A IBILEEN
KAPITOLA 1
Srpen 1962
Mae
Mobley se narodila vsrpnu 1960 vnedûli brzo ráno. Takovejm fiíkáme kostelní dûti. Já se starám obíl˘ dûti, ktomu je‰tû vafiím auklízím. UÏ jsem jich za Ïivot vychovala sedmnáct. Umím je uspat, uti‰it aposadit na noãník dfiív, neÏ jejich mámy ráno vylezou zpostele.
Ale Ïádn˘ je‰tû nefivalo jako Mae Mobley Leefoltová. KdyÏ jsem první den ve‰la do dvefií, byla tam, úplnû rudá, jeãela kvÛli kolice aprala se sfla‰kou, jako by to byl shnilej tufiín. Paní Leefoltová vypadala, Ïe má strach zvlastního dûcka. „Co jsem udûlala ‰patnû? Proã to nemÛÏu uti‰it?“
To? To bylo první znamení: nûco tady není vpofiádku.
Tak jsem to rÛÏov˘ vfie‰tící miminko vzala do náruãí. Natfiásala jsem ji na boku, aby se jí trochu rozhejbaly stfiívka, aani ne za dvû minuty bylo po pláãi aholãiãka se na mû usmívala jako andílek. Ale paní Leefoltová to dûcko za celej den ani jednou nepochovala. UÏ jsem vidûla spoustu Ïenskejch, co mûly tohle poporodní blues. TakÏe jsem si tenkrát asi fiekla, Ïe to bude tím.
Na paní Leefoltov˘ je nûco divn˘ho: jednak se pofiád mraãí, ataky je vyhublá. Nohy má tak tenouãk˘, jako by jí vyrostly minulej tejden. Je jí tfiiadvacet ahubená je jak ãtrnáctiletej kluk. Ivlasy má fiídk˘, hnûd˘, aprosvítá jí kÛÏe. SnaÏí se si je vyãesávat, ale pak vypadaj je‰tû fiid‰í. Její obliãej má stejnej tvar jako ten ìábel na plechovce od cukroví, se ‰piãatou bradou atak. Vlastnû cel˘ její tûlo je ze samejch ostrejch kloubÛ a‰piãek, takÏe se vÛbec nedivím, Ïe to dûcko neuti‰í. Miminka milujou tuk. Zabofií vám pusu do podpaÏí ausnou. Taky milujou tlust˘ nohy. Já otom nûco vím.
Od prvních narozenin za mnou Mae Mobley pofiád chodí jako pejsek. Vpût hodin mi visí na botû od doktora Scholla, tahám ji po podlaze aona five, jako bych se uÏ nikdy nemûla vrátit. Paní Leefoltová na mû mhoufií oãi, jako bych nûco dûlala ‰patnû, atrhá mi to jeãící dítû zboty. Tak to podle mû dopadá, kdyÏ si nûkdo nechává sv˘ dûcko vychovávat od cizejch.
Teì jsou Mae Mobley dva. Má velk˘ hnûd˘ oãi amedov˘ kudrny. Ale ta malá ple‰ka vzadu na hlavû vypadá dost divnû. KdyÏ má nûjak˘ starosti, mezi oboãím se jí objeví stejná vráska jako její mámû. Vlastnû si jsou dost podobn˘, aÏ na to, Ïe Mae Mobley je tlustá. Îádná královna krásy zní nebude. Paní Leefoltovou to asi trápí, ale Mae Mobley je m˘ zlat˘ dítû.
Ovlastního kluka, Treelorea, jsem pfii‰la tûsnû pfiedtím, neÏ jsem zaãala dûlat pro paní Leefoltovou. Bylo mu ãtyfiiadvacet. To jsou nejlep‰í léta Ïivota. Prostû Ïil moc krátce.
Sehnal si malej byt ve Foley Street. Chodil smilou holkou jménem Frances ajá si fiíkala, Ïe se asi vezmou, jenÏe on si spodobnejma vûcma dával naãas. Ne proto, Ïe by hledal nûkoho lep‰ího, ale protoÏe byl takovej mudrlant. Nosil velk˘ brejle apofiád si ãetl. Dokonce zaãal psát kníÏku otom, jak˘ to je, bejt barevnej aÏít adûlat vMississippi. BoÏe, já na nûj byla hrdá. Ale jednou dûlal do noci na Scanlonovû-Taylorovû pile, tahal tûÏk˘ trámy kautu, tfiísky se mu profiezávaly skrz rukavice. Na podobnou práci byl moc malej ahubenej, ale to místo potfieboval. Byl unavenej. Pr‰elo. Sklouznul znakládací rampy aspadnul na pfiíjezdovou cestu. ¤idiã kamionu ho nevidûl arozdrtil mu plíce. KdyÏ jsem se otom dozvûdûla, byl uÏ mrtvej.
Aten den celej mÛj svût úplnû zãernal. Vzduch byl ãernej, slunce bylo ãern˘. LeÏela jsem vposteli azírala na ãern˘ stûny sv˘ho bytu. Minny se kaÏdej den chodila dívat, jestli je‰tû dejchám, krmila mû, aby mû udrÏela pfii Ïivotû. Tfii mûsíce trvalo, neÏ jsem se dokázala podívat zokna, jestli je svût tam, kde bejval. Pfiekvapilo mû, Ïe se srdcem m˘ho kluka se nezastavil iokolní svût.
Pût mûsícÛ po pohfibu jsem vstala zpostele. Oblíkla jsem si bílou uniformu, dala si kolem krku malej zlatej kfiíÏek a‰la slouÏit kpaní Leefoltov˘, protoÏe se jí zrovna narodila holãiãka. Brzo mi ale do‰lo, Ïe se ve mnû nûco zmûnilo. Usadilo se ve mnû hofik˘ semínko. Ajá jsem uÏ neumûla bejt tak vstfiícná.
„Ukliì dÛm apak jdi udûlat ten kufiecí salát,“ nafiídí mi paní Leefoltová. Dnes pofiádá bridÏovej klub. KaÏdou ãtvrtou stfiedu vmûsíci. Jasnû Ïe mám v‰echno pfiipraven˘ – kufiecí salát jsem udûlala ráno. Ubrusy jsem pfieÏehlila vãera. Paní Leefoltová mû pfii tom vidûla. Je jí sotva tfiiadvacet aráda se poslouchá, jak mi rozkazuje.
UÏ má na sobû ty modr˘ ‰aty, co jsem jí ráno Ïehlila. Ty co mají vpase pûta‰edesát záhybÛ, tak malejch, Ïe na nû pfii Ïehlení musím mÏourat pfies brejle. Jen málo vûcí vÏivotû nenávidím, ale tyhle ‰aty opravdu nemusím.
„Adejte pozor, aby za námi nechodila Mae Mobley. Já se na ni tak zlobím – mÛj pûkn˘ dopisní papír mi roztrhala na pût tisíc kouskÛ, ato je‰tû musím napsat patnáct podûkování pro Mladou ligu...“
Nachystám v‰echny ty vûci pro její kamarádky. Vyndám sváteãní sklo, stfiíbrn˘ pfiíbory. Paní Leefoltová nemá Ïádnej karetní stolek jako ostatní dámy. Prostíráme ujídelního stolu. Dáme na nûj ubrus, abysme zakryly tu velkou prasklinu, ãervenej kvûtovanej ubrousek pfiesuneme na pfiíborník, abysme pfiikryly místo, kde je dfievo po‰krában˘. Paní Leefoltová chce, aby její poho‰tûní mûlo úroveÀ. MoÏná se snaÏí vynahradit to, Ïe má jen malej domek. Nejsou Ïádní boháãi, to je mi jasn˘. Prav˘ boháãi se takhle nesnaÏí.
