LÉK AŘI BEZ HR ANIC
OLYMPIJSKÉ HRY
23
Lekari bez hranic_sazba.indd 23
25.09.2026 11:53
Drama v letadle odstartovalo mé první hry v roli šéflékaře Olympijské hry v Riu de Janeiru 2016 byly mojí první olympiádou v roli šéflékaře českého olympijského týmu. Ve skutečnosti jsem ale do úplně neznámého prostředí nevstupoval. Už v roce 2012 jsem byl na olympijských hrách v Londýně jako vedoucí lékař české atletické reprezentace a za sebou jsem měl v pozici šéflékaře českého olympijského týmu i Evropské hry v Baku 2015. Přesto jsem velmi dobře cítil, že najednou nenesu odpovědnost jen za atletiku jako jeden sport, ale odteď za celý český olympijský tým. A to jsem ještě netušil, že moje první hry začnou lékařským zásahem ještě dřív, než přistanu v Brazílii. První pacient několik kilometrů nad Atlantikem Na cestu do Ria nikdy nezapomenu. Byl červenec 2016 a společně s šéfem české olympijské výpravy Martinem Doktorem a dalšími členy předvoje jsme letěli dva týdny před startem her pravidelnou noční linkou z Frankfurtu. Let trval zhruba dvanáct hodin a na palubě bylo překvapivě dost volných míst, takže jsme se rozprostřeli po sedačkách a snažili se trochu vyspat. Po třech hodinách letu mě najednou probudil Martin Doktor, který vyhrkl: „Jirko, vstávej. Volají doktora!“ Prvních pár vteřin jsem si myslel, že si ze mě dělá legraci. Jsme dlouholetí kamarádi a podobné popichování k nám patří. Tak jsem mu ještě rozespalý ze srandy odvětil, že on je přeci Doktor, tak ať se jim přihlásí. Jenže podle jeho výrazu jsem pochopil, že tentokrát nejde o vtip. Přispěchal jsem do přední části letadla, kde ležel muž středního věku. Byl při vědomí, ale zmatený, špatně mluvil, bolela ho hlava a měl poruchy orientace. U něj už v tu chvíli byl portugalský pediatr, který se slušně omluvil, že to není jeho odbornost, odešel a nechal situaci na mně. 25
Lekari bez hranic_sazba.indd 25
25.09.2026 11:53
LÉK AŘI POD PĚTI KRUHY
V takových chvílích nemáte čas dlouhé minuty přemýšlet. Musíte během několika sekund skládat jednotlivé střípky dohromady. Opilost? Cévní mozková příhoda? Hypoglykémie? Pak letuška změřila tlak, který byl přibližně dvě stě na sto třicet. V tu chvíli mi všechno začalo dávat smysl. Hypertenzní krize. Možná se někdo usměje, ale už mnoho let s sebou prakticky neustále nosím malou pohotovostní taštičku. Ne proto, že bych čekal katastrofy, ale protože jsem se za život naučil jednoduché pravidlo: Když se něco stane, je lepší být vždy připravený.
Část lékařského týmu pro Rio 2016. Lékaři Petr Sikora, Vlastimil Voráček, Robert Válka, Jaroslav Větvička a Robert Frei (zleva). Dole sedí Vladimír Heinz a Jiří Neumann.
26
Lekari bez hranic_sazba.indd 26
25.09.2026 11:53
O LYM P IJ S K É H RY
Měl jsem u sebe v té taštičce Nifedipine, lék používaný pro akutní snížení vysokého krevního tlaku. Pacient dostal první dávku a během několika minut se jeho stav začal zlepšovat. Tlak postupně klesal, řeč byla srozumitelnější a za chvíli už si pacient dokonce i sedl. Letadlo Dreamliner bylo vybaveno všemožnými moderními přístroji a najednou jsem si připadal jako v dokonalé sanitce. Letušky z přihrádek vyndaly kyslíkové masky, defibrilátor a řadu dalších zařízení včetně různých monitorů. Posádka se mě ptala, jestli bude potřeba nouzově přistát. V té chvíli už jsem byl přesvědčený, že máme situaci pod kontrolou a že pokračování letu není ohroženo. Samozřejmě kdyby se pacientův stav vyvíjel jinak, rozhodl bych se raději přistát. Když jsem se po zásahu vracel na své místo, v duchu jsem si říkal: „Tak nám ty olympijské hry začínají opravdu stylově. Doufám, že tohle bylo to nejtěžší, co mě čeká.