pošetilá. Mnozí by to vzdali.“ Vzal mě za prsty a políbil mi ruku. Nijak ho netrápilo, že páchne rybinou. „Ale já se jen budu o to víc snažit, protože jsi opravdu výjimečná.“
Dotek jeho rtů mě rozechvěl po celém těle. Dočista jsem se v těch zelených očích ztratila. Pustil moji ruku, natáhl se a přejel palcem po šrámu, co mi Vragi udělal na tváři. „Kde je tvůj manžel?“
„Proč myslíš, že jsem vdaná?“ opáčila jsem, ale on se jen otočil a vykročil nahoru po svahu. U stromu tam stál uvázaný kůň, kterého jsem si do té chvíle vůbec nevšimla.
Muž si oblékl košili a ohlédl se na mě. „Máš prstýnek. Tak kde ho najdu?“
Instinktivně jsem ruku s prostým stříbrným kroužkem zabořila mezi záhyby sukní. „Proč to chceš vědět?“
„Protože ho zabiju, abys byla znovu svobodná a mohla se mnou spát bez výčitek svědomí,“ prohodil nevzrušeně, utáhl sedlo a vyšvihl se do něj. „Jaký jiný důvod bych asi tak měl mít?“
Sevřel se mi žaludek. „To nemůžeš!“
„Ovšemže můžu.“ Obkroužil kolem mě na koni. „Měla jsi pravdu – flirtování ovládám stejně jako boj. Stejně dobře, krásko. Hravě toho zmetka vyřídím a ty se pak budeš moct poddat tomu, po čem toužíš.“
„Ne, to nesmíš!“ vyhrkla jsem, přestože jsem o Vragiho předčasném skonu sama často snila. „Zakazuju ti to!“
„Aha.“ Znovu mě obkroužil a jeho ošklivý bělouš hlasitě zafrkal. „V tom případě počkám, až se stane obětí létající ryby. Byla by v tom jakási poetická spravedlnost.“ Věnoval mi široký úsměv plný příslibů a vyrazil po pláži.
„Kam to jedeš?“ křikla jsem za ním. Pořád jsem si nebyla jistá, jestli si mě jen dobíral, nebo to myslel vážně, a znovu
mě sevřel strach, že by mohlo jít o nájezdníka. „To ho chceš vážně zabít?“
Ohlédl se přes rameno a zakřenil se. „Změnila jsi snad názor?“
Ano. Zatnula jsem ruce v pěst. „Ovšemže ne.“ „Škoda.“
To nebyla žádná odpověď. Podkasala jsem si sukně a rozběhla se za koněm. „Tak kam to jedeš? Co pohledáváš v naší vesnici?“
„Já nic,“ houkl na mě. „To jarl Snorri. A už si bude říkat, kam jsem se zatoulal.“
Prudce jsem se zastavila. Nejradši bych se propadla do země. Mezi jarlovy válečníky patřil i můj bratr. Kdyby se dozvěděl, že jsem s tímhle chlapem laškovala… „Ty doprovázíš jarla?“
Zamrkal na mě. „Tak nějak.“ Zabořil koni paty do slabin a rozjel se tryskem po pláži, zatímco já zůstala stát jako opařená.