Skip to main content

9788028419950

Page 1

1

Ještě jsem to nevzdal JOEY

„Jsi nějak moc zticha.“ „Nic mi není, Tony.“ „Víš to jistě? Jsi bledý jako duch a celý týden jsi neřekl skoro ani slovo.“ „Jo, nic mi není.“ „Ty a Aoife jste se doufám…“ Nechal větu nedokončenou, ale upřel na mě ustaraný pohled a čekal na vysvětlení. „Jsme v pohodě, Tony,“ naservíroval jsem mu lež, kterou chtěl slyšet, a pak jsem se znovu zaměřil na klíč ve své ruce. „Všechno je v pohodě.“ „Díkybohu.“ V očích se mu mihla úleva. „A nevíš náhodou, co jí je? Chodí po domě s výrazem kyselým jako okurka.“ „Tak to opravdu netuším.“ Lháři. „Vážně?“ Zmateně se poškrábal na bradě. „Obvykle jsi první, kdo ví, co jí přelítlo přes nos.“ „Myslím, že se během vánočních prázdnin pohádala s Casey.“ „Opravdu?“ Netušil jsem, proč mi slova Rozešli jsme se nešla přes pusu. A hůř, proč jsem lhal a vinu místo sebe hodil na její nejlepší kamarádku. Ale udělal jsem to. „Jo.“ Přikývl jsem a ještě si tu lež přikrášlil. „Myslím, že jsem o tom něco zaslechl.“ „Ježíši, to musela být ale pořádná hádka,“ prohlásil Tony a upřel na mě pohled z druhé strany auta, na kterém jsme pracovali. „Už ­několik dní je dost hysterická. Většinu nocí probrečí, dokud ne­ usne.“ Kurva. „Vážně?“ Její otec přikývl. Srdce mi spadlo až do kalhot. „Ježíši.“ 15

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 15

04.09.26 12:07


„Měl by sis s ní promluvit,“ dodal a znovu se zaměřil na práci, kterou měl před sebou. „Tebe určitě poslechne. Domluv jí, ať se s mladou Casey usmíří, než nám těmi slzami zaplaví celý dům.“ „Jo, já, ehm, po práci jí zavolám,“ podařilo se mi ze sebe vypravit, i když se mi teď těžko dýchalo – natož abych mluvil. Protože to byla moje vina. Za slzy Molloyové jsem mohl já. Celá tahle zatracená situace byla výsledkem mé neschopnosti vymanit se z vlivu těch svých zkurvených genů. S pocitem, jako by se mi srdce svíralo až k prasknutí, jsem odložil ráčnu a zamířil k zadním dveřím servisu. „Budu zpátky za pět minut.“ „V novém roce už s těmi zatracenými cigaretami přestaň,“ zavolal za mnou, ale jeho tón byl žertovný. Oba jsme věděli, že s tím nepřestanu. Ne, když jsem už toho obětoval tolik. Vyklouzl jsem ven, zasunul si cigaretu, kterou jsem měl za uchem, mezi rty a z kapsy montérek vytáhl zapalovač. Zapálil jsem si, zhluboka potáhl a opřel se o zeď za sebou. Cítil jsem, jak mnou prochází milion různých emocí. Vydechl jsem oblak kouře. Vedl jsem vnitřní boj sám se sebou, abych to nevzdal a neudělal přesně to, co jsem věděl, že udělám. Nakonec to byla jen otázka minut, než jsem popadl telefon – ten samý telefon, který jsem dnes ráno vytrhl z rukou svého bratra. S frustrovaným povzdechnutím jsem odemkl displej, odmítl další hovor od Shanea, vyhledal v kontaktech jméno Molloyová a stiskl tlačítko Volat. Zvedla to na čtvrté zazvonění, ale ani mě nepozdravila. Neměl jsem jí to za zlé. Nezasloužil jsem si, aby to udělala. Spíš jsem si zasloužil, aby mi zavěsila. „To jsem já,“ řekl jsem tiše a potáhl z cigarety. „Můžeš mluvit?“ Ruch v pozadí mi napověděl, že je v práci. Jakmile se hluk ztišil, věděl jsem, že se nejspíš přesunula někam, kde je klid. „Fajn,“ řekla nakonec. „Poslouchám.“ „Jsi v práci?“ „Ne,“ odsekla mi a v jejím hlase zazněl jedovatý sarkasmus. „Jsem ve městě se svým novým přítelem.“ 16

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 16

04.09.26 12:07


Její jízlivost jsem přijal s klidem, znovu potáhl a zeptal se: „A jak se k tobě chová?“ „O dost líp než poslední kretén, do kterého jsem se omylem zamilovala,“ zazněla její drzá odpověď. „Co chceš, Joe?“ „Já jen…“ Zavrtěl jsem hlavou, ztrápeně vydechl a pak dodal: „Chtěl jsem se zeptat, jak se máš.“ „Proč?“ „Ty víš proč, Molloyová.“ Bezradně jsem pokrčil rameny a zaměřil pozornost na skvrnu špíny na chodníku. „Nezmáčkl jsem vypínač a nevypnul svoje city –“ „Nech toho,“ ucedila. „Mám před sebou ještě tři hodiny v práci.“ Potlačil jsem ztrápené zavrčení a namířil rozhovor jiným směrem. „Tony říkal, že jsi brečela.“ „A?“ „A?“ Zavrtěl jsem hlavou. „Strašně mě bolí to slyšet. Nechci, abys kvůli mně plakala, Molloyová.“ „No, to se holce bohužel stává, když ji odkopne její přítel.“ „Přestaň.“ Trhl jsem sebou. Nesnesl jsem ani její slova, ani bolest v jejím hlase. „Já tě neodkopl.“ „Rozešel ses se mnou, Joey,“ odpověděla napjatým tónem. „Můžeš si to malovat, jak chceš, ale nakonec jsi udělal přesně tohle.“ „Pořád tě miluju.“ Slyšel jsem, jak zalapala po dechu, ale poté dlouhou chvíli mlčela. „Nech toho.“ „Strašně moc tě miluju, Aoife Molloyová,“ zopakoval jsem a soustředil se na olejovou skvrnu na zadní stěně autodílny. „Vždycky budu.“ „Vezmi to zpátky.“ „To nemůžu.“ Zavrtěl jsem hlavou s pocitem, jako by se mi srdce rozpadlo na dvě poloviny. „Nejsem pro tebe ten pravý.“ Chtěl jsem doběhnout k Dinnimanovi a obejmout ji, ale nemohl jsem si dovolit udělat s touhle holkou další chybu. Už jednou jsem jí zlomil srdce. „Jsi čistý?“ Zavřel jsem oči a mírně přikývl. „Ano.“ „Odkdy?“ „Od té noci jsem se ničeho nedotkl.“ 17