“ Po přistání jsem ještě vyplnil zdravotnickou zprávu pro leteckou společnost, uvedl své kontaktní údaje a tím pro mě celá událost skončila. Asi o měsíc později mi přišel děkovný e-mail od Lufthansy společně s voucherem na letenku. Devět měsíců ve znamení viru zika Když se dnes řekne Rio 2016, mnoho lidí si vybaví sportovní příběhy z olympijských her. Já si jako první vzpomenu na virus zika přenášený komáry. Skoro devět měsíců před hrami jsme řešili tohle jediné téma, které bylo velkým strašákem. Způsobuje totiž horečku zika projevující se kromě vysokých teplot také vyrážkou a bolestí hlavy i kloubů. Vysoké riziko představuje pro těhotné ženy, jejichž dětem může způsobit těžkou vývojovou poruchu mikrocefalii. Z olympijských her se kvůli strachu z nakažení zikou omluvily velké tenisové naděje Tomáš Berdych a Karolína Plíšková. I v ostatních výpravách řada sportovců nechtěla riskovat. Vše jsme důkladně konzultovali s epidemiology, vakcinology, ministerstvem zdravotnictví, vybírali vhodné repelenty, doporučovali oblečení s dlouhými rukávy, připravovali systém testování sportovců i členů doprovodu po návratu domů a ještě před hrami absolvovali dvě inspekční cesty do Brazílie. 27
Lekari bez hranic_sazba.indd 27
25.09.2026 11:53
LÉK AŘI POD PĚTI KRUHY
Byli jsme připraveni opravdu důkladně. A pak jsme přijeli do Ria a já osobně jsem za celou dobu neviděl jediného komára. Pořadatelé odvedli obrovský kus práce. Ošetřovaly se vodní plochy, likvidovala se líhniště, používaly se larvicidy i repelenty. Když jsem při jedné z inspekčních cest potkal českého krajana žijícího v Brazílii s těhotnou manželkou, ptal jsem se ho, jestli nemají strach. Usmál se a odpověděl: „My tady normálně žijeme.“ O několik měsíců později už měli doma zdravou holčičku. Tehdy jsem si uvědomil, že mediální obraz a skutečnost není vždy totéž. Když olympijská vesnice ještě není olympijská vesnice Do Ria jsme přijeli zhruba dva týdny před zahájením her. První dojem? Chaos! Nic nebylo připravené, řada věcí nefungovala, lékařská dokumentace nebyla hotová a člověk měl chvílemi pocit, že se to snad ani nemůže stihnout. A pak se začali sjíždět sportovci. Každý další den všechno fungovalo lépe a lépe a během několika dnů se celý obrovský mechanismus rozběhl téměř dokonale. Do Ria jsme přivezli mimořádně silné zdravotnické zázemí. Přibližně dvaadvacet až čtyřiadvacet lékařů a fyzioterapeutů, desítky beden zdravotnického materiálu, rehabilitační vybavení i vlastní zázemí pro fyzioterapii. Někdo by možná řekl, že jsme byli předimenzovaní. Já si dodnes myslím, že právě díky tomu jsme byli soběstační. Andrea Hlaváčková a rozhodnutí, která za sportovce udělat nemůžete Jedním z nejsložitějších případů celé olympiády bylo zranění tenistky Andrey Hlaváčkové. V semifinále čtyřhry s Lucií Hradeckou měly v duelu se Švýcarkami dva mečboly při svém podání a směřovaly do finále. Při druhé možnosti ukončit zápas ale došlo k nešťastné události. Martina Hingisová trefila smečí Hlaváčkovou přímo do oka. Otřesená Andrea zápas neskrečovala, ale statečně ho dohrála, přestože byly momenty, kdy míček viděla dvakrát. Češky utkání nakonec prohrály a další nepříjemná zpráva přišla po pětihodinovém vyšetření včetně rentgenu a CT hlavy. To ukázalo nalomeninu očnice. 28
Lekari bez hranic_sazba.indd 28
25.09.2026 11:53
O LYM P IJ S K É H RY
Děsivá chvíle. Tenistka Andrea Hlaváčková dostala během semifinále čtyřhry úder míčkem přímo do oka.
Z nejhoršího jsme venku. Úleva doktora Neumanna stojícího nad Andreou Hlaváčkovou, která si na klinice leduje zraněné místo.
Nevzdala se! Hlaváčková nastoupila do zápasu o olympijský bronz i se zlomeninou v oblasti levého oka.