Jsem zvyklá dûlat pro mlad˘ páry, ale tohle je asi ten nejmen‰í dÛm, vjak˘m jsem kdy dûlala. Má jen jedno patro. LoÏnice pána apaní Leefoltovejch vzadu je dost velká, ale holãiãka má malinkej pokojíãek. Jídelna aob˘vací pokoj jsou tak nûjak propojen˘. Maj jen dvû koupelny, coÏ je úleva, protoÏe jsem dûlala vdomech, kde jich mûli pût nebo ‰est. Celej den jsem jenom ãistila záchody. Paní Leefoltová platí pûtadevadesát centÛ za hodinu, tak málo jsem uÏ dávno nedostala. JenÏe kdyÏ Treelore umfiel, vzala jsem, co bylo. Bytnej mi nechtûl poãkat ani chviliãku. Ale ikdyÏ je dÛm malej, paní Leefoltová ho moc hezky zafiídila. Umí to s‰icím strojem. KdyÏ si nemÛÏe koupit nûco nov˘ho, vezme kus modr˘ látky au‰ije na tu vûc deãku.
Ozve se zvonek, tak jdu otevfiít.
„Ahoj, Aibileen,“ pozdraví paní Skeeter, protoÏe ona mluví spersonálem. „Jak to jde?“
„Dobrej den, paní Skeeter. Mám se dobfie. PaneboÏe, tady venku je ale vedro.“
Paní Skeeter je moc vysoká ahubená. Má svûtl˘ vlasy, kter˘ jí nesahaj ani na ramena, protoÏe se jí krepatûj. Je jí taky kolem tfiiadvaceti jako paní Leefoltov˘ av‰em ostatním. OdloÏí kabelku na Ïidli achvil-
ku se o‰ívá ve sv˘m obleãení. Má na sobû bílou krajkovou blÛzu, zapnutou ke krku jako jepti‰ka. Modrá suknû se jí vpase rozevírá. Paní Skeeter vÏdycky vypadá, jako by jí nûkdo nafiídil, co si má oblíct.
Usly‰ím, jak na pfiíjezdovou cestu vjedou paní Hilly ajejí máma, paní Waltersová, azatroubûj. Paní Hilly bydlí kousíãek odsud, ale vÏdycky sem jezdí autem. Pustím ji dovnitfi aona kolem mû projde, jako bych tam nebyla. ¤eknu si, Ïe je na ãase probudit Mae Mobley.
Jakmile vejdu do pokojíãku, Mae Mobley se na mû usmûje anatáhne tlust˘ ruãiãky.
„Ty uÏ jsi vzhÛru, holãiãko? Proã jsi mû nezavolala?“
Smûje se, vesele sebou vrtí aãeká, aÏ ji vyndám. Sevfiu ji vnáruãi. Poãítám stím, Ïe aÏ odejdu domÛ, nikdo ji uÏ takhle neobejme. Skoro vÏdycky, kdyÏ pfiijdu do práce, ji najdu, jak kfiiãí vpost˘lce. Paní Leefoltová ‰ije na stroji aobrací oãi vsloup, jako by jim ve dvefiích uvízla zatoulaná koãka. Paní Leefoltová se kaÏdej den hezky oblíká. VÏdycky je nalíãená, má garáÏ, lednici sdvojitejma dvefima se zabudovan˘m v˘robníkem na led. KdyÏ ji potkáte vsamoobsluze, nikdy by vás nenapadlo, Ïe sv˘ dûcko nechá takhle plakat. Ale hospodynû to ví.
Dneska je dobrej den. Holãiãka se pofiád smûje.
¤eknu: „Aibileen.“
Ona poví: „Aibí.“
Já jí fieknu: „Má ráda.“
Ona to zopakuje: „Má ráda.“
Dodám: „Mae Mobley.“
Ona zase: „Aibí.“ Apak se pofiád smûje. Takovou má radost ztoho, Ïe mluví. Musím, fiíct, Ïe uÏ bylo na ãase. Treelore taky do dvou nefiekl nic. Ve tfietí tfiídû uÏ ale mluvil líp neÏ prezident Spojenejch státÛ. Chodil domÛ se slovama jako konjugace nebo parlamentární. Na druh˘m stupni jsme hráli takovou hru, já mu fiekla obyãejn˘ slovo aon ho nahradil uãen˘m. Já tfieba fiekla koãka aon domestikovanákoãkovitá‰elma. Já fiekla mixér aon zase motorempohánûnávrtule. Jednou jsem fiekla sádlo . On se jen po‰krábal na hlavû. Nemohl vûfiit tomu, Ïe jsem vyhrála snûãím tak jednoduch˘m jako sádlo. Stal se ztoho nበtajnej vtip, oznaãovali jsme tím nûco, co nemohlo vypadat uãenû, aÈ jsme se snaÏili sebevíc. Sádlo jsme zaãali fiíkat jeho tátovi, protoÏe co je to za chlapa, kdyÏ opustí vlastní rodinu. Aktomu slizkej budiÏkniãemu, jak˘ho svût nevidûl.
Odnesu Mae Mobley do kuchynû. Posadím ji do Ïidliãky azamyslím se nad dvûma úkolama, co je‰tû dneska musím splnit, abych nena-
‰tvala paní Leefoltovou: vyfiadit ubrousky, co se zaãaly tfiepit, avyrovnat stfiíbrnej servis v pfiíborníku. PaneboÏe, já to snad budu muset udûlat, ikdyÏ tu jsou ty dámy.
Nesu tác svajíãkama do jídelny. Paní Leefoltová sedí vãele stolu, po levici má paní Hilly Holbrookovou ajejí matku, paní Waltersovou, ke kter˘ se paní Hilly vÛbec nechová súctou. Po pravici paní Leefoltov˘ sedí paní Skeeter.
Zaãnu vejce podávat, první na fiadû je paní Waltersová, protoÏe je nejstar‰í. Je tu teplo, ale ona má pfies ramena pfiehozenej tlustej hnûdej svetr. Nabrala si jedno vejce, ale málem jí upadlo, protoÏe má skoro ochrnut˘ ruce. Pak pfiejdu kpaní Hilly, ta se usmûje anabere si dvû. Paní Hilly má kulatej obliãej atmavû hnûd˘ vlasy vyãesan˘ do drdolu. Její kÛÏe je olivová, spihama amatefiskejma znamínkama. Na sobû má ãervenej pléd. Avypadá to, Ïe tloustne pfies zadek. Dneska, protoÏe je tak horko, si oblíkla ãerven˘ ‰aty bez rukávÛ abez pasu. Je jednou ztûch dospûlejch Ïen, co se pofiád oblíkaj jako holãiãky, svelkejma ma‰lema, sladûn˘ma kloboukama atak. Nepotrpím si na ni.
Pfiejdu kpaní Skeeter, ale ona ohrne nos aodmítne: „Dûkuju, nechci,“ protoÏe vajíãka nejí. ¤íkám to paní Leefoltov˘ pokaÏd˘, kdyÏ má mít bridÏovej klub, ale ona mû stejnû pfiinutí je udûlat. Má strach, Ïe by zklamala paní Hilly.
Nakonec obslouÏím paní Leefoltovou. Je hostitelka, takÏe si vejce vybírá jako poslední. Ajakmile jsem hotová, paní Hilly vyhrkne: „Mohla bych je‰tû?“ anabere si dal‰í dvû vejce, coÏ pro mû není Ïádn˘ pfiekvapení.
„Hádejte koho jsem potkala vsalonu krásy?“ oznámí paní Hilly dámám.
„Koho?“ vyzvídá paní Leefoltová.
