9788076392885

Prolog

Déšť bubnuje do velkých oken, mezi domy kvílí silný vítr. Okolí pohlcuje tma, jen světlo pouličních lamp se zrcadlí v blyštící se hladině, kterou déšť vytvořil na povrchu dlažebních kostek. Vratislavský Rynek přebíhají lidé choulící se pod deštníky. Bořím se do měkkých polštářů a vdechuju vůni zázvorového čaje. Napiju se. Teplo sladkého nápoje se mi rozlije po celém těle. Několik dalších hodin se odtud nemíním ani hnout. Už už se chystám vzít do rukou počítač, když vtom můj pohled upoutají dvě postavy. Stojí u dveří kavárny a hádají se. Po chvíli bedlivého pozorování usoudím, že jde o ženu a muže. Neslyším je, ale jsou tak blízko, že nadávky, které na sebe chrlí, dokážu odezírat ze rtů. Muž je plný síly, a to i navzdory své opilosti, zato žena se zdá být bezmocná. Když se ještě víc přitisknu k oknu, na kterém jsem už stejně nalepená, zarazím se a instinktivně se od okna vzdálím. Vstanu. Nepřestávám dvojici pozorovat. Muž je čím dál agresivnější. Dám nenápadné znamení ségře, aby přišla za mnou. Přikývne. Ke stolečku přinese zákazníkům tác s kávou a zákuskem, přitom se na ně mile usměje a pak zamíří ke mně. Mlčky 7

Mezi_hvezdami_zlom.indd 7

24.10.2025 11:16:37

ukážu na hádající se pár. Zuza potyčku pozoruje přimhouřenýma očima. Pak schová obličej do dlaní. „Zůstaň tady. Jsem hned zpátky.“ Otevírá dveře a bez ohledu na nevlídné počasí vybíhá do deště. Asi se zbláznila, když si myslí, že ji v tom nechám. Stisknu kliku a vyjdu ven. Ve vteřině na mě zaútočí ledové kapky deště a krk mi olizuje vítr. Přesto cítím horkost. Zuza je hádající se dvojici mnohem blíž než já, ale mlčí. Po chvíli se z jejího hrdla vydere hrozivý výkřik. Ztuhnu. Ještě nikdy jsem od ní nic takového neslyšela. „Doroto!!!“ Je vidět, že ji to volání stálo všechny síly, protože po chvíli začne lapat po dechu. Muž se lekne, povolí stisk, kterým ženu svíral, a dá se na útěk. Ona na nás tupě zírá, zavrávorá a padá k zemi. Zuza jí ihned pomáhá vstát, já otevírám dveře do kavárny. Ty dvě se znají? Jak to, že Zuza ví, jak se jmenuje? Z Dorotiných mokrých vlasů stékají na podlahu kapky deště. Je úplně mimo a má zašedlou tvář. Ta tvář! Odněkud ji znám. „Copak to vyvádíš, Doris?“ zeptá se Zuza ženy. Mluví ­klidně, ale důrazně. „Podej mi telefon.“ Otáčí se ke mně a napřáhne ruku. Odběhnu dozadu, kde prohledám její tašku, a spěchám zpátky. Doris na mě upřeně hledí, jako by mě taky znala. Já s ní ale oční kontakt udržet nedokážu. Děsí mě, jak vypadá. Ty hadry, co má na sobě, ten alkoholový odér – odpuzuje mě. „Za chvíli přijde Ola. Vezme to za mě.“ Zuza je rozrušená. Vidím, jak se jí třese ruka, když do kapsy kalhot schovává telefon. „Přines mi silnou kávu a croissant.“ Udělám všechno, co mi Zuza řekne. Mám pocit, že každou chvíli prasknu napětím. Croissant Dorota doslova hltá, obsah šálku do sebe kopne naráz. Doris. Doris? Jakmile mi dojde, kdo tahle odpudivá osoba vlastně je, snažím se porovnat svou 8

