Y K R O T S I H É V I S DĚ PŘÍB É N Š A STR O Z Ů R H
Desive_historky.indd 3
ĚH
NE B O R P Y
OJÁ
NÁŘE E T Č CNÉ
9.7.2018 10:41:46
Milí čtenáři, když jsem byl malý, přímo před oknem mého pokoje stál starý strom, který mi v noci naháněl hrůzu. Ve tmě vrhal podivné zneklidňující stíny a já byl přesvědčený, že ve větvích sedí dva černí ptáci s ostrým zobákem a pozorují mě. Maminka musela každou noc stáhnout roletu, abych neměl zlé sny. Taky jsem si myslel, že v mém šatníku žijí medvědi. A každou noc se snaží vylézt ven. Tenkrát jsme bydleli naproti pohřebnímu ústavu. Jednou odpoledne muž, který tam pracoval, požádal mého tatínka, aby mu pomohl složit zásilku z nákladního auta. Nové rakve. Myslím, že mě vždycky obklopovaly zvláštní věci. Jsou součástí mé krve, mysli a snů.
A několika NOČNÍCH MŮR… Michael Dahl
Desive_historky.indd 7
9.7.2018 10:41:46
ČÁST 1
NEOHLÍŽEJ SE!
Desive_historky.indd 8
9.7.2018 10:41:46
Desive_historky.indd 9
9.7.2018 10:41:46
VZNÁŠEJÍCÍ SE OBLIČEJ
Desive_historky.indd 10
9.7.2018 10:41:46
Iris si pevně přitiskla knížky k hrudníku. Dlouhé černé vlasy jí poletovaly kolem obličeje. O kolena jí pleskala sukně školní uniformy. Nepamatovala si, že by byl tak silný vítr, když se po vyučování vydala do knihovny. Ale když knihovna večer zavřela a Iris vyšla, jako úplně poslední, na chodník, uvítal ji poryv vichru, poryv plný sazí a písku, který jí zaburácel v uších a přinutil ji zavřít oči. Vítr se proháněl ulicemi, vytrhával lidem noviny z rukou a převracel popelnice. Iris nesledovala hodiny ani se nedívala na 11
Desive_historky.indd 11
9.7.2018 10:41:46
mobil. Hledala knížky na referát z dějepisu, který měla zítra ráno odevzdat. A teď přijde pozdě na večeři. Sevřela knížky ještě pevněji a vydala se po chodníku k domovu. Blok domů od knihovny se zastavila na přechodu a čekala na zelenou, aby mohla přejít na protější stranu. Směrem k ní kroužil a poletoval po ulici světlý útržek papíru. Ani jednou se nedotkl asfaltu, jen tančil a třepotal se kousek nad zemí. Zatímco se papír blížil, Iris stále čekala, než naskočí zelená. Na ulici nikdo nebyl. Dokonce ani auta. Iris si papíru všimla, právě když se rozhodla přejít. Vznášel se nad ulicí a vítr jí ho nesl k nohám. Očekávala, že papír bude mít tvar obdélníku, ale byl oválný. Potom zalapala po dechu. Byl to papírový obličej. Bledé čelo, dvě křivky obočí, otvory pro oči, ostrý nos, rozevřené rty a malá bílá brada. Určitě je to maska, pomyslela si Iris. Papírový obličej tančil kolem ní, unášený vzdušným vírem. Iris se vydala přes ulici a obličej ji následoval. Nikdy nedopadl na zem. Nikdy se Iris nedotkl. Jen se kýval ze strany na stranu a plachtil kolem ní. Když přešla na druhou 12
Desive_historky.indd 12
9.7.2018 10:41:47
stranu a pokračovala v cestě domů, obličej ji následoval. Pokusila se ho chytit, ale vítr ho odnesl z jejího dosahu. Iris zůstala stát a sledovala, jak krouží kolem ní. Znovu po něm natáhla ruku, ale vzápětí rychle ucukla. Vznášející se obličej se na ni usmál. Tenká bledá ústa se skutečně pohnula. A zatímco je dál pozorovala, ústa se v kvílejícím větru pohybovala stále rychleji a rychleji. Obličej už se neusmíval. Zamračil se a pak se ušklíbl. Ústa se široce rozevřela a odhalila řadu zubů. Iris zaječela a dala se na útěk. Papírový obličej plul za ní, nikdy ne dál než jeden, dva metry. „Pomozte mi někdo!“ vykřikla Iris. „Pomoc!“ Ale byla sama. Ulice byly temné a prázdné. Společnost jí dělal jen vítr a třepotající se obličej. Konečně před sebou zahlédla dívku, která čekala na autobusové zastávce. „Pomoc!“ vykřikla Iris. „Pomoz mi, prosím!“ Dívka k ní stála zády a vyhlížela autobus, ale když uslyšela volání o pomoc, otočila se. Iris vykřikla ještě hlasitěji. 13
Desive_historky.indd 13
