Prezident Emil Hácha byl po příjezdu na berlínské Anhaltské nádraží 14. března 1939 večer přivítán s poctami náležejícími hlavě státu. Ovšem státu, který se Háchovi toho dne rozpadal pod rukama, protože Slovensko vyhlásilo samostatnost. Na snímku vlevo je berlínský posádkový velitel generál Johann E. Seifert, pod Háchově levé ruce kráčí ministr zahraničí František Chvalkovský, zcela vpravo na fotografii je státní ministr a šéf kanceláře Adolfa Hitlera Otto Meissner. Snímek byl otištěný na titulní stránce Pražského ilustrovaného zpravodaje 12/1939. REPROFOTO: MARTIN BRABEC
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 4
22.10.2026 10:06:40
MÍSTO ÚVODU ANEB PŘÍBĚH OSUDOVÉ NOCI A JEJÍHO SMUTNÉHO HRDINY Ručičky hodin se blížily k druhé ráno 15. března 1939, když u ministerského předsedy Rudolfa Berana zazvonil telefon. Jednapadesátiletý dlouholetý politik, toho času předseda Strany národní jednoty, zvedl sluchátko a uslyšel hlas ministra zahraničí Františka Chvalkovského. „Dnes ráno v šest hodin vtrhne německé vojsko na celé území našeho státu. Zařiďte ihned svolání ministerské rady. Generál Syrový nechť vyrozumí všechny posádky, armáda nesmí klást nejmenší odpor, musí se dát bezvýhradně odzbrojit,“ zněla první šokující slova šéfa české diplomacie, který se právě s prezidentem Emilem Háchou nacházel v budově Nového říšského kancléřství v Berlíně. Poté Chvalkovský předal telefon Háchovi, který předsedovi vlády z titulu hlavy státu a zároveň nejvyššího vojenského velitele pokyny zopakoval. „Všude musí být klid, jinak na to všichni doplatíme,“ zdůraznil Hácha. Beranovi v hlavě vířily nejrůznější myšlenky, ale věděl, že není času nazbyt. „Ihned to zařídím,“ řekl stručně a na třetí hodinu ranní svolal jednání předsednictva ministerské rady. Chvalkovský s Háchou poté volali i generálovi Janu Syrovému, ministrovi národní obrany. Ten o tom později vypověděl: „Hácha mi opakoval opětně rozkaz tlumočený mi již předtím Chvalkovským a k tomu dodal, že se musím vynasnažit, aby byl rozkaz bezpodmínečně splněn. Na to jsem Háchovi odpověděl, že rozkazu uposlechnu, ale že nemohu převzíti zodpovědnost za to, že rozkaz bude do všech podrobností splněn vzhledem ke krátkosti doby.“ Syrový poté telefonicky nařídil pohotovost Hlavnímu štábu, kam také ihned odjel. Na štábu se s ním pak vzápětí telefonicky spojil Beran s tím, aby se dostavil na jednání ministerské rady. 5
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 5
22.10.2026 10:06:40
ČEŠI POD HÁKOVÝM KŘÍŽEM
„Odpověděl jsem, že tak učiním, ale až se budu moci uvolniti z Generálního štábu. Současně jsem dal příkaz k vydání kapitulačního rozkazu.“ Noční zasedání ministerské rady začalo po třetí hodině ráno, Syrový na ni dorazil krátce před pátou hodinou. Beran na jednání tlumočil informace z předchozích hovorů z Berlína s Chvalkovským, Háchou a také s tamním česko-slovenským vyslancem Vojtěchem Mastným. V Novém říšském kancléřství mezitím Hácha krátce před čtvrtou hodinou ráno podepsal onen známý protokol, v němž jako prezident „klade osud českého národa do rukou Vůdce německé Říše“. S ministerskou radou se v průběhu noci, respektive spíše časného rána, prezident ještě znovu spojil a opět kladl důraz na to, že všechny kapitulační podmínky musí být splněny a úřady mají nadále fungovat bez přerušení. „V dalším telefonickém hovoru pak Chvalkovský informoval o dalším postupu jednání. Beran jej ujistil, že členové vlády mají k Háchovi plnou důvěru. Prezident Hácha znovu přišel k telefonu a sdělil, že před chvílí podepsal předložené prohlášení. Byla však v něm vynechána slova, že tak činí jménem vlády, jak samotná vláda žádala. Nakonec Hácha požádal vládu, aby bez ohledu na demisi zatím úřadovala dále,“ popsali historici Jaroslav Rokoský, Karel Straka a Radim Chrást v knize Armádní generál Jan Syrový: jeden velký český osud. Historik Rokoský k tomu ve své knize Rudolf Beran a jeho doba citoval pozdější slova ministra sociální a zdravotní péče Vladimíra Klumpara: „Když se Beran vrátil od telefonu, oznámil nám, že Hácha prohlášení v Berlíně již podepsal, že však byla škrtnuta slova ‚se souhlasem vlády‘, původně tam obsažená. O prohlášení jsme potom již nedebatovali, nýbrž jednali jsme jen o nejnutnějších opatřeních, jež bylo dle našeho názoru nutno v takové situaci učinit.“ 6
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 6
22.10.2026 10:06:40
MÍSTO ÚVODU
Vláda splnila vše, co Hácha z Berlína požadoval. Rudolf Beran při poválečném procesu, na jehož konci byl v roce 1947 odsouzen za kolaboraci ke dvacetiletému vězení, ve své obhajovací řeči mimo jiné řekl: „Já prosil a zapřísahal dr. Háchu, aby nepodepisoval. Jen na mé prosby, na mé žádosti, táhlo se jednání na říšském kancléřství několik hodin, neboť dr. Hácha se zdráhal podepsat. (…) Jak by jinak mohlo dojít k vyškrtnutí slov ‚jménem vlády‘, kdybych tak nebyl činil?“ Jak uvedl historik Rokoský, Beranova slova potvrzují záznamy telefonických hovorů. „Prezident Hácha byl však ve složité situaci. Vytknout mu lze snad jen to, že z jeho strany nezaznělo slovo protestu proti okupaci. Nic by nezměnilo, ale přesto mělo být proneseno. Vyškrtnutí slov ‚se souhlasem vlády‘ má proto svoji váhu. Beran to připomínal oprávněně. Nebylo to zcela bezvýznamné, i když to nemohlo na situaci rovněž nic změnit. Co už však Beran nepřipomněl, byl fakt, že oficiální protest nebylo slyšet ani od jeho vlády. Protest, byť by byl papírový, měl být podán, ale nestalo se tak.“