Mezi_hvezdami_zlom.indd 8

24.10.2025 11:16:37

vzpomínku s reálným obrazem před sebou. Nepodobají se. Když přijde druhá kavárnice, prosí ji má sestra o jediné – aby se na nic neptala. „Zuzi, to je ta Dorota? Ta, se kterou jsme…“ řeknu tiše, ale sestra si přiloží prst k ústům. Cestou domů nepadne ani slovo. Doris na mě občas vrhne nepřátelský pohled, ale já dělám, že jsem si toho nevšimla. Když dorazíme do bytu, požádá ji Zuza, aby se vykoupala. Dá jí ručník i své oblečení. Žena tedy mizí za dveřmi koupelny a ke mně za chvíli dolehne zvuk tekoucí vody. „Zuzi.“ Až teď se začínám chvět. Jako bych předtím úplně ztuhla. Jako bych nebyla schopná dát průchod vlastním pocitům. Sestra se posadí vedle mě a pevně mě obejme. „Ne všichni měli takové štěstí jako my,“ zašeptá a otáčí hlavu, aby se ujistila, že Dorota nic neslyší. „Neměly jsme štěstí. Tohle všechno je tvoje zásluha,“ opravím ji. Zuza mávne rukou a tím tohle téma ukončí. „Ty chceš, aby tu přespala?“ Jen na to pomyslím a už se třesu. „Potřebuje pomoc. Není přece cizí.“ „Pro mě cizí je. Bojím se, že ta Doris, která ti byla blízká, už neexistuje. Prosím tě, řekni, že s tímhle člověkem nemáme nic společného. Řekni to!“ Zuza si zakryje ústa. Vstane a začne nervózně přecházet po pokoji. „Nemáme s ní nic společného. Je to dávná minulost. Sakra! Bylo to spontánní rozhodnutí. Jakmile jsem ji uviděla, nemohla jsem jinak.“ Hledí směrem ke koupelně. Když Doris přijde oblečená v čistém, vlasy má po koupeli mokré a už není ve špinavých hadrech a promočená deštěm, začne mi připomínat dívku, kterou jsem kdysi znala. 9

Mezi_hvezdami_zlom.indd 9

24.10.2025 11:16:37

„Nazdar, prcku.“ Poplácá mě po koleni. „Čím starší, tím hezčí. Čas je zjevně na tvý straně. Je z tebe celkem kočka.“ Směje se vlastním slovům. Škoda, že nemůžu říct to samé já o ní. Doris přejde k poličce s knihami. „Ale, ale, kdopak je tu takovej knihomol? Určitě ty!“ Ukáže na mě. „Kriste pane, samý romanťárny! Poznám to už jenom podle názvů. Máš kluka?“ Mrkne na mě. „Radím ti, nečti tyhle bláboly. Dneska jsi na vlastní oči viděla, co to ta láska je! Můj Zbyňa koupil před pěti lety visací zámek, vyryl do něj naše iniciály a vzal mě na Tumskej ostrov. Tam jsme ho společně připnuli na to slavný zábradlí na mostě.“ Přivírá oči a zavrtí hlavou, jako by nevěřila vlastním slovům. „Most zamilovanejch… tak nějak se mu říká. A klíč od zámku jsme hodili do řeky. Prej pak žijete šťastně až do smrti.“ Začne se hlasitě smát, a ukáže tak zkažené zuby. „Seš děsně naivní. Vidím ti to na očích!“ Už už se chystám, že jí něco vpálím, ale Zuza zakročí: „Udělám večeři. Pojď, Doris, pomůžeš mi.“ „Jak jste sehnaly takovej bejvák?“ ptá se mé sestry a jde za ní do kuchyně. „Chodím do práce.“ Odpovídá jí Zuza, stručně a rázně. „Už spoustu let.“

10

Mezi_hvezdami_zlom.indd 10

24.10.2025 11:16:37

Kapitola 1

ERIK Ředitelna není zrovna ideální místo, kde by chtěl člověk trávit velkou přestávku. Místnost naplňuje vůně dřevěného nábytku a kožené pohovky, která stojí u zdi. Je dusno. Mám pocit, že mě ten vzduch co nevidět rozerve zevnitř na kusy. Nejraději bych otevřel okno a pustil sem trochu čerstvého povětří. „Eriku, určitě víš, proč jsem si tě zavolala.“ Ředitelka si sundá brýle a pozorně si mě prohlíží. „Nemám páru,“ odpovím sebejistě. Říďa si hlasitě povzdechne. Ruce složí jakoby k modlitbě a zírá přímo na mě. Asi se snaží vyčíst z mých očí pravdu. „Pravidelné pozdní příchody, absence v prvních vyučovacích hodinách.“ Mrkne na monitor. „Stává se ti to čím dál častěji. Pan učitel Beck, který učí angličtinu, tě viděl, jak si ještě v osm patnáct sedíš v pohodičce u stolku na chodbě a něco sepisuješ. V době, kdy už máš být dávno ve třídě. Proč?“ Její pohled je plný… že by pochopení? Nevím, jak to popsat, ale jedno je jisté – nešílí zlostí. Naštvaná není. 11

