Johannes Gottfried Mayer Bernhard Uehleke • páter Kilian Saum
BYLINKY Z KLÁŠTERNÍ LÉKÁRNY
Více než 100 léčivých rostlin Přesné receptury pro úspěšné domácí použití
KLUB
OBSAH
❖ Znovuobjevené staré poklady . . . . . . . . .10
Historie klášterního léčitelství; proč jsou tradiční znalosti pro naše zdraví hotovým požehnáním
❖ Portréty léčivých rostlin . . . . . . . . . . . . . .. 36
Nejdůležitější rostliny klášterního léčitelství – jak byly objeveny aco je činí tak cennými
❖ Zdravý rytmus
života
Pevný základ pro tělo, ducha aduši; jak můžeme znalostí jeptišek amnichů
účelně využít vnašem každodenním moderním životě
❖ Praxe klášterního
léčitelství . . . . . . . . . . .212
Osvědčené terapie, které skutečně pomáhají; jak působí ajak je může každý snadno abezpečně používat
Pro psychiku anervy . . . . . . . .214
Poruchy spánku anervozita . . . . . . . .216 Úzkostné stavy . . . . . . . . . . . . . . . . . .220
Deprese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .222
Pro d˘chací cesty
krku ahltanu
Zánûty vedlej‰ích nosních dutin
Pro srdce a obûhov˘ systém
krevní tlak
Pro ledviny amočové cesty . . .298
Ledvinové kameny
Zánět apodráždění močového měchýře
Zbytnění prostaty
Pro pohlavní orgány
Menstruační obtíže
Bolestivost azáněty ženských prsů .
Prodloužená nebo silná menstruace aporuchy cyklu
zvracení
Akné
Furunkly (nežity)
Bradavice
Houbové infekce
Bodnutí hmyzem
Solární dermatitida, popáleniny a opařeniny
Pro svaly aklouby
Zánětlivá revmatická onemocnění . . . .360 Dna .
Speciální část
Žaludeční astřevní potíže
Strach, nervozita anoční pomočování
❖ Praktické aplikace
Tajemství pátera Kiliána.
Jak si každý může připravit čaje, masti,obklady, inhalace a koupele
Správná příprava bylinkových čajů . . .394
Domácí příprava extraktů atinktur . . .395
Domácí příprava mastí
Účinné inhalace nad párou
Správné zábaly .
Léčebné koupele .
Rejstřík .
.396
.397
.398
.402
Seznam literatury
1. Prameny
Historické citáty vtéto knize pocházejí zníže uvedených vydání adokumentů.
Citované rukopisy
Alsaský lékopis, Frankfurt, Městská auniverzitní knihovna, Ms. germ. quart. 17
Leipziger Drogenkompendium, Lipsko, Univerzit ní knihovna, rkp. 1224
Ortolf von Baierland, Arzneibuch, Stuttgart, Württemberská zemská knihovna, Cod. HB XI 10
Citovaná díla
Adam Lonitzer, Künstliche Conterfeyunge der Bäume, Stauden, Hecken, Kräuter ..., Frankfurt nad Mohanem 1679
Albertus Magnus, De vegetabilibus: Klaus Biewer, Albertus Magnus, De vegetabilibus VI, 2, latinsky a německy. Wissenschaftliche Verlagsgesellschaft, Stuttgart 1992
Dioskurides, Materia medica: Julius Berendes, Des Pedanios Dioskurides aus Anazarbos Arzneimittellehre. Verlag Ferdinand Enke, Stuttgart 1902
Frauenheilkunde, anonym: Britta-Juliane Kruse, »Die Arznei ist Goldes Wert« Walter de Gruyter, Berlín aNew York 1999
Hildegarda zBingenu, Physica: Marie-Louise Portmann, Hildegard von Bingen, Heilkraft der Natur. Physica. Pattloch, Augsburg 1991
Hildegarda zBingenu, Causae et curae: Manfred Pawlik, Hildegard von Bingen, Heilwissen. Causae et curae. Manfred Pawlik, Augsburg 1997
Isidor ze Sevilly, Etymologie: W.M. Lindsay, lsidori Hispanensis Episcopi Etymologiarum sive originum libri XX. Oxford University Press, Oxford 1985
Johann Wonnecke von Kaub, Gart der Gesundheit: Peter Schöffer, Mainz 1485
Johannes Platearius, Curae (Therapien): Konrad Goehl za spolupráce Johanna Gottfrieda Mayera Kinderheilkunde, historische Zitate: Albrecht Peiper, Quellen zur Geschichte der Kinderheilkunde, Hans Huber, Bern aStuttgart 1966
Konrád zMegenbergu, Buch der Natur: Franz Pfeiffer (editor), Konrad von Megenberg, Das Buch der Natur, Stuttgart 1861
Loršský lékopis: Ulrich Stoll, Das Lorscher Arzneibuch. Ein medizinisches Kompendium des 8.Jahrhunderts, Codex Bambergensis Medicinalis1. Franz Steiner, Stuttgart 1992
Odo Magdunensis, Macer floridus: Johannes Gottfried Mayer aKonrad Goehl. Macer floridus aHerbarium Vituse Auslassera, Reprint-Verlag-Leipzig, Holzminden 2001
Plinius Secundus: Naturalis Historiae Libri XXXVII. Tusculum, Darmstadt 1979–1996
Walahfrid Strabo, Hortulus, Stoffler, Hans-Dieter Thorbecke, Sigmaringen 1997
2. Vybraná literatura
Bäumer, Änne: Wisse die Wege. Peter Lang, Frankfurt nad Mohanem, Berlín, New York, Paříž, Vídeň 1998
Benedictus. Symbol abendländischer Kultur, Belser-Verlag, Stuttgart a Curych 1997.
