Skip to main content

9788028415792

Page 1

„Nikdy nemůžeme tušit, jestli jsme lovci, kořist nebo obojí.“ Otakar Chaloupka

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 3

06.09.2026 1:28


Část první

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 4

06.09.2026 1:28


LOVCI PEDOFILŮ

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 5

06.09.2026 1:28


J

emně pršelo a park nasával vodní mlhu jako velká zelená houba. Teď bych asi těžko argumentoval zájemcům o byt v těch krásných okolních secesních domech, jak výhodné je mít park rovnou pod okny, pomyslel si Aleš Rys, když kráčel pěšinkou ke komplexu umělých jeskyní uvnitř Grébovky. Snažil se vyhýbat kalužím, ale i tak měl už boty promáčené a cítil na ramenou i na hlavě, jak lehká bunda prosakuje. Tentokrát se ale nevyskytoval v téhle unikátní lokalitě na rozhraní Vinohrad a Vršovic jako realitní agent a tělo si toho bylo zatraceně dobře vědomo. Zvýšený tep, zrychlené dýchání, pocení – to všechno byly projevy napětí. A taky strachu. Co když nepřijde? A co když se zachová úplně jinak, než očekávám? A co když přijde s někým!? Ta úplně nejhorší varianta. Déšť odradil všechny maminky s kočárky i důchodce s psíky, dokonce ani puberťáci se tu nikde neshlukovali se svými mobily, vrostlými do dlaní a do očí. Na jednu stranu byl rád, protože si nepřál žádné nečekané svědky. Na druhou stranu, co když nepřijde ani ten, s kým tu má schůzku?

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 7

06.09.2026 1:28


8 / JAKO LOVNÁ ZVĚŘ

Než začal sestupovat křivolakým, zčásti krytým schodištěm dolů k fontánce, osušil si brýle, vytáhl z náprsní kapsy mobil a zkontroloval zprávy. Nic tam nepřibylo. Chvilku zaváhal, pak napsal pár rychlých slov a odkliknul je. Než vykročil z bohatě zdobeného kamenného podloubí na kruhový plácek u fontánky, obezřetně se rozhlédl. Ani tady nikoho neviděl. Pak váhavě vykročil na déšť, otočil se vpravo, vlevo a zavolal přesně tak, jak zněla dohoda: „Tak jsem tady, mourečku!“ Zabořil ruku do kapsy a stiskl tam to, za co se styděl nejvíc. Netušil, odkud se vynořili. Umělá skála kolem Grotty byla celá protkaná výklenky, ohyby schodišť i zákoutími v temných podloubích. Nabízela dost přirozených úkrytů, kde se dalo skrytě číhat. Prostě ho najednou někdo srazil k zemi, až Aleš zaryl hubu do mokrého písku, kterým bylo prostranství kolem fontánky vysypané. Žebry mu projela ostrá bolest od prvního kopnutí a pak už to šlo ráz na ráz. Rány, kopance, rány, nedokázal rozlišit, jaký úder zrovna dostává. Vzpamatoval se, až když ho otočili na záda. Jen bolestivě sténal a pokoušel se zaostřit na tři siluety, které se nad ním skláněly. Hlava se mu ale motala jak na kolotoči, takže i kdyby ti tři neměli tváře kryté černými maskami, stejně by je nedokázal identifikovat. Nejvyšší z maskovaných agresorů se k němu shýbnul, rozepnul mu bundu, chvilku měl Aleš strach, že to všechno dělá, aby ho dorazil. Cítil ale, že ho dotěrné ruce prohledávají, pak vytahují z náprsní kapsy všechno, co tam měl. Asi si vezmou kreditky a vypadnou, pomyslel

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 8

06.09.2026 1:28


LOVCI PEDOFILŮ / 9

si ne bez úlevy. Maskovaný – teď už Aleš poznal, že je to kluk – ale vytáhl z dokladovky občanku a vítězoslavně ji nastavil druhému maskovanému. „Máš to? Můžu?“ Druhý maskovaný zdvihl mobil a první do něj přečetl z Alešovy občanky jeho celé jméno i adresu. „Aleš Rys, Filipova 8, Praha 4.“ Pak mu pohrdavě hodil dokladovku i občanku na břicho. „Teď tě máme, úchyle. A můžeš se klepat strachy, až to hodíme na sítě. Až budou vědět všichni, co jsi zač.“ Plivnul na Aleše a otočil se na kolegu, který stále natáčel. „Viděli jste názornou ukázku toho, jak dopadnou všichni pedofilové. My je totiž dovedeme vypátrat. A taky potrestat, když na to policie sere. Jsme totiž lepší než policie. Jsme Lovci pedofilů.“ Kameraman sklopil mobil, na chvíli to vypadalo, že už skutečně odejdou. Třetí maskovaný ale pozvedl něco, na co Aleš pořádně neviděl. Chtěl se zvednout aspoň na loktech, možná se i převrátit na všechny čtyři, ale kopanec od toho, který natáčel, a prudký nával nové bolesti ho srazil zpátky na zem. „Co s tímhle?“ řekl třetí maskovaný. Dívčím hlasem. „Nenafotíme si to taky? Usvědčuje ho to, proč sem ten sviňák přišel.“ „Tohle stačí,“ potřásl kameraman mobilem. „Zahoď tu úchylárnu.“ Aleš viděl proti nebi, jak velkým obloukem letí kamsi do křoví malý plyšový medvídek. Neměl čas o tom ale přemýšlet. První z maskovaných se znovu naklonil do jeho zorného pole.