REPUBLIKA SE HROUTÍ Osudové noci předcházely dramatické události předchozích dní, kdy se republika Háchovi takříkajíc rozpadala pod rukama. Slovenští nacionalisté požadovali autonomii, 7. března 1939 se je k bezodkladnému vyhlášení slovenské nezávislosti snažil přimět rakouský nacista Arthur Seyss-Inquart. Česká vláda na separatistické tendence reagovala vojenským zásahem a Hácha sesadil autonomní vládu Jozefa Tisa. Hitler ovšem pohrozil Slovákům maďarským vpádem, pokud samostatnost nevyhlásí. Na to slovenský sněm reagoval 14. března vyhlášením Slovenského štátu a současně Maďarsko napadlo Podkarpatskou Rus. V těchto vypjatých dnech zároveň přibývala varování o okupačních záměrech Německa. Čeští vojenští zpravodajci je dostávali 7
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 7
22.10.2026 10:06:40
ČEŠI POD HÁKOVÝM KŘÍŽEM
Schůzka prezidenta Emila Háchy s novým ministrem zemské vlády Karpatské Ukrajiny Štefanem Kločurakem. Psal se 7. březen 1939, společné republice zbýval poslední týden existence. REPROFOTO: MARTIN BRABEC, PRAŽSKÝ ILUSTROVANÝ ZPRAVODAJ
od agenta A-54 Paula Thümmela i francouzské rozvědky. Informována o tom byla rovněž vláda, ovšem ministr zahraničí Chvalkovský tyto zprávy hlasitě zpochybňoval a nebezpečí invaze odmítal. Právě Chvalkovský v té době usiloval o přijetí u svého říšského protějšku Joachima von Ribbentropa, aby vláda získala informace o tom, jak se k dané situaci Německo staví. Avšak dosud marně. Vraťme se nyní zpět do klíčových hodin, které předcházely v úvodu popisovanému horečnému telefonickému jednání mezi Háchou a Chvalkovským v Berlíně a Beranem a Syrovým v Praze. 8
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 8
22.10.2026 10:06:41
MÍSTO ÚVODU
V SRDCI GANGSTERSKÉ ŘÍŠE Ještě 14. března Chvalkovskému zavolal chargé d’affaires německého vyslanectví v Praze Andor Hencke, že říšský vůdce nyní československou delegaci bez okolků přijme. Zdůraznil, že cesta do Berlína se má uskutečnit co nejdříve. Cestu letadlem však Praha zamítla, a to vzhledem k silně nepříznivému počasí a zdravotnímu stavu prezidenta. Berlín proto souhlasil s tím, že Hácha a jeho doprovod mohou využít vlak. Hácha odjel z Prahy v 16 hodin, spolu s ním cestoval jeho blízký spolupracovník z hradní kanceláře Josef Kliment, komorník Bohumil Příhoda, šéf diplomacie Chvalkovský a Háchova dcera Milada Rádlová. „Přípravy na odjezd se děly ve velikém chvatu a improvizaci. Také Háchův doprovod byl sestavován pochybným způsobem. Nebyl do něj zařazen lékař a na poslední chvíli z něj naneštěstí vypadl i ministr bez portfeje Jiří Havelka, který by jako člen vlády v Berlíně patrně musel být připuštěn k jednání a mohl při nich být Háchovi velkou oporou. Havelka přitom nebyl z delegace vyřazen na základě výslovného požadavku Němců, ale spíš jen na základě pouhé obavy, že by byl v Berlíně nežádoucí,“ vysvětlil v knize Prezident lidskosti historik Vít Máchalek. Právě s Vítem Machálkem jsem Háchovu roli nejen v osudové noci ze 14. na 15. března 1939, ale i během celé existence protektorátu probíral pro účely této knihy. K jeho cestě do Berlína 14. března 1939 mi Vít Machálek řekl: „Na jednání odjížděl se silným mandátem, vláda mu dokonce nabídla demisi, aby ji mohl přijmout v případě, že by to průběh jednání vyžadoval. Všichni ovšem, poněkud krátkozrace, doufali v onu existenci samostatného českého státu. Hácha byl opravdu přesvědčen, že jede jednat o situaci na Slovensku a vyvrátit tvrzení Tisa, který si byl podle Háchova dojmu v Berlíně stěžovat na své sesazení a jeho domnělou protiústavnost.“ 9
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 9
22.10.2026 10:06:41
ČEŠI POD HÁKOVÝM KŘÍŽEM
Podobně to vidí i historik Eduard Stehlík. Do mé knihy Češi proti Hitlerovi k tomu uvedl: „Věděl, že situace je velmi vážná. Zároveň jsem však přesvědčen, že když odjížděl do Berlína, tak ho ani nenapadlo, že tam na něj bude vyvíjen tlak, aby v podstatě kapituloval a předal Česko-Slovensko do náruče Adolfa Hitlera. Přikláněl bych se k tomu, že předpokládal, že proběhne standardní politické jednání na nejvyšší úrovni, kde se bude jednat o nějaké další formě autonomie Slovenska. Těžko si mohl představit, že by svým podpisem v Berlíně musel participovat na vzniku protektorátu.