Hněv kejklíře
Praha 2022
Přeložila: Renata Heitelová
Amo Jones: Hněv kejklíře Vydání první Copyright © 2020 by Amo Jones Published by arrangement with Bookcase Literary Agency. All rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2022 jako svou 2497. publikaci Přeloženo z anglického originálu In Fury Lies Mischief vydaného v roce 2020 Český překlad © 2022 Renata Heitelová Odpovědná redaktorka Marie Kejvalová Korektorka Daniela Čermáková Book Cover: Hang Le Přebal a vazba Ricardo a Baronet Sazba a grafická úprava Ricardo Tisk a vazba: , s. r. o., Český Těšín Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-1777-9 BARONET Praha 2022
Hněv e ř í l k j ke Amo Jones
Druhý díl série Půlnoční běsnění
Tuto knihu věnuju svým dětem, protože přežívaly na cereáliích a toastech, než jsem ji dokončila. A svému manželovi, který jim ty cereálie a toasty připravoval, protože nic jiného uvařit neumí. Dělám si legraci. Prosím, neposílejte k nám sociální službu.
„Vítejte v Půlnočním běsnění. Nejsme cirkus, nejsme lunapark. Nemusíte se však ničeho bát – jen toho, že vás připravíme o rozum.“
1. kapitola Killian
K
dyž mi bylo deset, poslal jsem svět do prdele. Tím myslím, že jsem se postavil do středu manéže, přinutil Kyrina, aby to natočil na video, ukázal jsem do kamery prostředníček, a zatímco jsem se držel za nádobíčko, řekl jsem každýmu hajzlovi: „Táhni do prdele!“ Vím, co si teď myslíte. Jak jsem to sakra mohl udělat v pouhejch deseti letech? No, povím vám jak. Ky je neuvěřitelně chytrej. Tím chci říct, že na něj nemají ani učebnice. Natočili jsme to video a pak se Ky někam hacknul a to video tam nahrál. Rozšířilo se to. Šlo to do všech zpravodajských kanálů. Vstoupilo to do veškerýho televizního vysílání, který v tu chvíli běželo živě. Jak jsem dospěl do takovýho bodu, ptáte se? No, je to vtipná historka… Mohl bych se vrátit zpátky a vyprávět vám ji ode dne, kdy jsem spatřil světlo světa, ale buďme upřímní. Nikdo kromě mých sexem posedlých nejlepších kamarádů, kteří ji rádi šukají, nestojí o po9
pisnej obraz vaginy mojí matky, takže to nechám být. Když ten dlouhej příběh zkrátím a nevynechám přitom nic důležitýho, jsem takhle prostě nastavenej. Narodil jsem se jako člověk, vytvořili ze mě však tohle. Kejklíře. Proklatýho běsa v Půlnoci. Hajzla, kterej zatlačí na všechny vaše meze, a ještě vás přiměje, abyste se u toho cítili dobře. Když už mluvím o Půlnočním běsnění – je to naše rodina, naše parta. Banda zatracenejch Rumunů, kteří si dobře žijou v Americe. Sakra, abych byl fér, musím říct, že tu všichni žijeme od tý doby, kdy se sem přestěhovali naši rodiče. To jsme byli ještě děcka. Nikdy jsem nezjistil důvod. Ani jsem se nikdy neptal. „Co děláš?“ King se na mě zamračí přes stůl v boxu. Mávnu rukou a uculím se. „Poslouchám muziku. Neva?“ Před pár týdny byly Vánoce a všichni jsme měli dostatečně dlouhý volno. Novej rok začínáme první zahraniční show v Austrálii. Delila má pro všechno svoje důvody, ať už je chápeme, nebo ne. Je to otrava, když začne být tajemná, a přesně taková poslední dobou je. Nakloním se dopředu a ztiším hlas, abych neprobudil Persy, ta však mírně pootevře ústa a zachrápe. Ušklíbnu se. „Neříkej to, vole. Nech ji na pokoji.“ Zaletím očima ke Kingovi. „Fajn, náladovej zmetku. Jenom jsem chtěl –“ „– Killiane, zeptej se mě, na cos chtěl, a dej jí pokoj. Je pravděpodobně pořád strašně unavená z toho Silvestru, kterej mimochodem… Budeme o tom mluvit?“ King stočí pozornost za moje rameno. Nemusím se ohlídnout, abych věděl, o kom mluví. 10
