OBSAH Kraj ticha, rašelinišť a léčivých pramenů. . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Březovsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Mariánskolázeňsko. . . . . . . . . . . . . . . . 37 Bečovsko. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Tepelsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 Sokolov a okolí. . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Hornoslavkovsko . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Karlovy Vary a okolí. . . . . . . . . . . . . . 175 Bochov a okolí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 Toužim a okolí. . . . . . . . . . . . . . . . . . 213 Slavkovský les turistický. . . . . . . . . . . 227 Rejstřík. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236 p7P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 7
02.09.2026 12:21:49
Kraj ticha, rašelinišť a léčivých pramenů Těžko bychom u nás našli tak těžce zkoušenou krajinu, jako je Slavkovský les. Zejména vývoj po druhé světové válce byl pro ni doslova pohromou. I když se rozhodnutí proměnit ji na vojenský výcvikový prostor nakonec neuskutečnilo, stačily se v rámci jeho první etapy napáchat nedozírné škody. Výcviku armády by tu překáželi nejen obyvatelé, ale i všechno, co by někdejší osídlení jakkoli připomínalo. Aby tomu tak nebylo, o to se postarali chrabří vojáci, účinné výbušniny a silné buldozery, s jejichž pomocí byla do základů zbořena zdejší městečka, vesnice, osady i samoty se vším, co k nim patřilo. Dřív než se tu mohlo začít s výcvikem, ale zasáhla vyšší moc: ve Slavkovském lese byla objevena ložiska uranu, o který se velmi zajímal náš „velký bratr z východu“. Těžba uranové rudy dostala nakonec přednost a muže v zeleném vystřídali horníci, zatímco armáda dostala náhradou přiděleno jiné území – Doupovské hory. Výskyt uranu ve Slavkovském lese se naštěstí omezil jen na okolí Horního Slavkova. A protože jak známo všechno zlé je k něčemu dobré, obyvatele, kteří museli ve dvou etapách (nejprve po válce místní Němci, pak i noví čeští přistěhovalci) odejít, postupně nahradila příroda, která tak po staletích získala zpátky to, co jí kdysi člověk vzal. I díky tomu se tu dnes ukrývají skvosty, jaké nikde jinde u nás nenajdeme. Aby to tak zůstalo i nadále, byla k jejich ochraně v roce 1974 vyhlášena chráněná krajinná oblast Slavkovský les, zahrnující prostor o rozloze 610 km² mezi Karlovými Vary, Mariánskými Lázněmi a Kynšperkem nad Ohří.
že většina jeho území byla pod přísným dohledem císařského dvora, který pečlivě střežil zdejší lesy – zásobárnu dřeva, nezbytného pro provoz cínových dolů, a proto v nich byl zákaz jakékoli činnosti včetně zakládání nových osad. Současný název získala oblast podle města Horní Slavkov, které v časech cínové horečky platilo za symbol bohatství a luxusu. Hornická města, městečka a osady, zajišťující těžbu a zpracování cínu a dalších barevných i drahých kovů byly také na dlouhou dobu téměř jedinými zdejšími lidskými sídly. Na většině hornatého území rostl hustý pralesovitý les, ukrývající neprostupné bažiny, kde vládla divoká zvěř a lidé se sem téměř neodvažovali vstoupit. Územím procházela původní hranice mezi Čechami a Chebskem (do jeho připojení k Českému království v roce 1322), významnou strážní funkci tu plnil zejména tepelský klášter a královský hrad Kynžvart. Jádro Slavkovského lesa zůstávalo dlouho neobydlené, s výjimkou údolí Teplé, kde postupně vzniklo několik osad i hrad a město Bečov. Hornická činnost tu probíhala zejména v druhé polovině 15. a po celé 16. století; kromě cínu se těžily i další kovy, například
Až do závěru druhé světové války se pohoří jmenovalo Císařský les. To proto, p8P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 8
02.09.2026 12:08:49
stříbro. Rozhodující podíl na těžbě měli Pluhové z Rabštejna, kteří z výnosů dolů pohádkově bohatli. Skutečnou katastrofou byla pro zdejší oblast třicetiletá válka, zejména řádění Švédů. Po válce museli převážně protestantští horníci kvůli své víře opustit zemi, což spolu s vyčerpáním ložisek vedlo k postupnému úpadku těžby cínu. Obyvatelé byli nuceni hledat si jiné zdroje obživy. V roce 1792 zahájila v Horním Slavkově provoz první porcelánka v Čechách, vznikaly sklárny, brusírny kamene aj. Od konce 18. století se začal hlásit o slovo nový zajímavý obor činnosti – lázeňství, který navázal na ojedinělou tradici Karlových Varů. U Úšovic vzniklo na přelomu 18. a 19. století lázeňské město Mariánské Lázně, po roce 1822 založili Metternichové lázně v Kynžvartě, lázeňský dům vyrostl i u města Prameny. V roce 1938 došlo k odtržení Sudet včetně oblasti Slavkovského lesa a jejich připojení k Německu. Po skončení války v roce 1945 a odsunu německých obyvatel přišli do Slavkovského lesa noví čeští osídlenci. Ale – jak jsme už řekli – jen nakrátko. Odborníci se shodují na tom, že Slavkovský les má zejména čtyři fenomény: rozsáhlá člověkem téměř nenarušená rašeliniště, minerální prameny včetně léčivých, tvořících základ lázeňské léčby v Karlových Varech, Mariánských Lázních a Lázních Kynžvart, horninu hadec s neobvyklými vlastnostmi, ovlivňujícími příznivé složení zdejších stolních minerálek, ale i skladbu cenné flóry a fauny a v neposlední řadě i mokřinaté louky a podmáčené lesy. Raritou, která je k vidění jen v západočeské lázeňské oblasti, jsou bahenní sopky (mofety), z nichž puklinami v zemském povrchu vyvěrají oxid uhličitý a sirovodík. Na relativně malém území tu uvidíme místa připomínající severskou tajgu, islandské sopky, irská vřesoviště a finské mokřady. Dnešní
Slavkovský les, to jsou náhorní plošiny, zbrázděné hlubokými údolími, otevřené pláně s rozsáhlými loukami i pastvinami, zdánlivě nekonečné lesy, často s neprostupnými mokřinami. Území s minimálním osídlením, téměř bez průmyslu. Neznamená to však, že by si tu na své nepřišli milovníci památek. Pokladnicemi historické architektury jsou zdejší lázně s klasicistními, empírovými a historizujícími kolonádami, pavilony, lázeňskými domy, hotely a rozhlednami, mezi památky mimořádného významu patří hrad Loket, hrad a zámek Bečov nad Teplou (s relikviářem sv. Maura), zámky Kynžvart a Sokolov či klášter v Teplé, romantiky potěší zříceniny hradů Andělská Hora, Hartenštejn a Kynžvart, k technickým památkám patří ojediněle dochovaná Dlouhá stoka a pozůstatky dolování v Horním Slavkově, Krásně a zejména veřejnosti zpřístupněný cínový důl Jeroným v zaniklé Čisté. Za návštěvu rozhodně stojí i muzea v Mariánských Lázních, Horním Slavkově, Krásně, Karlových Varech-Doubí a Sokolově, k pozoruhodným památkám lidové architektury náleží chebský hrázděný statek v Milíkově a Manský Dvůr u Dolního Žandova, neobvyklou vizitku alpské architektury představuje dřevěný lovecký zámek a skupina srubů v Kladské, spíše za kuriozitu můžeme označit mumie pod kostelem v Mnichově.
p9P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 9
02.09.2026 12:08:50
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 10
02.09.2026 12:08:55
p BřezovskoP Tak jako v Podkrušnohoří najdeme řadu příkladů zbytečně zlikvidovaných obcí kvůli plánované těžbě hnědého uhlí, která se nakonec jejich území nikdy ani nedotkla, najdeme ve Slavkovském lese obdobné případy. Tady se však nejednalo o uhlí, ale o vytvoření vojenského výcvikového prostoru. Z plánovaného cvičiště československé armády se nakonec „podařilo“ realizovat pouze první etapu – totální zničení všech lidských příbytků a dalších staveb, vymazání desítek, možná stovek obcí, osad a samot z mapy Čech, případně jejich značné zmrzačení. Po čase se však ukázalo, že to všechno bylo úplně zbytečné – vojenský újezd nakonec vznikl jinde a Slavkovskému lesu zbyly jen jizvy a oči pro pláč. Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Svým způsobem na tom vydělala zdejší příroda a také lidé s duší romantických objevitelů, kteří se především sem, na Březovsko, vydávají hledat v opuštěném zarostlém terénu pozůstatky někdejších staveb, případně přikládají ruku k dílu, aby i to málo, co z nich zbylo, nezaniklo úplně a beze stop. V. S.
