1 Antonia Adamsová byla již od narození droboučká,
takové křehké děťátko. V očích svého otce připomínala andílka, to kvůli světle blonďatému chmýří, z něhož se později utvořily jemné kudrlinky, a těm velkým modrým kukadlům. Dívala se mu přímo do očí, ještě než uměla mluvit, jako by mu chtěla něco říct. Zpočátku nijak plaše nepůsobila, to až později, když se mezi jejími rodiči začaly odehrávat všechny ty konflikty. Věděla, kdy má mluvit a kdy raději mlčet, což se po většinu času zdálo bezpečnější. Naučila se mizet do ústraní, schovávat se ve stínu, být nenápadná a tak tichá jako myška, že se na její přítomnost v pokoji prakticky zapomnělo. A ve vhodnou chvíli, když se hádky rodičů vyhrocovaly, mohla stejně tiše vyklouznout pryč. Matka s otcem, pohlceni vzájemnou zlostí, zapomněli, že Antonia vůbec existuje, natož aby si všimli, že je s nimi v jedné místnosti. Dívka se tak naučila docela dobře splynout s pozadím, skoro jako tichý malý duch. Antonia se cítila nejbezpečněji, když si jí nikdo nevšímal a ona mohla vše jen pozorovat zpovzdálí. Ve své ložnici trávila celé hodiny o samotě, čtením knihy, hraním si s panenkami. Zatímco hleděla zasněně skrze okenní tabuli, nechala své myšlenky bloudit a přemýšlela o životech lidí, kteří procházeli okolo domu. Když pozorovala ostatní děti, napadlo ji, zda i v jejich rodinách dochází k podobným konfliktům, ale neměla odvahu se na to zeptat. Žila v napjaté atmosféře mezi dospělými a škola byla jediným místem, kde mohla být v kontaktu s jinými dětmi. Její drobná 5
Neviditelna.indd 5
14.10.2026 21:50:46
postava ve srovnání s vrstevníky často vedla k domněnce, že je mladší, než ve skutečnosti byla, a proto jí přezdívali „miminko“. Jelikož neměla prarodiče ani z jedné strany a oba její rodiče byli stejně jako ona jedináčky, jedinými významnými dospělými, které znala, byli matka s otcem. Od samého začátku s ní zacházeli, jako by byla ve svém domově nevítaným hostem. Jediný způsob, jak situaci napravit, bylo držet se v ústraní. Už v sedmi letech uměla Antonia skvěle zůstat nepovšimnutá, a to jak fyzicky, tak i ve své vlastní mysli. Nejlépe se cítila tehdy, když ji nikdo neviděl. Zdálo se jí, že jakékoliv upoutání pozornosti, zejména ze strany rodičů, s sebou nese velké riziko. Své francouzské matce Fabienne Basquetové, temperamentní mladé ženě s havraními vlasy, porcelánově bílou pletí a plnými rty, které zdůrazňovala jasně červená rtěnka, se Antonia ani trochu nepodobala. Fabienne, která měla velké tmavé oči, jiskřící stejně jako ty Antoniiny, se vyznačovala téměř neustálou vznětlivostí, a to už od dob, na které si Antonia dokázala vzpomenout. Antoniin otec se do své ženy zamiloval na první pohled. Teprve později si uvědomil, že si zřejmě spletl fyzický chtíč s láskou. Fabienne byla totiž neodolatelná žena. Měla plná prsa a útlý pas, dlouhé štíhlé nohy a tmavé vlasy nejčastěji nosila svázané do culíku. Když si je večer rozpustila, spadly jí až do pasu jako těžká tmavá opona. Seznámili se v době, kdy pracovala jako servírka v jedné pařížské kavárně. Fabienne vedla s Brandonem Adamsem uvolněný rozhovor, zatímco ho obsluhovala, a ptala se ho, odkud pochází. Řekl, že je Američan z New Yorku a že je v Paříži služebně. Poznala na něm, 6
