rychleji a snadněji než dříve. Tištěná díla tak byla zpřístupněna i nižším společenským třídám, a tak vzrostla poptávka po různých typech příběhů a obrázků.
Obdobně umožnil internet ve 21. století, aby vznikaly a šířily se nové městské legendy a „netlor“, druh folkloru, který se rozšiřuje prostřednictvím webových stránek. Obdobně jako se vesničané před staletími podíleli na vzniku svých vlastních místních drobných mytologií, vytvářejí dnes uživatelé internetu online komunity se svými vlastními tradicemi a zvyklostmi. Někdy se stanou tak populární, že se rozšíří napříč všemi sociálními platformami a přeskočí do mainstreamových médií, a tak se nakonec stanou součástí obecného povědomí.
Popkultura
Populární kulturu, kterou rozšiřují masmédia, jako jsou filmy, animované filmy, komiksy manga a videohry, si oblíbila celá populace jako formu zábavy, zároveň však tato kultura zpětně
: Lidé stojí frontu u svatyně
Nišinomija v prefektuře Hjógo během hacumóde, první návštěvy svatyně v novém kalendářním roce.
: Svět pokemonů je popkulturní senzací, která má oddané fanoušky po celém světě. Tato fotografie byla pořízená vCentru pokemonů v Ósace.
ovlivňuje společnost a postoje lidí. Tak jako ve filmech, které pocházejí z dílny Marvel Cinematic Universe, k nám z obrazovek přicházejí starověcí severští bozi, i japonská popkultura se opírá o mnohé postavy z původních mýtů a legend. Fenomény, jako jsou pokemoni nebo jókai, se inspirovaly encyklopediemi jókai a hracími kartami z období Edo, a vytvořily tak uskupení tvorů, kteří se stali celosvětovým hitem. V posledních letech byla japonská mytologie využita pro vytvoření postav ve hrách gača, videohrách, které jsou vydávány především pro mobilní platformy, jež se zaměřují na sbírání postav či předmětů. Uživatele tyto hry lákají k tomu, aby za získání postav a předmětů utráceli peníze, a tak se v těchto hrách využívá mechanismů z hazardních her. Mobilní hra Namu Amida bucu! Rendai utena, která neměla dlouhého trvání, dokonce přetvořila buddhistická božstva do podoby pohledných mužů připomínajících postavy z anime, které hráči sbírají a zápasí s nimi. Obdobně také hra Ajakaši rumble využívá neuvěřitelné množství božstev, jókai, historických osobností i fiktivních postav, které jsou zobrazovány jako roztomilé dívky ve stylu anime, jež jsou často spoře oděny v kostýmech inspirovaných tradičními japonskými oděvy. Dalším příkladem harmonického prolínání náboženské víry a každodenní kultury je skutečnost, že toto využití náboženských motivů
nevyvolává žádné veřejné pobouření, přestože zobrazovaná božstva jsou stále uctívána miliony šintoistických a buddhistických věřících.
Mnoho produktů využívá svou „japonskost“ jako prodejní strategii, která umožňuje dosáhnout globálních úspěchů. Například videohra Ókami z roku 2006, která patří do žánru akčních adventur, se odehrává v klasickém světě mýtů a legend a má osobitý umělecký styl, který vychází z japonské mytologie a estetiky. V angličtině byla hra vydána v roce 2008 a setkala se s pozitivními ohlasy kritiky.
Film Kimi no na wa, který měl premiéru v roce 2016 a v angličtině byl distribuován pod názvem Tvé jméno (Your Name), čerpá z tradic šintó a s ním spojených představ a vypráví romantický příběh s prvky fantasy; tento film získal řadu ocenění. Ukázalo se, že estetika a obraznost japonské mytologie a folkloru je přitažlivá pro mezinárodní publikum, a tak se tyto oblasti staly jemnou silou, kterou japonská vláda využívá k tomu, aby prezentovala svou zem světu jako „super Japonsko“. Posiluje tím národní kulturní kapitál na světové scéně, a nadále tak podporuje „mýtus“ o japonské jedinečnosti.