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 9

06.09.2026 1:28


10 / JAKO LOVNÁ ZVĚŘ

„Víš, jak se vytváří podmíněnej reflex u opic? Vždycky, když natáhnou ruku po banánu, dostanou elektrickou ránu. Jim to stačí ukázat dvakrát. Potřetí už se na ten banán radši vyserou. Člověk je prej chytřejší. Tak já doufám, že ti to stačilo jednou, hajzle.“ Znovu se rozmáchl nohou. Bylo to taky to poslední, co Aleš zaregistroval. Pak ho zaplavila milosrdná tma. –––––––

V zasedačce nefungovala klimatizace. Ale dusno, které se tu sráželo jak neviditelná mlha nad hlavami reportérů pořadu Očitý svědek, neměla na svědomí jen klimatizace. „Ty si nemyslíš, že přibývající případy zneužívání dětí je téma, Jano?“ probodával šéfredaktor publicistiky Jáchym Drtil pohledem reportérku Janu Horovou. Jako obvykle si k tomu posunul brýle na čelo, aby ještě zvýšil průraznost svých beztak dost pichlavých očí. Na to, že mu bylo dvaapadesát, kolem nich neměl kupodivu žádné vrásky. „To jsem neřekla,“ bránila se Jana. Vypadala starší než na svých čtyřiadvacet let. Možná i proto, že nepoužívala klasické ženské zbraně. Krátce zastřiženými nelakovanými nehty si právě projížděla rozčepýřenou kštici neurčité barvy, která jí padala volně do čela. Pak upřela na Jáchyma oči, nezdůrazněné žádnou oční linkou, stínem, natož umělými řasami. Přesto na ní byly nejzajímavější. Zvídavé, pochybovačné, výsměšné – do tolika výrazů se uměly proměnit. Teď se snažily tvářit neutrálně.

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 10

06.09.2026 1:28


LOVCI PEDOFILŮ / 11

„Je to téma, samozřejmě. Ale ne v tom smyslu, jak ho chceš pojmout ty.“ „A jak jinak bys ho chtěla pojmout?“ pokrčil Jáchym rameny. „Tím stokrát omletým: chudáci děti?“ zaparodoval. „Všude na ně číhají predátoři.“ „Ale všude na ně opravdu číhají,“ zkusil Janu podpořit další reportér Václav Stránský. Nesměle, protože nesmělý byl už od pohledu. Specialista na ekonomická témata. A především podvody. Obrátil se pro podporu k sousedovi Richardu Hlinkovi, ale ten byl zahleděný do mobilu. Jako obvykle, když se probíraly kauzy tak ubohé, jako je život obyčejných diváků. Richardovy náměty začínaly v horních patrech samosprávy, vedly přes tajné služby a končily až na Úřadu vlády. „O tom ale přece vůbec nevedeme spor!“ obrátil k Václavovi rozezlené oči Jáchym. Pak jimi přejel ostatní. „Tady jsme se přece nesešli proto, abychom probírali, jak to se zneužíváním dětí je. To všichni naši diváci vědí. Tady máme poradu, jak jim to téma prodat jinak. Aby je zajímalo. A to, co mi vyprávěl ten můj kamarád, ředitel děcáku, je přece alarmující. Nebo ne? Jestli se ty jejich holky samy fotí nahé, jestli se samy aktivně nabízejí pedofilům na adresách, které si mezi sebou prodávají, aby měly na drogy – pak to vlastně na tohle téma vrhá úplně jiné světlo.“ „Jaké jiné?“ neudržela se Jana, aby ho nepřerušila. „Jsou to holky z děcáků. Narušené.“ „Ale ta reportáž by kladla otázku: Kolik děvčat to takhle dělá i v normálních, harmonických rodinách, aniž by to jejich rodiče věděli?“ zůstal Jáchym neústupný.