Neviditelna.indd 6
14.10.2026 21:50:46
že je bohatý. Měl na sobě dobře střižený oblek a na zápěstí zlaté hodinky. Fabienne mu učarovala. Bylo jí teprve čtyřiadvacet let, o osm let méně než jemu. Vůbec se nepodobala žádným konzervativním, kultivovaným ženám z jeho společenského kruhu a její krása ho okouzlila. Svěřila se mu, že má ambice stát se herečkou, což mu přišlo pochopitelné. Fabienne pocházela z prostých poměrů. Narodila se ve Francii v období poválečné bídy. Její matka Marceline prožila okupaci a navázala milostný vztah s americkým vojákem z jednotek, které ke konci války vstoupily do města. Jednoho dne upoutala na ulici jeho pozornost a on Marceline pozval na jídlo do nedaleké kavárny. Byla neustále hladová – všechny peníze, které vydělala, totiž padly na léky pro Marcelininu invalidní matku. Její otec zahynul při výbuchu v počátcích odboje a ona se živila jakoukoliv prací, kterou sehnala, umývala podlahy v restauracích, činila se jako servírka a také jako pokojská v malém hotelu. Pohledného amerického vojáka jako by jí seslalo samo nebe. Vykrmoval ji, nosil jí čokoládu a punčochy. Měl něžný hlas, byl mladý a laskavý. Když byl poslán zpět do Spojených států, Fabiennina matka ještě nevěděla, že je těhotná, a on jí neposkytl žádný způsob, jak se s ním spojit. Pro něj představovala jen letmou epizodu z války, jedinečnou vzpomínku, kterou si bude uchovávat v srdci, ačkoliv věděl, že se jejich cesty už nikdy nezkříží. Doma na něj čekala dívka, s níž se měl oženit, ale to Fabiennině matce nikdy neřekl. Tohle vědět nemusela. Nedával jí žádné sliby, které by nemohl dodržet. Stejně jako mnoho dalších vojáků odjel z Paříže s nezapomenutelnými vzpomínkami, aniž by tušil, že tam zanechává dítě, s nímž se nikdy nesetká. 7
Neviditelna.indd 7
14.10.2026 21:50:46
Fabiennina matka se dozvěděla, že je v jiném stavu, teprve dva měsíce po jeho odjezdu a pokusila se zjistit místo jeho pobytu na vojenské základně v Paříži. Jmenoval se Jimmy Smith, nic dalšího však nevěděla, ani jeho datum narození. Nikdy se jí ho nepodařilo vypátrat. Byl jedním ze stovek, možná tisíců mladých amerických vojáků, kteří po sobě v Paříži a po celé Evropě zanechali mladé ženy a potomky. Marceline, jejíž nemocná matka zemřela krátce po jeho odchodu, nebyla žádnou výjimkou. Pokusila se žít v Paříži na vlastní pěst, avšak finanční zátěž spojená s očekávaným narozením dítěte a nedostatek podpory ji donutily krátce před Fabienniným narozením přestěhovat se do domu své babičky v Bretani, kde byla dívka nakonec vychována. Fabienne byly teprve tři roky, když Marceline zemřela poté, co ji srazil nákladní vůz, když se vracela na kole z práce v místní pekárně. V tak útlém věku Fabienne nemohla pochopit, co se její matce stalo. Ve dvanácti letech pak přišla i o svou ovdovělou prababičku, kterou postihla mrtvice. Protože neměla žádné další příbuzné, byla poslána do sirotčince v Quimperu, kde zůstala až do svých osmnácti let. Poté odcestovala do Paříže, přitahována jako poštovní holub k městu, jež sice nikdy nenavštívila, ale o němž snila celý svůj život. V osmnácti už věděla, že se chce stát herečkou, ale navzdory její mimořádné kráse se jí žádná herecká role zatím nenaskytla. Podařilo se jí získat několik modelingových zakázek, ale její plnější postava nebyla pro většinu zakázek vhodná, a tak byla nucena pracovat jako servírka v kavárně, kde se krátce po svých čtyřiadvacátých narozeninách seznámila s Brandonem Adamsem. V té době byla v Paříži už šest let, ale svého snu stát se filmovou hvězdou se nikdy nevzdala. Paříž 8