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 11
02.09.2026 12:08:59
Březovsko
Jméno podle bříz
Centrem Březové je náměstí Míru
od vsi zahájena otvírka nového uhelného lomu Silvester, který pak byl v provozu celých 40 let. Přesto si Březová stále udržovala ráz malé zemědělské vsi. Ještě v roce 1945 měla pouhých 20 popisných čísel, zato ve druhé polovině 20. století se rozvíjela rychlostí přímo raketovou. Přeměnu malé zemědělské vsi v moderní dělnické sídliště zahájila po roce 1947 sklárna v sousedním Dolním Rychnově, která tu vybudovala domky i činžáky pro 102 rodiny svých zaměstnanců. Záhy ji následovaly doly: nejprve zde vystavěly internát a tzv. domovy pracujících, později další obytné objekty. Na konci roku 1952 měla Březová již 700 obyvatel, z toho 450 Čechů, 130 Slováků, 120 Němců a 30 Maďarů. Byly však i problémy: část sídliště vznikla v místech bývalého vysušeného rybníka, což působilo řadu těžkostí, za růstem obyvatel pokulhávala základní občanská vybavenost, pravidelná autobusová linka do Sokolova byla zavedena až v roce 1952, do školy musely děti dlouho chodit do Dolního Rychnova; vlastní osmiletku získala Březová až v roce 1958. K obci bylo postupně připojeno několik okolních vsí a osad, stejně jako katastry některých sídel, která zanikla v souvislosti
Jedním z míst, odkud se můžeme vydávat na objevitelské výpravy do Slavkovského lesa, je malé město Březová, dnes domov pro 2 600 obyvatel. Je to město převážně mladé a moderní, které se rozvíjelo hlavně po druhé světové válce; městský status získalo teprve po roce 1960. Leží na mírných svazích první linie zalesněných vrchů Slavkovského lesa, na dohled rozsáhlého hnědouhelného dolu, od kterého je odděluje dálnice D6, asi 3,5 kilometru jižně od středu Sokolova. Vzniklo jako slovanská okrouhlice, slovanské bylo od počátku i jméno, odvozené od bříz, kterých tu v minulosti rostlo značné množství. Vycházelo z něj i pojmenování německé: Prösau. Nejstarší písemná zmínka o původní osadě pochází z roku 1353; od první poloviny 17. století byla součástí nosticovského sokolovského (falknovského) panství. Dlouho zůstávala jen malou vesničkou – před polovinou 19. století měla pouhých 15 domů a 81 obyvatel. Samostatnou obcí se Březová stala až v roce 1888. Doba první republiky přinesla některé z vymožeností moderní doby: například v letech 1923–1924 byla vesnice elektrifikována a vybudován vodovod. Pracovní příležitosti nabízely hnědouhelné doly v blízkém okolí. V roce 1939 byla v nevelké vzdálenosti Březová, smuteční kaple na hřbitově p 12 P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 12
02.09.2026 12:09:05
Březovsko Vyhlídkové místo U Kaple nad Kamenicí
se zřízením vojenského výcvikového prostoru v letech 1946–1954; to vše přispělo k povýšení Březové na město. Současná Březová je významným centrem veškerého dění pro široké okolí. Obyvatelům slouží nově zrekonstruovaný kulturní dům
a multifunkční centrum s městskou knihovnou, kinem, restaurací a halou, která slouží i pro kulturní akce. Ze sportovních zařízení vyniká moderní bowling centrum, známá je zdejší motokrosová trať. Okolí nabízí ideální podmínky pro běžecké lyžování, v částech Kamenice a Lobzy se pravidelně upravuje několik běžeckých tras.
Bylo – nebylo… Do kopců Slavkovského lesa míří z Březové údolím potoka Tisová silnice, která se po 1,5 kilometru dělí do dvou směrů – na Kamenici a Lobzy. Ve vesnici Kamenice žádné pozoruhodnosti nenajdeme – snad s výjimkou příjemné hospody s poněkud exotickým jménem Kamčatka, známé skvěle ošetřeným pivem. Stojí ale za to vystoupat odtud po neznačené polní cestě, lemované ohradou z dřevěných klád, na dvojitý vrcholek kopce zvaného U Kaple (Kapellenberg, 659 m). Je to půvabné místo. Na jednom z vrcholků při okraji malého hájku stojí kaplička sv. Maří Magdaleny, kterou dal vystavět některý ze sokolovských Nosticů kolem poloviny 18. století. Po druhé světové válce zůstala bez údržby, zpustla a téměř se rozpadla. Teprve v roce 2007 se ji zásluhou města Březové podařilo zrekonstruovat. Druhý zcela holý vrcholek byl upraven na vyhlídkové místo: pohled
k údolí řeky Ohře a Krušným horám, na jezero Medard i některé oblasti Německa je opravdu impozantní. Pokud se z křižovatky v údolí Tisové vydáme na druhou stranu, dojdeme do prastaré farní vsi Lobzy, přesněji řečeno k tomu, co z ní do současné doby zůstalo. Ves, připomínaná již ve 14. století, stávala na vysoko položené planině pod Zlatým vrchem. Pod její křídla patřilo několik okolních osad, mívala kostel, faru, školu a na čtyři desítky obytných domů. Většina obyvatel byla poddanými hrabat Nosticů, jen místní radní podléhali radě města Sokolov. Právě oni byli v roce 1715 pro odmítání robot vzati do želez a v městském „arestu“ strávili šest neděl, než přišli k rozumu. Zdejší usedlíci byli většinou luteráni a své víry se navzdory přísným zákazům a nařízením drželi ještě dlouhou dobu.
p 13 P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 13
02.09.2026 12:09:09
Březovsko U Kaple, pohled na elektrárnu Tisová
Kantoři Krausové Na lobezské škole působil nepřetržitě po dvě sto letí učitelský rod Krausů, v němž se učitelské po volání dědilo z otce na syna. Poslední přísluš ník této učitelské dynastie zemřel v roce 1855. V dějinách regionu ale zůstane trvale zapsáno především jméno učitele Karla Krause (1764 až 1826), který v roce 1816 dokončil sbírku 47 místních lidových písní, a jak bylo tenkrát zvykem, věnoval ji nosticovské vrchnosti. Vzácná sbírka naštěstí nezapadla a byla již v 19. století publikována. Po zavedení autobusového provozu ve dvacátých letech 20. století se okolní terény začaly využívat pro turistiku a zimní sporty. Slibně se vyvíjející budoucnost Lobzů a okolních vesnic ale zhatily válka, poválečný odsun obyvatel a následné zřízení vojenského prostoru. Bývalou obec připomínají jen čtyři novodobé dvojdomky, nějaká ta garáž a kůlna a nevzhledný zemědělský areál. To vše ale vyrostlo až po zrušení budovaného armádního areálu jako nová osada pro zaměstnance státního statku, který tu zřídil kravín. Dnes zde žije pouze několik obyvatel. Původní Lobzy postihl stejný osud jako všechny okolní vesnice – byly zbořeny tak důkladně, že je dnes připomíná už jen dvojice rybníčků poblíž silnice. Někde mezi nimi a zemědělskou farmou stával pozdně gotický
kostel sv. Vavřince z 15. století se hřbitovem, přestavěný barokně koncem 18. století. Po likvidaci obce byl jako jediný zachován, zůstal ale opuštěný a neudržovaný. To, co z něj ještě přežívalo, bylo však počátkem šedesátých let bez milosti strženo. Dnes je zde jen prázdné místo.
