U RČITĚ VÍŠ,
D O ČEH O JDEŠ?
Vida! Po otevření téhle knížky se na tebe nevrhlo hejno pravěkých netopýrů ani se nehoupeš ve svém pokojíčku na závěsu, protože pod tebou vrčí jeskynní lev. To je moc dobře! Nerada bych, aby tě kvůli mně sežral hadosaurus tygrovitý nebo jiná podobně divoká potvora. Ale ještě než budeš číst dál, chci tě upozornit, že tyhle stránky jsou plné nebezpečí: můžeš tu potkat hejna kajmaních komárů, co z tebe udělají cedník, masožravé rostliny, které slupnou mamuta jako malinu, pohyblivé písky, v nichž zmizí stádo tyranosaurů
dřív, než řekneš pravěk, a vůbec hromadu tak děsivých věcí, že se budeš klepat hrůzou. Jestli do toho se mnou půjdeš, tak pak neříkej, že jsem tě nevarovala.
1. KAPITOLA
JAK ASI VYPADAL SVĚT BEZ NIČEHO?
Pro tvoji představu o světě, do kterého se chystáš vstoupit: všechno to, co ti budu vyprávět, se odehrálo v době, kdy ještě nebylo nic vynalezeného. A když říkám nic, myslím tím NIC. Takže ne že by v domech ještě nebylo elektrické světlo, ony ještě nebyly ani ty domy... Ani domy, ani města, ani telefon, ani televize, ani... jak říkám, prostě nic. Existovalo jenom to základní: planeta a její obyvatelé. Tečka.
A v tomhle nic žijeme my, jeskynní lidé.
Protože se ještě nikdo neobtěžoval vynalézt domy, žijeme v jeskyních. Určitě taky nějakou znáš. Jsou nádherné: stěny a strop tvoří skála, podlaha je z hlíny a ve vchodu nejsou žádné dveře (ty taky ještě neexistují). Najdeš tu netopýry, pavouky a další breberky. Taky máme obrovskou zahradu: celý les, který mám před nosem, patří nám. No dobře, nám a dalším zvířatům a rostlinám, které tu žijí.