Mezi_hvezdami_zlom.indd 11

24.10.2025 11:16:37

„Tak jo, přiznávám. Tehdy jsem se zpozdil.“ Vím, že se celá tahle situace neobejde bez toho, aby viděla, že se to snažím napravit. „Prostě mi v hlavě naskočila melodie a musel jsem si hned udělat aspoň nástin, abych se k ní pozdějc moh vrátit. Za minutku už jsem byl ve třídě.“ „Eriku… Těch minut bylo patnáct.“ Hlasitě povzdechne. „Než jsem si tě sem pozvala, zkontrolovala jsem třídní k­ nihu.“ Ve skutečnosti jsem tehdy vůbec nepřemýšlel nad tím, že mám být někde ve třídě. Byl to jen okamžik, pomíjivý zvuk v mé hlavě, který by se už nikdy nemusel vrátit. „Víš, co pana Becka zarazilo nejvíc?“ „Nemám ponětí.“ Roztáhnu ruce a udělám smutný ­obličej. „Nehnul jsi ani brvou. Prostě ses na něj podíval a jen tak jsi řekl ,Dobrý ráno‘.“ „Ale vždyť takhle se to přece dělá, když potkáte učitele nebo někoho známýho.“ Ředitelka našpulí rty a hlasitě si povzdechne. Pomalu se mnou ztrácí trpělivost. „Přemýšlím, že s tím obeznámím tvé rodiče.“ To mě rozesměje. „Tak jestli si najdou čas, třeba za měsíc, stavím se. Taky je rád uvidím.“ Obrátím pohled k oknu. Zatnu zuby. Byl bych radši, kdyby si toho ředitelka nevšimla. Ale na to je moc vnímavá a chytrá. „Mám pro tebe takový návrh.“ Nedívám se na ni, ale v jejím hlase slyším vřelejší tón. „Vím, že spolu s dalšími chlapci ze školy hraješ v kapele. A neušlo mi, jak moc je pro tebe hudba důležitá.“ Tak to ne! Hudbu mi zakázat nemůže. Tohle je moje kapela, moje křídla! To, co mě naplňuje. Pro mě jediná a nejlepší životní cesta! Zatnu zuby ještě silněji. Kouknu na ni. Její pohled zůstává naprosto klidný. 12

Mezi_hvezdami_zlom.indd 12

24.10.2025 11:16:37

„Už jsi někdy slyšel o Vánoční přehlídce hudebních talentů, kterou pořádá ­Rádio Vratislav?“ „Tu zná snad každej muzikant z celýho Dolního Slezska.“ Zamyslím se a mám to celé před očima, ty davy fanoušků v hledišti. „V hudebním světě jde o významnou událost. Byla bych ráda, kdyby ses se svou kapelou zúčastnil. „Jmenujete se Wings, že?“ „Nechápu…“ Jsem zmatený. Na jednu stranu mám velkou radost, na druhou tápu – není to nějaká past? Není v tom háček? Odkdy se na tak slušné střední škole rozdávají odměny za špatné chování? „Ale je tu jedna podmínka.“ No jasně, už je to tady. Za trest budu muset uklidit všechny třídy nebo udělat něco přínosného pro společnost. „Musíte mít vlastní písničku.“ „A to je všechno?“ Hledím na ni s úžasem. Poprvé během našeho rozhovoru vyslovila slova, která mě opravdu zajímají. „Napsat vlastní píseň se ti zdá jako snadný úkol?“ Zkoumavě si mě prohlíží. „No a nemusí ten song být… vánoční, že ne?“ Při slově vánoční naznačím prsty uvozovky. „Ne, nemusí.“ „Vy jste mě pozvala na kobereček kvůli…“ „Dej mi do pondělí vědět, jestli máte o účast zájem. Přihlásím vás.“ Nasazuje si brýle a svým pohledem si ještě získává mou pozornost. „A hlavně: už žádné další pozdní příchody.“ BBB

Vyjdu z ředitelny a nad hlavou se mi hlasitě rozdrnčí pronikavý zvuk školního zvonku. Přehodím si batoh přes rameno 13