Japonská kultura, historie, umění a mytologie jsou jedinečné tak, jako jsou jedinečné všechny kultury. I když můžeme najít aspekty, které jsou zvláštní a specifické pro danou kulturu, setkáváme se zároveň také se společnými rysy, které promlouvají ke sdílené a univerzální lidské zkušenosti.
Poznámka k textu
Příběhy, které zde vyprávíme, jsou –v mytické tradici – převyprávěními založenými na dalších převyprávěních, která jsou založená na dalších převyprávěních, a jako taková by neměla být chápána jako absolutní pravda. Pocházejí z kombinace japonských a anglických zdrojů a byly upraveny tak, aby vyhovovaly formátu této knihy.
: Animovaný film
Tvé jméno, který roku
2016 natočil režisér Makoto Šinkai, je pevně zakotvený vjaponské kultuře, ale stal se hitem iumezinárodního publika.
MÝTY OSTVOR ˇ ENÍ
AKOSMOLOGIE
I když mýty a legendy slouží také k pobavení, lze je vnímat i jako zvětšovací sklo, které pomáhá pochopit danou kulturu. Mytologie konkrétní kultury a způsob, jak lidé s těmito mýty souznějí, může poskytnout hlubší vhled do dané kultury a také ji může trvale ovlivňovat. Zejména stvořitelské mýty mohou lidem vysvětlovat, kdo jsou a proč jsou tady.
I když mýty již nejsou obecně přijímány jako historické skutečnosti, mají i nadále vliv na to, jak národ chápe sám sebe.
Než se ale necháme unést příběhy, které jsou fantastické, fantaskní a občas poněkud nečisté (často jsou v nich přítomny i tělesné tekutiny), musíme si připomenout několik věcí, které je třeba mít na paměti.
Texty: obsah a účel Kroniky Kodžiki a Nihon šoki představují sice nejstarší písemné záznamy japonských mýtů, ale nepochybně existovala bohatá
Na tomto dřevotisku ze série „Jarní jeskyně“, jejímž autorem je Totoja Hokkei (1780–1850), bohyně Uzume no Mikoto tančí, aby vylákala bohyni Slunce Amaterasu z jeskyně.
:Učenec směru kokugaku Motoori Norinaga strávil studiem kroniky Kodžiki 34 let asepsal kní svůj 44svazkový Komentář ke Kodžiki , který se vsoučasné době nachází vMuzeu Motooriho Norinagy.
ústní tradice, která jim předcházela. Je důležité si uvědomit, že příběhy, které se dostaly do kronik, byly vybrány k tomu, aby byly zaznamenány, z nějakého důvodu, a že proto jsou také vyprávěny určitým způsobem. V dílech je kladen nepřehlédnutelný důraz na rodokmeny a mnohé nebeské rodokmeny pokračují přímo k pozemským potomkům, kteří založili rody žijící v té době na císařském dvoře. V současné době obecně přijímáme jako skutečnost, že tyto knihy byly sestaveny nejenom proto, aby v nich byla zaznamenána mytologie, ale měly také ospravedlnit vládu císařského rodu a aristokratických rodin tím, že je přímo propojily s bohyní Slunce Amaterasu a dalšími božstvy.
Obsah těchto starověkých textů byl vykládán různými způsoby a během staletí nabýval v jednotlivých historických kontextech odlišné významy. Předpokládá se, že když vznikly první kompilace těchto textů, začaly být považovány za oficiální dějiny a lidé je chápali jako historická fakta. V současné době považujeme úvodní kapitoly kronik a postavy, které se v nich objevují, za mytické, ale některé z dalších částí obou děl, jež se vztahují k císařskému dvoru, byly potvrzeny soudobými čínskými a korejskými dokumenty. Moderní učenci chápou Kodižiki a Nihon šoki jako alegorii a snaží se v textech najít vhled do raného japonského života a myšlení.