Úsměv mi povadne. „Ne, nebudeme. Než mě tvůj sladkej andílek rozptýlil svým chrápáním, chtěl jsem říct, jestli ses ptal Delily, proč letos jedeme na zahraniční šňůru?“ Zahraniční představení sice děláváme, ale tak jednou za pět let, protože je to náročný na čas i peníze. Pokaždý nabereme víc zaměstnanců a jsme pryč tak čtrnáct měsíců. Ale vzhledem k tomu, že jsme na poslední zahraniční turné jeli před dvěma lety, nějak mi nesedí, že vyrážíme tak brzy na další. Podlaha se mírně houpe, což je jasnej důkaz toho, že jsme na Kapu – tedy na zatraceně obrovský výletní lodi mojí rodiny. Vždycky vyrážíme na mezinárodní turné lodí, protože díky tomu máme čas cvičit a trénovat a trochu si odpočinout. Kdybychom to vzali letadlem, skončili bychom všichni unavení a podráždění, a sotva bychom přistáli na zemi, stejně bychom museli trénovat. Tímhle způsobem s sebou můžeme vézt většinu svýho vybavení. Kap je pojmenovanej podle mýho prapra – a nějaký pra k tomu – dědečka a je namalovanej na černo s fialovým nápisem Půlnoční běsnění po stranách. Je to opruz, když dojde na celní záležitosti a registraci převozu, ale od toho jsou tu konexe. Spousta vlivných lidí nám dluží moře laskavostí. King zavrtí hlavou, zvedne sklenici whisky a obrátí ji do sebe. „Ne, je nervóznější než kdy jindy.“ Momentálně odpočíváme v Jaamu. Bar se nachází na první palubě. Tohle samozřejmě není obvyklá výletní loď, neuvidíte tu krámky se suvenýry ani roztomilá pekařství. Jsou tu dva bary, jeden na týhle palubě a další na nejvyšší palubě u bazénu. Na druhý palubě najdete naše ložnice a kajuty sloužící jako sklady pro lehčí náklad. Těžší věci – jako naše motorky, výstroj a všechno další – jsou uskladněny v podpalubí. 11
„Jo.“ Prohrábnu si rukou vlasy a lehce zatahám za konce. „Taky jsem si toho všiml.“ Od Vánoc je Delila napjatější a odměřenější. Nikdo z nás u ní dřív tuhle proměnu neviděl a to má dopad na dynamiku našeho soužití. Delila je typ ženy, která dokáže udělat zábavu i z pohřbu, a ne ta, co bude spát s mrtvýma. Persy se zavrtí a vytře si spánek z očí. „Můžeme jít do postele?“ King ji obejme kolem krku. „Jo.“ Vstane a zamračí se na mě. „Nedělej žádný kraviny.“ Mrknu na něj. „Ach, jenom mi závidíš, protože seš…“ Persy mě probodne studeným pohledem. „Ale nic.“ Obrátím oči v sloup. „Dobrou, hrdličky.“ Vyjdou ven z baru. Promnu si obličej a stočím pozornost na Callan. Jo, sakra. Pro dnešek bude stačit. Persy nesnáší, když si pohrávám s jejíma holkama, jenže si nemůžu pomoct, když se mi samy nabízejí jako hračky. Teda Callan. Sass, to je zatraceně jinej příběh. Zakloním hlavu a zadívám se do klína s úsměvem na rtech. Callan olízne okraj sklenice s margaritou a obrátí do sebe zbytek, než shodí dlouhý nohy z barový stoličky a vydá se ke mně.