Mezi_hvezdami_zlom.indd 13

24.10.2025 11:16:37

a vplouvám do davu. V hlavě mi stále zní ředitelčina slova – vánoční přehlídka, vlastní píseň, už žádné pozdní příchody. Vyběhnu schody, cestou si plácnu s kámošem a pádím dál. Když jsem vcházel do ředitelny, vůbec jsem netušil, co mě čeká. Ten den, kdy jsem se opozdil, si pamatuju přesně. Zrovna míjím stolek, kde jsem si tehdy zapisoval melodii, která mi zněla v hlavě. Už probíhala výuka, tady na chodbě bylo absolutní ticho… takové, jaké mám nejraději. Proč říďa ještě nezavolala rodičům? Proč mě vůbec chce na té přehlídce, když mám průšvih? Že by přece jenom moje studijní výsledky nebyly až taková hrůza? Jistý si jsem jenom jednou věcí – dneska poprvé od doby, co jsem na téhle škole, do chemických laborek ve třetím patře přímo letím. Ke dveřím dorazím jako jeden z posledních a koutkem oka si všimnu, že do protější místnosti vchází Max. „Maxi!“ Zmateně se rozhlíží. Nakonec si mě přece jenom všimne. „Teď nemůžu. Za chvíli píšu písemku z celýho pololetí.“ Vypadá mega unaveně. „Tak dneska na zkoušce! Až vám řeknu, co se stalo, tak to s váma sekne!“ Zadýchaně se na něho usměju a zavřu za sebou dveře. BBB

KÁŤA Poprvé od setkání s Doris se usadím na své oblíbené místo. Uběhlo několik týdnů. Setkání s ní vyvolalo vzpomínky, ke kterým jsem se už nikdy nechtěla vracet. Přesto stačila jedna její krátká návštěva a všechno bylo zpět. Celý podzim jsem do kavárny ani nevkročila. Pohled na vánoční trhy si ale nemůžu nechat ujít. 14

Mezi_hvezdami_zlom.indd 14

24.10.2025 11:16:37

Opatrně se posadím na měkký polštář, jako bych kontrolovala, jestli je čistý. Jestli na něm nezůstala nějaká stopa, která by mi ten den připomněla. Ujišťuju se, zda je všechno tak, jak bývalo dřív. Přesně tak, jak to mám ráda. Pohodlné opěradlo, na stolečku hrnek horkého čaje, otevřený notebook, ze stropu visící pozlacené hvězdy z papíru, které se vlivem tepla pohupují a třpytí. Pak taky Zuza, která poletuje za barem, a hlavně to nejdůležitější – výhled z okna. Ráda pozoruju kolemjdoucí. Někteří po křivé dlažbě spěchají, jako by nestíhali důležitou schůzku, jiní obdivují měšťanské domy, které lemují vratislavský Rynek. Vídám mezi nimi lidi veselé, kteří mají v očích jiskru a naději, jiní jsou zase zabraní do vlastních myšlenek nebo ponoření do smutku. Pozoruju děti, některé rodičům utíkají, některé poslouchají na slovo. Jsou tu muži i ženy, chlapci i dívky, kteří kráčí sami, ve skupinkách nebo… v páru. Ti poslední jsou pro mě největší záhadou. Nenápadně sleduju mladíka, který do dveří pouští dívku. Usmívá se na ni. Ona vchází, rozhlíží se a vybírá stůl. Usadí se spolu poblíž mě. Mladý muž jí pomáhá sundat kabát. „Tvoje oblíbené kafe?“ ptá se jí a ona přikývne. „A vidím i svůj oblíbený zákusek.“ Líbá ho na tvář. Mladík se vydá směrem k Zuze, ale každou chvíli věnuje pohled dívce. Dívá se na ni, jako by byla jediná v celé kavárně. Místnost není velká, ale mám pocit, že je to úplně jedno. I v davu lidí by viděl jen ji. Zajímalo by mě, jak dlouho se znají a jestli city, které je nyní tak povznáší, jednou pominou. A hned mi naskočí situa­ ce s Doris – ten její chlap a jejich hnusný příběh. Podle toho, co říkala, hodili i oni klíček do Odry a zámeček zavěsili na most zamilovaných. Láska. Znám ji jen z knih, f ilmů a písní. Vím o ní jen tolik, kolik mi o ní kdo dokázal vyprávět. Je jako tajemství zahalené v barevném oparu, střežené těmi, kdo jej sami prožili. 15

