9788024959511

Kapitola 1 Mám rád lidstvo, ale nesnáším lidi. – Albert Einstein

LANA „Zdá se, že se na vás vykašlal,“ pronese nějaký chlápek, když vzhlédnu od svého mobilu. Nenápadně na něm uzamknu dis­ plej, aby neviděl, co jsem sledovala. Povytáhnu obočí a prohlížím si ho. Vypadá dobře, může mu být kolem pětadvaceti, má arogantní úsměv a dominantní držení těla… Ale rozhodně štěká na špatný strom. „Já jím docela ráda sama,“ odvětím se sladkým úsměvem, který mu má naznačit, ať jde do prdele. Náznak nepochopí, odhodlaně přimhouří oči. Alfy vítají výzvu. Mohlo mě to napadnout. „Já jsem Craig. A vy jste…“ Nechá svůj hlas vytratit a mě­ ří si mě pohledem, ale já nic neříkám, jen se napiju kafe. „Když mi neprozradíte svoje jméno, budu vám prostě říkat Krásko.“ Jak originální. Ten jeho pokus o lichotku je totálně neotesaný. Rozhodně mu chybí cvik. Je očividně zvyklý dosáhnout svého bez velké námahy, což zároveň znamená, že nevyvíjí žádné úsilí, když se mu to podaří. Vzhledem k jeho drahému obleku a atraktivní­ mu zevnějšku mě to nepřekvapuje.

Mindfuck_1 az 3_OK.indd 11

22.09.26 15:28

12

S . T. A bby

Mnoho žen přehlédne jeho aroganci, protože ji bude poklá­ dat za frajerství, některým může dokonce připadat okouzlující. Ale já k nim nepatřím. „Co kdybyste mi říkal ‚Nemám zájem‘? Jelikož to je mo­ mentálně nejtrefnější popis,“ řeknu mu a klidně se na židli opřu. Mám všechno pod kontrolou. „Zřejmě jste se dobře nepodívala,“ pokračuje. Zakloní se a zaujme postoj, při kterém na mě arogantně vystrkuje rozkrok. „Viděla jsem víc než dost. Pořád nemám zájem.“ Jeho pohled potemní a konečně couvne. „No dobrá. Seru na to. Omrzliny na svém ptákovi mít ne­ musím,“ prohlásí, načež se sebere a vrátí se ke stolu, u kterého sedí nějaký další chlápek. Dnes je zataženo, a tak moc nesvítí slunce. Jsme jedni z mála lidí, kteří dali přednost terase před vnitřkem kavárny, protože to vypadá na déšť. I když jsou o několik stolů dál, vidím, jak se jeho kamarád směje a vrtí hlavou, když se pan Arogantní otráveně a schlíple svalí na svoje místo. Pustím se znovu do sledování záznamu na mobilu, jenže pak na sobě ucítím pohled. Kamarád pana Arogantního ne­ odvrátí zrak, když vzhlédnu a přistihnu ho, jak si mě prohlíží. Nečumí ani neprojevuje zájem. Řekla bych, že se mě snaží přečíst, tak jako to s lidmi dělám já. Je rovněž pohledný, ale oblek nemá tak drahý jako ten druhý. Na základě svých postřehů bych soudila, že to jsou kolegové, ale proč je jeden líp oblečený než ten druhý, pokud dělají stejnou práci? Nepůsobí podřízeně ani utlačovaně, jak by tomu bylo, kdyby pracoval pod panem Arogantním. Znamená to, že jsou rovnocenní, ačkoli neberou stejný plat? Nebo že by pan Aro­ gantní pocházel z bohaté rodiny, kdežto tenhle chlápek ne? Lhostejně zase obrátím pozornost k mobilu a předstírám, že si jeho zkoumavých pohledů nejsem vědoma. Když dopiju kafe a dokončím přípravu na svůj den D, požádám servírku o účet.

Mindfuck_1 az 3_OK.indd 12

22.09.26 15:28

R I Z I KO

13

„Už je zaplacený,“ odvětí s mírným pousmáním a třpytem v očích. „A nechala jste dokonce i spropitné,“ dodá a mrkne na mě. „Pěkné.“ Když povytáhnu obočí, naznačí hlavou za sebe, kde kama­ rád pana Arogantního odchází z terasy. Po panu Arogantním se slehla zem. „Říkal, že vám děkuje za to pobavení,“ pokračuje a ovívá se, zatímco ho sleduje, jak kráčí k tmavému SUV. „Dík,“ prohodím. Vstanu a zamířím taky k východu. Neflirtuje, nečumí chlípně a nečeká, jestli za ním zajdu, když mi zaplatil za jídlo. Nemám ráda, když jsou lidi hodní, aniž k tomu mají nějaký důvod. Říct, že jsem ho pobavila, nestačí. Sleduju toho mlčenlivého pohledem, dívám se, jak otálí u auta a mluví do telefonu příliš tiše na to, abych to z téhle vzdálenosti slyšela. Zahlédnu i pana Arogantního, jak u krám­ ku kousek dál v ulici balí nějakou hezkou holku. Ta má zřejmě mnohem větší zájem než já. Abych ukojila svou zvědavost, zamířím k tomu mlčenli­ vému, jen co dotelefonuje. Jak se k němu blížím, střetne se s mým pohledem, a když vyndám dvacku, povytáhne obočí. „Nenechávám si od cizích lidí platit za jídlo. K tomu mě máma nevedla,“ prohlásím a zamávám mu bankovkou před nosem. Jeho plné rty se pomalu zvlní v úsměvu, který mu úplně promění obličej. Tmavě plavé vlasy má rozcuchané právě tak akorát, aby to bylo sexy a nevypadalo to neupraveně. Výraz­ ná, ostře řezaná čelist je v nápadném kontrastu k něžným modrým očím. Působí drsně a jemně zároveň, což mě ještě víc mate. Fakt ho nedokážu přečíst. „Takhle levně bych zábavnější představení nesehnal. Věřte mi, za ty drobné to stálo,“ odvětí a pokrčí rameny. Ruce si i s telefonem strčí do kapes a zaujme postoj, kterým beze slov říká, že si ty peníze nevezme.