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 17

04.09.26 12:07


„Protože jsi obrátil list?“ „Protože se za sebe sakra stydím,“ vyklopil jsem ze sebe bez vytáček. „Za to, čemu jsem tě vystavil. Jak jsem se k tobě choval.“ Nastalo dlouhé ticho, během něhož bych přísahal, že v uších slyším tlukot vlastního srdce. Nakonec znovu promluvila. „Takže jsi dva týdny na suchu, co?“ Znovu jsem přikývl. „Ano.“ „Jo, budu zpátky za pět minut,“ slyšel jsem ji někomu říct. „Mám nárok na kuřáckou pauzu… Ano, Julie, vím, že nekouřím, ale kryju tě tak sedmkrát denně, když si jdeš zakouřit ty. Takže teď si jednu dám já.“ Linka se na chvilku odmlčela, načež se znovu ozval její hlas. „Fajn, už jsem zpátky. Julie je fakt otravná mrcha.“ „Vyvoláváš hádky s kolegyněmi, Molloyová?“ „Ne víc než obvykle.“ V jejím tónu byl slyšet nádech ostrosti, který se nesnažila skrýt. „A Shane Holland? Kolik týdnů už jsi čistý od něj?“ „Stejně tolik.“ „Jak ti mám znovu začít věřit?“ „To nevím.“ Ztěžka jsem si povzdechl. „Můžu ti dát jen své slovo.“ „Chci ti věřit, Joe,“ zašeptala do reproduktoru. „Strašně moc.“ Ale nemůžeš. „Chápu,“ odpověděl jsem a hrubě si odkašlal. „Oba víme, že nejsem zrovna typ kluka, který by vzbuzoval důvěru.“ „Nezavolal jsi.“ V jejím hlase zaznělo obvinění. „Ani jednou.“ „Nemohl jsem.“ Svraštil jsem tvář, jako by mě to fyzicky bolelo, a přinutil jsem se říct jí pravdu. „Telefon jsem dostal zpátky až dnes ráno.“ „Od koho?“ „Od Tadhga.“ Následovala pauza. „Proč měl Tadhg tvůj telefon?“ „Protože jsem ho potřeboval nemít.“ „Proč?“ Znovu jsem se ušklíbl. „Však víš proč.“ „Joe.“ Ztěžka vydechla do telefonu a já tam nemusel být, abych věděl, že se teď celá chvěje. Věděl jsem to, protože stejné chvění procházelo i mnou. „Opravdu jsi čistý?“ „Jo, Molloyová.“ Kvůli tobě. „Opravdu jsem.“ „Tak co tu děláme? Proč jsem já tady a ty nejsi se mnou?“ „Potřebuju trochu víc času.“ 18

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 18

04.09.26 12:07


„Na co?“ vyštěkla. „Na to, aby sis užíval?“ „Abych se dal do pořádku,“ opravil jsem ji nevrle a přimhouřil oči. „Ani to kurva nenadhazuj, když víš, že nemám oči pro nikoho jiného.“ „No, jestli jsi čistý, tak proč prostě…“ Zarazila se, rozechvěle vydechla a dodala: „Víš co? Zapomeň na to. Už se tě nebudu doprošovat. Jestli nevoláš, abychom se dali zase dohromady, tak zavěs.“ „Molloyová.“ „Myslím to vážně, Joe. Už mi nevolej. Ledaže bys změnil názor.“ Linka utichla a já opřel hlavu o betonovou zeď. „Kurva.“ Namáhavě a rychle jsem oddechoval a odolával nutkání znovu vytočit její číslo a dát jí přesně to, co chtěla. Dokázal jsem se tomu ubránit jen díky vědomí, že i když mě možná chce, rozhodně mě nepotřebuje. Ne teď. Ještě ne. Vůbec ne, pokud se nedokážu vzpamatovat.

19

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 19

04.09.26 12:07


2

Roznáška piva hajzlům AOIFE

Po ukončení hovoru jsem strčila telefon do přední kapsy černé zástěry a protřepala si ruce. Zoufale jsem se snažila ovládnout emoce, než mě přemohou. Uplynul celý týden od chvíle, kdy jsem na silvestra stála u Joeyho dveří. A pořád jsem byla chodící troska, protože se nic nezměnilo. Pořád jsme byli od sebe. Pořád byl pryč. Pořád jsem měla zlomené srdce. Drž se, Aoife. Jsi přece v práci. Brečet můžeš, až přijdeš domů. Neopovažuj se tu ztrapnit! Odmítla jsem podlehnout neodolatelnému nutkání klesnout na zem v rohu kuřácké zóny a začít se kolébat sem a tam. Narovnala jsem ramena, zvedla bradu a zamířila zpátky k baru. Uvnitř se možná rozpadám na kusy, ale udělám to s důstojností, sakra. Je to jen kluk. Jen jeden kluk. To přežiješ. „Dávej pozor na bar,“ zamumlala Julie a proklouzla kolem mě, jen co jsem se vrátila na své místo. „Jdu si zakouřit.“ Od svých osmnáctin loni v září jsem za barem stála už několikrát a načepovala jsem dost piv, abych věděla, jak na to. Když se začaly ­hrnout objednávky, zvládala jsem je s lehkostí. Flirtovala jsem, usmívala se a vypínala hruď jako profesionálka. Jedna z objednávek však bohužel přišla od muže, ze kterého mi naskakovala husí kůže. „Jameson – čistý, bez ledu,“ objednal si Joeyho otec ze stoličky u baru. 20

