Zoologická zahrada je úžasné místo, kde lze poznávat zvířata všemi smysly. Můžeme je dlouze pozorovat, zaposlouchat se do zvuků, které vydávají, vnímat jejich pach, a dokonce na vlastním těle pocítit nízké tóny, jimiž umí sloni rozechvět vaše vnitřní orgány.
Žádná kniha ani film vám nemůže zprostředkovat tolik vjemů, kolik i kratičká návštěva zoo, ale knižní publikace a filmy vás mohou pobídnout k tomu, abyste se tam vydali, zažili čirou radost z objevování neznámého a poodhalili roušku tajemství matky přírody.
Tato bohatě ilustrovaná kniha vám poskytne základní soubor současných poznatků, ale poukáže i na to, v jakých oblastech zvířecího světa má lidské poznání ještě mezery. Kdo ví, třeba vás podnítí k tomu, abyste se tato tajemství vydali prozkoumat na vlastní pěst!
Savci jsou třída z říše zvířat, jejíž pozorování je obtížné. Její zástupci jsou často aktivní v noci, žijí ve světě pachů pro nás čichem nezaznamenatelných a zvuků, které náš sluch nedokáže zachytit. I proto jsou tak přitažlivě záhadní. Můžeme je pozorovat z dálky, stopovat je nebo odhalovat místa, kam se chodí navečeřet. Zoologické zahrady nám nabízejí jedinečnou příležitost seznámit se z bezprostřední blízkosti s exotickými druhy zvířat, která se nebojí lidí, ochotně nám demonstrují své chování, nechají se vyfotit a přímo nás vybízejí k tomu, abychom se u nich zastavili a všímali si jejich dokonale vyvinutých smyslů, pestrého zbarvení či způsobů, jakým pečují o své potomky.
Přeji vám příjemné čtení a ještě příjemnější návštěvu ZOO!
Andrzej G. Kruszewicz
BUVOL AFRICKÝ
Syncerus caffer
Délka těla: 280–340 cm
Délka ocasu: 60–80 cm
Hmotnost: 600–1 000 kg
Délka života ve volné přírodě: 20 let
BUVOL AFRICKÝ
ROHY JAKO PARUKA
Buvola afrického si jen těžko spletete s jinými druhy buvolů. Pyšní se totiž nápadnými rohy, které připomínají účes Pipi
Dlouhé punčochy, protože pokrývají celou horní část lebky a na koncích jsou zahnuté směrem nahoru. Druh se někdy nepřesně označuje také jako buvol kaferský.
HNĚDOČERNÁ SRST
MALÝ HRB
NAD LOPATKAMI
VELKÉ, SVĚŠENÉ UŠI
ZAHNUTÉ ROHY STÝKAJÍCÍ SE NAD ČELEM (VYSKYTUJÍ SE U OBOU POHLAVÍ)
MOHUTNÉ TĚLO
Obyvatel savany
Buvol africký má několik poddruhů. Žijí převážně v afrických savanách, ale jeden upřednostňuje husté tropické pralesy – řeč je o buvolu pralesním.
Spolu se to lépe táhne
Dospělí buvoli afričtí nemají přirozené nepřátele. Dokonce i stádo lvů si jako kořist raději vybere mladého jedince nebo oslabeného dospělého, těm zdravým se snaží vyhýbat. Stává se však, že se lvům podaří ulovit i zvíře na vrcholu sil, ale jen za předpokladu, že daného jedince oddělí od stáda.
Klesající populace
Byly doby, kdy buvoli afričtí platili za hojně rozšířený druh. Dnes jich ale na celém území Afriky nežije víc než jeden milion. Během posledních několika desetiletí se populace buvola afrického smrskla na zhruba desetinu původního počtu. Tato majestátní zvířata totiž přicházejí o životní prostor ve prospěch lidí a jejich domestikovaných zvířat.
Výprava pro vodu
Když nastává období sucha, buvoli afričtí se sdružují do početných stád, která mohou čítat i více než 2 000 kusů, a vydávají se hledat vodu a pastviny. Dospělý jedinec potřebuje vypít mezi 30–40 litry vody denně. Pokud svou žízeň nedokáže uhasit po několik dní, uhyne.
