6 Koncept projektu Restart
První fáze Hromasova projektu Restart se odehrála vKomorním divadle vcentru Prahy. Snad stovka umûlcÛ reagovala na v˘zvu vinzerátu, kter˘ se objevil na v‰ech frekventovan˘ch sítích adíky tiskové zprávû vmédiích:
SPOLEâNOST RestArt.czPO¤ÁDÁ CASTING
DO SOUBORU PRO OBSAZENÍ NOVÉ ORIGINÁLNÍ SHOW
PODMÍNKY:
Obûtavost,
(Vpfiípadû postupu do druhého kola je díky pfiípadnému angaÏmá reálná moÏnost prosadit se do ‰piãky ãeské pop scény.)
ZARUâEN¯ START IRESTART UMùLECKÉ KARIÉRY!
Divadelní premiéra jaro 2025
PoÏadovan˘ vûk byl na první pohled ‰okující. Hledat pûtaãtyfiicetileté talenty? To byl ov‰em základní fór projektu. V‰ichni hledají mladé. Hromas si ale uvûdomoval, Ïe vût‰ina lidí vhledi‰ti je star‰í. Ati chtûjí vpfiedstaveních své vrstevníky. Efekt zvan˘ zrcadlo je vede ktomu, Ïe chtûjí vidût svût, jak ho od mládí vidûli oni. Baví je staré známé tváfie, které budou hrát muziku amají rády humor, na jaké byli ajsou zvyklí oni.
Pfiinutit ojeté profesionální herecké amediální bardy kmuzikálové taneãní choreografii bude samo osobû sodpu‰tûním velká atrakce. Do té pfiedstavy se tvÛrce námûtu reÏisér Hromas pfiímo zamiloval. Pfii‰el na to pfii sledování oblíbeného pofiadu StarDance. Zkostnatûlí mistfii slova se tam snaÏili h˘bat jako mladí taneãní profíci adokonale se ztrapÀovali. Honoráfi apravidelné vystupování vtelevizním primetimu byly ale natolik finanãnû atraktivní, Ïe neúãinkování bylo zkou‰kou sebeúcty.
Lidé se rádi posmívají! Útrpnost asoucit pfiedcházejí posmû‰kÛm aamatérsky sestfiihan˘m klipÛm na sociálních sítích. Samozfiejmû pro dotyãného imoÏn˘ velk˘ v˘dûlek, pochopitelnû spojen˘ se sebezapíráním adfiinou uãit se nûco, co je proti vûku atomu odpovídající normálnosti. AÏ na naprosté v˘jimky jistota ztrapnûní pfiiná‰ela díky t˘denní frekvenci imarketingové aktivitû na sociálních sítích zaruãenou popularitu. Diváci mají rádi vût‰í pitomce, neÏ jsou oni sami. Normální ãlovûk by se ktakovému ‰a‰kování nikdy nepropÛjãil. Atady vHromasovû show dostanou svou uzdravující jedenapÛlhodinovou dávku trapností vkaÏdém men‰ím divadle nebo kulturáku live. Kupte si, páni, trapnost je kmání.
Konkurz… Pfii‰li, nalepili jim ãíslo na kabát, zazpívali, zatanãili, zarepovali, zaimitovali, vykouzlili, zahráli. Lhali, aÏ se prá‰ilo. âíslo nezaveden˘ch aneúspû‰n˘ch umûlcÛ násobnû pfievy‰uje ty zavedené. Vyslechnuto na castingu – dalo by se napsat, Ïe jedinû kvÛli omylu, smÛle, ahlavnû v‰udypfiítomné protekci nehrají v‰ichni vNárodním, nemají doma polici plnou AndûlÛ, âesk˘ch lvÛ atd. VÏdycky v‰ichni vmládí mûli nejen ambice, ale iskvûlé pfiedpoklady pro neménû skvûlou kariéru. V‰em zatím utekla, pochopitelnû nedopatfiením, ochloupek. Tak vúvodu své prezentace zaãínal kaÏd˘ adept.