„Celii Footeovou. Avíte, na co se mû zeptala? Jestli by nám letos nemohla pomáhat sveãírkem.“
„To je dobfie,“ zaraduje se paní Skeeter. „Nûkoho potfiebujeme.“
„Tak moc zase ne. Já jí fiekla: ‚Celie, musela bys b˘t ãlenkou ligy nebo ji podporovat, aby ses mohla zúãastnit.‘ To si snad myslí, Ïe je Jacksonská liga pro kaÏdého?“
„Copak my letos nebereme neãleny? KdyÏ je veãírek tak velk˘?“ podiví se paní Skeeter.
„Ale ano,“ uzná paní Hilly, „jenÏe já jí to fiíkat nebudu.“
„NemÛÏu uvûfiit tomu, Ïe si Johnny vzal takhle lacinou holku,“ vyhrkne paní Leefoltová apaní Hilly pfiik˘vne. Zaãne rozdávat bridÏov˘ karty.
Rozná‰ím jim chlazenej salát a‰unkov˘ sendviãe apofiád musím poslouchat jejich fieãi. Tyhle dámy se baví jen otfiech vûcech: osvejch dûtech, osv˘m obleãení aosvejch pfiátelích. Zaslechnu slovo Kennedy, ale je mi jasn˘, Ïe opolitice nemluví. Probíraj to, co mûla paní Jackie na sobû vtelce.
KdyÏ se dostanu kpaní Waltersov˘, nabere si pro sebe jen malej, oschlej kousek chleba.
„Mami,“ kfiikne na paní Waltersovou paní Hilly. „Vezmi si je‰tû chlebíãek. Jsi vyhublá jak tyãka.“ Paní Hilly se rozhlídne po ostatních. „Pofiád jí fiíkám, Ïe kdyÏ Minny neumí vafiit, mûla by ji vyhodit.“
Zbystfiím u‰i. Baví se opersonálu. Minny je moje nejlep‰í kamarádka.
„Minny vafií dobfie,“ ozve se stará paní Waltersová „To já uÏ prostû nejsem tak hladová jako kdysi.“
Minny je skoro nejlep‰í kuchafika vokrese, moÏná vcel˘m Mississippi. Benefice Mlad˘ ligy se pofiádá kaÏdej podzim avÏdycky po ní chtûj, aby jim udûlala deset karamelovejch dortÛ do tomboly. Mohla by bejt nejÏádanûj‰í hospodyní ve státû. Problém ale je, Ïe Minny je hubatá. Pofiád odmlouvá. Jednou to je bílej vedoucí vpotravinách Jitney Jungle, podruh˘ její muÏ apotfietí bílá paniãka, ukter˘ slouÏí. Upaní Waltersov˘ tak dlouho vydrÏela jenom proto, Ïe ta je hluchá jako poleno.
„Podle mû jsi podvyÏivená, mami,“ postûÏuje si paní Hilly. „Ta Minny tû ‰patnû krmí, aby mohla ukrást poslední zbytky dûdictví, které mi je‰tû zÛstalo.“ Paní Hilly snámahou vstane. „PÛjdu na toaletu. Dávejte na ni pozor, aby zatím neumfiela hlady.“
KdyÏ paní Hilly odejde, paní Waltersová ti‰e fiekne. „Vsadím se, Ïe by ti to udûlalo radost.“ Ostatní dûlaj, Ïe to nesly‰ely. Rad‰i bych veãer mûla zavolat Minny apovûdût jí, co paní Hilly fiíkala.
Vkuchyni sedí holãiãka ve vysok˘ Ïidli afialovou ‰Èávu má po cel˘m obliãeji. Jakmile vejdu dovnitfi, usmûje se. Nebreãí, Ïe jsem ji nechala samotnou, ale já ji tam nechci nechávat dlouho. Vím, Ïe se potichu dívá na dvefie, dokud nepfiijdu.
Pohladím ji po hebk˘ hlaviãce avrátím se, abych nalila ledovej ãaj. Paní Hilly je zpátky na sv˘ Ïidli apodle v‰eho ji na‰tvalo zas nûco jin˘ho.
„Hilly, byla bych rad‰i, kdybys pouÏívala koupelnu pro hosty,“ fiekne paní Leefoltová apfierovná si karty. „Aibileen vzadu uklízí aÏ po obûdû.“
Hilly zvedne bradu. Pak si odka‰le. VÏdycky si takhle jemnû odka‰lává, aby na sebe upoutala pozornost, anikdy si nikdo nev‰imne, Ïe to dûlá.
„Ale do koupelny pro hosty chodí ihospodynû,“ namítne paní Hilly. Ostatní chvilku mlãí. Pak paní Waltersová k˘vne, jako Ïe se to chystá vysvûtlit. „Vadí jí, Ïe ta negerka pouÏívá vnitfiní záchod tak jako my.“
PaneboÏe, nezaãínejte stím zas. V‰echny se na mû dívají, jak upravuju ‰uplík vpfiíborníku, ajá vím, Ïe bych mûla odejít, ale neÏ tam vrátím poslední lÏiãku, paní Leefoltová se na mû podívá afiekne: „Pfiineste nám je‰tû ãaj, Aibileen.“
Udûlám, co mi nafiídila, ikdyÏ jsou jejich ‰álky pln˘ skoro aÏ po okraj. Chvilku postávám vkuchyni, ale nemám tam co na práci. Potfiebuju bejt vjídelnû, abych doklidila ty pfiíbory. Adneska je‰tû musím vytfiídit tu skfiíÀku subrusama, která je na chodbû hned za dvefima. Nechci tu zÛstat pfies ãas jen proto, Ïe paní Leefoltová hraje karty.
Chvilku ãekám, utírám linku. Dám holãiãce dal‰í ‰unku aona ji slupne. Nakonec vyklouznu na chodbu amodlím se, aby mû nikdo nevidûl.
V‰echny ãtyfii maj vjedn˘ ruce cigaretu avdruh˘ karty. „Elizabeth, kdybys mûla tu moÏnost,“ fiíká paní Hilly, „nebyla bys radûji, kdyby potfiebu vykonávali venku?“
Hroznû potichu otevfiu ‰uplík, starosti mi dûlá spí‰ to, aby mû paní
Leefoltová nevidûla, neÏ to, co fiíkaj. Tohle pro mû není nic nov˘ho.
V‰ude ve mûstû maj záchody pro barevn˘, ive vût‰inû domÛ. Ale podívám se na nû, paní Skeeter na mû upírá pohled ajá ztuhnu, protoÏe mû napadne, Ïe budu mít problémy.
„Hlásím jedno srdce,“ ozve se paní Waltersová.
„Já nevím,“ fiekne paní Leefoltová azamraãí se na karty. „Raleigh si zaloÏil vlastní firmu ado daÀov˘ch pfiiznání je‰tû zb˘vá pÛl roku, takÏe to teì máme dost napjaté.“
Paní Hilly promluví pomalu, jako kdyÏ se na dort dává poleva. „Tak Raleighovi fiekni, Ïe kaÏdé penny, které do toho záchodu dá, se mu vrátí, aÏ dÛm budete prodávat.“ K˘vne, jako Ïe souhlasí sama se sebou. „V‰echny domy se teì staví bez toalet pro sluÏky. To je prostû nebezpeãné. KaÏd˘ pfiece ví, Ïe mají jiné nemoci neÏ my. Dvû srdce.“
Zvednu svazek ubrouskÛ. Nevím proã, ale najednou chci sly‰et, co ktomu fiekne paní Leefoltová. Je to moje ‰éfka. KaÏdej pfiece chce vûdût, co si onûm myslí jeho ‰éf.