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 11

06.09.2026 1:28


12 / JAKO LOVNÁ ZVĚŘ

„Tebe to téma opravdu neláká? Vzali jsme tě sem právě na tahle témata.“ „Taky je natáčím, ne? Ale s tímhle nesouhlasím,“ zakroutila rezolutně hlavou. „Takhle ne.“ „Ale proč ne, sakra?“ „Protože je založený na stejný logice, jako když o znásilněných ženských chlapi říkají: Mohla si za to sama.“ Jáchym se ušklíbl. „Ale spousta obětí znásilnění za to opravdu může, milá Jani. Když jdou v minisukních večer někam do baru a vracejí se přiopilé, nebo dokonce sjeté v noci, pak se nemůžou divit, že je někdo přepadne.“ Obrátil se na ostatní. „Nebo vy si to nemyslíte?“ Nikdo ani nehlesl, Radek, specialista na záhady a na nevysvětlitelné jevy všeho druhu, od UFO až po samovznícení, dokonce loajálně přikývnul. Všichni v redakci věděli, že je do Jáchyma zamilovaný. Jen Jáchym předstíral, že vůbec neví, jaká je Radkova orientace. Jana zaklapla notebook a začala se zvedat. „No počkej. Kam jdeš?“ zpražil ji pohledem Jáchym. „Porada ještě neskončila.“ „Mám ve střižně rozdělanou reportáž,“ usmála se na něj Jana medově. „Takže jestli chceš, aby byla zítra v kompletaci…“ výmluvně pokrčila rameny a téměř tanečním krokem vyklouzla ze zasedačky. Ještě slyšela Richarda, který si konečně vzal slovo. „Já tu mám zajímavou kauzu ohledně zbrojaře Slavíka a miliard, které se chystá investovat do médií…“ „A ty víš do kterých?“ ptal se Jáchym. „Zatím ne. Ale můžu po tom jít.“ „Tak když nic nevíš, soustřeď se radši na ten průser

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 12

06.09.2026 1:28


LOVCI PEDOFILŮ / 13

v bisce. A vůbec – do médií se přece nepouštíme, aby se jednou nepustily do nás,“ zasmál se Jáchym. „Tichá, ale všema respektovaná dohoda.“ –––––––

Ve střižně se klimatizace naopak snažila až až. Bylo s podivem, že tu střihačka Laura vydrží jen v tílku. Bohatě potetované ruce vytvářely dojem, že má teplé rukávy, ale jen pro toho, kdo Lauru neznal a nevěděl, co znamená bodyshaming. „Debil,“ ulevila si Jana a pohodila notebook i batůžek na střihačský pult. Laura pro jistotu posunula zbytky sendviče a rozpitou plechovku energetického nápoje kousek dál od cedulky TADY SE NEJÍ ANI NEPIJE! Otočila k Janě tvář, prostřelenou několika cvočky. „Čím tě zase nasral?“ „Vnucuje mi ty svý machistický sračky. Prej se mladý holky samy podbízejí pedofilům.“ „No, pedofilové je mají aspoň rádi, ne?“ ušklíbla se Laura a natáhla se ze své polohovací židle pro plechovku tak daleko, až se Jana lekla, že ji bude muset chytat. „Když to srovnám třeba se svou mámou…“ „Ještě ty začínej,“ mávla Jana rukou a posadila se vedle ní. „Už máš tu repku hotovou?“ „Mám,“ přitakala Laura a hodila prázdnou plechovku přes celou místnost do odpadkového koše vedle dveří jako zkušený basketbalista. „Hele, to se fakticky u rozvodu lidi dohadujou, kdo z nich bude platit plastický operace manželky?“

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 13

06.09.2026 1:28


14 / JAKO LOVNÁ ZVĚŘ

„Jak jsi viděla na těch záběrech od soudu, tak jo. Za chvíli se budou hádat i o brejle a o umělej chrup.“ Laura jen nevěřícně protočila oči. „Nakonec dodatečně ocením svýho fotra, že nám nechal doma všechno. Včetně svejch posranejch spodků, když utek ze dne na den k tý svý blondýně.“ Pak se vrátila k reportáži. „Prostřihy jsem tam dala, jak jsme se dohodly, a muziku podle svýho. Neva?“ „Va,“ zakroutila hlavou Jana. „Naše cílovka je diametrálně jiná než ta tvoje a rap nepovažuju za muziku ani já.“ „A za co teda?“ protáhla dotčeně Laura a hodila si bosé nohy v děsivě pomalovaných legínách na stůl. „Za recitaci primitivů s kriminálníma sklonama. Muzika se skládá z melodie, harmonie a rytmu. Když z toho zbyde jen rytmus, nedá se tomu v žádným případě říkat muzika.“ „Ty jsi dneska fakticky rozjetá,“ pokývala Laura uznale hlavou. „Ale já ti můžu zvednout náladu.“ „Jak, prosím tě?“ „Až se tě Jáchym za hodinu zeptá, co máš za nový skvělý téma, když jsi odmítla jeho pedofily, nebudeš se muset kroutit jak žížala na slunci.“ Otočila se k monitorům a zabubnovala potetovanými prstíky do klávesnice. „Něco ti ukážu. Našla jsem to na Snapchatu.“ Naskočila animovaná znělka, zjevně inspirovaná některou z divokých počítačových her, které si do nekonečna pouštěl Janin nevlastní bratr Péťa. Průlety snovým městem a řetězce světelných střel, zabíjející s oslnivými výbuchy zelenkavé příšery. „JSME LOVCI,“ huhlal chlapecký hlas v marné snaze