Mindfuck_1 az 3_OK.indd 13

22.09.26 15:28

14

S . T. A bby

Jenže já se nedám a znovu zatřepu dvackou. „Já mám přesto svoje pravidla. Dík, ale ne.“ Jen se ještě víc zazubí. „Jste pořád tak nabručená?“ zeptá se. „Děláte si ustavičně starosti, co má někdo jiný v úmyslu? Nebo zaujímáte tak extrémně feministický postoj, že vás rozhodí ně­ co tak banálního, jako když vám chlap koupí kafe a muffin?“ Čte mě. Věděla jsem to. Ten levný oblek najednou dává smysl, spolu s tmavým SUV. „Jste z FBI,“ podotknu, protože si uvědomím, že Quan­ tico odsud není moc daleko. Po tváři se mu rozlije úsměv. „Co vás k tomu vede?“ „Tak především mě profilujete, což vás vzhledem k vaše­ mu autu a oblečení zařazuje někam do téhle škatulky. Váš kámoš má na sobě drahý oblek, kterým se snaží ohromit, ale vy jste oblečený střízlivěji. Váš postoj vůči němu a to, jak si ho dobrosrdečně dobíráte, mě vede k závěru, že jste si navzdory finančním rozdílům rovni. A tak předpokládám, že on pochází z bohaté rodiny, kdežto vy jste se vypracoval vlastními silami. To SUV není sériová verze. Zatmavená skla jsou příliš tmavá na to, aby byla legální, ale vím, že FBI se kvůli bezpečnostním rizikům povolují určité výjimky. Tak co, mám pravdu?“ Hrozně mě štve, jak se dál usmívá, jako by ho to spíš ještě víc zaujalo, než vyděsilo. Já chci, aby byl vyděšený. „Nejste placená profilovačka, nejste z FBI ani nepatříte do žádné vojenské jednotky,“ prohlásí, čímž mě zmate. „Jste oble­ čená v elegantním bohémském stylu, což znamená, že vám víc záleží na pohodlí než na vnějším vzhledu. Jíte sama ze svého rozhodnutí, pozornost, kterou vám kdokoli věnuje, zásadně odmítáte. Na první pohled se zdá, že jste taková feministka, až to není hezké. Na ten druhý je vidět, že jste někdo, kdo si lidi těžko pouští k tělu, protože zrovna nehýříte důvěrou. Nikdo vám tak nemůže ublížit, ale taky nikdo nemůže být ve vašem

Mindfuck_1 az 3_OK.indd 14

22.09.26 15:28

R I Z I KO

15

životě. Jen když večer zavřete oči a odvážíte se být zranitelná… vás napadá, jaké by to bylo s někým žít.“ Polknu knedlík, který se mi udělal v krku. Trefil se přímo do černého. Neměla bych být takhle snadno čitelná. Trénovala jsem na to celé roky. „Žádní domácí mazlíčci vzhledem k tomu, že na sobě ne­ máte chlupy, ledaže byste měla nějakého, který nelíná. Ale ­nedovedu si vás představit, jak se citově upínáte na nějaké zvíře, když víte, že ho s největší pravděpodobností přežijete a budete se muset vyrovnávat se zlomeným srdcem, až o něj přijdete. Jste odtažitá z nutnosti, pravděpodobně vás k tomu přivedly bolestné zážitky. Možná nějaká ztráta. Asi víc než jen jedna. Že by vás minulost dohnala k osamělému životu a vy jste u něj z vlastní vůle setrvala?“ Když se mi rozbuší srdce a otřeseně o krok ustoupím, jeho pohled ještě víc zjihne. „Promiňte. Zašel jsem moc daleko. Omlouvám se,“ řekne mi, zrovna když se vrací pan Arogantní. „Nevyšel jsem ze cviku. Ta kočka byla jen –“ Slova mu odumřou na rtech, když vidí, jak se s panem Pro­ filovačem vpíjíme jeden druhému do očí. Připadám si odhale­ ná, zranitelná a rozhozená. Na tohle nejsem zvyklá. Pracovala jsem tak zatraceně tvrdě na tom, abych byla nečitelná jako kamenná skála. A on právě zatahal za jednu správnou nit a rozcupoval tím moje sebevědomí. „Obstarej si pár lahví vody. Máme před sebou dlouhou cestu,“ řekne panu Arogantnímu, aniž ode mě odvrátí pohled. Nevím, jestli pan Arogantní odešel, protože upřeně zírám do těch něžných modrých očí, v nichž se teď fakt zračí lítost. „Život stojí za prd,“ prohodí jakoby nic. „Pak přijde smrt. Člověk by si ho měl užívat, dokud je ještě naživu,“ dodá a ne­ zní to ani zdaleka tak zasvěceně jako to předtím.