Berschin, Walter: Walahfrid Strabo und die Reichenau, Spuren 49, Deutsche Schillergesellschaft, Marbach am Neckar 2000
Hager, Hermann: Hagers Handbuch der Pharmazeutischen Praxis, Springer, Berlín, Heidelberg, New York mj. 1992
Hänsel, Rudolf aSticher, Otto sE. Steineggerem: Pharmakognosie – Phytopharmazie, Springer, Berlín, Heidelberg, New York 1999
Laux, Hans E. aTode, Alfred: Heilpflanzen, wie sie wachsen, blühen und wirken, Umschau Verlag Breidenstein, Frankfurt nad Mohanem 1990
Lohmann, Maria: Therapiehandbuch Naturheilkunde. Medizinische Grundlage, Diagnose, Therapie, Urban & Fischer, Mnichov a Jena 2000
Müller, Irmgard: Die pflanzlichen Heilmittel bei Hildegard von Bingen, Otto Müller Verlag, Salzburg 1982 Münzing-Ruef, Ingeborg: Kursbuch gesunde Ernährung, Verlag Zabert Sandmann, Mnichov 1999
Pahlow, Manfred: Das großeBuch der Heilpflanzen Gräfe und Unzer Verlag, Mnichov 1993
Roth, Hermann Josef: Schöne alte Klostergärten, Stürz Verlag, Würzburg
Roth, Hermann Josef: Apotheken- und Medizinalwesen im Barockstift. Botanik, Phytotherapie und Gartenkultur im Rahmen von Kolonialismus und Mission, Zeitschrift für Phytotherapie 22 (2001), str.224–228
Schilcher, Heinz: Phytotherapie in der Kinderheilkunde. Handbuch für Ärzte und Apothe ker, Wissenschaftliche Verlagsan stalt, Stuttgart 1999
Schilcher, Heinz aKammerer, Susanne: Leitfaden Phytotherapie, Urban & Fischer, Mnichov aJena 2000
Wichtel, Max (editor): Teedrogen und Phytopharmaka, Wissenschaftliche Verlagsgesellschaft, Stuttgart 1997
Zander: Handwörterbuch der Pflanzennamen. Editoři Fritz Eneke, Günther Buchheim aSiegmund Seybold, Ulmer Verlag, Stuttgart 1994
Předmluva
Johannes G. Mayer aBernhard Uehleke
Napínavé výpravy do minulosti: Ve středověkých foliantech lze dešifrovat překvapivě mnoho poselství azachraňovat učiněné poklady. Staré bylinkářské znalosti jeptišek amnichů obstojí ivprověrce přírodními vědami.
Tato kniha je výsledkem mnohaleté pionýrské práce. Přibližně 20 let hledal dr. Mayer varchivech aknihovnách prameny klášterní medicíny. Těmito prameny jsou mnohdy nečitelné pergameny, jindy zase nádherné rukopisy, napsané vrůzných jazycích.
Právě tak dlouho zkoumal dr. med. Bernhard Uehleke na poli lékařství metody přírodního léčení.
Sebrané vědomosti předků
Vdobě od 8. do 13. století byli mniši odpovědni za zdravotní péči oobyvatelstvo. Shromažďovali vědění minulých dob – starých Egypťanů, Řeků, Keltů aGermánů.
Klášterní léčitelství je historicky tak významné proto, že byla vytvořena obsáhlá lékařská díla, například spisy Hildegardy zBingenu nebo Macer floridus.
Tato díla neztratila platnost až daleko do 19.století. Nemálo přípravků klášterního léčitelství bylo všeobecně známo ještě včasech našich babiček. Mnohé
přetrvává vrodinných tradicích dodnes. Mezitím byly rostliny aurčité aplikace prozkoumány metodami přírodních věd amedicíny, abylo by pošetilé tyto poznatky nerespektovat. Klášterní léčitelství, jak je prováděno dnes, má smysl pouze, pokud se dají dohromady staré zkušenosti amoderní znalosti; násobí se tím jistota abezpečnost všech, kdo jich využívají. Není nikterak snadné vyzdvihnout poklad starých zkušeností našich předků – avšak vyplatí se to. Imy Evropané totiž máme tradiční medicínu, nejen Číňané.
Perly před našimi dveřmi
Vklášterním léčitelství jsou ctěny zkušenosti našich předků. Vtéto knize jsou popsány nejen rostliny schvalované avyužívané moderní fytoterapií (léčbou bylinkami). Spíše jde ospeciální výběr rostlin, které byly často používány vklášterním léčitelství aonichž existují moderní farmaceutické aklinické poznatky.Rostliny zavedené vEvropě jako léčivé teprvevposlední době jsme nezahrnuli, jestliže nikdy nehrály roli vklášterním léčitelství. Proto bude čtenář vtéto knize marně hledat jinan (ginkgo), ženšen nebo čajovníkový (Tea Tree) olej. Soustředíme se na perly, které leží před dveřmi našeho vlastního domova.
Poděkování týmu
Do tohoto tématu bychom se stěží mohli pustit bez prací würzburského historika medicíny prof. Dr. phil. Dr. med. Gundolfa Keila-- či bez odborných rad prof. Dr. dr. h. c. Franze-Christiana Czygana, který donedávna působil na katedře farmaceutické biologie ve Würzburgu. Prof. Dr. Malte Bühring na dosud jediné katedře přírodního léčitelství na Svobodné univerzitě Berlín dal podnět ke studiu starých způsobů chápání nemocí.
Bez výzkumné skupiny pro klášterní léčitelství, vzniklé ziniciativy Ústavu historie medicíny na würzburské univerzitě afirmy Abtei, by tato práce rovněž nebyla možná – obzvláště děkujeme oběma koordinátorům, Güntheru H. Reithovi zAbtei adr. Ralfu Windhaberovi zvýzkumné skupiny, adr. Konradu Goehlovi, který velmi pomáhal spřekladem. Ještě bychom rádi poděkovali páterovi Kilianu Saumovi, který nejen ve výzkumné skupině, ale iutéto knihy zprostředkovával stálý kontakt spraxí.
