2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 13
Prolog 16. února léta Pánû 1626, Schongau
T
oho dne, kdy otec ve velk˘ch útrapách zahynul, se Jakob Kuisl rozhodl, Ïe svému rodnému mûstu dá navÏdy sbohem. Byl to ten nejchladnûj‰í únor od doby, kam sahala lidská pamûÈ. Z hfiebenÛ stfiech visely metrové rampouchy, staré dfievo hrázdûn˘ch domÛ skfiípalo a sténalo v mrazu, jako by samo Ïilo, pfiesto se podél TrÏní uliãky vedoucí od radnice dolÛ k mûstské bránû shromáÏdily stovky lidí. V‰ichni byli zahalení do tepl˘ch ‰átkÛ a kÛÏe, ti bohatí se choulili do hfiejiv˘ch kapucí z medvûdích ãi veverãích koÏe‰in, mnozí z chudiny mûli omrzliny ve tváfiích nebo na nohách, které jen chabû chránily roztrhané hadry. Mlãky, pfiesto s jiskfiiv˘ma, Ïádostiv˘ma oãima pozorovali malou skupinu, která si mezi nimi razila cestu po ‰iroké ulici pokryté rozbfiedlou snûhovou ka‰í a mífiila od severní mûstské brány ven smûrem k popravi‰ti. Jako psi, ktefií zachytili krvavou stopu, následoval dav lidí odsouzeného, ãtyfii znechucenû se tváfiící dráby s halapartnami a kata s obûma knechty. Jakob a jeho otec ‰li vpfiedu, pfiiãemÏ Johann Kuisl znovu a znovu klop˘tal a musel se opírat o svého urostlého, témûfi ãtrnáctiletého syna. Tak jako mnohokrát pfiedtím popíjel schongausk˘ kat pfied popravou dlouho do noci. Proto se mu v posledních letech pfii ní nejednou tfiásla ruka, nicménû tak ‰patné jako dnes to s ním je‰tû nikdy nebylo. Jeho tváfi 13
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 14
byla ‰edá jako popel, páchla z nûj kofialka a mûl co dûlat, aby se vÛbec udrÏel na nohou. Jakob byl rád, Ïe otec dnes musel vykonat jen pomûrnû jednoduchou popravu obû‰ením. Hranici by v nejhor‰ím pfiípadû mohl zapálit i on sám s mlad‰ím bratrem Bartolomûjem. Kradmo zabloudil pohledem k odsouzenému, kter˘ ve sv˘ch roztrhan˘ch ‰atech a s pomlácenou tváfií pfiipomínal spí‰ bytost pfieb˘vající nûkde v jeskyních neÏ ãlovûka. LeinsamÛv Hans Ïil poslední roky jako divá zvûfi a teì ho mûli stejnû tak i sprovodit ze svûta. Vût‰ina schongausk˘ch znala starého ovãáka z lesa, kdyÏ sbírali dfiíví nebo hledali bylinky. Hans byl hloup˘ jako jeho ovce, nemûl daleko ke slabomyslnosti, ale aÏ donedávna ho v‰ichni povaÏovali za ne‰kodného. Jen dûti z nûho mívaly strach, kdyÏ se k nim blíÏil se svou ‰klebící se, bezzubou hubou a chtûl je pohladit po hlavû, mumlajíc nûco nesrozumitelného, nebo jim podával nûjakou lepkavou sladkost. Také Jakob ho nûkolikrát potkal na pasece, kdyÏ se s obûma mlad‰ími sourozenci Bartolomûjem a Elisabeth toulal v lesích kolem mûsta. Teprve tfiíletá Lisl se ho pokaÏdé pevnû chytila za ruku, zatímco Bartolomûj po ovãákovi házel jedlové ‰i‰ky, dokud uboÏák s nafiíkáním nevzal do zajeãích. Matka je v‰echny tfii ãasto varovala pfied tuláky bez pfiístfie‰í, pfiesto Jakob pfii pohledu na Hanse cítil spí‰ soucit, zatímco dvanáctilet˘ Bartolomûj by ho nejradûji povûsil na nejbliωí strom jako hostinu pro havrany. Co si Jakob pamatoval, zvífiata byla pro bratra vÏdy dÛleÏitûj‰í neÏ lidé. O zranûného jeÏka dokázal láskyplnû peãovat tak dlouho, dokud se neuzdravil, a na druhou stranu bez mrknutí oka pomáhal otci lámat kosti zlodûji, podezfielému z krádeÏe schránky na milodary. Záliba, pro star‰ího Jakoba naprosto nepochopitelná. Smutnû pozoroval starého, lehce slabomyslného starce, jak pfiivázan˘ ke káfie jako kus dobytka klop˘tá davem na popravi‰tû. Hans vyvaloval oãi jako vydû‰ené dobytãe na schongauské, ktefií po nûm házeli snûhem a blátem a vysmívali se mu. Jeho ústa vydávala nesmyslné zvuky, kÀoural a vzlykal. Jakob nevûfiil, Ïe by si Hans vÛbec uvûdomoval, 14
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 15
proã má dnes zemfiít. Stalo se to krátce po Tfiech králích, kdyÏ pfii sáÀkování v lese na nûj nedopatfiením najela osmiletá Marta, nejmlad‰í starostova dcera. Hans se pr˘ na ni vrhl jako vlk, aniÏ by nûkdo mohl fiíct proã. Chtûl si s ní snad hrát? Nahnaly mu strach sánû, které se na nûj fiítily? Marta se vzápûtí rozefivala jako tur. NeÏ se k ní sebûhly ostatní dûti, uÏ jí strhal ‰aty z tûla. Pfiivolaní dfievorubci ho sbalili a odvlekli do ‰atlavy, kde pak na skfiipci vylíãil odporné zloãiny. Celé roky se pr˘ páfiil se sv˘mi ovcemi jako zvífie, Martu chtûl odvléct k sobû do chatrãe a tam ji znásilnit a zabít. KdyÏ teì Jakob pfied sebou vidûl breptajícího Hanse, nedokázal si pfiedstavit, jak by stafiec vÛbec zvládl dát dohromady takové doznání. NatoÏ, aby to byla pravda. Dav mezitím dorazil na popravi‰tû zfiízené mimo mûsto, na ‰irok˘, vym˘cen˘ lán pole, kde Jakob a Bartolomûj uÏ pfiedchozího dne navr‰ili hranici do v˘‰ky dospûlého muÏe. Nahoru ke kÛlu s pouty, kter˘ vyãníval nad hranicí z dfiíví a tvofiil stfied malé dfievûné plo‰iny, vedl ‰irok˘ Ïebfiík. Koutkem oka si Jakob v‰iml, s jakou hrdostí si Bartolomûj prohlíÏel své dílo, a pocítil znechucení. Vãera smûl Bartl poprvé pomáhat star‰ímu bratrovi pfii pfiípravû popravy a den, kdy byl Hans odsouzen k trestu smrti, byl pro nûj svátek. Koneãnû se splní jeho sen a on vstoupí do stop svého otce a milovaného a obdivovaného bratra. Jakob vlastnû moc nechápal, proã mu Bartolomûj prokazuje takovou úctu. âasto Ïertoval na úãet ponûkud tûÏkopádnûj‰ího mlad‰ího bratra, v skrytu du‰e jím dokonce opovrhoval, coÏ ale nic nemûnilo na tom, Ïe ho Bartl v‰ude doprovázel jako ‰tûnû. A pozornû ho sledoval, kdyÏ uklízel muãírnu, na provazech vázal smyãku na obû‰ení nebo ostfiil popravãí meã, kdyÏ otec byl na to opût pfiíli‰ opil˘. A Jakoba mnohdy napadlo, Ïe z Bartolomûje bude jednou asi lep‰í kat neÏli on. Sám se uÏ pfied lety rozhodl, Ïe rodinné fiemeslo nebude pozdûji vykonávat. Ale mûl vÛbec na vybranou? Z katov˘ch synÛ se stávali kati, pokud se nechtûli nechat najímat jako páchnoucí rasové. Takov˘ byl holt zákon, kter˘ „neãistá fiemesla“ jasnû a peãlivû oddûloval od ostatních povolání. 15