Mindfuck_1 az 3_OK.indd 15

22.09.26 15:28

16

S . T. A bby

Stačí to k prolomení napětí a mně se ve tváři rozlije neče­ kaný úsměv. On se nakloní blíž a mrkne na mě. „Když budete chtít pomoct s tím, abyste měla pocit, že žijete, zavolejte mi. I mně by se hodilo trochu si užít.“ Když se odtáhne, uvědomím si, že mám něco v ruce, ačkoli jsem necítila, že by mi tam něco dával. Obejde SUV na druhou stranu a já jako u vytržení sleduju, jak do něj nastupuje. Konečně sklopím zrak k vizitce ve své ruce, zrovna ve chvíli, kdy se vrací pan Arogantní, aby se usadil na straně spolujezdce. Logan Bennett… Ke jménu je připojené jeho telefonní číslo, a ovšemže ano, je z FBI. Když znovu vzhlédnu, vidím, že se opírá o volant a pozoruje mě. Pan Arogantní má spuštěné okénko a vypadá naštvaně. „Zavolej mi,“ řekne Logan a zazubí se, načež odjede od chodníku. Realita je pouhá iluze, i když velmi vytrvalá. Tohle tvrdil Albert Einstein. Můj otec vždycky Einsteina citoval, aby nám nějak vysvětlil život, když jsme měli potíže ho pochopit. Pa­ matuju si, jak mi citoval tohle, když se nám život rozpadl. Tr­ pěl nejhůř, jak to jen šlo, a dělal všechno možné, aby mě utěšil. Einstein mi nepomůže pochopit, jak to, že mě pan Pro­ filovač tak snadno prohlédl. Anebo proč jsem si v tu chvíli připadala tak zranitelná a odhalená. V ruce mi zabzučí telefon, a když k němu sklopím zrak, vidím upozornění, které jsem si nastavila. Musím být chladná. Potřebuju to. Cokoli jiného by mohlo nakřápnout skořápku, která je nutná k uskutečnění plánu, na němž jsem tak dlouho tvrdě pracovala. Setřesu zbytky slabosti, zprudka vydechnu a jdu ke svému autu. Ujedu pětadvacet kilometrů, najdu dům, který jsem

Mindfuck_1 az 3_OK.indd 16

22.09.26 15:28

R I Z I KO

17

hledala, a projedu kolem něj. Teprve když parkuju v opuštěné kůlně, nandám si rukavice, oblek a těžké pánské boty. Navíc si natáhnu batohy zatížené kamením… Jeden na záda a druhý na břicho. Pokradmu dojdu k domu, otevřu dveře a tiše sundám ba­ tohy a opatrně je odložím na židli. V kabele mám všechno, co potřebuju, a tak si ji nechám u sebe. Těžké boty jdou dolů jako další v pořadí a potichu je uložím navrch batohů. Mou pozornost upoutá pohyb nahoře, a tak se pomalu vy­ dám ke schodům. Dávám si pozor, abych našlapovala zlehka a tiše. Podlahu jsem zkoumala několik měsíců a našla každé místo, které skřípe nebo vrže. Znám jeho zvyky líp než ty svoje. Proto taky vím, že se za pět vteřin spustí voda. Bodejť by ne, v domě rachotí staré potrubí, jak jím voda protéká, a právě v tu chvíli se vydám nahoru po schodech a ignoruju, že vržou, protože přes ten rámus nemůže ve sprše nic slyšet. Když dojdu do jeho pokoje, zalétnu zrakem k posteli. Vím, že žije sám, ale stejně si vždycky dělám obavy, že neplánovaně narazím na nějakou ženu. Sledovala jsem v mobilu záběry kamer a na nich se žádná ženská neobjevila, přesto tuhle myš­ lenku nemůžu dostat z hlavy. Vydechnu úlevou, když nenajdu žádné stopy po nocležnici. Jen Benův obvyklý nepořádek. Když sprcha ztichne, jsem už na místě a čekám připravená. Měla bych jednodušší život, kdybych mohla použít taser nebo sedativa. To fakt měla. Jakmile vyjde s ručníkem kolem pasu, máchnu nožem a přetnu mu achillovku. Uši mi drásá křik a já si uvědomím, že ta slabá chvilka s panem Profilovačem nezměnila nic na tom, jak sladce ten vřískot zní.

Mindfuck_1 az 3_OK.indd 17

22.09.26 15:28

18

S . T. A bby

Na tomhle jsem dřela moc dlouho a tvrdě, až se zdálo, že to nebere konce. Mohlo mi být jasné, že mě jeden chlap nezlomí. Ben spadne na zem, řve v mukách a chytá se za nohu. Sveze se mu ručník a odhalí mým očím každičkou píď jeho nahého těla. Obrátí se mi žaludek. Ale ta hrůza v jeho očích? Z té jsem v rauši. „Co to má kurva znamenat? Vezměte si, co chcete!“ vy­ křikne a vzlyká, když se k němu přibližuju, pozoruje mě těma vyděšenýma, vykulenýma očima. Na tomhle děsu ujíždím. Chci, aby křičel ještě hodně, hodně dlouho. „To, co chci, je, abys znal moje jméno,“ pronesu tiše a dě­ sivě. Ještě víc vykulí oči a zbledne, když zvednu zakrvácený nůž a zezadu po něm přejedu prstem. „Prosím vás, nedělejte to,“ žadoní a marně se pokouší po­ stavit na nohy. Uhodí mě, když bude mít šanci. Nejsem tak hloupá, abych se k němu zatím natolik přiblížila. Vytáhnu ze zadní kapsy drát a sleduju, jak mě pozoruje. „Nepoznáváš mě, Bene?“ prohodím výsměšně a nakloním hlavu ke straně. Před deseti chirurgickými zákroky by mě poznal okamžitě. „Ne. Ne,“ vzlyká. „Neznám vás. Máte nesprávného člověka!“ Dřepnu si a neunikne mi, jak se jeho pohled přesouvá. Chystá se na mě zaútočit, když jsem v téhle pozici. Považuje to z mé strany za chybu, připadám mu takhle zranitelná. Kdyby tak věděl… „Byla jsem šestnáctiletá holka, když jsi mě viděl naposled,“ vysvětlím mu se zlověstným úsměvem. „Teď už jsem dospělá. Chceš si hrát?“