12
2. kapitola Killian
V
zpomínáte, jak jste si mohli změnit vyzvánění v telefonu na remixovanou skladbu Jay-Z a Linkin Parku? No, zatraceně rád bych pořád tu možnost měl, protože „Reflection“ (standardní vyzvánění v iPhonu) mi dneska ráno leze na nervy. Zvednu mobil z nočního stolku a přijmu hovor. „Měla bys bejt přinejmenším mrtvá, Majo.“ „To naštěstí nejsem. Ale možná budeš ty, protože máš zpoždění a Delila dneska nemá dobrou náladu.“ Maja je moje otravná nejlepší kámoška, která nezná žádný hranice, podpaluje mi koudel pod prdelí, kdykoli může, a denně zkouší moji trpělivost. Jestli vám to ještě nedocvaklo, ten bar, kde jsem seděl včera večer, jsem pojmenoval po ní. Chtěla, aby se nazýval „Maja“, musel jsem si však zachovat kus chlapský důstojnosti, a tak jsem mu dal název „Jaam“. Můžu s klidem říct, že se jí to nelíbí. „Ať jde do háje. Není šéfová na týhle lodi.“ „Kille? Ať už jsi tady.“ Delila je taky Majina matka, jejich vztah ale není zrovna obvyklej. Mírně řečeno. 13
„Fajn!“ Zavěsím, vstanu z postele a zasténám při útoku světla, který sem proniká okny. „Do prdele.“ Musel jsem je zapomenout zavřít, potom co Callan odešla, nebo spíš když jsem ji odsud vykopl. Po rychlý sprše na sebe hodím šedý tepláky, obuju si tenisky Adidas a přes rameno si hodím čistý bílý tričko Tommy Hilfiger. Netuším, co má Delila za problém. Přece tu nemůžem trénovat na trojkole smrti, což je kaskadérskej výstup, kterej nás pořád nutí procvičovat. Chápu to, je to nebezpečný a vyžaduje to praxi, jenže všichni jezdíme na tom kole od chvíle, co jsme byli dost staří na řízení. Otevřu dveře, který vedou do sálu na první palubě, v ruce si nesu kafe a z úst mi visí cigareta. „Omlouvám se, že jdu pozdě, nevěděl jsem, že tu musím bejt,“ zamumlám, když se ke mně všichni otočí. Všimnu si, že jsme tu jenom my. Půlnoc, Šestice ďáblů a Sedmička andělů a ta Persyina parta, ať už jí říká jakkoli. A samozřejmě Delila. Nikdo z pomocnýho personálu. Bezmyšlenkovitě vyhledám Sass, která mě přehlíží, jako bych neexistoval. Je v tom zatraceně dobrá. Pošlu jí vzdušnej polibek, než se posadím vedle Keatona. Saskia sebou trhne a odvrátí se ode mě. Nemám páru, co s ní je nebo co má se mnou za problém. Když jsem ji poprvý uviděl, přirozeně jsem ji chtěl. Ta holka je mladší verze Adriany Lima – jen ještě víc sexy, protože vypadá i jako Megan Fox. Z nějakýho podělanýho důvodu se mi ale vyhejbá. Neprohodila se mnou jediný slovo, ovšem vypadá to, že mezi Keatonem a jí vzniklo nějaký zvrácený vlnění. Zmrd jeden. U Keatona je to divný. A tím vlněním myslím, že mu nevadí její společnost. On obvykle lidi nesnáší. Nemá rád jinou společnost než tu naši, Saskia 14
k němu však očividně zvolna pronikla. Nezdá se mi to a vsadil bych prachy na to, že kvůli Persy vyměkl. Vím, že si to spolu nerozdali. Ve skutečnosti vím, že se Saskie Royalový za tu dobu, co s náma je, nedotkl nikdo. Sotva s někým promluví, vyhejbá se ostatním a zajímá se jen o svůj okruh lidí, což jsou především Persy, Callan a Kenan. „Je od tebe milé, Kejklíři, že ses k nám připojil.“ Delila se na mě mračí, než si zapálí další cigaretu a potáhne. „Fajn, takže za třiadvacet dní máme zakotvit v přístavu Brisbane. Jako obvykle, nebo pokud jste noví –“ Ohlédne se na Callan, Saskii, Kenana a Persy. „Plavba do Austrálie trvá dvacet tři dní. V Brisbane odehrajeme dvě představení, než se přesuneme do Sydney a Perthu. Plán cesty najdete pod svými sedadly. Je tam načrtnutý nejen náš harmonogram, ale i tréninky. Po všech chci, abyste v nich na lodi pokračovali. Jestli zrovna nebudete nacvičovat svoje vystoupení, měli byste běhat na pásech.