Úvodní slovo
Životopis Karla Nováka
Olympijský deník Karla Nováka:
Cesta na olympiádu přes ikonický závod
Vítejte v Cortině
Až na vrcholky hor
Poslední klidný den
Tatra vzbudila v Alpách senzaci
Gynekolog a porodník Josef Gruss stál u zrodu mnoha sportů v Čechách
Trapas během zahájení
Diváky závody nepřitáhly
Schůzka se Sověty
Perný život fotografa a kameramana
Hvězdy v Cortině
Policistou vyveden ze stadionu
První televizní přenos olympijských her do Československa byl pirátské vysílání
Hokejisté zklamali
Hennrichova hvězdná chvíle
Hazard na olympijské sjezdovce
Božský Toni
Skokané na semaforu
Loučení s olympiádou
Vlak už nedohnali
Světový festival amatérských filmů v Cannes
VII. zimní olympijské hry v Cortině očima novináře Josefa Davídka
Rejstřík
VII. Zimní olympijské hry
Cortina ďAmpezzo 1956
Datum konání: 26. ledna 5. února 1956
Celková účast: 821 sportovců (687 mužů a 134 žen) z 32 zemí
Československá výprava: 41 sportovců (36 mužů a 6 žen)
Počet sportů: 8× 24 disciplín
Prožijme znovu výjimečné hry v Cortině 1956
Zimní středisko Cortina d’Ampezzo se v roce 1956 stalo dějištěm jedné z přelomových olympiád. Právě zde v Dolomitech se odehrálo několik významných premiér. Jednou z nich bylo místo konání. Přestože Italové patřili mezi aktivní účastníky mezinárodního olympijského hnutí již od jeho vzniku, hostili hry poprvé až v roce 1956. A své role se ujali skvěle.
K úspěchu her jim značně pomohlo i rozhodnutí spoléhat se při pořádání největší sportovní akce planety na nance od sponzorů. To byla také novinka v historii olympijských her. Díky takřka neomezeným prostředkům pořadatelé postavili moderní a architektonicky povedený olympijský stadion, byla vybudována i bobová dráha, skokanský můstek či stadion pro běžecké lyžování.
Dalším velkým poprvé v olympijské historii bylo, že během slavnostního zahájení skládala závodnický slib žena. Šlo o velký krok na dlouhé cestě k rovnoprávnosti žen, který udělala domácí sjezdařka Giuliana Chenalová Minuzzová. Do Cortiny dorazilo 32 reprezentačních výprav a poprvé mezi nimi na zimních hrách byla i ta ze Svazu sovětských socialistických republik.
Pod rudým praporem se srpem a kladivem ve znaku reprezentovalo 46 sportovců, kteří nakonec ovládli i neo ciální pořadí států. Úspěch sovětské výpravy odrážel i širší geopolitické ambice komunistického vedení SSSR, s jejichž důsledky máme u nás bohužel bohaté a smutné zkušenosti. Doslova nejviditelnější a nejúspěšnější premiérou se stal televizní přenos her. Právě v Cortina d‘Ampezzo 1956 se poprvé v dějinách živě přenášely hry do domácností s televizory a nechyběla u toho ani Československá televize, pro kterou to byly vůbec první mezinárodní televizní přenosy od jejího vzniku v roce 1953. Od té doby na našich obrazovkách nechyběly olympijské hry ani jednou a je tomu tak i o sedmdesát let později.
Olympijské hry v Cortině byly velké poprvé i pro fotografa a kameramana Karla Nováka, který byl součástí československé výpravy. Díky němu máme možnost hlouběji nahlédnout, jak vypadala olympiáda před sedmdesáti lety. Novák fotil a natáčel pro Státní úřad pro tělesnou výchovu a sport a zaznamenával především pro trenéry a sportovce záběry z tréninků či závodů, které pak sloužily pro další rozbory, jak zlepšit výkony reprezentantů, ale i jako metodika pro mládežnické sportovce.
Jeho snímky hojně využívali i novináři, kteří během her referovali pro svá periodika, ať už to byl časopis Stadion nebo noviny Lidová demokracie , Rudé Právo a mnohé další. Řada jeho fotek nejen z Cortiny, ale také dalších sedmi her, kterých se následně zúčastnil, posloužila i o desítky let později pro tvorbu mnoha publikací o historii olympijských her. Jak už bylo zmíněno, Novák byl i kameramanem a jeho barevný snímek z Cortiny nazvaný Filmování zakázáno vyhrál v roce 1956 hlavní cenu na Filmovém festivalu amatérských lmů v Cannes.
