Předmluva Konečně máme možnost přečíst si i v češtině kouzelné Keplerovo dílko sepsané nejspíše roku 1611 v Praze. Odkazy na tento spisek (například v úvahách krystalografů) však bývají pouze útržkovité a zdaleka nemohou vystihnout hýřivou bohatost Keplerova uvažování o tak jednoduché věci jako je sněhová vločka. Nelze tedy než vyjádřit dík oběma překladatelům za tuto bilingvní lahůdku. Je to hezký dárek, stejně jako kdysi byl před mnoha staletími i tento novoroční pozdrav svému mecenáši a patronovi. Přemýšlivé čtenáře jistě potěší i hlubší smysl nastíněných úvah ve smyslu Keplerova zvolání „Ó, filosofie, bez tebe není život opravdový!“ Vždyť hned na začátku spisku autor píše: „Velmi dobře vím, jak nesmírně miluješ nic – nikoliv pro jeho zanedbatelnou cenu, ale pro půvabnou lehkost a veselou hravost, jež toto slovo nabízí. Soudím proto, že dar Ti bude tím milejší, čím bližší bude ničemu.“ Zmíněné odkazy jsou svázány s hledáním počátečních idejí o vnější a vnitřní symetrii krystalických látek. Práce ale není cenná jen pro úvahy o struktuře látek složených z částeček ve tvaru platonských těles, ale může sloužit i dnes jako metodický příklad vědeckého uvažování. Kepler uvádí pět 3
modelových představ o možných příčinách hexagonálního tvaru sněhových vloček, přičemž se zvlášť pečlivě snaží hledat vnitřní a vnější příčiny. Názorně tak demonstruje své přesvědčení o tom, že „porovnáním mnoha omylů odhalíme pravdu“. prof. RNDr. Václav Valvoda, CSc.
4
AD ILLUSTREM S. C. MAJEST. CONSILIARIUM IMPERIALEM AULICUM, D. JOANNEM MATTHAEUM WACKHERIUM a Wackhenfels, Equitem Auratum etc., Literatorum et Philosophorum Maecenatem, Dominum meum beneficum. Cum non sim nescius, quam tu ames Nihil, non quidem ob pretii vilitatem, sed propter lascivi passeris lusum argutissimum simul et venustissimum: facile mihi est conjicere, tanto tibi gratius et acceptius fore munus, quanto id Nihilo vicinius. Quicquid id est, quod aliqua Nihili cogitatione tibi allubescat, id et parum et parvum et vilissimum et minime durabile, hoc est pene nihil esse oportet. Qualia cum in rerum natura multa sint, est tamen inter ea delectus. Cogitabis fortasse de uno ex atomis Epicuri: verum id Nihil est. Nihil vero a me habes antea. Eamus itaque per elementa, hoc est per ea, quae sunt in unaquaque re minima. Primum de Terra, hoc est de Archimedis mei thesauris ne somnies, qui Terram in arenas resolvit, qui pulvisculorum dena millia possidet in uno grano papaveris. Unum enim si subtraxero numerorum illi, myriadum rationes plane confudero. Adde quod hujusmodi corpusculorum figura nec oculis videtur, nec ab Archimede proditur. Nullum igitur in iis ingenium, nulla rei non visae cupido. Est et res durabilis,
Veleváženému kancléři Jeho Císařské Milosti panu Janu Matoušovi Wackerovi z Wackenfelsu, rytíři Zlaté ostruhy, podporovateli literátů a filosofů, mému pánu a patronu.1 ) Velmi dobře vím, jak nesmírně miluješ nic — nikoliv pro jeho zanedbatelnou cenu, ale pro půvabnou lehkost a veselou hravost, jež toto slovo nabízí.2 ) Soudím proto, že dar Ti bude tím milejší, čím bližší bude ničemu. Cokoliv Ti má v tvém rozjímání o ničem udělat radost, musí být zároveň malé, bezcenné a pomíjivé — tedy opravdu nicotné. Protože však je na světě takových věcí mnoho, bude nutné mezi nimi pečlivě vybírat. Možná ti tane na mysli jeden z Epikúrových atomů: to je opravdu nic. To jsi ode mne dostal již dříve. Přejděme proto k živlům, tedy k tomu, co je v každé — i té nejmenší — věci. Nejprve se věnujme zemi. Zapomeň ovšem na pokladnici mého drahého Archiméda, který ji zaměnil za písek a tvrdil, že deset tisíc částeček prachu se vejde do prostoru o velikosti zrnka máku. Kdybych jednu z nich odstranil, vnesl bych do jeho počítání myriad chaos. Tvar těchto částeček nadto není okem zachytitelný a ani Archimédés jej neupřesňuje. Není v nich tedy nic, co by upoutalo pozornost, nic co by vzbudilo touhu vidět dosud nespatřené. Prach je navíc trvanlivý, zvláště usadí-li se ve spárách starých
62
73