“ Na berlínské Anhaltské nádraží dorazil zvláštní vlak z Prahy ve 22 hodin. Delegaci zde uvítal berlínský posádkový velitel generál Johann E. Seifert, šéf Hitlerovy kanceláře Otto Meissner, státní tajemník Ernst von Weizsäcker a také česko-slovenský vyslanec v Berlíně Vojtěch Mastný. Právě od něj se Hácha dozvěděl, že v tuto dobu již německá armáda obsazuje Moravskou Ostravu, Frýdek a Místek. Celou bezprecedentní záležitost však vyslanec Háchovi interpretoval jako preventivní akci proti případnému obsazení těchto oblastí Polskem a zároveň prohlásil, že po rozhovoru s polním maršálem Hermannem Göringem může vyloučit možnost vojenského obsazení českých zemí. Poté Hácha s doprovodem odjel do hotelu Adlon, kde ho krátce před půlnocí navštívil ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop. Ten se snažil, jak uvádí Vít Machálek, přesvědčit Háchu o tom, aby při nadcházející schůzce ujistil Hitlera, že k němu má „plnou důvěru“. „Háchovu“ větu tohoto vyznění už měli nacisté připravenou do komuniké o jeho jednání s Hitlerem, a jak vzpomínal později František Chvalkovský, „kladli ji prezidentovi sami do úst“. Až okolo jedné hodiny po půlnoci bylo Háchovi a Chvalkovskému sděleno, že je Hitler očekává v budově Nového říšského kancléřství. Megalomanská stavba a její interiéry jen umocňovaly tíživou atmosféru. Proti prezidentovi v pokročilém věku a submisivnímu šéfovi diplomacie státu, který už neměl šanci čelit 10
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 10
22.10.2026 10:06:41
MÍSTO ÚVODU
vojenské agresi, stála suita nacistických gangsterů – kromě říšského vůdce zde čekali vrchní velitel luftwaffe polní maršál Hermann Göring, šéf Vrchního velitelství branné moci generál Wilhelm Keitel a již zmiňovaní Ribbentrop, Weizsäcker a Meissner. Hácha se přesto snažil zachovat klid. Hitlerovi se představil jako bývalý správní soudce, zdůraznil svou apolitičnost a snažil se s ním hovořit co nejvíce takticky. Vylíčil mu situaci na Slovensku, kterou v té době zřejmě stále považoval za hlavní důvod společného jednání. Podle pozdějšího Háchova záznamu ze schůzky v Berlíně sice Hitler nejprve prohlásil, že jeho „úmyslem vskutku je, aby český národ nerušeně žil“, jenže pak se jeho slovník i dikce změnily. Řeč přecházela do křiku. Háchovi vyjmenovával smyšlené zločiny Masarykova a Benešova Československa vůči německé menšině a zdůraznil, že nepřestaly ani po akceptaci výsledků mnichovské konference. „Jeho strašlivý řev byl podle pozdějšího vyprávění komorníka Příhody dobře slyšitelný přes čtyři pokoje,“ popsal Machálek. Následně Hitler oznámil Háchovi, že po zprávách o novém pronásledování Němců budou české země dočasně obsazeny německým vojskem: „Vaše pozvání do Berlína je poslední dobrá služba, kterou jsem ochoten prokázat českému národu. Možná může vaše návštěva zabránit nejhoršímu. Krveprolití by vzbudilo naši nenávist. (…) Hodiny utíkají. V šest ráno se oddíly dají na pochod.“ Hácha s Chvalkovským zůstali sedět v křeslech jako zkamenělí, ale prezident se přece jen rychle vzpamatoval a improvizovaně navrhoval, že jestliže jde Vůdci o odzbrojení armády, může tak učinit on sám, jelikož je vrchním velitelem armády. Následně žádal alespoň o odložení vpádu německých vojsk. Ovšem vše bylo marné. Ministr Chvalkovský, již z dřívější doby známý jistou fascinací režimy v Itálii a Německu, Háchovi v těchto kritických chvílích nebyl oporou. Do jednání prakticky nezasahoval. „Po celou dobu 11
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 11
22.10.2026 10:06:41
ČEŠI POD HÁKOVÝM KŘÍŽEM
rozhovorů se choval neutrálně. O tom, že by svého prezidenta v nejtěžších okamžicích jeho života podpořil, se hovořit nedá. Z titulu ministra zahraničních věcí vzápětí vydal pokyn k předání česko-slovenských diplomatických misí do německých rukou,“ zhodnotil historik Jan B. Uhlíř. Po zdrcujícím nátlaku dal Hitler Háchovi k dispozici místnost s telefonním zařízením, aby prezident mohl zajistit, že česká armáda nebude klást odpor. Došlo pak k hovorům s Prahou citovaným v úvodu. V této místnosti, jak popsal historik Machálek, se poté Háchy ujal Hitlerův osobní lékař Theodor Morell. Vysílený prezident se totiž ocitl na pokraji úplného zhroucení, postihl jej srdeční záchvat. Morell mu proto aplikoval posilující injekci. Němci si byli vědomí, že kdyby v budově Nového říšského kancléřství Háchovo srdce nevydrželo a prezident zemřel, před světem by to vypadalo jako vražda. Po injekci se Hácha vzchopil a Němci připravené dokumenty ani v tuto chvíli ještě nepodepsal. Na to došlo k poměrně známé scéně, kdy si s Háchou promluvil svým žoviálním stylem Göring. Vylíčil mu, jak osm set bombardérů čeká na rozkaz k náletu na Prahu. „Bylo by mi celkem líto, kdybych musel to krásné město zničit,“ řekl mu mimo jiné. Háchovi bylo zřejmé, že to vrchní velitel luftwaffe myslí vážně. V situaci, kdy efektivní ozbrojený odpor české armády nepřipadal v úvahu, Hácha ve 3:55 připravený dokument podepsal. Své podpisy na listinu připojili kromě Hitlera i Chvalkovský a Ribbentrop. Kromě tohoto dokumentu ještě Hácha s Chvalkovským museli signovat dokument týkající se kapitulačních podmínek požadovaných německou armádou. Toto ujednání obsahovalo například závazek složení zbraní, zákazu startů všech letadel či nenarušení hospodářského života v zemi Průběh nočního jednání v říšském kancléřství kromě Háchova záznamu nadiktovaného 20. března 1939 popisují také německé 12
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 12
22.10.2026 10:06:41
MÍSTO ÚVODU
dobové dokumenty a protokoly. Jeden z nich je například z pera diplomata, legačního rady Walthera Hewela, další pochází ze zápisu Hitlerova osobního tlumočníka Paula Schmidta. V některých detailech se liší. „Nejspolehlivější je Háchovo pro memoria a z německých pramenů Schmidtovy paměti,“ zhodnotil Machálek.