Jen zarostlé základy Bývalou obec Lobzy připomíná alespoň několik málo objektů, takže z mapy nezmizela úplně. Většina ostatních sídel – městeček, vsí a osad – však takové štěstí neměla a zůstala po nich jen jména: Paseka, Vranov (Frohnau), Krásná Lípa (Schönlind), Ostrov (Wöhr), Týmov, Bystři na, Smrkovec (Schönficht), Horní Žitná, Dol ní Lazy, Studánky, Libava a Čistá (Lauterbach, Litrbachy). Po zřízení vojenského výcvikového prostoru Prameny ztratily Lobzy právo na exis tenci, chrabří vojáci je rozstříleli a trosky zpla nýrovaly buldozery. A když už byli v ráži, zlikvi dovali při tom také hřbitovy, kříže, boží muka, sochy a pomníky, prakticky veškeré stopy po živo tě zdejších obyvatel. O zbytek se postarala divá příroda, která rychle pohltila vše, co ještě zůsta lo. Dnes plochu bývalých sídel pokrývá většinou vzrostlý les nebo křoví, ruku v ruce s vysokou trá vou a kopřivami, a mezi tím místy základy bý valých objektů, malé kusy zdí, propadliny či za suté sklepy, někde i povalené náhrobky, podstavce
p 14 P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 14
02.09.2026 12:09:12
Příliš mnoho Fritschů Obec Libava se mohla pochlubit jednou zají mavostí: z dvaceti domů, které zde stály v me ziválečném období, celkem sedm patřilo lidem se jménem Fritsch. Proto se obci také místně říkalo Fritschendorf. A co víc – hned čtyři ze zdejších Fritschů se jmenovali Josef, takže místní pošťáci měli často problémy s doručováním dopisů. Ne obvyklé bylo i to, že se v této malé vesničce na cházela i kancelář banky Raiffeisenkasse s působ ností pro řadu okolních vesnic.
Březovsko
soch nebo pomníčky padlých. Nenávratně tak zmizelo i to, co mělo architektonickou nebo his torickou cenu. Třeba ve Vranově stával román ský kostel z první poloviny 13. století, doplněný o faru a školu, stejně jako ve Smrkovci, kde bý val o málo mladší kostel gotický, v Krásné Lípě zase renesanční, barokně přestavěný zámek. Nad Smrkovcem po sobě armáda zanechala vizitky v podobě bunkrů – betonových pozorovacích ob jektů pro ostré střelby, stojících na loukách jiho východně od bývalé obce.
Tajnosti zaniklých mlýnů Východně od Lobzů protéká zalesněným údolím asi dvacet kilometrů dlouhý Lobezský potok. Pramení v srdci Slavkovského lesa v rašeliništi Paterák v nadmořské výšce 822 metrů a teče stále zhruba k severu, zpočátku neosídleným zalesněným územím bývalého vojenského újezdu Prameny, míjí někdejší oblast těžby cínu u zaniklého městečka Čistá a od osady Podstrání vytváří malebné hluboké, místy skalnaté, z větší části zalesněné údolí, kterým prochází silnice. Pak pokračuje plochým, již hustě osídleným terénem přes město Sokolov, kde se ve výšce 400 m vlévá zprava do Ohře. Mezi zaniklým Vítkovem a okrajem Sokolova je sveden do přibližně tři kilometry dlouhého umělého koryta, vybudovaného na konci sedmdesátých let 20. století v souvislosti s plánovanou otvírkou uhelného lomu Michal, ve kterém po ukončení těžby vzniklo stejnojmenné jezero. K jeho napuštění se využila právě voda z Lobezského potoka. Na potoce v minulosti klapalo hned 15 mlýnů. Ne všechny ale pracovaly současně a ne všechny mlely obilí. Často se síla vody využívala pro drcení lnu na výrobu lněného oleje, produkci dřevěného zboží (dřevitá
vlna) nebo pro pohon pily či železných hamrů. Některé se během roku měnily z obilných mlýnů na pily, protože úroda obilí v horských oblastech k celoročnímu využití nestačila. Do současnosti se z těchto mlýnů dochoval jediný. Některé, jako Železný, Lněný či Kroupový, zanikly ještě před rokem 1945. Z Allisova, Bühnlova, Seffova, Lobezského a Železného mlýna zůstaly části zříceného zdiva, na základech některých dalších byly později postaveny domy nebo chaty. Osudy zdejších mlynářů byly často dost dramatické, proto stojí zato si některé z nich blíže představit. V osadě Podstrání bývaly mlýny dva. Výše položený zvaný Schimmerův stával na pravém břehu, těsně pod silnicí. A stojí dodnes – je to
Místo bývalého Kamenného mlýna v údolí Lobezského potoka
p 15 P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 15
02.09.2026 12:09:14
Březovsko
jediný dochovaný klepáč na celém toku Lobezského potoka (čp. 5). Uchoval si podobu z 19. století, i když v úpravě na rekreační objekt. Doložený je k roku 1715; původně mlel obilí a drtil len na lněný olej, později poháněl malou turbínu, která vyráběla elektrický proud a poháněla katr na řezání dřeva. Asi o 300 metrů níže po proudu, rovněž na pravém břehu, mlel jeden z nejznámějších a nejstarších mlýnů v oblasti – Schrammův, v písemných dokladech zmiňovaný již v roce 1662. Sloužil převážně jako pila. Měl dvě hlavní stavení: prvním byl samotný mlýn, pohánějící katr a truhlářské stroje. Kromě rozřezávání klád se zde vyráběly dřevěné bedny pro pivovary a dřevitá vlna pro sklárny a porcelánky. Druhý objekt sloužil jako obydlí mlynáře a hostinec, kam kromě místních přijížděli konzumenti, v novější době i autobusem. Zastávka pravidelné linky byla přímo před hostincem. V létě tady autobus stavěl na znamení, v zimě, kdy byla cesta do Čisté zasypána sněhem, tu měl konečnou – dál se muselo už jen na saních nebo pěšky. Ze samotného mlýna se dodnes zachovaly jen nízké obvodové zdi, zarostlé a zatopené spodní vodou, z bývalého hostince pouze vysoká hromada suti. Značně rozsáhlý byl Kamenný mlýn, vybudovaný na katastru Vranova na samotě na pravém břehu Lobezského potoka, přímo naproti ústí
Pozůstatky bývalého Schrammova mlýna
potoka Psího, doložený od roku 1658. Také při něm býval později v provozu oblíbený hostinec s výčepem, hojně navštěvovaný turisty. Konaly se zde i taneční zábavy, na které se sjížděli lidé z širokého okolí.
Objeví se duch? Posledními majiteli Kamenného mlýna byli Ka rel a Marie Ullspergerovi, kteří měli tři děti. Když rodina v roce 1946 dostala příkaz k odsu nu do Německa, Karel tíhu tohoto rozhodnutí neunesl. Odebral se na půdu mlýna, kde se na nejvyšším trámu oběsil. Marie tak musela ná sledný odsun a těžké začátky v novém domově prožít sama s dětmi. Mlýn byl nedlouho potom srovnán se zemí. V šedesátých letech tu vyrostlo několik rekreačních objektů. Přímo na základech zaniklého mlýna stojí dnešní chata ev. č. 36. Její majitelé zde pobývají s nepříjemnými obavami, zda se jim duch nešťastného sebevraha Karla ně kdy nečekaně nezjeví. Zatím se tak nestalo. O něco níže po proudu byl koncem 19. století vybudován tzv. Nellyn neboli Žofiin mlýn, ze všech největší a nejmladší; ve skutečnosti se však jednalo o velkou pilu. Jako jediný pracoval (řezal dříví) i po odsunu původních německých majitelů a to až do roku 1965. Pak zůstal opuštěn a zchátral, sloužil jako levný zdroj stavebního materiálu, nakonec byly zbytky zdí zbořeny. Z celého mlýna se dodnes zachovala jen dolní budova, bývalá stáj. Nejdříve po krátký čas sloužila jako chata, která v osmdesátých letech připadla jednomu příslušníku Sboru národní bezpečnosti. Následně ji na nějaký čas využívala komunistická Státní bezpečnost k výslechům nepohodlných osob. V roce 2005 si proto dnešní majitel pozval českobratrského a pravoslavného duchovního, aby mu prostory od zlého ducha minulého režimu pomohli očistit. Na pozemku bývalé pily roste mohutný památný strom Douglaska Na pile.