Obdobně jako u dalších zásadních textů, jako je například
Bible nebo Ilias, byl i obsah těchto děl během staletí vykládán, diskutován a reinterpretován.
Genealogie a způsob používání jmen
I v japonském panteonu, obdobně jako v těch ostatních, složitost rodokmenů roste téměř exponenciálně tak, jak pokračují další a další generace božstev. Objevuje se tak mnoho bohů a bohyní, kteří zplodili zdánlivě nekonečnou řadu pojmenovaných i bezejmenných božstev.
Určitým problémem je japonský způsob používání jmen, zejména to platí o období starověku. Mnohá božstva kami mají více jmen a jejich používání tak není systematické. Někdy ale také dochází k postupným změnám jejich pojmenování, které odpovídá proměnám, jimiž procházely jim odpovídající historické postavy,
Kronika
Kodžiki byla sestavena v roce 712 a je nejstarším japonským literárním textem. Je napsaná ve staré japonštině, která používala čínské znaky k zachycení japonské výslovnosti.
: Rukopis
Šinpukudžibon je nejstarším dochovaným rukopisem kroniky
Kodžiki.
jež jsou také známy pod několika různými jmény. Existují také různé varianty překladu japonských jmen do jiných jazyků. Aby byl tedy náš text přehledný, vybrali jsme pro každé božstvo pouze jedno jméno – obvykle to, které je používáno nejčastěji –a budeme ho důsledně používat v celém textu.
Verze
Existuje mnoho odlišných verzí příběhů, které si budeme vyprávět, obvykle se jedna verze nachází v kronice Kodžiki a několik dalších v kronice Nihon šoki, a tyto verze jsou ještě doprovázeny místními variacemi, převyprávěními a tak podobně. Diskuse o těchto příbězích, nad jejich překlady do jiných jazyků, pak přidává ještě další podobu jejich nových interpretací. Když budete tyto příběhy číst, mějte na paměti, že si v žádném případě nečiní nárok na definitivnost; ve skutečnosti je jedním z nejvíce fascinujících aspektů mytologie to, jak žije a roste s lidstvem, jako by byla jakousi legendární bytostí, která se neoddělitelně propojila se společností.
Stvořitelská božstva
Tak jako u mnoha jiných stvořitelských mýtů, byl na začátku chaos.
Původní kami
Poté se původní kami vynořila z nicoty. Informace o jejich počtu jsou vágní a protichůdné, ale zdá se, že první božstvo, které je v Kodžiki a v Nihon šoki označováno odlišnými jmény, bylo brzy následováno dalšími, a všechna tato božstva byla bezpohlavní
a beztvará. Tato božstva jsou často označována jako amacukami, tedy nebeská božstva. Jediným z původních božstev, které hraje větší význam v pozdějších vyprávěních, je Takamimusubi, dědeček Ninigiho, s nímž se seznámíme později.
Božské generace
O prvních božstvech a jejich potomcích toho moc nevíme, mnohá z nich se objevují jen jako jména v kronikách. Po prvních bezpohlavních božstvech se objevilo dalších sedm generací bohů, někteří z nich jednotlivě a jiní v párech. Mluvíme o nich jako o sedmi generacích bohů. Poslední generaci představovala dvojice, muž a žena, a ti se stali prvotním stvořitelským párem.
Prvotní stvořitelský pár: Izanagi a Izanami
Na počátku byla země beztvarou kašovitou hmotou. Starší bozi přikázali posledním dvěma, kteří se jmenovali Izanami a Izanagi, aby zemi zpevnili. Darovali této dvojici nebeské kopí vykládané
STVOR
Existuje mnoho stvořitelských mýtů
Ainuů, některé z nich se podobají japonským mýtům. Jeden si zde představíme.