URÁŽKA PRO BRITÁNII, ROZPAKY V ITÁLII První informace o okupaci se k české veřejnosti dostaly, jak vylíčil Vojtěch Mastný, v brzkých ranních hodinách nedlouho před vpádem německých vojsk. „Vysílání opakovaně varovalo, aby nekladli německé armádě odpor. V 5:00 přečetl Goebbels v berlínském rozhlase Hitlerovo provolání k německému lidu. Zmiňovalo se o údajných ukrutnostech, které Češi spáchali na národnostních menšinách, a o zhroucení republiky vzhledem ke slovenskému odtržení (…),“ popsal Mastný. Také říšský tisk reflektoval obsazení českých zemí v duchu Goebbelsovy propagandy, že Česko-Slovensko (jak zněl tehdy oficiální název republiky) tvořilo vojenské nástupiště proti Německu a že toto území beztak bylo od pradávna německé. V Itálii přijali Hitlerovu akci rozpačitě. Byl to právě Mussoliniho režim, který oficiálně zorganizoval konferenci v Mnichově na podzim 1938, jejíž výsledky podepsané čtyřmi mocnostmi nyní vojenské obsazení českých zemí pošlapalo. Italský ministr zahraničí Galeazzo Ciano, Mussoliniho zeť, považoval změny ve středoevropském prostoru za vážný problém. „Zvlášť když Hitler dříve prohlašoval, že nechce anektovat ani jednoho Čecha. Německé argumenty označil za vhodné pouze pro Goebbelsovu propagandu,“ popsal Cianův postoj historik Tomáš Pasák. „Jaký význam možno napříště připisovat jiným prohlášením a slibům, jež se nás dotýkají blíže? Je zbytečné popírat, že to vše nepůsobí italskému národu 13
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 13
22.10.2026 10:06:41
ČEŠI POD HÁKOVÝM KŘÍŽEM
starosti a ponížení,“ zapsal si Ciano do deníku a pokračoval: „Je proto nutné dát mu zadostiučinění a náhradu: Albánii.“ Válečná spirála se roztočila. Tři týdny po obsazení českých zemí Německem podnikla Itálie invazi do Albánie a vyhlásila zde protektorát. A Západ? „Anglie se 15. března 1939 podobala spáči, který vytržen ze sna, vymrštil se na svém loži a vytřeštil oči do prázdna. Tak tohle tedy Hitler zamýšlel? Takhle nás oklamal?“ komentoval reakci Velké Británie novinář Zdeněk Smetáček, jenž od poloviny 30. let psal pro Lidové noviny a Přítomnost. Jeho specializací byla domácí a zahraniční politika. Ve své knize z roku 1945 Od Mnichova k válce dále poznamenal: „Britské veřejné mínění přijalo obsazení Prahy jako osobní urážku – věc povážlivá, vmísí-li se u Angličana tento pocit do politiky. (…) A 15. březnem se také datuje zásadní obrat jejich politiky od kursu ústupnosti ke kursu nepovolnosti.“ Vojtěch Mastný byl k Háchově chování v Berlíně do značné míry kritický. Upozornil, že se při jednání s Hitlerem a jeho suitou ocitl v situaci pro „staršího a slabého muže, nedostatečně se orientujícího ve světě politiky, nemluvě už o světě politického gangsterismu“ obtížně řešitelné. „Hácha věřil, že Češi mohou přežít, udrží-li si za každou cenu německou blahosklonnost. Doufal, že si ji zaslouží pokořením se a poslušností. V něm našli nacisté člověka, kterého potřebovali; muže respektovaného mnoha Čechy pro svoji zřejmou oddanost národu, ale přesto svolného a snadno přístupného zastrašování,“ shrnul Mastný v anglicky psané knize o protektorátu, která vyšla v roce 1971 v New Yorku a v Československu mohla vyjít až po pádu komunistického režimu pod názvem Protektorát a osud českého odboje. Hitlerův tlumočník Paul Schmidt naopak líčil, že „bylo překvapující, jak se tento starý pán (Hácha, pozn. autora) přes všechna rozčilení při rozhovoru s Hitlerem ještě držel zpříma.“ 14
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 14
22.10.2026 10:06:41
MÍSTO ÚVODU
Je příznačné, že Hácha se z Berlína do Prahy vrátil až v době, kdy už se po Pražském hradě procházel Adolf Hitler. Prezident měl do Prahy dorazit okolo páté hodiny odpoledne, ovšem Němci vlak úmyslně o více než tři hodiny zpozdili, aby jako první na Hrad přijel Vůdce. Ten se rozhodl k cestě do porobeného hlavního města spontánně, když v průběhu dne cestoval už dříve zabranými oblastmi takzvaných Sudet na inspekci německé branné moci mířící do nitra Čech. Vlakem do České Lípy a posléze autem přes Mělník dorazil po chvilkovém bloudění uličkami Malé Strany v koloně dalších vozů na nádvoří Pražského hradu po 19. hodině.