p 16 P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 16
02.09.2026 12:09:18
Březovsko
několika majitelům; žádný z nich ale mlýn neudržoval, takže nakonec z něj zůstaly jen ruiny. Dochovala se pouze někdejší mlýnice, kterou dnešní majitelé upravili k obytným účelům (ev. č. 4) a která se téměř shoduje s původní stavbou, v níž se dříve točilo mlýnské kolo. Za mlýnicí stávala hlavní budova, kde žili nájemci mlýna a měli tu i hostinec s ubytováním pro turisty; z ní zůstaly jen nepatrné zbytky základů ve stráni. Třetí budovu, stojící naproti mlýnici a sloužící jako stáj a stodola, připomínají poměrně vysoké zbytky zdí, ukryté pod mohutnými větvemi stromů. Zřejmě nejznámějším objektem na Lobezském potoce byl Medvědí mlýn (Bernmühle), který se nacházel na romantickém místě pod vsí Novina. I o něm je první písemná zmínka již v roce 1525, v 18. století byl ale nově vystavěn. Tvořila jej dvě hlavní stavení, která měla zděná přízemí a hrázděná patra. Voda v něm roztáčela jedno mlýnské kolo, později turbínu. O původu jména vypráví prastará pověst.
Památná douglaska poblíž zaniklého Nellyna (Žofiina) mlýna
Medvěd – zachránce
V polovině 19. století v Lobezském mlýnu do šlo k tragické události. Tehdejší mlynář měl dva syny, dvojčata. Ti jednou při hraní nedávali po zor a spadli do náhonu před mlýnským kolem. Dravý proud vody je strhl pod mlýnské kolo a rozdrtil. Mlynář a mlynářka byli zničení, matka se z šoku nikdy nevzpamatovala a ztrati la řeč, otci se ruce začaly třást tak, že v nich neu držel žádný nástroj. Krátce po neštěstí se odstěho vali a mlýn přenechali jinému mlynáři.
Za dávných časů, nedlouho po dokončení mlý na, se v okolí usadil veliký medvěd a svůj br loh si udělal na nedaleké louce pod lesem. Lidé z něj měli strach a chystali se ho zabít, aby niko mu neublížil. Než k tomu mohlo dojít, objevila se skupina lapků, kteří chtěli mlýn přepadnout. Byla značně početná, mlynář a jeho čeleď by se jim sami neubránili. Dostalo se jim však nečeka ného spojence: v kritické chvíli se ke mlýnu při řítil medvěd a divoce se na vetřelce vrhl. Něko lik jich ošklivě potrhal a zbytek zahnal na útěk. Vděční obyvatelé mlýna pak nechávali na louce chlupatému zachránci tu a tam nějaký pamlsek na přilepšenou. Medvěd pak žil ve svém doupě ti vedle mlýna velmi dlouho. Místní lidé si na jeho přítomnost zvykli; však také nikomu z nich nikdy neublížil. Když se pak jednoho dne na vždy ztratil, pojmenoval po něm místní mlynář z vděčnosti svůj mlýn.
Po roce 1945 byl mlýn několikrát vyrabován a systematicky ničen, především armádou. Po zrušení vojenského újezdu připadl městu Sokolov, které chátrající torzo prodalo postupně
V objektu mlýna byla umístěna turistická atrakce, kterou zejména před Vánocemi navštěvovalo mnoho obyvatel z okolí: betlém s jesličkami. Postavy lidí i zvířat včetně doplňků s vánočními
Přímo pod osadou Lobzy, dnes na loučce s několika chatami, stával Lobezský mlýn, prvně připomínaný v roce 1525; jeho vznik však spadá nejméně do 15. století. Skládal se ze tří budov a míval ne jedno, ale hned dvě vodní kola, z nichž jedno mělo průměr téměř pět metrů.
Smrt pod mlýnským kolem
p 17 P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 17
02.09.2026 12:09:20
Březovsko
figurky už nepohánělo mlýn ské kolo, ale elektrický moto rek. Betlém si hned získal ob div sousedů, pan Neumann si však svou slávu dlouho ne užil – půl roku poté zahynul při dopravní nehodě. Jeho příbuzní pak betlém věno vali městečku Plößberg, které má na radnici malé muzeum betlémů. Tam se krátce těšil značnému zájmu návštěvní ků. Nakonec se však některé „kolečko polámalo“; betlém se zastavil a už se jej nikdy ne podařilo uvést do chodu.
Lobezský potok u zaniklého Medvědího mlýna
motivy vznikaly dlouho, vyřezávalo je několik generací majitelů mlýna. Mnoho figur bylo pohyblivých a jejich pohon zajišťovalo s pomocí transmise mlýnské kolo. Poválečný osud betléma byl velice zajímavý a dramatický.
S betlémem v batohu Když poslední mlynář Josef Neumann dostal v roce 1946 příkaz k vystěhování do Němec ka, využil těch několik dní, které mu do opuš tění mlýna ještě zbývaly, k tomu, aby celý betlém rozebral na díly, pečlivě zabalil a naskládal do velkého batohu, s kterým pak v noci, tajně a bez povolení, zamířil k západním hranicím, kon krétně do městečka Schirnding, kde měl příbuz né. Takto chodil několik nocí, nežli se mu poda řilo tajně celý betlém odnosit a na novém místě ukrýt. Ve chvíli, kdy s rodinou navždy opouštěl Medvědí mlýn, byl už celý betlém v Německu. Ať máme na jeho čin jakýkoli názor, byl rozhod ně projevem statečnosti. Vždyť mlýn se nacházel na rozhraní sovětské a americké okupační zóny a on se jako Němec nesměl bez speciální pro pustky volně pohybovat mezi vesnicemi. Kdy by ho na jeho noční výpravě kdokoliv z vojáků zahlédl, mohl ho okamžitě a bez varování za střelit. Po odsunu se rodina mlynáře (i s rozebra ným betlémem) přestěhovala do Weidenu. Až do roku 1972 mlynář betlém ukrýval na půdě své ho domu, protože se bál, že mu ho okupační ar máda zabaví. Teprve později jej znovu sestavil;
Dnes stojí v místech bývalého mlýna několik rekreačních chatek. Jejich obyvatelé dál používají pro objekt, postavený na základech hlavní budovy, název „U Medvěda“. Podle mlýna dostal své jméno i nedaleký Fenklův či Medvědí hostinec na protějším kopci, který ke mlýnu krátce patřil a sloužil jako výletní místo s ubytováním. Do podoby stylové lovecké chaty jej v roce 1934 pro manžele Josefa a Emmu Frankovy přestavěl sokolovský architekt švýcarského původu Heinrich Scher rer; proto mu české obyvatelstvo říkalo Frankárna. (Později se objevilo nepravdivé tvrzení, že objekt dostal jméno po nechvalně známém K. H. Frankovi.) V období socialismu zde bylo rekreační středisko dolu Marie Majerová, později byl objekt rozšířen o přední část a dostal jméno hotel Vítkov. Od roku 2017 jej provozuje nový majitel, který tu poskytuje pohostinské a ubytovací služby. Dnes je už málo známou skutečností, že na Lobezském potoce pod Medvědím mlýnem měla být vybudována přehrada s elektrárnou. S tímto projektem přišla v letech 1946–1947 sokolovská radnice. Záměr však překazila armáda, která vydala stanovisko, že nemůže zajistit bezpečnost přehrady v místech, kde se ve vojenském prostoru provádějí dělostřelecká cvičení. Riziko, že nějaký výstřel z děla přehradu zasáhne, bylo příliš vysoké a případná přívalová vlna by pro Sokolov znamenala katastrofu.