Neviditelna.indd 8
14.10.2026 21:50:46
považovala za nejzajímavější město na světě a doufala, že ji tam „objeví“ nějaký producent. Fabienne byla bojovnice. Narodila se do těžkých poměrů, šla tak ve stopách mnoha vytrvalých žen, které jí předcházely. Byla odvážná a nebojácná, sebevědomá a ochotná bojovat za vše, co si předsevzala. Brandon z ní tu sílu vycítil a obdivoval ji za to. Přestože si na své rané dětství nikdy nestěžovala, bylo mu jasné, že to neměla snadné. Její nezdolná duše a dechberoucí vzhled ho okamžitě upoutaly. Byl jí zcela okouzlen, a tak se každý den vracel do kavárny, kde pracovala, jen aby ji mohl alespoň na chvíli zahlédnout. Když ji jednou po práci doprovázel domů, do malého špinavého kamrlíku, který si pronajímala, řekla mu, že její otec, jehož nikdy nepoznala, byl také Američan. Vrátil se do Států ještě před jejím narozením a její matce se ho nikdy nepodařilo vypátrat. Ačkoliv neměla žádné žijící příbuzné, nenechala se svou situací vyvést z míry a byla si jistá svým budoucím hereckým úspěchem; její odvaha na Brandona udělala opravdu velký dojem. Byla to nejsilnější, nejodvážnější a nejkrásnější dívka, jakou kdy potkal. Podruhé, když ji doprovázel domů, s ním strávila noc a tehdy jí propadl úplně. Daroval jí tenký zlatý náramek se srdíčkem na tenkém řetízku. Po návratu do New Yorku na ni nedokázal přestat myslet. Žádná jiná žena, se kterou měl tu čest, se s ní nemohla srovnávat. Dosud nikdy nebyl zamilovaný, ale nyní o svých citech nepochyboval. Už pouhá myšlenka na ni byla nádherným utrpením a on toužil po dalším intimním okamžiku s ní. Brandonův otec, jehož vlastní rodiče přešli na onen svět již dlouho předtím, padl ve válce v Tichomoří. Protože pocházel z prosperující rodiny, která sice 9
Neviditelna.indd 9
14.10.2026 21:50:46
nebyla přehnaně bohatá, ale žila pohodlně, zanechal po sobě dostatek prostředků, aby Brandon se svou matkou mohli žít příjemně, aniž by měli hluboko do kapsy. Pocházel z konzervativní, respektované rodiny, jejíž jmění se postupem času pomalu ztenčovalo. Stále však zbývalo dost na to, aby jeho vdova a syn mohli žít v hezkém bytě na East Eighties, tedy v lepší části New Yorku, a aby Brandon mohl získat dobré vzdělání na Kolumbijské univerzitě a poté studovat na obchodní škole. V době vysokoškolských studií však Brandonovi zemřela i matka. Brandon měl smysl pro investice a silné podnikatelské sklony. Investoval do jedné společnosti specializované na výrobu plastových produktů, které se v šedesátých letech slušně dařilo. Když v roce 1970 potkal v Paříži Fabienne, vydělával už značné množství peněz a žil si dobře. Se svou ambiciózní povahou byl odhodlaný vydělat si ještě mnohem víc. Krátce předtím investoval do druhé společnosti, která vydělala neuvěřitelné množství peněz na výrobě obručí na cvičení. Ty byly patentovány o sedm let dříve a on si v této společnosti