Okamžitě jsme všechno konzultovali se špičkovými českými specialisty včetně oftalmologa Vladimíra Kordy. Medicínské doporučení bylo jednoznačné. Další zásah do stejného místa mohl znamenat mnohem vážnější komplikace. Jenže šlo o olympiádu a boj o bronzovou medaili. 29
Lekari bez hranic_sazba.indd 29
25.09.2026 11:53
LÉK AŘI POD PĚTI KRUHY
Naší rolí nebylo rozhodnout za sportovce. Naší povinností bylo vysvětlit všechna rizika, doporučit nejbezpečnější řešení a udělat maximum pro ochranu zdraví. Andrea se nakonec rozhodla nastoupit. Měla kolem oka ochranný tejp od doktora Roberta Války, antibiotickou i protizánětlivou léčbu a byla pod pečlivým dohledem. Jenže stačil jeden zásah míčkem do levého oka a mohlo být hodně zle. Bylo jisté, že zápas o bronzovou olympijskou medaili vyhrají Češky. Hlaváčková s Hradeckou totiž nastoupily proti kamarádkám Báře Strýcové a Lucii Šafářové. Bylo znát, že Andrea hraje opatrně, a jak sama přiznala, bála se každého míčku, který letěl kolem ní. Utkání nakonec s Lucií Hradeckou prohrály, ale naštěstí jí nezůstaly žádné trvalé následky. Akorát po návratu do Prahy se z dalších vyšetření zjistilo, že má po zásahu míčkem i nalomený nos. Hlava panenky pro štěstí Rio pro mě ale nejsou jen medicínské příběhy. Jsou to také lidské okamžiky, které se nedají naplánovat. Dodnes se směju jedné příhodě spojené s oštěpařkou Bárou Špotákovou. Při rozcvičování před finále hodu oštěpem jsme na stadionu našli malou hlavu panenky. Nevím, odkud se tam vzala ani jak se tam dostala. Z recese jsme si z ní tehdy udělali improvizovaný talisman. A bronzová medaile byla na světě! Hlava panenky se pak s námi přesunula do olympijské vesnice, absolvovala malé oslavy a pak záhadně zmizela. Jenže tím příběh neskončil. Po letech mě Bára požádala, jestli bych jí ten talisman nenašel na její poslední velkou soutěž, mistrovství Evropy v Mnichově 2022. Byla totiž přesvědčená, že hlava panenky skončila u mě. Hledal jsem opravdu poctivě, ale nikdy jsme ji nenašli. Bylo mi líto, když jsem Báře musel říct, že záhadný talisman zmizel neznámo kam. Naštěstí žádná kouzelná panenka nebyla potřeba. Bára znovu vybojovala bronzovou medaili a krásně se rozloučila se svou úspěšnou kariérou.
30
Lekari bez hranic_sazba.indd 30
25.09.2026 11:53
O LYM P IJ S K É H RY
Olympiáda nejsou jen medaile Rio bylo úžasné i ve skvělé soudržnosti a vzájemné podpoře mezi sportovci české olympijské výpravy. Společné fandění na tribunách, kdy jsme prožívali úspěchy našich sportovců. Celá parta kolem předsedy ČOV Jiřího Kejvala i Martina Doktora byla skutečně jeden velký tým. Velkým zážitkem pro mě bylo držet v ruce zlatou olympijskou medaili judisty Lukáše Krpálka nebo vidět dvojnásobnou wimbledonskou vítězku a tenisovou superstar Petru Kvitovou, jak sama od sebe v olympijské vesnici myje nádobí po ostatních.
Olympijské hry v Brazílii byly pestré. Nechyběly ani tradiční karnevalové tanečnice.
Judista Lukáš Krpálek vyhrál v Riu zlato i pro kamaráda Alexandra Jurečku, který tragicky zemřel při potápění v roce 2015. Jeho fotku měl u sebe i na medailovém ceremoniálu.
Rio bylo exotické, organizačně náročné, plné obav i improvizace. Ale právě proto na něj nikdy nezapomenu. A možná největší ponaučení z celé této olympiády zní úplně jednoduše: Štěstí opravdu přeje připraveným. A to my jsme byli. 31
Lekari bez hranic_sazba.indd 31
25.09.2026 11:53
Rio de Janeiro 2016 Datum konání: 5.–21. 8. 2016
Rio de Janeiro se stalo prvním jihoamerickým městem v historii, které hostilo olympijské hry. Pod dohledem gigantické sochy Krista Vykupitele zazářili především americký plavec Michael Phelps a jamajský sprinter Usain Bolt. Phelps díky pěti zlatým a jedné stříbrné vylepšil svou rekordní sbírku medailí pod pěti kruhy na 28. Bolt zase potřetí za sebou na jedněch hrách ovládl stovku, dvoustovku i sprinterskou štafetu. Nejúspěšnější zemí byly USA. Česká výprava, kterou tvořilo 104 sportovců, si z Ria odvezla jednu zlatou, dvě stříbrné a sedm bronzových medailí. O tu nejcennější se postaral judista Lukáš Krpálek ve váhové kategorii do 100 kilogramů. Stříbro přidali kajakář Josef Dostál a biker Jaroslav Kulhavý. Třetí místo obsadili vodní slalomář Jiří Prskavec mladší, skifař Ondřej Synek, tenisté Petra Kvitová, Lucie Šafářová s Barborou Strýcovou a Lucie Hradecká s Radkem Štěpánkem, oštěpařka Barbora Špotáková a čtyřkajak Daniel Havel, Lukáš Trefil, Josef Dostál, Jan Štěrba.