9.7.2018 10:41:47
Ta dívka neměla obličej. Tam, kde měly být oči, nos a ústa, byla bílá plocha, hladká jako vajíčko. Iris viděla, jak papír doplachtil k dívce, ta se sklonila a natáhla se pro něj. Obličej jí jako ochočený ptáček přistál v ruce. Iris to šokovaně sledovala. Obličej, který dívka držela v ruce, pohnul rty. „Díky, že jsi ho našla,“ promluvil k Iris. „Ztratila jsem ho ve větru.“ Dívka si obličej nasadila, ale teď to bylo ještě děsivější. Měla ho vzhůru nohama. Oči jí mrkaly na bradě, ústa měla u vlasů. Rozesmála se. „Proboha,“ prohodila. „Musím si ho upravit –“ Najednou se odmlčela a upřela na Iris chladný pohled. „Ne,“ pronesla dívka. „Neupravím si ho. Radši si vezmu tvůj obličej. Je moc hezký.“
14
Desive_historky.indd 14
9.7.2018 10:41:47
CO OBJEVILI V POSTRANNÍ ULIČCE
Desive_historky.indd 16
9.7.2018 10:41:47
Automobily ze sousedních ulic ztichly. Ptáci nezpívají. Na obloze neduní letadla. Neozývá se hučení strojů ani hlasy dělníků ze skladiště. Připadá mu to divné. Uvědomí si, že neslyší ani své kroky. Chip neslyší dokonce ani svůj dech. Má pocit, jako by byl v obrovském akváriu. Jak jde, ticho a tma jsou stále větší a větší. Když Chip dorazí na konec uličky, připadá mu, že se něco změnilo. Ale nemá čas o tom přemýšlet. Slyší, že ve škole zvoní, a ví, že musí přijít včas do třídy! 17
Desive_historky.indd 17
9.7.2018 10:41:47
Rozběhne se na hodinu přírodopisu a sedne si na své místo. Stihl to na poslední chvíli! Během přírodopisu je Chip zamlklý a poslouchá výklad, což obvykle nedělá. Po hodině učitel, pan Salah, požádá Chipa, aby zůstal ještě chvilku ve třídě. Zatímco se pan Salah vrací ke katedře, Chip poslušně stojí na místě. „Chipe,“ řekne pan Salah, „děje se něco?“ „Ne,“ odpoví Chip. „Doma je všechno v pořádku?“ vyzvídá jemně pan Salah. „Ano.“ Pan Salah se usměje. „Mám dojem, že tě něco trápí, Chipe. Jindy jsi totiž při hodině mnohem hovornější.“ Pan Salah se snaží, aby to znělo jako vtip. „Omlouvám se,“ zamumlá Chip. „Nemáš se proč omlouvat,“ opáčí pan Salah. „Někdy člověk prostě není ve své kůži. To se stává. Občas vstaneme z postele levou nohou. Nebo uděláme něco jinak, než jsme zvyklí.“ Chip se podívá na učitele. Pan Salah se trochu lekne. Chip má v očích temný, prázdný výraz. 18
Desive_historky.indd 18
9.7.2018 10:41:47
„Ta ulička,“ hlesne Chip. Pan Salah je zmatený. „Ulička?“ „Vzal jsem to zkratkou kolem skladiště.“ „Aha,“ řekne učitel. „Chodíš tudy vždycky?“ Chip pomalu zavrtí hlavou. Potom vyhrkne: „Něco jsem tam objevil.“ Pan Salah se k němu nakloní. „Opravdu? Co jsi objevil?“ Chip sklopí oči a zůstane zticha. Učitel se opře a čeká. Chip mlčí. „Tak dobře, Chipe,“ prohodí pan Salah. „Můžeš jít. Ale dej mi vědět, kdybys s něčím potřeboval pomoct.“ „Dobře,“ řekne Chip. Vezme si učebnice z lavice a odejde ze třídy. Když se za Chipem zavřou dveře, pan Salah potřese hlavou. Je jeho zvláštním chováním zmatený. Přistoupí k oknu a podívá se přes školní parkoviště k obrovským, rozlehlým skladištím. I když usilovně napíná zrak, dokáže rozeznat jen vstup do postranní uličky. Slyšel o té uličce zvláštní historky, ale rozhodně nemohly být pravdivé. Proslýchalo se například, že ulička je bránou do jiného světa, ale vstoupit do něj můžou jen vyvolení. 19
Desive_historky.indd 19
9.7.2018 10:41:47