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 14

06.09.2026 1:28


LOVCI PEDOFILŮ / 15

o temný basbaryton. „LIKVIDUJEME TY VŮBEC NEJHORŠÍ PŘÍŠERY.“ Vzápětí naskočil reálný obrázek pražského parku v deštivém odpoledni. Šmírující kamera potají sledovala muže s hlavou v kapuci, přicházejícího po pěšině k umělé jeskyni. „Vypadá jako ctihodný občan, táta od dětí,“ komentoval chlapecký hlas kroky muže. „Ve skutečnosti je to ale velmi nebezpečný úchyl. Podívejte se jen na kousek korespondence, kterou jsme s ním vedli pod vymyšlenou identitou desetileté dívky Moniky.“ Vzápětí se objevily maily, z nichž kamera vypíchla kusy vět jako UKÁŽEŠ MI TO CO V POSTU? Nebo DĚLÁŠ SI TO TAKY? A nakonec KDY SE SEJDEM? A KDE? Kamera se vrátila zpět k muži. Tentokrát vycházel z jednoho temného výklenku u fontánky, rozhlížel se a pak nejistě zavolal: „Tak jsem tady, mourečku.“ „Není pochyb, proč přišel, co od mourečka tenhle hnusný úchyl očekával. A teď uvidíte, co od mourečka dostal,“ zasmál se ďábelsky hlas na videu. Vzápětí se muž ocitl pod náporem dvou maskovaných postav, které se do něj pustily hlava nehlava, pěstmi i kopanci. Dynamická kamera sugestivně kroužila kolem a nakláněla se nad muže, když už ležel schoulený v mokrém písku a naříkal pod kopanci, které ho ani na zemi nešetřily. Celou scénu podkreslovala veselá hudba z nějaké staré grotesky. Pak nešťastníkovi, který už jen bezmocně sténal, jeden z maskovaných vytáhl ze záňadří doklady a nastavil před natáčející mobil mužovu občanku. Přečetl celé jméno i adresu a hodil doklady zpět na ležícího muže. Plivnul na něj a otočil se do mobilu:

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 15

06.09.2026 1:28


16 / JAKO LOVNÁ ZVĚŘ

„Viděli jste názornou ukázku toho, jak dopadnou všichni pedofilové. My je totiž dovedeme vypátrat. A taky potrestat, když na to policie sere. Jsme totiž lepší než policie. Jsme Lovci pedofilů.“ „To je skutečný?“ obrátila se Jana k Lauře, když video dalším oslnivým výbuchem skončilo. „Nebo to má na svědomí ej áj?“ „Vypadá to opravdický. Jen ty efekty, muziku a ten hlas dělala ej áj. Aspoň podle mýho odhadu.“ „Je tam víc takových příspěvků?“ „Hledala jsem, i přes ej áj, ale nic jsem nenašla. To ale neznamená, že se další neobjeví.“ Obě si na okamžik vyměnily pohled, který poskytoval zároveň stejnou otázku i odpověď. „Stáhnout to asi nejde, co?“ protáhla Jana zklamaně. „Videa na Snapchatu se mažou hned po zhlídnutí. Když ovšem neumíš správný nastavení, aby tam zůstaly,“ zatvářila se Laura lišácky. Jana zvedla pochvalně palec nahoru. Pak se natáhla po notebooku a otevřela ho. „Pusť mi ještě jednou tu pasáž, kde do kamery cituje z tý občanky jméno a adresu.“ –––––––

„Ty to Jáchymovo téma nakonec budeš točit?“ podivil se kameraman Martin. Momentálně zápasil s problémem, jak dostat úzkými dveřmi výtahu dovnitř kameru, stativ, brašnu se zvukem a sebe. Jana už byla uvnitř, i s malou GoPro kamerkou na prostřihy a brašničkou se světly. „Není to už jeho téma, ale moje,“ opravila ho a natáhla

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 16

06.09.2026 1:28


LOVCI PEDOFILŮ / 17

se pod jeho tělem, aby zmáčkla příslušný knoflík do podzemního parkoviště. Přitom znovu ucítila tu zatracenou kolínskou a vzpomněla si, jak před půl rokem byli na reportáži v Ostravě a přespávali tam. Přece s ním nepůjdu do postele jen proto, že se mi líbí, tak krásně voní a mám v sobě pár skleniček! přesvědčovala tehdy sama sebe, když vyjížděli výtahem z hotelového baru ke svým pokojům. Ráno se radši zavřela v koupelně, aby neslyšela, jak potupně se Martin omlouvá manželce, že jí večer nezavolal, a zapřísahala se, že stejnou chybu už nikdy neudělá. „No, já slyšel od lidí, co byli na poradě, něco jinýho,“ řekl Martin a začal vytahovat zase celý ten kameramanský náklad z výtahu na parkovišti. Počkal, až se osvětlení automaticky nastartuje jako bílá příbojová vlna, kliknul klíčky, aby zjistil, který ze služebních vozů jim přidělili, a vykročil k němu. „Prej jste se tam šíleně chytli.“ „Aha. Tamtamy zase zesílily zvuk,“ odfrkla Jana pohrdavě. „To máš od Radka, že jo? Mně je jasný, kdo Jáchyma tak miluje, že by pro něj dejchal.“ „Myslíš Radka?“ „Nemůže ustát, že je Jáchym heterouš, tak žárlí na všechny ženský v jeho blízkým okolí.“ „Já jen, že si děláš zbytečně zle vzhledem k tomu, že tu jsi teprve půl roku, a ještě jako OSVČ,“ pokrčil rameny Martin a začal skládat všechny propriety do kufru vozu, ještě menšího než výtah. „Víme vůbec, kam jedeme?“ zeptal se, když vyjížděli nekonečným tobogánem k výjezdu z budovy. „Víme. Grébovka. Místo činu,“ řekla Jana a opřela si hlavu o okénko.