JEDNÍM Z NEJVÍCE FASCINUJÍCÍCH
ASPEKTŮ
MYTOLOGIE JE TO, JAK ŽIJE A ROSTE S LIDSTVEM, JAKO BY BYLA JAKOUSI LEGENDÁRNÍ BYTOSTÍ.
Na počátku existovala jen kalná směs vody a hlíny. V oblacích byli démoni hromu a první kamui, který se vynořil z nicoty. Tento kamui seslal dolů ptačího ducha, jenž měl podobu konipase vodního. Malý konipas poletoval nad bažinami a nohama a ocasem do nich na různých místech narážel. Jak sešlapával kal, začala se objevovat suchá země, která připomínala skvrny vznášející se ve vodách, které ji obklopovaly. Potom první kamui seslal dolů další kamuie, například ducha ohně, ducha lovu či vodního ducha. Duch ohně začal být uctíván jako nejdůležitější božstvo, bohyně domácího krbu, která se následně stala spojnicí mezi lidmi a bohy kamui a začala doručovat modlitby a obětiny na správná místa.
: Izanami aIzanagi, které na svém dřevotisku zachytil umělec Sukenobu Nišikawa (1671–1750).
drahými kameny. Izanami a Izanagi se postavili na vznášející se nebeský most a drahocenné kopí použili k tomu, aby jím míchali kašovitou hmotu. Když kaše zhoustla a zpevnila se, kopí vytáhli a z jeho hrotu skanuly slané kapky, které vytvořily pevný ostrov, jenž byl nazván Onogoro.
: Malíř agrafik Eitaku Kobajaši (1843–1890) zobrazil Izanamiho aIzanagi, jak zpevňují zemi za pomoci „Ama no nuboko“ , nebeského kopí osázeného drahými kameny.
Božská dvojice pak sestoupila z nebeského mostu na ostrov Onogoro. Postavili zde nebeský sloup a prostorný palác. Brzy si povšimli, že jejich těla vykazují jak podobnosti, tak rozdíly, a Izanagi použil krásné eufemistické výrazy, aby navrhl, že vloží „to, co mu přebývá“, do toho, čeho se Izanami „nedostává“. Izanami souhlasila, a tak se oba vydali na obřadnou cestu kolem sloupu. Muž ho obcházel zleva a žena zprava, aby se setkali a uskutečnili první manželské spojení. Když se pak na druhé straně sloupu potkali, Izanami promluvila jako první a pochválila krásný vzhled svého chotě.
Když se pak pár pustil do plození potomků, Izanami porodila dítě jménem Hiruko, které mělo podobu pijavice, zdeformovaného
stvoření bez končetin. Když viděli, že se jim stvoření nepovedlo, položili dítě do rákosového člunu a nechali jej odplout po řece. Následně zplodili pěnový ostrov Awadžima, ale ani ten nepřijali za své dítě. Manželé se tedy vrátili zpět na Nebesa, sdělili starším bohům, že se jim plození dětí nedaří, a požádali je o radu. Nebeská božstva vykonala věštbu a došla k závěru, že nebylo dobré, když Izanami, žena, promluvila při jejich setkání u sloupu jako první. Doporučila manželům, aby se vrátili a zkusili vše ještě jednou. Izanagi a Izanami tedy opět obešli sloup, ale když se tentokrát setkali, promluvil jako první Izanagi, který pochválil svou manželku, a až poté mu obdobným způsobem odpověděla ona.
Zrození ostrovů
Po správném provedení rituálu se páru narodily zdravé a povedené děti, které se staly ostrovy tvořící Japonsko. Pořadí jejich vzniku se v jednotlivých vyprávěních liší, ale Šikoku a Kjúšú obvykle patří mezi prvorozené. Později Izanami porodila různé části přírody, jako jsou hory, moře, řeky, lesy a planiny. Tyto děti, které představují přírodní objekty, byly také chápány jako božstva a často se objevovaly v párech jako muž a žena.