“ Natáhnu si nohy a vydechnu obláček jedovatého nikotinového kouře. „Potřebuju, aby všichni procvičovali svoje sestavy. To, že jsme dlouhou dobu na moři, neznamená, že polevíte.“ Delila mávne rukou do vzduchu. „To je všechno.“ Rozhlédnu se po sále. Sedadla obklopují pódium a naše tréninkový vybavení stojí vzadu. Někdo sem dokonce vsunul dvojitý kolo, abychom na něm mohli makat. Právě teď nemám náladu dělat nic, takže ať už to udělal kdokoli, mrhal časem. V tý kleci dokážu jezdit i poslepu. „Kdys šel včera v noci spát?“ Maja se na mě uculí a svalí se do křesla vedle mě. „Sakra, to už mi drtíš koule? Nechceš je nejdřív chvíli zahřívat, než je začneš mačkat?“ Dívám se, jak protočí panenky, a zazubím se ještě víc. Vysvobodím ji 15
z trápení. „Nevzpomínám si. Callan je jak zatracenej králíček Energizer.“ „Fuj,“ zachechtá se Maja a opře si hlavu o křeslo. „Mluvil jsi s mojí matkou? Možná by ses jí mohl zeptat, proč se rozhodla nás nalodit na tuhle proklatou loď a vyrazit pryč z Ameriky.“ Keaton si odkašle. „Nevím, ale jsem si skoro jistej, že to má něco společnýho s Patientií.“ „Myslíš?“ zeptám se a pomyslím na Vánoce a Silvestr. Při vzpomínce na poslední den roku sebou škubnu. Určitě na to nechci myslet právě teď, tuplem když Maja sedí vedle mě. Po tom večeru je to mezi mnou a jí pořád trochu napjatý a nechci povzbuzovat její nevraživost. Koutkem oka zahlédnu pohyb. Persy a její banda míří k pódiu. „Killiane.“ Otec ukázal k dvojramennýmu schodišti, který vedlo do prvního patra našeho sídla. „Jdi tam a zkontroluj, že splnili svoje povinnosti.“ Odfrkl jsem si. „Tati, oni to udělají. Pokaždý. Nemusím je kontrolovat.“ Natáhl jsem si nohu a snědl další lžíci cereálií. Nechápal jsem, proč jsme tenhle týden museli letět do Kizniče. Návštěvy starý země nesnáším. Je to zatraceně depresivní a kromě toho mám doma všechno, co potřebuju. „Killiane,“ štěkl táta. „Jdi tam a zkontroluj je.“ Odhodil jsem lžíci do keramické misky a vstal ze židle. Zatracení sloužící. Proč je vlastně máme? Stejně nejsou nic než otravní. „Killiane!“ zavolá na mě Kyrin z pódia. Musel jsem se ztratit v myšlenkách, protože pořád sedím na stejný židli jako před pár minutama. „Jo?“ 16
Dívám se, jak Saskia a Callan vstupují na jeviště. Callan na mě mrkne. Je sexy. Jestli se vám líbí blondýnky, rajcovnější nenajdete. Jenže já jsem známej tím, že dávám přednost tmavovláskám, a právě na tohle to pokaždý svádím, když si nemůžu pomoct a vyhledám očima Sass. Vyskočím ze židle, odhodím tričko na sedadlo v přední řadě a široce rozpažím. „Co je?“ „Musíme trénovat.“ „Co trénovat?“ Uculím se. „Možná bys mi mohl olízat zadek. Budem procvičovat tohle?“ Mrknu na Kyrina a ten mi ukáže prostředník. Uchechtnu se a rychle se otočím, právě když Persy pustí „All I Need“ od Within Temptation. Zavrtím hlavou nad jejím výběrem, když mi Saskia narazí přímo do hrudi. Napřáhnu ruce, aby nespadla. „Hej.“ Ihned ode mě odskočí, jako bych ji napadl. „Promiň.“ Pokusí se mě obejít, ale zabráním jí v tom. „Co máš za problém?“ „Žádný nemám,“ odsekne rozrušeně. Sakra, má modrý oči. Takový oči, jaký má ona, jsem ještě nikdy neviděl. Myslel jsem si, že moje jsou zvláštní, na ty její však nemají. S olivovou pokožkou, ostrou, a přesto jemnou čelistí, kterou byste mohli krájet ztuhlé máslo, s růžovými buclatými rty a hustými černými řasami je vším, co si představujete pod slovem dokonalost. Nejsem povrchní, mám rád ženy s nedostatky, proto jsem z toho, že mě Saskia Royalová zajímá, zmatenej. Z dokonalosti je mi nepříjemně. Celej život kolem mě dělali humbuk jenom proto, jak vypadám, proto by mě nikdy ani nenapadlo, že mě bude přitahovat dívčí verze mě samotnýho. „Jo.“ Přimhouřím na ni oči. „Máš. Od tý doby, co jsi tady, dáváš jasně najevo, že se chceš ode mě držet dál.“ 17