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 17

06.09.2026 1:28


18 / JAKO LOVNÁ ZVĚŘ

Už teď byla unavená, a to ještě nenatočili ani vteřinu. Nejdřív vyčerpávající rozhovor s Jáchymem. Čekala, že si ji vychutná, že jde žadonit o štáb na téma, které předtím odmítla. A Jáchym ji nezklamal. „Uvědomuješ si, doufám, že jsi tu jen díky protekci mýho bejvalýho kolegy Erika,“ neopomněl jí připomenout jako vždycky, když se dostali do sporu. „Jestli máš pocit, že neodvádím práci jako každej jinej, proč mě nevyhodíš?“ snažila se mu vyrazit tuhle zbraň z ruky. „To neříkám. Jen mi vadí, že odmítáš respektovat autority.“ „Jen ty, který jsou až moc autoritativní,“ smečovala a měla tichou radost z toho, jak Jáchym rudne. Nakonec se dohodli, že to tedy s těmi Lovci pedofilů zkusí. Když už uznala, že měl s tím tématem pravdu. Jen tak tak se udržela, aby nepráskla dveřmi jeho kanceláře a neřekla mu, co si o něm myslí doopravdy. Pak telefonát tiskové mluvčí policie. Tyhle děvenky se periodicky střídaly podle toho, která zrovna otěhotněla a která se naopak po mateřské vracela do práce. Ale všechny mluvily stejně: „Přečtěte si naše webové stránky, tam to je. Víc vám říct stejně nemůžu. Jo, vy to potřebujete pro televizi? Tak já to tu natočím a pošlu vám to. Dvacet vteřin stačí?“ Při posledním z telefonátů musela vyloudit příjemný tón. „Ahoj Jaroušku. Jak se vede? Hele, nevezli jste včera z Grébovky nějakého… počkej, podívám se… Aleše Ryse do nemocnice? Jo? A byl bys tak hodnej a řekl mi, kam jste ho vezli? Díky. A jak je na tom?“ Poslední odpověď

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 18

06.09.2026 1:28


LOVCI PEDOFILŮ / 19

neslyšela, protože Jarouškovi začala v sanitce vřískat siréna a musel hovor ukončit. Aspoň se jí posté nezeptal, kdy se konečně sejdou na skleničku a kdy bude moci ošetřit i ji, ha ha ha. Prase. „Ani tě Jaroušek nestihl pozvat na skleničku, co? Jako minule,“ ozval se Martin. Jana se k němu podrážděně otočila. „Ještě ty začínej. Žárlíš?“ Martin se jen mírně usmál. „Já si od těch tvejch pár orgasmů v Ostravě nikdy nic vážnýho nesliboval. Oba jsme byli pod parou.“ Tohle uměl. Zatímco Jana byla zvyklá smečovat ostře, tak, jak jednala ve všem, Martin byl to, čemu se říkalo Tichá voda břehy mele. Ale neužíval si její rozpaky o nic míň. „Aby sis taky sliboval, když jsi ženatej a s děckem,“ zabručela. Ale věděla, že Martin umí číst v hlase a v tónu stejně dobře jako ona, a rychle se odvrátila k okýnku, kdyby ji náhodou polil ruměnec jak nějakou školačku. Naštěstí jí vzápětí začal zvonit telefon a na displeji se objevilo jméno JOLANA. „Čaues Jolčo. Děje se něco?“ snažila se Jana o lehký, nezávazný tón. „Já tu Heduš snad zabiju!“ ozval se hlas její šestnáctileté sestry. „Co provedla?“ „Řekla jsem jí, ať umyje nádobí po svačině – a místo toho vztekle třískla hrnkem o stůl, až ho rozbila.“ „Tak snad jsi jí vysvětlila, že bude muset dát do kasičky to, co ten hrnek stál. A navíc si vezme místo Péti jeden den úklidu navíc.“

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 19

06.09.2026 1:28


20 / JAKO LOVNÁ ZVĚŘ

„Vysvětlila. Ale dělá, jako by neslyšela. Slyšela jsi, jo?“ zaječela Jolana a Jana si představila, jak obrací mobil ke čtrnáctileté Hedvice. Hedvika na ni určitě zase vyplázne jazyk a otráveně se svalí pozpátku na sedačku vedle desetiletého Péti, který si tam už několik hodin hraje na počítači. Některé věci nemusela vidět, aby věděla, jak se odehrávají. „A co dělá Péťa?“ zkusila to přece jen. „Má už úkol z matiky?“ „Jasně, že nemá! Hraje na Robloxu,“ práskla ho okamžitě Hedvika. Jana nasadila mentorský tón. „V pět jsem doma, Péťo. A víš, co bude, když ten úkol nebude. Slyšíš mě?“ „No jo,“ protáhl otráveně chlapecký hlas kdesi v pozadí. „Péťa, to je ten nevlastní brácha?“ ozval se Martin, když telefonát skončil. „Jo,“ přisvědčila Jana. „Chápu, že vaše máma umřela. Ale proč si ho nevezme jeho máma?“ Jana jen znechuceně stiskla rty. „Jako by umřela taky.“ –––––––