Bůh ohně
Poslední dítě, které Izanami porodila, byl Hi no Kagucuči, bůh ohně. Během porodu boha ohně si matka popálila rodidla a ochořela. Z Izanaminých tělesných tekutin a zvratků pak vznikly další ostrovy a božstva, nakonec ale Izanami následkům zranění podlehla. Izanagi byl její smrtí nesmírně zarmoucen a nedokázal
IZANAGIHODE ˇ DICTVÍ
Dřevěná vstupní brána do Izanagiho svatyně na ostrově Awadži.
Izanagi je chápán jako „přechodná“ postava, poněvadž je zároveň poslední generací stvořitelských bohů a také otcem pozemského světa. Často je zobrazován jako divoký vousatý muž středního věku, jeho atributem je kopí.
Mezi svatyně, které jsou mu zasvěceny jako hlavnímu božstvu, patří Izanagiho svatyně ve městě Awadži v prefektuře Hjógo, kde se údajně nacházel palác, v němž žil poté, co dokončil svůj stvořitelský úkol, a později zde byla i jeho hrobka. V této svatyni jsou společně uctíváni
Izanagi i Izanami. Věří se, že ostrov Awadži byl prvním ostrovem, který prvotní pár stvořil, později byl ostrov označován jako Onogoro. Božskému páru jsou zasvěcené také Velká svatyně Taga v prefektuře Šiga a svatyně Eda v prefektuře Mijazaki.
odpustit synovi, který její smrt zavinil. Vzal tedy svůj meč a usekl božstvu ohně hlavu; z krve dítěte a z částí jeho těla se zrodila další božstva, především ta, která měla spojitost s ohněm, kovářstvím a horami.
Cesta do podsvětí
Po smrti své ženy se s ní Izanagi toužil znovu spojit, a tak ji následoval do země Jomi, podsvětí a říše mrtvých. Tam se s Izanami setkal ve velké síni a snažil se ji přesvědčit, aby se s ním vrátila. Ona souhlasila pod podmínkou, že jí to záhrobní bozi dovolí, a tak se za nimi odebrala, aby jim svou žádost předložila. Na Izanagim si ale předtím vymohla slib, že na ni během té doby ani jednou nepohlédne. Izanagi na ženu dlouho čekal, ale začal být netrpělivý a nakoukl dovnitř do síně. Ve světle plamínku, který zapálil, uviděl, jak se jeho překrásná žena změnila v tlející mrtvolu pokrytou červy. Hrůzostrašný pohled ho vyděsil natolik, že se dal na útěk. Červi, kteří se hemžili na těle Izanami, se proměnili v duchy hromu, a bohyně je pak společně s dalšími odpornými tvory z podsvětí vyslala, aby pronásledovali jejího manžela. Když jej doháněli, Izanagi odhodil hřeben ze svých vlasů a další předměty, které zásvětní tvory zdržely, až nakonec zůstala pouze Izanami,
: Posvátné skalní útvary Meoto iwa, neboli Skály muže aženy, představují jednotu Izanagiho a Izanami. Nacházejí se ve svatyni Futami Okitama na pobřeží uměsta Ise v prefektuře Mie.
IZANAMINODE ˇ DICTVÍ
I když se Izanami podle vyprávění v kronice Kodžiki stala obyvatelkou podsvětí, je obvykle zobrazována a uctívána jako bohyně života, manželství a mateřství a je chápána především jako stvořitelské božstvo.
U města Kumano v prefektuře Mie se nachází svatyně Hana no iwaja, která je pojmenovaná podle přilehlé jeskyně, jejíž jméno lze přeložit jako Jeskyně květů. Traduje se, že tato jeskyně je hrobem Izanami a zároveň také vstupem do podsvětní říše Jomi. Patří k nejstarším svatyním v Japonsku, ale je spojena i s buddhistickou historií. Přesné datum jejího založení není známé, ale je zmiňována již v kronice Nihon šoki.