Hledí na mě se založenýma rukama a tím ještě nadzvedává svoje prsa, která jí tak z malý sportovní podprsenky skoro vylézají. Má typický tělo tanečnice a k tomu navíc dost široký boky, aby se za ně dalo chytit, a kulaťoučkej zadek, kterým vrtí. „Takže jak to je, Killiane?“ Mluví jemným hlasem, její slova jsou ale pěkně ostrá. „Ignoruju tě, nebo jsem k tobě nepřátelská?“ „Nevím, sakra, to mi řekni ty.“ Přestane se mnou mluvit a znovu se mě pokusí obejít, jenže jí zase zastoupím cestu a ona mi podruhý narazí do hrudníku. „Co jsem ti kurva udělal?“ Zamračí se na mě. „O co ti jde? Nelíbí se ti, když před tebou holka nepadne na kolena?“ Uchechtnu se a nechám ji odejít, ještě se ale otočím a naposledy na ni zaútočím. „Dostanu tě na kolena hodně brzy.“ Zarazí se, než přejde dál k pódiu. „Musíš si ji znepřátelit? Prostě ji přesuň do škatulky s názvem Holky, který Killian nemůže ošukat. Jsem si jistej, že bude ráda, že je v ní samotná.“ Keaton do mě šťouchne a podá mi šátek. Uvážu si ho kolem úst a dívám se na ni, jak se protahuje a zahřívá si tělo. „Seru na to,“ odpovím. „Tak to ani není. Ať si mě klidně nenávidí, jak chce, ale chci sakra vědět proč.“ „Možná není pravda, že tě nenávidí,“ namítne Maja, když se zastaví vedle Keatona. „Možná tě prostě jenom nechce, Kille.“ Zírám na ni s otevřenou pusou. „Mě chtějí všichni.“ Maja si odfrkne. „Já ne. Už ne.“ „Jau!“ Chytím se za hrudník. „To zabolelo. Jsem raněnej.“ 18
„Tebe nikdo ranit nedokáže…,“ poznamená Maja. Její výraz posmutní, než se rychle vzpamatuje a narovná ramena. Cítím se špatně, a to už je co říct. Necítím nic – k nikomu. Nemůžu si pomoct, takovej jsem, tak mě vychovali. Mámě a tátovi záleželo na jediným – na Bratrstvu. Máma se nestarala o to, aby mě vychovala s něčím tak obyčejným a lidským, jako jsou city, a táta se staral o jiný záležitosti. Civilní záležitosti. Jejich nezvyklý rodičovství mělo za následek, že jsem si nezávazně sexuálně užíval, a to často. Tak to bylo a tak to vždycky bude. Ovšem Maja – s Majou to bylo jiný. Od narození jsme nerozlučitelní. Naši rodiče nás ukládali do jedný postele, abychom spali vedle sebe, když se jeden z nás nechtěl uklidnit. Spolu jsme usnuli hned. Jsem o dva roky starší než ona, takže vždycky říká, že jsem ji pravděpodobně nenápadně přidusil, aby spala. Je od ní zatraceně hnusný, že si o mně něco takovýho myslí. Maja pro mě znamená víc než moje hrdost nebo cokoli jinýho. „Majo,“ zašeptám smutně. To poslední, co bych kdy chtěl, je jí ublížit, za tím ale nestojí moje láskyplný city k ní. Kvůli Maje bych umřel i zabil kohokoli, kdo by jí ublížil, ovšem tenhle druh citů spadá do stejný kategorie jako city k mým bratrům. Maja zavrtí hlavou. Neposedný kudrny jí spadají na ramena. Zvedne ke mně zelený oči. „To nic, Kille. Přestaň z toho dělat vědu.“ Zmizí a vyskočí na pódium, jako bychom právě nemluvili o tom, čemu se oba od tý silvestrovský katastrofy v podstatě vyhýbáme.