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 16
Jediné v˘chodisko mohla poskytnout válka, která uÏ léta zufiila v fií‰i a touÏila po Ïoldnéfiích – tu nezajímalo, jak „bezectní“ byli. „Co je to s otcem?“ za‰eptal Bartolomûj vedle Jakoba, a vytrhl ho tak z úvah. Teì uÏ stáli nedaleko hranice a dav okounûjících na nû civûl pln˘ oãekávání. Bartolomûj znepokojenû ukázal na Johanna Kuisla, kter˘ si i pfies mrazivé poãasí otíral pot z ãela a jen s námahou se snaÏil neztratit rovnováhu. „VÏdyÈ se sotva drÏí na nohou. Není snad nemocn˘?“ Mezitím se na popravi‰ti objevili také ãtyfii purkmistrové a dal‰í vysocí mû‰Èané. Spolu se soudním zapisovatelem a nûkolika sty diváky se kolem tfií KuislÛ a odsouzeného vytvofiil semknut˘ kruh. Nebylo to poprvé, kdy mûl Jakob tísniv˘ pocit, jako by vzápûtí mûli popravit i jeho. „Co by s ním mûlo b˘t?“ sykl a snaÏil se zachovat klid, pfiestoÏe se kolem nûho zaãalo oz˘vat tiché reptání. „UÏ je zase na mol! A my dva se mÛÏeme jen modlit, aby se nedopatfiením sám nezapálil.“ Bartolomûj trhl pochybovaãnû rameny. „Ale moÏná... moÏná to je horeãkou,“ zamumlal. „Té je teì plno. Jen se podívej na matku, tu to pfiece taky sebralo.“ Jakob obrátil oãi v sloup. Nesná‰el, kdyÏ bratr pofiád omlouval otcovy hfiíchy. Ale tfieba to souvisí s tím, Ïe otec se od nûho uÏ pfied del‰ím ãasem odvrátil, kdyÏ poznal, Ïe nejstar‰í syn nechce kráãet v jeho ‰lépûjích. Jak rád by Jakob otce miloval – jenÏe to uÏ ne‰lo. Johann Kuisl byl oÏrala a nespolehliv˘ ãlovûk. Dfiív, to ano, to byl velk˘ a uznávan˘ kat, skoro tak obávan˘ jako jeho tchán Jörg Abriel, kter˘ ve slavném schongauském procesu s ãarodûjnicemi muãil, stínal hlavy a upálil pfies ‰edesát Ïen. Oba Kuislovi bratfii podûdili po dûdovi také jakési prapodivné ìábelské knihy, které Bartolomûj miloval snad je‰tû víc neÏ svá nemocná zvífiata a s otcem je skoro kaÏd˘ t˘den vyzvedával z truhly v komofie. Rodinû pfiipomínaly v˘znamné krvavé ãasy, kdy jejich jméno je‰tû nûco znamenalo. JenÏe tato doba byla uÏ dávno za nimi a z Johanna Kuisla se stala troska. Za zády se mu lidé 16
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 17
posmívali; uÏ jim nenahánûl strach, a to bylo pro kata vÛbec to nejhor‰í, co ho mohlo postihnout. Beze strachu z nûho byl pro ostatní jen n˘mand. Také v tuto chvíli zahlédl Jakob opovrÏení v oãích mnoha divákÛ, kdyÏ s pohrdáním sledovali chvûjícího a potícího se ochmelku. Jakob zaãal mít obavy. Otec uÏ dvakrát málem zfu‰oval popravu, stát se to znovu, lidé by mu to uÏ neprominuli. Kdo selhal jako popravãí, sám rychle skonãil na ‰ibenice nebo ho dav prostû ukamenoval. A s ním nûkdy i celou rodinu. „Tak uÏ to koneãnû dotáhni do konce, Kuisle!“ zajeãel Korbinian Berchtold, tûlnat˘ mistr pekafi, s jehoÏ synem Michaelem se Jakob a Bartolomûj ãas od ãasu poprali. Berchtold ukázal na vydû‰eného a tfiesoucího se ovãáka, kter˘ si je‰tû stále breptal nûco pro sebe, a potom na hranici. „Nebo to snad máme udûlat za tebe, he? Ale co kdyÏ ti tv˘ spratkové nachystali moc vlhk˘ dfievo a my tu pak budem aÏ do zítfika?“ Johann Kuisl opût lehce zavrávoral jako dub podÈat˘ v boufii, potom se sebral, chytil Hanse Leinsamera za límec a cloumal s ním k Ïebfiíku. Jakob vûdûl, co bude následovat. V loÀském roce byl uÏ jednou u upálení jakési ãarodûjnice. Radní ãasto zmírnili trest odsouzenci tím, Ïe mu nechali povûsit na krk váãek se stfieln˘m prachem nebo dovolili, aby ho kat pfied tím zardousil. Také za pomateného Hanse se pár muÏÛ v radû pfiimluvilo, aby ho kat pfied upálením u‰krtil tenk˘m provazem – rychlá, témûfi bezbolestná smrt, pokud se ov‰em provede správnû. JenÏe kdyÏ teì Jakob pozoroval otce, jak se sotva drÏí na Ïebfiíku, zaãal mít pochybnosti, zda se tentokrát strangulace povede tak rychle a bezbolestnû, jak se od nûj oãekávalo. Také Bartolomûj znatelnû znejistil. Upfienû civûl na otce, jak nafiíkajícího Hanse nejdfiív vystrãil na plo‰inu a potom se za ním s hekáním snaÏil sám vy‰krábat. KdyÏ uÏ skoro dosáhl na horní okraj, stalo se to. Johann Kuisl ztratil rovnováhu, je‰tû jednou bezmocnû za‰ermoval rukama ve vzduchu a vzápûtí padal naznak do rozbfiedlého snûhu. A víc se nepohnul. 17
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 18
„MÛj ty boÏe, vÏdyÈ kat je jako dûlo!“ zajeãel nûkdo z davu. „Ten se tak nanejv˘‰ mÛÏe sám utopit v alkoholu!“ Nûktefií se tomu zasmáli, pfiesto se teì ze v‰ech stran zdvihalo tak hnûvivé bruãení, aÏ se Jakobovi najeÏily vlasy na hlavû. Znûlo to jako bzuãení vzteklého roje vãel, kter˘ se stále víc a víc pfiibliÏuje. „Upalte ho rovnou s tím sodomitou, ve mûstû pak bude koneãnû klid!“ zafival nûkdo jin˘. Jakob pfielétl pohledem dav kolem sebe. Byl to mistr pekafisk˘ Korbinian Berchtold, kter˘ se teì obrátil na své sousedy, jako by je Ïádal o souhlas: „VÏdyÈ je to hanba, co nám to tu kat pfiedvádí. A takhle to s ním jde celá léta! UÏ se nám kvÛli nûmu posmívají aÏ za Augsburgem. Mûli jsme ho dávno poslat ke v‰em ãertÛm a místo nûho si radûji vzít popravãího ze Steingadenu!“ „Po‰lete ho k ‰ípku! K ãertu s ním!“ pfiidávali se teì dal‰í. A na kata zaãaly létat první snûhové koule i hroudy zmrzlé pÛdy. Vypadalo to, jako by se dosud nahromadûné dychtivé oãekávání najednou chtûlo vybít jedin˘m násilnick˘m záchvatem hnûvu. Soudní zapisovaã, jehoÏ tváfi pod úfiedním baretem silnû zbrunátnûla, sice dÛleÏitû máchal rukama a nabádal ke klidu, nikdo ho v‰ak neposlouchal. âtyfii drábové, ktefií Ïalostn˘ prÛvod doprovázeli, stáli bezradnû a trochu vystra‰enû vedle hranice. Nahofie na plo‰inû stál Hans Leinsamer s otevfien˘mi ústy a zíral na tyátr pod sebou. Najednou se první ctihodní schongau‰tí mû‰Èané vrhli na kata s úlomky kamenÛ a s d˘kami v dlaních a poté se nad ním dav uzavfiel jako ohromná ãerná vlna. Nûkdo zajeãel, jako by ho na noÏe bral, a Jakobovi se v jednu chvíli zdálo, Ïe mezi tou spletí rukou a nohou zahlédl na zemi leÏet odfiíznuté ucho. Rudá krev zanechávala na snûhové pokr˘vce stopy jako peãetní vosk. JakobÛv pohled je‰tû zaznamenal otcovu roztfií‰tûnou tváfi, vyhaslé oãi zírající jeho smûrem, zatímco na ni dopadaly dal‰í a dal‰í kameny. S divoce bu‰ícím srdcem se obrátil na mlad‰ího bratra, kter˘ hrÛzou bez sebe jen strnule zíral na to hemÏení pfied 18