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 20

04.09.26 12:07


Pokusila jsem se udržet úsměv na tváři a rychle se pustila do přípravy jeho drinku. Musela jsem potlačit zachvění, když jsem na zádech ucítila jeho pohled. „Co je?“ vysmál se mi Teddy, jen co jsem drink položila na pivní podtácek před ním. „Pro mě nemáš žádný lichotky?“ „Budou to tři eura, prosím,“ odpověděla jsem. Čelist mě bolela z námahy, již jsem musela vynaložit, abych si udržela úsměv na tváři. Sáhl do kapsy džín, vytáhl hrst drobných a hodil je na pult přede mě, takže se mince rozsypaly všude kolem. „Umíš počítat, viď, holka?“ „To si pište,“ odpověděla jsem. Nechtěla jsem se nechat vtáhnout do hádky, takže jsem jen prstem přisunula drobáky k sobě. „Užijte si svůj drink.“ „Užil bych si ho mnohem víc, kdyby sis rozepnula pár knoflíků na té blůzce.“ Teď jsem se opravdu zachvěla. „Nemáte doma ženu, o kterou byste se měl starat, Teddy?“ Přešla jsem k pokladně, namarkovala jeho drink a vhodila mince do zásuvky, načež jsem ji s rachotem zabouchla. „Těhotnou ženu.“ Byla jsem zvyklá, že mě zákazníci balili. Patřilo to k mé práci. Ale tohle byl Joeyho otec. Pokud mu bylo známo, stále jsem byla přítelkyní jeho syna. Nebylo to poprvé, co se mě pokoušel nalákat dozadu na rychlovku, ale znepokojovalo mě to pořád stejně. Poslušně jsem ignorovala jeho poznámky, uklidila sklenice, utřela bar a udělala v podstatě cokoli, abych od něj byla co nejdál. „Něco mi prozraď.“ Posunul se na stoličce, založil ruce na prsou a vrhl na mě pohled plný chtíče. „Jak je možný, že seš s ním?“ „Předpokládám, že tím myslíte Joeyho,“ odpověděla jsem. Věděla jsem moc dobře, že mi nedá pokoj, dokud to neudělám. Ztuhle přikývl a ani na vteřinu ze mě nespustil chladné hnědé oči. Plně jsem si uvědomovala, že jakékoli upřímné přiznání by u toho chlapa nepadlo na úrodnou půdu. Nechtěla jsem kvůli němu ale přijít o práci, takže jsem si na tvář znovu nasadila úsměv a odvětila: „Už jsem vám to říkala. Váš syn mě dokáže dokonale uspokojit.“ „Vždyť je to jen kluk.“ „A co jsem já?“ přišla moje suchá odpověď. „Žena středního věku?“ 21

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 21

04.09.26 12:07


„Kdybych byl tvůj otec, nepracovala bys za barem.“ „Rozhodně jste dost starý na to, abyste mohl být můj otec.“ Rozzuřeně roztáhl nosní dírky. „Nevíš, o co přicházíš.“ „Dobře, musíte s tím přestat.“ Můj úsměv zmizel a já mu věnovala přísný pohled. „Kdyby Joey věděl, že se mnou takhle mluvíte, tak by –“ „Tak by co?“ přerušil mě s výhružným tónem v hlase. „Co by udělal, holka?“ „Zakroutil by vám tím vaším zatraceným krkem,“ vyštěkla jsem a snažila se mluvit potichu. „Tak se ode mě držte dál.“ „No, toho mýho mladýho nikde nevidím. Ty snad ano?“ Opřel se lokty o bar a naklonil se ke mně blíž. „V kolik končíš v práci?“ „Později, než byste čekal.“ „Co tím chceš říct?“ „Tím chci říct, že pro vás nikdy,“ odsekla jsem. „Nic takového se mezi námi nikdy nestane. Ani ve vašich nejdivočejších snech. Takže si dopijte drink a kliďte se přes ulici do jiného baru. Protože ať už tu hledáte cokoli, ode mě to nikdy nedostanete.“ „Provokatérko.“ Víc než znechuceně jsem se přesunula na druhý konec baru, abych od něj byla co nejdál. Z toho chlapa mi naskakovala husí kůže, a čím dřív se Julie vrátí z přestávky, tím líp. O pár minut později zkroutil prst a ukázal na svou prázdnou sklenici. Potlačila jsem nutkání vykřiknout, neochotně se vrátila k jeho konci baru a upřela na něj prázdný pohled. Teddy praštil o bar další hrstí mincí. „Ještě jednu.“ Spočítala jsem jeho drobné, přešla k pokladně a hodila je dovnitř, načež jsem mu nalila další sklenici jeho oblíbeného jedu. Whisky. „Víš, že je úplně k ničemu, ne?“ zamumlal Teddy a usrkl si ze sklenice, kterou jsem před něj postavila. „Nemůže si pomoct. Má to v krvi.“ Věděla jsem, že mluví o Joeym, ale odmítla jsem mu to dát najevo. Bez ohledu na stav našeho současného vztahu nebo na to, jak moc mě Joey ranil tím, že ho ukončil, jsem mu byla věrná až za hrob. „Ten kluk to nemá v hlavě v pořádku,“ pokračoval a napil se ze sklenice. „Takovej byl vždycky. Problematickej už od prvního dne.“ „Zajímalo by mě proč.“ 22

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 22

04.09.26 12:07


Upřel na mě chladné oči. „Myslíš si, že víš všechno, co?“ „Vím toho dost,“ stála jsem si za svým. „Nevíš vůbec nic.“ Na jeho tváři se rozlil krutý úsměv. „Skončí buď tím, že zabije sebe, nebo někoho jinýho.“ „V tom případě doufejme, že to budete vy.“ Má odpověď ho překvapila a zvedl obočí. „Ty se mě nebojíš, co, holka?“ „Mužů se nebojím,“ odsekla jsem mu a upřeně se mu zadívala do očí. „Protože jediný muž v mém životě ví, jak se k ženě chovat.“ „Už jsem ti říkal, že můj mladej je ještě kluk.“ „Je to větší chlap než jeho otec.“ Jen co si Teddy uvědomil, že nemám v úmyslu podlehnout jeho nátlaku, mávnutím ruky mě propustil ze své přítomnosti a zamumlal si pod vousy něco nesrozumitelného. Spíš s úlevou než se zlostí jsem se znovu přesunula na druhý konec baru. Jakmile můj pohled padl na Julii, která se vracela z přestávky na cigaretu, oddechla jsem si. „Á, výborně, pořád je tady.“ Uklidila krabičku cigaret pod bar, načechrala si vlasy a usmála se. „Dnes večer se mám na co dívat.“ Věděla jsem, že mluví o Teddym, a při té myšlence se mi chtělo vyzvracet oběd. Nezkušenému oku by se mohlo zdát, že je to pohledný muž. Byl vysoký a blonďatý se zlatavou pletí a silnou, svalnatou postavou. Jakmile však člověk zjistil, jaký je ve skutečnosti – jakmile zahlédl zlo číhající pod povrchem –, nemohl jeho vzhled nikdy zaměnit za krásu. Jak zplodil pět opravdu úžasných dětí, mi bylo záhadou, ale bylo tomu tak. A všichni čtyři jeho synové se mu podivuhodně podobali. Shannon byla jedinou výjimkou v genofondu a vypadala úplně jako Marie. Mé myšlenky se vrátily k Joeymu a rozmrzelost, která mě dlouho neopouštěla, se výrazně zmírnila. Být v přítomnosti jeho otce – muže, kterého Joey musel snášet celý svůj život – mi nahánělo husí kůži a oslabovalo mé odhodlání. Jak bych na něj mohla být naštvaná? Jen se snažil bojovat, aby se z něj nestal stejný hajzl, co se teď opíral o bar. Bál se, že budeme jako jeho rodiče, a podnikl drastická opatření, aby tomu zabránil. Aby mě ochránil. 23

