války žili v jižním lese a k ní je zavedly hvězdy. „Weyline!“ křikla na muže a rozběhla se k němu. Jeho obnošené kožené oblečení bylo od hlavy k patě pokryté černým blátem a lokny se mu lepily na zpocené, vráskami protkané čelo. Navzdory zjevné únavě se vzorně uklonil. Sayeh svým lidem ale už několikrát vysvětlovala, že taková gesta nejsou nutná, ne dokud žijí v tak malém společenství. Nakonec si byli všichni rovni a společně bojovali o přežití říše. „Ty jsi našel koně.“ Udiveně stínová zvířata pozorovala. Obě odfrkovala, vzrušeně si Sayeh prohlížela a neklidně přešlapovala na místě. Jejich hřívy zoufale potřebovaly zastřihnout a také bude nutné sehnat krmení. Zpod zpocené srsti vykukovaly ostré kosti. „Bylo jich pět. Zabloudili na útesy jižně od paláce,“ oznámil Weylin a konejšivě pohladil jednoho z rozrušených koní po nozdrách. „Jsou vyčerpaní a vyděšení. Ale Nyssina moc je vyléčí.“ „Měli bychom se poradit s nějakým léčitelem z Říše Vody,“ navrhla Sayeh a nechala koně očichat její vlasy. „V následujících
17
Kralovna_noci_zlom.indd 17
14.09.2026 14:24
týdnech určitě nalezneme další zvířata, která budou potřebovat pomoct. Nyssa jim dodá sílu a energii, nemoci a zranění ale dokáže vyléčit jen Anat. Uvědom prosím Říši Vody, Weyline.“ Muž v rozpacích sklopil pohled do země. „Bohužel jazykem Vody nevládnu, má královno. V dobách vaší matky jsem byl jen sedlák…“ „Lidé v Paláci Vody mluví jazykem Stínu,“ řekla. „Udělej si pár hodin v týdnu čas a pokus se naučit nejdůležitější fráze v ostatních čtyřech jazycích.“ „Ano, královno Sayeh,“ ujistil ji Weylin a naklonil hlavu na stranu. „Ať vás provází Nyssa.“ Sayeh zamyšleně přihlížela, jak muž odvádí zvířata do stáje. Svým podřízeným ještě neprozradila, kdo je. Co je zač. Bála se, že ji lidé zavrhnou a jako polobohyni ji nepřijmou. Přece jen je Pandora. Je skutečným důvodem války, kterou vedla její matka se zbývajícími elementy, a důvodem zkázy, která je ještě dnes obklopuje. Navíc je Itzinou dcerou. Ta hrstka lidí, která zatím prošla jejími dveřmi, si o její matce vyprávěla děsivé historky. Že během pěti let, které strávila Sayeh ve skále, nechala království zpustnout a vládla spíš hůř než dobře. Že se nestarala o svatyně a hvězdy přivolávala zpěvem na oblohu jen výjimečně. Sayeh jim musí dokázat, že je jiná. Jiná… ale ne příliš jiná. S unavenými svaly vystoupala po širokých schodech ke vstupní bráně. Co se vrátila, byly křídlové dveře dokořán otevřené. Všichni lidé i ostatní bytosti měli okamžitě poznat, že mohou vstoupit. Po obou stranách hořely jasné louče a zvaly návštěvníky dovnitř. Její kouzelná hůlka nyní fungovala jako zásobník stínové magie pro každého, kdo by se jí chtěl obohatit. Vyčnívala ze země uprostřed prahu a vyzařovala obláčky stínů. Sayeh překročila práh a vstoupila do velkorysé vstupní chodby. Kdyby nebylo spousty pochodní a zářících lustrů, které všechno halily do teplého světla, byl by palác kvůli černým mramorovým podlahám a černým stěnám stejně tak temný zevnitř jako zvenku.