FÍKOVÝ LIST PŘEDSTÍRANÉ AUTONOMIE V životní roli Emila Háchy jako státního prezidenta v době existence protektorátu lze nalézt odraz takřka všech způsobů vyrovnávání se Čechů s nacistickou okupací: od snahy ústupky předejít podle svého přesvědčení nejhoršímu, po kroky plné vzdoru a odhodlání až po momenty selhání, naivity a potupy. Také o těchto aspektech Háchova života jsem si povídal s již citovaným historikem Vítem Machálkem. Pro Němce bylo ponechání Háchy v prezidentském úřadu i poté, co Adolf Hitler ve čtvrtek 16. března dopoledne vydal ještě během svého pobytu v Praze výnos o zřízení protektorátu, jakýmsi fíkovým listem majícím za úkol předstírat deklarovanou autonomii českých zemí. „Pokud vím, tak Němci nezvažovali jeho nahrazení poté, co české země obsadili. Samotné vyhlášení protektorátu bylo nedílně spojené s ponecháním prezidenta v úřadě, jinak by vše propagandisticky ‚nefungovalo‘,“ podotýká Vít Machálek. Od začátku okupace do jara 1941 vstupoval Hácha do politického dění v protektorátu poměrně aktivně. A to navzdory tomu, 15
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 15
22.10.2026 10:06:41
ČEŠI POD HÁKOVÝM KŘÍŽEM
že se coby dlouholetý prezident Nejvyššího správního soudu politiky aktivně až do zvolení prezidentem v listopadu 1938 neúčastnil. V nových poměrech Němci obsazené země se důsledně snažil protestovat proti rozhodnutím německé okupační správy s poukazem na právní zakotvení protektorátu a také na původní veřejné proklamace říšského vůdce Hitlera o autonomii českých zemí. Intervenoval ve prospěch zadržených vlastenců, snažil se docílit jejich propuštění i po delší době jejich věznění, kdy už se zdálo být nemožné dosáhnout úspěchu. Učinil také několik důležitých politických rozhodnutí, v nichž osvědčil svou skvělou právní erudici. „Ihned prosadil rozpuštění parlamentu, aby tato instituce nemohla legalizovat okupaci,“ zdůraznil historik Jan B. Uhlíř. Oficiální akt rozpuštění obou komor Národního shromáždění se uskutečnil již 21. března 1939. Hácha zároveň zakázal samostatnou existenci politických stran, které měly nadále působit společně v rámci Národního souručenství. To mělo hájit zájmy českého obyvatelstva bez ohledu na dřívější politickou příslušnost. A na podzim 1939 odmítl odjet do Berlína složit slib věrnosti Hitlerovi, což byl pozoruhodně statečný čin, po němž překvapivě nenásledovala ze strany Říše žádná odveta. „V tomto období Hácha skutečně velmi aktivně sledoval národně-obranné cíle. Například Národní souručenství (jediné povolené politické uskupení v protektorátu, pozn. autora) mu umožňovalo mít přehled o dění v jednotlivých okresech a aktivně do něj vstupovat při intervencích. Kombinoval vnější projevy loajality se skrytou podporou odboje,“ popsal mi Vít Machálek. S čelními německými představiteli měl Hácha v té době rozdílné vztahy. Zatímco s říšským protektorem Konstantinem von Neurathem je lze označit za konstruktivní, u státního tajemníka Karla Hermanna Franka šlo o pravý opak. V soukromí jej Hácha označoval za „bestii“ a později, zvláště po roce 1942, se každé schůzky s ním děsil. 16
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 16
22.10.2026 10:06:41
MÍSTO ÚVODU
Legitimace Národního souručenství. FOTO: MARTIN BRABEC
„S von Neurathem Hácha vycházel docela dobře, byli vrstevníci a říšský protektor s ním jednal s úctou. U Neuratha mohl Hácha poměrně snadno přednášet své intervence, avšak jen s nevelkou nadějí na vyslyšení,“ poznamenal Machálek s tím, že Hácha a jeho hradní aparát sice nemohli téměř nic podstatného změnit, mohli však ledasčemu zabránit. „Jejich možnost rozhodovat se týkala spíš apolitických záležitostí,“ dodal. Za největší úspěch Háchových intervencí Vít Machálek označuje propuštění téměř všech studentů, kteří byli Němci zatčeni při demonstracích v listopadu 1939 a následně mnozí skončili v koncentračních táborech. Právě díky Háchově neúnavné snaze se většinu z nich podařilo do jara 1942 dostat domů.