Už nepršelo, ale kaluže na pěšinkách teprve vysychaly a valivá, šedobílá oblaka zabraňovala slunci, aby park vysušilo. Prostranství u fontánky naštěstí ještě neokupovaly maminky s kočárky ani důchodci s pejsky. Možná i proto, že neměli tolik odvahy, aby přelezli policejní pásky,

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 20

06.09.2026 1:28


LOVCI PEDOFILŮ / 21

pleskající ve větru. Znělo to, jako by tu stále ještě někdo někoho fackoval. Jana si s páskami nelámala hlavu. Bez váhání je podlezla a podržela nad hlavou, aby mohl projít i Martin s kamerou. Byl natolik soběstačný, že ho mohla nechat volně natáčet pro pozdější prostřihy a pokrytí komentářů, zatímco sama okukovala stopy zápasu, které tu ještě zbyly v písku. Leckdo jiný by se spokojil s tím, že když to tu včera prohledali policejní technici, už se nedá stejně nic nového najít. Jana už ale věděla, jak snadno dovede pozornost oslepit rutina a oslabit lenost. Úsilí se vyplatilo. Technici asi prozkoumali okolí fontány i keře kolem, ale neobjevili malý podlouhlý předmět, který ležel o kus dál, napůl zapadlý v mříži nad jedním kanálem. Jana si ho nafotila na mobil a pak ho opatrně zvedla v papírovém kapesníčku. Až když si ho prohlédla zblízka, pochopila, že to je pepřový sprej. Mohl tam ležet náhodou, ale daleko pravděpodobnější bylo, že ho déšť spláchl od fontánky svažující se pěšinkou až ke kanálu. „Nemáš ňákej igelitovej pytlík z venčení toho vašeho vořecha?“ obrátila se na Martina. Martin se zatvářil dotčeně, ale vylovil z kapsy hned několik igelitových pytlíčků. Jeden jí podal. „Jako obvykle. A náš Luis de Funès není žádnej vořech, nýbrž šlechtic s rodokmenem.“ –––––––

Jednotka intenzivní péče měla zamčené vstupní dveře a na zvonění jen zareagoval v mluvítku nepříjemný ženský

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 21

06.09.2026 1:28


22 / JAKO LOVNÁ ZVĚŘ

hlas. Vysvětlil Janě, že pacienta Aleše Ryse nemá nárok navštívit ani jako příbuzná, neboť pacient se nachází v umělém spánku. „Sereme na to,“ otočil se Martin k odchodu. „Stejně ti nic neřekne. A nezapomeň na GDPR.“ „Děkuju, že mi tu kravinu připomínáš,“ odsekla mu Jana vztekle. „Jako bys nevěděl, že důležitější je mít natočeno a pak se rozhodovat, co zveřejnit a co ne, než nemít nic.“ Bylo znát, že ji něco napadlo. „Počkej ještě chvilku.“ Zvedla mobil a znovu vyvolila jedno z předchozích čísel. „Promiň, Jaroušku, že znova otravuju. Nechystáte se s nějakým pacientem sem na Karlák? Ne? Ale sestřičky z JIPky při svým sexuálním apetýtu určitě znáš, že jo? Já si to myslela. Jo. Přesně to bych potřebovala. Dvě tři minuty mi úplně stačí. Jsi zlatej.“ Martin hned pochopil, co zamýšlí. „Neblbni. Nemáš to už u Jáchyma dost rozlitý?“ „Proto taky chci, abys nic nevěděl. Ty průser mít nebudeš. Stačí, když mi tu necháš goučko.“ Neochotně sundal svůj kameramanský náklad z ramen, vybalil z brašničky malou kamerku a připravil ji k natáčení. Podal ji Janě, znovu se ověsil vybavením jak vánoční stromeček a nakročil chodbou pryč. „Budu sedět v bufetu.“ Vzápětí se otevřely dveře JIPky a ven vykoukla mladá, pěkně rostlá sestřička. „To jste vy, kvůli které volal Jaroušek?“ změřila si Janu klasickým ženským pohledem. Usoudila nejspíš, že tahle jí konkurovat nemůže, a o poznání vlídněji ji pustila dovnitř.