Na knize se přímo podílela lékárnice Katharina Englertová, která je spoluautorkou několika kapitol. Náš obzvláštní dík patří takélékárně KlösterlApotheke vMnichově za množství podnětů arad zpraxe.
Znovuobjevené staré poklady
Historie klá‰terního léãitelství; proã jsou tradiãní znalosti pro na‰e zdraví hotov˘m poÏehnáním
Znovuobjevené staré poklady medicíny
Proč jsou znalosti jeptišek amnichů pro naše zdraví hotovým požehnáním
Rada pro uzdravení: Mni‰sk˘ lékafi radí nemocnému svymknut˘mi azlomen˘mi kostmi. Levé pfiedloktí pacienta vãerveném plá‰ti má hotovou dlahu (zrukopisu ze 13.století).
Pod pojmem klá‰terní medicína se rozumí historie lékafiství vuωím smyslu vobdobí mezi 10. a13. stoletím. Vté dobû bylo ve‰keré »zdravotnictví« vrukou klá‰terÛ ajejich ‰kolen˘ch mnichÛ. Sklá‰terní medicínou se v‰ak dodnes spojuje iurãit˘ druh o‰etfiování: fytoterapie ãili léãení léãiv˘mi bylinami. Klá‰terní léãitelství se znaãnû odli‰ovalo od praktik antick˘ch lékafiÛ, ktefií soblibou zpracovávali na léky izvífiecí vnitfinosti, hady aÏáby. Tradice sbûru, pûstování apouÏívání léãivek asledování jejich úãinkÛ má kofieny jiÏ vpoãátcích lidské civilizace. Ve v‰ech dobách, ve v‰ech kulturách se lidé pokou‰eli léãit nemoci prostfiedky zpfiírody. Nejen ‰amani amedicinmani pfiírodních národÛ, ale iantiãtí lékafii studovali pfiírodu, zejména zvífiata, aaplikovali své poznatky pfii o‰etfiování nemocn˘ch lidí. Pfiipomínají to iãetné názvy léãiv˘ch bylin, jako napfi. ãesnek medvûdí.
Otcové léčení bylinami
První klenot nauky olécích
Materia medica je nejstar‰ím standardním dílem medicíny. Je jako vÛbec první kniha olécích ozdobena ilustracemi. Exempláfi zroku 512 je darem pro dceru fiímského císafie Flavia Avicia Olybria. Obsahuje pfiibliÏnû 400 nádhernû barevn˘ch celostránkov˘ch vyobrazení.
První portréty rostlin nalézáme jiÏ na tabulkách sklínov˘m písmem ze starobabylonské kultury. Snad nejobsáhlej‰í záznam obsahuje egyptsk˘ papyrus ze 16. století pfied Kristem, na nûmÏ je zdokumentováno asi 700 zvífiecích arostlinn˘ch úãinn˘ch látek. OEgypÈanech víme, Ïe vyuÏívali antibakteriálních úãinkÛ ãesneku acibule k prevenci masivního vypuknutí infekãních nemocí pfii stavbû pyramid.
Lékafiské znalosti prvních vyspûl˘ch kultur zãásti pfievzali vantice fieãtí uãenci, ktefií jsou povaÏováni za skuteãné zakladatele západní vûdecké medicíny alékafiské etiky. Jedním znejznámûj‰ích byl Hippokrates (asi 460–377 pfi. Kr). Byly po nûm pojmenovány souborné spisy, známé jako Corpus hippocraticum, vnichÏ jiÏ je popsáno mnoÏství aplikací rostlinn˘ch prostfiedkÛ pro léãení rÛzn˘ch nemocí.
První obsáhlou evropskou knihu oléãiv˘ch bylinách sepsal kolem r. 60 po Kristu fieck˘ lékafi Pedanius Dioskurides, pÛsobící v¤ímû. Jako první shrnul základy nauky oléãivech vknize Materia medica. Zpodrobného popisu asi 600bylin se rychle vyvinulo standardní dílo, které mûlo neobyãejn˘ vliv na evropskou medicínu. Jeho platnost trvala aÏ daleko do 17. století, vneposlední fiadû iproto, Ïe kaÏdá rostlina byla vyobrazena akromû pouÏití byla pfiipojena isynonyma vfieãtinû, latinû avjazyce star˘ch EgypÈanÛ. PfiibliÏnû ve stejné dobû vy‰la mnohasvazková nauka opfiírodû Naturalis historia Plinia Star‰ího (23–79), do níÏ byly zaãlenûny spisy nûkolika set antick˘ch autorÛ, mezi jin˘mi mnoho zpráv opouÏívání léãiv˘ch rostlin. Více neÏ kdo jin˘ ovlivnil historii medicíny na pfií‰tích 1400 let osobní lékafi fiímského císafie Marka Aurelia, ¤ek Claudius Galénos ãi Galenus zPergamu, naz˘van˘ téÏ Galén (129 aÏ asi 200). Jako první popsal nauku oãtyfiech ‰Èávách, která se naz˘vá humoralní patologie (zlatinského humor = ‰Èáva a pathologia = nauka onemocech). Ta se zakládá na pfiedpokladu, Ïe ve‰kerá pfiíroda, aÈ jiÏ jde oãlo-
Vzorem pro bylinkovou zahradu na ostrovû Reichenau vBodamském jezefie byla Zahradní báseÀ opata Walahfrida Straba (nahofie). Rajská zahrada, idealizovaná pfiedstava zahrady; ve stfiedovûku byla vÏdy obehnána zdí (dole).