p 18 P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 18
02.09.2026 12:09:22
V údolí potoka jihovýchodně od Sokolova, ze všech stran obklopená kopci, leží Hrušková, jedno z nejstarších sídel v oblasti, kterou jako kolonizační ves založili Nothaftové; první písemná zmínka o ní pochází z roku 1290. Po druhé světové válce bylo původní německé obyvatelstvo vysídleno a obec začleněna do nově vzniklého vojenského výcvikového prostoru. Protože však šlo o okrajovou lokalitu, byly zde ubytovávány vojenské jednotky a nedošlo tak k totální likvidaci. Když armáda vojenský újezd opustila, ves zůstala prázdná a téměř zpustla; až na vzácné výjimky byly zbořeny veškeré hrázděné usedlosti, rozložené podél hlavní cesty i na přilehlých stráních. Ve druhé polovině 20. století se Hrušková postupně změnila na rekreační lokalitu, v níž převládají novodobé rodinné domy a chaty. Pro turisty je výchozím místem pro výlety na horu Krudum a také ke „znovuobjevenému“ hornickému kostelu. Tento kostel sv. Mikuláše byl po staletí obestřen tajemstvím. Podle dávných legend měl stát pod horou Krudum již od 13. století a sloužit všem, kteří kolem něj procházeli krajem po obchodní cestě z Chebu přes Kynšperk
nad Ohří do českého vnitrozemí, a především horníkům, kteří v jeho okolí těžili drahé kameny a cín. Zanikl nejpozději koncem 15. století, proměnil se ve zbořeniště a postupně zcela zmizel v okolním terénu. Nakonec se zapomnělo, kde přesně stával, ale z povědomí místních nezmizel. Dlouho se spekulovalo, kde jeho pozůstatky jsou. Nepatrné zbytky neznámé stavby, vystupující z lesní hrabanky na pahorku v sedle pod Krudumem, však dlouho unikaly pozornosti – odborníci je považovali za bezvýznamné pozůstatky opevnění. Místní amatérští nadšenci, vyzbrojení množstvím archivních podkladů i starých map, ale věděli své. A šli najisto. Díky tomu zhruba před čtvrt stoletím vykopali první pozůstatky bájného ztraceného kostela sv. Mikuláše. Pak už (2002) na místo nastoupili archeologové, kteří postupně z nánosů půdy vysvobodili obdivuhodně zachované zříceniny středověké svatyně – tak jako kdysi spatřily znovu světlo světa antické Pompeje, zalité lávou ze soptícího Vesuvu. Archeologové tu postupně do roku 2006 vykopali ze země zdi románsko-gotického kostela z doby před polovinou 13. století o půdorysu 25 × 12 metrů, vysoké až 1,5 metru,
Březovsko
Pompeje Slavkovského lesa
Lovecká chata Vítkov, dnes malý hotel
p 19 P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 19
02.09.2026 12:09:24
Březovsko
vztyčili vstupní portál, instalovali okno a část oltáře. Odkryté zdivo pak bylo zakonzervováno a zpřístupněno veřejnosti. V dalších letech se výzkum soustředil na odkrytí osady v sousedství kostela. Blíže k rozcestí se podařilo objevit výrazný kruhový pahorek, na jižní straně doplněný o příkop, hluboký až čtyři metry. Jde pravděpodobně o pozůstatky tvrze – opevněné celnice na významné obchodní „solné“ cestě. Zakonzervované vykopávky se staly oblíbeným výletním cílem, kam směřují hlavně lovci
záhad a tajemna. Citlivější osoby sem zase chodí načerpat energii.
Mrtví havíři V 18. a v 19. století, kdy už svatyně neexistova la, se v regionu tradovalo, že vždy na Štědrý den se kostel pod horou Krudum vynořuje ze země a z onoho světa do něj přicházejí mrtví havíři, kteří zahynuli při důlních neštěstích v šachtách Slavkovského lesa, aby se společně zúčastnili slav nostního rekviem za spásu svých duší.
Nejtajemnější hora Na to všechno shlíží dominanta širokého okolí Krudum – nejtajemnější hora Slavkovského lesa se strmými svahy a třemi vrcholy. Říká se o ní, že má zelenou hlavu (les), stříbrné srdce (stříbrná ruda) a zlatou patu (v potocích na úpatí se kdysi rýžovalo zlato). Ve středověku se tu však havíři pokoušeli těžit především cínovou rudu; dolování ale nebylo příliš výnosné, a tak byla hornická díla nakonec opuštěna. Naposledy se tady snažili v padesátých letech 20. století horníci vydolovat uran. Těžba je tu doložená nejpozději od 13. století, jaké poklady však hora kdysi dávno ve svém nitru skutečně ukrývala, se přesně neví. Zřejmě dala lidem železnou rudu, cín a drahé kameny. Ještě v roce 1870 je zde doložena těžba ametystu.
Chrudim, nebo Krudum? Po druhé světové válce byl název vrchu – v do mnění, že pochází z němčiny – nahrazen podob ně znějícím názvem Chrudim, jímž se až done dávna označoval na většině map. Krudum je však původu keltského – jde o složeninu slov Crum (kulatý, kruhový) a Dun (pevnost), tedy o jakou si „kruhovou pevnost“. Osídlení těchto míst Kelty nebo germánskými Langobardy, o němž „věděli“ němečtí regionální historici, se však nikdy nepro kázalo, stejně jako existence hradu nebo jiného opevněného sídla na vrcholu, o níž hovoří pověsti. Na základě žádosti města Horní Slavkov změnil před časem Český úřad zeměměřický a katastrál ní název vrchu opět na Krudum. Tak je také dnes veden v databázi geografických jmen.
Odkryté a zakonzervované zdivo kostela sv. Mikuláše
p 20 P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 20
02.09.2026 12:09:26
Březovsko Pozůstatky kostela sv. Mikuláše tvoří zajímavou dominantu
Na nejsevernějším (a také nejvyšším, 838 m) vrcholu Krudumu dříve stávala kamenná Kempfova rozhledna, otevřená v roce 1932. Nesla jméno Andrease Kempfa (1865–1929), rodáka ze samoty Lánský Dvůr u Krásna, lékaře a regionálního spisovatele, který dětství prožil v nedaleké osadě Třídomí a rodnému kraji věnoval své prózy. Rozhledna se těšila značné oblibě, po druhé světové válce však její význam upadal, přestala být udržována, až ji koncem sedmdesátých let dal tehdejší majitel státní statek Rovná zbořit. Zůstala z ní jen hromada kamení a pokroucených kovových výztuží. Obecně prospěšná společnost Krudum, založená v roce 2002, si vytkla za cíl rozhlednu znovu postavit, ale snaha pojmout ji jako napodobeninu původní kamenné věže ztroskotala na nedostatku financí. Nakonec přišel vhod záměr Českého telekomunikačního úřadu vystavět na Krudumu stožár, sloužící jako monitorovací stanice kmitočtového spektra a obě stavby se spojily do jedné. V roce 2008 zde vyrostla 50 metrů vysoká ocelová věž s nástavbou telekomunikačního tubusu, do níž bylo vsazeno spirálové schodiště, ve výšce 29,5 metru nad zemí zakončené vyhlídkovou plošinou. O náklady ve výši asi čtyři miliony korun se podělily města Loket, Horní Slavkov, Sokolov, Krásno, Loketské městské lesy s. r. o., Lesy České republiky, s. p. a Karlovarský kraj. Z plošiny,
na niž stoupají 152 roštových schodů, je skvělý kruhový výhled na Krušné a Doupovské hory, Ašsko, Slavkovský les, Chodov, Sokolovskou pánev, část Karlových Varů aj. Pokud bude foukat,
Rozhledna na vrcholu Krudumu
p 21 P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 21
02.09.2026 12:09:31
Březovsko Výhled z rozhledny na Krudumu
cestou nahoru nám rozhledna i „zazpívá“. Je volně přístupná v době od 1. dubna do 31. října, za špatných povětrnostních podmínek a během prací na monitorovacím zařízení však bývá uzavřena. Na západním vrcholu stojí pozoruhodný kamenný patník, nazývaný Francouzský kámen, ve skutečnosti trigonometrický bod z roku 1808. Na Krudum se můžeme dostat jen pěšky nebo na kole. Nejsnazší přístup je po zelené značce od osady Milíře, nejkratší, ale namáhavější, od bývalého kostela sv. Mikuláše.