KLÍČOVÍ MUŽI PO PREZIDENTOVĚ BOKU Míra Háchova odhodlání čelit německému tlaku byla přímo odvislá od toho, jakými lidmi byl obklopen. Zásadní roli v tomto ohledu sehrál přednosta Kanceláře státního prezidenta Jiří Havelka, který úzce spolupracoval s předsedou protektorátní vlády 17
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 17
22.10.2026 10:06:41
ČEŠI POD HÁKOVÝM KŘÍŽEM
Aloisem Eliášem. Ten byl od konce dubna 1939 až do svého zatčení v září 1941 hlavním představitelem takzvané retardační politiky. Ta spočívala v kombinaci předstírané loajality a skrytého odvážného úsilí zpomalovat a omezovat dopady německých nařízení. Eliáš navíc spolupracoval s vojenskou odbojovou organizací Obrana národa a posléze coby premiér konzultoval kroky svého kabinetu s představiteli československého exilu v Londýně. Eliáš s Havelkou měli k ruce také diplomata Huberta Masaříka, jehož premiér jmenoval do funkce přednosty Koordinačního odboru Předsednictva ministerské rady. Do kompetence tohoto odboru spadal styk s německými úřady, především s Úřadem říšského protektora. K hlavním činnostem Masaříkova odboru při Eliášově vládě patřilo systematické zpracovávání informací z ciziny, příprava protestních akcí proti německým zásahům do života v protektorátu a také intervence ve prospěch zatčených vlastenců a podpora jejich rodin. V praxi lze kooperaci trojice Eliáš-Masařík-Havelka v rámci retardační antinacistické politiky velmi zjednodušeně přiblížit asi tak, že to, co si domluvili Eliáš s Masaříkem a s Havelkou, pak posledně jmenovaný přednesl prezidentovi Háchovi a zajistil jeho souhlas či případně podpis na konkrétním dokumentu. „S Eliášovými odbojovými aktivitami byl Hácha obeznámen, a to zejména s jeho spojením s Londýnem. S Benešem mohl v prvním období protektorátu své konání v úřadu konzultovat prostřednictvím jeho zmocněnce Zdeňka Bořka-Dohalského,“ uvedl Machálek. Zmiňovaný hrabě Zdeněk Bořek-Dohalský byl spolupracovníkem odbojové organizace Politického ústředí, která udržovala kontakt s Edvardem Benešem v britském exilu a zprostředkovávala zprávy mezi ním a Eliášem a právě lidmi okolo Emila Háchy. Později byl Bořek-Dohalský zatčen a v únoru 1945 zastřelen v Malé pevnosti Terezín. 18
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 18
22.10.2026 10:06:41
MÍSTO ÚVODU
Pozice trojice Eliáš-Masařík-Havelka ovšem byla s postupem času stále složitější. Na jaře roku 1941 už bylo patrné, že u okupační správy získává převahu radikální linie státního tajemníka K. H. Franka. Jako první to odnesl Jiří Havelka, jenž musel na nátlak Němců opustit svou pozici jak v Eliášově kabinetu, v němž byl náměstkem předsedy vlády a ministrem dopravy, tak v hradní kanceláři. V prezidentské kanceláři po Havelkově vynuceném odchodu a následném postupném zhoršování zdravotního stavu Emila Háchy získali více moci nově jmenovaný přednosta Augustin Popelka a politický tajemník Josef Kliment. „Háchův vztah s Jiřím Havelkou by se dal už od dob Nejvyššího správního soudu popsat jako přátelský. V politice se Havelka těšil Háchově důvěře. Byl také spojkou mezi vládou a prezidentem. K Popelkovi a zvláště ke Klimentovi Hácha zdaleka takovou důvěru neměl. Popelka zpočátku vystupoval jako rozhodný český patriot, po rozvodu s manželkou, která na něj měla po této stránce velmi dobrý vliv, však byl již opatrnější a vůči nacistům poslušnější. ‚Dotáhl‘ to až do role Frankova zřízence vůči nemocnému Háchovi. Tak to alespoň hodnotil Emil Sobota (odborník na ústavní právo, pracovník prezidentské kanceláře Emila Háchy, který byl na konci války popraven – pozn. autora). Klimenta údajně Hácha neměl rád, a to už od doby jeho působení na Nejvyšším správním soudu. Jedná se o nejkontroverznější postavu Háchovy kanceláře, rozprostřenou mezi kolaborací a odbojem,“ přiblížil mi Vít Machálek.
