Skip to main content

9788028421991

Page 1

Kniha.indd 5

15.09.2026 10:18


O B SA H

Úvod / Martin Kovář a Zdeněk Škoda – – – 9 PRVNÍ KAPITOLA Spojené státy americké „na rozhraní dvou epoch“: Od „rekonstrukce Jihu“ po vstup země do první světové války (1865–1917) / Martin Kovář – – – 12 DRUHÁ KAPITOLA Počátky moderního amerického sportu: Americký amatérský i profesionální sport jako (celo)společenský fenomén / Martin Kovář – – – 42 TŘETÍ KAPITOLA Z Chicaga do St. Louis: Příběh americké kandidatury olympijských her v roce 1904 / Martin Kovář – – – 71 ČTVRTÁ KAPITOLA Hry III. olympiády: Jaké byly a co znamenaly pro mezinárodní olympijské hnutí / Martin Kovář – – – 97

Kniha.indd 6

15.09.2026 10:18


PÁTÁ KAPITOLA Guthovy americké prázdniny Jiří Guth: Moje prázdniny v Americe — komentovaný výbor / Zdeněk Škoda – – – 142 Přílohy / Zdeněk Škoda Příloha č. 1: Londýnské zasedání MOV 1904 – – – 208 Příloha č. 2: Bruselský olympijský kongres 1905 – – – 213 Příloha č. 3: Athénské mezihry 1906 – – – 219 Příloha č. 4: Pierre de Coubertin: Trojnásobná česká bitva – – – 247 Příloha č. 5: Filatelistická dokumentace Her III. olympiády – – – 252 Příloha č. 6: Češi na Světové výstavě v St. Louis 1904 – – – 258 Závěr / Martin Kovář, Zdeněk Škoda – – – 261 Seznam pramenů a literatury – – – 264 Summary – – – 268 Fotografie – – – 270

Kniha.indd 7

15.09.2026 10:18


Kniha.indd 8

15.09.2026 10:18


Ú VO D

Projekt „Retrospektivní monografie 1896–1936“, tj. projekt na sepsání a vydání knížek o olympijských hrách, které předcházely těm ve Svatém Mořici a v Londýně z roku 1948 (právě o nich je prvních šest publikací, na nichž se podílel Československý olympijský výbor), má mimořádně podařené výsledky, konkrétně publikace o olympiádách z let 1896 (Athény), 1908 (Londýn), 1912 (Stockholm), 1920 (Antverpy), 1924 (Paříž) a 1932 (Los Angeles). Nyní pokračuje dalším, již sedmým svazkem. U jeho zrodu stáli předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval, předseda České olympijské akademie Alexandr Kliment a Zdeněk Škoda, místopředseda a tajemník Rady České olympijské akademie, který se autorsky zásadním způsobem podílel na výše zmíněných knížkách. Naše publikace je věnována olympijským hrám v St. Louis z roku 1904. Jedná se o olympiádu, jež byla v mnoha ohledech přelomová. Olympijské hnutí, založené na konci 19. století Pierrem de Coubertinem, se totiž po faktickém neúspěchu her v Paříži (1900) octlo v krizi a rozhodlo se ji vyřešit přidělením následující olympiády do Spojených států, kde se sport rychle měnil, podobně jako v Evropě, ve významný sociokulturní fenomén. Jakkoli přidělení her USA, nejprve Chicagu a později St. Louis, bylo správným krokem, olympiáda samotná z mnoha důvodů (problematické spojení s „velkou výstavou“, malá účast, hlavně ze zahraničí, ne vždy fungující organizace, příliš dlouhé trvání her, ne pokaždé kvalitní sportovní výkony; viz například „královská“ atletická disciplína – maraton) příliš úspěšná nebyla. Knížka je rozdělená do několika částí. První je pokusem načrtnout alespoň ve stručnosti „příběh“ země, v níž se olympijské hry poprvé konaly, tj. USA v tzv. „pozlaceném věku“ (Gilded Age). Spojené státy procházely v této době, tj. po skončení občanské války (1861–1865), mimořádně dramatickým politickým, ekonomickým a společenským vývojem, a právě proto jsme jim věnovali relativně velkou pozornost. Druhá kapitola je nástinem vývoje klíčových amerických sportů ve výše zmíněné éře, ať už kolektivních (americký fotbal, baseball a basketbal), nebo individuálních (lehká atletika, box, tenis, veslování, golf). Právě na těchto konkrétních příkladech je výtečně vidět, co všechno sport v tehdejší americké společnosti znamenal. Třetí kapitola je věnována peripetiím spojeným s organizací Her III. olympiády (zejména 9