Kde bydlí sv. Mikuláš Pro oblast v okolí Horního Slavkova, Krásna a Lokte má vrch Krudum mimořádný význam. Je považován za horu mystickou a váže se k němu velké množství pověstí. Původní němečtí obyvate lé zdejšího kraje vyprávěli dětem, že na Krudumu má svůj domov sv. Mikuláš. V předvečer svého svátku, obklopený anděly a čerty, odtud sestupuje za dětmi, hodné odměňuje dárky, zlobivé strká do pytle a odnáší na Krudum. V pověstech se hovoří také o hledačích pokladů, o stařeně, která chodi la v ruce s hrnkem a svazkem klíčů, jimiž o sebe chřestila a snažila se hledače odradit atd.
Město vymazané z mapy Druhá světová válka nastartovala prokletí celého Slavkovského lesa, který se tehdy stal svědkem děsivých událostí páchaných lidmi na lidech: pracovních táborů, ženského koncentračního tábora ve Svatavě a šílených pochodů k smrti zubožených vězňů, které po skončení války vystřídalo divoké vyhnání Němců, demolice vesnic a další pracovní tábory… Názornou ukázkou toho všeho je bývalé horní město Lauterbach, česky nazývané Litrbachy, po roce 1945 Čistá. Leželo v ploché kotlině obklopené kopci jižně od Krudumu, v nadmořské výšce téměř 800 metrů. Bývalo jedním z center těžby cínu, doložené již v roce 1370. Po roce 1547, kdy majetky Kašpara Pluha, vůdce neúspěšného
protihabsburského povstání, kterému zdejší cínové doly patřily, zabral král Ferdinand I., připadly Litrbachy královské komoře. Roku 1551 jim panovník propůjčil horní právo a privilegia královského města. Od osmdesátých let 16. století začala ale těžba upadat. Obsah cínu v hornině byl nízký, takže již na počátku 17. století byly doly ztrátové a práce v nich se udržovala jen proto, aby obec nepřišla o postavení horního města. Poslední ránu jí zasadila třicetiletá válka a emigrace německých luteránských horníků, vynucená rekatolizací; již v roce 1631 muselo být dolování zastaveno. Pozdější pokusy o obnovení těžby nebyly úspěšné a skončily definitivně v závěru první světové války. Hornický
p 22 P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 22
02.09.2026 12:09:33
Březovsko
význam revíru nikdy nedosáhl významu okolních důlních oblastí, jako byly Krásno či Horní Slavkov. V 19. století Litrbachy stagnovaly – zůstaly stranou významnějších dopravních cest, vyhnul se jim i průmysl. V roce 1945 zde žilo asi 1 000 obyvatel, výhradně Němců; po jejich odsunu zůstalo město z větší části nedosídleno. V rámci budování vojenského prostoru byly již jako Čistá beze zbytku zbořeny a vymazány z map.
Jak se ničí domy V roce 1948 hrály opuštěné Litrbachy hlavní roli ve vojenském výukovém filmu Boj o osadu. Ten zachytil vojáky, nacvičující útok na nepřítele, při kterém rozstříleli a zničili celé město (film se dá i dnes najít na YouTube). Během půl hodiny se dozvíte například všechny možné způsoby zdolá ní stěny, jak se nejúčinněji a nejtišeji propašovat do domu, který následně rozstřílí tank. Film je jedinečným dokumentem demolice kdysi živého města, svědectvím poválečné doby a vzácnou při pomínkou tehdy bohatého důlního města v pro blematických Sudetech. Jádrem Čisté bývalo velké obdélné náměstí s kostelem sv. archanděla Michaela, prostou pozdně barokní stavbou s věží, která nahradila
Bývalá Čistá – odkryté základy kostela
původní kostel gotický, zničený při požáru města v roce 1772. Domy měly většinou venkovský charakter, byly zčásti roubené či poloroubené, v menší míře hrázděné. Dnes připomíná Čistou
Místo někdejšího náměstí s pomníčkem zaniklého města
p 23 P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 23
02.09.2026 12:09:38
Březovsko
jen pomníček na křižovatce silnic a informační tabule. Díky členům zapsaného spolku Terra Incognita však povědomí o bývalém městě nezaniklo docela. Podařilo se jim dokonce odkrýt pozůstatky obvodového zdiva kostela a obnovit tradiční pouť k uctění jeho patrona archanděla Michaela. Je pravda, jak tvrdí někteří historici, že kolektivně uplatněnou a trvalou odplatou všemu německému přišla zdejší krajina o nositele tradic života sahajících až do vrcholného středověku. S Čechy se však místní Němci, potomci horníků přicházejících z různých končin Evropy, převážně nesžili.
Pochody smrti... Z koncentračního tábora ve Svatavě se 22. dub na 1945 vydala na pochod smrti kolona vysíle ných žen, které tady byly uvězněny a tvrdě praco valy v místní továrně pro zbrojní výrobu. Ženy, mučené hlady a tyranizované nelidskými dozor kyněmi, byly po bombardování Sokolova hnány
přes Loket, Horní Slavkov, Krásno a Čistou do vnitrozemí. Spaly mokré a zmrzlé venku na holé zemi a houfně během pochodu umíraly. Podle krásenské kroniky procházela bývalou Čistou skupina asi 130 žen. Spát zůstaly venku. Dva náct z nich pak mrazivou noc nepřežilo. Jejich mrtvá těla ani nenechali řádně pohřbít na hřbi tově, ale zakopali je na mrchovišti za městem, na dnešním Zaječím kopci. Ty, které přežily, vrá tili ustupující němečtí vojáci zpět do Svatavy. Počátkem roku 1946, kdy začínal odsun Něm ců, byly ostatky žen v Čisté objeveny. Povolaná soudní komise z Lokte nařídila místním němec kým obyvatelům, aby těla exhumovali a řádně pohřbili. Zchátralý pomníček na bývalém mr chovišti, který hroznou událost připomínal, byl v roce 2003 z iniciativy současného krásenského spolku Rozhled upraven a zrekonstruován. Nyní je tu osazena pamětní deska, kterou lemuje dva náct kamenů, symbolizujících dvanáct vyhaslých životů nebohých žen. K obnově přispěl i státní podnik Lesy České republiky, na jehož pozemku se pomník nachází, když místo osadil lavičkami.