„Bylo by pfiíjemné,“ fiekne paní Leefoltová apotáhne si zcigarety, „kdyby nechodila na záchod vdomû. Vyná‰ím tfii piky.“
„Právû proto jsem zaloÏila Iniciativu pro hygienu domácího personálu,“ prohlásí paní Hilly. „Jako opatfiení proti nemocím.“
Pfiekvapí mû, jak moc se mi mÛÏe sevfiít hrdlo. ·koda, Ïe jsem se uÏ pfied lety nauãila mlãet.
Paní Skeeter vypadá hodnû zmatenû. „Iniciativu pro co?“
„Je to zákon poÏadující, aby kaÏd˘ bûlo‰sk˘ dÛm mûl oddûlenou toaletu pro barevn˘ personál. Dokonce jsem oslovila imississippského ministra zdravotnictví, aby ten návrh podpofiil. Pas.“
Paní Skeeter se na paní Hilly zamraãí. OdloÏí karty lícem nahoru aklidn˘m hlasem prohlásí: „MoÏná bychom ten záchod venku mûli postavit pro tebe, Hilly.“
Avcel˘ místnosti je najednou ticho.
Paní Hilly fiekne: „Podle mû bys obarevn˘ch nemûla Ïertovat. Jestli chce‰ dál dûlat redaktorku ligy, Skeeter Phelanová.“
Paní Skeeter se pokusí zasmát, ale je poznat, Ïe jí to nepfiipadá ani trochu vtipn˘. „CoÏe... ty mû vykopne‰? ProtoÏe jsem stebou nesouhlasila?“
Paní Hilly povytáhne oboãí. „Udûlám cokoli, abych tohle mûsto ochránila. Jsi na fiadû, mami.“
Odejdu do kuchynû anevyjdu odsud, dokud neusly‰ím, Ïe se za paní Hilly zavfiely dvefie.
Jakmile vím, Ïe je paní Hilly pryã, dám Mae Mobley do ohrádky aodtáhnu popelnici kchodníku, protoÏe dneska jezdí popeláfii. Na zaãátku pfiíjezdov˘ cesty do mû málem nacouvaj paní Hilly ajejí bláznivá máma, pak pfiátelsky zavolaj, jak moc je to mrzí. Vrátím se do domu ajsem ráda, Ïe nemám zlomen˘ hnáty.
KdyÏ pfiijdu do kuchynû, je tam paní Skeeter. Opírá se olinku atváfií se ustaranû, snad je‰tû ustaranûjc neÏ normálnû. „Dobrej, paní Skeeter. Potfiebujete nûco?“
Podívá se na pfiíjezdovou cestu, kde paní Leefoltová mluví spaní Hilly, co sedí vautû. „Ne, jenom... ãekám.“
Otfiu tác utûrkou. KdyÏ se na ni nenápadnû kouknu, pofiád je‰tû ustaranû zírá zokna. Nevypadá jako ostatní dámy, protoÏe je vysoká. Má v˘razn˘ lícní kosti. Její modr˘ oãi jsou ze‰ikmen˘ dolÛ, takÏe pÛsobí hroznû pla‰e. Je tu ticho, aÏ na mal˘ rádio na lince, kde hraje gospelová stanice. Pfieju si, aby odsud vypadla.
„Nedávají vrádiu m‰i kazatele Greena?“ zeptá se.
„Ano, paní, dávaj.“
Paní Skeeter se laskavû usmûje. „Hroznû mi to pfiipomíná moje dûtství schÛvou.“
„Já jsem Constantine znala,“ fieknu.
Paní Skeeter pfiesune pohled zokna na mû. „Vychovala mû, vûdûla jste otom?“
K˘vnu apfieju si, abych pfiedtím mlãela. Ot˘hle situaci toho vím aÏ moc.
„SnaÏím se sehnat adresu její rodiny vChicagu,“ fiekne, „ale nikdo nic neví.“
„Já ji taky nemám, paní.“
Paní Skeeter znova obrátí pohled do okna na buick paní Hilly. Trochu zakroutí hlavou. „Aibileen, ty fieãi tam... ty Hillyiny fieãi, tedy...“
Zvednu hrnek na kafe azaãnu ho dÛkladnû otírat.
„Nepfiejete si nûkdy... v‰echno zmûnit?“ zeptá se.
Ajá si nemÛÏu pomoct. Podívám se jí do oãí. ProtoÏe to je ta nejpitomûj‰í otázka, jakou jsem kdy dostala. Vobliãeji má zmatenej, znechucenej v˘raz, jako by si do kafe místo cukru dala sÛl.
Znova se vrhnu na nádobí, aby nevidûla, jak obracím oãi vsloup. „Ne, paní, v‰echno je pofiádku.“
„Ale ty fieãi tam, ozáchodû...“ azrovna vtu chvíli do kuchynû vejde paní Leefoltová.
„Jé, tady jsi Skeeter.“ Zvlá‰tnû se na nás obû podívá. „PromiÀte, vyru‰ila jsem vás pfii nûãem?“ Obû tam stojíme apfiemej‰líme, co asi sly‰ela.
„Musím bûÏet,“ fiekne paní Skeeter. „Nashle zítra, Elizabeth.“ Otevfie zadní vchod. „Aibileen, dûkuju za veãefii,“ azmizí.
Odejdu do jídelny azaãnu uklízet bridÏov˘ stolek. Apfiesnû, jak jsem ãekala, paní Leefoltová se vydá za mnou sustaran˘m úsmûvem. Natahuje krk, jako by se mû chtûla na nûco zeptat. Nepfieje si, abych mluvila sjejíma kamarádkama, kdyÏ není pfii tom. VÏdycky to tak bylo. PokaÏd˘ chce vûdût, co jsme si fiíkaly. Projdu kolem ní do kuchynû. Dám holãiãku do Ïidliãky azaãnu ãistit troubu.
Paní Leefoltová pfiijde za mnou, v‰imne si vaniãky se sádlem adá ji pryã. Holãiãka zvedne ruce, aby ji maminka pochovala, ale paní Leefoltová otevfie skfiíÀku adûlá, Ïe to nevidûla. Pak ji sbouchnutím zavfie aotevfie dal‰í. Nakonec tam jen tak stojí. Já jsem na v‰ech ãtyfiech. Hlavu mám tak hluboko vtroubû, jako bych se vní chtûla otrávit.
„Vypadalo to, Ïe spaní Skeeter probíráte nûco dÛleÏitého.“
„Ne, paní... jen mi chtûla dát nûjak˘ star˘ obleãení,“ fieknu azní to, jako bych byla na dnû studny. Ruce mám pln˘ tuku. Smrdí to tu jako vpodpaÏdí. Netrvá dlouho apo nose mi stejká pot apokaÏd˘ kdyÏ ho utírám, rozmaÏu si po tváfii ‰pínu. Vnitfiek trouby je asi nejhor‰í místo
na svûtû. KdyÏ tam jste, buì ji ãistíte, nebo vás peãou. Dneska se mi urãitû bude zdát otom, jak jsem uvnitfi trouby anûkdo pou‰tí plyn. Ale drÏím hlavu vtom hrozn˘m místû, protoÏe bych rad‰i byla kdekoli, jen abych nemusela odpovídat na otázky paní Leefoltov˘ otom, na co se mû snaÏila zeptat paní Skeeter. Jestli bych nechtûla v‰echno zmûnit.
Po chvíli si paní Leefoltová oddychne avydá se ke garáÏi. Zfiejmû pfiemej‰lí, kde mi nechá postavit ten novej záchod pro barevn˘.