Kniha.indd 9

15.09.2026 10:18


přesunu her z Chicaga do St. Louis) a také „příběhu dvou olympijských měst“ (jakkoli se hry nakonec konaly pouze v St. Louis). Čtvrtá kapitola je zaměřena na olympijské hry samotné. Druhou část knihy, nazvanou „Guthovy americké prázdniny“, tvoří edičně připravený a komentovaný výbor z cestopisné knihy Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského Moje prázdniny v Americe. Guthova cesta do Spojených států v roce 1904 představuje mimořádně cenné svědectví českého intelektuála, pedagoga, cestovatele a současně významného představitele raného olympijského hnutí. Jeho zápisky přibližují nejen atmosféru Ameriky na počátku 20. století a prostředí světové výstavy v St. Louis, ale také širší kulturní, společenské a cestovatelské zkušenosti člověka, který se pohyboval na pomezí českého veřejného života, školství, turistiky a mezinárodního olympismu. Zařazení Guthova textu proto umožňuje doplnit obecný výklad o amerických hrách konkrétní českou perspektivou a ukázat, jak byla první olympiáda na americkém kontinentu vnímána jedním z nejvýznamnějších českých svědků své doby. Součástí knihy jsou rovněž přílohy, které rozšiřují hlavní výklad o další dobové dokumenty a tematické sondy. Přibližují jednání Mezinárodního olympijského výboru v Londýně roku 1904, bruselský olympijský kongres z roku 1905 i athénské mezihry z roku 1906, tedy události bezprostředně související s krizí a následnou stabilizací olympijského hnutí po hrách v St. Louis. Další přílohy připomínají Coubertinův vztah k českému prostředí, filatelistickou dokumentaci Her III. olympiády a také českou účast na Světové výstavě v St. Louis. Jejich cílem není pouze doplnit hlavní text faktograficky, ale také ukázat, že hry roku 1904 nelze chápat izolovaně: byly součástí širšího příběhu světových výstav, mezinárodního sportu, českých kontaktů se Spojenými státy i zápasu olympijské myšlenky o vlastní podobu a prestiž. Velký dík patří všem, kteří nám byli při práci na knížce nápomocni, počínaje Jiřím Kejvalem a konče vstřícnými kolegy z Olympijského studijního centra a Olympijského muzea v Lausanne, kde jsme měli možnost studovat prameny a literaturu k danému tématu. Zda se nám naše práce povedla, už musíte posoudit Vy, čtenáři. V Praze, 1. června 2026 MARTIN KOVÁŘ A ZDENĚK ŠKODA

10

Kniha.indd 10

15.09.2026 10:18


11

Kniha.indd 11

15.09.2026 10:18


Yale vs. Harvard: „Varsity Finish“ (1904). Univerzitní sport patřil k nejdůležitějším prostředím, v nichž se ve Spojených státech na přelomu 19. a 20. století formovala moderní sportovní kultura. © Knihovna Kongresu

42

Kniha.indd 42

xxx

15.09.2026 10:18


DRUHÁ KAPITOLA

Počátky moderního amerického sportu Americký amatérský i profesionální sport jako (celo)společenský fenomén Martin Kovář

xxx

Kniha.indd 43

43

15.09.2026 10:18


 Podobně jako ve Velké Británii a později v kontinentální Evropě, také ve Spojených státech amerických se stal ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století novým, fascinujícím sociokulturním celospolečenským fenoménem sport. V USA byl v tomto ohledu důležitý, podobně jako v politice, v ekonomice i ve společnosti jako celku, dynamický vývoj po skončení občanské války. Primárně se jednalo o rozvoj tří kolektivních sportů – amerického fotbalu, baseballu a basketbalu, a také o sporty individuální – atletiku, box, tenis, veslování, golf i další včetně jejich ženských odvětví (alespoň v některých sportech, například v basketbalu, v tenisu či v golfu). Kolektivní sporty: americký fotbal, baseball a basketbal Kořeny amerického fotbalu (American Football) jsou britské, respektive anglické provenience, neboť vyrostl z anglického/evropského fotbalu a z rugby. Konkrétní počátky tohoto sportu jsou většinou, byť nikoli výhradně spojovány se zápasem mezi univerzitními týmy Princeton (Princeton University, New Jersey) a Rutgers (The State University of New Jersey či Rutgers University) z roku 1869, je to však pouze jeden z několika výkladů a interpretací. O sedm let později, v roce 1876 byla sice díky zástupcům z Harvard University a Yale University v Massachusetts založena Meziuniverzitní asociace amerického fotbalu (Intercollegiate of American Football; IFA); hra samotná se nicméně stále ještě hodně podobala anglickému rugby a pravidla se lišila jak regionálně, tak podle sdružení jednotlivých klubů a týmů. Klíčovou roli při vzniku skutečného amerického fotbalu sehrál rodák z městečka New Britain ve státě Connecticut jménem Walter Chauncey Camp (1859–1925), univerzitní fotbalový hráč, trenér, manažer, sportovní novinář a autor, nazývaný „otcem amerického fotbalu“ (Father of American Football).26 V roce 1873 stál Camp u založení meziuniverzitní fotbalové asociace (Intercollegiate Football Association; IFA). Stalo se tak na jednání zástupců Columbia University (NYC), Princeton University a Rutgers University (viz výše, obě z New Jersey) a Yale University (New Haven), za kterou nejprve hrál (1876–1882) a později zde působil jako trenér (1888–1892); následně přešel na Stanfordovu univerzitu (Stanford University). Zajímavé je, že než 26/ Dnes je po něm pojmenována cena Walter Camp Award, udělovaná každoročně nejlepšímu univerzitnímu hráči amerického fotbalu.

44

Kniha.indd 44

POČÁTK Y MO D E R N Í H O A M E R I C K É H O S P O R T U

15.09.2026 10:18


Walter Camp. Americký hráč, trenér a sportovní publicista bývá označován za „otce amerického fotbalu“. Významně se podílel na kodifikaci pravidel, která odlišila americký fotbal od rugby a dala mu moderní podobu. © Creative Commons

Kniha Waltere Campa American Football © Creative Commons

P O Č ÁT KY M O DER NÍH O AM ER IC KÉH O SPO R T U

Kniha.indd 45

45

15.09.2026 10:18


> Dartmouth football team (1901) © Knihovna Kongresu >

Dobový plakát americké školy Lawrenceville zachycuje hráče amerického fotbalu a dokládá, jak výrazně se tento sport spojoval se školním a univerzitním prostředím. © Knihovna Kongresu

