HOUBELES A BILKA
UPROSTŘED LESA HOUBOVCE ŽIL ODPRADÁVNA JEDEN
HODNÝ SKŘÍTEK. JMENOVAL SE HOUBELES. PŘEBÝVAL
V MALÉ CHÝŠI OBKLOPENÉ HUSTÝMI LESY, KDE SPOKOJENĚ
ROSTLY NEJRŮZNĚJŠÍ HOUBY A BYLINKY. ŽILO TU TAKÉ
HODNĚ LESNÍCH ZVÍŘÁTEK. O VŠECHNY ŽIVÉ BYTOSTI
I ROSTLINKY SE DOBRÁK HOUBELES POCTIVĚ STARAL
A NA ŽÁDNOU Z NICH NEDAL DOPUSTIT.
HOUBELES BYL TAKOVÝ STAŘIČKÝ DĚDEČEK. TVÁŘ MĚL
ZAROSTLOU DLOUHÝM ŠEDÝM VOUSEM, VLASY
SI PŘIKRÝVAL OBROVSKÝM HNĚDÝM KLOBOUKEM,
POROSTLÝM LIŠEJNÍKEM, A V PRAVÉ RUCE DRŽEL
DŘEVĚNOU SUKOVICI, O KTEROU SE PŘI SVÝCH
POCHŮZKÁCH PO LESE OPÍRAL.
VYPADAL TAK TROCHU JAKO PODIVÍN. PO CELÝ ROK
NEODKLÁDAL KABÁT, KTERÝ MĚL PŘEPÁSANÝ SILNÝM
ŘEMENEM S PŘEZKOU Z BOROVÉ KŮRY. NA LEVÉM
RAMENI NOSIL KOŽENOU BRAŠNU. BYLA OBROVSKÁ,
PROTOŽE SE DO NÍ MUSELA VEJÍT SEMÍNKA VŠECH
BYLINEK A KYTIČEK A TAKÉ NEJRŮZNĚJŠÍ PODHOUBÍ.
DO TVÁŘE MU PŘES KLOBOUK NEBYLO PŘÍLIŠ VIDĚT, ALE KDYŽ BYSTE SE POZORNĚJI PODÍVALI, PŘEKVAPILY
BY VÁS JEHO MODRÉ OČI A ÚSMĚV OD UCHA K UCHU.
TAKOVÝ BYL STRÁŽCE LESA HOUBELES. NA PRVNÍ
POHLED BRUČOUN, ALE TEN, KDO HO ZNAL, DOBŘE
VĚDĚL, ŽE ŠIROKO DALEKO NENAJDETE VLÍDNĚJŠÍ
BYTOST. VLASTNĚ NE, JEDNA BY SE V HOUBOVCI
JEŠTĚ NAŠLA. JMENOVALA SE BILKA. KOUZELNÁ LESNÍ
VÍLA, KTERÁ SE NA LES DÍVALA SHORA A CHRÁNILA
HO. BYDLELA TOTIŽ V KORUNĚ STARÉHO DUBU.
BYLA KRÁSNÁ JAKO PRINCEZNA. NOSILA DLOUHÉ
BÍLÉ ŠATY A NA ZÁDECH SE JÍ TŘEPOTALA BÍLÁ
MOTÝLÍ KŘÍDLA. NEJKRÁSNĚJŠÍ NA NÍ VŠAK BYLY
DLOUHÉ VLASY, KTERÉ ZÁŘILY POKAŽDÉ JINOU
BARVOU. BILKA RÁDA TANČILA A ZPÍVALA, NEBO
SI JEN TAK POLETOVALA VZDUCHEM.
KAM V OBRÁZKU PATŘÍ KTERÝ VÝŘEZ?