KAPITOLA 2
Kdo tu Ïije, nikdy by nefiekl, Ïe Jackson ve státû Mississippi má dvû stû tisíc obyvatel. KdyÏ jsem to ãíslo vidûla vnovinách, napadlo mû, kde asi v‰ichni ty lidi bydlej. Pod zemí? ProtoÏe na mojí stranû mostu znám skoro v‰echny aznám taky spoustu bílejch rodin, ale urãitû jich dohromady není dvû stû tisíc.
·estkrát tejdnû jedu autobusem pfies most Woodrowa Wilsona tam, kde bydlí paní Leefoltová av‰echny její bíl˘ kamarádky, do ãtvrti naz˘van˘ Belhaven. Hned vedle Belhavenu je stfied mûsta acentrum státu. Budova Kapitolu je velká azvenku pûkná, ale uvnitfi jsem nikdy nebyla. Kolik tam asi musí platit za úklid?
Kousek od Belhavenu je bílá ãtvrÈ Woodland Hills, pak Sherwoodskej les, kde je spousta velkejch Ïivejch dubÛ, ze kterejch visí mech. Tady je‰tû nikdo nebydlí, ale jen do chvíle, kdy se bíl˘ rozhodnou pfiestûhovat nûkam jinam. Dál uÏ je venkov, kde Ïije paní Skeeter na bavlníkov˘ plantáÏi Longleaf. Ona otom neví, ale já tam vroce 1931, za krize, sbírala bavlnu, tenkrát jsme nemûli co jíst, jenom potraviny od státu.
TakÏe, Jackson je jedna bílá ãtvrÈ vedle druh˘ adal‰í se objevujou dál podél cesty. Ale barevná ãást mûsta je jedno velk˘ mraveni‰tû obklopen˘ státníma pozemkama, co nejsou na prodej. IkdyÏ je nás pofiád víc, nemÛÏeme se rozrÛstat, jen je na‰e ãtvrÈ ãím dál pfiecpanûj‰í.
Odpoledne nasednu na autobus ãíslo ‰est, kterej jede zBelhavenu na Farish Street. Dneska vautobuse jedou jenom hospodynû, co se vbílejch uniformách vracej domÛ. V‰echny se bavíme asmûjeme se jedna na druhou, jako by nám to to tu patfiilo – anemusíme se zajímat, jest-
li jsou tu inûjak˘ bûlo‰i, protoÏe díky sleãnû Parksov˘ teì mÛÏeme sedût, kde chceme –, ato je moc pfiíjemnej pocit.
V‰imnu si, Ïe Minny sedí vzadu uprostfied. Minny je malá, ale rozloÏitá, má lesk˘ ãern˘ kudrny. Sedí sroztaÏen˘ma nohama asiln˘ ruce má zkfiíÏen˘ na prsou. Je osedmnáct let mlad‰í neÏ já. Kdyby Minny chtûla, urãitû by tenhle autobus uzvedla. Pro starou paní jako já je dobr˘ mít ji za kamarádku.
Sednu si pfied ni, otoãím se aposlouchám. Minny kaÏdej rád poslouchá.
„... tak jsem fiekla, paní Waltersová, svût nestojí oto, vidût vበnahej bílej zadek onic víc neÏ oto, vidût mÛj ãernej. Teì se hezky vraÈte domÛ, obleãte si spoìáry anûjak˘ dal‰í obleãení.“
„Pfied dvefima? Nahá?“ zeptá se Kiki Brownová.
„Zadek jí visel aÏ ke kolenÛm.“
Celej autobus se chichotá av‰echny kroutíme hlavou.
„Panejo, ta Ïenská je cvok,“ podiví se Kiki. „Jak to, Minny, Ïe vÏdycky vyfasuje‰ takov˘hle cvoky?“
„Ta tvoje paní Pattersonová je snad normální?“ obofií se na Kiki Minny. „VÏdyÈ pfiijímá ãlenky do toho blázniv˘ho dámsk˘ho klubu.“ Celej autobus se teì smûje tomu, Ïe Minny nemá ráda, kdyÏ její bílou paní pomlouvá nûkdo jinej kromû ní. Je to její práce, takÏe na to má v˘hradní právo.
Autobus pfiejede most azastaví na první stanici vbarevn˘ ãtvrti. Vystoupí deset hospodyÀ. Já se posadím na voln˘ místo vedle Minny. Usmûje se ana pozdrav do mû dloubne loktem. Pak se rozvalí, protoÏe pfiede mnou nemusí nic pfiedstírat.
„Jak se má‰? Musela jsi ráno Ïehlit ty sámeãky?“
Zasmûju se ak˘vnu. „Trvalo mi to hodinu apÛl.“
„Cos dneska dala paní Waltersov˘ kjídlu na tom bridÏi? Já se cel˘ dopoledne dûlala stím ‰ílen˘m karamelov˘m dortem, aona si pak nevzala ani drobeãek.“
To mi pfiipomene, co dneska ustolu fiíkala paní Hilly. Ujinejch bílejch dam by to nic neznamenalo, ale v‰echny chceme vûdût, jestli po nás nejde paní Hilly. Jenom teì nevím, jak jí to fiíct.
Podívám se zokna na nemocnici pro barevn˘, stánek sovocem. „Myslím, Ïe jsem zaslechla paní Hilly fiíkat nûco otom, jak její máma hubne.“ ¤eknu to co moÏná nejopatrnûjc. „Prej je moÏná ‰patnû Ïivená.“
Minny se na mû podívá. „Tohle Ïe fiíkala?“ UÏ pfii tom jménû pfiimhoufií oãi. „Co je‰tû paní Hilly fiíkala?“
Rad‰i jdu spravdou ven. „Asi na tebe má spadeno, Minny. Prostû... dávej si na ni velkej pozor.“
„To paní Hilly by si mûla dávat velkej pozor na mû. Tak ona fiekla, Ïe neumím vafiit? Îe ta stará hromádka kostí nejí, protoÏe ji neumím nakrmit?“ Minny vstane apfiehodí si kabelku pfies rameno.
„PromiÀ, Minny, jen jsem chtûla, aby ses od ní drÏela...“
„Jestli mi to nûkdy fiekne do oãí, dostane kus Minny kveãefii.“ Sdupáním sejde ze schÛdkÛ.
Oknem ji vidím, jak se Ïene ksobû domÛ. Spaní Hilly by si nemûla zahrávat. PaneboÏe, asi jsem si to mûla nechat pro sebe.
Odvû rána pozdûjc vystupuju zautobusu ajdu kdomu paní Leefoltov˘. Pfied domem stojí star˘ auto na dfievo. Uvnitfi jsou dva barevn˘, jeden pije kafe, druhej tam vsedû spí. Projdu kolem nich do kuchynû.
Pan Raleigh Leefolt je dneska ráno je‰tû doma, coÏ je zvlá‰tní. Kdykoliv tu je, vypadá, jako by poãítal minuty, aÏ bude moct znovu zmizet do t˘ sv˘ úãetní firmy. Dokonce ivsobotu. Ale dneska kvÛli nûãemu vyvádí.
„Tohle je sakra mÛj dÛm ajá platím za to, co se vnûm dûje!“ kfiiãí pan Leefolt.
Paní Leefoltová ho pronásleduje stím sv˘m úsmûvem, kter˘m naznaãuje, Ïe není spokojená. Schovám se vprádelnû. Od tûch fieãí ozáchodech uplynuly dva dny ajá doufala, Ïe tím to skonãilo. Pan Leefolt otevfie zadní dvefie, podívá se na auto, co tam stojí, apak je zase zabouchne.
