OBSAH Úvod ............................................................................................ 5 PŘÍRUČKA ............................................................................. 11 O původu textu .................................................................... 69
PŘÍRUČKA I. Některé věci jsou v naší moci, jiné nikoli. V naší moci je mínění, snaha, touha, odpor – jedním slovem vše, co je naším vlastním jednáním. V naší moci není tělo, majetek, pověst, úřad – jedním slovem vše, co naším vlastním jednáním není. Co je v naší moci, je od přirozenosti svobodné, neomezené, bez překážek. Co v naší moci není, je slabé, otrocké, omezené a patří jiným. Pamatuj tedy: budeš-li to, co je od přirozenosti otrocké, pokládat za svobodné a cizí za vlastní, budeš narážet na překážky, budeš naříkat, znepokojovat se a vinit bohy i lidi. Budeš-li však za vlastní pokládat jen to, co je skutečně tvé, a za cizí to, co cizí opravdu je, nikdo tě nikdy nepřinutí, nikdo ti nezabrání, nikoho nebudeš vinit ani osočovat, nic neuděláš proti své vůli, nikdo ti neublíží, nebudeš mít nepřítele a neutrpíš žádnou škodu. Usiluješ-li o tak veliké věci, pamatuj, že po nich nesmíš sahat jen polovičatě, nýbrž že se některých věcí musíš zcela vzdát a jiné prozatím odložit. Budeš-li totiž chtít zároveň i toto, i moc a bohatství, snad nezískáš ani je – právě proto, že usiluješ i o ono prvé – a ono prvé, jímž jediným se dosahuje svobody a štěstí, zcela jistě mineš. Cvič se tedy v tom, abys každé tíživé představě hned řekl: „Jsi jen představa, a vůbec ne to, čím se zdáš být.“ Potom ji prozkoumej a posuď podle pravidel, která máš, a to nejprve a především podle tohoto: zda se týká věcí, jež jsou v naší moci, či těch, jež v ní nejsou. A týká11
li se něčeho, co v naší moci není, měj po ruce: „To se mě netýká.“
12
II. Pamatuj, že touha slibuje dosažení toho, po čem toužíš, a odpor slibuje, že se vyhneš tomu, čemu se chceš vyhnout. Kdo však nedosáhne toho, po čem touží, je nešťastný, a koho potká to, čemu se chtěl vyhnout, je bídný. Budeš-li tedy svůj odpor obracet jen k tomu, co je proti přirozenosti1 a zároveň ve tvé moci, nepotká tě nikdy nic, čemu se chceš vyhnout. Budeš-li se však bránit nemoci, smrti nebo chudobě, budeš nešťastný. Odvrať tedy odpor ode všeho, co není ve tvé moci, a přenes jej na to, co je proti přirozenosti, a přitom ve tvé moci. Touhu však pro tuto chvíli zcela potlač. Budeš-li totiž toužit po něčem, co není ve tvé moci, nutně budeš zklamán. A z toho, co ve tvé moci je a po čem by bylo správné toužit, nemáš dosud nic. Omez se jen na snahu a vyhýbání, i to však lehce, mírně a s výhradou.
1 „Proti přirozenosti“ a jinde „ve shodě s přirozeností“ (řec. kata fysin) – vedle schopnosti volby druhý klíčový pojem, který se v Příručce stále vrací. Přirozeností stoikové míní rozumný řád, jímž je uspořádán svět i člověk. Žít ve shodě s ním pokládali za cíl života a za měřítko, zda schopnost volby užíváme správně.
13
III. U každé věci, která tě těší, je užitečná nebo ti je drahá, připomínej si, jakého druhu vlastně je, počínaje těmi nejmenšími. Máš-li rád hliněný hrnek, řekni si, že máš rád hliněný hrnek. Rozbije-li se, nebudeš znepokojen. Líbáš-li své dítě nebo ženu, řekni si, že líbáš člověka. Zemře-li, nebudeš znepokojen.
14
IV. Když se chystáš k nějaké činnosti, připomeň si, co taková činnost obnáší. Jdeš-li se koupat, představ si, co se v lázni obvykle děje: jedni stříkají vodu, druzí se strkají, jiní nadávají, další kradou.2 S větší jistotou se do té věci pustíš, řekneš-li si hned: „Chci se vykoupat a zároveň zachovat svou schopnost volby3 ve shodě s přirozeností.“ A stejně tak při každé jiné činnosti. Vyvstane-li totiž při koupání nějaká překážka, budeš mít po ruce: „Vždyť jsem se nechtěl jen vykoupat, ale také zachovat svou schopnost volby ve shodě s přirozeností. A nezachovám ji, budu-li se rozčilovat nad tím, co se děje.“
2 Míněny jsou veřejné lázně (řec. balaneion, lat. thermae) – rušné společné koupaliště antického města, kam chodily davy lidí. Běžné bylo strkání, hádky i krádeže odložených věcí. Nejde o klidné lázně v dnešním smyslu. 3 „Schopnost volby“ zde překládá řecké slovo prohairesis – u Epiktéta ústřední pojem pro rozumovou schopnost rozhodovat, s čím souhlasit, oč usilovat a čemu se vyhnout. Jako jediná je plně v naší moci a tvoří jádro stoické svobody.
15