Lekari bez hranic_sazba.indd 32
25.09.2026 11:53
Kaplan české olympijské výpravy Oldřich Chocholáč: Největší pomoc? Někdy stačí jen být. Když jsem v roce 2016 odlétal do Ria de Janeira, nikdo vlastně pořádně nevěděl, kam v české olympijské výpravě patřím. Nebyl jsem lékař, trenér ani fyzioterapeut. Byl jsem první olympijský kaplan českého týmu. A pro takovou roli u nás neexistoval žádný návod. Ve světě přitom kaplani na olympijských hrách působili už řadu let. Italové si svého přivezli do Soulu v roce 1988 a postupně je začaly následovat další země. U nás byla první vlaštovkou až olympiáda v Londýně 2012, kde se se sportovci a fanoušky setkával Zbigniew Czendlik v Českém domě. O dva roky později přijel na zahájení her do Soči kardinál Dominik Duka. Do Soči jsem tehdy odjel také. Spíš jako fanoušek než jako součást výpravy. Splnil jsem si tím dávný sen podívat se na olympijské hry. Říkal jsem si, že jde o jedinečnou příležitost a další už asi nikdy nepřijde. Jenže o několik měsíců později jsme se s panem kardinálem potkali na Pálavě, kde jsem tehdy působil jako farář. Vyprávěli jsme si o zážitcích ze Soči – a právě tehdy vznikla myšlenka, že by i česká olympijská výprava mohla mít svého kaplana. Za dva roky jsem seděl v letadle do Brazílie. Dodnes vzpomínám, jak mě v Riu přivítal doktor Jiří Neumann. Představil mě celému medical týmu a od první chvíle mi dal pocit, že do týmu patřím. Společně s předsedou Českého olympijského výboru Jiřím Kejvalem chápali, že péče o sportovce není jen otázkou svalů, kostí a šlach. Že člověk není jen tělo. Dnes se hodně mluví o mentální přípravě nebo psychické odolnosti sportovců. Tehdy to ještě nebylo tak samozřejmé. Přesto jsem cítil, že i duchovní služba může být součástí komplexní péče o člověka. 33
Lekari bez hranic_sazba.indd 33
25.09.2026 11:53
LÉK AŘI POD PĚTI KRUHY
Lidé se mě často ptají, jestli jsem vlastně takový lékař lidské duše. Nevím, jestli je to správné označení. Ale vím, že někdy může léčit už jen to, že někomu věnujete svůj čas, nasloucháte mu a jste mu nablízku. Když jsem se před první olympiádou snažil zjistit, co vlastně práce olympijského kaplana obnáší, našel jsem výrok papeže Františka. Popsal tuto službu jako „přátelskou přítomnost církve“. Ta věta mě provází dodnes. Přítomnost. Možná právě to jediné vystihuje moji práci. Nechodím za sportovci mluvit o víře. Nepřesvědčuji je. Nekážu. Jsem prostě k dispozici. Stejně jako vojenští kaplani, se kterými jsem tehdy mluvil před odletem do Ria. Říkali mi, že jejich služba spočívá hlavně v tom, že jsou mezi vojáky. A je na každém z nich, jestli a kdy za kaplanem přijde. Stejně to funguje i na olympiádě. Někdy spolu mluvíme o sportu. Někdy o rodině. Někdy o tom, co bude po skončení kariéry. Jindy o strachu, nemoci nebo smrti. A někdy spolu jen mlčíme. Nikdy ale nezačínám mluvit o víře jako první. Považuji to za projev respektu ke každému člověku bez ohledu na to, čemu věří nebo nevěří. Platí pro mě ještě jedno pravidlo. Nikdy nebudu vyprávět, kdo za mnou přišel a s čím. Důvěra je základem celé mé služby. Možná právě proto se často až po letech dozvídám, že některý rozhovor měl pro druhého větší význam, než jsem si tehdy dokázal představit. Olympiády jsou plné silných emocí. Vítězství i porážek. Radosti i obrovského zklamání. Jedním z nejkrásnějších okamžiků pro mě byly zimní hry v Pchjongčchangu. Stál jsem přímo pod stožárem s českou vlajkou při předávání olympijských medailí a z reproduktorů zněla česká hymna. Kolem bylo asi patnáct stupňů pod nulou a člověku běhal mráz po zádech nejen kvůli té zimě. Silně na mě zapůsobila také Paříž. Pod Eiffelovou věží vznikl Park šampionů, kde fanoušci vítali olympijské medailisty. Stál jsem uprostřed tisíců lidí a uvědomil si, jak krásné je umět se radovat z úspěchu někoho jiného. Ve všedním životě na to někdy zapomínáme. 34
Lekari bez hranic_sazba.indd 34
25.09.2026 11:53
O LYM P IJ S K É H RY
S kaplanem v týmu. Doktor Jiří Neumann, olympijský vítěz Jiří Prskavec a první český olympijský kaplan Oldřich Choholáč.