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 22

06.09.2026 1:28


LOVCI PEDOFILŮ / 23

„Ale dvě minuty maximum, jo?“ upozornila ji. „Je to ten pacient úplně v rohu,“ kývla k jedné z plent, které oddělovaly boxy s pípajícími přístroji. Aleše Ryse mohla Jana klidně natočit, aniž by ho poznal kdokoli. Z obličeje mu čouhala hadička jak stopka z jablka, přes tváře i přes čelo se mu křížily obvazy. I ruka se zabodnutou kanylou nesla známky násilí, modrala se obrovským hematomem. „Právě jsme na Jednotce intenzivní péče, kde oběť takzvaných Lovců pedofilů, Aleš R., skončila,“ kroužila Jana malou kamerkou kolem pacienta a tiše, takřka šeptem to komentovala. „Zatím je v umělém spánku, takže nám nemůže říct, kdo ho přepadl a proč. A co je pravdy na tom, že se útočníci představili jako Lovci pedofilů. Znal je? Dovedl by je identifikovat? To všechno zatím nevíme.“ Zaslechla rozezlené hlasy, mužský a ženský, rychle kameru vypnula a strčila do batůžku. Vzápětí se plenta rozhrnula a za ní se zjevil hněvivý výraz staršího lékaře. „Co tu děláte?“ „Tak,“ pokrčila rameny Jana. „Chtěla jsem se podívat, jak na tom ten chudák je.“ Lékař přejel kontrolním pohledem pacienta i přístroje, které monitorovaly jeho stav, a odtáhl plentu, aby jí uvolnil cestu ven. Na chodbě stál obrovský chlap s černým plnovousem. Místo slov ukázal Janě průkaz kriminální policie. Ondřej Halada, přečetla si na něm. „Můžete se mi legitimovat?“ I Jana vytáhla z kapsy průkaz. Novinářský. Chvilku jí to přišlo, jako kdyby právě začali hrát poker. I když bylo jasné, kdo drží trumfy.

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 23

06.09.2026 1:28


24 / JAKO LOVNÁ ZVĚŘ

„Jana Horová,“ zdvihl k ní oči od legitimace Ondřej. Spíš zkoumavě, než že by si ověřoval její identitu. I tak si stačila všimnout, že je má blankytně modré. „Můžete mi říct, co tu pohledáváte?“ „Sestřička vám jasně řekla, že sem nesmějí ani rodinné návštěvy. Natož novináři,“ přidal se lékař. „Pan primář má pravdu,“ pokýval hlavou Ondřej. „Dokonce i mě odmítl k tomuhle pacientovi pustit.“ Jana zaregistrovala, jak se pohledná sestřička za jejich zády třese strachy. „Omlouvám se, že jsem využila chvíle, kdy tady sestřička měla jinou práci, a proklouzla jsem k panu Rysovi,“ nasadila nejpokornější výraz, jaký uměla. „Ale ten jeho případ mě zaujal.“ „Pak jste se měla obrátit na naši tiskovou mluvčí,“ upozornil ji policista. „Jenže to by to musela být mluvčí, a ne omluvčí, pane kapitáne.“ Schválně nadsadila jeho hodnost, aby otestovala jeho ješitnost. Na kapitána by musel být starší. „Zatím jen poručík,“ nedopřál jí to potěšení. „A můžu vědět, čím vás tak zaujal? Obyčejné ublížení na zdraví. Možná vyřizování účtů, možná byl jen ten člověk ve špatnou chvíli na špatném místě. Ale to teprve musíme zjistit. Nic zajímavého na tom zatím není. Ani pro bulvár,“ neodpustil si drobné bodnutí. „Že vám to stojí za to, porušovat kvůli tomu elementární zásady ohleduplnosti.“ „Vy mě hodně podceňujete, že?“ nakrabatila káravě obličej a naklonila hlavu na stranu. „Myslíte, že nevím o tom videu na Snapchatu?“ Ondřej znejistěl. „Jakej… šn… šnaps?“ Tím posadil Janu na koně. „Šnaps z internetu jsem

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 24

06.09.2026 1:28


LOVCI PEDOFILŮ / 25

vážně ještě nepila. A při tý ignoranci se nedivím, že neumíte chránit ty nejohroženější.“ Vytáhla mobil a pustila mu video. Jak ho spolu s primářem sledovali, nespouštěla z Ondřeje oči. Opravdu to vypadalo, že je upřímně překvapen. I primářův výraz se změnil. Jako by u něj Aleš Rys najednou ztratil na ceně. „Dobře, dobře,“ řekl Ondřej rychle, když video skončilo. Usilovně se snažil, aby zamaskoval, jak ho právě ponížila. „Za tu informaci vám děkuju. Ale teď vás důrazně prosím – a zdůrazňuji to důrazně –, abyste opustila tento prostor a přenechala vyšetřování orgánům, kterým to přísluší. Tedy policii.“ „To bych ráda,“ pokrčila Jana rameny. „Jenže to by si nejdřív policie musela získat moji důvěru. Ještě něco vám ukážu.“ Stáhla si z ramene batůžek, zalovila v něm a podala policistovi igelitový sáček s pepřovým sprejem. „Tohle jsem našla na místě činu čtyřiadvacet hodin poté, co ho pečlivě propátrali vaši forenzní technici.“ „Co je to?“ uchopil nechápavě sáček a prohlédl si ho proti světlu. „To si zjistěte vy. Proto jsem se snažila, abych na něm nesmazala otisky prstů. Zdravím, pánové.“ Hodila si batůžek zpátky přes rameno a s lehkým koketním mávnutím nakročila k východu z oddělení. –––––––

Dům, kde bydleli Rysovi, byl obyčejný panelák v uličce, která končila jako slepá kruhovým objezdem. Pár