Proslulý řecký lékař, logik a filozof Galénos zPergamu byl osobním lékařem císaře Marka Aurelia anejdůležitějším teoretikem antiky. Žil od r.129 do asi r. 200.
věka, živočicha, rostlinu či Zemi, sestává vždy ze čtyř prvků, které jsou ve vzájemné rovnováze. Zásadní význam má poměr těchto prvků, narušení této rovnováhy způsobuje, že se člověk necítí dobře aje nemocný. Úkolem lékaře je obnovit rovnováhu jednotlivých prvků. Do této teorie byla pojata imyšlenka řeckého lékaře Alkmaiona (kolem r.600), že zdraví spočívá vharmonii párů protikladů. Tato myšlenka existuje ivprincipu jinu ajangu čínské medicíny.
Ora et labora – modli se apracuj
Společné kořeny západní, čínské aindické medicíny
Evropské, čínské aindické léčebné metody se zdánlivě velmi od sebe liší. Existují však silné společné znaky. Například teorie, že nerovnováha jednotlivých prvků těla vede knemoci. Stejně jako Galén iindická nauka oléčení člení člověka asvět na prvky azákladní principy, takzvané bioenergie (tridoša): éter avzduch (vata), oheň avoda (pitta) azemě avoda (kapha). Podle ajurvédského pojetí je vyvážená rovnováha jednotlivých doša předpokladem pro zdravý život. Číňané vytvořili princip jin ajang: vše existující má svůj protipól.
Vdobě stěhování národů, kdy Germáni vpadli do cizích zemí a řádily takzvané justiniánské morové vlny, se kvetoucí antická kultura Středomoří dalekosáhle hroutila. Vchaosu zániku se ukázalo být velkým štěstím, že ještě před polovinou turbulentního 6. století mohl své dílo dokončit Benedikt zNursie neboli Nursijský, otec západního mnišství, který vtuctu klášterů dohlížel na řád, podobu adodržování klášterního života. Kolem roku 530 založil vlastní klášter na Monte Cassino vjižní Itálii – mateřský klášter benediktinského řádu. Svými znalostmi různých klášterních pravidel avlastními zkušenostmi vytvořil Benedikt zNursie řádovou řeholi tak přesvědčivou atak obsažnou, že papež aučitel církve Řehoř Veliký (r. 540–604) ji vyhlásil za závaznou pro všechny kláštery adokonce pro celou římskou církev. Sledujíc ideál syntézy vita contemplativa a vita activa zahrnuje Benediktova řehole (Regula Benedicti) všechny oblasti klášterního života; shrnuto vjedno jednoduché pravidlo: ora et labora – modli se apracuj. Starost oduši ( cura animae ) atělo ( cura corporis ) se stala ústřední záležitostí klášterního myšlení aživota. Na prvním místě měla být především péče onemocné. Anejen to – nemělo se pomáhat jen příslušníkům vlastního řádu, ale všem, kteří se na klášter obrátili se zdravotními problémy.
Revoluční myšlenka svatého
Benedikta
»Péãe onemocné musí mít pfiednost pfied v‰emi povinnostmi astát nad nimi.« Tato my‰lenka milosrdnosti alásky kbliÏnímu, jakkoliv je nám dnes dÛvûrnû známá asamozfiejmá, byla tenkrát revoluãní. Slabí anemocní byli totiÏ ve vzmáhající se fiecko-fiímské kultufie ãinûni odpovûdn˘mi za vlastní osud – apohrdalo se tedy jimi. Anyní pohlíÏelo kfiesÈanství na péãi onemocné, chudé aslabé jako na sluÏbu Kristovi. Na prvním místû byla péãe onemocné ajejich rekonvalescence. BenediktÛv pokyn postarat se onemocné aspeciálnû ktomu vzdûlávat jednotlivé mnichy nakonec vedl ke vzniku klá‰terního léãitelství. Vedle Benedikta hrál v˘znamnou roli pfii vytváfiení klá‰terní nauky olécích jeho fiádov˘ bratr Cassiodor (r. 490 aÏ asi 580). Po Cassiodorovû odchodu ze státní sluÏby zaloÏil tento vynikající politik aspisovatel jakousi mni‰skou akademii, vníÏ se kromû svobodn˘ch umûní vyuãovalo imedicínû. Cassiodor ve sv˘ch Institutiones (vznikl˘ch kolem r. 560) vyzval mnichy, aby poznávali vlastnosti bylin ajejich smûsí astudovali díla Hippokrata, Dioskurida aGalé-
Bûhem stfiedovûku se zobrazení vbylináfiích stávala stále pfiesnûj‰ími areceptury stále obsáhlej‰ími. Knihy na obrázku nahofie jsou pfiíklady ze 16. a17. století .
Pozdnû antické ilustrace rostlin ze známé Materia medica fieckého lékafie Dioskurida (dole).
Otec západního mni‰ství: Benedikt zNursie. Narodil se kolem roku 480 vumbrijském mûstû Norcia akolem r. 530 zaloÏil na Monte Cassino mezi ¤ímem aNeapolí svÛj klá‰ter.
Dvû dámy trhající ‰alvûj. Italská kniÏní ilustrace (konec 14. století) zdomácí knihy rodiny Cerruti.
na vlatinském pfiekladu. Kromû jmenovan˘ch antick˘ch dûl se mni‰i opírali pfiedev‰ím oPlinia. Zjeho rozsáhlé nauky opfiírodû (Naturalis historia) byly vypsány azhu‰tûny ve‰keré lékafiské v˘roky. Tak nakonec vzniklo kompendium, které bylo povaÏováno za standardní lékafiské dílo své doby. Zatímco Benedikt stavûl do popfiedí spí‰e aspekt péãe onemocné, Cassiodor se vûnoval jiÏ praktické v˘uce anávodu.