Na Paříž mám ještě jednu vzpomínku. Kordista Jiří Beran později ve své knize popsal okamžik, kdy mě před důležitým zápasem trenér Oldřich Kubišta požádal, jestli bych mohl celému týmu požehnat. Postavili jsme se do kruhu, pronesl jsem krátkou modlitbu a za půl minuty bylo po všem. Kluci potom porazili domácí Francii a získali olympijský bronz. 35
Lekari bez hranic_sazba.indd 35
25.09.2026 11:53
LÉK AŘI POD PĚTI KRUHY
Neříkám to proto, že bych si chtěl přisvojovat jejich úspěch. Sportovní zázraky nevznikají díky půlminutové modlitbě. Rodí se z tisíců hodin tréninku, disciplíny a odvahy. Já jsem mohl jen vyprošovat požehnání a být rád, že jsem mohl být u jednoho z nejkrásnějších příběhů české olympijské historie. Občas ale olympiáda ukáže i svou odvrácenou tvář. V Riu jsem nebydlel v olympijské vesnici, a tak jsem se po městě pohyboval běžnou hromadnou dopravou. Díky tomu jsem poznal Brazílii úplně jinak než většina členů výpravy. Někteří místní obyvatelé nám olympiádu vyčítali. Když na mém oblečení viděli českou vlajku a olympijské kruhy, dávali hlasitě najevo, že s pořádáním her nesouhlasí. Ne všichni vnímali olympiádu jako důvod k oslavám. Jednou v noci jsem se vracel z atletického stadionu, kde jsme se radovali z bronzu Barbory Špotákové. Autobus projížděl jednou z chudinských čtvrtí. Najednou si lidé kolem mě začali lehat na podlahu. Nechápal jsem proč. Pak jsem uslyšel střelbu. Ležel jsem mezi ostatními na podlaze autobusu a sledoval řidiče, který projížděl všechny křižovatky na červenou. Za námi už blikala policejní auta. Hlavou mi běžela jediná myšlenka. Tak je to tady. Čekal jsem, z které strany přiletí kulka. Naštěstí žádná nepřiletěla. Když jsme z nebezpečné části města vyjeli, lidé vstali a po několika minutách ticha se autobus znovu zaplnil hovorem, jako by se nic nestalo. Bylo vidět, že podobné situace pro ně bohužel nejsou ničím výjimečným. Po návratu na ubytování mě přivítali ozbrojení strážní. Jen si ťukali na hodinky a na čelo. Ano. Po půlnoci se v Riu nikdo sám po ulicích nepohybuje. Jen kaplan. Za těch deset let jsem pochopil, že moje služba není sprint. Je to maraton. Důvěra nevznikne během jednoho rozhovoru. Buduje se roky. Někdy se se sportovcem potkáme na olympiádě, pak několik let vůbec a najednou zazvoní telefon. Na druhém konci se ozve někdo, kdo si vzpomněl, že existuje člověk, kterému může zavolat. 36
Lekari bez hranic_sazba.indd 36
25.09.2026 11:53
O LYM P IJ S K É H RY
To je pro mě ta největší odměna. Olympijské hry mi daly ještě jednu důležitou zkušenost. Když člověk vstoupí do olympijské vesnice, sedne si do společné jídelny nebo prochází mezi sportovci z celého světa, uvědomí si, co vlastně znamenají propojené olympijské kruhy. Lidé různých národů, kultur i vyznání spolu dokážou několik týdnů žít, soupeřit, podat si ruku a usednout ke společnému stolu. Sport nám připomíná, že je to možné. A možná právě to je důvod, proč se na olympiády stále vracím. Stejně jako lékaři pečují o zdraví těla, snažím se být nablízku tam, kde někdy bolí něco, co žádný rentgen ani magnetická rezonance neukážou. Někdy totiž opravdu stačí jen být.
