Issuu

Patron. Světec. To jsou zvláštní slova...

Co si pod nimi představit? Tak předně ne co, ale koho! Patron či světec byl původně většinou úplně obyčejný člověk. Díky svým výjimečným činům asvému charakteru se však stal příkladem hodným následování, jakýmsi vzorem či ideálem. Vedle toho je světec či patron ale také ochráncem apomocníkem, a to v oblasti, s níž měl ve svém životě co do činění. Slovo světec nesouvisí ani se slovem světlo, ani se slovem svět. I když by klidně mohlo – jak ještě uvidíme, někteří světci byli velcí cestovatelé (po světě) a jejich život a skutky přinášely světlo do dávné atemné minulosti i do života lidí. Slovo světec je odvozeno od slova svatý. To sice znamená „čistý aneposkvrněný“, ale ne všichni světci patřili ke „klaďasům“ od samého začátku. Jsou mezi nimi i„polepšení hříšníci a hříšnice“. Často žili obyčejný život jako kdokoliv z nás a až díky nějaké události či postupem času dospěli k poznání, že pomáhat druhým a nemyslet jen na sebe je smysl jejich života.

Zemský patron je vlastně jakýsi ochránce země. Není jediný, ale je jich více. Všichni společně a každý sám za sebe dbají na to, aby se té které zemi ijejím lidem dařilo co nejlépe. Každý z patronů a světců má na starosti nějakou část života. Jeden třeba ochraňuje úrodu na polích, druhý na vinicích. Třetí dbá oblaho všech babiček, zatímco čtvrtý pomáhá myslivcům. Další pomáhá nemocným, ten zase hostinským, tamten horníkům… Avšichni dohromady pečují o celou zemi. Mohlo by se zdát, že setkat se snimi dnes už není tak snadné, že jejich příběhy už dávno všichni zapomněli azasypal je prach. Ale chyba lávky! Zkuste před písemkou z matematiky poprosit opomoc svatého Anatola auvidíte, co se bude dít! A že jste nikdy žádného patrona či světce neviděli? Tak se zajděte podívat na Václavské náměstí v Praze. Stojí tam už více než sto let sochy hned pěti světců azemských patronů. Anebo ještě lépe, otevřete tuhle knížku a pojďte se za nimi podívat sEliškou, Tomášem a českým lvem!

Jak se Eliška aTomáš potkali u koně

Elišku a Tomáše už znáte. Jsou to přece spolužáci z páté třídy. Naposledy putovali se lvem za sedmi státními symboly. Adozvěděli se tehdy spoustu zajímavých věcí. Trochu se jim po tom dobrodružství stýská. Potkají se ještě někdy se lvem?

Tomáš nepřestal být zvědavý abrýle nosí pořád. A je mu jedenáct pryč. Tomášovi se zdá, že jeho kocour poslední dobou vypadá jako malý lev. Jeho rodiče nevědí, jak na to přišel… Ale jsou rádi, že se překvapivě zlepšil vdějepisu.

Eliška stále nosí dva blonďaté culíky. Jsou ale delší, protože jí povyrostly vlasy. Však už jí také bylo jedenáct, jako Tomášovi! Bráškovi občas vypráví obílém lvu, ale nikdo neví, jak ktěm historkám přišla. Ale my to víme!

Svatý Václav

1 Svatý Václav

Svatý Václav byl český kníže, čtvrtý historicky doložený zástupce přemyslovské dynastie. Je prvním svatořečeným českého původu, hlavním patronem Čech aMoravy a symbolem české státnosti. Kdy akým byl Václav svatořečen, ale nevíme. Stalo se tak patrně už v 10. století atehdy ještě kanonizace (tj. svatořečení) nebyla vyhrazena papeži.

Postava

Václav byl štíhlý, ale svalnatý. Jeho přesnou výšku sice neznáme, ale vše nasvědčuje tomu, že to byl na svou dobu poměrně vysoký člověk, stejně jako další pozdější Přemyslovci.

Ke stanovení výšky knížete bychom potřebovali alespoň jednu celou dlouhou kost zjeho kostry. Ty však nemáme k dispozici.

Lékařům se však nakonec podařilo zrekonstruovat alespoň přibližně levou holenní kost. Z ní pak odhadli výšku jeho postavy na 160–165 cm.

Obličej

Obličej měl podlouhlý avelmi úzký, lebku protáhlou dozadu. Jeho lebka byla vysoká 18,5 cm aširoká 13,1 cm! Měl světlé vlasy, apokud byl vousatý, pak ivousy měl světlé.

Oči, pravděpodobně modré, byly umístěné daleko od sebe. Sv. Václav měl totiž nápadně široký kořen nosu, aoči tak blíže ani být nemohly.

Jeho nos byl však úzký, dlouhý azahnutý.

Krevní skupina

Z pozůstatků sv. Václava dokáže současná věda vyčíst spoustu informací. Mimo jiné i to, že kníže Václav měl krevní skupinu B.

Jizva

Na pravé straněčela měl Václav jizvu oválného tvaru. Byla dobře zhojená, a neměla tedy žádnou souvislost s tragédií vBoleslavi. Toto zranění musel Václav utrpět mnohem dříve.

Václavova zbroj

Přilba, meč idrátěná košile jsou součástí svatováclavského pokladu vchrámu sv. Víta. Není ovšem jisté, zda vše skutečně knížeti Václavovi patřilo. Nejpravděpodobněji mohl nosit drátěnou košili.

Přilba

Socha sv. Václava ze Svatovítské katedrály má na hlavě knížecí korunu, na jezdecké soše světce na Václavském náměstí je však kníže v přilbě. Ta je nejznámější součástí zbroje sv. Václava. Ve skutečnosti jde o spojení dvou patrně původně samostatných částí, přilbice a nánosníku – ochrany nosu. Nánosník má tvar kříže a je mladšího původu, ze Skandinávie. Je na něm vyryta patrně postava ukřižovaného Ježíše Krista.

Přilba váží asi 1 kilogram.

Dnešní podoba meče není původní. Meč má v sobě otvor ve tvaru křížku, v něm jsou patrné zbytky speciální tzv. damascénské oceli, výrazně starší nežli zbytek meče. Technika provedení této části meče by mohla odpovídat přelomu 9. a10. století, rozhodně by však nebyl vyroben v Čechách, protože tato vzácná ocel se zde nevyráběla. Ve 13. století dostal meč novou hlavici a záštitu.