Záchrana písemnictví
Benedikt ve své fiádové fieholi ustanovil, Ïe vrámci konventÛ se má uãit arozvíjet ãtení apsaní. Mûlo to dalekosáhl˘ v˘znam pro vznik klá‰terní medicíny avzestup klá‰terÛ, stejnû jako Benediktova v˘slovná v˘zva mnichÛm, aby pfii jídle pûstovali náboÏensky povzná‰ející ãetbu aza rok pfieãetli alespoÀ jednu knihu. Tímto pokynem se totiÏvdobû politick˘ch aspoleãensk˘ch zmatkÛ zachovávala vbenediktinském fiádu schopnost ãtení apsaní, zatímco velká ãást obyvatelstva se propadala do analfabetismu. KdyÏ Karlovci, zejména Karel Velik˘, chtûli novû uspofiádat franskou fií‰i avybudovat správní systém, témûfi jiÏ neexistovali vzdûlanci umûjící psát. Mimo klá‰tery, které byly chránûny svou odlehlostí, byl spoleãensk˘ Ïivot aÏ na malé zbytky zcela zniãen válkami aepidemiemi. Stejnû ‰patná byla situace kolem tradování antiky vliteratufie. Novû zfiízená správa adiplomacie se chtû nechtû musely opírat oklá‰tery amnichy. Jen tam mohly b˘t sepisovány aãteny listiny aoznámení. Zaãal spoleãensk˘ avzdûlanostní vzestup klá‰terÛ. Na politickém ahospodáfiském v˘znamu získaly zejména královské klá‰tery, jako napfiíklad Lorsch, Reichenau aFulda. Opatství se stala centry správy apolitiky, rostl v‰ak iv˘znam studia pfiírodních vûd amedicíny. Umûní mnichÛ staré rukopisy nejen ãíst, ale iopisovat ve velkém poãtu, dopomohl klá‰terÛm knadregionální proslulosti arespektu.
Banální příčina chyb receptur âasto ov‰em mûli mni‰i co do ãinûní snaprosto neãiteln˘mi rukopisy. Nezfiídka byly recepty apopisy neãitelnû ãmárány
krátkozrak˘mi osobami pfii chabém osvûtlení. Ty se navíc snaÏily, aby drobn˘m písmem azkratkami ‰etfiily místem. Materiálem, na nûjÏ se psaly knihy olécích, totiÏ byly zvífiecí kÛÏe, ana sto velk˘ch listÛ bylo zapotfiebí kÛÏí zpadesáti jehÀat. Proto se nûkteré chyby táhnou knihami jako ãervená nit. Tak napfiíklad koncem stfiedovûku se jak mûsíãek, tak naprosto odli‰n˘ kaparovník objevují pod latinsk˘m jménem Caput monachi. Proto po staletí vbylináfiích kolují recepty smûsíãkovou kÛrou.
Vûdûní, které bylo po boufiích stûhování národÛ je‰tû dochováno, se pokusil pfiedat dal‰ím generacím biskup Isidor ze Sevilly (asi r. 570–636) ve sv˘ch Etymologiích (Etymologiarum sive originum libri XX). Vytvofiil pfiitom jakousi encyklopedii, která se navzdory nûkter˘m slab˘m stránkám ãetla po cel˘ stfiedovûk. âtvrt˘ díl se ãte jako základní kurs medicíny na kfiiÏovatce mezi antikou astfiedovûkem. Tato kniha ostatnû byla ipodnûtem kosmûlení se knovému zaãátku vmedicínû za vlády Karla Velikého, vdobû »karolínské renesance«. Prvním dÛkazem této zesíliv‰í vûdy je Lor‰sk˘ lékopis, sepsan˘ pravdûpodobnû pod vedením opata Richbodoa koncem 8. století vklá‰tefie Lorsch uWormsu. Ten se zvelké ãásti zakládá na antick˘ch pramenech, ale zab˘vá se idomácí flórou. Mnoho zrostlin, jako napfiíklad galgán nebo zázvor, které byly vantice díky obchodu sdalek˘mi kraji kdispozici ve velkém mnoÏství, bylo vdobû mnichÛ zLorschu ksehnání jen obtíÏnû – atudíÏ byly ivelmi drahé. Proto musela b˘t za nû hledána náhrada.
Hodnota Loršského lékopisu
Kodex zaãíná vysoce zajímav˘m textem, úvodním zdÛvodnûním. Tato »obrana medicíny« odráÏí konflikt, zda vykonávání medicíny je bohulibé ãi nikolivûk. Antické zdroje, znichÏ se koneckoncÛ Ïivila iklá‰terní medicína, totiÏ byly pÛvodu pohanského. Leckdy byly protkány povûrami, jako napfiíklad Pliniova Naturalis historia. Kromû toho se za raného kfiesÈanství vûfiilo, Ïe nemoc je zvlastního zavinûní aBÛh ji chtûl, kteréÏto zdání je‰tû bylo potvrzeno selháním lékafiÛ. Roku 573 lamentoval biskup ¤ehofi Toursk˘, souãasník Cassiodora:
Jepti‰ky pfii péãi onemocné ve ‰pitálu: symbolizují ctnosti chytrost, mírnost, odvahu aspravedlnost (francouzská kniÏní ilustrace zroku 1482–1483).
Soustfiedûné studium mnicha: Benedikt zNursie nafiídil, Ïe by kaÏd˘ mnich mûl pfieãíst alespoÀ jednu knihu za rok. Tehdej‰ím problémem bylo, Ïe knihy musely b˘t teprve pracnû opsány.
Páter Matthäus pfii sklizni vklá‰terní zahradû vScheyernu. Tento klá‰ter jiÏ ve vrcholném stfiedovûku vlastnil cenné lékafiské rukopisy.
Schématická zobrazení rostlin, jako vtomto anglickém rukopisu (vzniklém vletech 1190–1199), jsou vzácná, jsou v‰ak typická pro stfiedovûk.