> Fotbalový tým Claflin University, Orangeburg, Jižní Karolína (kolem roku 1899). Snímek afroamerického univerzitního týmu připomíná, že americký fotbal se na přelomu 19. a 20. století rozvíjel i mimo nejprestižnější severovýchodní univerzity. © Knihovna Kongresu

46

Kniha.indd 46

POČÁTK Y M O D E R N Í H O A ME R I C K É H O S P O R TU

15.09.2026 10:19


P O Č ÁT KY M O DER NÍH O AM ER IC KÉH O SPO R T U

Kniha.indd 47

47

15.09.2026 10:19


se stal hvězdou amerického fotbalu, hrál Camp poměrně úspěšně i baseball a rugby. V roce 1880 navrhl Camp pravidla platná, respektive závazná pro všechny univerzity hrající americký fotbal, což byl „základní kámen“ pro tento sport jako americký sportovní hegemon. V listopadu 1892 začala profesionální éra amerického fotbalu. Stalo se tak poté, co William Walter „Pudge“ Heffelfinger (též Hafelfinger; 1867–1954) zorganizoval za pět tisíc dolarů27 zápas mezi Allegheny Athletic Association a Pittsburgh Athletic Club. Jednalo se pravděpodobně o vůbec první zápas amerického fotbalu, za který byli hráči zaplaceni. Některé kluby sice nabízely hráčům různé hmotné i nehmotné benefity za zápasy již dříve, zejména od osmdesátých let 19. století, formálně si ale tento sport udržoval přísně amatérský status. Národní fotbalová liga (The National Football League; NFL), tehdy ještě pod názvem The American Professional Football Association (APFA), která sdružovala profesionální fotbalové týmy a která dovedla proces profesionalizace tohoto sportu do konce, byla sice založena „až“ v roce 1920, což už by byl jiný příběh než ten z „naší“ doby, přesto o „fotbalových profesionálech“ můžeme věcně vzato mluvit již od konce 19. století. Americký fotbal byl, stejně jako baseball i basketbal (další dva sporty, o nichž bude řeč dále), pro vývoj zámořského sportu obecně naprosto zásadní, mimo jiné proto, že kladl velký důraz na „týmovou práci“ (team work), čímž posiloval identifikaci žáků či studentů s tou kterou školou, respektive hráčů se svým klubem a městem a – současně – i rivalitu s jinými školami, kluby, týmy a městy. Velký důraz byl kladen též na fair play, tj. na „čestnou hru podle pravidel“. Ke správnému chování hráčů patřilo, že budou respektovat verdikt rozhodčího i v případě, když se zjevně zmýlí. Důležitou roli hrály též výběr a role kapitána či vůdce (leader) týmu. Tento „kult sportovního vůdcovství“ (cult of leadership) byl úzce spojen s anti-intelektualismem, jenž začínal ve druhé polovině 19. století nabývat na síle v přímé souvislosti s růstem popularity sportu a také s tím, že sport měl pomáhat formovat osobnosti, respektive charaktery a vzorce chování, které Američané u svých elit, podobně jako v Evropě Britové, předpokládali a očekávali.28 Zatímco americký fotbal byl oblíbený na severovýchodním pobřeží (North East Coast) USA i na americkém středozápadě (Midwest), baseball byl 27/ Jedná se o přibližně 17 920 dolarů v roce 2025. 28/ Srov. STODDART, B. Sport, Cultural Imperialism, and Colonial Response in the British Empire. In: Comparative Studies in Society and History, Vol. 30, No. 4, October 1988, s. 649–673; WILKINSON, R. The Perfects. Oxford: 1964, s. 81–84. K roli, kterou hrál sport při budování impéria, srov. též vynikající, dnes již klasickou práci HYAM, R. Britain’s Imperial Century, 1815–1914: A Study of Empire and Expansion. New York: 1976. Podobně i MANGAN, J. A. The Games Ethic and Imperialism. London: 1986; BOURDIEU, P. Sport and Social Class. In: Social Science Information, Vol. 17, No. 6, 1978.