18
Kralovna_noci_zlom.indd 18
14.09.2026 14:24
Strop byl tak vysoký, že se v klenbě uhnízdili netopýři a pokojně si tam žili. Ve vzduchu visela domácká vůně kávy, skořice a kardamomu. Pod nohy se jí připletl Lupius, její domestikovaný stínový vlk, a se zdviženým čenichem se vydal za vůní jídla. Z palácové kuchyně se nesl smích a cinkání nádobí. Noella, lidská dívka, která se ujala úkolů pokojské, švadleny, kovářky a stavitelky, spěšně prošla kolem ní s hromadou černých sametových záclon v rukou. S mňoukáním ji následovaly dvě divoké kočky. „Královno Sayeh, to je hezké, že jste zpět!“ zaznělo tlumeně zpoza černé hromady látky. Noella zmizela v jedné z místností s krbem, ze které se linula jemná hudba. Někdo zřejmě ladil její starý klavír. Soudě podle falešného zvuku asi jedna z koček. Sayeh si vysvlékla vlhký bobří kabát a přehodila ho přes křeslo, aby uschnul. Pak si zula špinavé kozačky. U Nyssy, proč je tady tak nesnesitelné horko? „Měl bych jí zatopit ještě víc?“ zazněl z kuchyně Azarův nezaměnitelný, kouřově zastřený hlas následovaný přehnaným chichotáním její kuchařky Ygrene. Ach tak. Proto to vedro. Neuplynul den, aby ji Azar nepřišel zkontrolovat. Sayeh se občas přistihla, jak ustaraně zírá do jednoho ze spousty magických zrcadel, kterými její elementární jednota palác vyzdobila, jen proto, že se u ní Azar pár hodin neukázal. Díky němu nepotřebovali žádné dřevo na podpal, protože jeho plameny hořely i bez dřeva. Praskaly v kamnech, plápolaly v ohništích a jako světelné koule se vznášely v chodbách. Někdy měla pocit, že žije v Říši Ohně. Sayeh otevřela dveře do kuchyně a uvítalo ji ohromující horko. Nevydávaly ho ale bublající hrnce nebo roztopená kamenná pec. Azar ležel spokojeně natažený na kuchyňském pultu, jako by byl její nejnovější domácí kočkou. Vesele chrlil oheň pod měděný kotel, ve kterém klidně probublávala červená polévka. Vzdáleně připomínala lávu. „Princezno Sayeh!“ vykřikla Ygrene potěšeně, olízla lžíci a položila ji stranou. Pak si otřela ruce o zástěru, přispěchala k ní a sevřela ji v náručí. Kuchařčiny bujné černé lokny voněly směsí
19
Kralovna_noci_zlom.indd 19
14.09.2026 14:24
koření. „Princezno Sayeh, dělali jsme si takové starosti,“ zabědovala a vtiskla jí polibek na tvář. Ygrene byla v dobách vlády její matky potulná obchodnice, která každý týden nabízela svoje zboží na trhu. Ta žena ji znala od narození. Ygrene ji proto stále ještě oslovovala „princezno“, přestože byla královnou. Sayeh to nevadilo. Ygrene svojí bujarou, otevřenou a srdečnou povahou navracela paláci trochu z toho, o co přišel. „Vypadáte hladově, princezno,“ zkonstatovala Ygrene, zatahala ji za větrem rozcuchané vlasy a odstranila z nich několik stínových listů. „Měla jsem vám zabalit větší svačinu. Počkejte, připravím vám vydatnou snídani.