Unikátní důl V roce 1982 nalezl František Baroch v poli Prameny a Smrkovec 2 500 tun cínu, z toho na u silnice na Sokolov západně od zaniklé Čisté lokalitě Jeroným, prvně doložené roku 1548, asi propadlinu. Nedalo mu to a pustil se do jejího 500–700 tun. Obsah kovu v rudě se pohyboval zkoumání. Po chvíli zjistil, že se dostal do čás- pouze kolem 0,2–0,4 %, proto důl nebyl nikdy ti starého opuštěného dolu s ručně raženými chodbami a komorami. Tak byl – šťastnou náhodou – objeven důl Jeroným, zajímavý doklad staré těžby cínu, později prohlášený za národní kulturní památku. Unikátní hornické dílo z 15.–16. století sledovalo cínem zrudněné zóny a křemenné žíly s kasiteritem. Podle dostupných údajů se v letech 1500–1620 vytěžilo v revíru Čistá, Někdejší důl Jeroným u Čisté p 24 P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 24
02.09.2026 12:09:41
Vodou zatopená partie dolu Jeroným
tak bohatý a věhlasný jako jiná díla v okolí, zato se dochoval téměř v původní podobě. V centrální části ložiska se nacházejí nádherné komory z 16. století. Kromě pozůstatků po přímé těžbě se dochovalo i množství chodeb a chodbic sloužících k větrání, odvodňování, k ověření mocnosti a kvality zrudnění atd. V roce 1982 byly v bezprostřední blízkosti známé části dolu objeveny další podzemní prostory, dnes označované jako stará důlní díla. Přítomnost zachovaných komor po dobývání rud a četné doklady po historické hornické práci přivedly odborníky na myšlenku důl Jeroným zpřístupnit. V roce 1992 začaly pod vedením sokolovského muzea záchranné práce. Vyčištěná a zajištěná část podzemních prostor byla v říjnu 2013 otevřena pro veřejnost; v letech 2014–2015 doplnil areál ještě nově vybudovaný vstupní objekt. Pokud do dolu zavítáme, dostaneme při vstupu ochrannou přilbu a světlo, půjčit si můžeme i pláště. Na cestu do podzemí je třeba se vybavit pevnou obuví, doporučuje se i teplé oblečení – v dole je stálá teplota asi osm stupňů Celsia. Zvláštností zdejší oblasti a výjimkou (i když poněkud smutnou) mezi okolními zaniklými vesnicemi a osadami je obec Rovná, původně Ebmeth, položená v mírném svahu mezi Lobez ským potokem a Libavou asi pět kilometrů jižně od Březové. Turisté sem zavítají málokdy, ale kdoví – možná, že v budoucnosti se sem
Březovsko
zvědavci, dychtící spatřit tuhle raritu, jen pohrnou. Zpočátku se zdálo, že osudy vsi budou stejné jako většiny sídel v okolí. Rovná, pocházející ze 14. století, byla po druhé světové válce vysídlena, pak začleněna do nového vojenského újezdu Prameny a následně armádou kompletně zničena. Když se nakonec rozhodlo, že tu žádné vojenské zařízení nevznikne, přišly v šedesátých letech moudré hlavy ve vedení státu s nápadem postavit tu novou obec podle sovětského vzoru, která se stane prototypem socialistické vesnice. Připojily k ní i katastry některých vsí, zaniklých při budování vojenského újezdu. Zatímco původní obec stávala o několik set metrů níž, před větrem a nevlídným počasím ukrytá v údolí potoka u současné silnice
Ražená chodba v dole Jeroným
p 25 P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 25
02.09.2026 12:09:44
Březovsko Panelová výstavba ve vzorové socialistické obci Rovná
na Kostelní Břízu, byla její novodobá pokračovatelka vystavěna uprostřed pastvin v nadmořské výšce 700–750 metrů, vystavená všem rozmarům povětrnosti. V letech 1968–1971 tu postupně vyrostly sedmipatrové paneláky, doplněné o nezbytné objekty občanské vybavenosti, určené pro tisíce lidí pracujících v socialistickém zemědělství. Stavbaři ale svou práci odbyli a do ledabyle postavených paneláků vystavených větru na otevřené planině se nikomu nechtělo. Vzorová vesnice však nemohla zůstat poloprázdná. A tak, aby soudruzi Rovnou oživili, vzniklo tu v sedmdesátých letech zemědělské učiliště a v osmdesátých letech studijní středisko Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pro zahraniční studenty. Ani to však moc nepomohlo, lidé se z Rovné, jak jen to šlo, raději stěhovali do průmyslových center v okolí. Režim nakonec pokus o vytvoření vzorové socialistické vesnice vzdal. V roce 1989 nastěhoval stát do prázdných bytů volyňské Čechy, kteří přišli z Ukrajiny. Ještě v roce 2001 v Rovné žilo téměř
600 lidí, dnes už jen polovina a nadále se vylidňuje. Hlavní problém je v nedostatku pracovních příležitostí, který obyvatele nutí odcházet za prací jinam.
Všude samé sochy Navzdory všem nepříznivým okolnostem drží Rov ná jeden rekord, se kterým se jen tak nějaké jiné sídlo v Česku a možná i na světě pochlubit nemů že: na každé čtyřicet tři obyvatele obce vychází jed no umělecké dílo vytvořené a umístěné na různých místech od šedesátých do konce osmdesátých let mi nulého století. I na nich se však podepsal čas, ne dostatek údržby a povětrnostní vlivy, takže mno hé z těchto děl dnes nejsou v dobré kondici. Platí to i o ocelové plastice s kamennými prvky nazvané Včela, umístěné na stěně kulturního domu v Rov né hned vedle obecního úřadu. Jde o jedno z po sledních děl horolezce a sochaře, absolventa pražské Akademie výtvarných umění Valeriána Karouška, které před svojí tragickou smrtí na horolezecké ex pedici v Peru v roce 1970 stihl dokončit.
Zázraky se dějí Na rozdíl od výše zmíněných sídel měla Kostelní Bříza (německy Kirchenbirk), ves položená na návrší nad pravým břehem potoka Libava asi čtyři kilometry od Březové, větší porci štěstí – do vojenského výcvikového prostoru
zahrnuta nebyla, získala tedy právo na další existenci; přesto se nevyhnula devastaci památek a zboření řady domů, které po poválečném odsunu německých obyvatel zůstaly prázdné. Ves, poprvé připomínaná v roce 1370, bývala
p 26 P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 26
02.09.2026 12:09:46
Novější tvrz vyrostla za Štampachů, kteří ji v roce 1679 nahradili raně barokním zámkem, po roce 1765 přestavěným Janem Václavem Turbou pozdně barokně. V roce 1774 jej získali sňatkem Špíglové (Spiegelové) z Milčic. Zámek, protáhlý obdélný patrový objekt se dvěma plochými rizality, mansardovou střechou a vzácnými nástropními freskami, stojící na západním okraji vsi, mnohokrát změnil majitele. Tomu poslednímu ho po druhé světové válce zabral stát a svěřil do péče státnímu statku Sokolov. Vlivem jeho „hospodaření“ se však zámek po roce 1950 ocitl ve zcela dezolátním stavu, v osmdesátých letech se zřítila část mansardové střechy a postupně se propadla i střecha
celá, následovaná stropy. Po roce 2000 koupil ruinu jistý ruský podnikatel, na jehož žádost byl v roce 2007 areál vyškrtnut ze seznamu kulturních památek. Nový majitel měl totiž v plánu srovnat budovu se zemí a postavit si na jejím místě své sídlo. K tomu ale (naštěstí) nedošlo; v roce 2017 koupilo zámek zpět město Březová, které má v úmyslu ruinu opravit a využívat ji jako kulturní centrum. Zatím ale marně hledá investora a budova dál chátrá. Snaze o záchranu upřímně fandím, jsem však skeptik: zámek, z něhož stojí jen zarostlé obvodové zdi, dá už stěží někdo dohromady. Ale kdoví – třeba velký přilehlý park s terasami, rybníčky, mostky, schodišti a mnoha vzácnými dřevinami, zarostlý houštím a plevelem, byl v nedávné době vzorně renovován, mnoho starých stromů ošetřeno a dosázena nová zeleň.
Březovsko
odedávna panským sídlem. Nejstarším šlechtickým obydlím byla tvrz, vystavěná asi na přelomu 13. a 14. století a opuštěná kolem poloviny 16. století, kdy ji nahradila nová, která ale vyrostla jinde – na místě pozdějšího zámku. Tu původní připomíná dobře patrné tvrziště za kostelem při hřbitovní zdi: okrouhlý pahorek o průměru téměř 20 metrů, místy až o dva metry převyšující okolní terén, na severní straně i s náznaky obranného příkopu, na východní straně poničený při budování hřbitova.
