Tato kopie je určena výhradně pro recenzní účely. Kniha jako celek ani žádná její část nesmí být volně šířena na internetu, ani jinak dále zveřejňována. V případě dalšího šíření neoprávněně zasáhnete do autorského práva s důsledky dle platného autorského zákona.
Ewald Murrer Silvuple
Brno 2024
Text and graphic art © Ewald Murrer, 2024 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2024 ISBN 978-80-275-2049-7
Řič dál svůj smutek, divý bol – s tebou tak dobře se teskní. Otakar Theer
Zlí psi vrčeli Byl větrný večer, Birlibán domlouval mlsné lišce. Já zatím dlouhou dýmku nacpal si a ohlédl se k nádraží s červenou hvězdou v průčelí. Ještě neodemkli, perony hlídali vojáci. Jejich čepice byly převysoké, pevně vyztužené, důkladně tvarované do podob zvířecích hlav. Zlí psi vrčeli.
11
Tam cukr je sladší Blízko, blizoučko už je k mostu, za řekou jiskrnou nový je svět. Tam cukr je sladší, sůl slanější, kyselejší ocet. Krásněji zpívají tam ptáci, slunce svítí déle, delší jsou večery. Noci klidnější a spánek hlubší. Bolest více bolí. Krev je červenější a z ran víc jí teče, v zoufalství není tam žádná naděje.
12
Půl páté ráno Noční pták dokola hlavou točí, znovu a znovu a stále. Mdlý měsíc do spleti větví zasvítil. Já mlázím jdu za svým cílem zvolna. Poslední kroky v měkké slatině, poslední výkřik probuzeného ptáka, poslední šlehnutí do tváře, poslední cigareta. Již přede mnou tovární červená se komín, rozštěkal se pes.
13
Za dveřmi Tyto dveře nech zavřené, v pokoji za nimi je papírová hlava. Jejími ústy vane průvan, zní to, jako by něco říkala. Zatímco hlava mluví, ruce podobné malým zvířatům nepokojně pobíhají z rohu do rohu, tam a sem. Nohy do stěn kopou.
14