zajistil značný podíl. Výroba obručí vyšla vcelku levně a tento moderní cvičební doplněk se stal obrovským hitem, díky čemuž společnost více než prosperovala. Investice do firmy, která byla na trhu již sedm let, se Brandonovi nesmírně vyplatila, a to díky jejich nejnovějším produktům a jeho dalším podnikatelským aktivitám. Měl dobrý smysl pro obchod a instinkt pro to, co se bude prodávat a co lidé chtějí. Ve své branži se zatím nedopustil ani jediné chyby. Brandonova matka se z manželovy smrti během války nikdy nevzpamatovala. Žila v ústraní, trpěla depresemi a sama zemřela ještě poměrně mladá. 10
Neviditelna.indd 10
14.10.2026 21:50:46
V šestadvaceti letech ovdověla, načež v jednačtyřiceti podehla rakovině vaječníků. Tehdy bylo Brandonovi dvacet jedna let. Byl příjemně překvapen, když zjistil, kolik peněz po otci se matce podařilo ušetřit, a to i přesto, že sama neměla žádné zaměstnání. Vždy tu pro něj byla, ta laskavá duše. Ztráta manžela v tak mladém věku a fakt, že syna musela vychovávat sama, pro ni však znamenaly velkou zátěž, a proto se v průběhu let cítila dost zranitelná. Na manžela se totiž ve všem spoléhala a později se prostě řídila tím, co dělal její syn. Ten se ji snažil ze všech sil utěšit, dokonce se během studia přestěhoval do jejího sousedství, aby ji tam mohl takřka dennodenně navštěvovat. Byla vždycky úzkostlivá a uzavřená do sebe, vyhýbala se přílišné náklonnosti. Pokud bylo Brandonovi známo, jeho matka se po otcově smrti s nikým jiným nevídala, ale bůhvíjak vřele nepůsobila, ani když ještě žil. Byla to zkrátka slušná, dobře vychovaná žena, která dělala to, co se od ní očekávalo. Vášeň nebyla ani Brandonovou přirozeností, a nejspíš i proto ho ten krátký románek s Fabienne v Paříži zasáhl jako blesk z čistého nebe. Dívky, které znal a s nimiž chodil během studia i po něm, pocházely z dobrých rodin, měly za sebou společenskou premiéru a odešly na vysokou školu. Neměly v sobě nic z té drsnosti a vášně, která z Fabienne vyzařovala jako láva z vulkánu. V posteli ani nikde jinde se absolutně neupejpala. Brandonovi to všechno připadalo dost intenzivní. Obvykle nebyl typ, který by své emoce dával světu na odiv, ale právě tuto schopnost na Fabienne miloval. Probudila v něm stránku jeho osobnosti, kterou dosud nepoznal. To, co sdíleli, byla nespoutaná vášeň a on chtěl víc. Nepochyboval, že se jedná o lásku. Nikdy předtím k žádné ženě necítil nic tak silného. 11
Neviditelna.indd 11
14.10.2026 21:50:46
Celý měsíc na ni nemohl přestat myslet, než se vydal zpět do Paříže, aby se s ní znovu setkal, a tam ho dočista okouzlila. Byla temperamentní, přímočará, říkala, co si myslela, a dělala, co se jí zachtělo. Ohromilo ji, když se nečekaně objevil v kavárně, kde ji přede všemi objal a políbil. Podařilo se jí vyjednat si pět dní volna v práci a společně se vydali na výlet po francouzském venkově autem, které si Brandon pronajal. Než se vrátili do Paříže, věděl, že je do ní zamilovaný až po uši. Chtěl, aby se s ním odstěhovala do New Yorku. Nedokázal snést představu dalšího bolestného, možná i dlouhodobého odloučení. „A až se mě nabažíš,“ pronesla vážným tónem, „co se stane pak?