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 23

04.09.26 12:07


To, že mi předtím po telefonu řekl, že mě miluje, nebylo správné – měl si to nechat pro sebe. Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že mi to trochu nezmírnilo bolest v srdci. Jen trošku.

„Nejsi těhotná?“ byla první otázka, kterou mi máma položila, jen co jsem v pátek večer po práci vešla do dveří. „Co jestli nejsem?“ zeptala jsem se, odhodila tašku na kuchyňský stůl, otočila jsem se a zůstala na ni zírat s otevřenými ústy. „Těhotná,“ zopakovala a odložila žehličku. „Můžeš mi to říct, jestli jsi, Aoife.“ Otřela si ruce o kalhoty, obešla žehlicí prkno a přistoupila ke mně. „Nebudu na tebe křičet, zlato, slibuju. Ale radši bych to věděla teď než později.“ „Ne, nejsem těhotná,“ odsekla jsem jí, svlékla si kabát a pověsila ho na opěradlo kuchyňské židle. „Ale jsi sexuálně aktivní.“ „Proboha,“ zasténala jsem a skopla z nohou lodičky. „O čem to mluvíš, mami?“ „Máš sex.“ Vrhla jsem na ni pohled, který říkal: „Jak se opovažuješ něco takového naznačovat?“ načež jsem dodala: „I kdybych měla sex, což rozhodně nemám, beru antikoncepci. Zapomnělas? Vzala jsi mě pro ni ke gynekologovi, už když mi bylo čtrnáct.“ „Abych ti pomohla s těmi silnými měsíčky,“ připomněla mi. „Ne proto, že bych ti dávala povolení spát s Paulem.“ „A já sex neměla.“ Rozpačitě jsem pokrčila rameny a dodala: „S Paulem.“ „Ale teď ho máš.“ Povzbudivě se na mě usmála. „S Joeym.“ Posměšně jsem si odfrkla. „Ne.“ Máma zvedla obočí. „Myslíš si, že jsem spadla z višně? Teď nemluvíš se svým otcem. Nesnaž se mi něco nakukat, mladá dámo. Vím moc dobře, co se děje, když u nás ten kluk přespává.“ „Proboha!“ „Pokud máš sexuální vztah s mladým Joeym, nemusíš to přede mnou tajit,“ pokračovala. „Jste spolu už nějakou dobu. Nejsem na tebe naštvaná, zlato. Jen o tebe mám starost.“ 24

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 24

04.09.26 12:07


„A co kdybych s ním měla sex? “ vysoukala jsem ze sebe a začervenala se. „Už mi není čtrnáct, mami. Je mi osmnáct, nebo jsi zapomněla?“ „To nic,“ odvětila napjatým hlasem. „Děkuju, žes mi to řekla.“ „Není… zač?“ „A chráníte se?“ „Beru antikoncepci,“ zopakovala jsem pomalu. „Jak se můžu chránit ještě víc?“ „Můžete používat kondomy.“ Rozpačitě jsem pokrčila nos. Máma na mě vytřeštila oči. „Aoife!“ „Co?“ Obranně jsem zvedla ruce. „Dáváme si pozor.“ „Takže bereš antikoncepci každý den ve stejnou dobu?“ začala na mě naléhat tónem plným obav. „Bez výjimky?“ Zaváhala jsem. „Proč se mě na to vůbec ptáš?“ „Protože jsi náladová, veškerý čas trávíš zavřená u sebe v pokoji, jíš jako bezedná a neustále vypadáš, jako by ses každou chvilku měla rozbrečet.“ „A kvůli tomu jsem podle tebe těhotná?“ otázala jsem se s rukama v bok. „Co bude dál? Hodláš mi ještě říct, že jsem přibrala?“ „Aoife…“ „Ne, mami. Proboha, nejsem těhotná.“ Potřásla jsem hlavou, zamířila k ledničce a otevřela ji. „Poslední menstruaci jsem měla před Vánocemi.“ „Opravdu?“ „Ano.“ „Víš to jistě?“ „Ano, mami.“ Obrátila jsem oči v sloup. „Pamatuju si to přesně, protože jsem ten týden byla nakupovat s Casey. V Modernu jsem si nekoupila tu opravdu roztomilou bílou sukni, kterou jsem si chtěla vzít na Katiiny narozeniny – i když za deset liber byla úplně za hubičku. Věděla jsem, že vzít si ji nemůžu riskovat.“ V očích mé matky se objevila úleva. „Ach, díkybohu za ty dary.“ „Mimochodem, fakt děkuju za ten projev důvěry. Opravdu si vážím toho, jak moc věříš v mou schopnost nezničit si život.“ Bezcílně jsem kolem sebe mávla rukou. „Doufám, že se Kevovi chystáš dát stejnou povzbuzující řeč, protože je to náladový parchant, který taky málokdy vychází ze svého pokoje.“ 25

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 25

04.09.26 12:07


„Nebuď hloupá.“ Máma nade mnou mávla rukou, jako by to byla ta nejabsurdnější věc, jakou kdy slyšela. „Tvůj bratr mi domů v břiše nemůže přinést vnouče.“ „Vážně si myslíš, že Joey a já jsme tak hloupí, aby se to stalo nám?“ „Myslím, že vás oba strhlo vzrušení první lásky.“ Její oči i hlas zněžněly, když dodala: „A myslím, že když emoce převáží nad logikou, může se stát spousta chyb.“ „No, to jen ukazuje, jak málo o tom víš,“ odpověděla jsem jí a práskla dveřmi ledničky. „Protože Joey a já už ani nejsme spolu.“ „Ne?“ Překvapením se jí rozšířily oči. „To jsem nevěděla, zlatíčko.“ „No, teď už to víš,“ odsekla jsem jí chladně a zamířila ke dveřím. „Léčím si zlomené srdce, mami. Nenosím v břiše tvoje vnouče.“ „Aoife?“ zavolala za mnou. „Počkej, zlatíčko, můžeme si o tom promluvit, jestli chceš. Jsem tu pro tebe, broučku.“ „Nechci o tom mluvit,“ odsekla jsem jí přes rameno a vyběhla nahoru po schodech. Nemůžu.