Jako porota za stolkem vhledi‰ti sedûli: televizní reÏisér Jifií Hromas, zpûvák, herec aimpresário Bedfiich Racek adivadelní kritiãka Frantina Kopfiiva Dusíková. Kopfiiva byla ve skuteãnosti bulvární hyena, která pronásledovala známé tváfie vkaÏdé prekérní situaci. AprotoÏe vidûla uÏ nûkolik inscenací afilmÛ, vûdûla, Ïe onich dokáÏe psát. Pfiesvûdãovali ji otom sami nûktefií herci ãi zpûváci, ktefií by za byÈ slaboduchou poznámku vbulváru dali krk. Atak se Kopfiiva Dusíková stala ikvalifikovanou kritiãkou, protoÏe pokud utrousila nûco odotyãn˘ch – byla celebritami vítána, chválena aÏádána. Ajak ona shumorem sobû vlastním uÏ po ãtyfiech deci fiíkávala, kdo vjejích fiádkov˘ch vstupech do novinafiiny nebyl, byl debil ajako by nebyl.
Nad ãástí do castingu do‰l˘ch komediantÛ by jeden zaplakal. Tak tfietina nadûjná, nûkolik vyloÏen˘ch. MoÏná dvacítku uchazeãÛ porota znala
od dfiívûj‰ka. Omlácení zXpfiede‰l˘ch castingÛ, pfiíleÏitostn˘ch angaÏmá, kdysi nadûjn˘ch kariérních startÛ.
Cíl: vybrat patnáctku Ïen amuÏÛ pro druhé kolo castingu na spoleãném teambuildingu.
Ov‰em rozhodoval pochopitelnû reÏisér, protoÏe jedinû reÏisér amaminka mají vÏdycky pravdu. Bedfiich mûl angaÏmá jasné amísto díkÛ fungoval jako vÏdy: asistent apravá ruka.
Kopfiiva Dusíková tam byla proto, Ïe byla najatá jako tiskov˘ agent. Napí‰e aprosadí do médií, co bude produkce RestArtu, pozdûji pfiejmenovaná na zvuãné Hromyblesky, potfiebovat. Ne, Ïe by zatím byla za nûco placená. Ale uÏ zminulosti dobfie vûdûla, Ïe âáryfukovy kontakty jsou uÏiteãné. Minule jí pfiihrál k‰eft tiskové mluvãí nové ãeské filmové komedie…
Námût projektu mûl reÏisér Hromas vhlavû, uÏ kdyÏ mûl je‰tû kolem krku dennû visaãku âeské televize. Visaãku ãasem propil. Teì uÏ nedûlal vysokonákladové show apadal skoro voln˘m pádem. Nadûje na realizaci jeho nápadu nulová. PrÛ‰vihÛ mûl na triku nûkolik. Staãil je‰tû jeden kiks. Akiks pfii‰el. Dorazil na natáãení tak nalit˘, Ïe se to neutajilo.
Jeho televizní pfiezdívka âáryfuk vznikla ze schopnosti vybruslit ze v‰eho. Vyãuran˘ jak díra do snûhu. Normálnû by mu jako pfied lety fiíkali opût Vochcal. Ale vtelevizi pracují teì pfiece jen dobfie selektovaní intelektuálové. HromasÛv padák pro‰el bez poprasku, vbulváru ohlídala Kopfiiva ticho po pû‰inû.
Libreto atexty písniãek, na kter˘ch byla show postavená, napsal Bedfiich. Jako první ‰krtl reÏisérÛv první pracovní název TAjeMÁ. Hromas se sice ãertil atvrdil, Ïe si za názvem stojí aprosadí ho. MÛÏe se pr˘ pokraãovat národní písní: …ta je má, ta je má, ta má oãka jako já, atím by se vystra‰en˘m dramaturgÛm utnul tipec. Ale tentokrát Bedfiich neustoupil areÏisér se v˘jimeãnû nechal pfiemluvit. Mûl hluboko do kapsy anebyl ãas na hrdinství. Penûz bylo nutnû tfieba. Zatím potichu pfiem˘‰lel, jak naznaãit Bedfiichovi, Ïe se chystá pfiipsat knûmu jako spoluautor scénáfie.