48

Kniha.indd 48

POČÁTK Y M O D E R N Í H O A ME R I C K É H O S P O R TU

15.09.2026 10:19


zpočátku spjat takřka výhradně se severovýchodním pobřežím země. Také první formy tohoto sportu přišly z Velké Británie. K jeho rozvoji docházelo zejména v New Yorku, kde ještě před občanskou válkou, v roce 1845, vznikl klub Knickerbocker Baseball Club, s nímž jsou spojena první moderní pravidla tohoto sportu. Klub stál rovněž na počátku první organizované baseballové ligy v USA – Národní asociace hráčů baseballu (The National Association of Base Ball Players; NABBP) – z roku 1857. Občanská válka rozvoji baseballu pomohla stejně zejména v tom smyslu, že došlo k jeho rozšíření prakticky do celých Spojených států. Na konci 19. století došlo k logické profesionalizaci baseballu. Klíčovou osobností byl, přinejmenším podle některých odborníků, zakládající člen výše zmíněného newyorského klubu Alexander Joy Cartwright Jr. (1820–1892). Jiní experti naopak zdůrazňují roli Abnera Doubledaye (1819–1893), generála severní armády z časů občanské války, legendárního obránce pevnosti Fort Sumter z počátku tohoto konfliktu. Jeho zásadní roli při vzniku baseballu v roce 1908 potvrdila tzv. Millsova komise (Mills Commission), v jejímž čele stál Abraham Gilbert Mills (1844–1929), čtvrtý prezident Národní ligy profesionálních baseballových klubů (National League of Professional Baseball Clubs); jak jsem již naznačil, její rozhodnutí je ale pokládáno z řady důvodů za kontroverzní. Třetím důležitým mužem v počátcích profesionálního baseballu byl William Henry „Harry“ Wright (1835–1895), rodák z britského Sheffileldu, prominentní hráč, manažer a inovátor prvního zcela profesionálního baseballového týmu Cincinnati Red Stockings (budoucí Cincinnati Reds), který založil v roce 1866; k plné profesionalizaci týmu došlo o tři roky později. Současně významně napomohl profesionalizaci tohoto sportu; v jeho éře poprvé vydělávali všichni hráči jeho týmu stejně peněz, a sice až sedminásobek platu kvalifikovaného dělníka. Wright byl prvním manažerem v historii, který dokázal vyhrát čtyři tituly za sebou (tzv. pennanty), konkrétně s bostonským týmem v National Association. Později vedl také týmy Providence Grays a Philadelphia Phillies. Wrightovi je připisována celá řada baseballových inovací, jednotnými dresy (dodnes ikonická baseballová „uniforma“, tj. sestávající z kalhot po kolena a vysokých barevných podkolenek, tzv. štulpen) počínaje, organizací hry konče (taktické posuny v obraně, krytí spoluhráčů v poli či tzv. dvojitou krádež mety [double steal]). Jako další příklady jeho inovací lze uvést systematický předzápasový trénink, spočívající mimo jiné v povinném trénování odpalů (tzv. batting practice), koncept tzv. jarní přípravy či soustředění (spring training) v klimaticky příhodných oblastech, důraz na psychologickou přípravu

P O Č ÁT KY M O DER NÍH O AM ER IC KÉH O SPO R T U

Kniha.indd 49

49

15.09.2026 10:19


Baseballový stadion v Chicagu (1904). Panoramatický snímek z počátku 20. století ukazuje, že baseball byl i významnou městskou a diváckou událostí. © Knihovna Kongresu

50

Kniha.indd 50

POČÁTK Y MO D E R N Í H O A M E R I C K É H O S P O R T U

15.09.2026 10:19


James Naismith. Kanadskoamerický instruktor tělesné výchovy vytvořil v roce 1891 ve Springfieldu pravidla nové halové hry, která se brzy stala známou jako basketbal. © Wikimedia Commons

P O Č ÁT KY M O DER NÍH O AM ER IC KÉH O SPO R T U

Kniha.indd 51

51

15.09.2026 10:19


atd. Uvedení Wrighta, jenž zemřel v roce 1895 v šedesáti letech na zápal plic, do Baseballové síně slávy v roce 1953 (společně s jeho bratrem Georgem) bylo naprosto zasloužené. Na přelomu 19. a 20. století (přibližně v letech 1890–1910) procházel americký profesionální baseball dramatickým vývojem. V roce 1901 vznikla konkurenční Americká liga (American League; AL), která doplnila starší Národní ligu (National League; NL); v roce 1903 se poprvé odehrála moderní Světová série (World Series). V devadesátých letech patřily mezi nejslavnější a nejúspěšnější kluby Boston Beaneaters (dnes Atlanta Braves), jehož hráči tehdy naprosto dominovali v letech 1891, 1892, 1893, 1897 a 1898 získali pět ligových titulů v řadě; jejich největší oporou byl legendární pálkař Hugh Duffy (1866–1954). K slavným týmům patřili i Baltimore Orioles (tehdejší franšíza, dnes již zaniklá), proslulí agresivním, chytrým stylem hry zvaným inside baseball. Orioles vyhráli National League třikrát v řadě (1894, 1895, 1896). Mezi jeho nejlepší hráče patřili budoucí členové Síně slávy jako John Joseph McGraw (1873–1934), Wilbert Robinson (1864–1934), známý jako „strýček Robbie“ (Uncle Robbie), nebo pálkař Wee Willie Keeler (1872–1923). Posledním velkým týmem této dekády byli Brooklyn Superbas / Bridegrooms (dnešní Los Angeles Dodgers), kteří se na přelomu století stali vládci Národní ligy (1899 a 1900) poté, co k nim přešla většina hvězd i manažer z oslabeného Baltimoru. Na počátku 20. století v americkém baseballu dominoval nejprve tým Pittsburgh Pirates, první „dynastie“ nového století, vítězové NL z let 1901, 1902 a 1903. Jejich největší hvězdou byl Honus Wagner (1874–1955), jeden z největších hráčů baseballu všech dob. Právě on a jeho spoluhráči reprezentovali Národní ligu ve výše zmíněné Světové sérii, v níž podlehli týmu Boston Americans. Tento klub, dnešní Boston Red Sox, byl klíčovým týmem nově vzniklé American League (AL), vítězové z let 1903 a 1904. K jejich největším hvězdám patřil Denton True „Cy“ Young (1867–1965), geniální nahazovač, po němž je dnes nazvána cena pro nejlepšího hráče na této pozici v Major League Baseball (MLB). Stranou nelze ponechat ani klub New York Giants (dnešní San Francisco Giants), vítěze Národní ligy z let 1904 a 1905 a Světové série z roku 1905; o tento triumf se zasloužil především nadhazovač Christopher „Christy“ Mathewson (1880–1925), přezdívaný „Velká šestka“ (Big Six), případně „křesťanský džentlmen“ (The Christian Gentleman). Jako poslední velký tým prvního desetiletí 20. století lze uvést Chicago Cubs, vítěze Národní ligy z let 1906–1910 a vítěze Světové série z let 1907 a 1908 (první tým, který v ní dokázal obhájit prvenství). V roce 1906 stanovili „hoši z Chicaga“ dodnes platný rekord 116 vítězství v základní části soutěže. Jak vidno, měl se baseball, stejně jako americký fotbal,