STÁDO BUVOLŮ AFRICKÝCH V KRUGEROVĚ
NÁRODNÍM PARKU V JAR
LVI POCHUTNÁVAJÍCÍ SI NA BUVOLU
Potomci
Když se blíží termín porodu, samice buvola afrického se vzdálí od svého stáda. Rodí jednou za dva roky a vždy jen jedno tele, které přichází na svět po 11 měsících březosti.
Ptačí pomocníci
Když venku panuje nesnesitelné horko, buvoli afričtí si dopřávají vodní koupel a bahenní lázeň. Díky té druhé se jim tělo pokryje silným krunýřem zaschlého bláta, které je chrání před slunečními paprsky. Spojenci buvolů jsou malí ptáci, jež jim z kůže vyklovávají krev sající hmyz, který tato mohutná zvířata dokáže notně potrápit.
BUVOL INDICKÝ
Bubalus arnee
Délka těla: 250–300 cm
Délka ocasu: 60–80 cm
Hmotnost: 500–1 000 kg
Délka života ve volné přírodě: 25 let
Proslulý sýr
Už od dob starověkého Říma byli vodní buvoli chováni i na jihu Itálie – světoznámý sýr mozzarella se původně vyráběl právě z jejich mléka.
BUVOL INDICKÝ
MILOVNÍK BAHENNÍCH LÁZNÍ
Buvolu indickému neboli arni se vzhledem k jeho pozitivnímu vztahu k vodě někdy přezdívá vodní buvol. Jedná se o silné a statné zvíře, které se dokonale přizpůsobilo životu v horkém a vlhkém podnebí jižní Asie. Divoké formě buvola indického aktuálně hrozí vyhynutí. Populace těchto zvířat se stále zmenšuje, v současnosti se ve volné přírodě vyskytuje jen posledních několik tisíc jedinců.
ČERNÁ, HNĚDÁ NEBO ŠEDÁ SRST
DLOUHÉ, MOHUTNÉ ROHY
U OBOU POHLAVÍ
Domestikovaný potomek
V současnosti se můžete setkat především s domestikovanou formou buvola indického, a sice buvolem domácím. Narazíte na něj v různých koutech světa, kde se uplatňuje jako skvělé tažné zvíře. Zástupci domestikované formy se využívají například k orbě, ale také k transportu nákladů, na mléko či na maso. Jsou o něco menší než jejich divocí předci.
Potomci
Březost u krav buvola indického trvá 320–340 dní. Poté se jim narodí vždy jen jedno mládě, o které matka úzkostlivě pečuje až do narození dalšího potomka.
Siesta v blátě
Ty nejteplejší hodiny tropického léta, kdy slunce pálí skutečně nemilosrdně, tráví buvoli ve vodě nebo v blátě. Silná vrstva kůže je chrání před pijavicemi, střečky a krev sajícími mouchami.
Mocná zbraň
Největšími rohy se pyšní staří samci divoké formy tohoto druhu. Pro chov však lidé volili jedince s menšími rohy, proto zdomácnělí buvoli jen ve vzácných případech disponují tak impozantním parožím jako jejich divocí protějšci.
BIZON AMERICKÝ
Bison bison
Délka těla: 220–300 cm
Délka ocasu: 50–60 cm
Hmotnost: 700–1 100 kg
Délka života ve volné přírodě: 20 let
BIZON AMERICKÝ
BRATRANEC ZUBRA EVROPSKÉHO
V dávných dobách putovala po severoamerických prériích ohromná stáda bizonů, která mohla čítat klidně i miliony kusů. Hledala vodu a šťavnaté pastviny. Na těchto zvířatech záviselo přežití kmenů domorodých obyvatel Ameriky, které obývaly prérie společně s nimi. Z kůží ulovených bizonů si vyráběli své tradiční stany, tzv. vigvamy, pokrývky na lůžko i části oděvu, z rohů vyřezávali totemy a ozdoby, zatímco maso udili, sušili, solili a vyráběli z něj pemikan (maso sušené s kořením a bobulemi, rozemleté nebo nakrájené na tenké plátky), tradiční pokrm domorodých etnik Severní Ameriky.
ROHY U OBOU POHLAVÍ KRÁTKÝ KRK HRB NAD LOPATKAMI ŠIROKÁ HLAVA