Otcovy písÀové texty zhudebnil BedfiichÛv syn Vavfiík, student skladby ajazzového klavíru na bostonské Berklee College of Music. Hudba byla ogeneraci mlad‰í neÏ herci. Oto pfiekvapivûj‰í bude, kdyÏ do energické hudby budou dupat nohou odkvetlí. Vavfiík ajeho kamarádi vAmerice nahráli základy pro zpûv jednou místo své zkou‰ky. Honoráfi kapela ani moc neãekala, protoÏe jim Vavfiík fiekl, Ïe to je dárek pro tátu.
Bedfiichem navrÏen˘ podtitul (Ne)MOTORNÁSHOWmûl hned vnázvu provalit, Ïe se bude jednat ovelkou ta‰kafiici.
Obliãeje, které nestárnou! Esa ãeského zábavného umûní bez skrupulí. Show je postavena na znám˘ch umûlcích, ktefií vnaprosto originální talk-, ale itaneãní show rozkr˘vají zákulisí televizní zábavy.
Skvûlé vtipné písnû vpodání nejlep‰ích znejlep‰ích. Hudba speciálnû zkomponována anahrána ve studiích vLos Angeles, dokonalé muzikálové taneãní kreace, itûch, ktefií do taneãních zaruãenû nechodili.
Smûjete se rádi, ikdyÏ neh˘káte jako znám˘ umûlec ve StarDance?
Tohle musíte vidût!!!
UÏ pfiedstava divok˘ch choreografií vpodání „odrostl˘ch“ a(ne)motornû tanãících bude zfií‰e snÛ.
V‰echno se bude odehrávat vdekoracích hospody. Pivo h˘be tímhle národem. Uvchodu do sálu budou herci zvát publikum knim na scénu anatoãí jim pivo do kelímku. Scénu tvofií jen stoly, Ïidle, vpozadí pípa snaraÏen˘m soudkem. Herci se pÛllitrÛ nepustí cel˘ veãer, budou popíjet a‰nyt piva jim „hospodsk˘“ (jeden zhercÛ) vÏdy dotoãí do pÛllitru. Obãas nûkdo vybûhne do hledi‰tû anejÏíznivûj‰ím dodá nov˘ kelímek. Pivo na scénû ivhledi‰ti, to unás snad je‰tû nebylo!
·éf Hromas chce dosáhnout toho, Ïe ãlenové jeho showgangu na nûm budou úplnû závislí. Hustí do nich, Ïe nejsou Ïádná ‰míra, „slovo ‚nejde‘ neexistuje“, slovo outsider taky ne. Musí vûfiit, Ïe se koneãnû na‰el ãlovûk, kter˘ jejich pfiijetím do souboru ocení jejich kvality. Slibuje, Ïe mu kromû normálních k‰eftÛ kamarád pfiihraje grant na zábavn˘ program do domovÛ dÛchodcÛ, stím, Ïe objedou republiku avydûlají si na „zlat˘ zuby“.
Pamûtník reÏisér Hromas má vhlavû nûco jako kdysi superoblíben˘
TVpofiad shvûzdou Josefem Zímou adechovkou Sejdeme se na Vlachovce po padesáti letech. Na hvûzdy první velikosti nemá finance. Tihle mu budou zobat zruky. KdyÏ to pÛjde na zájezdech, zblbne známé vTV abudou pravidelnû natáãet.
Cílová skupina show? „Za chvíli star˘!“ Na ty dneska kaÏd˘ ka‰le.
Jejich muzika se je‰tû dala poslouchat, dalo se na ni tancovat adala se zpívat. Obãas plouÏáãek, sem tam nûco frivolního na zad˘chání, sem tam trocha srandy asem tam trocha nostalgie – dojetí. Stafií se rádi dojímají.
