Prach a broky
Na panství hraběte Hraběty z Hrabětic sloužil myslivec. Měl práci, ale mizerně placenou, a tak žili se ženou z ruky do huby. Když se jim narodil synek, myslivec požádal bohatého mlynáře, aby mu šel za kmotra. Doufal, že mlynář dítěti položí do kolíbky pár zlaťáků, ale ten ho odbyl:
„Prach a broky, kdybych měl dělat kmotra všem fakanům ze vsi, přišel bych brzy na buben!“
Já ti dám prach a broky, řekl si myslivec v duchu a rozhodl se, že lakomého mlynáře vytrestá.
Zastřelil velkého vypaseného zajíce a schoval ho do mlází. O kus dál uviděl kroužit hejno vran kolem starého dubu. Jednu zastřelil a položil pod strom. Pak šel na louku, kde mlynářovi lidé kosili trávu, a čekal. Za chvíli se přihrnul mlynář. Už zdálky vyhrožuje sekáčům, že ho chtějí ožebračit.
Myslivec zamířil a vystřelil směrem k lesu. Mlynář k němu došel a vrčí: „Prach a broky! Pan hrabě by se setsakramentsky divil, že tu střílíte pánubohu do oken!“
„Kdepak pánubohu do oken!“ nesouhlasí myslivec. „Střílel jsem na zajíce! Tamhle u lesa panáčkoval. Já ho přinesu, uvidíte sám...“
Přinesl zajíce a mlynář neví, co si má myslet:
„Copak ta vaše flinta dostřelí tak daleko?“
„A proč by nedostřelila?“ opáčí myslivec. „Mám ji po dědovi, ta je ještě z poctivého železa.“
Mlynář si vypůjčil pušku, prohlíží ji zleva, zprava, zepředu, zezadu a div si hlavu neukroutí:
„Ale toho zajíce jste střelil náhodou...“
„Jakoupak náhodou!“ namítá myslivec. „Jen se dívejte!“
Zamířil na starý dub, vystřelil a kolem stromu zakroužilo hejno vran. Myslivec vykročil a zvědavý mlynář se pustil za ním. Pod dubem leží vrána.
„Prach a broky!“ ulevil si mlynář. „Co byste za tu svou zázračnou flintu chtěl?“
„Ale já ji neprodávám,“ vrtí hlavou myslivec. „To bych byl blázen, prodat flintu, která trefí všecko, nač zamířím!“
„Dám vám za ni padesát zlatých!“ huláká mlynář.
„Mizerných padesát zlatých?“ směje se myslivec. „Nebuďte držgrešle, mlynáři!“
„Ne? Tak sto zlatých!“ přihazuje mlynář.
To už se myslivec nechal přemluvit. Sto zlatých je sto zlatých, ty se neválí jen tak někde na mezi. Dal mlynáři pušku, vzal si peníze a hajdy domů.
Druhý den se v myslivně zastavil hajný – a že prý se mlynář zbláznil, chodí po lese a střílí po vránách na půl míle. A pak se vzteká, že žádnou netrefil.
Sotva hajný odešel, popadl myslivec kladívko, dal ženě čtyři zlaťáky a povídá:
„Strč si ty zlaťáky do pusy a ničemu se nediv. Když tě klepnu
kladívkem do hlavy, vypustíš jeden zlaťák na stůl!“
Jen co to myslivec dořekl, mlynář vtrhl do dveří jako velká voda:
„Prach a broky! Ta flinta je krám, vraťte mi peníze!“
Myslivec se tváří, jako by mlynáře neslyšel. Klepl manželku
kladívkem do hlavy a rozkazuje:
„Dej zlaťák!“
Žena otevřela ústa a na stůl vypadl zlaťák. Mlynář na to zírá jako na zjevení.
„Prach a broky, co to má být?“
„Kouzelné kladívko,“ vysvětluje myslivec. „Každá žena vypustí z pusy zlaťák, stačí ji klepnout do hlavy.“
„Nevěřím,“ bručí mlynář. „To bude zase nějaký podfuk!“
Myslivec vzal beze slova kladívko a klepl ženu do hlavy, žena otevřela ústa a po stole se kutálí druhý zlaťák.
Mlynář zírá s vytřeštěnýma očima a nakonec z něho vyjelo:
„Zač byste prodal to kladívko?“
„Neprodám,“ vrtí hlavou myslivec. Klepl ženu do hlavy a třetí
zlaťák je na světě!
„Dám vám za to kladívko sto zlatých!“ slibuje mlynář, ale myslivec se jen směje:
„To bych byl blázen, kdybych zázračné kladívko prodal za mizerných sto zlatých!“
Klepl ženu počtvrté a čtvrtý zlaťák krouží po stole.
„Dvě stě zlatých!“ přihazuje mlynář.
Myslivec se rozmýšlí a nakonec přikývne:
„Kdyby mi to nabídl někdo jiný, řeknu ne, ale že jste to vy, kmotříčku, máte ho mít.“
Šel s mlynářem do mlýna, vyměnil kladívko za dvě stě zlatých a vrátil se spokojeně domů.
Mlynář už se celý třese na zlaťáky. Zavolal mlynářku, posadil ji ke stolu, klepl ji kladívkem do hlavy a poroučí: „Dej zlaťák!“
„Co blázníš?“ zlobí se žena.
Mlynář ji klepl podruhé a potřetí, ale to už mlynářka popadla pohrabáč a přetáhla manžela po hlavě, až se mu zatmělo před očima.
A hned na místě muži vyčetla, že na zázračné flinty a kouzelná kladívka může věřit jen hlupák, a mlynář zase povykoval, že myslivce udá pro podvod a nechá ho zavřít do vězení.
„Ty
hlupáku, budeš mlčet jako hrob!“ hubuje ho mlynářka. „Lidi by se ti smáli a vedle škody bys měl ještě ostudu!“
A na tom zůstalo.
A myslivec? Kdykoli si vzpomene, jak prodal mlynáři flintu a kladívko, směje se:
To má ten krkoun za prach a broky!
Poučte se z lidských chyb –na hlupáky platí vtip.