Objektem uctívání na tomto místě je 45 metrů vysoká skála, která je údajně oním kamenem, který Izanagi použil, aby zatarasil cestu do země Jomi. Ke skále je připevněn posvátný provaz
zvaný šimenawa, který měří 170 metrů. Dvakrát do roka, v únoru a říjnu, se místní lidé scházejí, aby provaz vyměnili během obřadu, v němž za provaz silně tahají: pokud praskne, starý provaz odstraní a nahradí jej novým, když ale zůstane neporušený, nechají jej na místě a novou šimenawu umístí vedle něj. Pokud provaz zůstane neporušený, je to považováno za šťastné znamení.
Návštěvníci svatyně provádějí rituál, při němž vyměňují posvátné lano ve svatyni Hana no iwaja v Kumanu v prefektuře Mie.
která se k němu již blížila. Izanagi stačil proběhnout průsmykem vedoucím do podsvětí, který pak zatarasil obrovským balvanem, a Izanami tak za ním nemohla projít. Pár pak vedl rozhovor, během něhož stál každý z manželů na jiné straně kamenné barikády.
Dohodli se na zrušení svého manželského slibu, což by mohlo být považováno za první rozvod, který se na světě udál. Rozrušená Izanami přísahala, že každý den zabije 1000 smrtelníků, ale Izanagi prohlásil, že zajistí, aby se každý den 1500 lidí narodilo.
Bohové přírodního světa
Když se Izanagi vynořil z podsvětí, pocítil potřebu provést očistný obřad, aby se zbavil rituální poskvrny pocházející z říše mrtvých. Z každé části oděvu, kterou odhodil, vzniklo božstvo. Další božstva se zrodila, když si omýval jednotlivé části těla. Část nových kami byla čistá, další si ale s sebou nesla znečištění pocházející z podsvětí.
Izanagi měl největší radost ze svých posledních tří dětí, kterým určil panství, nad nimiž měly vládnout. Bohyni Amaterasu svěřil vládu nad Nebesy, Cukujomi měl vládnout noci a Měsíci a Susanoo získal vládu nad moři.
Alternativní vyprávění
Příběh, který jsme zmínili výše, pochází z kroniky Kodžiki. Kronika Nihon šoki ale zachycuje mnohem optimističtější verzi událostí: Izanami v ní neumírá, ale naopak porodí ona tři nebeská božstva, a pak odchází na odpočinek společně se svým manželem. V obou verzích příběhu ale zůstává hlavní myšlenka stejná –božští stvořitelé předávají vládu nad stvořeným světem svým třem dětem.
Nebeští bohové
Když byly japonské ostrovy dotvořeny a nebeští bohové získali každý svou oblast působnosti, bylo načase, aby otěže do rukou převzala další generace.
Amaterasu
Bohyně Slunce Amaterasu je zřejmě nejdůležitější postavou celé japonské mytologie. Její jméno má význam „nebeská záře“ a po svém zrození převzala vládu nad Vysokou
:Bohyně
Amaterasu, která vychází zjeskyně na dřevotisku Kunisady (1786–1865).
nebeskou plání. Předsedá všem osmi milionům šintoistických kami a je přímou prapředkyní císařského rodu. Každý Japonec je tak jejím nepřímým potomkem.
Některé buddhistické školy využily teorie hondži suidžaku a prohlásily Amaterasu za avatara slunečního bódhisattvy
Dainičiho Njoraie, v 16. století pak začala být ztotožňována také s buddhistickou bohyní Kannon. Nejdůležitější svatyně zasvěcená bohyni Amaterasu je svatyně v Ise v prefektuře Mie, která je považována za jednu z nejvýznamnějších japonských šintoistických svatyní vůbec. Hlavní haly svatyně v Ise jsou každých dvacet let strženy a postaveny znovu z obyčejného cypřišového dřeva. Jedná se o cyklický proces, během něhož se téměř jednu dekádu plánují práce a během dalších deseti let probíhá výstavba. Ve vnitřní svatyni se údajně nachází posvátné zrcadlo, které je jednou ze tří císařských regálií, ale je přísně chráněno před zraky veřejnosti.
Cukujomi
Podle vyprávění kroniky Nihon šoki zpočátku Amaterasu a Cukujomi na obloze spolupracovali. Jednoho dne navštívil Cukujomi říši, která ležela pod nimi. Potkal tam Ukemoči, bohyni jídla, které vycházela potrava z jejích tělesných otvorů. Cukujomi usoudil, že
KOSMOLOGICKÁGEOGRAFIE
Takamagahara
Název se překládá jako „Vysoká nebeská pláň“; je to nebeská říše, v níž přebývají amacukami, nebeská božstva.
Ašihara no nakacukuni
Střední země rákosových planin, říše, kde přebývají kunicukami, pozemská božstva.
Vznášející se nebeský most
Na tomto mostě stáli Izanagi a Izanami, když nebeským kopím míchali kašovitou zem. Spojuje Nebeskou říši a Zemi.
Jomi
Podsvětí.
mu neprokazuje dostatečnou úctu, když mu nabízí špinavé jídlo pocházející z nečistých částí jejího těla, a tak ji zabil. Amaterasu mu pak zakázala sdílet s ní společný prostor a rozhodla, že Slunce a Měsíc budou už navždy procházet po obloze odděleně, Měsíc v noci a Slunce ve dne. V těle zavražděné bohyně pak nalezli rýži, pšenici a další plodiny a Amaterasu prohlásila, že se stanou potravou pro lidstvo. Tento příběh však chybí v kronice Kodžiki, kde naopak jako padouch vystupuje Susanoo, který zabíjí podobnou bohyni jídla.
Celkově je Cukujomi
opomíjeným sourozencem v nebeském triu a jen zřídka se objevuje v pozdějších mýtech, příbězích či uměleckém ztvárnění. Obvykle je uctíván pouze v malých svatyních, které jsou součástí větších svatyňových komplexů zasvěcených Amaterasu. Jednou takovou je Cukujomiho svatyně v prefektuře Mie, vedlejší svatyně Vnitřní svatyně v Ise, významné svatyně, v níž je uctívána jeho sestra Amaterasu.
: Bůh Susanoo, dřevotisk autora Jošitošiho Cukioky (1839–1892)
Susanoo
Původně mu byla svěřena vláda nad moři, ale postupně se Susanoo stal velmi složitou postavou plnou protikladů, která se proslavila jak jako zloduch, tak jako hrdina. V příběhu o jeho běsnění a následném vyhnanství ho poznáme jako divokého a nezkrotného, ale vyprávění o jeho setkání s osmihlavou saní a další legendy dokazují jeho odvahu a líčí ho jako hrdinu a přemožitele oblud. Nakonec se stává vládcem podsvětní říše Jomi.
: Vzrušující průvod alegorických
vozů na ulicích během svátku Gion v Kjótu
Má také svou překvapivě citlivou stránku, je dokonce označován za autora první japonské básně:
Osmero hradeb
má můj palác v Izumu, pod osmero mraky.
Osmero hradeb postavím, palác s osmero hradbami!
(překlad Karla Fialy)
Susanoo je spojován s mořem, bouřemi a morem, a proto je vzýván jako božstvo poskytující ochranu proti přírodním kalamitám a nemocem. Je mu zasvěceno mnoho svatyní, v nichž je uctíván jako patron s rozličnými poli působnosti. V Izumu se nacházejí svatyně Susa a Jaegaki, ale také svatyně Suga, která byla údajně vybudována na místě, které Susanoa inspirovalo, aby zarecitoval výše uvedenou báseň a následně tam pak postavil svůj palác, v němž žil se svou novou manželkou poté, co zvítězil nad osmihlavou saní.