26

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 26

04.09.26 12:07


3

Boj o území JOEY

„Co je to s tebou, kurva?“ zakřičel na mě Podge, který se za mnou hnal po hřišti u pavilonu GAA s pálkou v ruce. „Tak plného energie jsem tě neviděl od chvíle, co jsme ve třeťáku vyhráli krajské finále.“ „Nic,“ zalapal jsem po dechu a těsně se mu vyhnul. Pálkou jsem zachytil míček a znovu mu ho přihrál. Tony zavřel dřív, takže jsem neměl co dělat a napsal klukům, ať se se mnou sejdou na menší trénink. „Od Vánoc jsem nikde nebyl.“ „Co ti dal Santa do punčochy?“ zasyčel Alec, tvrdě seknul do Podgeovy pálky a připravil ho o míček. „Speed?“ Okamžitě mě tím vrátil do reality. „Nic.“ Podge na mě nevěřícně přimhouřil oči. „Tak co se to s tebou sakra děje?“ „Nic.“ Pokrčil jsem rameny, přičemž jsem ztěžka a rychle oddechoval. „S těmi sračkami už je konec.“ „Co tím chceš říct?“ „Tím chci říct, že už jsem s tím seknul.“ „To znamená, že má plné ruce práce toho, rozdávat si to se Sexynožkou, že ho ani nenapadne, aby se sjel,“ zachechtal se Alec. „Je­žíši, její kundička musí chutnat jako ambrózie nebo co to bohové vlastně lížou… Au, ježíši, kurva, nemlať mě tím.“ Chytl se za spánek a zasténal: „Sakra, Joe, máš štěstí, že mám helmu. Mohl jsi mi způsobit poškození mozku.“ „Ne, ty máš štěstí, že máš helmu,“ odsekl jsem mu s koncem své pálky stále nebezpečně blízko jeho krku. „Příště, když jen pomyslíš na kundičku mojí holky, utrhnu ti hlavu, slyšíš?“ „Nech toho, Ale,“ vyštěkl Podge a přitáhl mou pozornost zpět k sobě. „Co to znamená, Joe?“ Jeho pohled byl upřený na můj obličej. 27

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 27

04.09.26 12:07


„Když říkáš, že už jsi s tím seknul, myslíš tím s Hollandem a jeho partou?“ Strnule jsem přikývl. „Myslím tím se vším.“ „Vážně?“ „Jo.“ Rozpačitě jsem pokrčil rameny, nabral na pálku sliotar a rozběhl se, načež jsem míč obratně přehodil přes břevno branky na druhém konci hřiště. S potem stékajícím po krku jsem sliotar vytáhl zpoza branky a znovu začal sprintovat po hřišti v zoufalé snaze zbavit se napětí v těle. Nemohl jsem si vzpomenout, kdy jsem naposledy vydržel tak dlouho bez čehokoli v sobě. Ale pořád jsem tu byl, pořád se snažil a pořád se tomu nepoddával. Kvůli ní. „Jak je to dlouho?“ zeptal se Podge, jen co jsem se vrátil s míčkem. „Jak dlouho co?“ přidal se Alec. „Pár týdnů,“ odpověděl jsem a lemem dresu si otřel pot stékající z čela. „Není to nic, čím bych se měl chlubit, ale je to začátek.“ Procházel mnou hrozný úzkostný třes, který nedokázalo uklidnit žádné množství tréninku. Samozřejmě jsem věděl proč. Mé tělo netoužilo po cvičení. Nechtělo jídlo ani vodu a neuspokojila ho ani cigareta. Chtělo víc. Měl jsem příšerný absťák. Ale podstoupil jsem dva týdny pekla, abych se dostal tam, kde jsem byl dnes. Byl jsem dost silný na to, abych svoje tělo nechal ještě chvilku trpět. Ještě jednu hodinu. A pak ještě jednu. Nevzdávej to, sakra, kámo. „No páni.“ Podge překvapeně zvedl obočí a rychle poslal sliotar po hřišti, načež řekl Alecovi, aby si naběhl dopředu. „Mýlím se, když si myslím, že má s touhle náhlou změnou životního stylu co do činění Aoife?“ zeptal se, jen co byl Alec mimo doslech. „Má na tebe dobrý vliv, kámo.“ „Dáváme si pauzu,“ přinutil jsem se přiznat pravděpodobně jedinému člověku, kterému jsem důvěřoval – krom dvou dívek ve svém životě. Celý týden jsem pracoval s Tonym, aniž jsem mu prozradil byť jen špetku informací o vztahu s jeho dcerou. Nebylo snadné čelit mu 28

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 28

04.09.26 12:07


a obavám, jak se ke mně bude chovat poté, co se o mně a Aoife dozvěděl, ale k jeho velké cti byl úplně stejný jako vždycky. „Ty a Aoife?“ zeptal se Podge s vytřeštěnýma očima. Rychle jsem si uvědomil, že on už tak diskrétní nebude. „Odkdy?“ „Od chvíle, co jsem vytáhl hlavu z prdele natolik, abych si uvědomil, co jí tím dělám.“ „To myslíš vážně?“ „No tak, Podgi.“ Pokrčil jsem rameny a pro jednou se rozhodl říct pravdu. „Je celkem zřejmé, že cesta, po které se ubírám, se zrovna neshoduje s tou Aoifinou, kámo.“ „A na tom ti záleží?“ „Záleží mi na ní.“ „Rozešli jste se nadobro?“ V reakci na jeho otázku mi srdce spadlo až do kalhot a moje hlava na mě zakřičela: kurva, doufám, že ne. „To záleží…“ „Na čem?“ „Na tom, jestli se dokážu dát dohromady.“ „To už se ti zjevně povedlo.“ „Teď záleží na tom, jestli se mi podaří v tom vytrvat,“ přinutil jsem se dodat. „Což mi, přiznejme, moc nejde, kámo.“ „Ten váš rozchod byl její nápad?“ „Ne.“ Zavrtěl jsem hlavou. „Byl to můj nápad.“ „Takže tahle pauza znamená, že se oba můžete vídat s někým jiným?“ „Ne,“ ohradil jsem se a při té představě se mi zvedl žaludek. „Nechci ani pomyslet na jinou holku, kámo.“ „A co ona?“ naléhal. „Myslí na jiné kluky?“ „Měla by,“ zamumlal jsem. „Ale ne. Neřekl bych.“ „A co když ano?“ Potlačil jsem nutkání zařvat. „Pak jí v tom nebudu bránit.“ „Ježíši, ty ji fakt miluješ, co?“ Víc než svůj vlastní život. „No, a co kdyby ano?“ vyštěkl jsem a okamžitě přešel do defenzivy. „Nic, kámo, nic.“ Rychle se mě pokusil uklidnit. „Jen že tě znám už od školky – od čtyř let – a nikdy jsem tě neslyšel přiznat city k někomu jinému.“ Pokrčil jsem rameny, protože mi jeho otázky byly nepříjemné. 29