Mindfuck_1 az 3_OK.indd 18

22.09.26 15:28

R I Z I KO

19

Poslední tři slova v něm probudí záblesk poznání. Poznám to podle toho, jak se mu rozšíří panenky a rozevře chřípí, jak se mu ve tváři zračí porozumění. „Ty,“ zašeptá. „Ne. Ne. Vůbec se jí nepodobáš. A ona umře­ la,“ dodá stejně tlumeným tónem. „Přežila jsem,“ odvětím a sleduju, jak se jeho strach pomalu vytrácí, přesně jak jsem tušila. Vzpomíná si totiž, jak jsem byla slabá, když jsem byla ta vyděšená, ustrašená a ubrečená malá holka. Pamatuje si, jak snadno mě přemohl. Namlouvá si, že má tuhle situaci pořád pod kontrolou, přestože je ošemetná a smrtelně nebezpečná. „Užil sis třikrát,“ pokračuju. Stojím klidně a jsem při­ pravená, ale navenek projevuju slabost, která není skutečná, abych umožnila jeho mysli vrátit se zpátky k té noci před deseti lety. „To znamená tři libry masa během příštích tří dnů,“ dodám. Poznám, k čemu se chystá, ještě než se na mě vrhne. Řve bolestí, jak se mě pokouší srazit na zem. Zapíchnu mu nůž do ramene a vzduch prořízne křik, z jakého tuhne krev v žilách. Otočím se na kolenou a vklouznu za něj, zatímco padá na hubu. Moje ruka pořád ještě svírá nůž. V okamžení ho vyrvu a prakticky současně s tím mu kolem krku hodím drát a pevně ho utáhnu. Škrtím ho a vychutnávám si bolestné úpění, dokud neochabne a neztratí vědomí. Balancuje na hraně mezi živo­ tem a smrtí. Vzhledem k tomu, kolik ztratil krve, je moc slabý na to, aby se bránil. Právě teď by bylo hrozně snadné ho zabít. Ale smrt nepřijde tak brzy. Na slitování si nepotrpím. Tři libry masa budou vyjmuty, zatímco bude při smyslech. Bude prosit a žadonit. Modlit se, aby omdlel. Ale bude to všechno vnímat. Tak jako jsme to vnímali my.

Mindfuck_1 az 3_OK.indd 19

22.09.26 15:28

Kapitola 2 Coby lidská bytost byl člověk obdařen dostatečnou inteligencí na to, aby jasně viděl, jak neadekvátní je ta inteligence, když má čelit tomu, co existuje. – Albert Einstein

LOGAN Dojídám croissant a při tom si prohlížím krvavé záběry z místa činu. Krev je štětcem rozmazaná po stěnách tak jako u dalších čtyřech případů, které se nám podařilo pospojovat. Je to jed­ na z mála věcí, které se nemění. Pachatel vždycky natírá zeď načerveno krví oběti. „Jak můžeš jíst, když se na tohle díváš?“ prohodí Elise. Nakrčí nos a posadí se na okraj mého stolu. Ignoruju její otázku a rovnou se jí zeptám: „Co zjistili o Be­ nu Harrisovi?“ „Podle odhadu koronera byl mučený minimálně tři dny. Stejně jako ostatní má uříznuté některé části těla. Včetně pe­ nisu,“ dodá s povzdechem. Jako každému muži mi z toho běhá mráz po zádech. Na jednom z těchhle snímků má být rozkrájený penis? „Má uřezané všechny prsty,“ pokračuje Elise a ukáže na záběr deseti odříznutých prstů ležících na podlaze. „Jeho hrudník byl pomalu rozebrán kousek po kousku. Pachatel pokaždé zastavil