„Smífiil jsem se stím nov˘m obleãením, v˘lety do New Orleans istím tv˘m dívãím spolkem, jenÏe tohle uÏ je moc.“
„Ale zv˘‰íme tím hodnotu domu. ¤íkala to Hilly.“ Nehnu se zprádelny, ale dokáÏu si dokonale pfiedstavit, jak se paní Leefoltová snaÏí udrÏet si ten svÛj úsmûv.
„NemÛÏeme si to dovolit! AHolbrookovi nám nemají co porouãet!“
Pak na chvilku v‰echno utichne. Ajá usly‰ím Èapání malejch noÏiãek vpyÏamku.
„Tata?“
Vyjdu zprádelny do kuchynû, protoÏe Mae Mobley mám na starosti já.
Pan Leefolt uní kleãí. Vobliãeji má fale‰nej úsmûv. „Nûco pro tebe mám, zlato.“
Taky se usmívá. âeká nûjak˘ pûkn˘ pfiekvapení.
„NepÛjde‰ na vysokou, protoÏe kamarádky tvojí mámy nechtûjí chodit na stejn˘ záchod jako hospodynû.“
Vystfielí zkuchynû apráskne za sebou dvefima tak silnû, aÏ ztoho holãiãka zamrká.
Paní Leefoltová se na ni podívá azahrozí prstem. „Mae Mobley, ví‰ pfiece, Ïe nesmí‰ vylézat zpost˘lky!“
Holãiãka se dívá na dvefie, kterejma za sebou bouchnul její táta, ana mámu, co se na ni mraãí. Moje holãiãka polyká, jako by se ze v‰ech sil snaÏila neplakat.
Probûhnu kolem paní Leefoltov˘ aholãiãku zvednu. Po‰eptám jí: „PÛjdem do obejváku abudem si hrát stou mluvicí hraãkou. Jak dûlá oslík?“
„Pofiád vstává. Dneska ráno jsem ji do postele vracela tfiikrát.“
„ProtoÏe potfiebuje pfiebalit. Fujky.“
Paní Leefoltová sykne: „No, to mi nedo‰lo...,“ ale uÏ se dívá zokna na to auto sdfiívím.
Jdu dozadu ajsem tak na‰tvaná, Ïe dupu. Ta holãiãka je vpost˘lce od osmi veãer, jasnû Ïe potfiebuje pfiebalit! AÈ si paní Leefoltová zkusí sedût vplínce, do kter˘ pfiedtím dvanáct hodin ãurala, to by pak taky urãitû vstala!
PoloÏím holãiãku na pfiebalovací pult asnaÏím se ten hnûv udrÏet vsobû. Dívá se na mû, kdyÏ jí sundávám plenku. Pak ke mnû natáhne ruãiãku. Dotkne se m˘ pusy.
„Mae Mo zlobila.“
„Ne, koãiãko, nezlobila si,“ fieknu jí apohladím ji po vláskách. „Byla jsi hodná, moc hodná.“
Bydlím na Gessum Avenue, kde si pronajímám byt od roku 1942. Dalo by se fiíct, Ïe Gessum má charakter. Ty domy jsou sice mal˘, ale kaÏdá zahrádka je jiná – nûkter˘ jsou uboh˘ abez trávy, jako ple‰atej dûda. Na jinejch rostou azalky arÛÏe ahustá zelená tráva. Moje zahrádka je nûkde uprostfied.
Pfied domem mám pár ãervenejch kamélií. Tráva je profiídlá avmístû, kde tfii mûsíce po t˘ nehodû stála Treeloreova dodávka, zÛstala velká Ïlutá skvrna. Nemám Ïádn˘ stromy, ale zahrádka za domem, ta vypadá jako ráj. Tady má totiÏ zeleninovej záhon moje sousedka Ida Peeková.
Ida Ïádnou zadní zahrádku nemá, protoÏe její muÏ pohazuje v‰ude
kolem domu nepofiádek – motory aut, star˘ lednice, pneumatiky. Vûci, kter˘ se chystá opravit, ale nikdy se ktomu nedostane. Tak jsem Idû nabídla, aÈ si osází tu moji. Takhle tam nebudu muset sekat trávu, anavíc mi dovolí natrhat si, co potfiebuju, ãímÏ u‰etfiím dva tfii dolary tejdnû. Co nespotfiebujem, zavafií apak mi na zimu dvû tfii sklenice dá. Dobrou naÈ ztufiínu, lilek, spoustu okry arÛzn˘ tykve. Nevím, jak dokáÏe odehnat zrajãat brouky, ale umí to. Ajsou v˘born˘.
Ten veãer venku hroznû pr‰í. Vezmu si sklenici zelí arajãat od Idy Peekov˘ asním poslední krajíc kukufiiãn˘ho chleba. Pak si sednu, abych si spoãítala peníze, protoÏe se staly dvû vûci: autobus podraÏil na patnáct centÛ za jízdu anájem mi zvedli na ‰edesát dolarÛ mûsíãnû. Pro paní Leefoltovou dûlám od osmi do ãtyfi, ‰est dnÛ vt˘dnu kromû sobot. KaÏdej pátek dostanu tfiiaãtyfiicet dolarÛ, takÏe mûsíãnû to dûlá 172 dolarÛ. CoÏ znamená, Ïe kdyÏ zaplatím elektriku, vodu, plyn atelefon, zbyde mi sedm dolarÛ apadesát centÛ tejdnû na jídlo, obleãení, holiãe apfiíspûvky kostelu. Ato ani nemluvím otom, kolik stojí placení v‰ech tûch sloÏenek. Apracovní boty mám tak tenk˘, Ïe vypadaj jako vyhladovûl˘. Nov˘ ale stojej sedm dolarÛ, coÏ znamená, Ïe budu jíst zelí srajãaty, dokud se ze mû nestane králík. ZaplaÈ pánbÛh za Idu Peekovou, protoÏe jinak bych byla ohladu.
Zazvoní mi telefon, aÏ ztoho nadskoãím. NeÏ stihnu pozdravit, zaslechnu Minny. Dneska pracuje dlouho.
„Paní Hilly posílá paní Waltersovou do domova pro star˘ paní. Musím si najít novou práci. Aví‰, kdy odjíÏdí? Pfií‰tí tejden.“
„To ne, Minny.“
„Hledala jsem snad v‰ude, dneska jsem volala deseti paniãkám. Ale ani ‰petka zájmu.“
Mrzí mû to, ale nic jin˘ho jsem neãekala. „Hned ráno se zeptám paní Leefoltov˘, jestli neví onûkom, kdo by potfieboval hospodyni.“
„VydrÏ,“ fiekne Minny. Sly‰ím, jak tam mluví stará paní Waltersová aMinny fiíká: „Aza koho mû máte? Za ‰oféra? Vtomhle slejváku vás do Ïádn˘ho country klubu nepovezu.“
Pro sluÏku je kromû kradení asi úplnû nejhor‰í, kdyÏ má nevymáchanou pusu. Ale ona je tak dobrá kuchafika, Ïe to tím nûkdy vynahradí.
„Nemûj strach, Minny. Najdeme ti nûkoho stejnû hluch˘ho jako stará Waltersová.“
„Paní Hilly mi naznaãuje, jestli bych nechtûla dûlat pro ní.“
„CoÏe?“ Promluvím opravdu váÏnû: „Poslouchej mû, Minny. NeÏ
bych tû nechala dûlat pro tu zlou Ïenskou, to tû rad‰i budu Ïivit sama.“
„Sk˘m podle tebe mluví‰, Aibileen? Sopicí? To bych rovnou mohla jít dûlat pro Ku klux klan. Navíc nemÛÏu pfiipravit opráci Yule May.“
„PromiÀ, omlouvám se.“ Jakmile se zaãne mluvit opaní Hilly, jsem ztoho vÏdycky hroznû nervózní. „Zavolám paní Caroline na Honeysuckle, jestli by onûkom nevûdûla. Ataky paní Ruth, ta je tak hodná, Ïe by ti to mohlo zlomit srdce. VÏdycky ráno uklidila dÛm, takÏe jedin˘, co jsem mûla na práci, bylo dûlat jí spoleãnost. Její muÏ umfiel na spálu.“
„Díky, Aib. Tak pojìte, paní Waltersová, snûzte si aspoÀ nûjakou fazolku,“ Minny se rozlouãí azavûsí.