ABDIKOVAT, NEBO VYDRŽET? Zlomové období přišlo na podzim roku 1941, kdy byl v září Konstantin von Neurath z pozice říšského protektora z rozhodnutí Hitlera odeslán na takzvanou zdravotní dovolenou a na jeho 19
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 19
22.10.2026 10:06:41
ČEŠI POD HÁKOVÝM KŘÍŽEM
místo nastoupil jako zastupující říšský protektor SS-Obergruppenführer a generál policie Reinhard Heydrich. Ten ihned zahájil rozsáhlé zatýkání a do té doby v protektorátu nevídanou vlnu teroru. Zatčen byl i Eliáš, Masařík a Havelka. Právě v té době byl Hácha zřejmě nejblíže k abdikaci. Bylo mu zřejmé, že s Heydrichem v čele protektorátu se situace v zemi zásadně mění. „Abdikační dopis už měl připravený, ale nakonec jej v duchu svého lidského spíše než politického smýšlení neodevzdal. Na jedné misce vah stála Háchova neschopnost čelit Heydrichovi a nedělat to, co budou Němci chtít, na druhé 83 platných rozsudků smrti, které by v případě abdikace byly okamžitě vykonány, osud zbývajících studentů v koncentračním táboře a tak dále. Také generála Eliáše se chtěl Hácha pokusit zachránit,“ vysvětlil historik Machálek. Zatímco Masaříka zachránily jeho ještě předválečné konexe mezi německými a italskými diplomaty, u Havelky se Háchovi podařilo docílit toho, že po několika týdnech výslechů na gestapu mohl zbytek války zůstat pod dohledem „pouze“ v domácím vězení. Ovšem zachránit Eliáše bylo mimo jeho možnosti. Německý Lidový soud jej již na začátku října 1941 odsoudil k smrti, trest byl však vykonán až 19. června 1942 – tedy paradoxně až po Heydrichově smrti. „Hácha se pokoušel i u Heydricha navazovat na intervenční linii spojenou původně s Neurathem, jakékoliv jednání s Heydrichem však pro něj bylo velkým utrpením. Na druhou stranu Heydrich měl v Berlíně mnohem silnější postavení než Neurath a slíbil-li prezidentovi při intervencích svůj zákrok, bylo téměř jisté, že k němu opravdu dojde,“ podotkl Machálek. Za teroru takzvané druhé heydrichiády, tedy v období na jaře 1942 po atentátu na zastupujícího říšského protektora, se Hácha zhroutil. Vypálení Lidic a Ležáků, stovky popravených, vynucené manifestace obyvatelstva věrnosti Říši a do toho neustálá kritika 20
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 20
22.10.2026 10:06:41
MÍSTO ÚVODU
a zostouzení ze strany československého exilu, pro které se státní prezident již definitivně stal symbolem kolaborace. To bylo pro stárnoucího nemocného státníka již nad jeho síly. Hácha byl navíc nucen veřejně prezentovat servilní projevy, které navíc nepocházely z jeho hlavy. „Všechny projevy za druhé heydrichiády psal nebo aspoň upravoval vedoucí kulturněpolitického oddělení Úřadu říšského protektora Martin Paul Wolf. Háchova možnost ovlivnit jejich obsah byla mizivá, spíš musel jen číst, co mu bylo předloženo,“ vysvětlil Machálek s tím, že běžní obyvatelé protektorátu podle Františka Schwarzenberga – šlechtice a diplomata, který působil v Háchově hradní kanceláři v letech 1939 a 1940 – „čerpali jiskřičku útěchy z toho, že na Hradě sedí stařec, který jim rozumí a má je rád.“ V podstatě bezvýchodná situace dovedla Háchu až k myšlenkám na sebevraždu. „V té mu bránilo náboženské přesvědčení. Nejpozději od počátku roku 1943 se Hácha stal pro pokročilou aterosklerózu neschopným vykonávat úřad. Zůstal na zámku v Lánech a byl trvale zastupován předsedou vlády. Tuto skutečnost reflektovala i jeho politická závěť ze září 1943. Její text, který evidentně neformuloval sám, podepsal jen s obtížemi,“ konstatoval v knize Když se řekne protektorát historik Jan B. Uhlíř. Ve zmiňované politické závěti sepsané Josefem Klimentem a datované k 18. září 1943 se mimo jiné píše: „Za dobu svého působení v úřadu státního prezidenta nemohl jsem národu dáti nic lesklého. Údělem mi bylo zprvu říditi jeho ústup ze závratné, nikdy předtím v dějinách nedosažené plné suverenity, a později mohl jsem vyžadovati jen a jen porozumění pro naléhavé potřeby těžké války. Vše to jsem činil v nezlomné víře, že tím svému národu oddaně sloužím. V tomto vědomí jsem omlouval i ty projevy, kterými mne zloba a nevědomost lidská mimo náš domov občas vzpomněla. (…) Tak se s Vámi všemi loučím s posledním přáním, aby se můj 21
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 21
22.10.2026 10:06:41
ČEŠI POD HÁKOVÝM KŘÍŽEM
Teroru zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha stárnoucí Emil Hácha neměl sílu čelit. Chtěl abdikovat, zvažoval sebevraždu. Neučinil ani jedno. FOTO: ARCHIV PAMÁTNÍKU NÁRODNÍHO ÚTLAKU A ODBOJE V PANENSKÝCH BŘEŽANECH
národ mohl vítězství Říše a Evropy dožíti také jako svého vítězství a aby jeho synům a dcerám byla dopřána šťastná a požehnaná budoucnost. K tomu nechť nám žehná Bůh!“ Jak upozorňuje 22
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 22
22.10.2026 10:06:41
MÍSTO ÚVODU
Právo lidu, 17. května 1945. REPROFOTO: MARTIN BRABEC
historik Machálek, slova o „vítězství Říše“ byla do Háchovy politické závěti zapracována na příkaz K. H. Franka. V takové situaci na Hradě ještě více posílila role šedých eminencí, především již zmiňovaných Popelky a Klimenta. „Další zajímavou postavou byl Háchův tajemník František Škarvan, který se ve svých pamětech stylizuje až do role jakéhosi hrdiny Háchovy kanceláře. Na druhou stranu někteří evangelíci jsou dodnes přesvědčeni, že protektorátní duch později recykloval za komunistické normalizace, kdy byl Škarvan synodním kurátorem českobratrské církve evangelické a nevedl si vůči komunistickému režimu dobře,“ dodal Machálek. Od léta 1943 do konce války už se Hácha v podstatě vůbec neúčastnil politických aktů a zmizel z veřejného života. Historik Machálek k tomu říká: „Jeho role byla v tomto období už jen mizivá. Spočívala především v tom, že jeho jménem bylo nadále možné intervenovat. Na druhou stranu ovšem rovněž Háchovým jménem pokračovalo posílání telegramů Hitlerovi. Prezident už později nebyl schopen podepsat ani prohlášení, že se vzdává funkce ve prospěch Edvarda Beneše, byť se na tento krok dlouho připravoval. Zformování košické vlády (šlo o první vládu ministerského předsedy Zdeňka Fierlingera existující od 23
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 23
22.10.2026 10:06:41
ČEŠI POD HÁKOVÝM KŘÍŽEM
4. dubna do 6. listopadu 1945 – pozn. autora), která podle svého programu chtěla i jej postavit před soud, už zřejmě nebyl s to vnímat. Na druhou stranu porážku Německa v jedné ze svých světlejších chvilek vnímal a po své dceři Miladě Rádlové poslal pozdrav Benešovi.“
POKŘIVENÝ OBRAZ Názor na to, jak Emil Hácha svou historickou úlohu zvládl, se dodnes v širší veřejnosti liší. V očích mnohých stále přežívá narativ udržovaný především poválečnou komunistickou propagandou, která z Háchy učinila jeden ze symbolů kolaborace. V posledních dekádách se však historikům daří tento pokřivený obraz měnit. „Háchovo působení v době protektorátu bylo především ve znamení snah zachraňovat lidské životy a pomáhat národu, aby v přechodném období pod nadvládou nejhoršího nepřítele nějak přežil. Tyto cíle se nezměnily ani za první a druhé heydrichiády. V povědomí lidí se zájmem o historii je již Hácha jednoduché nálepky kolaboranta vesměs zbaven,“ souhlasí Vít Machálek, který měl možnost hovořit s řadou pamětníků již v 90. letech, kdy psal o Háchovi svoji první knihu Prezident v zajetí: život, činy a kříž Emila Háchy. „Zapůsobilo na mě, jak na něj prakticky všichni vzpomínali jako na jedinečného humánního člověka. Z výroků Háchových blízkých dochovaných v písemných pramenech nelze neocitovat slova Františka Schwarzenberga, že se sotvakdo vyrovná Háchově ‚lidské ušlechtilosti a ochotě k sebeobětování pro dobro národa‘,“ uzavřel Machálek.