»Co zmohou lékafii se sv˘mi nástroji? Více bolesti zpÛsobí, neÏ uti‰í.« Biskup ¤ehofi Toursk˘
Lor‰sk˘ lékopis poprvé obhajuje na základû míst zbible jednání lékafiÛ auvádí je do souladu skfiesÈanskou láskou kbliÏnímu. Hlavní ãást rukopisu sestává zpûti velmi zhruba uspofiádan˘ch sbírek receptÛ apokynÛ pro v˘Ïivu (dietetika). Vedle jednoduch˘ch alevn˘ch prostfiedkÛ ametod nabízí ivelmi sloÏité adrahé mixtury. Lékopis dokonce mûl obsah, aby bylo moÏno rychleji nalézt jednotlivé aplikace.
Razantní vzestup klášterů
Reformami Karla Velikého na pfielomu 8. a9. století se klá‰terní Ïivot znaãnû zmûnil. Léãivé rostliny byly nyní pûstovány ve vlastních zahradách klá‰terÛ amni‰i byli zasvûcováni do základÛ medicíny. Navíc jim bylo svûfiováno ‰kolství ipolitické ahospodáfiské oblasti. Tûmito reformami se klá‰tery vyvinuly vcentra vzdûlání a– jelikoÏ byly velkoryse odmûÀovány pÛdou – vdÛleÏit˘ finanãní faktor. Klá‰ter spoklidn˘m Ïivotem se mûnil vmísto vzdûlání, obchodu, správy apolitiky. Zejména královské klá‰tery Fulda, Reichenau aLorsch vytvofiily vlastní »mûsta«, která byla spravována sobûstaãnû avnichÏ tehdy Ïily, pracovaly amodlily se stovky mnichÛ (ve Fuldû bylo 400 fieholníkÛ).
Tyto klá‰tery byly ústfiedními nositeli fií‰ské reformy Karla Velikého, byla jim vCapitulare de villis, nafiízeních pro královské statky, pfiiznána vysoká dÛleÏitost. VobûÏníku bylo pfiesnû stanoveno, které rostliny mají b˘t vysévány asklízeny vklá‰terních zahradách Svaté fií‰e fiímské. Stímto povûfiením Karla Velikého mni‰i vytvofiili základ pro lékafiské o‰etfiení nemocn˘ch lidí apéãi onû.
Užitek klášterních zahrad
První klá‰tery zakládali mni‰i benediktinského fiádu vItálii, kde existovala vysoce vyspûlá zahradnická kultura ¤ímanÛ. V8. a9. století se jejich znalosti prostfiednictvím
mnichÛ dostaly do oblastí severnû od Alp; ti ssebou pfiinesli imnoho stfiedomofisk˘ch rostlin. Lidová jména nûkter˘ch rostlin, napfiíklad ‰alvûj (latinsky Salvia ) nebo hefimánek ( Chamomilla ), dodnes ukazují na tento pÛvod. KdyÏ klá‰tery jiÏ nedokázaly uÏivit své mnichy, opustili mni‰i tato stanovi‰tû avydali se do nov˘ch území. Pro zakládání nového klá‰tera ssebou brali irostliny aosivo atak se postarali ojejich ‰ífiení. Pokud nûkterá bylina chybûla, vyÏádali si ji od opatství sousedních klá‰terÛ. Cíl byl jasn˘: sobûstaãnost vzásobování. KaÏd˘ klá‰ter chtûl své mnichy Ïivit audrÏovat zdrav˘mi nezávisle na matefiském klá‰tefie asvûtsk˘ch vládcích. V‰e potfiebné kÏivotu se proto muselo pûstovat vklá‰terech nebo vymûÀovat. Tak vznikly klá‰terní zahrady, které byly jednoznaãnû rozdûleny na uÏitkovou zahradu ( hortus ) abylinkovou zahradu ( herbularius ). Sbírané rostliny byly su‰eny auchovávány ve speciálních prostorech. Ostatnû pojem droga je odvozen od stfiedonûmeckého slova »drög« (= such˘). Ze su‰áren azásobáren se
Znovuvzkfií‰ená minulost: nádherná klá‰terní zahrada klá‰tera Reutberg (Horní Bavory).
KfiíÏová chodba klá‰tera
Bustorf vPaderbornu je jak˘msi komunikaãním centrem klá‰terního Ïivota, zatímco bylinková zahrada byla místem práce.
pozdûji vyvinuly klá‰terní lékárny. Tam byly jednotlivé drogy zpracovávány, to jest fiezány, roztírány vhmoÏdífiích avzájemnû míseny. Vût‰ina receptÛ obsahuje mnoho jednotliv˘ch substancí pro zv˘‰ení úãinku, vnûkter˘ch recepturách se pouÏívá aÏ 100 rÛzn˘ch rostlin. Za to, Ïe dnes tak podrobnû víme, jak byla ãlenûna klá‰terní zahrada aco pfiesnû se vní pûstovalo, vdûãíme dochovanému plánu ideální klá‰terní zahrady (zhotovenému vdobû kolem roku 830). Vût‰ina klá‰terních zahrad vpodstatû odpovídá této pfiedloze.