Druhej den ráno je tu znova to zelen˘ auto sdfiívím. Oz˘vá se klepání, ale pan Leefolt uÏ po domû nebûhá. Zfiejmû je mu jasn˘, Ïe tenhle boj prohrál dfiív, neÏ vÛbec zaãal.
Paní Leefoltová sedí ukuchyÀsk˘ho stolu vmodr˘m kostkovan˘m Ïupanu atelefonuje. Holãiãka má na puse nûco ãerven˘ho alepkav˘ho, visí mámû na kolenou achce, aby se na ni podívala.
„Br˘ ráno, holãiãko,“ pozdravím.
„Mama! Mama!“ fiíká asnaÏí se paní Leefoltov˘ vylízt do klína.
„Ne, Mae Mobley.“ Paní Leefoltová ji odstrãí. „Maminka telefonuje. Nech maminku mluvit.“
„Mama, nahoru,“ nafiíká Mae Mobley anatahuje kmamince ruce. „Mae Mo chce nahoru.“
„P‰t,“ sykne paní Leefoltová.
Rychle holãiãku vezmu aodnesu ji kumyvadlu, ale ona pofiád natahuje krk akÀourá „mama, mama“ asnaÏí se nûjak upoutat její pozornost.
„¤ekla jsem to pfiesnû tak, jak jsi mi poradila.“ Paní Leefoltová k˘vá do telefonu. „AÏ se jednou budeme stûhovat, zvedne to hodnotu domu.“
„No tak, holãiãko. Dej ruãiãky tady pod vodu.“
JenÏe holãiãka se se mnou pere. SnaÏím se jí namydlit prstíky, ale ona se zkroutí jako had avytrhne se mi. Rozbûhne se kmámû, vystrãí bradiãku apak sco nejvût‰í silou zatáhne za ‰ÀÛru od telefonu. Sluchátko vypadne paní Leefoltov˘ zruky aspadne na podlahu.
„Mae Mobley!“ okfiiknu ji.
BûÏím pro ni, ale paní Leefoltová se kní dostane jako první, zuby má vycenûn˘ ve zlovûstn˘m úsmûvu. Plácne holãiãku pfies nah˘ noÏiãky tak tvrdû, Ïe mi to úplnû trhá srdce.
Pak paní Leefoltová chytí Mae Mobley za ruãiãku apfii kaÏd˘m slovû sní ‰kubne. „UÏ na ten telefon nesahej, Mae Mobley!“ kárá ji. „Aibileen, kolikrát vám mám fiíkat, abyste ji ke mnû nepou‰tûla, kdyÏ telefonuju!“
„PromiÀte,“ fieknu, zvednu Mae Mobley asnaÏím se ji ksobû pfiitisknout, ale ona vfiíská, obliãej má rudej apere se se mnou.
„No, tak, holãiãko, uÏ je to dobr˘...“
Mae Mobley se na mû u‰klíbne, odtáhne se a bác! Pra‰tí mû pfiímo do ucha.
Paní Leefoltová ukáÏe na dvefie azafive: „Aibileen, obû zmizte!“
Vynesu ji zkuchynû. Tak se na paní Leefoltovou zlobím, Ïe se musím kousat do jazyka. Kdyby si ta nána toho dítûte trochu v‰ímala, nic ztoho by se nestalo! KdyÏ dojdeme do Mae Mobleyina pokojíãku, usadím se do houpacího kfiesla. Vzlyká mi na rameni, já ji hladím po zádech ajsem ráda, Ïe nevidí ten vztek vm˘m obliãeji. Nechci, aby si myslela, Ïe se zlobím na ni.
„UÏ je to dobr˘, holãiãko?“ za‰eptám. Od její pûstiãky mû bolí ucho. Jsem tak ráda, Ïe bouchla mû, ane svou mámu, protoÏe netu‰ím, co by jí ta Ïenská pak udûlala. Podívám se dolÛ ana jejích noÏiãkách vidím ãerven˘ otisky prstÛ.
„Jsem tady, zlatíãko, Aibí je tady,“ kolébám se sní akonej‰ím ji pofiád dokola.
Ale holãiãka je kneuti‰ení.
Kolem obûda, kdyÏ vtelce dávaj moje pofiady, to na parkovi‰ti utichne.
Mae Mobley mi sedí na klínû apomáhá mi ãistit fazole. Po tom ránu je pofiád nerudná ajá asi taky, ale zatlaãila jsem to na místo, kde se stím nemusím trápit.
Zajdeme spolu do kuchynû ajá jí udûlám sendviã se ‰unkou. Dûlníci na pfiíjezdov˘ cestû sedûj vautû aobûdvaj. Jsem za ten klid vdûãná. Usmûju se na holãiãku adám jí jahodu. Jsem moc ráda, Ïe jsem byla ut˘ hádky sjejí mámou. Nechci myslet na to, jak by to dopadlo, kdybych tu nebyla. Nacpe si jahodu do pusy ataky se usmûje. Urãitû to taky cítí.
Paní Leefoltová tu není, tak mû napadne, Ïe zavolám Minny kpaní
Waltersov˘, jestli si uÏ na‰la nûjakou práci. Ale neÏ se ktomu dostanu, nûkdo zaklepe na zadní dvefie. Otevfiu avidím, Ïe tam stojí jeden ztûch dûlníkÛ. Je moc starej. Na sobû má montérky abílou ko‰ili.
„Dobrej, paní. MÛÏu poprosit ovodu?“ zeptá se. Neznám ho. Musí b˘t odnûkud jiÏnû od mûsta.
„Jasnû,“ fieknu.
Vyndám ze skfiíÀky papírovej kelímek. Jsou na nûm balonky, protoÏe zbyl zoslavy druhejch narozenin Mae Mobley. Vím, Ïe by paní Leefoltová nechtûla, abych mu dala skleniãku.
Vypije ho naráz jedním dlouh˘m dou‰kem apak mi kelímek vrátí. Má moc unavenej obliãej. Atak nûjak osamûl˘ oãi.
„Jak to jde?“ zeptám se.
„Je to dfiina,“ fiekne. „Je‰tû tam není voda. Asi tam pfiivedeme trubku zcesty.“
„Ten druhej chce taky napít?“ zeptám se.
„To by bylo fajn.“ K˘vne ajá jeho parÈákovi vyndám dal‰í legraãní kelímek anatoãím do nûj vodu zkohoutku.
Neodnese ho parÈákovi hned.
„PromiÀte,“ zaãne, „ale kde...“ Chvíli tam stojí akouká si na nohy. „Kde bych si mohl ulevit?“
Zvedne hlavu, já se na nûj podívám anûjakou dobu se jen tak díváme. Je to jedna ztûch komickejch situací, kter˘ vlastnû vÛbec nejsou ksmíchu. Vdomû máme dva záchody, dal‰í se staví atenhle chlap si nemá, kde ulevit.
„No...“ Vpodobn˘ situaci jsem nikdy nebyla. Ten mladej, Robert, kterej jednou za dva tejdny seká zahradu, si asi dojde, neÏ sem dorazí. Ale tenhle chlápek je starej. Má hroznû vrásãit˘ ruce. Sedmdesát let starostí mu do tváfie vrylo tolik vrásek, Ïe vypadá jako automapa.
