DESET TISÍC LET PŘED CONANOVOU ÉROU, NA SAMÉM ÚSVITU LIDSTVA…
ZA PRVNÍCH VĚKŮ ZEMĚ
MĚLI OBŘÍ KRÁLOVÉ
SPOLKY S PRADÁVNÝMI
BOHY A ZÍSKALI
OD NICH OBROVSKOU
A ĎÁBELSKOU MOC…
PO VELKÉM KATAKLYZMATU, JEŽ POHLTILO THURIJSKOU ÉRU, ZALOŽILI TEMNOU A DĚSIVOU ŘÍŠI, ACHERÓN…
… JEŽ PO STALETÍ VZKVÉTALA A V NÍŽ SE MÍSILA RAFINOVANOST SE ZVRHLOSTÍ.
… A JEJICH ROD TÍM ZŮSTAL NATRVALO NASKRZE ZKAŽENÝ.
…
ALE KAŽDOU ŘÍŠI JEDNOU ČEKÁ KONEC, NEJČASTĚJI NÁSILNÝ… JINDE, DALEKO NA VÝCHODĚ, LEMURŠTÍ OTROCI, JEŽ KRUTOST OTROCTVÍ PONÍŽILA DO TÉMĚŘ ZVÍŘECÍHO STAVU, POVSTALI PROTI SVÝM PÁNŮM… A ROZDRTILI JE.TI, KDO BĚSNĚNÍ VZBOUŘENÝCH OTROKŮ PŘEŽILI, MUSELI UTÉCT DÁL NA VÝCHOD.
TAM NARAZILI
NA ZÁHADNÉ JIŽNÍ
KRÁLOVSTVÍ
OVLÁDANÉ OBŘÍMI
KRÁLI A ZMOCNILI SE JEJ.
NOVÉ KRÁLOVSTVÍ PŘIJALO JMÉNO STYGIE.
ZNIČENÁ CIVILIZACE, KTERÁ POSLÉZE
SAMA ZNIČILA JINOU.
NÁJEZDNÍCI S SEBOU PŘINESLI VLASTNÍ
KULTURU A Z KULTURY
OBŘÍCH KRÁLŮ TAK ZBYLY JEN STOPY.
POZŮSTATKY DÁVNÉ
CIVILIZACE V NĚM PŘETRVÁVALY A BYLY PŘEDMĚTEM UCTÍVÁNÍ
PODIVNÝCH SEKT JEŠTĚ
DLOUHO PO TOM, CO SAMO
PLEMENO OBŘÍCH KRÁLŮ VYMIZELO.
TEN JE ZRALÝ NA DESET LET NUCENÝCH PRACÍ!
JAK JSEM SE VLASTNĚ DOPRACOVAL AŽ SEM?
MĚSTO NUMALIE, O NĚKOLIK TISÍC LET POZDĚJI. JEN HO POTRESTEJTE, JAK ZASLOUŽÍ! MÁ SILNÁ ZÁDA, PRÁCE V DOLECH MU URČITĚ UDĚLÁ DOBŘE.MÁM SVÉ DŮVODY.
PŘITOM VŠECHNO ZAČALO TAK DOBŘE, A TO JEN PŘED PÁR HODINAMI…
TAKŽE JAK, DOMLUVENI, CIMMEŘANE?
PROČ PRO TEBE MÁ TEN POHÁR TAKOVOU CENU?
JISTÁ OSOBA PO NĚM PROSTĚ TOUŽÍ. A JÁ JÍ NĚCO DLUŽÍM.
POHÁR MI POSLOUŽÍ JAKO PLATBA, CHÁPEŠ?
PCHA, CO NA TOM NAKONEC SEJDE! ZAPLAŤ, COS SLÍBIL, A ZA PÁR HODIN JE POHÁR TVŮJ.
TAKŽE JSME DOMLUVENI!
KDYŽ STRÁŽNÝ PROŠEL KOLEM MĚ A ZMIZEL ZA ROHEM, DOBĚHL JSEM KE STĚNĚ A DAL SE DO ŠPLHÁNÍ.
UKRYL JSEM SE VE TMĚ JEDNOHO SKLADIŠTĚ HNED ZA NÍ.
KDO NIKDY NEVIDĚL CIMMEŘANA LÉZT NA SKALNÍ STĚNU, ANI NEVÍ, CO ČLOVĚK DOKÁŽE.
BUDOVA, V NÍŽ SE DIAMANTOVÝ POHÁR NACHÁZEL, BYLA OBROVSKÁ A PŮSOBIVÁ. VYPADALA JAKO CHRÁM NĚJAKÉHO NIŽŠÍHO, ZAPOMENUTÉHO BOHA.
STĚNY MĚLY NA ROZÍCH OZDOBNÉ ŘÍMSY.
DOSTAT SE AŽ NA VRCHOL BYLO SNADNÉ.
ŠEL JSEM PO STŘEŠE, DOKUD JSEM NENARAZIL NA PADACÍ DVEŘE.
BYLA TAM ŽELEZNÁ PETLICE ZAJIŠTĚNÁ ZESPODA.
MUSEL JSEM JI PŘESEKAT MEČEM…
… A OCITL JSEM SE V JEDNOM KŘÍDLE NEJVYŠŠÍHO PATRA.
TAM JSEM SE NEZDRŽEL, ŠEL JSEM ROVNOU KE SCHODIŠTI. SCHODY KONČILY V MÍSTNOSTI ZA DVEŘMI PŘIKRYTÝMI ZÁVĚSEM.
A KDYŽ JSEM ZA LÁTKU KRADMO NAHLÉDL, UVIDĚL JSEM PŘED SEBOU STÁT NĚJAKÉHO MUŽE, OTOČENÉHO ZÁDY.
NECHAT
ZAVRAŽDIT
JE VŽDYCKY NEPŘÍJEMNÉ DÍVAT SE ZBLÍZKA NA SMRT, A TÍM VÍC NA PUSTÉM MÍSTĚ O PŮLNOCI. A HLAVNĚ, KDYŽ TO NEČEKÁME. MRTVÝ JSI JEŠTĚ NECHUTNĚJŠÍ NEŽ ŽIVÝ, KALLIANE PUBLICO! K ČEMU TI DNES VEČER BYLO VŠECHNO TO BOHATSTVÍ A MOC?