Vzorový plán kláštera ze Sankt Gallenu
Záznamy pravdûpodobnû vznikly vklá‰tefie Reichenau na Bodamském jezefie. Pût velk˘ch se‰it˘ch kusÛ pergamenu je uchováváno vklá‰terní knihovnû vdne‰ním St. Gallenu – proto název Plán klá‰tera ze St. Gallenu (Svatého Havla). Na tomto rukopisném plánu je nûkolik zvlá‰tností: zahrada sovocn˘mi stromy slouÏí, jak se praví vzápisu mnichÛ, za místo posledního odpoãinku. Bylinková zahrada má b˘t zaloÏena pfiímo za ‰pitálem, kter˘ byl tenkrát jako oddûlená budova vykázán pro nemocné; existoval isklad na su‰ené rostliny. Ztûchto budov se pozdûji vyvinuly ‰pitály alékárny. Kromû podrobného plánu spfiesn˘m ãlenûním klá‰terní zahrady je na pfiipojen˘ch listech dokonce uvedeno, které rostliny se mají vysazovat. Existují tedy tfii rÛzné zahrady – ovocná, zeleninová abylinková, vnichÏ se mûlo pûstovat 16 rÛzn˘ch léãiv˘ch rostlin na dlouh˘ch obdélníkov˘ch záhonech. Na kaÏd˘ zá-
Óda na ideální zahradu
WalahfriedÛv Hortulus popisuje (lépe fieãeno opûvuje) 444 latinsk˘mi hexametry rozvrÏení ideální zahrady au24 léãiv˘ch rostlin jejich habitus aléãivé úãinky. Jsou to ‰alvûj lékafiská, routa, brotan, kalabasa, meloun, pelynûk prav˘, jableãník, fenykl, kosatec, libeãek, kerblík, lilie, mák, ‰alvûj mu‰kátová, vratiã mafií list, máta, polej, celer, bukvice, fiepík, ambrosie, ‰anta koãiãí, fiedkev arÛÏe.
hon se vysazovala jen jedna rostlina, aby byla zaruãena ãistota aminimalizována zámûna. Tak bylo moÏno poslat do zahrady ipomocníky. Místo sloÏitého latinského jména staãilo fiíci napfiíklad »první záhon ulevé zdi«. Ztûchto sektorÛ se vnové dobû vyvinuly záhony zaloÏené podle lékafiského pouÏití, napfiíklad pro zaÏívací potíÏe nebo pro onemocnûní d˘chacích cest. Dodnes lze obdivovat fascinující symetrii afiád záhonÛ léãivek vklá‰terní zahradû vSeligenstadtu, která byla pfied nûkolika lety obnovena podle plánu zobdobí baroka. Se sv˘mi ‰achovnicovû uspofiádan˘mi záhony léãiv˘ch rostlin sk˘tá náv‰tûvníkÛm fascinující pohled a pfiíjemné atmosféfie, která této zahradû aklá‰teru vládne, lze tûÏko odolat. Klá‰terní zahrada tedy mûla nejen lékafiské vyuÏití. Souãasnû odjakÏiva slouÏila mnichÛm ktûlesnému idu‰evnímu povznesení. Zahrady byly oázami klidu, meditace ahloubání. Umnoh˘ch dokonce rozeznívaly poetické struny jejich osobnosti. Nejlep‰ím dÛkazem jsou napfiíklad zahradní básnû Walahfrida Straba, plné nálad.
Mnich nasbíral bohatou úrodu bylin ksu‰ení (nahofie).
Pozdnû stfiedovûká svûdectví oklá‰terní zahradní kultufie: tyto knihy pocházejí zb˘valého benediktinského opatství Obertheres uBamberku (dole).
Îhavé rostliny proti studen˘m nemocem: napfiíklad kopfiiva se pouÏívala jako prostfiedek proti nachlazení aka‰li – ale iproti frigiditû aimpotenci (rukopis zklá‰tera Ebersberg zr. 1479).
Osvûdãené byliny zhistorie léãitelství (zBilz Große
Illustrierte Hausbibliothek –Bilzova Velká ilustrovaná domácí knihovna zr. 1901).
Šilhající mnich ajeho bylinková poezie
WalahfriedÛv Hortulus patfií snad knejv˘znamnûj‰ím poetick˘m ibotanick˘m mistrovsk˘m dílÛm své doby aje povaÏován za vynikající svûdectví oklá‰terním pûstování rostlin. Walahfrid Strabo (narozen r. 808 nebo 809; Strabo znamená ‰ilhav˘) byl mnich klá‰tera vReichenau, neÏ byl poslán na vzdûlání do Fuldy, jedné zevropsk˘ch ranû gotick˘ch elitních ‰kol. Jako b˘val˘ vychovatel Karla Lysého, jednoho ze synÛ Ludvíka PoboÏného, sepsal, pravdûpodobnû vCáchách, svou Zahradní báseÀ, zníÏ je patrna podobnost opûvované zahrady sklá‰terním plánem ze St. Gallenu. Vroce 849, jiÏ krátce poté, co pfies velk˘ politick˘ odpor pfievzal úfiad opata svého domovského klá‰tera Reichenau, se utopil ve vodách Loiry; byl právû na jedné ze svízeln˘ch cest ke svému královskému svûfienci.
»Fenykl (…), to se fiíká, uvolÀuje nad˘mání Ïaludku, okamÏitû uvolÀujíc podporuje váhav˘ chod dlouho ucpaného trávení. Dále kofien fenyklu, smísen˘ svínem, nápoj LeneaeÛv, atak uÏíván, zahání dusiv˘ ka‰el.«
Walahfrid Strabo (znûmeckého pfiekladu)
Tato pouãná báseÀ kromû popisu terapeutického vyuÏití obsahuje ipoetické chvalozpûvy na krásu rostlin, pfiiãemÏ Walahfrid smû‰uje staré prameny svlastními postfiehy adokonce dává praktické tipy pro péãi ozahradu.