24
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 24
22.10.2026 10:06:41
MÍSTO ÚVODU
SLOVO AUTORA Ačkoliv Protektorát Čechy a Morava trval déle než šest let, bývá toto nejtemnější období moderních českých dějin často redukováno na několik nejznámějších událostí a osudů. Připomínáme si atentát na Reinharda Heydricha, tragédii Lidic či pražské povstání. Za těmito dominantními fenomény se však rozprostírá mnohem širší a méně přehledná mozaika každodenního života lidí v okupované vlasti, příběhy zdánlivě obyčejných lidských kompromisů, strachu i statečnosti. Tato kniha se proto prostřednictvím rozhovorů s renomovanými historiky i skrze jednotlivé příběhy a tematické okruhy obrací právě k těm oblastem, které bývají opomíjeny nebo je i po desetiletích obestírají mýty a zjednodušení. Nečiní si přitom ambici obsáhnout všechny podstatné momenty existence protektorátu ani postihnout celé spektrum jevů, jež jeho fungování provázely. A přestože Říšská župa Sudety a další oblasti odtržené od Československa již na podzim 1938 nespadaly do hranic Protektorátu Čechy a Morava, nelze ani je z tohoto obrazu zcela vyjmout. I zde totiž po březnu 1939 nadále žily statisíce Čechů, jejichž každodennost sdílela mnohé rysy, jež stojí za bližší pozornost. Martin Brabec, podzim 2026
25
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 25
22.10.2026 10:06:41
VOJÁCI UMÍRAJÍCÍ REPUBLIKY
VOJÁCI UMÍRAJÍCÍ REPUBLIKY ● POSLEDNÍ BOJE O HRANICE ● ZÁNIK ARMÁDY A KAUZA VLÁDNÍ VOJSKO ● CHAOS, Z NĚHOŽ VZEŠEL ODPOR
27
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 27
22.10.2026 10:06:42
ČEŠI POD HÁKOVÝM KŘÍŽEM
PŘEDEHRA OKUPACE: NEVYHLÁŠENÁ VÁLKA O SLOVENSKO A PODKARPATSKOU RUS Kapitulace. Slovo, které do té doby snad nikomu ani nepřišlo na mysl, se na konci září 1938 stalo realitou. Jenže rozhlasový projev z páté hodiny odpolední 30. září generála Jana Syrového, legionářského hrdiny, toho času v roli předsedy vlády a zároveň ministra obrany, ničím jiným než právě kapitulací nebyl. A to nemohl tušit, že o půl roku později bude čelit další, ještě horší národní katastrofě. „Jako voják a jako předseda vlády musil jsem a musím na prvém místě myslet na životy nás všech, milionů pracujících spoluobčanů, mužů, matek a dětí. Prožívám nejtěžší chvíli svého života, neboť plním svůj nejbolestnější úkol, nad který lehčí by bylo zemřít. A právě proto, že jsem bojoval a že vím, za jakých předpokladů se vyhrává válka, musím vám říci otevřeně, s vědomím odpovědnosti armádního velitele, že moc, která se postavila v těchto chvílích proti nám, nás nutí uvědomit si její přesilu a jednat podle toho. Nejvyšším cílem mým, jako každého z vás, je zachovat život národa,“ vysvětloval v projevu k národu. Druhého dne nad ránem německé jednotky pod velením generálplukovníka Wilhelma von Leeba začaly jako první obsazovat oblast Pošumaví. Českoslovenští vojáci byli nuceni sklonit zbraně a potupně se stáhnout do vnitrozemí. Žádná armáda se nepřipravuje na kapitulaci, pokud však o ní politici rozhodnou, bylo povinností jejího velení v demokratickém státě ji respektovat. Navzdory tomu někteří vysoce postavení generálové jako Lev Prchala, Sergej Ingr či Sergej Vojcechovský ještě po několik následujících dní zvažovali, že by se i přesto politikům a proti vůli prezidenta Edvarda Beneše postavili Němcům na odpor. 28
Cesi_pod_hakovym_krizem_blok.indd 28
22.10.2026 10:06:42