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 29

04.09.26 12:07


„Samozřejmě jsem si všiml té podivné chemie mezi vámi dvěma hned, jak jsme nastoupili do prváku, ale nikdy mi nedošlo, že je to tak hluboké.“ Zavrtěl hlavou a přiznal: „Vždycky jsem si myslel, že ta tvá zamilovanost do ní měla spíš co do činění s tím, že jsi chtěl naštvat Riceyho, než s čímkoli jiným.“ „Ach, ano.“ V duchu jsem se ušklíbl a vzpomněl si na nespočet případů v průběhu let, kdy nás Ricey přistihl, jak si jeden druhého dobíráme, a vyletěl z toho z kůže. „To byla příjemná výhoda.“ „Nemohl jsi ten sliotar hodit ještě dál?“ zalapal po dechu Alec a přiběhl k nám s míčkem v ruce. „Musel jsem vlézt do křoví, abych ho přinesl zpátky.“ „Promiň, Ale.“ Podge se zachechtal a pak se otočil a mrkl na mě. „Drž se, Joe.“ „To mám v plánu.“ „Drž se? Máš to v plánu?“ Alec zavrtěl hlavou a zasténal: „Proč mám vždycky pocit, že vy dva kolem mě mluvíte v hádankách?“ „Protože máš za ušima,“ odsekl mu Podge s úšklebkem. „Ne, ne, to nemám,“ zamumlal Alec. „Vím, co vy dva hajzlové děláte. Nepopírejte to.“ „Řekl, že máš za ušima, Ale.“ Zasmál jsem se a hodil mu míč. „Víš vůbec, co to znamená?“ „Samozřejmě že vím, co to znamená,“ odfrkl si Alec a chytl sliotar ve vzduchu. „To je, když všechno zpochybňuješ a nevěříš ani slovu z toho, co se kolem tebe říká.“ Podge zaklonil hlavu a zasmál se, já jsem si přejel rukou po tváři a zamumlal: „To je paranoia, Ale.“ „Vážně?“ Podge se zachechtal: „Jo, kámo. Je to úplně něco jiného s úplně jiným významem.“ „Možná jsem tě předtím opravdu praštil moc silně,“ poznamenal jsem suše. „Paranoia.“ Alec se zamračil. „A co tedy znamená, že ‚máš za ušima‘?“ „Něco, z čeho tě už nikdy nikdo neobviní,“ zasmál se Podge. „Dobře, kluci, rozestavte se a ještě si zahrajeme, než se setmí,“ nařídil jsem jim a zacouval. „Příští týden nás čeká zápas proti Svatému Fintanovi a nemám v úmyslu nechat ty hajzly, aby nás vyřadili z play-off.“ 30

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 30

04.09.26 12:07


„Tak co, ozvala se ti školní rada s rozhodnutím?“ zeptal se Alec nadějným tónem. „Jo, předevčírem volali mámě,“ odpověděl jsem a vyskočil, abych sliotar chytil ve vzduchu. „Zřejmě mi zbývá poslední z mých devíti životů.“ „Takže tě nevyhodí?“ Usmál jsem se. „Tento týden ne.“

Bylo už skoro pět odpoledne, když mě Podge šťouchl do paže a upozornil mě, že máme společnost. Zamžoural jsem v polotmě a marně se pokusil přiřadit jména k tvářím, které nás sledovaly z druhé strany hřiště. Chlupy se mi zježily a tělo napnulo v reakci na neznámou hrozbu. „Rozhodně nás sledují,“ zamumlal Podge. „Myslím, že jsou z Tommenu,“ poznamenal Alec a promnul si bradu. „Toho velkého kluka jsem určitě viděl v místních novinách, jak hraje ragby.“ „Jo, chodí pít do Biddies.“ „Co tu kurva dělají?“ ucedil jsem. „Jo. Asi si spletli hřiště.“ „Spíš celou čtvrť.“ Dalších pět minut jsme pokračovali v házení sliotaru, dokud nebylo jasné, že neodejdou. „Dejte mi chvilku,“ vyštěkl jsem a odhodil helmu. „Já to s nimi vyřídím.“ Naštvaně jsem se vydal ke skupině bohatých kreténů, kteří se tísnili na okraji našeho zatraceného hřiště. „Ne abys udělal nějakou hloupost, Joe,“ varoval mě Podge a pospíšil si za mnou. „Jo, kámo, “ zamumlal Alec souhlasně. „Je jich tam šest.“ „Na co čumíte, kreténi?“ „Proboha,“ zasténal Alec a chytl mě za zadní část trička. „Teď tady všichni umřeme.“ „Jste hluší?“ zeptal jsem se a setřásl ho, plně soustředěný na kluky, kteří mě sledovali. „Na něco jsem se vás, kurva, ptal!“ „Jo, to je on,“ řekl jeden z kluků, načež se schoval za svého ještě mohutnějšího kamaráda. „Promluv si s ním ty, Gibsi.“ 31