»Roztrhej smyãky bez fiádu bujících kopfiiv azniã chodby, ob˘vané svûtloplach˘m krtkem, vyzdvihujíc pfiitom ÏíÏaly na svûtlo denní.«
Walahfrid Strabo (znûmeckého pfiekladu)
Macer floridus
Dal‰í nalezenou knihou oléãení bylinami je aÏ De viribus herbarum benediktina jménem Odo Magdunensis (zMeung-sur-Loire) ve druhé polovinû 11. století. Tato nauãná báseÀ, skládající se zvíce neÏ 200 hexametrÛ, popisuje léãivé úãinky pfiibliÏnû 80 rostlin. Pod titulem Macer floridus, zkrácenû Macer, získalo toto dílo jak vlatinû, tak vnûmeckém pfiekladu evropsk˘ v˘znam. Jsou doloÏeny
pfieklady do národních jazykÛ azpracování pro Anglii, Francii, Dánsko, ·panûlsko, Itálii anûkolikeré ipro Nûmecko. Îádn˘ jin˘ stfiedovûk˘ bylináfi nedosáhl takového roz‰ífiení. Jednotlivé kapitoly pojmenovávají rostliny ajejich primární kvality (napfiíklad zahfiívající nebo chladivé, vysu‰ující nebo zvlhãující). JiÏ vdruhém ver‰i potom zaãínají pouÏití arecepty. Odo napsal báseÀ, vníÏ nebyly – jako uWalahfrida – vpopfiedí poezie zahrady ajejích rostlin, n˘brÏ konkrétní moÏnosti lékafiského vyuÏití. VMacer se poprvé vyskytuje ihumorální patologie opírající se oGaléna, tedy vysvûtlení zdraví anemoci rovnováhou respektive nerovnováhou ãtyfi tûlesn˘ch ‰Èáv.
Teorie čtyř tělesných šťáv ¤eck˘ lékafi auãenec Galénos zPergamu jako první vypracoval pravidla pro pfiípravu lékÛ, která se od té doby oznaãuje téÏ jako galenika (nauka oléãivech). Tento osobní lékafi Marka Aurelia ov‰em proslul celou svou lékafiskou teorií. Byl silnû ovlivnûn uãením Hippokrata aAristotela,
svûtû: vyrábí tinktury tak, jak se vyrábûly kdysi. Pomocí destilaãního pfiístroje získává Ïádané úãinné látky (nahofie). Pro péãi onemocné zfiizovaly klá‰tery ve stfiedovûku vlastní lékárny (dole).
Páter Kilian ve svém
Osvûdãen˘ prostfiedek proti témûfi v‰emu: pou‰tûní Ïilou. Mûlo obnovovat harmonii ‰Èáv (kniÏní ilustrace zAnglie, kolem r. 1340).
jejichÏ názory zase byly silnû ovlivnûny fieck˘mi filozofy alékafii. JiÏ Hippokrates zastával názor, Ïe Zemû se skládá zprvkÛ – ohnû, vody, zemû avzduchu. Rostlinám obdobnû pfiifiazoval horké, suché, studené avlhké vlastnosti. UAristotela má pÛvod teorie, Ïe lidské tûlo sestává ze systému ãtyfi ‰Èáv – asice krve, ãerné Ïluãi, Ïluté Ïluãi aslizu. »Ideální«, tedy zdrav˘ ãlovûk má tyto ãtyfii ‰Èávy vharmonickém pomûru. Pfievládá-li v‰ak jedna nebo nûkolik ‰Èáv, dochází ke zvlá‰tnímu charakterovému atûlesnému zaloÏení. Napfiíklad pfiebytek Ïluté Ïluãi zpÛsobuje cholerick˘ (fiecky chole = Ïluã), tedy vznûtliv˘ aprchliv˘ temperament. Utrudnomyslného ahloubavého melancholika pfievaÏuje ãerná Ïluã (fiecky melas = ãern˘). Flegmatik je tûÏkopádn˘ ahouÏevnat˘ – jako sliz, jehoÏ má pfievahu. Akoneãnû sangvinik: pfiemíra krve povzbuzuje – je vesel˘ nebo dráÏdiv˘. Galén si kromû toho pfiedstavoval takzvané pneuma jako souãást vzduchu, kterou pfiijímáme kaÏd˘m nádechem akterá se vtûle pfiemûÀuje vducha Ïivota ( spiritus vitalis ), apoprvé spojil jednotlivé pfiedstavy vmnohostrann˘, komplexní systém. Îivotní síla azdraví kaÏdého jednotlivce závisí na správném pomûru tûchto ãtyfi ‰Èáv, ãtyfi prvkÛ ana inspirujícím »pneumatu«.
Vyléãení s˘rem aovãím hnojem
Staré recepty se ãasto témûfi neodli‰ují od dne‰ních aplikací, jindy naopak diametrálnû. Na rozdíl od lékafiÛ pozdního stfiedovûku, ktefií své léãebné nápoje soblibou svafiovali zÏab, hadÛ aãervÛ, mni‰i sice pouÏívali pfieváÏnû rostlinné léky, tím v‰ak jejich recepty nebyly nutnû chutnûj‰í, jak je patrno znásledujícího pfiíkladu. Pfii velmi tûÏkém zranûní sbércov˘m vfiedem doporuãoval Lor‰sk˘ lékopis mixturu zovãího hnoje, plísnû ze s˘ra amedu. Tato páchnoucí hmota, ponechaná 20 dnÛ na ránû, slibovala zázraãné uzdravení. Vûdci se domnívají, Ïe tento dnes excentricky pÛsobící recept byl úãinnûj‰í, neÏ se na první pohled zdá.
Pijavice apouštění žilou
Humorální patologie se pokou‰í vyrovnat pomûr ãtyfi ‰Èáv ovlivnûním jakosti tûchto ‰Èáv aodvádûním pfiebyteãn˘ch. Vyrovnané rozloÏení oznaãuje jako eukrasii, nerovnováhu jako dyskrasii. Odvádûní ‰kodliv˘ch ‰Èáv se praktikovalo klyst˘ry, projímadly, odsáváním apfiedev‰ím pou‰tûním Ïilou. Tyto formy terapie se provádûly po cel˘ stfiedovûk, ivklá‰terních ‰pitálech. Ve vût‰inû klá‰terÛ mûli prostor urãen˘ speciálnû pro nû.
Klá‰terní medicína se vprvní fiadû soustfiedila pfieváÏnû na podávání léãiv˘ch rostlin aminerálních látek, na poradenství ve vûcech v˘Ïivy ana profylaxi. Léãebné koupele nafiizuje Benedikt z Nursie jiÏ ve své fiádové fieholi. Ve stfiedovûku se