Dílo bylo postaveno na záběrech, jak je Karel Novák neustále vyhazován pořadateli ze stadionů a sportovišť, když se snaží natáčet sportovce a atmosféru her. Autor jednotlivé momenty doprovází i vtipnými krátkými komentáři. Publikum v sále se při lmu náramně bavilo. „Šestkrát během promítání se tleskalo různým záběrům a po promítání následoval několikaminutový potlesk. Věděl jsem, že mám vyhráno,“ vzpomínal Novák ve svých zápiscích.
Zásluhou Karla Nováka můžeme nasát atmosféru olympijských her z doby před sedmdesáti lety. Jeho unikátní fotogra e, lmy a zápisky nám dávají podrobněji nahlédnout, jak vypadaly olympijské hry v době dávno minulé a porovnávat je se současností. Tolik věcí se od té doby změnilo, ale olympijské myšlenky zůstávají stejné.
Zvu vás v této knize na cestu časem. Pojďme se vrátit do Cortiny d’Ampezzo v lednu a únoru 1956, kde se v tu dobu psala historie olympijských her, ale i mnoha lidských příběhů. Díky jedinečným materiálům Karla Nováka a jeho svědectví máte nyní možnost tuto výjimečnou kapitolu znovu prožít.
Patrik Vacek
Karel Novák
* 9. prosince 1925 † 13. listopadu 2007
Byl český fotbalový útočník, reprezentant Československa, sportovní fotograf a lmař. Za svou fotbalovou kariéru odehrál čtrnáct prvoligových utkání, během nichž nastoupil v dresech tří různých týmů: Slovanu Bratislava (1953), Sparty Praha (1953) a Bohemians Praha (1954). Vyučil se malířem pokojů u svého otce a absolvoval dvouroční školu bytového průmyslu (1947). Zlom v jeho profesní dráze nastal roku 1952, kdy se s národním výběrem vydal do Albánie. Ve dvou přátelských zápasech odehrál 84 minut, shodou okolností zde získal první zkušenost se sportovní fotogra í, u níž zůstal až do konce svého života.
Fotografoval na čtyřech zimních a čtyřech letních olympiádách. Jako fotograf Československého olympijského výboru zachytil například legendární zlaté triumfy Věry Čáslavské, Emila Zátopka, Olgy Fikotové či Jiřího Rašky. Je autorem řady slavných snímků, ale uspěl i jako lmař. Jeho snímek o zimních olympijských hrách v Cortině d’Ampezzo 1956 Filmování zakázáno získal hlavní cenu na festivalu amatérských sportovních lmů v Cannes.
V padesátých letech podepsal závazek spolupráce s StB. Za pořízení a šíření fotogra í z okupace ze srpna 1968 byl v roce 1972 vzat do vazby
Cortina d‘Ampezzo. Pro Karla Nováka to byly první olympijské hry, kterých se zúčastnil jako fotograf a kameraman. Celkem působil na osmi olympiádách.
a následně odsouzen za spáchání trestného činu hanobení státu socialistické soustavy a jeho představitele k podmíněnému trestu jednoho roku se zkušební dobou na tři roky.
V letech 1978 až 1990 pracoval pro týdeník Gól . Působil rovněž jako o ciální fotograf fotbalového svazu. Poslední velkou sportovní událostí, kterou
Novák fotografoval, bylo mistrovství Evropy ve fotbale v roce 2000 v Belgii a Nizozemsku. Jeho snímky zdobí většinu publikací věnovaných českému fotbalu. Za své úsilí získal roku 1995 Velkou plaketu Ceny JUDr. Václava
Jíry, udělovanou každoročně osobnostem, jež se významně zasloužily o rozvoj a propagaci českého fotbalu. Novákův přínos pro rozvoj sportovní a reportážní fotogra e ocenil rovněž Český olympijský výbor, když mu v roce 2007 věnoval speciální limitovanou edici kalendářů. V roce 2022 byla Českým olympijským výborem a nakladatelstvím PositiF vydána první ucelená publikace legendy sportovní fotogra e nazvaná Karel Novák: Malíř sportu , která byla oceněna druhým místem v soutěži Nejkrásnější české knihy 2022 v kategorii Knihy o výtvarném umění. Získala i druhé místo v soutěži Fotogra cká publikace roku 2022 a byla nominována v celosvětové soutěži Best Book Design 2023.