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 31

04.09.26 12:07


Tenhle vypadal povědomě. Byl to kluk s blonďatými vlasy a ne­ uvěřitelně pitomým úsměvem. „Čus, kámo.“ „Nejsem tvůj kámoš,“ zasyčel jsem a přistoupil k němu s pálkou v ruce. „A pokud vím, ragbyový klub je na druhé straně města,“ připomněl jsem jim. „Tady nemáte co dělat.“ „Ach, proboha.“ Stříbřitě šedé oči toho blonďáka se rozzářily něčím, co bych mohl popsat jen jako hravou rozpustilost. Ihned se zasmál a zeptal se: „Chceš bojovat o území?“ Zvedl jsem obočí. „Bojovat o území?“ „Jo.“ Nadšeně přikývl. „Jako T-Birds a Scorpions v Pomádě.“ „V Pomádě?“ Zůstal jsem na něj zírat. „O čem to sakra mluvíš?“ „Gibsieho si nevšímej,“ řekl další z nich, a tenhle mi rozhodně připadal povědomý. „Je tak trochu dysfunkční.“ „Odkud tě znám?“ zeptal jsem se a opatrně si ho prohlédl. „Jsem Hughie Biggs,“ představil se rychle a zvedl ruce na znamení míru. „Naše sestry se spolu kamarádí.“ „Jo,“ zasmál se ten mohutný a zamával před sebou kapesníčkem. „Přicházíme v míru.“ „Sklapni, Gibsi,“ zamumlal Hughie a zavrtěl hlavou. „Proboha, chlape.“ Překvapeně jsem rozbalil pěsti a přinutil se uklidnit. Od nich mi nic nehrozilo. Musel jsem to svému tělu jen vštípit. „Co tady děláš, Biggsi?“ zeptal jsem se, obrátil se na Hughieho a ignoroval svalnatého obra stojícího vedle něj. „Co chceš?“ „Vlastně tu hledám tebe.“ Teď už jsem byl zase v pohotovosti. „Proč?“ „Potřebuju tak trochu laskavost.“ „Neprokazuju laskavosti někomu, koho neznám.“ „Naše sestry se spolu kamarádí,“ zopakoval nadějným tónem. „Což znamená, že jsme tak trochu taky kamarádi, nebo známí, možná… Nebo ne? Dobře, dobře, jak myslíš.“ „Kamaráděním neztrácím čas,“ odvětil jsem chladně a změřil si každého z těch přerostlých parchantů ve značkových oblecích a s drahými účesy pohrdavým pohledem. „A neprokazuju laskavosti.“ „Tak počkat,“ odfrkl si Alec a rozhořčeně založil ruce na prsou. „Díky moc, kámo. A co jsem pro tebe já? Psí hovno?“ „Sklapni, ty blbečku,“ zamručel Podge. „Nech to na Lynchym.“ 32

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 32

04.09.26 12:07


„Chápu,“ odpověděl Hughie a zavrtěl hlavou. „Přijít sem byl zjevně špatný nápad.“ „Zjevně,“ ucedil jsem a dál na něj upřeně zíral, dokud ode mě neodvrátil pohled. „A teď se pakujte.“ „Cože?“ zeptal se svalnatý kluk. „Ne, ne, byl to skvělý nápad a neodejdu, dokud nedostanu, pro co jsem přišel.“ „A co přesně to je?“ „Chceme si udělat výlet do zeleně, chápeš?“ zasmál se a zakmital na mě obočím. Upřel jsem na něj nechápavý pohled. „Potřebujeme drogy.“ „Ježíši, Gibsi,“ zasténal Hughie a sklonil hlavu do dlaní. „Měj trochu taktu, kámo. Taktu.“ „Drogy?“ Zvedl jsem obočí. „A proč jste přišli za mnou?“ „Protože se k nám něco doneslo,“ ozval se další. Zvedl jsem obočí. „Doneslo?“ „Od Hughieho,“ prozradil mi svalnatý kluk. Hughie hlasitě zasténal. „Ježíši, Gibsi!“ „Říkal, že jsi z nich úplně mimo a že by bylo super si nějaké takové sehnat.“ „Tak to ti fakt děkuju, Gibsi,“ vyprskl Hughie a udělal opatrný krok zpět. Upřel jsem pohled na svalnatého kluka. „A ty sis myslel, že ti s tím můžu pomoct?“ Vesele přikývl. „Podívej se na mě, debile.“ Ukázal jsem na své tréninkové oblečení. „Vypadám snad jako dealer?“ Když okamžitě neřekl, že ne, přimhouřil jsem na něj oči. „Nejsem žádnej zasranej dealer.“ „Ale máš kontakty, že jo?“ opáčil tónem, který mě měl přemluvit. „Víš, kámoše z nižších vrstev a tak? Jsi z Elk’s Terrace, ne?“ „Zaprvé: nejsem tvůj kámoš. Zadruhé: za to, že mě urážíš do očí naznačováním, že jsem z nižší vrstvy než ty, si zasloužíš ránu pěstí. A zatřetí: neudělám pro tebe ani hovno. Teď vypadni.“ „Všechny tři důvody přijímám jako spravedlivé a pravdivé,“ odpověděl svalnatý kluk. „A upřímně bych ti rád vyhověl a zmizel, ale fakt ty drogy potřebuju pro svého kapitána.“ 33

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 33

04.09.26 12:07


„Tvého kapitána.“ „Jo, mého kapitána.“ Horlivě přikývl. „Má to teď těžké – prochází opravdu nelehkým obdobím. Před Vánocemi podstoupil jeden zákrok, víš? Ten chudák je od té doby ztuhlý jako prkno. Jen hledám něco, co by mu pomohlo se uvolnit.“ „Ty jsi Gus, viď?“ zeptal jsem se ho klidně. „Tak se jmenuješ?“ „Gibsie.“ S rozpačitým úsměvem mě opravil. „Jsem Gibsie, ale moje máma mi říká Gerard –“ „Je mi u prdele, jak ti říká tvoje máma,“ přerušil jsem ho a vrhl na něj varovný pohled. „A co se týče tvého kapitána a jeho zákroku… vyřiď mu, ať jde k doktorovi a nechá si předepsat nějaké léky jako všichni ostatní.“ Obrátil jsem se zpět k Hughiemu a dodal: „A ty už se sem nevracej, Biggsi.“ Ukázal jsem na velkého opičáka vedle něj a dodal: „Hlavně ne s ním.“ „Ale doktor mi nemůže napsat recept na trávu!“ vyhrkl svalovec. „Prosím! No tak, kámo. Chceme jen trochu trávy.“ „Která část věty ‚Nejsem dealer‘ ti dělá potíže?“ „Já vím, já vím, nejsi dealer, bla, bla, bla. Slyšel jsem tě,“ odsekl mi. „Ale kdybys mohl jen pro dnešní večer udělat výjimku, fakt bych ti dlužil.“ „Už mi dlužíš,“ zamumlal jsem. „Posledních pět minut mého života, které už nikdy nedostanu zpátky.“ „Můžeš dnes večer přijít na naši párty,“ nabídl mi. „Je u Hughieho doma. Je to ve stylu devadesátek –“ „Ne, není, Gibsi.“ „Ale je,“ namítl svalovec, načež se otočil zpátky ke mně. „Jeho rodiče jsou v Portugalsku. Bude tam pití zdarma na celou noc – jo, a taky klobáskové rolky.“ „Klobáskové rolky zdarma?“ předstíral jsem nadšení. „No, proč jsi to neřekl dřív? Jdu do toho.“ Jeho oči se rozšířily radostí. „Vážně?“ Obrátil jsem oči v sloup. „Ne, vážně ne, ty troubo.“ „Můžeme ti zaplatit,“ přidal se další, tentokrát ten s tmavými vlasy. „Máme peníze,“ dodal, přičemž postával kousek dál od ostatních. „Cokoli chceš. To nebude problém.“ „Sakra, Feely, chlape, to neříkej,“ zasténal Hughie. „Máme jen dvě stovky.“ 34