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 19
sebou. „Musíme odsud!“ zafival do lomozu kolem nich. „Rychle! Jinak pfiijdeme na fiadu jako dal‰í!“ „Ale... ale... co otec...,“ koktal Bartolomûj, „my... musíme mu pomoct...“ „Himlhergot, Bartle, prober se! Otec je mrtv˘, copak to nechápe‰? My uÏ teì mÛÏeme pomoct jen sami sobû! PobûÏ!“ Jakob táhl ohromeného bratra od hranice, kdyÏ se za nimi najednou ozval bfieskn˘ hlas. „Tady chtûjí upláchnout ti jeho bastardi! ZadrÏte je, zadrÏte je!“ Jakob se krátce ohlédl a spatfiil, jak se za nimi útokem Ïene smeãka dûtí a v˘rostkÛ. V ãele se fiítil pekafiÛv syn Michael Berchtold, jehoÏ Jakob teprve pfied nûkolika t˘dny fiádnû ztloukl. Vyzábl˘, spí‰ neduÏiv˘ chlapec teì koneãnû cítil pfiíleÏitost k pomstû. „ZadrÏte je, zadrÏte je!“ jeãel znovu a znovu, pfiiãemÏ kolem sebe máchal polenem z hranice. Jakob nepochyboval, Ïe kdyby mohl, rozbil by mu tím lebku. PfiíleÏitost byla pfiíznivá, po takovéto události se nikdo nebude vyptávat víc, neÏ bude bezpodmíneãnû nutné. A Ïivot katov˘ch dûtí beztak nemûl Ïádnou cenu. Jakob u‰tûdfiil Bartolomûjovi, kter˘ byl stále jako ochrnut˘, takovou herdu do zad, aÏ se chlapec s v˘kfiikem zakymácel. Koneãnû se zdálo, Ïe i on pochopil váÏnost celé situace. Spolu bûÏeli k otevfiené mûstské bránû, povykující smeãku stále v patách. Hned kdyÏ odboãili vpravo do úzké uliãky poblíÏ mûstsk˘ch hradeb, si Jakob uvûdomil, Ïe udûlal chybu. Pronásledovatelé se rozdûlili, jedna ãást jim uÏ zahradila pfiední pfiístup k ulici. A s vítûzoslavn˘mi ú‰klebky ve tváfiích a s napfiaÏen˘mi klacky ãi poleny se teì stahovala kolem své kofiisti. „Tv˘ho fotra uÏ máme!“ vfie‰tûl Michael Berchtold na svého úhlavního nepfiítele. „Teì jsi na fiadû ty, Jakobe! Ty a tvÛj bratr!“ „Tak to si nás nejdfiív musíte chytit,“ odsekl Jakob se supûním. Koutkem oka zahlédl pfied jedním domem jakousi 19
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 20
káru pofiádnû naloÏenou sudy. Instinktivnû zareagoval, popadl bratra za ruku, vyskoãil na sudy a odtamtud se pfiitáhl nahoru na fiímsu nízké stfiechy. Ponûkud s námahou se za ním vy‰plhal i Bartolomûj a krátce nato stáli oba na zasnûÏeném hfiebeni stfiechy, odkud se dalo pfiehlédnout celé mûsto aÏ k popravi‰ti. JenÏe Jakob vûdûl, Ïe zdaleka nejsou v bezpeãí. Povykování, jednotlivé v˘kfiiky a dupot nohou jim pfiipomnûly, Ïe ostatní je stále pronásledují. A skuteãnû – v tu chvíli se nad okapem vynofiila tváfi Michaela Berchtolda s posmû‰n˘m ú‰klebkem. „No a co teì, vy dva?“ nadhodil potutelnû. „Kampak chcete zmizet teì? Nûkam frnknout jako opefienci? Nebo chce Bartl, tenhle Èulpas, pfiivolat orla, aby vás odnesl?“ Jakob se zoufale rozhlédl kolem sebe. Nane‰tûstí si zrovna vybrali dÛm, kter˘ od ostatních budov v uliãce stál nejdál! Odhadoval, Ïe od dal‰ího hrázdûného domu je dûlí nejménû tfii kroky. On sám byl velk˘ a atleticky stavûn˘, tuhle pfiekáÏku snadno pfiekoná. JenÏe jak to zvládne jeho mlad‰í bratr? Bartolomûj byl silnûj‰í neÏ on, navíc vypadal uÏ velmi vyãerpanû. Pfiesto, nezb˘vá jim neÏ se o to alespoÀ pokusit. AniÏ Bartolomûje varoval, rozbûhl se a skoãil. Jako v mlze zahlédl pod sebou ‰eì ulice pokryté smûsicí snûhu a odpadkÛ, potom opût ucítil pevnou pÛdu pod nohama. S úlevou se obrátil na bratra, kter˘ je‰tû stále váhal nahofie na hfiebeni. Právû se chystal ke skoku, kdyÏ se vedle nûho vynofiil jako duch Michael Berchtold a strhl ho zpátky na zledovatûlou stfiechu. Ostatní kumpáni ho následovali. Vrhli se na Bartolomûje, kter˘ zoufale volal star‰ího bratra. „Jakobe, Jakobe! Pomoz mi! Oni mû zabijou!“ Jakob vidûl vydû‰ené bratrovy oãi, které na nûho bezmocnû zíraly. Sly‰el údery, které Bartolomûj schytal. Vrhlo se na nûj urãitû ‰est sedm v˘rostkÛ. To uÏ bylo pfiíli‰ i na samotného Jakoba, kter˘ by se díky své síle beze v‰eho vypofiádal s tfiemi z nich. Ale i kdyby se s nimi pustil do kfiíÏku teì hned – nûkdo musel varovat matku a malou Lisl dfiív, neÏ dojde je‰tû k hor‰ímu! Co kdyÏ ta zdivoãelá cháska vtrhne 20
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 21
k nim do domu dole ve ãtvrti koÏeluhÛ, zatímco on se tady pustí do rvaãky se smeãkou násilníkÛ? Co kdyÏ uÏ matce zapálili stfiechu nad hlavou! Nesmí ztratit ani minutku. Ke v‰em tûmto úvahám se v‰ak pfiimísilo je‰tû cosi jiného, nûco, co si Jakob jen velice nerad pfiiznával a co ho omotávalo jako jemná lepkavá pavuãina. Horlivost, s jakou Bartolomûj den pfiedtím pfiipravoval hranici, jeho ustaviãn˘ chvalozpûv na cholerického otce, zpÛsob, jak˘m nelítostnû, aÏ skoro s vûcnou zvûdavostí sledoval muãení starého ovãáka... tohle v‰echno jen umocnilo Jakobovu nevoli vÛãi bratrovi. Cítil k nûmu aÏ fyzicky takovou o‰klivost, Ïe ho to málem dusilo, a i teì v nûm stoupala jako nepfiíjemná pachuÈ. V tu chvíli si bolestnû uvûdomil jedno – Bartolomûj byl stejn˘ jako otec, jako celá tahle Bohem proklatá katovská ãeládka. On sám k nim nikdy nepatfiil a ani v budoucnu patfiit nebude – aãkoliv dfiív tolik touÏil po otcovû uznání. AniÏ by si to plnû uvûdomil, právû se rozhodl. „Jakobe, pomoz mi!“ sténal Bartolomûj, zatímco na nûj dál dopadaly tvrdé rány. „Prosííím! Nenechávej mû ve ‰tychu!“ Jakob se je‰tû jednou podíval do bratrov˘ch oãí roz‰ífien˘ch hrÛzou. Potom se mlãky odvrátil a hnal se pfies stfiechy dál smûrem na v˘chodní mûstské hradby do ãtvrti koÏeluhÛ. Za ním se ozval poslední zoufal˘ v˘kfiik, rozãarované bûdování tûÏce zranûného zvífiete. Jakob se rozbûhl rychleji, aÏ koneãnû bratra víc nesly‰el.
21
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 23
1 26. fiíjna léta Pánû 1668, o ãtyfiicet let pozdûji, nûkolik mil pfied Bamberkem
Z
„
atracenû, jestli tam vpfiedu brzy nepohnou zadkem, chytnu je za flígr a vlastnoruãnû je poÏenu aÏ do Bamberku!“ Se ‰Èavnat˘m zaklením se Jakob Kuisl odváÏnû vyklonil z volského povozu. Celá karavana z rozliãn˘ch kár a povozÛ zahradila úzkou rokli, která po nûkolika serpentinách ústila do fiíãního koryta. Lilo jako z konve, takÏe stromy tmavého borového lesa kolem dokola byly viditelné sotva jako jen stíny. Voda v proudech stékala z hluboko provû‰en˘ch vûtví a neustálé ‰plouchání se mísilo s mnoha dal‰ími zvuky dole u brodu. Podsvinãata kviãela, lidé na sebe kfiiãeli a látefiili, nûkde zafiehtal kÛÀ. A nad tím v‰ím leÏelo ve vzduchu temné ‰umûní fieky a de‰tû. Se svra‰tûl˘m ãelem pozorovala Magdalena poãínání svého otce, kter˘ vypadal, Ïe asi brzy vybuchne jako sopka. Se sv˘mi ‰esti stopami v˘‰ky pfieãníval povoz jako vûÏ nízkou kostelní loì. „Himlhergotsakrament, já...“ „Pfiece vidí‰, Ïe tam u brodu mají potíÏe,“ pfieru‰ila ho Magdalena sedící za ním mezi pytli s obilím. Zívla a protáhla si záda bolavá po dlouhém sezení. Studen˘ dé‰È jí staãil promáãet vlnûn˘ ‰ál, takÏe ji uÏ lehce mrazilo. „Nebo si myslí‰, Ïe tu zÛstáváme v tom blátû jen tak ze ‰pásu?“ 23
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 24
Schongausk˘ kat zachrchlal a znechucenû si odplivl do bahna vedle vozu. „Tûmhle blázniv˘m FrankÛm bych to klidnû vûfiil,“ zavrãel, nyní uÏ trochu klidnûji. „Ale beztak se divím, z kter˘ch koutÛ se sem v‰ichni hrnou. Ani pfii fiádn˘ popravû nepanuje takov˘ ruch a vfiava jako v tomhle Bohem zapomenut˘m lese. Kde to vÛbec jsme? Znamená to, Ïe do Bamberku nedorazíme pfied západem slunce?“ „Brod je to jediné místo, kde se dá fieka pfiejít, kdyÏ je takové poãasí. A jak vidí‰, nejsme tu vpravdû jediní.“ Magdalena se rozmrzele rozhlédla kolem sebe. Provoz pfied a za nimi pfiedstihl v‰echno, co znala ze své domoviny, poklidného kraje poblíÏ Alp. UÏ to byly tfii t˘dny, kdy se svou rodinou opustila Schongau, aby nav‰tívila str˘ce Bartolomûje v Bamberku. Od vãerej‰í zastávky ve franckém Forchheimu bylo na rozbahnûné cestû stále ru‰nûji. Vandrující tovary‰ové se táhli od vesnice k vesnici, podomní kramáfii vlekli na ohnut˘ch zádech nÛ‰e s hrubû vyfiezávan˘mi vafieãkami a lÏícemi, brousky na noÏe a levn˘mi tretkami, jezdci v ‰atech z drahého sukna beze slova uhánûli kolem ostatních cestujících. Pfiedev‰ím se to tu v‰ak hemÏilo rÛzn˘mi povozy, dvoukol˘mi kárami, neodpruÏen˘mi koãáry i vozy s plachtami, které v‰echny do jednoho táhly lesem do biskupského mûsta. „He, co se to tam vpfiedu dûje?“ kfiikl znovu schongausk˘ kat, pfiiãemÏ ‰iroké dlanû pouÏil jako hlásnou troubu. „Nebo jste tam, vy dobytkové, snad usnuli?“ Také pacholci na kárách pfied a za nimi teì zaãínali pomalu reptat, tu a tam nûkdo hlasitû zanadával. Magdalena si v‰imla, Ïe mnozí z muÏÛ znepokojenû, aÏ skoro úzkostlivû pohlíÏeli na druhou stranu na borovice, které i pfies ãasnou odpolední hodinu vypadaly temnû a hrozivû – málem tak, jako by za prvními kmeny uÏ nastala noc. Bezdûky také pocítila urãit˘ neklid. „V bahnû fieky zfiejmû uvízl nûjak˘ vÛz, to je v‰echno. Nebo si pár telat postavilo hlavu a nechce dál,“ uklidÀovala sama sebe a zatahala otce za ‰pinavou lnûnou ko‰ili. „Radûji se posaì, neÏ vyvolበnûjakou hádku.“ 24
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 25
„Na tom pfiece nemÛÏe b˘t nic tûÏk˘ho dostat se tak úzk˘m brodem na druhou stranu!“ odvûtil Jakob Kuisl a zavrtûl hlavou. „Tihle Frankové jsou prostû pfiíli‰ hloupí, to je jasn˘. Jak se zdá, tyhle hlavy skopov˘ by zÛstaly trãet snad i ve vyschl˘m fieãi‰ti!“ Mistr popravãí je‰tû chvilku rozhofiãenû bruãel, potom si koneãnû zase sedl. Mrzutû si vzal fajfku a zaãal táhnout z její dlouhé vychladlé hlavice. Tabák mu do‰el uÏ krátce za Norimberkem, coÏ mu náladu zrovna nezlep‰ilo. Vedle nûho dfiepûli mezi pytli s obilím ostatní ãlenové rodiny. Magdalenina mlad‰í sestra, patnáctiletá Barbara, upfienû zírala do nekoneãného de‰tû, ponofiená do sv˘ch my‰lenek. Vzadu ve voze se hlasitû po‰Èuchovali Kuislovi vnuci Petr a Paul, pfiiãemÏ jim neustále hrozilo nebezpeãí, Ïe vypadnou na rozblácenou cestu. Jako uÏ mnohdy pfied tím drÏel i teì o rok mlad‰í Paul svého pûtiletého bratra v sevfiení tak silnû, aÏ ten zaãal lapat po dechu. „K ‰ípku s vámi! Zatracenû, nemÛÏete uÏ koneãnû pfiestat s tím hádáním!“ nadával Simon, kter˘ sedûl vpfiedu na kozlíku vedle majitele vozu, starého hrbatého sedláka. Také Magdalenin manÏel oãividnû tûÏce sná‰el ãekání. Schongausk˘ ranhojiã a lazebník se aÏ dosud snaÏil pfieãíst si nûco o medicínû porodních bab v knize v celokoÏené vazbû, zavinuté v ‰átku nasyceném olejem, aãkoliv mu kapky de‰tû neustále dopadaly na stránky. U‰mudlanou, zvlhlou knihu v‰ak teì odloÏil a pfiísnû se podíval na oba syny. „Takhle to jde s vámi uÏ celé hodiny. Pokud s tím okamÏitû nepfiestanete, fieknu va‰emu dûdeãkovi, aby vás nechal natáhnout na skfiipec! A vy víte, Ïe by to udûlal.“ „Taky bych je mohl spoleãnû upnout do ‰panûlsk˘ch houslí,“ pfiisadil si Jakob Kuisl v˘hrÛÏn˘m hlasem. „Tfieba si pak navzájem vy‰krábou oãi a my koneãnû budeme mít svÛj klid.“ „PfiestaÀte laskavû s tûmi nesmysly, vy hrubiáni!“ Magdalena k˘vla bradou na malé bojovné kohouty, ktefií se v tu chvíli skuteãnû pfiestali rvát. „Podívejte se, jak se tváfií. Jen jim naháníte strach!“ 25
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 26
Chlapci teì zaraÏenû civûli na dûdeãka – aby se krátce nato pustili do sebe je‰tû s vût‰ím fievem. Brzy poté uÏ men‰í Paul triumfálnû zvedal do v˘‰ky chomáã Petrov˘ch vlasÛ. Jeho star‰í, mnohem dobromyslnûj‰í bratr, kter˘ ho pfieãníval skoro o celou hlavu, s pláãem a bûdováním hledal ochranu u svého otce. „TakÏe pfiece jen ty ‰panûlské housle?“ nadhodil Simon s nadûjí v hlase. Magdalena zlostnû bl˘skla pohledem po manÏelovi. „MoÏná bys mûl jednou v˘jimeãnû neãíst a radûji se starat o své syny. Není divu, Ïe se pofiád handrkují. Jsou to chlapci, zapomnûls? Ti nejsou stvofieni k tomu, aby v klidu dfiepûli na nûjaké káfie.“ „Mûli bychom b˘t rádi, Ïe jsme vÛbec na‰li nûkoho, kdo nás vzal kus cesty s sebou,“ opáãil Simon. „Co se mû t˘ãe, já bych v Ïádném pfiípadû nechtûl jít pû‰ky aÏ do Bamberku. Je to urãitû je‰tû dobr˘ch pût mil. A na cestu po fiece nám teì holt chybûjí peníze.“ Protáhl se a povzdychl si, pak chytil za límce oba chlapce, ktefií se stále je‰tû o nûco pfieli, a vystoupil s nimi z vozu. „Mበrecht, jako tolikrát,“ zamumlal Simon. „Tohle ãekání jde ãlovûku pûknû na nervy.“ Hlavou ukázal na tmav˘ les na druhé stranû úvozu, kde jehliãnaté vûtve stromÛ tvofiily témûfi nepropustnou zástûnu. „Zajdu s tûmi na‰imi trapiãi k lesu a nechám je ‰plhat na stromy, aby se trochu vyfiádili. Zdá se, Ïe tady to je‰tû chvíli potrvá.“ HochÛm u‰tûdfiil jednu pfies zadek, naãeÏ se oba s v˘skotem zaãali ‰krábat do pfiíkrého svahu. Krátce nato uÏ v‰ichni tfii zmizeli mezi stromy a Magdalenu s otcem a znechucenou mlad‰í sestrou nechali za sebou. „Simon je na chlapce moc mûkk˘,“ zabruãel Jakob Kuisl. „Ti raubífii si obãas zaslouÏí patfiiãn˘ v˘prask. Za m˘ch ãasÛ neexistovalo, aby si rodiãe nechali na sobû takhle dfiíví ‰típat.“ „A tohle fiíká nûkdo, kdo jim neustále podstrkuje nûjaké pamlsky a ponouká je k je‰tû vût‰ím hloupostem!“ Magdalena se smíchem zavrtûla hlavou. „Z vás tfií jsi pfiece ty to 26
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 27
nejvût‰í dítû. Jsem opravdu zvûdavá, co nám tvÛj bratr bude vyprávût o tom, jak˘ jsi byl jako kluk a v˘rostek.“ „He, co je tu k vyprávûní? Krev, ‰pína a smrt a spousta bití od m˘ho otce, toho star˘ho oÏraly. Na víc si uÏ ani nevzpomínám. V jednu chvíli tu jako mal˘ kluk mlsበlékofiici a jen o nûco pozdûji tû uÏ poÏírá válka.“ Pohled schongauského kata se upfiel kamsi do prázdna a Magdalenû zamrzl úsmûv na tváfii. Takhle to dopadlo pokaÏdé, kdyÏ pfiipomnûla otci jeho minulost – byl pak je‰tû zamlklej‰í neÏ kdy jindy. Pfiedev‰ím o svém bratrovi Bartolomûjovi, mlad‰ím o dva roky, se skoro nikdy nezmínil. Je‰tû pfied nûkolika lety Magdalena ani netu‰ila, Ïe má str˘ce, kter˘ si vydûlává na Ïivobytí jako popravãí v Bamberku. Proto je v‰echny dost pfiekvapil dopis o nûkolika such˘ch slovech, kter˘ pfied dvûma mûsíci obdrÏeli. Bartolomûj pfied nedávnem ovdovûl. Teì se hodlal znovu oÏenit a na svatbu pozval i schongauské pfiíbuzenstvo. Îe se Kuislovi vÛbec vypravili na cestu skoro dvû stû mil dalekou, zpÛsobilo pfiedev‰ím to, Ïe Magdalenin mlad‰í bratr Georg byl uÏ témûfi dvû léta v uãení u svého bamberského str˘ce. Od té doby ho Magdalena ani nikdo z rodiny nevidûli. Okolnost, kterou trpûl zejména Jakob Kuisl, i kdyÏ to nikdy otevfienû nepfiiznal – a pro nûho asi jedin˘ dÛvod pro tak dalekou cestu. Magdalena sledovala koutkem oka otce, kter˘ se v té dobû nacházel v podzimu svého Ïivota. Jak tu tak potahoval vychladlou d˘mku, s vlhk˘mi, pro‰edivûl˘mi vlasy, orlím nosem protknut˘m ãerven˘mi Ïilkami a s rozcuchan˘mi vousy, vyzafiovala z nûho nepfiístupnost, která se v posledních letech je‰tû prohloubila. Jeho povûsti schongauského popravãího to ne‰kodilo, spí‰ naopak. Teì je‰tû víc neÏ dfiív platilo, Ïe Jakob Kuisl je vynikající kat – siln˘, rychl˘, zku‰en˘ a navíc poÏehnan˘ rozumem, stejnû ostr˘m jako ãepel jeho stínacího meãe. A pfiesto uÏ zestárl, napadlo Magdalenu, je star˘ a ztrápen˘. Zvlá‰È po matãinû smrti. A Georg mu taky chybí, stejnû jako mnû. Oba si jsou tak podobní... 27
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 28
„Zatracenû, jestli tam vpfiedu hned nepohnou tûmi sv˘mi vozy, je‰tû se pfiihodí nûjak˘ ne‰tûstí. Pfii Bohu, to pfiísahám, dojde k ne‰tûstí!“ Kat znovu vyskoãil z pytlÛ, na nichÏ sedûl, aÏ se vÛz podezfiele zakymácel. Star˘ sedlák, kter˘ aÏ dosud trpûlivû ãekal na kozlíku, teì s obavami pokukoval po zufiícím obrovi. Jeho rty nesly‰nû pfiedfiíkaly Zdrávas Maria, potom se obrátil na Magdalenu. „Proboha, fiekni sv˘mu otci, aÈ se laskavû posadí,“ za‰eptal dÛraznû. „KdyÏ bude dál takhle vyvádût, je‰tû mi vydûsí voly.“ Hned v‰ak nad tím máchl rukou. „Nebo aÈ se rad‰i rovnou vypraví pû‰ky do Bamberku, beztak uÏ to není daleko.“ „Nemûj obavy, otec se zase uklidní. Já ho znám. V podstatû je to vlídn˘ a mírn˘ ãlovûk.“ Magdalena spiklenecky ztlumila hlas. „KaÏdopádnû do té doby, neÏ mu dojde tabák. Nemበnáhodou s sebou pár listÛ, hmm?“ Sedlák se zamraãil. „Vypadám snad, jako bych vdechoval tenhle ìábelskej ãmoud? Církev to zakázala, tak k tomu má jistû dobrej dÛvod. Ta vûc pochází pfiímo z pekel, ostatnû pfiesnû tak i páchne.“ MuÏ se pokfiiÏoval a po schongauském popravãím mistrovi teì pokukoval je‰tû o fous nedÛvûfiivûji. Magdalena se s povzdechem opfiela o pytle za sebou a kousla se do rtu. Starci, kter˘ je ve Forchheimu vzal za pár krejcarÛ s sebou, obezfiele nepovûdûla nic o otcovû fiemesle a i nadále zÛstala spí‰ mlãenlivá. Jako katova dcera dobfie vûdûla, Ïe pokud by se ten zboÏn˘ muÏ dovûdûl, Ïe veze skuteãného kata dokonce i s rodinou, patrnû by se rozbûhl do nejbliωího kostela a modlil by se hned nûkolik rÛÏencÛ. Cesta vedla Kuislovic rodinu zpoãátku na jednom z velk˘ch vorÛ po Lechu do Augsburgu a potom po nûkolika men‰ích fiekách aÏ do Norimberka. Tam jim v‰ak do‰ly peníze, dál se proto museli vydat pû‰ky. V tuto chvíli se nacházeli jen pár mil pfied Bamberkem, o to mrzutûji sná‰eli nynûj‰í zdrÏení. „Nemûly bychom se podívat, proã ty vozy nejedou?“ ozvala se mladiãká Barbara zezadu. Znudûná patnáctiletá 28
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 29
dívka klátila nohama pfies okraj vozu. „KaÏdopádnû by to bylo lep‰í neÏ tu jen tak sedût a poslouchat, jak otec nadává.“ Na‰pulila pfii tom rty a pohrávala si s vlasy, které byly zrovna tak ãerné jako Magdaleniny. VÛbec se své star‰í sestfie podobala natolik, aÏ to bylo zaráÏející. Barbara mûla stejnû husté oboãí a právû tak tmavé oãi, které se vÏdy dívaly na svût trochu posmû‰nû. Oboje podûdily po své matce Annû Marii, která pfied nûkolika lety zemfiela na horeãku. Magdalena pfiik˘vla. „Mበpravdu. Pojìme se podívat, co se dûje dole na brodu. AÈ si tu ten mrzout bruãí sám pro sebe.“ Mrkla na otce. „Tfieba pro tebe seÏeneme i trochu tabáku.“ Jakob Kuisl mûl v‰ak zavfiené oãi a vypadal, jako by poslouchal v duchu nûjakou melodii. Jeho rty vyslovovaly hlásky, kter˘m Magdalena nerozumûla. Ale tu‰ila, Ïe to stejnû jako mnohdy jindy byla dávno zapomenutá píseÀ z války.
Krátce nato, co Simon s obûma syny vstoupil do hustého borového lesa na druhé stranû úvozu, v˘kfiiky a volání nesoucí se od karavany vozÛ k nim doléhaly uÏ jen tlumenû. PÛda byla vlhká po vydatném de‰ti, posetá zatuchle páchnoucím jehliãím, které pohltilo kaÏd˘ i sebemen‰í hluk. Nûkde v blízkosti zavfie‰tûla sojka, ale jinak tu vládlo ticho, které po lomozu pfiedtím pÛsobilo skoro nepfiirozenû. I samotné bubnování de‰tû znûlo pod hustou stfiechou z jehliãí podivnû vzdálené. Také chlapci vypadali, jako by vnímali tuto témûfi slavnostní atmosféru. Pfiestali reptat a pevnû se drÏeli otce za ruce. Simon se musel usmát. Bylo to jako tak ãasto. Je‰tû pfied chvílí by obûma ro‰ÈákÛm s chutí nafiezal – a teì jeho srdce opût zaplavila láska tak nesmírná jako oceán. „Dnes veãer uÏ koneãnû uvidíte str˘ce Georga,“ ozval se povzbuzujícím hlasem. „Dfiív vám vÏdycky vyfiezával meãe z jasanového dfieva. Vzpomínáte si? MoÏná vám zase nûjaké vyfieÏe.“ 29
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 30
„Ó ano, popravãí meã!“ vykfiikl mal˘ Paul. „Já chci meã a kufiatÛm budu stínat hlavy! Tak jako u Stechlinov˘ na zahradû! Smím, otãe? Prosím!“ „OpovaÏ se!“ Simon se ostfie podíval na Paula. Je‰tû stále s hrÛzou myslel na krveprolití, které mlad‰í syn zpÛsobil pfied pár mûsíci mezi slepicemi schongauské porodní báby Marty Stechlinové. Nejvíc na tom Simona vydûsilo, jak se u toho chlapec ‰klebil. Usmrcení zvífiat mu oãividnû pÛsobilo radost, svou první popravu oslavoval jako m‰i svatou. „Je str˘c Georg taky kat?“ zeptal se Petr, kter˘ byl klidnûj‰í a rozumnûj‰í neÏ jeho mlad‰í bratr. Nûkdy vypadal mnohem star‰í neÏ na sv˘ch pût let. Simon se domníval, Ïe to vyvolával pfiedev‰ím jeho váÏn˘, stále soustfiedûn˘ pohled, s nímÏ zpod rozcuchané ãerné ãupfiiny pozoroval kaÏdého, kdo se s ním pustil do hovoru. Simon pfiik˘vl, rád za zmûnu tématu. „Mበpravdu, Petfie. Georg je u va‰eho prastr˘ce v Bamberku v uãení. A aÏ jednou dûdeãek hodnû zestárne, pak se z nûj asi stane nov˘ schongausk˘ popravãí.“ „A potom já, viì?“ otázal se Paul nad‰enû. „Já taky jednou budu kat!“ „No... patrnû ano,“ pfiipustil Simon váhavû. Petr znenadání pevnû stiskl otcovu ruku a zastavil se. „Já nechci b˘t katem. Lidé mají z dûdeãka strach, a to já nechci. ¤íkají, Ïe je ve spolku s ìáblem a Ïe pfiiná‰í ne‰tûstí.“ Vzpurnû dupl nohou. „Já budu lazebník, jako ty, otãe. Nûkdo, kdo lidem pomáhá.“ Simon bezdûãnû také odpovûdûl stiskem ruky. Petr se mu uÏ teì rád díval pfies rameno, kdyÏ o‰etfioval nemocné. RovnûÏ dokázal pfieãíst první latinská slova. Na rozdíl od bratra Paula byl cel˘ posedl˘ po barevn˘ch rytinách v knihách rodinné knihovny. VydrÏel v nich listovat celé hodiny, pfiiãemÏ drobn˘mi prstíky klouzal po obrázcích. On je jako já, pomyslel si Simon. JenÏe kon‰elé mu nikdy nedovolí, aby se stal lékafiem. Ne syn katovy dcery, ne v tûchto ãasech! „Cítím smrt, otãe. Tam vpfiedu je smrt.“ 30
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 31
PaulÛv tenk˘, jasn˘ hlásek vytrhl Simona ze zadumání. Jako mnohdy, kdyÏ Paul promlouval o nûãem hrÛzném, znûlo to i tehdy podivnû neúãastnû. „Cítí‰ ji taky, tu smrt? Voní docela sladce, jako nahnilá ‰vestka.“ „Co myslí‰ tím...,“ zaãal Simon, jenÏe Paul se mu uÏ vytrhl a vbûhl hluboko do lesa. „Hej, zatracenû, zastav se!“ volal za ním Simon. Chlapec se mu v‰ak mezitím ztratil z dohledu mezi borovicemi a ani ho uÏ nesly‰el. Lazebník si s nadávkami posadil star‰ího syna na ramena a bûÏel s ním vlhk˘m hou‰tím, pfiiãemÏ nûkolikrát klop˘tl a málem upadl. Vûtve ho ‰lehaly do tváfie a zachytávaly se mu za nohavice. Po chvíli koneãnû zaslechl klokotání tekoucí vody. Borovice profiídly a pfiecházely do nevysokého hájeãku s ojedinûl˘mi bfiízami, mezi nimiÏ se vinul mal˘ potÛãek doãerna zabarven˘ ra‰elinou. Na bfiehu stál Paul a py‰nû ukazoval na mohutné, nafouknuté tûlo, které z velké ãásti leÏelo v potoce. „Tady, tady!“ kfiiãel vzru‰enû. „Já jsem to na‰el!“ Teprve kdyÏ Simon pfiistoupil blíÏ, poznal, Ïe se jedná o zdechlinu obrovského jelena. Jeho hrdlo bylo tak daleko roztrÏené, Ïe se mu hlava s obrovsk˘m ‰estnáctiparoÏím k˘vala ve vodû sem a tam. Také bfiicho mûl rozpárané, po mokré kÛÏi se mu táhly hluboké krvavé pruhy jako od nûjakého srpu nebo hrábí. „Pro v‰echno na svûtû, co...“ Simon opatrnû postavil Petra na zem a pomalu obcházel zdechlinu. Nasládl˘ pach rozkladu se uÏ vzná‰el ve vzduchu. Simon usoudil, Ïe jelen je mrtv˘ teprve pár dnÛ. Pfiesto ãervi, brouci a hmyz uÏ zapoãali svou práci. Paul zatáhl za paroÏí, aÏ hrozilo, Ïe se hlava docela utrhne. „Laskavû toho nech!“ poruãil mu Simon pfiíkfie. „Nevíme, jestli nebyl nemocn˘. Co kdyÏ z nûj vycházejí jedovaté plyny a mohl by ses nakazit.“ UÏ kdyÏ to fiíkal, pfiipadal si po‰etile. Jelen zcela urãitû nezdechl na Ïádnou nemoc, oãividnû byl rozsápan˘. Otázkou bylo jen to, která ‰elma mu zpÛsobila tak tûÏké poranûní. 31
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 32
Smeãka vlkÛ? Medvûd? Zamy‰lenû se rozhlédl kolem sebe. Ticho, které mu pfiedtím pfiipadalo tak pfiíjemné, najednou pÛsobilo hrozivû. I kdyby to byl mohutn˘ dravec, bylo s podivem, Ïe svou kofiist hned neseÏral nebo si ji alespoÀ neodtáhl do nûjakého úkrytu v okolí. MoÏná proto, Ïe je stále nûkde poblíÏ? Kdesi praskla vûtev, jako by na ni ‰láplo nûco hodnû tûÏkého. Stromy obklopující paseku jako by se rázem k sobû pfiimkly. Simon pocítil slabou tíseÀ, kterou si nedokázal vysvûtlit. Vypadalo to, jako by sám les na chvíli zadrÏel dech. „Petfie, Paule,“ zaãal a snaÏil se ovládnout hlas, „teì se zase vrátíme. Maminka si uÏ urãitû dûlá starosti. Pojìme.“ „Ale ty parohy!“ hudral Paul a znovu zatáhl za rozkládající se hlavu. „Já chci s sebou ty parohy!“ „Nic takového.“ Lazebník popadl oba syny za ruce a táhl je pryã od potoka. Tenká stopa krve, slabá jako nit, se ãefiila ve vodû. Znenadání pfiepadl Simona strach, strach tak siln˘ jako boufie, která se s huãením a bûsnûním nezadrÏitelnû pfiibliÏuje. Tam vpfiedu je smrt... Je cítit docela sladce, jako nahnilá ‰vestka. „¤ekl jsem, Ïe jdeme!“ Simon vyloudil na tváfii strojen˘ úsmûv. „KdyÏ budete hodní, tak vám povím, jaké cukrovinky mají na trzích v Bamberku. A kdoví, tfieba vám str˘c Georg zítra koupí i nûkolik kouskÛ kandovan˘ch kfiíÏal. TakÏe jdeme.“ Paul se jen s reptáním podvolil a nechal se odvést od zdechliny. Ve tfiech se tûÏce prodírali vlhkou hou‰tinou, a uÏ zakrátko se zurãení potÛãku oz˘valo jen z dálky. Nûkolikrát se Simonovi zdálo, jako by za sebou sly‰el na‰lapování nûjakého velkého zvífiete. Pfiesto pokaÏdé, kdyÏ se otoãil, nevidûl nic kromû hustû stojících borovic, z nichÏ stékal dé‰È. KdyÏ se koneãnû ocitli zpátky v úvozu s mnoÏstvím povozÛ a kár a hluãících sedlákÛ a formanÛ, z jeho strachu zbyl uÏ jen pocit nejistoty. A zápach rozkladu, kter˘ se mu nalepil na ‰aty.
32
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 33
Magdalena a Barbara procházely zvûdavû podél povozÛ lemujících úvoz, kter˘ se prudce svaÏoval dolÛ k brodu. Bahno a smrduté v˘kaly z cesty jim postfiíkaly ‰aty, víckrát se musely vyh˘bat chrochtajícím vepfiÛm nebo bázlivû buãícímu dobytku. Zdálo se, jako kdyby fiada povozÛ nemûla konce. „To by mû zajímalo, jak se v Bamberku v‰ichni vmûstnáme za hradby,“ pozdychla si Barbara. „To není Schongau, nezapomeÀ,“ pfiipomnûla jí Magdalena. „Mûla jsi b˘t tenkrát se mnou a Simonem v ¤eznû. Tam jsou samotné ulice tak ‰iroké jako u nás trÏi‰tû.“ Svra‰tila ãelo. „Ale mበpravdu. Jestli se to brzy nepohne, nedostaneme se do mûsta pfied západem slunce a sedláci budou muset zÛstat venku pfied hradbami. Zítra je den velkého trhu a poráÏky dobytka, to tu chce b˘t kaÏd˘ co nejdfiív. Není divu, Ïe se lidé ãertí a naléhají.“ Obû sestry spûchaly kolem látefiících star˘ch trhovkyÀ s haldami hlávkového zelí, jablek a hru‰ek na kárách, míjely pacholky od koní, ktefií tam na v‰echno vyvalovali oãi, a hluãné vesnické statkáfie, ktefií do mûsta vezli obilí hned na nûkolika vozech. Nejednou jim vbûhlo do cesty zmatené kÛzle ãi tele. Koneãnû dorazily k brodu, kter˘ byl kvÛli prudké vodû po vydatn˘ch de‰tích a mnoÏství lidí hnûd˘ a bahnit˘. Srotila se tam vût‰í skupina formanÛ a sedlákÛ a v pÛlkruhu nad nûãím rokovali a upfienû pozorovali nûco, co leÏelo pfied nimi na zemi. Magdalena a Barbara se zvûdavû protlaãily mezi nimi dopfiedu, aÏ se ocitly pfiímo na bfiehu. Magdalena pfiekvapením zadrÏela dech. „Proboha!“ koneãnû ztûÏka vydechla. „Co se to tu stalo?“ Pfied nimi v bahnû om˘vaném vodou leÏela pravá muÏská paÏe. Je‰tû stále na ní visely cáry dfiív asi bílé ko‰ile, a nûkteré prsty byly na bfií‰kách lehce okousané, patrnû od ryb; u nadloktí bylo vidût nûkolik potrhan˘ch svalÛ, jinak byla ruka je‰tû v pomûrnû dobrém stavu. Magdalenu napadlo, Ïe mohla leÏet ve vodû teprve pár dnÛ, urãitû v‰ak ne víc neÏ dva t˘dny. 33
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 34
„Já vám znovu povídám, Ïe to byla ta bestie!“ ozval se právû ze skupiny jeden z formanÛ. „A tahle ruka je varování. Kdo fieku pfiekroãí, toho to seÏere!“ „Nûjaká... bestie?“ vydechla Barbara s vytfie‰tûn˘ma oãima. „Jakápak bestie?“ Oãividnû mûla potíÏe odtrhnout pohled od hrÛzného nálezu. „Hej, ty jsi snad o ní je‰tû nesly‰ela?“ Dal‰í forman, s mûkk˘m kloboukem a potrhané kazajce, si vedle obou mlad˘ch Ïen odplivl do bahnité vody. „Tady v Hauptsmoorwaldu, v na‰em moãálov˘m lese, tropí neplechu nûjaká obluda! Má pr˘ uÏ na svûdomí spoustu lidí. MÛÏeme b˘t rádi, jestli se nám podafií dorazit ve zdraví do mûsta.“ První forman, vysok˘, dobfie stavûn˘ muÏ kolem padesáti, zavrtûl hlavou jako smífien˘ s osudem. „VÏdyÈ ani ve mûstû si nemÛÏe‰ b˘t jist˘,“ zavrãel. „MÛj ‰vagr bydlí v Bamberku a na vlastní oãi tam vidûl, jak katÛv knecht vylovil z Regnitzu jednu ruku a jednu nohu, a to hned u Velk˘ho mostu. A teì tohle tady! U v‰ech svat˘ch, BÛh ochraÀuj nás a na‰e dûti!“ MuÏ se pokfiiÏoval a stará babka vedle nûho se rovnûÏ zaãala spû‰nû modlit se sv˘m rÛÏencem. „Ach, to v‰echno je jistû hodnû ‰patné,“ spustila Magdalena opatrnû. „Ale o to spí‰ bychom mûli jet dál, neÏ se úplnû setmí.“ Podívala se na druhou stranu ke stromÛm, jejichÏ vrcholy se uÏ nofiily do stínu. Mimodûk musela myslet na Simona a své dva syny, ktefií si pravdûpodobnû je‰tû stále hráli v lese naproti. „TakÏe, na co ãekáme?“ Vysok˘ forman na ni zíral jako zkoprnûl˘, potom jí zaãal cosi vysvûtlovat pomalu a rozvláãnû, jako by mluvil s dítûtem: „Copak nechápe‰? My nemÛÏeme pfiejít brod!“ Tfiesoucí se rukou ukazoval na paÏi na zemi. „Nevidí‰, Ïe ruka ukazuje na‰ím smûrem, jako by nás chtûla varovat? Kdo na tomhle místû pfiejde na druhou stranu, ten je uÏ mrtv˘!“ „Nedaleko od Mnichova taky jednou leÏela ruka na konci mostu,“ pfiidal se muÏ v mûkkém klobouku a zamy‰lenû si tfiel neoholenou bradu. „Byla pfiibitá na paÏení olovûn˘m hfiebíkem do rakve. Pár chlapÛ si z toho dûlalo legraci. Ruku strhli dolÛ, hodili ji do fieky a klidnû pfiejeli pfies most. Ten se 34
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 35
ale najednou zbortil a fieka strhla muÏe s sebou. A nikdo je uÏ nikdy nevidûl!“ „Ale... ale my v‰ichni tu pfiece nemÛÏeme zÛstat kvÛli jedné ruce!“ zavrtûla Magdalena hlavou. „Za námi se uÏ hromadí dal‰í vozy!“ Pfiesto i ji pfiepadlo lehké chvûní, kdyÏ se je‰tû jednou podívala do bahna na odtrÏenou, uÏ lehce tlející ãást lidského tûla. Co se proboha pfiihodilo jejímu majiteli tady v lese a moãálu? „V‰ichni jsme ztracení,“ mumlala stará Ïena vedle Magdaleny a Barbary. „Tohle je jediné místo v okruhu mnoha mil, kde se dá fieka pfiebrodit. Jestli tu budeme muset strávit noc, pak PánbÛh s námi a zlé pryã! Ta bestie nás v‰echny odvleãe.“ Znovu se pokfiiÏovala a podívala se naproti k lesu, kter˘ mezitím opût trochu ztmavl. Bubnující dé‰È nechtûl pfiestat. „MoÏná by ses mûla podívat po Simonovi a dûtech,“ po‰eptala Barbara star‰í sestfie. „Pokud se tu skuteãnû nûco potuluje, pak bude jistû lep‰í drÏet se poblíÏ vozÛ.“ Magdalena pfiik˘vla. „Mበpravdu. Hned se...“ V tu chvíli za nimi zaznûly známé hlasy. KdyÏ se Magdalena otoãila, ke své nekoneãné úlevû spatfiila Simona s obûma hochy, jak si k nim davem razí cestu. Nepfiíli‰ urostl˘ lazebník vypadal bledû a ponûkud znepokojenû, pfiesto se mu teì na rtech kmitl úsmûv. „TvÛj otec nám fiekl, Ïe jsi tady dole u brodu,“ prohlásil a ukázal dozadu, odkud se blíÏila mohutná postava Jakoba Kuisla. „Kleje jako koãí z pivovaru, protoÏe se pofiád nic neh˘be kupfiedu.“ „No, aspoÀ uÏ známe pfiíãinu zdrÏení,“ odpovûdûla Magdalena a ukázala na paÏi na zemi. „Lidi to povaÏují za varování, abychom se pfies fieku nebrodili. A...“ Chtûla Simonovi vysvûtlit víc, ale to uÏ stál otec vedle ní. Jakob Kuisl nevûnoval okolostojícím jedin˘ pohled, se svra‰tûl˘m ãelem se díval jen dolÛ na utrÏenou ãást lidského tûla. Potom se pfiedklonil, aby si ji dÛkladnûji prohlédl. „Nedot˘kat se!“ sykl forman s mûkk˘m kloboukem. „Jinak uvrhne‰ sebe a nás v‰echny do ne‰tûstí!“ 35
2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 36
„ProtoÏe se dotknu jedin˘ plesniv˘ ruky?“ Kuisl mûl je‰tû stále v ústech vychladlou d˘mku, takÏe jeho slovÛm se dalo jen tûÏce rozumût. „Kdyby se tak dûlo, musela by se na mû lepit smÛla jako na samotn˘ho Joba.“ Opatrnû zvedl paÏi ze zemû a pozornû si ji prohlíÏel. „PaneboÏe, co to tu vyvádí?“ vydûsil se druh˘ chlapík, ten vysok˘. „Skoro to vypadá, jako by k tomu ãichal!“ „Ale kdepak,“ odpovûdûla Magdalena zprudka. „To je jen tak, Ïe...“ „MuÏ, kter˘mu to tu kdysi patfiilo, byl spí‰ neduÏiv˘ a uÏ star‰í,“ pfieru‰il ji Kuisl a koneãnû si fajfku vyndal z úst. „Hádám kolem ‰edesáti, ne, spí‰ sedmdesáti. Byl to vzne‰en˘ pán, v kaÏdém pfiípadû podepsal a zapeãetil spoustu pergamenÛ. Hmm...“ Teì si pfiidrÏel paÏi tak blízko pfied tváfií, jako by se do ní chtûl zakousnout. „Jo, bezpochyby majetn˘ patricij. Jeho Ïena uÏ pfied nûjak˘m ãasem zemfiela a on se teì poohlíÏel po nûjak˘ mlad‰í partii. Zfiejmû se vydal na námluvy a zrovna byl na cestách. Ale co... Beztak by neÏil moc dlouho. S pakostnicí mu uÏ v‰echno ‰lo ztûÏka, je‰tû rok dva, pak by s ním byl ámen.“ Kuisl rozváÏnû pok˘val hlavou. „K ãertu, tahle ruka slouÏí nám v‰em jako v˘straha, abysme nejedli moc tlust˘ho masa. Nic víc, ani míÀ v tom není. Pfiesto teì naplnila svÛj úãel.“ ·irok˘m obloukem pak mr‰til paÏí do klokotající a pûnící se fieky, kde krátce nato zmizela ve vlnách. Dav kolem nûho zdû‰enû vykfiikl, jako by zavraÏdil nûkoho z jeho fiad. „Co... cos to provedl?“ zasupûl muÏ s mûkk˘m kloboukem. „To znamení...“ „Jak˘pak znamení? Byla to jen ruka, nic víc. A teì uÏ nás koneãnû nechte jet dál, neÏ se ze mû pfii tomhle psím poãasí stane pofiádn˘ mrzout.“ Bez dal‰ího slova se Jakob Kuisl pustil tûÏk˘m krokem zase za povozy, zatímco lidé u fieky za ním zírali jako u vytrÏení. „Pro v‰echno na svûtû, kdo to byl?“ zeptal se nakonec statn˘ forman. „âernoknûÏník? Démon? Odkud ví tak pfiesnû, komu ta ruka patfií?“ 36