Mezi_hvezdami_zlom.indd 15

24.10.2025 11:16:37

Pokládám si notebook na kolena, když vtom nad sebou uslyším známý hlas: „Domácí úkoly máš hotové?“ Zuza na mě zírá se založenýma rukama. „Všechny.“ „Tak můžeš jít domů.“ „Počkám na tebe.“ Zapínám počítač. „Je pátek. Navíc začaly vánoční trhy. Dneska tu bude frmol. Nechci, aby ses tu nudila,“ řekne s lítostí v hlase. „Chtěla bych napsat příběh… zasazený do téhle atmosféry.“ Ukazuju na obraz za oknem. „Nech mě hádat.“ Legračně svraští obočí. „Právě ses stala svědkem nějaké další děsně inspirující situace!“ „Nemusíš být hned tak ironická.“ „Mám o tebe starost. To tvoje sbírání příběhů…“ „Neboj. Je mi skoro sedmnáct, jsem zdravá a dostala jsem stipendium.“ „Já vím, všechno tohle vím…“ Posadí se za mnou, jako by mě chtěla začít utěšovat. „Jsem prostě tvůj jediný…“ „Opatrovník. Všechno je v pohodě, Zuzi. Jsi ta nejlepší máma a dokonalý táta v jednom.“ „Opravdu?“ Podívá se na mě nejistě. „Schováváš se v knihách, ve f ilmech, v písničkách… a v tom svém psaní. Pozoruješ svět z dálky, přes okenní tabuli. Sleduješ životy cizích lidí.“ Ztiší hlas, protože moc dobře ví, že jsem šmírovala pár sedící u vedlejšího stolu. „A přitom o nich vlastně vůbec nic nevíš.“ „Jejich životy mě inspirují. Díky nim tvořím vlastní příběhy. Neutíkám, neschovávám se, já to prostě jenom miluju.“ Posílám jí pusu. „Můžu ti pomoct. Moc dobře víš, že kdykoliv ráda uvařím kávu nebo utřu stoly.“ „To ani náhodou. To já se mám postarat o tebe a zaopatřit tě. Tvým úkolem je se učit.“ 16

Mezi_hvezdami_zlom.indd 16

24.10.2025 11:16:37

Do kavárny naštěstí vcházejí další zákazníci, a tak mi dá sestra pokoj. A já se můžu vrátit ke svému rozjímání. Jen jediný měsíc v roce se mi naskýtá tenhle kouzelný pohled. Smráká se a dřevěné stánky doslova září teplým světlem vánočních žároviček. Více a více lidí nahlíží do stánků nabízejících jídlo, řemeslné výrobky, oblečení… prostě všechno, po čem jen srdce touží. Návštěvníci se procházejí, pijí svařák nebo horkou čokoládu, pojídají oštěpek s brusinkami. A i když je prvního prosince a místo sněhových vloček o okno bubnují kapky deště, vůbec mi to nevadí. Tohle bubnování je jedna z mých oblíbených melodií, uklidňuje mě a pomáhá mi s koncentrací. Těsně nad mou hlavou zní okouzlující hlas – Michael Bublé a jeho píseň Winter Wonderland. Za barem se ochomýtá Zuza. Ráda bych jí pomohla, ale ona pořád trvá na tom, že nemůžu pracovat. Že za mě převzala zodpovědnost, že na ni dohlíží soud, že… Sestra přede mě pokládá talířek s jablečnou šarlotkou a já ucítím vůni skořice. Miluju tohle místo. Nerada zůstávám sama v prázdném bytě. Po letech prožitých v jednom velkém chaosu, uprostřed křiku a hádek, v naprostém tichu nevydržím. BBB

ERIK „Buďte zticha, nebo se z vás zcvoknu! Nemluvte všichni naráz!“ V přeplněném suterénu se po chvíli zmatku rozhostí ticho. „Tak! Konečně slyším vlastní myšlenky.“ „Nebuď jak Borovik v biologii,“ odsekne Max a ostatní mu začnou přizvukovat. „Musím to vědět. Buď se vám ten nápad líbí, nebo ne. Chci, aby bylo jasný, že pokud se do toho projektu pustíme, musíme si uvědomit, že se ten song sám nenapíše.“ 17

Mezi_hvezdami_zlom.indd 17

24.10.2025 11:16:37

„Eriku, tys chodil nějakou dobu do hudební školy. K psaní písniček máš nejblíž ty, my jsme jenom banda amatérů,“ zamračí se Max. „Mluv o sobě, kámo!“ ozve se David zpoza bicích. „Aby bylo jasno, nepřipadám si neschopnější než Erik.“ „Tak jo. Já myslím, že každej z nás je schopnej napsat nějakej song.“ Dávám ruce v bok a upřeně pozoruju zmatené obličeje svých parťáků. „Ale tohle je důležitý vystoupení. Pokud do toho půjdeme, chce to něco…“ „Co bude mít grády!“ Sevře Max pěsti. „Jasně, to určitě, ale hlavně to chce něco na úrovni.“ „Hej! Od tý doby, co ti to říďa nabídla, se naparuješ, jako bys byl něco víc než my.“ Bouří se zase bubeník. „No tak! Prober se! Jsme přece Wings! Jeden za všechny, všichni za jednoho! Nabídla to mně, protože moc dobře ví, že to nejdřív musíme probrat a pak se společně rozhodnout.“ Polknu a vzpomenu si na rozhovor týkající se mého průšvihu. „Já už jsem se rozhod. Rád do toho půjdu. Ale song, ten nenapíšu. Říkám to upřímně, dík,“ bere si nakonec slovo Jašek, náš věčně mlčenlivý klávesista. Bubeník ťuká o zem, jako by se snažil něco vymyslet. „Myslím si, že je to pro nás příležitost, jak se ukázat… Možná se nám díky tomu vystoupení povede odehrát víc koncertů…“ Max si to začíná malovat. „Asi chtěl říct – aspoň nějaký koncerty,“ poznamená trefně David. „No super,“ vmísím se mezi Maxe a Davida. Nechci, aby došlo ke zbytečné výměně názorů, která mezi nimi vždycky končí ostrou hádkou. „Konečně rozumný slovo. A víte co? Cítím to úplně stejně. Na naší kapele mi fakt záleží. Covery hrajeme už dva roky, ale musím přiznat… „Že už nás máš plný zuby?“ zeptá se nesměle Jašek. 18