37
Lekari bez hranic_sazba.indd 37
25.09.2026 11:53
LÉK AŘI POD PĚTI KRUHY
TOKIO 2020
Tokio 2021
48
Lekari bez hranic_sazba.indd 48
25.09.2026 11:53
Olympiáda, jakou nechcete zažít Když jsem se na přelomu roku 2019 a 2020 připravoval na olympijské hry v Tokiu, měl jsem pocit, že mě po Riu a Pchjongčchangu už jen tak něco nepřekvapí. Mýlil jsem se. To, co přišlo, nezažil nikdo z nás. Nejen ve sportu, ale i v životě. Celosvětová pandemie covidu-19! Byl duben roku 2020 a prakticky ve stejnou dobu mi profesoři epidemiologové Jiří Beran a Roman Prymula nezávisle na sobě řekli stejnou větu: „Jirko, podle mě žádná olympiáda nebude.“ Nepřikládal jsem tomu tehdy velkou váhu. Nic jsem nekomentoval ani směrem k Českému olympijskému výboru, ani do médií. Jen jsem si říkal, že ještě počkáme a uvidíme. O několik týdnů později ale přišlo oficiální rozhodnutí. Olympijské hry byly odloženy o rok. Pro sportovce to byla obrovská rána. Někteří měli životní formu, jiní stáli na vrcholu kariéry a najednou nevěděli, jestli se olympiády vůbec dočkají. Pro nás lékaře začalo období, které bylo možná ještě náročnější. Museli jsme připravit zdravotnické zabezpečení pro akci, jejíž pravidla se měnila prakticky každý týden. Cesta přes půl světa Už od podzimu 2020 jsme začali řešit logistiku celé výpravy. Často jsem se scházel právě s profesorem Romanem Prymulou, tehdejším náměstkem ministra zdravotnictví. Patří mezi naše nejlepší epidemiology a já jsem chtěl využít jeho zkušeností. Dodnes si vybavuji jedno setkání u nás v Dříteči. Resort byl úplně prázdný, všechno kolem utichlo kvůli lockdownu. Seděli jsme v mé ordinaci, oba v respirátorech, a přemýšleli nad tím, jak vůbec olympijský tým připravit na cestu přes půl světa. V té době se začínalo mluvit o očkování. Bylo ale jasné, že sportovci nemohou dostat přednost před seniory nebo chronicky nemocnými. Přesto jsem si říkal, že pokud budou olympijské hry až v létě, nemuselo by být nereálné zajistit přibližně stovku vakcín pro českou výpravu. 49
Lekari bez hranic_sazba.indd 49
25.09.2026 11:53
LÉK AŘI POD PĚTI KRUHY
Olympijské hry v Tokiu byly kvůli světové pandemii o rok odloženy. Covid ale neskončil. Hry se uskutečnily za zpřísněných podmínek. V Praze byl před odletem velký mediální zájem o obhájce zlata Lukáše Krpálka.
S podporou vedení Českého olympijského výboru jsem proto napsal oficiální žádost na Úřad vlády tehdejšímu premiérovi Andreji Babišovi o možnost očkování potenciálních olympioniků. Mail byl následně postoupen na ministerstvo zdravotnictví. Odpověď byla stručná. Situaci vnímají a berou ji na vědomí. Nakonec se od konce května začalo očkování postupně rozbíhat. My zdravotníci jsme se dostali na řadu mezi prvními jako pracovníci v první linii, sportovci z Dukly prostřednictvím armády a ostatní pak podle možností. Výsledkem bylo, že před odletem bylo naočkováno osmdesát sedm procent celé české výpravy. Organizátoři očkování nevyžadovali, bylo pouze doporučené. Přesto jsem to číslo považoval za velký úspěch.
Období s rouškou a bez fanoušků na stadionu. Oštěpařka Barbora Špotáková před odletem na své poslední olympijské hry.
50
Lekari bez hranic_sazba.indd 50
25.09.2026 11:53
O LYM P IJ S K É H RY
V tu chvíli jsem měl pocit, že to nejtěžší máme za sebou. Jak jsem se mýlil. Jednou z podmínek účasti byly dva negativní PCR testy během posledních dnů před odletem. Celou logistiku jsme připravili do posledního detailu. Všichni členové výpravy absolvovali testování v certifikované laboratoři a s negativními výsledky jsme odletěli do Japonska. Jenže krátce po příletu přišel první pozitivní test. Pak druhý. A další. A další. V tu chvíli se pro nás olympiáda změnila doslova v krizové řízení. Nekonečné martyrium Sportovce jsme často ani nestihli přivítat v olympijské vesnici. Z letiště odjížděli rovnou do izolace. Komunikovali jsme přes telefony a whatsapp. Řešili jsme léky, vitaminy, pitný režim, psychickou podporu i to, jak zvládnout několik dní pobytu v malém hotelovém pokoji bez možnosti tréninku. Někteří sportovci byli úplně bez příznaků, přesto měli pozitivní test a olympijský sen pro ně skončil dřív, než vůbec začal. Každé ráno začínalo stejně. Zazvonil telefon. Další pozitivní. Další izolace. Další trasování kontaktů. Další jednání s organizátory. Byla to úplně jiná práce než na předchozích olympiádách. Člověk měl pocit, že místo sportovní výpravy řídí malé epidemiologické pracoviště. A přitom kolem nás pořád probíhala olympiáda. Sportovci závodili. Vyhrávali. Prohrávali. Zraňovali se. Potřebovali lékaře stejně jako na každých jiných hrách. Abych nevyprávěl jen o covidu, tak zavzpomínám i na moment, který se týkal mé lékařské práce a nebyl spojený s pandemií. Pokud jste viděli v kině nebo v České televizi krásný dokument o judistovi Lukáši Krpálkovi nazvaný Jemný rváč, byli jste hned v úvodu svědky situace, kdy se Lukášovi před finálovým zápasem vytvořil bolestivý hematom v oblasti ucha. Bylo potřeba jednat okamžitě. Krev jsem musel odsát, místo ošetřit a připravit ho tak, aby mohl pokračovat v turnaji. Přesně na podobné situace se ale sportovní lékař připravuje celé roky. Musíte okamžitě konat. 51