“ Ygrene pospíchala zpět do práce a ze staré, promáčknuté stříbrné konvice, která byla na světě déle než Sayeh, jí nalila do velkého keramického hrnku kouřící kávu. Povzbuzující vůně probudila její unavenou mysl. Zrovna se chystala podat kuchařce pomocnou ruku, vtom ale z kuchyňského pultu seskočil Azar a zastoupil jí cestu. V rudě zářících očích mu hrály útočné jiskřičky. Černé vlasy měl na temeni svázané do uzlu, takže mu červeně obarvené konečky vyčnívaly za hlavou jako planoucí koruna. K jejímu údivu měl na sobě bratr košili. Tenoučká hedvábná látka mu těsně obepínala svalnaté paže a knoflík posázený rubíny ji držel pohromadě jen silou vůle. Pod ní byla vidět nápadná tetování zdobící jeho hnědě opálenou kůži. „Kde jsi byla?“ pozdravil ji Azar a zkoumavě si ji prohlížel. „Do toho ti nic není,“ odpověděla, aby ho trochu naštvala. Obešla ho a vzala si od Ygrene kouřící hrnek. Příležitostné popichování Azara se stalo jednou z jejích nejoblíbenějších kratochvílí. Bohužel přitom často zapomínala, že provokovat poloboha Ohně se příliš nevyplácí. „Víš vůbec, jaké jsem si dělal starosti?“ osopil se na ni Azar. Ygrene vykulila oči a s předstíranou lhostejností obrátila pozornost k hromadě mrkve, kterou bleskově krájela na malá kolečka. Sayeh se obezřetně otočila na svého bratra. „Nemůžeš si vyrazit na celou
20
Kralovna_noci_zlom.indd 20
14.09.2026 14:24
noc pryč a vůbec mi nedat vědět,“ poučoval ji a ukazováčkem jí poklepal na hruď. Jeho obočí se stáhlo do přísné čárky. „Takhle to nepůjde, moje zlatá.“ „Takhle to jde velmi dobře, jak vidíš,“ odporovala mu nesmírně odvážně a usrkla z hrnku kávy. Hmm… pravá černá, kořeněná a s pořádnou porcí medu. Azar se ostře nadechl. Chřípí se mu chvělo. Pro jistotu o krok ustoupila. Nebylo neobvyklé, že když byl rozrušený, nevycházela mu z hrdla jenom slova, ale i plameny. „Okamžitě mi prozradíš, kde jsi…,“ začal, pak se ale zarazil. Oči se mu zúžily a objevila se mu mezi nimi zlostná vráska. „Neříkej mi, že jsi byla u Avana,“ zahřměl a na dlani se mu objevila ohnivá koule. Na rty se mu vkradl znepokojivý, ďábelský úsměv. „Přísahal, že neví, kde jsi. Možná bych ho měl vzít na pár dní na Ohnivou poušť. Očividně zapomněl, komu může lhát… a komu ne.“ „Nebyla jsem u Avana,“ chlácholila ho Sayeh. Ygrene zvědavě zašilhala jejím směrem. Už slyšela, jak se v kuchyni vaří drby. „Mohli bychom tenhle rozhovor přesunout do mých komnat?“ zaprosila tlumeně a zatáhla Azara stranou, přičemž si popálila prsty. Její bratr byl víc vařící než hrnek v jejích rukou. „Tam nás nikdo nebude rušit.“ „Do tvých komnat?“ zopakoval Azar se lstivým úsměvem, povytáhl obočí a významně se podíval na kuchařku. „Kde nás nebude nikdo rušit?“ Ygrene vytřeštila oči, zastrčila si vlasy za ucho, aby lépe slyšela, a přehnanými pohyby míchala v lávové polévce. „Ygrene, byla bys tak hodná a postavila mi snídani dolů na schody do věže? Pak si pro ni dojdu,“ poprosila Sayeh kuchařku. Ta se spikleneckým úsměvem na rtech přikývla a strčila prst do vařící tekutiny, aby ji ochutnala. Kdyby Ygrene věděla, že minulá válka byla důsledkem přesně takové situace, jakou si teď představuje… určitě by Azara vyhodila, ať už je polobůh, nebo ne. Sayeh Azara popadla a táhla ho za sebou pryč z kuchyně.