Mezi_hvezdami_zlom.indd 18

24.10.2025 11:16:37

„Ne, to vůbec! Jenom… něco už jsem zkusil napsat…“ „Kámo! Tak proč děláš vlny?“ Max se chytá za hlavu. „Sem s tím! Jen řekni, který akordy a jdeme na to!“ „Chlapi, akordy nejsou problém, ty dodám. V hlavě mám celou melodii tý písničky. Ale text! Ten bude muset napsat někdo z vás. Všechno, co napadá mě, je na nic.“ BBB

Další hodinu se snažíme s novou melodií sladit. Je to jako chodit po rozžhavených uhlících nebo po rozbitém skle! Když hrajeme nějaký známý song, je to jednoduché. Slyšíme ho v hlavě a prostě ho přehrajeme. Ale teď jsou kluci nejistí. Beru si od Maxe baskytaru a ukazuju mu, jak přesně si to představuju. Pak přejdu k bubeníkovi. Ten na rady reaguje nejhůř, proto se mu informace snažím předat tak, aby neměl pocit, že ho nějak poučuju. „Nedáme si pauzu?“ vyskočí David zpoza bicích. „Dneska ne. Dejme do toho všechno a zahrajme ten song, jak nejlíp umíme. Nebo to můžeme spláchnout pivkem a nějak se naladit. Nebo…“ „Nevím, jestli se naladíme, ale i tak bych to spláchnul!“ Zatleská Max. BBB

Sám nevím, jestli se nepouštíme do něčeho, co přinese akorát problémy. Nebudeme ostatním spíš k smíchu? Vystoupení na Vánoční přehlídce hudebních talentů v režii Rádia Vratislav – to je fakt velká věc. Písničku, která vyhraje, budou vysílat v rádiu. Už jen při té představě mi nervozitou běhá mráz po zádech. Ale je to moc příjemná nervozita. Vždyť každý 19

Mezi_hvezdami_zlom.indd 19

24.10.2025 11:16:37

muzikant, co hraje v garáži nebo ve sklepě, sní o tom, že jeho song zazní v éteru. Netuším, jak a proč to říďa udělala, ale díky ní cítím, že to má smysl. Že po dvou letech, kdy jsme pátek za pátkem bušili známé rockové melodie, se můžeme posunout dál. Naše životy se díky tomu můžou úplně změnit! „Na, tu máš. Na našeho geniálního lídra Erika…“ David přede mě pokládá krýgl naplněný zlatavým nápojem. „Hlavně se samým štěstím nezlej.“ „Nech toho, Davide! Ta melodie zní fakt dobře, pojďme to dotáhnout.“ Připojí se k nám Max. „Tak do oslav máme ještě fakt daleko.“ Zvedám půllitr a přiťukneme si. Jen tak opatrně, aby nám neukápla ani kapka vzácného moku. Napiju se hořkého, studeného piva. Bublinky mi zabrní na jazyku. „Dej nám pár minut. Dáme si jedno a uvidíš, že se text napíše úplně sám.“ David si dvakrát zhluboka lokne. „Ještě měsíc a bude mi osmnáct. Věřili byste tomu?“ zamyslí se Max. „To fakt ne!“ převrací oči David. „Možná by ses svým datem narození mohl chlubit ještě hlasitěji,“ zasyčí skrz zaťaté zuby. „Však uvidíš! Budu první, komu bude osmnáct a…“ „Takže, chcete si s tím pohrát? Jdem na to.“ Musím je zase zarazit, aby nedošlo k prolití krve… nebo dokonce piva! Jašek tak tak chytá půllitr, do kterého Max právě drcnul loktem. Z batohu vytáhnu papír a propisku. Věci položím doprostřed stolu. Nastane ticho. Následujících pět minut strávíme zíráním na bílý kus papíru. Ruch kolem se stupňuje. V takové atmosféře je pro mě nemožné cokoliv vymyslet. A je úplně jedno, kolik piv jsem vypil. 20