Lekari bez hranic_sazba.indd 51
25.09.2026 11:53
LÉK AŘI POD PĚTI KRUHY
Když pak Lukáš získal v domovině juda zlatou olympijskou medaili, měl jsem obrovskou radost. Samozřejmě to nebylo jen o mém zákroku. Tu medaili vybojoval on sám. Ale člověka vždycky potěší, když může, byť jen malým dílem, přispět k tomu, aby sportovec dostal šanci podat svůj nejlepší výkon. Když už sportovec na vrcholné sportovní akci uspěl, tak tentokrát to s ním v Tokiu na stadionech a tribunách nemohly prožívat desítky tisíc fanoušků. Kvůli covidu to byla olympiáda bez diváků. Obrovské moderní stadiony zely prázdnotou. Chyběl hluk tribun, společná setkávání i atmosféra, kterou mají olympijské hry odjakživa. Člověk se tady jen utvrdil v tom, jak velkou součástí sportu jsou fanoušci. Tokio bylo pro náš tým strašně náročné hlavně psychicky, ale po návratu domů nás odpočinek rozhodně nečekal. Celá situace kolem covidu se přesunula ze sportovní a medicínské roviny do roviny politické. Už před startem her začalo hledání viníků, objevovala se různá obvinění a spekulace. Média situaci kolem nás denně řešila a obrovsky „naloženo“ jsme dostávali i od lidí na sociálních sítích. Podpora od sportovních hvězd Přesto nikdy nezapomenu na podporu, kterou jsem dostal od velkých osobností. Volal mi trojnásobný olympijský vítěz v hodu oštěpem Honza Železný. Ozvala se tenistka a dvojnásobná vítězka Wimbledonu Petra Kvitová, oštěpařka a dvojnásobná olympijská vítězka Barbora Špotáková. Velmi si vážím také profesora Pavla Koláře a celé lékařské komise Českého olympijského výboru, která mi znovu vyslovila důvěru. Nemohu zapomenout ani na doktora Jaroslava Větvičku. Odvedl během her skvělou práci tady v České republice a zkušenosti pak využil i pro olympijské hry v Pekingu 2022, kde převzal taktovku stran testování celé výpravy. Poděkování za skvěle odvedenou práci ve prospěch naší výpravy patří tehdejší ředitelce protiepidemiologického odboru paní doktorce Zdence Jágrové, nynější ředitelce doktorce Martině Marešové, MUDr. Jarmile Rážové, Ph.D., a za konzultace děkuji profesoru Romanu Prymulovi. Mým velkým spolubojovníkem v Tokiu byl šéf výpravy Martin Doktor, kterému chci také poděkovat. A stejně tak i celému týmu Českého olympijského 52
Lekari bez hranic_sazba.indd 52
25.09.2026 11:53
O LYM P IJ S K É H RY
výboru, který se senzačně staral o všechny sportovce v nelehkých podmínkách spojených s restrikcemi kolem pandemie. A obrovský kus práce tehdy odvedl také předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval. Společně jsme se po příletu z her postavili desítkám novinářů během tiskové konference probíhající na zahradě sídla Českého olympijského výboru, kde jsme důkladně a dopodrobna vysvětlovali, jak se vše událo. Rozhodl jsem se, že se k celé kauze už nechci nikdy vracet. Ne proto, že bych něco skrýval, ale proto, že některé záležitosti je lepší uzavřít a jít dál. Jednu věc jsem si tehdy nechal pro sebe. Zcela soukromě jsem požádal japonského hlavního lékaře doktora Shatoshiho o provedení genové sekvenace pozitivních vzorků našich sportovců. Zaplatil jsem ji ze svých peněz. Výsledky mám dodnes uložené. Nikdy jsem je nezveřejnil a ani to nemám v úmyslu. Jen jsem si tehdy potřeboval potvrdit některé souvislosti. Pro mě To je krev z mého ucha. Doktor Neumann osobně je tento případ ani ne tak vyřeodsál hematom z ucha judisty Lukáše šený, jako spíš uzavřený. Krpálka chvíli před jeho účastí v olympijském Po tom všem, co se událo, nechci, finále v nejtěžší váhové kategorii. A Lukáš byl opět zlatý! aby vzpomínka na Tokio končila negativně. Navzdory všem komplikacím získala česká výprava jedenáct olympijských medailí. Když jsme později s Martinem Doktorem hodnotili další olympijské hry v Pekingu, trochu s nadsázkou jsme přemýšleli, jestli bylo lepší získat jedenáct medailí během covidové olympiády v Tokiu, nebo dvě medaile v Pekingu 2022, kde jsme už protiepidemická opatření dovedli téměř k dokonalosti. Na tu otázku asi neexistuje správná odpověď. Jedno ale vím jistě. 53
Lekari bez hranic_sazba.indd 53
25.09.2026 11:53
LÉK AŘI POD PĚTI KRUHY
Tokio byla olympiáda, jakou si nikdo z nás nepřál zažít. Ale právě ona nás naučila, že práce olympijského lékaře není jen o medicíně. Je o organizaci, psychické podpoře, improvizaci, důvěře a schopnosti rozhodovat ve chvíli, kdy správné řešení vlastně neexistuje. Covid a kauza Tokio očima profesora Berana Profesor Jiří Beran s námi spolupracoval už dlouho před pandemií covidu. Před každou velkou akcí pro nás připravoval aktuální epidemiologická doporučení, návrhy očkování i preventivních opatření. V době příprav na Tokio jsme spolu byli prakticky v každodenním kontaktu. Proto bych chtěl závěr této kapitoly přenechat právě jemu. Pohled špičkového epidemiologa možná některé tehdejší události vysvětlí lépe: Moje vzpomínka na cestu českých sportovců na OH v Tokiu 2021, kdy jsem se jako epidemiolog podílel na předodjezdovém zabezpečení. Osobně jsem covid-19 od počátku vnímal spíše jako politický a v určitém okamžiku i jako filozofický problém než jako čistě medicínský. Olympijské hry v Tokiu byly organizátory připraveny z hlediska zabezpečení možného přenosu viru více než výborně. Nespoléhali se na očkování. Už tehdy se ve světě objevovaly průlomové infekce u očkovaných osob. Proto vsadili vše na pravidelné antigenní testování. Byl jsem přesvědčen, že dvojí testování před odletem je dostatečné. Bohužel jsem vůbec nezdůraznil všem účastníkům, aby si roušky nesundávali ani v hale na letišti před letadlem, ani během samotného letu. Dnes vím, že to byla zásadní chyba. V letadle je laminární proudění vzduchu s HEPA filtry, které zachycují i viry. Riziko přenosu při sezení na místě je opravdu minimální. Ale při cestě na toaletu, při pohybu po uličce nebo při kontaktu s lidmi z jiných řad už riziko existuje. Teď to vidím velmi jasně. Bylo to jako převážet nádherný, drahý křišťálový lustr na trakaři stovky kilometrů bez jakéhokoli zajištění. Šance, že se rozbije, je obrovská. Stejně tak příprava našich olympioniků stála roky odříkání, obrovské investice a úsilí. Pozitivní test znamenal automatickou diskvalifikaci. A já jsem podcenil jednu z nejdůležitějších priorit – prevenci. 54
Lekari bez hranic_sazba.indd 54
25.09.2026 11:53
O LYM P IJ S K É H RY
Epidemiolog Jiří Beran
Když po příletu někteří sportovci vyšli pozitivní, uvědomil jsem si, jak špatně jsem seřadil priority. Místo absolutního důrazu na roušky během celého transportu jsem se příliš soustředil na předodjezdové testování. Nikdy nevyšlo na veřejnost, že doporučení vycházela ode mě a že v nich nebylo opakovaně zdůrazněno: „Roušky nesundávat až do ubytování!“ Černého Petra si dobrovolně vzal MUDr. Jiří Neumann, který vše vysvětloval společně s předsedou Českého olympijského výboru Jiřím Kejvalem. Tento text je mou omluvou nejen sportovcům, ale i kolegům v Lékařské komisi ČOV. Byl jsem tak zaujatý předodjezdovým testováním, že jsem podcenil riziko asymptomatického přenašeče (to „jedno procento“, které může být v testu negativní, ale virus přenášet). Roušky během transportu měly být prioritou číslo jedna. Neudělal jsem to a nezdůraznil jsem to dostatečně. Všechno za moji fascinaci testováním odnesli lidé, kteří pro sport dýchají a nikdy by neřekli, že za to můžu já. Děkuji Vám, že jste situaci vzali na sebe a chránili sportovce i mou pověst.
Jiří Beran 55
Lekari bez hranic_sazba.indd 55
25.09.2026 11:53
LÉK AŘI POD PĚTI KRUHY
Tokio 2020
Datum konání: 23. 7. – 8. 8. 2021 Olympijské hry se po 57 letech vrátily do Tokia, kvůli pandemii koronaviru byly o rok odloženy. Nejúspěšnější zemí her se staly USA se 113 cennými kovy, americký plavec Caeleb Dressel si z japonské metropole odvezl pět zlatých. Česká výprava, kterou tvořilo 115 sportovců, vybojovala v Tokiu čtyři zlaté, čtyři stříbrné a tři bronzové medaile, čímž zaznamenala nejlepší výsledek v samostatné historii. Olympijskými vítězi se stali střelec Jiří Lipták, vodní slalomář Jiří Prskavec, judista Lukáš Krpálek a tenisový pár Barbora Krejčíková, Kateřina Siniaková. Stříbro získali vodní slalomář Lukáš Rohan, další brokař David Kostelecký, tenistka Markéta Vondroušová a oštěpař Jakub Vadlejch. Bronz přidali šermíř Alexander Choupenitch, kanoisté Josef Dostál s Radkem Šloufem a oštěpař Vítězslav Veselý.
56
Lekari bez hranic_sazba.indd 56
25.09.2026 11:53