52

Kniha.indd 52

POČÁTK Y MO D E R N Í H O A M E R I C K É H O S P O R T U

15.09.2026 10:19


na přelomu 19. a 20. století čile k světu a již tehdy se oba staly nejoblíbenějšími americkými kolektivními sporty číslo jedna, což platí i v dnešní době. Poslední ze tří velkých amerických kolektivních sportů, basketbal (Basketball), vděčí podle většiny encyklopedií a slovníků za svůj vznik kanadskoamerickému instruktorovi tělesné výchovy jménem James Naismith (1861–1939). Tento ctihodný, laskavý kaplan, sportovní nadšenec a trenér, dospěl k basketbalu tak, že na naléhání svého šéfa „hledal“ sport, jenž by byl méně náročný, pokud jde o fyzický kontakt, a jenž by vedl k menšímu počtu vážných zranění a který by bylo možno provozovat v kryté hale i v zimních měsících. Jednatřicetiletý Naismith působil jako již zmíněný sportovní instruktor v Křesťanské mezinárodní tréninkové škole (YMCA International Training School; dnešní Springfield College)29 ve městě Springfield v americkém státě Massachusetts. V prosinci 1891 sepsal z výše popsaných důvodů pravidla sportu známého dnes jako basketbal. Hra ještě nevypadala ve všech ohledech jako dnes (například koše byly uzavřené a míče se z nich vyndávaly pomocí dlouhých holí či hůlek), o názvu ale nebylo pochyb. „Vynálezce“ odmítl, aby se hra jmenovala po něm – Naismithova hra (Naismith Game) a řekl: máme tu koše a míč (baskets and ball), nechť se tedy nový sport jmenuje basketball. Na rozdíl od předchozích dvou sportů se brzy ustanovil i ženský basketbal. Za jeho zrodem stála instruktorka z Smith College30 z Northamptonu, rovněž ve státě Massachusetts, rodačka z tehdy ruské Litvy – Senda Berensonová (1868–1954). První oficiální ženský basketbalový zápas se konal v roce 1892 mezi hráčkami University of California a Miss Head’s School. V roce 1899 pak byla na konferenci o fyzickém tréninku (Conference of Physical Training) ve Springfieldu přijata obecná pravidla pro ženský basketbal, který se od té doby úspěšně rozvíjel paralelně s mužským. Kromě již zmíněné křesťanské organizace YMCA hrála při rozšiřování basketbalu ve Spojených státech amerických i ve světě důležitou roli také armáda, mimo jiné během první světové války. První profesionální basketbalová liga byla založena v roce 1898, kdy šest týmů vytvořilo Národní basketbalovou ligu (National Basketball League; tzv. „první“ NBA), která však ukončila činnost roku 1904. V následujících letech 29/ YMCA je zkratka pro Křesťanské sdružení mladých mužů (Young Men’s Christian Association) s celosvětovou působností. 30/ Jednalo se o soukromou kolej (college) svobodných umění pro mladé ženy, o jejíž založení se zasloužila zejména Sophia Smithová (1796–1870). Jedná se o jednu ze škol sdružení nazývaného Sedm sester (Seven Sisters) ze severovýchodního pobřeží USA: Barnard College, Bryn Mawr College, Mount Holyoke College, Smith College a Wellesley College. Šestá Vassar College se stala koedukovanou v roce 1969 a sedmá Radcliffe College se stala roku 1999 součástí Harvard College. Název Sedm sester odkazoval k Plejádám z řecké mytologie. P O Č ÁT KY M O DER NÍH O AM ER IC KÉH O SPO R T U

Kniha.indd 53

53

15.09.2026 10:19


se konala řada různých soutěží a mistrovství (championships), o jednotné organizaci ani soutěži ale nebylo možno v letech před první světovou válkou mluvit. Dokonce i počátky legendárního klubu The Original Celtics, který mimochodem nemá žádný vztah k dnešnímu profesionálnímu týmu NBA Boston Celtics, sahají až do roku 1918 a k jeho velkým úspěchům a zrození jeho „mýtu“ došlo až ve dvacátých letech 20. století. Tolik, alespoň ve stručnosti, k počátkům tří velkých amerických kolektivních sportů, jež hrály a dodnes hrají v tamní společnosti velmi důležitou roli. Na následujících stránkách se podíváme pro změnu na americké sporty individuální. Individuální sporty: atletika, box, tenis, veslování a golf Pokud jde o nejoblíbenější americké individuální sporty, v první řadě se jednalo o atletiku, respektive o tzv. lehkou atletiku (track and field či athletics). Její počátky byly neodmyslitelně spojeny s univerzitním sportováním (v rámci tzv. Intercollegiate Sport). Jedním z míst, kde se lehkoatletické závody začaly rozvíjet nejdříve, byly univerzity na severovýchodním pobřeží Spojených států, zejména školy sdružené v tzv. Břečťanové lize (Ivy League),31 a to již od šedesátých a sedmdesátých let 19. století. Právě tady se sportovní soutěže začaly měnit od jednorázových, ad hoc pořádaných závodů, spojených nezřídka silně se sázkařským byznysem a s prvopočátky „organizovaného zločinu“, v organizovaný amatérský sport. První doložené a zčásti zdokumentované (nejen, ale především) atletické závody mezi univerzitami se konaly v roce 1873, a sice pod hlavičkou Meziuniverzitní asociace amerických amatérských sportovců (Intercollegiate Association of Amateur Athletes of America; IAAAA). Zájem o ně měly ty nejprestižnější univerzity jako Harvard, Princeton a Yale. Americká univerzitní atletika vycházela nepřekvapivě, podobně jako tomu bylo u některých kolektivních sportů, z anglických, resp. britských tradic, na prvním místě z chodeckých a běžeckých závodů na delší trati, a z univerzitního soupeření mezi vysokoškoláky z Oxfordu a z Cambridge.32 31/ Břečťanová liga (Ivy League) je sdružení prestižních amerických univerzit. Jejími členy jsou Brown University, Columbia University, Cornell University, Dartmouth College, Harvard University, University of Pennsylvania (Penn), Princeton Univerisity a Yale University. 32/ Tehdejší chodecké závody (pedestrianism) měly s dnešní závodní chůzí jen málo společného. Profesionální chodci, často placení svými „vlastníky“, v Británii vesměs aristokraty či podnikateli, soutěžili v chůzi pozadu, obtíženi nejrůznějšími břemeny, například kládami či kameny, v některých případech před sebou tlačili trakaře plné cihel. Šampioni se často honosili zvučnými jmény – The Gateshead Clipper, The Norwich Milkboy, The Crow-Catcher a podobně. Jejich soupeření nezřídka přihlížely tisícovky nadšených diváků. Závodníci i fanoušci byli často tak nezkrotní a divocí, že děsili ctihodné občany, kteří byli nuceni obracet se ve strachu o škody na majetku i na zdraví o pomoc k policii.