Mezi_hvezdami_zlom.indd 20

24.10.2025 11:16:37

„Mám to!“ Max si papír přisune k sobě a vezme si propisku. Papír otočí, naškrábe na něj pár čmáranic a dá mi ho. „Tu máš. Ty budeš zpívat, takže ty nejlíp víš, o čem.“ „Kéž by to bylo tak jednoduchý.“ Nechci nad tím teď vůbec přemýšlet. „Ježišmarja, vy jste srabi!“ David se nakloní přes stůl a vezme si list papíru. „O čem? Tak o čem by ten song měl být? Jestli chceme přitáhnout sígry, co pogujou pod pódiem, musíme zpívat o nějakým dramatu, nenávisti… A pokud chceme přilákat holky, který po nás maj toužit, tak nemáme na výběr, pánové, musíme zpívat o lásce. Nic víc, nic míň.“ „Možná by bylo lepší, kdybys už nemyslel.“ Obuje se do něj hned Max. „Sakra, vždyť má David pravdu,“ připouštím. „No jo, ale ty máš přece Dianu!“ vyhrkne Jašek, který normálně mluví jenom, pokud se ho někdo na něco ptá. „To je jedno. Koncert bude vánoční, takže určitě přijde spousta holek. Kluci, musíme se přemoct… a napsat písničku o…“ „Lásce?“ odfrkne Max. „No, zamilovaný písničky nejsou horší než jiný. Lásku zažil asi každej a ví, jaký to je.“ Pozoruju kluky a v jejich tvářích čtu totální nezájem. „Když tě vidím, mé srdce…“ začne David. „Zapisuj to! Hned to zapiš!“ pobízí mě Max. „… je žhavý jak…“ David zavírá oči a kousne se do rtu. „Smažený kuře,“ vyhrkne Max a všichni vyprskneme ­smíchy. „Tak pokud je to kuře z KFC, tak se aspoň nespálíme.“ David se otřese, jako by se chtěl zbavit zodpovědnosti. „To se úplně nepovedlo, ale prosím, pánové… zkuste to vy.“ V pondělí mám ředitelce říct, jak jsme se rozhodli. Bojím se, že budu muset odmítnout. Přitom bych fakt rád 21

Mezi_hvezdami_zlom.indd 21

24.10.2025 11:16:37

vystupoval! Chtěl bych to udělat pro naši skupinu, pro Dianu, aby na mě mohla být pyšná. Chci to dokázat kvůli ředitelce, které bych tím poděkoval za úžasnou příležitost. Kvůli rodičům, kdyby teda chtěli přijít. BBB

KÁŤA Pozoruju lidi. Ráda poslouchám útržky jejich rozhovorů. Sbírám jejich historky a vkládám je do příběhů, které okořením vlastními vůněmi, barvami a emocemi. A potom vymýšlím konce podobné happy endům romantických komedií nebo pohádek od Disneyho. Můj život je jako detektivní pátrání. Pořád se učím, jak druhé pozorovat, aniž by si toho všimli. Jak poznat, co je kdo za člověka a čím se živí. Jakou roli dotyčnému v mém příběhu dát a jaký konec by pro něj byl ten nejlepší. Doteď byly všechny konce šťastné. Jen jeden příběh skončil tragicky… Ech, už je to tu zase… Doris. Jí už asi nic nepomůže. I když bych opravdu chtěla napsat o tom, jak Zbyňa přestal pít, našel klíček, který před mnoha lety hodil do Odry, a s jeho pomocí otevřel úplně novou kapitolu jejich života. Přepracovávám příběh, který se mi podařilo sepsat včera v kavárně. Je docela dobrý… Vánoční trhy, horká čokoláda, v pozadí zvuk vánočních písniček a zvonečků a v hlavních rolích ona a on. Mladík, který natahuje ruku k dívce. Ta ji chytí, nechává se celá obejmout a společně tančí mezi padajícími vločkami sněhu. Včerejší atmosféra v kavárně mi přála. Kromě povídky jsem napsala i dvě básně. I když bylo plno a dost rušno a horko, zaplavila mě až nepopsatelná blaženost. Neopustila jsem svět svých myšlenek, dokud jsem sama necítila, že mám hotovo. Stačí pár kliknutí a obě básničky už visí na blogu. 22

Mezi_hvezdami_zlom.indd 22

24.10.2025 11:16:37

Z chodby zaslechnu, jak někdo otáčí klíčem v zámku. Nový příběh o trzích bude muset počkat. „Všechno hotovo?“ Zuza mě svým hlasem přiměje odložit notebook a zamířit k ní. „Jo! Jen stromeček jsem ještě nenachystala!“ „Podívej, koho jsem potkala u vchodu.“ Za Zuzou do bytu vchází Niko. Oba se třesou zimou. „Utíkám připravit čaj.“ „Udělej prosím ten svůj nejlepší,“ volá za mnou kamarád. „S medem, citrónem a zázvorem.“ Vytahuju hrnky ze skříňky a pozorně si ho prohlížím. Nikodém… v poslední době vypadá fakt dobře. Evidentně se byl dát ostříhat a myslím, že i víc posiluje. Nemá taky novou mikinu? Ta zářivě zelená mu fakt sluší. Kdysi dávno se mi líbil. Sedával přede mnou na polštině, často se za mnou otáčel, povídal si se mnou. Jednou mi dokonce sebral pero. Což bylo sice trošku zlomyslné, ale roztomilé. Začali jsme si psát. Každý den častěji a častěji… a tak nějak jsme se skamarádili. Vyprávěl mi o sezeních u psychologa, o rozvodu jeho rodičů, že týden bydlí s mámou, týden s tátou. Že ho ničí, když nemá zázemí. Svou upřímností mě naprosto ohromil. V představách jsem ho hladila po vlasech, bez postranních úmyslů. Jen proto, abych ho utěšila. A tak to zůstalo. Začala jsem ho mít tak moc ráda, že i pohlazení po vlasech je pro mě jen projev přátelství. Tu hranici už nelze překročit. Jsme s Nikem prostě jen friends forever. S ním se mi povídá mnohem líp než s kdejakou holkou. Nikdy jsem k nikomu nebyla tak upřímná jako k němu. Ve škole nikdo neví, že jsem vyrostla v děcáku a že teď bydlím se svojí o tři roky starší ségrou. Nikdo kromě Nika. Je dobře, že už přišli. Hned je tu živěji. Zuza pouští Last Christmas a okamžitě se rozesměje. Moc dobře totiž ví, jaká bude Nikova reakce. 23

Mezi_hvezdami_zlom.indd 23

24.10.2025 11:16:37

„Tuhle nééé!“ zacpe si Niko uši a vyzývavě se zašklebí. „Chcete navodit tu pravou vánoční atmosféru jak z americké komedie?“ „Hlavně ne z romantické,“ varuje ho Zuza. „Ale no tak! Vždyť existuje tolik jiných vánočních songů – a fakt dobrých!“ „No a?“ Pokrčím rameny. „Písnička je teprve začátek!“ Se Zuzou se na sebe zazubíme a plácneme si. Poskakuju do rytmu hudby a vplouvám do slov George Michaela. Pohybuju rty, jako bych zpívala s ním. Zuza bere z linky ruličku papírových utěrek a drží ji jako mikrofon. Niko si nejdřív zakrývá oči, ale během chvilky vyprskne smíchy a šťouchne do mě bokem: „Takže… kde začneme? Pozvalas mě na velké vánoční přípravy. Nejdřív teda uděláme pirohy?“ „To ne, nejdřív musíme ozdobit stromeček.“ „Vánoční stromek je základ.“ Zuza nakoukne do ledničky. „Nachystám nám něco k jídlu. Koukám, že Káťa vzorně nachystala, o co jsem ji prosila. Uvařené těstoviny, osmažené kuře, nakrájená zelenina… Tak to můžu dát rovnou do trouby.“ „Bezva!“ Niko nakukuje Zuze přes rameno a nadšeně pozoruje, jak míchá ingredience a sype na ně nastrouhanou mozzarellu. „Ty jsi ještě neobědval?“ Sestra se na něj zahledí a já si všimnu, jak jí oči pohasnou. „Otec odjel se svou novou rodinou na vánoční trhy.“ Niko sklopí zrak. „A prý se nají tam.“ „Dobře, že jsi přišel.“ Poplácá ho Zuza po rameni. Za chvíli už se na sebe oba usmívají. „Niko, pojď prosím se mnou.“ Ukazuju na židli a na posuvnou skříň v předsíni. „Úplně nahoře je vánoční stromek. Pomůžeš mi?“ 24

Mezi_hvezdami_zlom.indd 24

24.10.2025 11:16:37