Hlavnû pohoda…
âáryfuk nûco podobného spivem vidûl je‰tû za sv˘ch nadûjn˘ch televizních ãasÛ pfii sluÏebním v˘jezdu na festival nové dramatiky vDánsku. Ve workshopu po pfiedstavení zdÛrazÀovali, Ïe do divadla 21. století patfií napfiíklad istokrát provafien˘ cirkus. Nechte artisty vstoupit do dûje! Drama dostane dynamiku, napûtí, snaÏte se zapojit co nejvíc smyslÛ. Pustit do lidí vÛni lesa, vafiit na jevi‰ti sochutnávkou, rozbít nudu za kaÏdou cenu! Nestydût se za cokoli ane‰títit se ãehokoli, co lidi rozesmûje!
Poznámek vreÏisérovû se‰itu pfiib˘valo:
Osobní ambice, vstaÀte zhrobu!
Energie musí ze v‰ech stfiíkat!
Nikdo nebude hekat.
V‰e musí vypadat, Ïe to tancují ahrají jako sprstem vnose.
V‰echno musí vypadat autenticky. Jako by vypili deset energetick˘ch drinkÛ za sebou.
Îádné debilní improvizace. V‰echno bude dopfiedu doslova pfiipravené. Pfiedem vypoãítavû vymy‰lená budou ismû‰ná pfiefieknutí. Pfiesnû nacviãené bude jakoby autentické odbourávání se. To lidé pfiece milují! KdyÏ se herci smûjí sami své blbosti!
Show bude postavená jako zkostek lega. Bloky se budou moci prohazovat, kdyÏ nûkdo cestou zhebne, ihned zaskoãí jin˘. Nic nesmí kiksnout.
Zafixovat se musí kaÏdé místo, kde se lidé zasmáli. Doslova stejnû to herci musí zahrát ipfií‰tû!
Nic dobrého nesmí spadnout pod stÛl.
Zprvního castingu pozval âáryfuk asi patnáct lidí. Pár se jich omluví, dal‰í vyhodí zteambuildingu. V‰ichni, ktefií nebudou staãit ostatním vprÛbûhu zkou‰ení, vypadnou.
KDYÎ NEMÒÎE·, P¤IDEJ?
NE. KDYÎ NEMÒÎE·, TAK PADEJ!
V‰echno musí vypadat naprosto autenticky, jako kdyÏ to postavy show právû napadlo! UÏ pfii zkou‰ení si bude reÏisér toãit akontrolovat autenticitu.
Zafixovat formulace, kter˘m se lidé zasmûjí! Nic jiného nevym˘‰let.
Live show bude nûco jako putovní talkshow stfiiÏená stand-upem, ale zasazená do muzikálové choreografie. Îádná stfielba naslepo.
Humor, ve kterém se nûktefií budou cítit trapnû? KdyÏ se lidé zasmûjí, snesou herci trapnost bez újmy. Takzvaná nesnesitelná trapnost kohokoli zumûlcÛ rychle pfiejde! Jsi profesionál? Na pocity ser! Chce‰ se vzimû válet na pláÏi? Na pocity ser! Chce‰ chodit do smrti na nóbl veãefie? Na pocity ser! Chce‰ si nechat vycpat kozy, nechat ‰ít kvádro ajakÏ takÏ dobfie vypadat? Na pocity ser!
Pfiíbûhy znatáãení, jak to bylo doopravdy? Doopravdy? Ser na to, jak to bylo skuteãnû. NekaÏte si pfiíbûhy pravdou. VprÛbûhu kecání mÛÏe‰ lidi udûlat namûkko, ale nakonec musí vypuknout smích!
Apozor! Jevi‰tû je hospoda! V‰ichni pofiád hrají! Ani na chvíli se nikdo nesmí zastavit, akce bûÏí pro kaÏdého bez pfiestání. Není sly‰et, co si ti vzadu povídají, ale kecají si vpozadí spolu pofiád, poplácávají se po zádech, pfiiÈukávají si pÛllitry, jakoby tajnû pomlouvají kolegy. Pozitivnû potvrzují komunikaci sráÏen˘mi pûstmi, socializují se, jak to vhospodû
b˘vá bez pfiestání, aani na chvíli nesmí vypadnout ze své role. Budou pfiebíhat, skákat, vtu chvíli nejen zpívají, ale ihrajísong. Skonãila ãinohra azaãal muzikál svymy‰lenou choreografií. V‰echno kolem hraje. Dupání, tleskání, bouchání pÛllitry vrytmu do stolÛ, na stolech se tanãí, nûkdo si obãas odskoãí kpianinu, jin˘ popadne na refrén kytaru ajde obãas zahrát do hudebního základu.
Scénky, odehrané skeãe, nûco jako klipy, epizodky do meziher, vtipná sdûlení apfiíbûhy jsou prokládané nov˘mi písÀov˘mi peckami. Témata, jako Ïe nic nekonãí. Îivot jde dál, nové záÏitky, lásky apfiíleÏitosti vkaÏdém vûku. Milion pfiíleÏitostí pro kaÏdého troubu! V‰echno vbûhu atempu. Jsme stále mladí aplní mladistvé energie!
¤íkejme si v‰echno natvrdo, pfiátelé. Nikdo vás uÏ moc nechce. Musíte si uvûdomit, Ïe je to asi poslední moÏnost na restart. Teì, anebo asi uÏ nikdy. Nûkteré vûci zkum‰tu ale na‰tûstí zÛstávají pod kÛÏí navûky. Jsou tam unás v‰ech! Ale musíme si tu okoralou kÛÏi trochu sedfiít. Na sdírání kÛÏe tady budu já. Musíme mít natrénováno aforma se vrátí.
Budeme zkou‰et od rána do noci aneuvidím tady otrávené tváfie. Zjistíme, Ïe to uÏ na jedniãku nejde. UÏ to nezpívá jako tenkrát, tûlo bolí jako nikdy. Ale koho to zajímá? Opakuji: KdyÏ nemÛÏe‰, pfiidej? Nikoliv. Unás platí, kdyÏ nemÛÏe‰, tak padej! Na shledanou. Za dvefimi je fronta chtiv˘ch, piln˘ch aoddan˘ch t˘mu.
Horolezci mají v˘‰kovou hranici, kdy uÏ jsi sám sobû jedin˘m Bohem. Vidí‰ jen sebe avrchol. Buì sám vyleze‰, nebo chcípne‰.
Nepfiijeli jste sem hledat kamarády. Pfiijeli jste vyhrát! Je to jasné? Tohle je hodnû zl˘ Survivor. KaÏd˘ hraje sám za sebe. KaÏd˘ chce pfieÏít. Shrábnout si prachy. Dát gól. Ale gól dávበza manãaft! Vyhrávají v‰ichni ve stejném dresu. KdyÏ budeme v‰ichni vyhrávat, vydûláme si kaÏd˘ za pÛl roku na bourák. KdyÏ bude nûkdo dávat vlastní góly, které ublíÏí celému druÏstvu, dostane padáka. Nikdy více. Rozumíme si? Za dvefimi stojí náhradníci, ktefií projeví vdûãnost.
Tohle bylo slovo boÏí, slovo ·éfa, okterém se nediskutuje!
2
Ave, Mária
„Na lince dÛvûry mezi námi
usedl ãern˘ havran.
Ajá tû nesly‰ím, má slova nejsou uÏ tak lehká, aby se ktobû donesla…“
Zpívá celá vãerném, jak se na ‰ansoniérku slu‰í. Aby nic neodvádûlo pozornost od slov, která zpívaná padají na hlavy avrtají do u‰í, které chtûjí sly‰et. Dlouhé rovné blond vlasy padající pfies ramena. Pfiirozenost. Îádné hlazení po srsti za kaÏdou cenu. Ti, ktefií pfii‰li, pfii‰li na ni ana nikoho jiného. Bude je biãovat vyãítav˘mi anaãínat zamilovan˘mi slovy, zpívan˘mi drsn˘m pfier˘vav˘m hlasem, kter˘ nenechává ani teãku, ani ãárku bez pov‰imnutí. UÏ dvû apÛl hodiny sedí anehnou se. Nevrtí se jako na ‰patném bijáku. Tady se hraje pod kÛÏi. Tady není nic vÏivotû dvakrát. První aposlední pfiídavek knáloÏi, která za chvíli vybuchne. Sál sotva d˘chá:
„Na lince dÛvûry mezi námi
usedl ãern˘ havran.
Ajá tû nesly‰ím, mÛj dech uÏ nezdá se ti sladk˘, nevrací‰ mi ho ozvûnou.
Kde my jsme to vfieãi vlastnû pfiestali?
Kam aÏ jsme se sláskou vlastnû dostali?“
Kam se podûjeme pfied nákladem, kter˘ na nás dvû hodiny hrne‰? Jsme jako mezci, ktefií touÏí po nákladu na hfibetû. Jsme jako Ïadonící úchylové, lezoucí nazí po ãtyfiech pfied dominou atfiesoucí se rozko‰í po plácnutí dÛtkami pfies zadek.
Mária Dobrovská byla zase obrovská…, fiíká si sama pro sebe ironicky. Dozpívá zposledních sil. Lidé janãí, ale ona víc nepfiidá. UÏ ji znají. Jednu adost. Prsa se jí zahrotila vypûtím. Pod ‰aty nic nemá. Nic ji nesmí
pfii zpívání tísnit. Nic svazovat. Soustfiedûná na podstatu své existence. Zjevi‰tû vidí avnímá svût. Jinak ho vidût avnímat ani nechce. Pozdravy ze svûta izdomova prostfiednictvím sv˘ch sly‰ících.
„Na lince dÛvûry mezi námi usedl ãern˘ havran. Ajá tû nesly‰ím.
NÛÏ zdi, jak chleba, kdyÏ se dûlí, vstoupil do na‰ich postelí.“
Vydechla poslední slabiku ‰ansonu na pfiidanou. Po zlomku vtefiiny napjatého ticha zahfimûlo. Jde do pfiedklonu.
Zlomím se pfied vámi apfiitom jste se vy zlomili pfiede mnou. Udûlala jsem vás. Pfies dvû hodiny jsme spolu krásnû souloÏili. Nebo jsme se spí‰ naposled krásnû pomilovali? MoÏná vám spí‰ já podûkuju. Nemûli jste to po léta se mnou lehké. Poprvé amoÏná naposled. Hezké Vánoce, miláãci. Po více neÏ dvouhodinové extázi se probouzí. Odchází zpódia na kÛzleãích nohou. Dostali jste nakládaãku, milovaní. Vydolovali jste mû jak zlatou Ïílu uJílového. Kytky, kytky. Ajá sotva dám cestu do ‰atny. Je‰tû se na pÛl cesty pootoãí kzataÏené oponû akapelníkovi pfies rameno ukáÏe, Ïe – no, prostû jako vÏdycky. Nemluví. NemÛÏe uÏ nic. Aco bude skapelou, aÏ jednou beze slova rozlouãení zavfie krám?
„AÏ si mû smrt jednou podá, budu takováhle nula vedle ní, vfiece nezastaví se voda, jen pfiistane mÛj parník v˘letní.“
V‰atnû se zaplaÈbÛh svítí. Nenávidí vkroãení do temné ‰atny. Je to, jako by ‰la do hrobu. VyÏdíman˘ citron. Padá do kfiesla. Hledi‰tû je‰tû vytleskává, ikdyÏ ví, Ïe uÏ nezazpívá. Mária nefiedí. Mária lije do hlav horké anefiedûné. Pak – jako kdyÏ utne.
Sama vo‰untûlé ‰atnû. Miluje tohle divad˘lko, tyhle ‰atny. Istûmi táhnoucími se smrádky líãidel azpocen˘ch kost˘mÛ. Pokolikáté uÏ tu hrála? Pokolikáté si fiíká, Ïe takhle sama táhnout cel˘ veãer donekoneãna je sebevraÏda. JenÏe nikoho ssebou na jevi‰ti nesnese. Zná se dobfie.
Nûjací vfielci se pfied vchodem do ‰atny dohadují sBedfiichem. Ale manaÏer ji zná jako své boty aví, Ïe teì kní nikdo nesmí. Nejlépe ani on ne. Je mrtvá, aby zmrtv˘ch za hodinu vstala.