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 34

04.09.26 12:07


Teď už jsem je poslouchal. „Dvě stovky?“ „Jo,“ odvětil a vytáhl z kapsy džín svazek dvackových bankovek. „Stačí ti to?“ Pohlédl jsem na Aleca, který se svědomitě snažil nevybuchnout smíchy. Možná to byl tupý hajzl, ale vyznal se dost na to, aby věděl, že mají dost peněz, aby trávou zásobili celý svůj ragbyový i náš hurlingový tým. „Kolik toho za to chcete?“ zeptal jsem se. „Lynchy, můžu si s tebou na chvilku promluvit?“ přerušil nás Podge a odtáhl mě od nich. „Co to děláš? “ sykl jsem a setřásl jeho ruku. „Co to dělám? Co děláš ty?“ zeptal se, jakmile jsme byli mimo doslech. „Myslel jsem, že jsi s Shanem Hollandem a všemi těmi sračkami skončil.“ „Taky že jo,“ odsekl jsem mu a zpražil ho pohledem. „Kvůli tomuhle se k Hollandovi ale nemusím ani přiblížit.“ „Jak to?“ Pokrčil jsem rameny. „Mám doma ještě osminku.“ „Myslel jsem, že jsi s tím sekl?“ „Sekl,“ zopakoval jsem naštvaně. „Žádné drogy jsem neměl.“ Vytřeštil na mě oči. „Tráva je taky droga.“ Přimhouřil jsem na něj oči. „Ne, není.“ „Jo, je.“ „Ne, není.“ „Konopí je droga.“ „Konopí je rostlina.“ „V téhle zemi je to protizákonné.“ „To je i čůrání na ulici,“ odsekl jsem mu. „Pravidla jsou jen pro pitomce. O co ti jde?“ „Ježíši, Joey,“ zasténal Podge a přejel si rukou po tváři. „S tebou je to jako dva kroky vpřed a deset kroků vzad.“ „Kecy. V polovině světa to lékaři předepisují na bolest.“ „Stejně jako oxykodon a desítky dalších léků na předpis, které jsem tě od základky viděl cpát si do krku. Předepisují se na bolest, Joe. Víš přece moc dobře, co se stane, když se dostanou do špatných rukou.“ „Říkal jsem ti, že jsem se už týdny ničeho nedotkl.“ 35

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 35

04.09.26 12:07


„Krom trávy,“ připomněl mi podrážděným tónem. „Nehraj si na svatouška,“ odsekl jsem mu rozladěně. „Zvlášť když ses za svůj život s kámoši podělil o spoustu jointů.“ „Je velký rozdíl mezi tím, když si zakouříš, a tím, když obereš bandu naivních bohatých kluků o prachy.“ „Hele, nesuď mě, kurva,“ varoval jsem ho a přimhouřil na něj oči. „Dvě stovky, Podgi. Dvě stovky. A oni jimi mávají, jako by to byly prachy z monopolů. Pro lidi jako oni jsou to možná drobné, ale pro někoho jako já je to kurva pořádný balík.“ Naštvaně jsem zvedl ruce a vyštěkl: „Možná jsi na tom tak dobře, že nad tím můžeš ohrnout nos, ale já si to sakra dovolit nemůžu. Máš vůbec tušení, co by pro mě ty peníze znamenaly?“ Pro mou matku. Mé sourozence. Znamenalo by to, že by mí bratři příští týden nemuseli přežívat v mrazu se studenými fazolemi a sendviči s máslem, dokud bychom máma nebo já nedostali výplatu, ale měli by v břiše teplé jídlo a před spaním je zahřál oheň. V tomto případě nebylo co řešit. „A co Aoife?“ zeptal se a zasáhl mě tam, kde to bolelo nejvíc: přímo do srdce. „Jakou ta bude mít radost, až se dozví –“ „Nezatahuj ji do toho,“ varoval jsem ho. „Neopovažuj se mi jí vyhrožovat.“ Varovně jsem zavrtěl hlavou, zvedl ruku a udělal krok zpět. Zalitoval jsem, že jsem se mu vůbec svěřil. Nemohl jsem věřit ani jedné zatracené duši. „Víš, proč to nemůžu odmítnout. To sakra víš, Podgi, tak mi to ještě víc neztěžuj.“ V očích se mu mihly výčitky a zavrtěl hlavou. „Jestli potřebuješ peníze pro svoji rodinu, můžu –“ „Nestojím o charitu,“ vyštěkl jsem a roztřásl se z toho, jak strašně zranitelný jsem se právě cítil. „Zvládnu to sám.“ Dlouho na mě zíral, než ustoupil. „Fajn.“ Zvedl ruce na znamení porážky. „Už neřeknu ani slovo. Ale myslím si, že je to špatný nápad.“ „Chápu,“ odpověděl jsem a strnule přikývl. „Můžeš zůstat tady na svém piedestalu a soudit mě, nebo pojď se mnou na tu jejich nóbl párty a nacpi se klobáskami.“ Otočil jsem se a zamířil ke klukům z Tommenu. „Ať už je to špatný nápad, nebo ne, jdu do toho.“

36

Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 36

04.09.26 12:07


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook