Kapitola první
COSI ZLOVOLNÉHO Čarodějka vždy vycítí, že se nachází v přítomnosti jiné magicky nadané bytosti. Ještě než dojde k jakémukoliv představení, ještě než se magie jakkoliv projeví, čarodějka podvědomě vnímá její příchod. Nejprve ji pocítí na kůži. Začne ji brnět jako po soustu šerbetu či žahnutí statické elektřiny a husí kůže na pažích se promění v zachvění. Čarodějka pozná změnu ve vzduchu, který je najednou ostřejší, sladší a téměř chutná po mědi. Pak přijde vůně, výrazná jako pach hlíny a žhavých uhlíků a křupavých karamelových jablek. To vše se spojí v opojnou, sytou vůni, kterou lze popsat výhradně jako teplo a domov. Především však čarodějku začnou svrbět uši a taky palce, což zažehne sirku a rozžhaví uhlíky její intuice. Samotný zvuk čarodějčiných kroků bude šeptat, že se k ní cosi blíží. Naneštěstí pro Belle byly takovéto cenné poznatky, jak všechny tyhle věci fungují, poměrně zbytečné, protože už jí bylo devětadvacet let, tři sta šedesát tři dní a pár hodin, a stejně ještě nikdy žádnou jinou čarodějku nepotkala. Samozřejmě s výjimkou vlastní matky a také babičky, která se před několika lety odebrala do světa za Závojem. Pak tu také byla ta krátká, překvapivá a poněkud trapná návštěva dvou velitelek čarodějné lóže, které se stavily o jejích patnáctých narozeninách, aby začaly dlouhý proces jejího Otemnění.