Mindfuck_1 az 3_OK.indd 20

22.09.26 15:28

R I Z I KO

21

krvácení barbarským vypálením rány. Chtěl oběť udržet naži­ vu přesně ty tři dny. Penis přišel zřejmě na řadu jako poslední. Opět se našly strangulační rýhy a ze sklepních krokví visely řetězy. Domníváme se, že pachatel jednal v duchu svého pro­ filu a oběť oběsil v jejím vlastním domě. Doposud bydleli všichni muži na samotě tak daleko od ostatních, že sousedé nic neslyšeli ani neviděli.“ A navíc nedegraduje. Jeho útoky jsou kontrolované, dobře připravené a do detailu promyšlené, i když ty detaily neznáme. „Pachatelem by měla být žena vzhledem k mrzačení geni­ tálií u každé vraždy,“ poznamená Craig, když se připlete k na­ šemu rozhovoru, a otřese se. „Jenom ženská by byla schopná uříznout chlapovi nádobíčko.“ „Statisticky vzato sériové vražedkyně nemučí. Jsou kvůli tomu vlastně mnohem efektivnější a obtížněji se dopadají,“ mávne nad tím rukou Elise. „Tak musí být impotentní. Jako většina sériových vrahů,“ prohodí Alan a přidá se k nám. Ne nadarmo on a Craig nejsou profilovači. „Já myslím, že je spíš sexuální sadista,“ vysvětluje Elise. „Impotence pravděpodobně hraje svou roli, ale označit ho za impotenta není profilování.“ „Takže impotentní sexuální sadista?“ zeptá se užasle Craig. „Sexuální sadisti jsou často impotentní a ujíždějí na muče­ ní. Nenašly se žádné známky znásilnění, ale je pravděpodobné, že pachatel ještě neprošel vývojem a nezískal potřebné sebevě­ domí na to, aby znásilňoval muže.“ „Tak tedy homosexuální sadista?“ pokračuje Craig pořád stejně nechápavě. „Ano,“ odvětí Elise a přikývne. „Podle svědků byly všechny mužské oběti heterosexuál­ ní. Tahle teorie by dávala větší smysl, kdyby byli gayové,“ podotknu. „Všech pět mužů pocházelo ze stejného města,

Mindfuck_1 az 3_OK.indd 21

22.09.26 15:28

22

S . T. A bby

a přesto nikdo nemůže přijít na někoho, kdo by chtěl zabít každého z těch pěti. Ale vím, že nám něco uniká.“ „V hlíně před domem se našly otisky pánských bot velikosti sedmačtyřicet. Jsou zřetelné od paty po špičku. Podle našeho odborníka pachatel váží něco mezi devadesáti pěti a devade­ sáti osmi kily,“ oznámí Elise. „Musí být v dobré fyzické kondici, aby ty muže dokázal takhle přemoct. A nejspíš hodně urostlý. Přemáhá je pouhou hrubou silou. Původně zabíjel jenom alfy, proto byl jeho profil vrah alf. Ale i když byl Ben silný a v dobré fyzické kondici, ve svém oboru se choval velmi submisivně. Právě proto byl tak úspěšný, protože se rád držel v pozadí, místo aby byl u kormidla.“ „Sexuální sadismus je po poslední vraždě mnohem pravdě­ podobnější. Spouštěčem může být sexuální frustrace, což by mělo zúžit náš okruh pátrání. Zároveň bychom měli upravit profil. Co dalšího víme o obětech?“ „Na vejšce ti chlapi patřili k nejlepším v ročníku, ale byli různého věku – od třiadvaceti po osmadvacet let. Z hlediska viktimologie je spojuje jen rodné město a dům na samotě. Ne­ udržovali kontakt, ačkoli se přátelili, dokud ve městě žili. Je možné, že pachatel nesnášel celé město, ale proč? Je to částečně odplata?“ „Možná,“ pronesu spíš pro sebe než pro Elise. Jedna vražda v Bostonu. Jedna v Denveru. Jedna na Long Islandu. Jedna v Maine. A teď jedna ve Virginii, přímo na našem prahu. Pachatel útočí po celém území a sere na běžné lovecké vzorce. Vraždy by se zdály nahodilé, kdybychom si je nespojili se stejným rodným městem. Ale ne stejnou školou. Tři oběti chodily do soukromé školy o dvě města dál. Takže očividně nejde o starou křivdu sahající do školních let, tím spíš, že je tu věkový rozdíl, který je navíc řadil do různých tříd.

Mindfuck_1 az 3_OK.indd 22

22.09.26 15:28

R I Z I KO

23

„Ve městě žádné vraždy hlášené nebyly,“ zaúpím. „Kdyby šlo jen o dvě, označil bych to za náhodu. Ale máme z toho měs­ ta pět obětí, a přitom žádné zabití v rámci městských hranic. Co o tom městě víme?“ „Že je malé. Hodně malé. Pět set obyvatel. V posledních třech letech se tam nestalo nic, co by stálo za zmínku, kromě toho, že jednoho muže napadl vlk na jeho pastvině krav. Je hodně nábožensky založené.“ „O malých, nábožensky založených městech je známo, že to v nich gayové mají těžké. Ve vesnicích obzvlášť. Ty a Leo­ nard se tam zajedete podívat a uvidíme, co se vám podaří zjistit. Ptejte se po přes metr osmdesát vysokých, fyzicky zdatných mužích, kteří jsou ve věku dvacet až pětatřicet let a mohli by být gayové nebo někdy projevili zájem o muže. Vzhledem k tomu náboženskému aspektu se dá ale pochybo­ vat, že s tím vyšel na světlo. Ptejte se, jestli se někdo nezdál často nesvůj nebo se u něj neobjevoval nervový tik, když přišel do jakéhokoli kontaktu s atraktivním mužem. Zatím byli všichni zabití muži fyzicky zdatní, svobodní, atraktivní a velmi promiskuitní ve vztahu k ženám. Je možné, že vůči nim pachatel v určitou dobu něco cítil a mstil se jim za to, že jeho city neopětovali.“ Našpulím rty a přemýšlím o tom, co nám uniká. Profil se zdá věrohodný a je podložený shromážděnými důkazy, ale něco prostě nesedí. Měli jsme si ty vraždy spojit dřív, jenže vzhledem k tomu, že k nim došlo v různých státech, zjistili jsme to teprve před dvěma týdny, což bylo čtrnáct dní po nalezení čtvrté oběti. „Mám k tomu profilu ještě něco přidat, než ho předložím místnímu policejnímu oddělení?“ „Jo,“ odvětím a narovnám se na židli, abych líp viděl na fotky. „Pachateli se podařilo dostat do každého domu, aniž by to vypadalo na vloupání. Buď ho oběti znaly a důvěřovaly mu