19
Silvestr Před dvěma měsíci Když mi bylo šestnáct, první sex jsem si odbyl s nejlepší kámoškou. Existuje spousta důvodů, proč byste to neměli dělat – jedním z nich je, že se mezi váma a tou kamarádkou naruší dynamika a už nikdy to nebude jako dřív. Špatnej nápad je to však především proto, že když jste s někým kámoši, už jsou mezi váma rozvinutý emoce. Ve vás obou jsou zaseta semínka přátelství. Tahle semínka máte zalívat smíchem a platonickým škádlením, a ne potem a spermatem. Asi chápete, co myslím. Když mi bylo šestnáct, vyspal jsem se s Majou Patrovovou. Bylo to oboustranný rozhodnutí, ve skutečnosti pořádná hloupost. V podstatě jsme si řekli: „Kašlem na to. Ať už to máme za sebou a můžem se pohnout dál.“ Jenže zatímco já jsem se dál pohnul, ona ne. Mám Maju rád, ale nejsem do ní zamilovanej. Vím, že to zní jako zatracený klišé. Obrátil jsem do sebe whisky. Oheň venku zuřil stejně jako já uvnitř a plameny olizovaly tmavou zamračenou oblohu jako zbraň hromadnýho ničení. Hleděl jsem na Maju a ona na mě. Věděl jsem už delší dobu, že je do mě udělaná. Těžko jsem to mohl nevědět, když na mě pravidelně upírala ty štěněčí oči, který jsem až moc dobře znal. „Co se děje, Maj?“ zasyčel jsem a vycenil zuby v úsměvu. „Nic, Kille. Proč?“ odsekla stejným tónem. Odtrhl jsem od ní oči. Kdybych ji tahal za nos, cítil bych se špatně. Jenže jsem to nedělal. Jasně, vždycky jsem stál na její straně a byla moje pátá v kole smrti, ale co se mě týkalo, bylo to mezi náma totálně platonický. 20
Hluboko uvnitř jsem však věděl, že to tak není. Přes hudbu zazněl smích a kdosi zakláněl hlavu. To se Callan smála něčemu, co řekla Saskia. Zatraceně zvláštní. Ještě jsem se Sass nemluvil, připadala mi ovšem jako samotářka. Je s ní sranda? Nemohl jsem si pomoct – chtěl jsem vědět, co řekla, že tím Callan rozesmála. Ačkoli rozesmát Callan nedá žádnou práci. Ani ji přimět sténat. Vlastně cokoli, když už jsme u toho. „Můžeme si promluvit?“ vpadla Maja do mých myšlenek a já jsem odtrhl lačný oči od Sass zpátky k holce vedle sebe – k Maje. „Jasně.“ Vstal jsem a cestou popadl láhev whisky. Pláž byla plná lidí odevšad, kteří slavili příchod novýho roku 2020. Kéž by to byl rok, kdy dostanu pár odpovědí. Následoval jsem ji až k pískový duně tak vysoký, že jsem bojoval s nutkáním zařvat na Keata, ať zajde pro prkna, že se na ní svezem. „Takže, jde mi o tohle.“ Maja zase přerušila moje myšlenky a dala si ruce v bok. Měla na sobě neonově zelený bikiny s maličkou bílou sukýnkou – dokonalej kontrast s její krásnou hnědou pokožkou. Kruci, je fakt nádherná. Vždycky mám radši, když jsou moje holky trochu rozbitý, protože pak jsou aspoň zvyklý na bolest, kterou jim způsobím. Jedině takový mě můžou zvládnout. Jsem stavěnej na válku, ne na lásku. Nechci lidi ničit, chci je už zničený. Nejsem rád, že to tak cítím, ale nemůžu si pomoct. „Jsem si docela jistá, že víš, co k tobě cítím, Kille…“ Odšrouboval jsem víčko a zvedl si láhev whisky k ústům. Zhluboka jsem se napil a vychutnával si hladkost jednosladové whisky Teeling a to, jak mi snadno klouzala do krku. „Vím, Majo.“ 21