Sedí, ruce anohy bezvládnû spu‰tûné, hlavu jako se zlomen˘m vazem. Make-up jí stahuje tváfi do vyãerpané grimasy. Vrásky se jako kofieny ko‰atého stromu uÏ neve‰ly pod zem. Pramínky potu stékají pod ‰aty. Zaãínají studit, ale nemá sílu se svléct. Spoãinutí dej mi, óPane. Jen ‰piãka levé nohy si je‰tû nepatrnû poÈukává rytmus Linky dÛvûry avhlavû jí pofiád jede refrén. Lidé ji znají nalíãenou avyrovnanû zahledûnou do sebe. Hysterickou? To umí. Ale za oponou.
Stárnoucí Ïena sedí svalená do kfiesla asnaÏí se pfieÏít po vysilujícím milostném zápasu na jevi‰ti. UÏ dlouho rozhazuje pln˘mi hrstmi. Jak dlouho bude zãeho brát? UÏ není…
Ozve se tiché zaklepání. Bedfiich. UÏ léta letoucí jí pfiipadá jaksi chfiadnoucí. Na hlavû stále je‰tû neustupující ‰ediv˘ koberec stfiihan˘ na jeÏka. Ustaran˘, jakoby vûãnû nevyspal˘. Pofiád je‰tû rovn˘ avysok˘, pomûrnû reprezentaãní chlap, co umí nosit sako. Opár let mlad‰í neÏ ona, ale okoukan˘ aneviditeln˘. On jedin˘ ji smí vidût snad inahou. Iteì, po letech stárnoucího ovoce. Jedin˘ iteì, upadlou do kfiesla. Sjezdili spolu snad tisíc ‰tací. Skoro nikdy spolu nic nemûli. Ajestli nûkdy, tak krabiãka poslední záchrany. UÏ si to ani jeden znich nepfiipomínal.
Dodnes si vykají, pfiipadá jí oddan˘ knenávisti. AspoÀ kdyby na ni nûkdy zafival. Kdyby ji pfiimáãkl na dvefie aaspoÀ se onûco pokusil. UÏ ho ani neprovokuje. Chlap zplastelíny. Visí na ní. Neviditeln˘ vûrn˘ pes. AspoÀ Mária ho tak bere. Ale po pravdû fieãeno, kde by druhého takového vzala. Kdo by dûlal blbeãka, co jí zauta nese kost˘my aotevírá dvefie, aby hvûzda ivHorní Dolní vcházela jako po ãerveném koberci?
„Co je, Bedfiichu?“ fiekne bezbarvû.
Bedfiich poloÏí pugéty, podá jí dopis amá se kodchodu.
„Ani nefiekne‰, Ïe to bylo dobr˘?“
Podívá se na ni jako na kriplíka:
„Bylo to fakt dobr˘. Jako normálnû!“
Zaklapnou za ním dvefie.
BoÏe na nebi. Snad aspoÀ on by mûl vûdût, co to dá práce, aby to bylo jako normálnû!
Je star˘…
Bezmy‰lenkovitû trhá obálku.
„VáÏená paní Marie!
Asi se divíte, kdo vám pí‰e.“
Unavenû se u‰klíbla.
To ti teda fieknu, blbínku.
To se fakt divím.
Unikátní v tomto „prvním zpívajícím románu“ je umístění QR kódů s nahrávkami nových písniček, o kterých si čtenář právě v tu chvíli čte.
OCLOVEKU, KTER¯SENEBÁL BÁT JAN KRÒTA
Vydala nakladatelství
Jan KrÛta – Arcadia Art Agency, Strmá 144, 257 21 Pofiíãí nad Sázavou, a Nakladatelství Epocha s.r.o.,
Kaprova 40, 110 00 Praha 1, v roce 2026 První vydání
Ilustrace a grafická úprava: Robert Rytina
Jazyková redakce: Jana KfiíÏová
Tisk: Tiskárny HavlíãkÛv Brod
ISBN 978-80-908857-3-8 (Arcadia Art Agency)
ISBN 978-80-278-0277-7 (Nakladatelství Epocha)