Mindfuck_1 az 3_OK.indd 23

22.09.26 15:28

24

S . T. A bby

natolik, aby ho pustily dovnitř, nebo se doma nezamykaly. Pa­ chatel by se s nimi musel stýkat, aby si získal takovou důvěru. Ostatně, zjistili jsme, jakou si bere trofej? Má k těm mužům osobní vztah a spřádá sadistické fantazie, které při každém zabití realizuje, ačkoli k těm fantaziím dosud zřejmě nepatří znásilnění. Prozatím očividně ujíždí na mučení samotném, ale vzhledem k dlouhým přestávkám mezi vraždami musí potře­ bovat něco, co by mu pomohlo to období překlenout. Určitě si bere trofej.“ Měsíc mezi jednotlivými vraždami. Časový rámec se ne­ mění a nevypadá to na to, že by se pachatel v dohledné době, pokud vůbec, sesypal. Já jsem doufal v rychlý pokles, kvůli kterému by teď už začal dělat chyby. „Prohlédli jsme těla. Všechny části se zachovaly a vlasy zůstaly netknuté. Navíc se u žádného muže neztratily šperky nebo jiné osobní předměty, i když to nemůžeme vědět jistě, protože žili sami a není tu nikdo, kdo by zkontroloval jejich pozůstalost.“ Něco nám sakra uniká. A mě to přivádí k šílenství. „Jdi domů a trochu si odpočiň. Byl jsi tady celou noc,“ pobídne mě Elise a položí mi ruku na rameno. „Mysl funguje líp, když je odpočatá.“ „Posviť si pořádně na historii toho města. Stalo se tam něco, o čem nemáme tušení, a –“ „Odpočiň si,“ skočí mi do řeči. „Já vím, jak dělat svou práci. Budeš k ničemu, když se nevyspíš.“ Se zaklením vstanu a zavřu složku. Zatímco si ji balím, Elise odchází s Leonardem vydat se na sever do Delaney Grove. Je to zvláštní název pro město a vím, že ho budu muset vidět na vlastní oči, abych získal nějaké skutečné odpovědi. Jsem už u dveří, když mě dožene Craig. „Ozvala se ti vůbec ta chladná holka?“ zeptá se rádoby znuděně. Ale já vím, jak ho pořád sere, že ho odpálkovala a šla

Mindfuck_1 az 3_OK.indd 24

22.09.26 15:28

R I Z I KO

25

za mnou. I když viděl fakta vytržená z kontextu a odmítal vzít na vědomí skutečný průběh událostí. Další důvod, proč stojí za prd v profilování, ale je dobrý v PR – což je jeho uplatnění v našem týmu. Otvírám ústa, abych mu řekl, že ne, s vědomím, že ho to potěší a dodá mu to pocit zadostiučinění, ale v tu chvíli mi zazvoní mobil. Svraštím čelo, když vidím neznámé číslo, a zvednu to. „Tady Bennett,“ prohodím. „Používáte příjmení, když zvedáte telefon, jako by ten člověk na drátě nevěděl, čí číslo právě vytočil. Je to velmi neosobní pozdrav a přivádí mě k myšlence, jestli netrpíte citovou odtažitostí, agente Bennnette,“ pronese dobře známý ženský hlas. Okamžitě se mi ve tváři rozlije úsměv. Mrknu na Craiga, který mě pozoruje a čeká, až ho konečně zbavím trápení a uko­ jím jeho zvědavost. „Takže jsi vážně čekala klasické tři dny, než mi zavoláš?“ „Technicky vzato jsem čekala netradiční čtyři dny.“ Jasně. Vždyť já jsem nespal od té doby, co jsme včera ráno našli poslední oběť. Jsem živ z kofeinu a cukru. „Promiň. Byl jsem celou noc vzhůru. Neberu to jako další den, dokud se nevyspím, takže jsem pořád u dne číslo tři. Budu muset čekat čtyři dny po každém tvém telefonátu? Nebo smím použít tohle číslo, kdykoli budu chtít?“ zeptám se jí. Sleduju při tom, jak Craig úpí, funí a šklebí se, když mi jde z cesty. „Proč jsi byl celou noc vzhůru?“ zeptá se, čímž se vyhýbá odpovědi na mou otázku. Tohle je typická reakce člověka, který má problémy s citovým připoutáním. „Je to moje práce. Přicházím o hodně spánku a trávím spoustu času na cestách. Asi je dobré tohle přiznat hned, ještě než tě pozvu na rande, které možná budu muset kvůli zmíněné práci zrušit.“

