Prolog Vídeňský Prátr, v noci na čtvrtek 7. května 1896
Indiánská squaw neslyšela vůbec nic kromě vlastního dechu a pleskání měkkých kožených mokasínů po rozměklé půdě. Okolní svět se smrskl pouze do těchto dvou zvuků. V kalužích se povalovaly plesnivé zbytky starých žemlí, nakousnutý párek, rozmočené papírové kornouty… Již se šeřilo, poblíž svítila jediná lucerna a kromě ní stály přibližně po padesáti metrech plynové lampy, jejichž slabé světlo dopadalo na dlažbu Veletržní ulice ve vídeňském Prátru. A dál se již rozkládala neproniknutelná temnota. A právě tam squaw směřovala. Doufala, že ve tmě se svým pronásledovatelům ztratí. Uklouzla, upadla do kaluže, ale ihned zase vstala a běžela dál. Paruka se dvěma černými copy jí nakřivo visela do obličeje. Každý krok bolel, plíce pálily a ona umdlévala hlubokou únavou. Jen díky smrtelnému strachu dokázala pádit dál – pryč od mužů, pryč z pekla, z nějž se jí podařilo uniknout! Marie si přesně nevybavovala, jak vlastně dokázala utéct. Pravděpodobně jí tentokrát vnutili příliš slabou dávku. Pokaždé byla po tom zatraceném svinstvu ospalá a bez vůle. Muži si asi i tentokrát mysleli, že upadla do bezvědomí. Nechali ji ležet a probírali další plány. Pak už si Marie vzpomínala jen na to, že běžela po 9
Hrobnik a vrazdy v Pratru.indd 9
03.08.2026 12:55