„Asi budete muset jít do kefiÛ vzadu za domem,“ fieknu, ikdyÏ bych nejrad‰i mlãela. „Je tam pes, ale ten vám nic neudûlá.“
„Tak dobrá,“ fiekne. „Díky.“
Dívám se, jak se pomalu ‰ourá skelímkem za parÈákem.
Bouchání akopání se pak oz˘vá celej zbytek odpoledne.
Celej druhej den vpfiední zahradû pokraãuje bouchání akopání. Na nic se paní Leefoltov˘ neptám aona se mi to nesnaÏí nijak vysvûtlit. Jen kaÏdou hodinu nakukuje zadním vchodem, co se tam dûje.
Ve tfii hodiny ten hluk ustane, oba muÏi nasednou do auta aodje-
dou. Paní Leefoltová se za nima podívá ahlasitû vzdychne. Pak nastoupí do auta ajede tam, kam potfiebuje, kdyÏ uÏ se nemusí strachovat ztoho, Ïe má vdomû párek barevnejch.
Za chvíli zazvoní telefon.
„Rezidence paní Leefoltov˘...“
„V‰em ve mûstû fiíká, Ïe kradu! Proto nemÛÏu dostat jinou práci! Ta ãarodûjnice ze mû udûlala nejvût‰í zlodûjku snevymáchanou hubou vokrese.“
„ZadrÏ, Minny, uklidni se...“
„Dneska ráno jsem pfied prací jela kRenfroeov˘m na Sycamore apaní Renfroeová mû málem hnala zdomu. Prej jí paní Hilly omnû v‰echno fiekla akaÏdej teì ví otom, Ïe jsem paní Waltersov˘ ukradla svícen!“
Sly‰ím, jak svírá telefon, jako by se ho snaÏila rozdrtit vruce. Sly‰ím fivát Kindru apfiemej‰lím, proã uÏ je Minny doma. Obvykle je vpráci aÏ do ãtyfi.
„Nic jsem neudûlala, jen jsem t˘ star˘ Ïensk˘ dávala dobr˘ jídlo astarala se oni!“
„Minny, já vím, Ïe jsi poctivá. BÛh ví, Ïe jsi poctivá.“
Její hlas bzuãí jako vãely vúle. „KdyÏ jsem pfii‰la kpaní Waltersov˘, byla tam ipaní Hilly asnaÏila se mi nacpat dvacet dolarÛ. ¤ekla: ‚Vezmi si to, vím, Ïe je potfiebuje‰.‘ Ajá jí málem plivla do obliãeje. Ale neudûlala jsem to. To ne.“ Zaãne lapat po dechu apak dodá: „Udûlala jsem nûco hor‰ího.“
„Co jsi udûlala?“
„To ti nepovím. Otom koláãi nepovím nikomu. Ale dala jsem jí, co si zaslouÏí!“ Kvílí do telefonu amû zachvátí mrazivej strach. Zahrávat si s paní Hilly je nebezpeãn˘. „UÏ nikdy neseÏenu práci, Leroy mû zabije...“
Kindra se nûkde vzadu rozpláãe. Minny bez rozlouãení zavûsí. Nevím, co to fiíkala otom koláãi, ale jak znám Minny, urãitû to nebylo nic dobr˘ho.
Ten veãer si zIdiny zahrádky utrhnu salát arajãe. OsmaÏím si kousek ‰unky audûlám si trochu omáãky. Paruku mám vykartáãovanou aodloÏenou, rÛÏov˘ natáãky nasazen˘, na vlasy jsem si nastfiíkala ‰petku spreje. Cel˘ odpoledne si dûlám starosti kvÛli Minny. Jestli se chci vnoci trochu vyspat, musím na to nûjak zapomenout.
Prostfiu si stÛl azapnu kuchyÀsk˘ rádio. Malej Stevie Wonder zpívá „Fingertips“. Tomu klukovi vÛbec nevadí, Ïe je barevnej. Je mu dvanáct, je slepej amá hit vrádiu. KdyÏ skonãí, pfieladím na pastora Greena, pfiehraju si jeho kázání apak skonãím na WBLA. Hrajou blues.
Po setmûní mám ráda zastfien˘ pfiiopil˘ hlasy. Pfiipadá mi tak, Ïe mám dÛm plnej lidí. Skoro je vidím, jak se kolíbaj vmojí kuchyni atancujou blues. Zhasnu svûtlo na stropû apfiedstavuju si, Ïe jsme uHavrana. Jsou tu mal˘ stoleãky slampiãkama sãerven˘m stínidlem. Je kvûten nebo ãerven ateplo. MÛj muÏskej Plunk na mû pfii úsmûvu blejskne bílejma zubama afiekne: Zlato,dá‰sinûcokpití? Ajá fieknu: Dámsiãistouwhisky. Apak se sama sobû musím smát, jak tu sedím vkuchyni asním, protoÏe nejtvrd‰í pití, co jsem vÏivotû ochutnala, bylo zázvorov˘ pivo.
Memphis Minny zaãne vrádiu zpívat otom, jak se libov˘ maso ne‰kvafií, coÏ je písniãka otom, Ïe láska nevydrÏí. Nûkdy si fiíkám, Ïe bych si mohla najít nov˘ho chlapa, tfieba ze sboru. Problém ale je, Ïe ikdyÏ Boha moc miluju, chlapi, co chodûj do kostela, se mnou nic nedûlaj. Mám slabost pro chlapy, co vám utratûj v‰echny peníze apak zmizej. KdyÏ mû mÛj muÏskej Plunk opustil kvÛli t˘ husiãce zFarish Street, co jí fiíkají Cocoa, do‰lo mi, Ïe bych stûmahle záleÏitostma mûla nadobro skonãit.
Venku zaãne vfiískat koãka avrátí mû zpátky do mojí studen˘ kuchynû. Vypnu rádio aznovu rozsvítím. Pak zkabelky vyndám svou modlitební kníÏku. Ta modlitební kníÏka je vlastnû obyãejnej se‰it zpapírnictví. Pí‰u tuÏkou, abych to mohla gumovat, dokud to nenapí‰u správnû. Modlitby si zapisuju od druh˘ho stupnû základní ‰koly. KdyÏ jsem uãitelce vsedm˘ tfiídû fiekla, Ïe se nevrátím zpátky do ‰koly, protoÏe musím pomáhat mámû, sleãna Rossová se málem rozplakala.
„Jsi nejchytfiej‰í ve tfiídû, Aibileen,“ fiekla. „Ajedin˘ zpÛsob, jak si udrÏí‰ bystr˘ rozum, je, Ïe kaÏd˘ den bude‰ ãíst apsát.“
Tak jsem sv˘ modlitby pfiestala fiíkat nahlas azaãala je místo toho zapisovat. Ale nikdo uÏ mi od t˘ doby nefiekl, Ïe jsem chytrá.
Obracím stránky sv˘ modlitební kníÏky, abych se podívala, na koho dneska pfii‰la fiada. Napadlo mû, Ïe bych na seznam mohla pfiidat paní Skeeter. KdyÏ pfiijde, vÏdycky je moc milá. Jsem ztoho nervózní, ale musím pfiemej‰let otom, na co se mû ptala vkuchyni paní Leefoltov˘, jestli nechci v‰echno zmûnit. Ato ani nemluvím otom, jak se ptala na Constantine, chÛvu, ukter˘ vyrÛstala. Vím, co se stalo mezi Constantine amatkou paní Skeeter, ale otom jí za Ïádnou cenu nepovím.