Mindfuck_1 az 3_OK.indd 25

22.09.26 15:28

26

S . T. A bby

Rozhodl jsem se to všechno vytáhnout rovnou, protože vím, že je už tak plachá a nedůvěřivá. Jakmile jsem ji přečetl, změnila se z chladné ve vyplašenou a ty její vyděšené zelené oči se mi vryly do paměti. Bez svých ochranných hradeb byla bezbranná, skoro jako by se bála, že dojde újmy, už když se mnou bude mluvit. Ří­ kejte si tomu hrdinský komplex, ale v tu chvíli jsem zjistil, že mě to k ní táhne. „Dobře, že to vím. Mně taky spousta věcí uniká a dodržuju divný režim.“ Můj úsměv se ještě rozšíří, protože se mi svěřuje. „Co děláš?“ zeptám se jí. Lehce se zasměje a je to na poslech zatraceně příjemný zvuk. Nehodí se k ní. Je to bezstarostný, spontánní smích, jako by to ani nebyla ta samá holka, se kterou jsem mluvil před pár dny. „Provozuju internetový obchod s nákupem, prodejem a vý­ měnou zboží. Z každého uskutečněného prodeje nebo výměny dostávám provizi a některé z nich musím osobně prověřovat, když vypadají moc dobře na to, aby byly poctivé. Například se může stát, že si musím z ničeho nic udělat uprostřed noci výlet na Floridu, protože se tam někdo pokouší v­ yměnit jachtu v hodnotě milion dolarů za auto, které má ­cenu deset tisíc. Ta­ kový obchod nemůžu schválit, dokud zboží osobně neprohléd­ nu a neprostuduju si smlouvu. Při prodeji můžu prostě zadržet peníze, dokud nedojde k převodu majetku. Ale výměny musí uskutečnit zákazníci. Já jsem jen nezávislá zprostředkovatelka, která občas provádí kontroly.“ Když ji slyším mluvit tak bezprostředně, nabourává mi to představu, jakou jsem si o ní udělal… Vyhodnotil jsem ji jako odtažitou a uzavřenou do sebe, nikoli jako pohodovou. Možná nejsem ve formě, protože jsem unavený, a slyším z jejího hlasu pohodu, ačkoli to je ve skutečnosti napětí.

Mindfuck_1 az 3_OK.indd 26

22.09.26 15:28

R I Z I KO

27

„Ale zní to zábavně,“ pronesu chabě. Opět to přičítám spánkové deprivaci. „Jak kdy. Jednou jsem musela kontrolovat takovou tu ‚pra­ vou‘ pannu. Víš, o čem mluvím? O těch erotických pannách, které vypadají realisticky, na rozdíl od těch nafukovacích. Stojí nějakých pět tisíc a ten chlápek jednu měnil za malého poní­ ka… Radši nechtěj slyšet o těch obavách.“ Než to stačím zarazit, propuknu v smích, a mám pocit, že ona se usmívá. „Bylo tohle to nejdivnější, co jsi kdy kontrolovala?“ „Přestože prohlídka vaginy u syntetické ženy vybavené sací funkcí u všech otvorů nepatří ke zlatým hřebům mé kariéry, kupodivu nebyla tím nejdivnějším.“ Znovu se zasměju, ačkoli si říkám, jak je možné, že v prů­ běhu čtyř dnů přešla od uzavřenosti k flirtování. „Co tedy bylo nejdivnější?“ zeptám se. „Něco za něco. Co byl nejdivnější případ, na jakém jsi kdy pracoval?“ Přemýšlím o tom, zatímco lezu do auta. Většina případů, na kterých pracuju, jsou vážné, plné násilí a sadismu. Ale když jsem kdysi začínal… „Naverbovali mě na vejšce, poté, co jsem udělal test, aniž jsem si byl vědom toho, že je pro FBI. Rozhodli, že pro ně mu­ sím jít pracovat, a já jsem neviděl důvod, proč se s nimi přít. Na každý pád můj první případ byl jeden bezvýznamný v India­ ně. Šlo o úchyla sbírajícího kalhotky. Na první pohled to byl sexuální deviant, jehož chování bude postupně eskalovat, až přejde k závažnějším zločinům, než je kradení kalhotek. Právě proto nás povolali, protože místní ženy se bály, že se k nim vloupá šmírák, aby jim ukradl spodní prádlo. Ale čím víc jsem se do toho nořil, tím přesvědčenější jsem byl, že to je nezletilý kluk. Pořád jsem si myslel, že podléhá sexuálním fantaziím. Teprve později jsme zjistili, že ty kalhotky nekrade pro sebe.

Mindfuck_1 az 3_OK.indd 27

22.09.26 15:28

28

S . T. A bby

Kradl je pro svou matku, protože ta si pořád stěžovala ‚na levné spodní prádlo, které se jí zařezává do zadku‘. Nechtěj ani vědět, jak se ta matka zhrozila, když jsme toho kluka konečně našli. Ještě jí ani žádné spodní prádlo nedal. Schovával si všechno v krabici jako dárek k Vánocům.“ Zalapá po dechu, pak se zasměje a já se pohodlně opřu, vyrazím z Quantica a zamířím k sobě domů. „Zní to jako trapas. Ale aspoň ten kluk nebyl sexuální devi­ ant.“ V jejím hlase je patrné napětí, ale pak si odkašle, zatímco já zívám. „Zníš opravdu unaveně. Nechám to být.“ „Jedu domů. Mám volnou půlhodinu. Dělej mi společ­ nost.“ „Hm. Vypadá to, že mě pořád chceš pro zábavu.“ Ve tváři se mi rozlije úsměv. „Žádal bych o víc než jen zábavnou telefonní konverzaci, ale jen co se trochu prospím, musím zpátky. V jednom z našich případů se objevilo něco nového, což znamená, že nám práce začíná nanovo.“ „Hm, o co bys žádal, kdybys o to požádat mohl?“ zeptá se. Zní to, jako by najednou flirtovala, což se vzpírá obrannému postoji, jaký zaujímala ještě před pár dny. „Požádal bych o večeři. Možná i kino, kdyby večeře probí­ hala dobře a nemělas žádné nepřekonatelné nedostatky.“ Tiše si odfrkne. „A jaké nedostatky by to byly? Jen jsem zvědavá.“ „Ty běžné. Jedení hlenů. Pití moči… Ujíždění na připína­ cích penisech, přičemž bys ty chtěla šukat mě. Na nic takového si nepotrpím.“ Tentokrát se směje hlasitěji a já to poslouchám, vychutná­ vám si to. Nevím proč, ale působí to jako bych dosáhl něčeho významného, když jsem ji rozesmál. Ostatně mi něco říká, že se pravděpodobně nesměje moc často. „No, zvyk jíst holuby jsem si ještě nevypěstovala. Pití mo­ či mě neláká. Když už se chci napít něčeho, co se podobá

