Beatrice Alemagna
Přeložila Kristýna Grubhoffer Hanusová
Brno 2026
Dneska sněží a jako každý den mě přišel ze školy vyzvednout můj brácha Sim. Nemá mě rád, to je poznat. Nikdy se mnou nemluví. Nikdy.
Vyjdu ze školy,
Sim mi vezme batoh, podá mi klíče a zakuklí se do kapuce. Vypadá pak jako mumie.
Já jsem Juki. Nemám moc dobrou povahu.
Jsem zlá a protivná. Když se naštvu, tak křičím, buším pěstmi do země a brečím. Všechno se ve mně zašmodrchá. Úplně jako ty elektrické dráty v ulicích.
Právě proto mě Sim nesnáší.
Míříme domů. Tady na rohu bývá otevřené víko od kanálu. Jako nějaká velká bezzubá tlama. Sim už je daleko přede mnou, mlčí jako vždycky. „Si ty klíče nos sám!“ vzteknu se a hodím je do kanálu.
Kanál je okamžitě spolkne. „Tyjo, co jsem to provedla?!“ Všiml si toho brácha vůbec? Určitě ne.
V kanálu je tma jako v pytli. Nakouknu dovnitř. Hele, je tu dlouhatánský žebřík. Chytnu se ho a lezu,
lezu,
lezu.
Mám strach, ale slézám dál. Příčku po příčce, až dorazím na místo, kde to vůbec neznám.
„KONEČNĚ!“ zachrochtá za mnou kdosi.