Sokolovský státní statek se bohužel podepsal i pod devastaci dalšího objektu ve vsi – kostela sv. Petra a Pavla se středověkým jádrem, z větší části nově vystavěného v roce 1802 ve stylu opožděného baroka. Uvnitř jsou pozoruhodné náhrobníky z let 1584 a 1772 s latinskými a německými nápisy, s bohatou reliéfní výzdobou a erby. Do vnějších stěn je zasazeno
Kostel a bývalý Zartnerův hostinec v Kostelní Bříze
p 27 P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 27
02.09.2026 12:09:49
Březovsko Krajina severně od Kostelní Břízy
několik uměleckých reliéfů a nápisů, do zdiva věže cenný renesanční reliéf Kristova zmrtvýchvstání ze 16. století a dvě další význačné obrazové desky ze stejné doby. Při rekonstrukci v roce 2010 byl objeven dokonce románský reliéf. Nic z toho však budovatelům socialistického zemědělství nebránilo v tom, aby svatyni využívali jako sklad obilí a hnojiv. Kostel tehdy přišel o veškerý mobiliář a silně zchátral, zemětřesení v roce 1980 navíc narušilo jeho statiku. Po roce 1990 přešel do majetku města Březová. To jej v roce 2002 darovalo Nadaci pro děti, která o rok později začala ve spolupráci s městským úřadem s jeho opravou. V současné době je objekt staticky zajištěn a opraveny krovy, obnovuje se interiér, loď má novou střechu, okna a zčásti obnovenou fasádu. Po ukončení oprav má v kostele vzniknout expozice o zaniklých obcích v regionu. Na zázraky nevěřím – a přece jsem se v Kostelní Bříze stal jednoho takového svědkem. Poutní barokní kaple z druhé poloviny 18. století, stojící v sousedství tvrziště (nedaleko kostela), byla ještě v roce 2018 smutná zřícenina s holými nízkými zdmi. V roce 2019 však byla vskutku zázračně zrenovována a dostavěna, takže dnes je opět ozdobou vsi. Její půvab zvyšují čtyři
památné lípy zvané U Vondrů, které ji obklopují. Jsou staré více než 300 let, vysoké 24–25 metrů a mají obvody kmenů 273–731 centimetrů. K ozdobám Kostelní Břízy patří i bývalý Zartnerův hostinec čp. 16 u silnice v sousedství kostela, významná památka lidové architektury. Vznikl údajně roku 1767, má bohatě hrázděné patro a mansardovou střechu; patří mezi nejlépe dochované a nejhodnotnější hrázděné stavby v celé oblasti Slavkovského lesa. Někdy se poněkud nelogicky označuje jako Panský dům, kterým ale nikdy nebyl. Dnes slouží jako restaurace a penzion.
Věhlasný houslista Z rodiny Zartnerů, majitelů zdejšího hostince, pocházel i proslulý lidový muzikant Anton Zart ner (1836–1921), houslista věhlasné dudácké kapely z Bystřiny, s níž hrával na řadě míst zá padočeského lázeňského trojúhelníku. Virtuózní ovládání houslí, na něž byl schopen hrát i s ru kama za zády, mu vyneslo všeobecné uznání a žertovnou přezdívku „Arschgeiger des Kaiser waldes“. Od jistého ruského velkoknížete, lázeň ského hosta v Karlových Varech, obdržel za svou produkci 700 zlatých. Zemřel v Kostelní Bříze a byl pochován na místním hřbitově.
p 28 P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 28
02.09.2026 12:09:51
Za vsí nad silnicí do Rudolce ve svahu kopce Letná je u skupiny bříz zasazen zajímavý smírčí kříž o rozměrech 75 × 63 × 23 centimetry, který má na přední straně vyrytý reliéf tlapatého kříže v kruhu (tzv. keltský kříž) a dva křížky, na zadní straně čtyři malé křížky. Říká se mu i Švédský kříž; o události, kterou připomíná, ale není nic známo. K němu byl umístěn zbytek nohy kříže, vykopaný v roce 2001. Západně od Kostelní Břízy nedaleko dálnice D6, v členitém, téměř horském terénu leží vesnička Arnoltov se zajímavou historií.
Nestačil zaplatit Za zmínku jistě stojí, že za třicetileté války po saském vpádu koupil zdejší statek známý voje vůdce Albrecht z Valdštejna za 8 000 zlatých; dříve, než mohl sjednanou sumu zaplatit, však zemřel v Chebu rukou vrahů (1634). I tak by si asi nově nabytého jmění příliš neužil – vzhledem k tomu, že trpěl progresivní paralýzou (syfilitida v posledním stadiu) mu už mnoho času na tomto světě stejně nezbývalo…
Ke vsi patří i osada v těsné blízkosti staré karlovarské silnice a dálnice D6. Tvoří ji skupina dříve deputátnických domků se zámečkem, která se česky jmenuje Silnice, německy Spiegel. Vznik této části vesnice má spojitost s výstavbou císařské silnice z Karlových Varů do Chebu v roce 1830. Tehdy tu vrchnost z Kostelní Břízy dala postavit velký zájezdní hostinec – rozložité stavení v klasicistním slohu. Výstavbou železnice Chomutov–Cheb v roce 1870 však význam císařské silnice výrazně poklesl a s tím se podstatně snížil i zájem o služby zájezdní hospody. Ta byla potom přestavěna a upravena na venkovské šlechtické sídlo – patrovou obdélnou stavbu se sedlovou střechou a trojúhelníkovým štítem nad průčelím, které převzalo i jméno svého zakladatele, svobodného pána ze Špíglu. Dnes je budova nevyužitá a chátrá.
Březovsko
Na dohled dálnice
Jihozápadně od Arnoltova, na obou březích Libavy a několika jejích přítoků, mezi dálnicí D6 a bývalým Týmovem na rozloze 400 hektarů, se táhne rozlehlá obora Studánky, sloužící k chovu daňků a muflonů.
Smírčí kříž u Kostelní Břízy nad silnicí do Rudolce
p 29 P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 29
02.09.2026 12:09:54
Březovsko Rarita v osadě Těšov – pravoslavný mužský monastýr
Kousek pravoslavného Ruska Na západním úpatí Slavkovského lesa v půvabné poloze na Lipoltovském neboli Kynžvartském potoce stojí několik domů osady Těšov. Připomíná se ve 14. století, kdy tu bývala tvrz, později beze stop zaniklá.
Do poslední chvíle zabíjeli Na samém konci druhé světové války 6. května 1945 tu došlo k bitvě, když postupující americ ké jednotky byly napadeny německými mladíky z RAD (Říšská pracovní služba) a příslušníky volkssturmu, jimž byly na poslední chvíli roz dány zbraně. Němci stříleli z děl, tanků a ku lometů umístěných na Těšovském kopci. Boj tr val několik hodin, na obou stranách byli mrtví a zranění. Němci nakonec sestoupili z kopce s rukama nad hlavou a vzdali se. Bitvu o Těšov připomíná pomník u silnice – dřevěný kříž s in formační tabulkou na místě, kde zahynul pří slušník amerického 18. pěšího pluku rotmistr Ronald Myers ze St. John v Michiganu. Těšov má jednu zvláštnost: působí tady pravoslavný mužský monastýr Proměnění Páně, založený v roce 2008. Je obehnaný vysokou kamennou zdí, která nikomu nedovolí vidět, co je za
ní; prohlédnout si můžeme jen zajímavou bránu. Klášter vznikl adaptací a rozšířením cestářského domku. Z bývalé kaple byl vybudován kostelík, napodobující původní sakrální stavby z doby Velké Moravy, označovaný jako chrám Proměnění Páně. V současné době zde žije malá mnišská komunita, jejíž součástí je i emeritní pravoslavný arcibiskup pražský a metropolita českých zemí a Slovenska Kryštof (Radim Pulec). Nad osadou, na stráních Těšovského kopce mezi lesíky, leží svahové louky, chráněné jako přírodní památka Těšovské pastviny o rozloze 11,5 hektaru. Představují soubor výjimečně zachovalých sušších pastvin a květnatých luk, ve zdejším regionu zcela unikátní. Významná je zejména populace silně ohroženého vstavače kukačky, nejbohatší v západních Čechách, a jiné zvláště chráněné druhy rostlin, jako jsou další orchideje vemeníček zelený, vemeník dvoulistý a pětiprstka žežulník a především kriticky ohrožená hruštička prostřední, jejíž zdejší populace je zřejmě nejbohatší v celém Česku. Kosení, pastva a vláčení porostu tu probíhá každý rok v jiném termínu tak, aby vzácné rostliny stihly vysemenit.
p 30 P
slavkovsky les-znamy i neznamy_blok.indd 30
02.09.2026 12:09:56