54

Kniha.indd 54

POČÁTK Y M O D E R N Í H O A ME R I C K É H O S P O R TU

15.09.2026 10:19


Na konci 19. století začaly v USA vznikat první sportovní, respektive atletické kluby. Jako jeden příklad za všechny, pars pro toto, lze uvést Newyorský atletický klub (The New York Athletic Club; NYAC), založený roku 1868. Právě z jejich iniciativy se konaly první mítinky, soutěže a závody, včetně nejen chodeckých a běžeckých, ale i skokanských a technických a vrhačských disciplín (například skok o tyči). Příběh NYAC je pro rozvoj sportu v USA na konci 19. a na počátku 20. století v mnoha ohledech příznačný. S jeho počátky byli spojeni tři muži: William Buckingham „Father Bill“ Curtis (1837–1900), Henry Ernest „Harry“ Buermeyer II. (1839–1922) a John C. Babcock (1836–1908). Přízvisko „otec Bill“ u prvního z nich, zapáleného sportovce i organizátora sportovního a společenského života, jasně napovídá, jak důležitou roli v počátcích amerického organizovaného sportu včetně lehké atletiky sehrál. Jak už to někdy bývá, Bill se upsal sportu navzdory vážným zdravotním potížím – v deseti letech mu totiž byla diagnostikována tuberkulóza. Za studií na soukromé Wabash College (založena v roce 1832 jako součást skupiny Dartmouth College) v Crawfordsville ve státě Indiana začal brzy vynikat v mnoha sportech – kromě gymnastiky se jednalo také o veslování, vzpírání a sprint (běh na krátké vzdálenosti), později se pustil i do organizování sportovních aktivit; právě on byl zakladatelem již nejednou zmíněného Newyorského atletického klubu. Henry Ernest „Harry“ Buermeyer II. je někdy rovněž označován za jednoho z „otců zakladatelů“ americké atletiky. Tento Newyorčan německého původu byl navzdory dvojnásobnému zranění z občanské války mimořádně úspěšným sportovcem – několikrát vyhrál národní amatérský šampionát v plavání, v běhu na různé vzdálenosti (podle dochovaných pramenů byl vůbec prvním neoficiálním národním šampionem v běhu na sto yardů) a ve vrhu koulí; kromě toho výtečně boxoval, vzpíral a vesloval. Není divu, že byl již jako osmnáctiletý „kluk“ pokládán za nejvšestrannějšího sportovce v New Yorku. James Edward Sullivan, jeden z nejvýznamnějších organizátorů amerického sportu a člen Amerického olympijského výboru (podrobněji viz dále), o něm napsal, že byl „jedním z nejsilnějších sportovců na světě“.33 Harry byl prvním pokladníkem klubu a prvním kapitánem newyorského běžeckého týmu, následně i členem Amerického olympijského výboru. V roce 1900 byl zvolen prezidentem Národní bruslařské asociace (The National Skating Association) a jedním z předchůdců rychlobruslení. Na olympijských hrách v St. Louis působil jako rozhodčí a na olympiádě ve Stockholmu v roce 1912 nesl americkou vlajku. V roce 1915 se v New Yorku na jeho

33/ SULLIVAN, J. E. How to Become an Athlete. New York: 1916, s. 49. P O Č ÁT KY M O DER NÍH O AM ER IC KÉH O SPO R T U