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 25

06.09.2026 1:28


26 / JAKO LOVNÁ ZVĚŘ

jehličnanů obrostlých křovím naštěstí blokovalo výhled z oken domu, takže Martin mohl nerušeně instalovat Janě do výstřihu košile mikroport. Když vyzkoušel ve sluchátkách, zda funguje, sesunul si je na krk. „Mám brát vůbec velkou kameru?“ zatvářil se pochybovačně. „Proč bys ji nebral?“ „No, já nevím, jestli by ti bylo příjemný, kdyby ti u dveří zvonili novináři z televize – a přitom táta by ti ležel v bezvědomí ve špitále.“ „My se přece jen slušně jdeme zeptat, jestli nám něco chtějí říct, nebo ne. Ale jestli ne, chci to mít natočené. Takže jako obvykle. Točíme, netočíme, znáš to.“ Systém točím–netočím znamenal v jejich hantýrce natáčení s kamerou pověšenou ležérně na rameni. Spousta lidí si vůbec nevšimla, že se natáčí. A když si všimli a zeptali se, bylo férové kápnout božskou. Většina lidí pak požádala, aby kameru vypnuli. Ale málokdo byl tak duchapřítomný, aby je upozornil, že nesmějí použít ani záznam, který už natočili. A s tím se dalo pracovat. Hnusně nebo odpovědně. Podle charakteru reportéra. Jana patřila k těm, kteří se pečlivě zamýšleli nad tím, co zveřejnit a co ne, aby náhodou neublížila někomu nevinnému. Teď momentálně pozorovala vchod do domu. Už dávno si odvykla zvonit na zvonek u vchodových dveří. Kdo chtěl zůstat neviditelný, obvykle nereagoval. A kdo reagoval v interkomu, většinou je do domu odmítl vpustit. Naštěstí se ke vchodu blížila maminka s kočárkem. Jana k ní rychle nakročila, shýbla se, aby jí s kočárkem pomohla.

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 26

06.09.2026 1:28


LOVCI PEDOFILŮ / 27

„Můžu vám pomoct?“ Maminka se šťastně usmála, společně dostaly kočárek dovnitř. Jana podržela vchodové dveře, dokud nedorazil i Martin s technikou. Podle nápisů na schránkách bydleli Rysovi hned ve druhém patře, takže Jana s Martinem vyšlapali k bytu po schodech. Bylo to nenápadnější, než jet výtahem. A hlavně tišší. Martin s kamerou si stoupl bokem, aby ho ten, kdo otevře, hned neviděl, Jana zazvonila. Chvilku bylo za dveřmi ticho, pak se dveře pootevřely. Ale jen na vzdálenost zarážky. Ve škvíře se objevil obličej dvanáctiletého chlapce. Napjatý, zkoumavý. Jana vyloudila úsměv. „Máš doma maminku?“ Chlapec nejistě přisvědčil. „Mám.“ „A můžeš nám ji zavolat?“ „Co jí chcete?“ „To řeknu radši rovnou jí.“ Dveře se zavřely, ale po pár vteřinách se znovu otevřely. Tentokrát se ve škvíře objevil obličej zhruba čtyřicetileté ženy. Byla ubrečená a tvářila se nepřátelsky. „Co chcete? „Jana Horová. Televize JKL. Chtěla jsem si s vámi promluvit o tom, co se stalo vašemu manželovi, paní Rysová.“ Na tváři manželky se objevil ještě nepřátelštější výraz než předtím. „Vypadněte.“ „Ale já…“ „Říkám: Vypadněte! Nebo zavolám policii!“ Vzápětí se dveře prudce přibouchly, až sebou Jana poděšeně cukla.

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 27

06.09.2026 1:28


28 / JAKO LOVNÁ ZVĚŘ

„To se moc nepovedlo,“ sklopil Martin kameru a vypnul nahrávání. „Asi nejsme první ani poslední…“ pokývala hlavou Jana a přivolala výtah. –––––––

Když vystupovali v přízemí z výtahu, uvolnila jim místo trojice puberťáků. Hošíci kolem třinácti, čtrnácti let s módními kšticemi zvanými rozcuch nad vylepanými krky. Pavoučí postavy jim ještě nestihly obrůst svaly. Postrkovali se, jak nastupovali do výtahu, rozdovádění nějakou chystanou klukovinou a potutelně se něčemu chechtali. Jednomu dokonce vypadl z pootevřeného batůžku sprej a vykutálel se až na chodbu. Právě ten sprej Janu upoutal. „Počkej,“ zarazila Martina a sledovala na displeji, do kterého patra mladíci jedou. Výtah se zastavil ve druhém, jak předpokládala. Jana s Martinem si vyměnili pohled a vykročili zpět po schodišti nahoru. Nemuseli ani našlapovat po špičkách. Trojice puberťáků byla plně zaujatá nápisem, který právě jeden z nich stříkal na dveře Rysových. Nebyl ještě dokončený, ale i „STARÝ HNUSNÝ PRA…“ stačilo, aby si ho člověk domyslel celý. „Dělej! Tady ti to ujelo!“ upozorňoval jeden z hochů pisatele hlasitým šeptem. Martin pozvedl kameru, Jana vykročila k puberťákům. „Ale ale, copak to tu tvoříte, pánové?“ Puberťáci zůstali jako opaření, ale jen na chvilku. Ten,

Jako lovna zver_001_az_328_TBB.indd 28

06.09.2026 1:28


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook