Den, kdy se Bibi narodila
Den, kdy se Bibi narodila, byl jasný jako první ranní paprsek slunce. Po světlemodrém nebi neplul ani jeden mráček. Vysoko na obloze se třepotali skřivani. Pustili se do veselého zpěvu. Je jaro! Je jaro! V hustém křoví, kde se Bibi narodila, začínalo být pěkné teplo. Velká mourovatá kočka si tu už před několika dny vytvořila pelíšek. Vystlala ho suchou trávou a stočila se do klubka. Koťata na sebe nedala dlouho čekat.
Jedno, druhé, třetí... a čtvrté! Bibi ucítila vůni. Zašimrala ji v čumáčku. Otevřela tlamičku a kýchla. Hepčí! Měkkými polštářky na tlapkách se dotýkala čehosi důvěrně známého. Bylo to velmi příjemné. Vlhké a měkké. Och, báječný pocit se jí rozlil od tlapek přes bříško až po ocásek. Co to je?
Máma kočka se spokojeně protáhla a pustila se do olizování mláďat. Čtyři mokrá bílá klubíčka vrněla. Bez zubými dásněmi se sháněla po maminčině mléku. Tři se přisála rychle, ale to čtvrté... Nemotorně se převracelo a několikrát zděšeně vypísklo.
„Co to piští?“
Dva kluci, kteří si nedaleko hráli s míčem, se ohlédli.
Otravný zvuk se ozýval z křoví.
„To budou myši! Mají tam hnízdo!“ vykřikl Tonda. „Pochytáme je!“
Už se těšil, jak vystraší starší sestru. Nemusel kamaráda pobízet. Vrhli se ke křoví. Chvíli se prali s větvemi rozložité trnky. Překvapeně vyjekli. Hleděla na ně mourovatá kočka. Packami chránila čtyři čerstvě narozená koťata. Tvářila se nevraživě, připravená vyskočit a vyškrábat vetřelcům oči.
„Kočka!“ vyhrkl Matěj. „A má koťata! To je ta toulavá, běhá k babičce na půdu.“
„Vezmeme si je?“ navrhl Tonda. V životě novorozená koťata neviděl. Natáhl k nim ruku, ale starší kamarád ho zarazil.
„Blázníš? Co s nimi? Jsou ještě slepá.“
„Slepá?“ nechápal Tonda. „Jak to?“
„Všechna koťata se rodí hluchá a slepá,“ vysvětloval Matěj. „Prokouknou až tak za čtrnáct dnů. Necháme je být. Kočce by se to určitě nelíbilo.“
Měl pravdu. Mourovatá tulačka z nich nespouštěla žluté oči, stále připravená vyskočit a kluky zle pocuchat. Tonda s Matějem ještě chvíli pozorovali doupě. Čtvrté koťátko se konečně přisálo a hltavě pilo. Tonda by kočky rád sledoval dál, ale Matěj pustil větve. Přikryly kočičí doupě jako střecha.