Kniha.indd 55

55

15.09.2026 10:19


počest konal běžecký závod nazvaný Buermeyer 500, což byl začátek tradice, která trvala déle než čtyřicet let. John C. Babcock byl „úplně jiný případ“. Tento rodák z Warwicku na Rhode Islandu byl stejně jako jeho dva přátelé vynikající sportovec, konkrétně veslař. Po přestěhování rodiny do Chicaga se vášnivě věnoval nejen veslování (společně s Curtisem stáli u zrodu Metropolitního veslařského klubu v Chicagu [Metropolitan Rowing Club of Chicago], což byl první amatérský veslařský a také jezdecký [jakkoli to neměl v názvu] klub na americkém Středozápadě; stál i u řady tréninkových a závodních inovací – například veslování v hale na jednoduchém „trenažéru“), ale i práci ve známé architektonické firmě a přispěl k monumentální podobě tamní Michigan Avenue, za občanské války nejprve bojoval v armádě Jihu a poté jí organizačně pomáhal. Po skončení války se Babcock vrátil k architektuře a zřídil si úspěšnou praxi v New Yorku, jeho největší životní posedlostí ale zůstal sport. Newyorský atletický klub byl založen 8. září 1868, kdy byla otevřena tělocvična na rohu Šesté avenue a Čtrnácté ulice. Inspirace byla jako u většiny všech sportovních odvětví, klubů a závodů anglické, respektive britské provenience.34 Dokument, jenž upravoval jeho činnost, byl zkompletován v prosinci téhož roku. Cílem tří zakladatelů klubu bylo pořádat sportovní, nejen atletické akce, což bylo snazší zejména od roku 1875, kdy se klubu podařilo získat solidní sportoviště v Mott Havenu v Bronxu. Čistě pro zajímavost, vůbec první halové (indoor) závody newyorský atletický klub uspořádal ještě v roce 1868. První národní atletický šampionát pod širým nebem se konal v roce 1876 právě v Mott Havenu a byl v řadě ohledů památný, nejen kvůli sportovním výkonům, ale i proto, že na něm William Curtis poprvé použil tretry s hřeby (spiked shoes). To svědčilo o rychlém, až překotném rozvoji jednotlivých disciplín a závodů i, logicky, o rozvoji nových sportovních technik a technologií. V roce 1879 měl Newyorský atletický klub 179 členů a měl se čile k světu. Kromě tradičních atletických disciplín tu mladí atleti soupeřili v šermu, v boxu a v řeckořímském zápase. Ze všech těchto důvodů klub byl a je pokládán za „základní kámen“ americké (nejen lehké) atletiky. A mimochodem, v letech 1896–1912 měl NYAC i hokejový tým, který se v šestnácti sezonách za sebou účastnil zápasů v Americké amatérské hokejové lize (American Amateur Hockey League; AAHC). Tréninky a zápasy probíhaly na Stadionu svatého Mikuláše (St. Nicholas Rink) na západní 66. ulici na Manhattanu. Ve čtyřech sezonách se dokonce klub stal vítězem soutěže; mezi jeho hráče 34/ Konkrétním vzorem byl London Athletic Club (LAC), založený v červnu 1863 a pokládaný za nejstarší (lehko)atletický klub na světě.

56

Kniha.indd 56

POČÁTK Y MO D E R N Í H O A M E R I C K É H O S P O R T U

15.09.2026 10:19


patřil i vítěz Stanley Cupu, Kanaďan Thomas „Tom“ Acheson „Attie“ Howard (1871–1945; „svatý grál“ vyhrál s týmem Winnipeg Victorias). V letech 1876–1879 se konala první amatérská atletická mistrovství USA, v důsledku čehož vznikla Asociace amatérských atletů (Association of Amateur Athletes; AAA) a roku 1879 rovněž Národní asociace amerických amatérských atletů (The National Association of Amateur Athletes of America; NAAA). Jejím prvním prezidentem byl na konci září 1879 zvolen George William Carr (1850–1925), mimořádně vlivný člen Manhattanského atletického klubu (Manhattan Athletic Club), jenž funkci zastával až do roku 1882, kdy jej nahradil Alfred H. Curtis (1855–1928) z již uvedeného Newyorského atletického klubu, jehož předsedou byl v letech 1880–1882. Atletika v dnešním slova smyslu (track and field či athletics) byla jedním ze sportů, jež AAA, respektive NAAA zastřešovaly. Po necelých deseti letech činnosti, v roce 1888, ji nahradila profesionálněji řízená Amatérská atletická asociace či unie (Amateur Athletic Union; AAU), jež se stala řídicí organizací všech amerických amatérských atletických sdružení v USA. Právě ona se z velké části zasloužila o postupné sjednocování pravidel, nemluvě o tom, že potvrzovala amatérský status sportovců, což bylo důležité v souvislosti s mezinárodním i americkým olympijským hnutím, které hrálo při rozvoji sportu za oceánem také svou roli. O zásadním významu AAU nic nesvědčí více než to, že právě z ní vznikl Americký olympijský výbor (The United States Olympic Committee či ve zkratce U.S. Olympic Committee), jak si řekneme v následující kapitole. O založení AAU se 21. ledna 1888 zasloužili dva mimořádní muži – William Buckingham „Father Bill“ Curtis, o kterém již byla řeč výše, a James Edward Sullivan (1862–1914). Sullivan se narodil v New Yorku v listopadu 1862. „Podnikatelskou“ kariéru začal již jako šestnáctiletý kluk v roce 1878 v nakladatelství rytce, ilustrátora a vydavatele Franka Leslieho (1821–1880). O pouhé dva roky později začal vydávat The Athletic News, následně pak spojoval publicistickou činnost s byznysem. Jako sportovec, respektive atlet začal být znám od roku 1877, kdy se stal členem Pastime Athletic Clubu. V letech 1888 a 1889 byl vyhlášen nejvšestrannějším atletem tohoto klubu. Na rozdíl od Curtise byl ale James Edward Sullivan víc sportovním funkcionářem než sportovcem: nejprve působil jako tajemník AAU (1889–1906) a poté jako její prezident (1906–1909), následně se stal znovu tajemníkem a pokladníkem v jednom. O jeho neutuchajícím nadšení pro sport a o jeho legendární pracovitosti svědčí to, že jistý čas působil i jako předseda Irské atletické asociace Velkého New Yorku (Greater New York Irish Athletics Association), což nebylo vzhledem k jeho původu žádným překvapením (Irové