21
Kralovna_noci_zlom.indd 21
14.09.2026 14:24
„Blázníš?“ sykla, když za sebou pevně zavřela dveře. „Mezi lidmi už tak jako tak kolují o nové elementární jednotě různé povídačky. Pořád se objevujete v Paláci Stínů, jako kdybyste tady byli doma. Nemusíš k tomu přidávat ještě svoje komentáře.“ Azar se ušklíbl, setřel si z hrudi kapku omáčky a prst si strčil do pusy. „Ygrene mě vidí ráda. Těší ji, že ji u vaření někdo zabaví,“ obhajoval se s mlasknutím. „Bav ji prosím neškodnými věcmi,“ poprosila ho a kráčela chodbou dolů směrem k západní věži. Azar ji poslušně následoval. Když pochodně na stěnách vycítily jeho přítomnost, nadšeně zaplápolaly. „Myslíš nudnými věcmi,“ opravil ji a srovnal s ní krok. „Neškodnými.“ Azar něco nespokojeně zamumlal a chvíli klidně kráčel vedle ní. „Takže kde jsi byla?“ zeptal se pak. Místo odpovědi zachránila pavouka, který se před ní mihl na podlaze, a odložila ho do nejbližšího květináče. Dorazili ke schodišti do západní věže a Sayeh ustoupila stranou a nechala bratra jít prvního. Uraženě si odfrkl a mučivě pomalu se vydrápal na první dva schody. Pak se zastavil. To snad nemyslí vážně! Zapřela se mu rukama o záda, ale Azar stál pevně jako strom. „Azare!“ zasípala. „Čekám na odpověď,“ odvětil tvrdohlavě a vesele do sebe nechal strkat. Sayeh zasténala a vrazila mu rameno do zad. U Nyssy! Tenhle polobůh váží víc než padesát pytlů mouky! „Byla jsem u severní svatyně,“ vyrazila ze sebe s námahou. „A nemusíš mě kontrolovat každou noc. Víš, že mám pořád hodně práce a…“ Azar zkřížil paže na hrudi, otočil se a pobouřeně se na ni podíval. „Copak moje přítomnost v téhle říši není žádaná?“ „Vždycky jsi vítaný, Azare,“ uklidnila ho a setřela si hřbetem ruky pot z čela. „Ale kvůli tvému chování mají moji lidé pocit, že je mezi námi víc, než elementární jednota dovoluje.“ „Proč?“ odsekl Azar. „Co elementární jednota dovoluje a co ne, je přece naše věc. My jsme elementární jednota. A co myslíš tím ‚víc‘?“
22
Kralovna_noci_zlom.indd 22
14.09.2026 14:24
Opřela se o zeď a ztěžka oddechovala. „Víš naprosto přesně, co mám na mysli.“ Azar se zlomyslně ušklíbl. „Jasně, že vím.“ „Jsi můj bratr!“ sykla. Uraženě protáhl koutky. „To ty jsi mi vyhrožovala Stínem, pokud někomu prozradím, že jsme příbuzní,“ obořil se na ni Azar. „Pravda.“ Znovu se pokusila tlačit Azarovo vařící tělo do schodů, čímž si přivodila všemožné popáleniny. „Taky by si ale lidé neměli myslet, že spolu máme… cokoliv jiného.“ Azar ji od sebe bez jakékoli námahy odsunul. „A to má znamenat co?“ zeptal se pobouřeně. „Chceš říct, že bych nebyl dobrý úlovek? Mohla bys na tom být mnohem hůř! Třeba bys mohla skončit s polobohem Vody. Jejich vybíravá srdíčka svoje partnery uchvátí a už je nikdy nepustí. Jsou nebezpečné, tyhle vlhké bytosti.“ V okamžicích, jako byl tento, by Sayeh svého bratra nejraději zatlačila do nejbližšího zrcadla. Dvakrát to už udělala. Potom měla takové výčitky, že se vydala do Říše Ohně, aby ho přivedla zpátky. Nejprve si musela zvyknout na to, že má rodinu. Bytosti, se kterými sdílí svůj život. Nebylo jednoduché mít za bratra poloboha Ohně – už ale nechtěla být bez něj. Definitivně svoje snahy vzdala, obešla ho a vydala se do schodů. Jak se dalo očekávat, Azar ji už za několik vteřin dohnal. Jako věrné štěně stínového vlka. Bohužel byl také stejně vytrvalý a vyžadoval stejné množství pozornosti. „Proč jsi byla sama u severní svatyně?“ „A proč ne?“ „Protože je to nebezpečné,“ poučil ji Azar. „Někdo by tě měl doprovázet. I kdyby jen tvoji lidi. Co takhle ti lovci? Měla bys je poslat do Říše Země, aby se tam zaučili na strážné. Žiješ v říši bez rytířů, bojovníků nebo stráží. To není dobré.“ „A co by se mi jako mělo stát?“ zeptala se a po cestě nahoru zahalila každou dohořelou svíčku Stínem. „Mohlo by se ti stát všechno možné,“ zahřměl Azar zlověstně. „Tohle je moje říše. Jsem tady svobodná a v bezpečí.“