Jakmile odjede poslední školní autobus, pan Salah popadne batoh a namíří si to k uličce. Výraz v Chipových očích mu dělal celý den starosti. Taky mu dělalo starosti, co ten chlapec řekl. Co v té uličce objevil? Na začátku uličky zaváhá. Je tichá, a jak slunce zapadá, vzhůru po stěnách se plíží stíny. Pan Salah se podívá na hodinky. Chce změřit, jak dlouho cesta uličkou potrvá. Udělá první krok. Během několika minut je daleko v uličce. Čím dál jde, tím je zvuk jeho kroků tišší. Stmívá se. Poblíž uličky nikdo není. Nikdo nevidí výbuch rudého světla. Nikdo neslyší hlas, který zničehonic vykřikne a vzápětí zmlkne. Chip je od uličky daleko. Nevidí výbuch světla ani neslyší výkřik. Ale nemusí. Ví, co se panu Salahovi stalo. Ví, co objevil. Nebo spíš ví, co objevilo jeho. Stejná věc, kterou objevil Chip. Chip je ve svém pokoji. Je pozdě, nejvyšší čas jít spát. Chip zavře dveře a posadí se na postel. Přitiskne si ruce na uši a opatrně odšroubuje hlavu z krku. Jemně ji položí vedle sebe na přikrývku. Potom si sáhne do krku a vysune dlouhou, tenkou anténu. 20
Desive_historky.indd 20
9.7.2018 10:41:47
Anténa začne bzučet. Chipovým pokojem zapraská hlas. „Substituční robot mladého humanoida podává hlášení. Problém vyřešen. Opakuji, problém vyřešen. Invaze může přejít do druhé fáze.“
21
Desive_historky.indd 21
9.7.2018 10:41:47
TRAVNÍ SKŘÍTEK
Desive_historky.indd 22
9.7.2018 10:41:47
Lisa stála u okna svého pokoje a pozorovala měsíční světlo, které proměnilo zahradu ve stříbřité moře. Její pozornost upoutal pohyb uprostřed trávníku. Ze země pomalu vylézalo stvoření porostlé střapatou srstí. Lisa nevykřikla ani nezavolala o pomoc. Nepohnula se. Stála tam a dívala se. Stvoření prudce otočilo hlavou. Všimlo si, že ho Lisa pozoruje. Tvor se rozběhl k domu, a jak běžel, zvětšil se natolik, že měl za chvíli obličej ve stejné výšce jako Lisa. Díval se na ni oknem. Oči mu trčely z hlavy na dlouhých, masitých stopkách. 23
Desive_historky.indd 23
9.7.2018 10:41:48
Zblízka Lisa viděla, že jeho střapatá srst je ve skutečnosti tráva. Tvor zničehonic rozevřel čelisti. Jeho ústa připomínala obrovský, dutý květ se třemi jazyky, které vystřelily z krvavě rudého krku. Lisa se s výkřikem probudila. Bylo ráno a do pokoje proudilo sluneční světlo. Okno bylo otevřené a Lisa slyšela hučení sekačky. Cítila vůni čerstvě posekané trávy. Rychle se oblékla a vyběhla ven. Lehla si na lehátko na terase. Doufala, že sluneční paprsky a čerstvý vzduch jí pomohou zahnat strach, který v ní po snu přetrvával. Občas mívala noční můry, ale tahle ji vyděsila víc, než si chtěla připustit. Jak tam ležela a vyhřívala se na slunci, vzpomněla si na příběh, který jí vyprávěla babička. Na příběh o mocném stvoření, které žije pod zemí. Babička ho nazývala „travní skřítek“. Je to prý stvoření z trávy, stromové kůry a květů, které žije pod povrchem země. Lidem se vyhýbá, ale pokud má pocit, že je jeho domov v ohrožení, může vylézt na povrch a stát se nebezpečným. Lisin tatínek dosekal trávník. Teď na zahradě rozprašoval přípravek na hubení 24
Desive_historky.indd 24
9.7.2018 10:41:48
plevelu. Jed, blesklo Lise hlavou. Herbicid je jed. Co se stane s jedem, když zahubí plevel? Vsákne se do země a proniká stále hlouběji a hlouběji? Zůstane tam navždycky jako temné, olejnaté podzemní jezero? Lisa zavrtěla hlavou. O travním skřítkovi se jí asi zdálo proto, že jí babiččina historka nějak uvízla v hlavě. A protože cítila otevřeným oknem vůni trávy. Možná jed otráví i nějaké rostliny, pomyslela si. Možná jsou pak zkroucené a ošklivé, nebo dokonce úplně uschnou. Ale to ještě neznamená, že se promění ve stvoření, které může vylézt z trávníku. Lisa se vrátila do domu, aby se nasnídala. Maminka nebyla v kuchyni jako obvykle, což bylo zvláštní. „Mami!“ zavolala Lisa. Asi je u sousedů, usoudila. Maminka byla na jejich zahradu pyšná. V létě ráda nosila své nádherné květiny přátelům a sousedům. Lisa si nalila trochu pomerančového džusu a vešla do předsíně. Na stole u dveří stála obrovská váza plná maminčiných květin. Lisa musela uznat, že jsou nádherné. Nachové, zelené a oranžové květy promíchané se zlatými listy a zářivě 25
Desive_historky.indd 25
9.7.2018 10:41:48