P O Č ÁT KY M O DER NÍH O AM ER IC KÉH O SPO R T U

Kniha.indd 57

57

15.09.2026 10:19


drželi v USA, pokud spolu náhodou neválčili jako příslušníci různých gangů, hodně spolu), jako předseda Atletické komise státu New York (New York State Athletic Commission) i jako člen Newyorské městské rady pro vzdělávání (New York City Board of Education), což – pro změnu – vypovídalo o jeho politických ambicích. Sullivan se navíc angažoval i v byznysu a také, o čemž bude řeč v následujících kapitolách, v americkém olympijském hnutí. Počátky moderního boxu spadají rovněž do 19. století. Dokladem velkého zájmu Američanů o tento sport již před občanskou válkou byla, třebaže pouze „na dálku“, pozornost, kterou věnovali zápasu nazývanému „velký mač“ (Great Match), jenž se na jaře 1860 konal ve Velké Británii a v němž se před obrovským davem, v jehož řadách se údajně nacházel i britský ministerský předseda vikomt Palmerston,35 střetli domácí Angličan Tom Sayers (1826–1865)36 a americký šampion John Camel Heenan (1834–1873). Utkání, které někteří sportovní historikové označují za první neoficiální mistrovství světa v boxu, skončilo ve dvaačtyřicátém kole po více než dvou hodinách urputného boje předčasně pro nepokoje, které vypukly v řadách publika, jemuž se zdálo, že Američan je již blízko vítězství. Rozhodčí nakonec oznámili remízu, což vzbudilo u zámořských fanoušků značnou nevoli.37 Sayers se v Británii přesto stal „národním hrdinou“ a získal od dobrovolných přispěvovatelů přes tři tisíce liber, což mu umožnilo ukončit kariéru a odejít na odpočinek. Pokud jde o důsledky „velkého mače“, londýnská policie a metropolitní soudy se jimi zabývaly takřka po celý zbytek roku, přičemž vynesly různě tvrdé tresty a dospěly k závěru, že podobné druhy sportu jsou nebezpečné pro jejich aktéry a především pro společnost. V roce 1867 se box, označovaný jeho zastánci za „ušlechtilé umění sebeobrany“ (notable art of self-defence), dočkal prvních regulací a platných pra35/ Henry John Temple, třetí vikomt Palmerston (1784–1865), britský politik a státník, ministerský předseda v letech 1855–1858 a 1859–1865. Srov. BOURNE, K. (ed.) Palmerston: The Early Years, 1784–1841. London: 1982; BROWN, D. Palmerston. New Haven, Connecticut: 2010. 36/ Tom Sayers (1826–1865) byl anglický boxer, který dosáhl vynikajících výsledků, třebaže měřil pouhých pět stop a osm palců a nikdy nevážil více než 150 liber; zemřel pět let po ukončení aktivní kariéry, pohřben je na londýnském Highgate Cemetery (srov. KOVÁŘ, M., Mrtvý Londýn, in: KOVÁŘ, M. a kol. Londýn..., s. 224–235). K ohlasu Sayersova životního zápasu srov. The Times, 18. dubna 1860; The Saturday Review, 21. dubna 1860. Americký tisk o zápase psal již na konci března: The New York Clipper, 31. března 1860. K Sayersovým životním osudům srov. LANGLEY, T. The Life of Tom Sayers. Leicester: 1973; LLOYD, A. The Great Prize Fight. Cassell: 1977; WRIGHT, A. Tom Sayers: the last great bare-knuckle champion. Brighton: 1994. 37/ John Camel Heenan (1834–1873) požadoval po „skandální remíze“ nové utkání, Sayers však znovu boxovat odmítl. Po návratu do Spojených států získal Heenan od dobrovolných přispěvovatelů 10 000 dolarů, ale přesto se v zemi, kde propukla občanská válka, dlouho nezdržel a znovu odjel do Británie. Po zápase s dalším anglickým boxerem Tomem Kingem (1835–1888), v němž Heenan podle mnoha odborníků nespravedlivě prohrál, již nikdy neboxoval. Po válce přesídlil do USA, kde se věnoval hazardním hrám a v roce 1873 zemřel na tuberkulózu.

58

Kniha.indd 58

POČÁTK Y M O D E R N Í H O A ME R I C K É H O S P O R TU

15.09.2026 10:19


Karikatura The Olympic Bubble Burst reagovala na dozvuky série boxerských zápasů pořádaných neworleanským Olympic Clubem v září 1892. Název klubu zde neodkazoval k olympijským hrám, ale k prestižnímu sportovnímu a společenskému klubu, který sehrál významnou roli v profesionalizaci amerického boxu. © Wikimedia Commons P O Č ÁT KY M O DER NÍH O AM ER IC KÉH O SPO R T U

Kniha.indd 59

59

15.09.2026 10:19


James Dwight, jeden z průkopníků amerického tenisu a první prezident United States National Lawn Tennis Association © Wikimedia Commons > Golfový klub u Manhanset House, Shelter Island, stát New York. Klubové prostředí dobře vystihuje počátky amerického golfu jako sportu spojeného s volným časem, společenskou prestiží a nově vznikajícími sportovními institucemi. © Knihovna Kongresu

68

Kniha.indd 68

POČÁTK Y MO D E R N Í H O A M E R I C K É H O S P O R T U

15.09.2026 10:19


P O ČÁT KY M O DER NÍH O AM ER IC KÉH O SPO R T U

Kniha.indd 69

69

15.09.2026 10:19


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
9788028421991 by Knižní­ klub - Issuu