Mindfuck_1 az 3_OK.indd 28

22.09.26 15:28

R I Z I KO

29

chcankám, dám si prostě pivo. A připínací penis schovám, do­ kud se nevyrovnáš se svou sexualitou natolik, abys to zkusil.“ „Rýpáš do mé sexuality. To je od tebe hezké,“ pronesu suše a poslouchám, jak se ještě trochu směje, zatímco já se dál usmívám. „No a jak profiluješ lidi?“ vyzvídám, když její smích utichne. „Jak to dělám? Nebo proč to dělám?“ opáčí. „Obojí.“ „Tak dělám to většinou tak, že vycházím z řeči těla da­ né osoby a samozřejmě z mikrovýrazů. Při telefonátech se soustředím na tón hlasu a volbu slov. A dělám to proto, že provozuju ty webové stránky a musím rozeznat tlučhuby od seriózních uživatelů.“ „Provozuješ ten obchod sama?“ zeptám se, jak se z ní nená­ padně pokouším vytáhnout víc osobních informací. „Mám obchodního partnera. Stará se o veškeré technic­ ké záležitosti a vyvinul program k odhalení falešných účtů. Ušetří nám to spoustu manuální práce, i když ty účty stejně osobně procházíme.“ „A je tenhle partner jenom kamarád?“ vyzvídám dál. Zaváhá, ale když promluví, zní to pobaveně. „Pokud se ptáš, jestli jsem single, odpověď je ano. Už nějakou dobu. Nevolala bych ti a neflirtovala s tebou, kdybych někoho měla.“ „No, škoda že tě nemůžu dnes večer někam vzít, než tě přestane bavit čekat, až budu mít volnou chvilku. Budu pra­ covat přesčas a prověřovat nová vodítka. Ale pokud piješ kafe, můžeme se sejít na tom místě, kde jsme se potkali, až za pár hodin pojedu zpátky do kanceláře. Řekněme za pět nebo tak?“ „Kafe piju radši ráno, ale můžeš mi koupit muffin. Mají vynikající.“ „Kafe po ránu,“ zopakuju a ve tváři se mi rozlije úsměv. „Beru na vědomí.“ „Flirtujete se mnou, agente Bennette?“

Mindfuck_1 az 3_OK.indd 29

22.09.26 15:28

30

S . T. A bby

„Možná trochu. Prozradíš mi někdy svoje jméno?“ „No jo, to je fakt. Vždyť ty netušíš, jak se jmenuju. Víš, že je nebezpečné mluvit s cizími lidmi?“ „Jsem si toho vědom. Živím se profilováním sériových zlo­ činců.“ Takové drobné stvoření s uštvaným pohledem, a přesto vtipkuje o tom, že bych si na ni měl dát pozor. Určitě ji uklidňuje skutečnost, že mám odznak, předpokládá, že všich­ ni strážci zákona jsou dobré duše s čistými úmysly. To mi říká, že se ještě nedostala do konfliktu se zákonem a neměla s nimi nikdy žádné potíže. „Sériových?“ zeptá a hlas se jí trochu zadrhne. Připomene mi tím, co jsem řekl. „Sériových zločinců. Postoupil jsem od sériových lupičů kalhotek k sériovým vrahům. Doufám, že to není problém. V minulosti jsem kvůli tomu nedokázal udržet vztah.“ Odkašle si. „Ehm, není to problém. Ale neměl bys podobné věci před cizími lidmi tajit?“ „Tohle nepodléhá utajení. Jednou nebo dvakrát jsem mluvil ve zprávách. Nehledě na to, že bych byl radši, kdybychom cizí nebyli. Tak jak se jmenuješ?“ Odmlčí se na tak dlouho, že se mi to nelíbí. V něčem jsem ji odhadl správně a v něčem špatně, ale nevím, do jaké míry správně a do jaké špatně. Proto se ani nenamáhám hádat, proč teď mlčí. „Jmenuju se Lana. Lana Myersová. Klidně si mě prověřte, pane Profilovači.“ Ten hravý tón je zpátky a já naposled odbočím, na silnici, která vede ke mně domů. „Radši se nechám překvapit, Lano Myersová. Udělám jen zběžnou prověrku, abych měl jistotu, že nejste trestaný zloči­ nec nebo hledaná osoba. To by mohl být při mé práci pro­ blém,“ dodám a lehce se zasměju.

Mindfuck_1 az 3_OK.indd 30

22.09.26 15:28