23
Kralovna_noci_zlom.indd 23
14.09.2026 14:24
„Dokud jsou naši rodiče naživu, nejsi v bezpečí nikde,“ trval na svém Azar. „Zephir zmizel.“ I přes okolní vedro Sayeh na zádech vyskočila husí kůže. Ale ne kvůli Zephirovi. Jenom stínový vlk. „Já vím. Alizeh říkala.“ Dorazili k posledním schodům a dokořán otevřeným oknem vniknul dovnitř svěží vánek. Voněl nocí a domovem. „Obnovil jsem ohnivý kruh okolo našeho otce,“ informoval ji Azar se zlomyslným smíchem. „Ani Avan se z něj nedokázal dostat.“ Sayeh se na něj znepokojeně podívala. „Má tam dost vzduchu?“ zeptala se a vstoupila do svých soukromých komnat. Dveře zůstávaly vždy otevřené, což jí výrazně komplikovalo soukromí. Zavřené dveře a okna v ní ale od dob, které strávila ve skále, probouzely klaustrofobické pocity. Vlastně by se měla přesunout do komnat její matky, tam, kde obvykle sídlili vládkyně a vládci. Ty ale byly v úrovni země a ona milovala výšky. Kromě toho skákala každé ráno a každý večer do osvěžujícího Zálivu zpívajících hvězd, a to by jí chybělo. „Náš otec si žádný vzduch nezaslouží,“ zavrčel Azar, prosmýkl se kolem ní a vrhl se na její postel. Požitkářsky se protáhl a přitom žongloval s několika plamennými koulemi. Sayeh měla strach o svůj hedvábný baldachýn. „Neměl bys tady být tak často,“ řekla znovu a nasypala svojí duhové rybičce sušenou řasu. „Je to podezřelé. Víš, jak rychle se mezi lidmi šíří klepy. Je zázrak, že se ještě neprořekla Lotus. Avan ji musel nějak uplatit.“ Šťouchla prstem do rybky a otočila se k bratrovi. „Lidi nesmí nabýt podezření, Azare.“ Nespokojeně nechal svoje ohnivé koule vyhasnout a nadzvedl se na loktech. „Nejsem pověstný tím, že bych byl schopný držet tajemství,“ varoval ji, převalil se na stranu, sáhl do misky se stínovými bobulemi na nočním stolku a hrst si jich hodil do pusy. „Nejsem Stín,“ zamumlal s plnou pusou. „A ani Voda.“ „Musíš,“ prosila ho naléhavě. „Dokud o Pandorách nezjistíme víc. Existuje důvod, proč se děti dvou polobohů zatajují. Jak
24
Kralovna_noci_zlom.indd 24
14.09.2026 14:24
myslíš, že by asi reagovali moji lidé? Nebo lidé z tvojí říše? Mají ze mě strach i bez Ohně.“ „Lidé mají přijmout úděl, jaký jim určí bohové,“ poznamenal rozhodně Azar, pokrčil rameny a olízl si černomodře zabarvené rty. „Byla jsi vybrána dvěma bohyněmi. Copak to jim nestačí? Kdybys chtěla, mohla bys v mojí říši vládnout a oni by se s tím museli smířit.“ „Je to nabídka?“ zeptala se Sayeh a pohrávala si s plamenem svíčky na svém sekretáři, kde se vršily povinnosti, nevyřízené úkoly a nepřečtené knihy. „To by se ti líbilo,“ zavrčel Azar a plivl jejím směrem oheň. Sayeh se usmála a nejdůležitější papíry raději zahalila do Stínů. „Nemusíš mi hned vyhlašovat válku,“ uklidňovala ho. „Mám dost práce se svojí vlastní říší.“ Vyšla na balkon a stočila pohled do dálky, až na černý konec světa. Přestože nebylo jasné, jestli tenhle svět vůbec nějaký konec má. Podle starých spisů byl nekonečný. Myšlenka, která se zakládala pouze na tom, že ještě nikdo nedošel tak daleko, aby přepadl přes okraj nebo narazil do zdi. Říše Stínů byla ideální místo k úkrytu. Temná a rozlehlá. Sayeh přemýšlela, kolik překvapení se ve Stínech ještě ukrývá a kolik jich ještě bude potřeba odkrýt. A jestli o to vůbec stojí… „Zítra máš narozeniny,“ dýchl jí Azarův horký dech do týlu. „Hm,“ odvětila s pramalým nadšením. Jak jenom mohla předpokládat, že by její elementární jednota na tento den zapomněla? Stejně jako narozeniny a jména všech polobohů byly i její údaje zaznamenány ve spisech. I navzdory nepříznivým okolnostem jejího narození. Že je Pandora tam uvedeno nebylo. Musely minulé Pandory bojovat se stejnými obavami jako dnes ona? Měly podobnou minulost? Azar se opřel vedle ní o balkonovou balustrádu a v obličeji měl široký, znepokojivý úšklebek. Zuby měl už úplně černé. „Něco jsme si připravili,“ prozradil se spikleneckým mrknutím. „Gaia o půlnoci pořádá jako překvapení party na tvou počest.“
25
Kralovna_noci_zlom.indd 25
14.09.2026 14:24
Nuceně se usmála. „Moc milé,“ řekla nepříliš nadšeně a v duchu doufala, že tenhle den zaspí. Mohla by se schovat ve Stínovém lese. Nebo konečně podniknout dlouho odkládaný výlet ke skalám. Tuhle expedici měla na seznamu úkolů už dva týdny. Po válce převzal velení nad skalním vězením Rayan. Avan Sayeh navzdory jejím protestům vrátil svrchovanost nad územím, věznicí i vězni a strážci. Jako královna Říše Stínů byla za to příšerné místo zodpovědná. Sayeh začalo ale silně bolet břicho, jen když si na to místo vzpomněla. A tak ten úkol odkládala tak dlouho, dokud neupadal v zapomnění. Možná se skály ujmou Stíny a samy ji pohltí. Azar do ní šťouchl. „Vnímej mě, Sayeh“ zahlásil do stisknuté pěsti. „Co je?“ zeptala se. „Před osmnácti lety si tě vybraly dvě skvostné a mocné bohyně. Pokud tohle není hodno oslavy, tak co jiného by mělo být?“ Doširoka roztáhl paže a jeho oči ve tmě zářily jako dvě hořící hvězdy. „Takže ukaž alespoň trochu nadšení. Jinak bude Gaia dost zklamaná.“ Ukázal si na hrudník. „A já to budu muset žehlit.“ „Moje narození bylo začátkem zničující války,“ připomněla mu. „Pfff…,“ udělal, vyšvihl se na kamenné zábradlí a houpal nohama nad propastí. „Války přichází a odchází. Pandory… ne! Nebo to alespoň umí dobře skrývat. Mimochodem, Avan je dole ve vaší knihovně.“ Azar protočil žhnoucí oči do nebe a poklepal si prstem na čelo. „Říkal, že našel nějaké zapadlé oddělení, které přetéká starými spisy. Takže ho znova uvidíme nejdřív za týden. Možná se na té tvojí oslavě ani neobjeví.“ „Avan je tady?“ zeptala se překvapeně a její nelibost vystřídal jiný pocit. Pocítila příjemné šimrání v žaludku a myšlenky se jí rozletěly pryč. Nevědomky si upravovala vlasy a uhlazovala pokrčenou košili. Avan chodil na neohlášené návštěvy zřídkakdy, protože na rozdíl od Gaiy a Azara chápal, že má Sayeh hodně práce a někdy potřebuje klid. Kromě toho ho povinnosti spojené s vládnutím zaplavovaly jako povodeň. Musela přiznat, že by ji nerušilo,
26
Kralovna_noci_zlom.indd 26
14.09.2026 14:24
kdyby se zastavil častěji. V jeho přítomnosti byla mnohem uvolněnější. Stres z ní opadl jako zaschlé bláto z kozaček. Hm… když nad tím tak přemýšlela, ještě než půjde do postele, měla by se vydat na kontrolní obchůzku knihovny. Už bylo dávno načase. Tiše si pobrukovala a její oči se ztrácely v temnotě oblohy. Prsty kreslila vzory do tlusté vrstvy prachu na zábradlí. „Jo, Avan je tady,“ vytrhl ji Azar z denního snění a zatřásl jí ramenem. „No nekoukej do té temnoty tak zamilovaně. To se vážně nedá vydržet. Otrava. Mohl bych ti o Avanovi vyprávět takové věci, že by sis rozmyslela, jestli ho necháš, aby si tě do svého vodního srdíčka zavřel.“ Sayeh setřásla zasněné myšlenky. „Pochybuju, že bys mi o Avanovi mohl říct něco, co by mě odradilo,“ odvětila. „Viděla jsem zlo ve všech možných formách. On je Voda. Nejmírumilovnější ze všech elementů.“ „Ha!“ vykřikl Azar a seskočil na balkon. „Výzva přijata.“ Ach jo. Tohle nebude mít dobrý konec. Oheň miluje výhry – a nesnáší prohry. „Jak to vypadá s přísadami do nápoje zasvěcení?“ odbočila od tématu a očima přejížděla po klidné hladině Moře Stínů. Pocit, že ji někdo pozoruje, pro ni nebyl ničím novým. Sledovali ji celý život. Dnes byl ten pocit ale obzvlášť silný. „Gaia už shromáždila všechno potřebné,“ sdělil jí Azar. Znovu se opřel o zábradlí a pohrával si s obrovskou, rubíny osázenou přezkou na svém pásku. Sayeh věděla, že pásky miluje stejně tak moc jako ona svoje měsíční kameny. Proto nerad nosil košile. Podle něj odváděly pozornost od jeho skvostné svalnaté hrudi a hříšně drahých pásků. „Chybí už jen kořen větrného trnitého keře naložený v nálevu z řas. Alizeh říkala, že by ta odpornost mohla být zítra hotová.“ Azar se otřepal, hlučně potáhl z krku a plivl chrchel do Moře Stínů. „Ptal se vůbec někdo, jestli to fakt musíme pít? Já hlasuju, abychom tu věc zředili medovým vínem. Nebo někoho poprosíme, aby to do nás nalil. Ideálně v hlubokém spánku.“
27
Kralovna_noci_zlom.indd 27
14.09.2026 14:24
„Dobrý nápad,“ zamumlala nepřítomně. Myšlenkami byla opět u zlomené větve a urputného pocitu, že ji od moře někdo pozoruje. Velryba. Určitě je to jenom stínová velryba. „Jaká temná myšlenka tě zaměstnává tentokrát?“ zeptal se Azar a zamával jí dlaní před obličejem. „To není důležité.“ „Víš, jak nejlíp zaplašit temné myšlenky?“ Odpověď vychrlil v podobě ohně směrem k noční obloze. „Kdy jsi naposledy popustila uzdu Ohni?“ „Nesmím používat Oheň,“ připomněla mu. „Ne tady. Ve věčné noci září každý maličký plamínek jasně jako hvězda na obloze.“ „Taky plameny nemusíš vypouštět tady. Pojďme zapálit nějakou oázu. Nebo rovnou dvě,“ navrhl. „To ti vyčistí hlavu. A už nebudeš mít chuť podpálit Avana.“ „Takovou chuť nemívám.“ „Zatím ne.“ Zívla a promnula si spánky. „Možná při mé další návštěvě v Říši Ohně,“ odbyla ho. „Jsem úplně vyčerpaná, byla jsem celou noc pryč. A Gaia by neměla radost, kdybych se na svojí narozeninové oslavě objevila nevyspaná.“ „Ta oslava má být překvapení,“ upozornil ji Azar. „Hlavně jí neříkej, že jsem ti to prozradil. Pohřbila by mě do duny bez oken. Děkuju, to už mám za sebou.“ Sayeh si ho ze strany prohlížela. „Co je vlastně mezi tebou a Gaiou?“ Azar docela pobaveně zvedl obočí. „Bude tohle ten rozhovor?“ Napřímil se do svojí plné výšky a shlédl dolů na ni. „Jsi mladší než já a taky ti chybí pět let životních zkušeností. To je moje práce znepříjemňovat život tvým milencům a chránit tě před všemi těmi šílenci tam venku. A když už jsme u toho. Věděla jsi, že Avan mluví s pulci? Docela pošahané, aspoň podle mě.“ Několikrát zakroužil ukazováčkem u svého spánku. „Nechci nijak hodnotit váš vztah,“ přešla Sayeh jeho poznámku. „Jenom… mě učili, že milostný vztah mezi dvěma polobohy není
28
Kralovna_noci_zlom.indd 28
14.09.2026 14:24