Cesta na olympiádu
přes ikonický závod
Nadešel olympijský rok a já sedím ve vlaku, který směřuje do rakouského Kitzbühelu společně s vedoucím československé žen ské běžecké štafety Vladimírem Páclem a kolegou Mirkem Janouš kem. Zde totiž trénují naši sjezdaři na olympijské hry. Nacházíme je v malém útulném hotýlku na jednom ze svahů. Po sobotním pří jezdu se těším na nedělní velké závody na slavném Hahnenkammu. Poprvé vidím mezi slalomovými praporky všechna sjezdařská esa, včetně zdejšího rodáka Toniho Sailera, který v tomto závodě zvítězil. Stejně tak jako předtím ve sjezdu i kombinaci. Z našich lyžařů byl nejlepší šestnáctý Evžen Čermák. Je tady opravdu dobré lyžařské prostředí. Dosti lanovek, které vás vyvezou na příkré svahy, a Rakušané to dokáží obchodně využít.
Večer vítáme v Kitzbühelu na nádraží sportovního funkcionáře Františka Kroutila, který se okamžitě po vystoupení z vlaku sezna muje s tvrdou zemí, neboť sníh je zmrzlý a nepříjemně klouže. Hned příští den odjíždíme vlakem do Cortiny, aby se vše připravilo pro příjezd naší výpravy. Franta Kroutil se ukázal jako nepostradatelný průvodce. Znal každý kopec a jeho vyprávění, jak zde byl jako turista na kole nebo později jako voják, nám velmi zpříjemnila cestu.
Konečná stanice, prosíme, vystupte si. Přes vlakové nádraží v Cortině d’Ampezzo prošly téměř všechny olympijské výpravy.
Až na vrcholky hor
Když byly hotovy moje přípravné práce, zbyl nám ještě jeden volný den. Věděli jsme okamžitě co s ním. Šponovky, boty, lyže namazat proti slunci a vzhůru na kabinovou lanovku, kterou jsme se vyvezli na horu Faloria, a odtud ještě jednou lanovkou, tentokrát to byly úzké oválné kabiny pouze pro pět osob, těsně na sobě přitlače ných. Ta nás vyvezla až do výše 2362 metrů na Tondi.
Pohled, který se nám naskytl, se dá velmi těžko popsat. Nád herné panorama italských Alp. Nechávám však hovořit Františka Kroutila: „Tam přímo proti nám je Tofana vysoká 3243 metrů. Od ní nalevo je toto pořadí – Marmolada 3343 metrů a kousek pod ní Nuvolau 2574 metrů. Dál nalevo v té dálce to je Civetta 3220 metry a docela vlevo to je Pelmo, hora vysoká 3168 metrů. Tady za námi je Sorapiss vysoký 3205 metrů. Tam v dálce za tím kopcem je pak Mis surina, kde se budou odbývati rychlobruslařské soutěže. Tam ještě vidíte také Son Forca a průsmyk Tre Croci. No a tady jako na dlani je Cortina ve výšce 1224 metrů. To vám ale nemusím říkat. Vidíte náš hotel, zimní stadion jako i na svazích za ní pod Tofanou všechny sjezdové tratě.“
Úspěšný alpský lyžař ze Slovenska Vladimír Krajňák byl již na hrách ve Svatém Mořici v roce 1948. Tehdy se však zranil během tréninku a na olympijských hrách měl závodní premiéru až o osm let později v Cortině d’Ampezzo. V obřím slalomu obsadil 38. místo, slalom nedokončil a ve sjezdu byl diskvalifikován. Zemřel ve věku 86 let při tréninku na závody veteránů, když utrpěl na lyžích smrtelný úraz.
Úzké kabinové lanovky stoupají do výšky přes 3000 metrů. Být cestujícím v nich vyžadovalo odvahu. 24. leden 1956
František Kroutil (vlevo) byl právník, který byl nadšený horolezec. Napsal řadu průvodců například o Vysokých Tatrách. Od roku 1958 byl generálním sekretářem Československého olympijského výboru. Od roku 1965 byl členem Mezinárodního olympijského výboru. Za svou celoživotní činnost byl oceněn Olympijským řádem.
Na obou fotografiích běžec na lyžích Jaroslav Cardal, který byl ve 36 letech nejstarším členem naší výpravy. Zúčastnil se trojích zimních olympijských her v letech 1948, 1952 a 1956. Jeho nejlepším mezinárodním výsledkem bylo 8. místo na zimních olympijských hrách 1948 ve Svatém Mořici.