„Fajn, a?“ zeptala se. Přestože její zelený oči skrývala temná noc, věděl jsem přesně, jak se teď na mě dívá. Stejně, jako se na mě koukala, když jí bylo pět a já jí řekl, že si nemůžeme vzít domů zatoulanou kočku. Povzdychl jsem si a sedl si do písku. Hleděl jsem na oceán, na okamžik fascinovanej tím, jak rozběsněný vlny narážejí do písku. Florida je super, ale nejedu na její vlně. „Co chceš, abych ti řekl?“ Následovalo dlouhý ticho, než se zasmála. „Tím jsi řekl všecko.“ Vydala se zpátky na silvestrovskou párty. Vatra teď naplno plála. „Majo!“ Chytil jsem ji za štíhlou paži. Nechtěl jsem, aby se na mě zlobila. Měl jsem důvod, proč jsem jí tohle neřekl už dřív. Proč jsem se tomu vyhejbal. Nechtěl jsem jí ublížit. Během našeho dětství se mezi náma vytvořilo pouto. Podivný spojení, na který jsem ale nechtěl sázet, kdybych jí měl oznámit, že k ní necítím to samý co ona ke mně. Vytrhla se mi. „Zapomeň na to, Kille. Chápu to.“ Ramena jí pod dlouhýma kudrnatýma vlasama poklesla. Slyšel jsem v jejím tónu stud. Maja jenom zřídka odhalí nějakou slabost, proto když to udělala právě teď, srdce nebo něco v hrudi se mi z toho sevřelo. „Nechci ti ublížit, Majo. To přece víš.“ Povzdychla si. „Vím.“ Popotáhla a já jsem ji přitiskl k sobě a dal jí pusu na temeno. „Měla jsem vědět, že kdybys mě opravdu chtěl, už bych Killianovi Corneliimu patřila. Věčně hladovýmu vlkovi, kterej nikdy není nasycenej.“ Zachechtal jsem se jí do vlasů, až se mi třáslo celý tělo. Omotal jsem si pramen jejích vlasů kolem prstu. „Mám tě rád, víš to, že jo?“ 22
Přikývla a přitiskla obličej k mojí hrudi. Cítil jsem, jak mi její slzy promáčely tričko od Philippa Pleina. „Vím to, jenže mě nemáš rád tak, jak bych chtěla.“ „No,“ pronesl jsem, když se mi vyprostila z náruče, „jestli ti to pomůže, aby ses cítila líp, žádný jiný lásky nejsem schopnej.“ „Já vím,“ zašeptala, jako by jí to opravdu pomohlo. „Pojď, najdeme si něco k pití.“ Ukázal jsem jí svoji láhev whisky, Maja se zasmála a zaklonila hlavu. „Fajn, tak najdeme něco pro mě, protože tohle svinstvo nepiju.“ „Ne.“ Obrátil jsem oči v sloup, přitáhl si ji pod paži a společně jsme se vraceli k táboráku. „Ty piješ jenom lacinou vodku.“ „Hej!“ Šťouchla mě do boku a zasmála se. „Myslím to vážně.“ Pak její smích odumřel. „Jsme my dva v pohodě?“ Přikývl jsem a sevřel ji. „Jo, Majo, vždycky budem.“ „Fajn,“ odpověděla a svázala si vlasy do volnýho uzlu. „Jenom mi dej čas, jo? Abych se z toho dostala.“ „Máš tolik času, kolik potřebuješ.“ Sotva jsem ta slova vypustil z úst, vyhledal jsem očima Saskii. Důkladně si mě prohlížela, jako bych ji fascinoval nebo se mě snažila pochopit. Plameny pronásledující noc ani v nejmenším nedokázaly vymazat to, že je zdaleka ta nejrajcovnější holka, jakou jsem kdy viděl. Ženský jsou sexy, nádherný, svůdný, rajcovní, a pak je tu Saskia, jejíž krása stojí nade všema všedníma přídavnýma jménama, co najdete v Oxfordským slovníku. „Beru tě za slovo.“ Maja na mě mrkla, šťouchla do mě bokem a potom se otočila k oceánu. Vběhla do vody, aby chytila noční vlnu. Na pití se očividně vybodla. Nervózně jsem se zasmál. Dál jsem upíral oči na Saskii a ona na mě. Všechno kolem nás přestalo 23
existovat, jako by veškerá slova, která jsme nikdy neřekli nahlas, byla vyjádřena očním kontaktem. Konečně uhnula pohledem a zadívala se do písku. Omotala si ruce kolem těla. Vždycky nosila oblečení, který jí zakrývalo celý tělo, jako by měla malou sebedůvěru nebo ho využívala jako obrannej mechanismus proti vlkům jako já. Jenomže tenhle vlk bude vrčet, funět a zboří její dům… Vytrhnu se ze vzpomínky starý pár měsíců. Jasně, dva měsíce nejsou kdovíjak dlouhá doba, jak jsem slíbil Maje, ale abych byl fér, tohle byla první slova, co jsme si se Saskií kdy řekli. A buďme k sobě upřímní, nebylo to zrovna zatracený vyznání lásky. Není žádným tajemstvím, že jsem po ní párkrát nenápadně zatoužil, a stejně tak není tajemstvím, že mi pokaždý dala košem. Ovšem nevyjádřila se slovy, prostě mě ignorovala.
Později večer se všichni shromáždíme na horní palubě jachty. Několik lidí plave v bazénu, ale Keaton, Ky a já odpočíváme ve vířivce. „Kde jsou sakra ty dvě hrdličky?“ zeptá se Keaton, než si přiloží láhev piva k ústům. „Netuším,“ odpovím. Opřu si hlavu o okraj vířivky a vzhlédnu k obloze. Kolem nás hlasitě duní „Nonstop“ od Drakea. „Jsem si jistej, že se ji King snaží zbouchnout.“ Keaton na mě stříkne vodu a já se se smíchem zvednu. „To není vtipný, vole. Nejsem připravenej bejt strejda.“ 24
„No, když budu fér,“ otřu si vodu z obličeje, „myslím, že jestli budou mít děcko, budou strejdové z nás všech, nejenom z tebe.“ Keaton se zapře o okraj vířivky a vyleze ven. Ukáže mi prostředník. „Táhni do prdele.“ Natáhne se pro svůj mobil, který leží na zemi, a něco čte. „Kdo ti píše a jak je možný, že tady v týhle prdeli máš signál?“ Znovu vztyčí prostředník a odejde, právě když k nám vykročí Callan, Saskia a Kenan s pitím v rukou. Na vteřinu si myslím, že Sass do vířivky nevleze, ale udělá to. Její tělo vklouzne pod vodu. Zatracená škoda takový tělíčko skrývat. Callan se přisune ke mně. „Ahoj.“ Cuknu sebou. Muselo to být vidět, protože za sebou zaslechnu Kyrinův smích. Zmrd jeden. „Co?“ Úmyslně se od ní odtáhnu. Ani nevím proč, sakra. Opravdu nedokážu přijít na přesnej důvod, proč nechci, aby se mě teď dotýkala, a nejsem ochotnej přiznat, že je to kvůli přítomnosti jiný holky. Callan si toho všimne a opře se o stěnu vířivky. „Jsem nadšená, že jedem do Austrálie. Nikdy jsem tam nebyla.“ „Je tam krásně,“ prohodí Kenan a zavrtí hlavou. „Teda když pomineš všechno, co tě tam může zabít.“ Ještě jsem nepřišel na to, co je Kenan přesně zač. Vzhledem k jeho mladistvým rysům a schopnosti lidi okouzlit je mi skoro líto, že je v Půlnočním běsnění. Překvapuje mě, že ho ještě nesežrali zaživa. To jsou ty začátky. Callan se zasměje. „Jednou jsem viděla dokument…“ Přestanu ji poslouchat. Napadne mě, jestli sem nevlezla jenom proto, aby mě naštvala. 25