“ Věděla dobře, jak dopadla její matka. Nechtěla být v cizí zemi odkázána na jeho milost či nemilost a neměla v úmyslu přijít do jiného stavu, a tak si dávala pozor, aby se to nestalo, za což jí byl vděčný. Miloval ji k zbláznění, ale na dítě se necítil připravený. Byla pro něj už tak dostatečným překvapením a líbilo se mu nechat věci tak, jak jsou, alespoň po nějakou dobu. „Tebe já se nikdy nenabažím, Fabienne,“ prohlásil něžně. Sám si to nedokázal představit. Jak by se někdo mohl nabažit takové ženy? „Možná se mýlíš,“ namítla. „Do té doby už budeme svoji.“ Oba se nad tím, co právě řekl, šokovaně pozastavili. Ta slova mu vyletěla z úst, než je stačil zastavit, což ale vlastně ani nechtěl. „Žádáš mě o ruku?“ Její otázka ho přiměla k úsměvu. „Ještě ne, ale brzy to udělám. Musíme vymyslet, co s námi bude dál.“ Rozhodla se tuto záležitost prozatím vyřešit dalším projevem intimity – dostatečnou reakcí, 12
Neviditelna.indd 12
14.10.2026 21:50:46
která Brandonovi jasně ukázala, jak moc si přeje, aby byla součástí jeho budoucnosti. Všechny jeho vztahy z dřívějška mu najednou připadaly nicotné. „A co moje herecká kariéra?“ zeptala se ho po milování. Nejraději by odpověděl: „Jaká herecká kariéra?“, což se však neodvážil. Sama mu přiznala, že její role v tomto odvětví byly sporadické a neúspěšné, ale i nadále se držela svého cíle dosáhnout slávy. „Najdeme ti v New Yorku nějakého agenta.“ S její pozoruhodnou krásou to podle něj nemohlo být těžké. Nejdřív si ale musela zdokonalit angličtinu. I když v restauraci zvládala přijímat objednávky od Američanů, na to, aby si splnila sen a jako herečka to ve Státech někam dotáhla, to nestačilo. Potřebovala na sobě zapracovat. Ačkoliv měla omezenou slovní zásobu, její přízvuk byl okouzlující a docela dobře si rozuměli, protože využil pozůstatku svých znalostí středoškolské francouzštiny, které dosud nezapomněl. S tím málem si vystačili, přičemž chybějící slova nahrazovaly smích a polibky. Na konci Brandonovy čtvrté návštěvy Paříže během těch tří měsíců ji požádal o ruku prstenem po své matce, který si přivezl z New Yorku. Byl to jednoduchý prsten s krásným safírem. Pro cestu do Paříže měl záminku, protože si tam dojednal obchodní schůzku s francouzskou společností specializující se na výrobu plastů, ale hlavním důvodem jeho cest byla právě Fabienne. Pomohl jí s vyřízením víza a čtyři měsíce po jejich seznámení s ním odletěla do New Yorku, kde se nastěhovala do jeho bytu na Upper East Side, který byl sice vhodný pro svobodného muže, ale pro oba dva poměrně těsný. Jeho rodiče již byli po smrti, a tak nikdo neměl námitky proti tomu, jak rychle se 13
Neviditelna.indd 13
14.10.2026 21:50:47
dali dohromady, ani nepoukazoval na to, že pocházejí z odlišných poměrů. O měsíc později Brandon s Fabienne na radnici uzavřeli sňatek. Do té doby se mu podařilo pro ni najít agenta, který jí poradil, aby začala navštěvovat kurzy angličtiny a lekce herectví, a navrhl jí, aby se obrátila také na modelingovou agenturu. Její krása byla opravdu mimořádná a doslova z ní vyzařovala energie a elán. Ze schůzky s agentem odcházela nadšená a ohledně své kariéry byla velmi optimistická. Brandon do své práce vkládal značné úsilí a často zůstával v kanceláři i po pracovní době, zatímco Fabienne trávila čas prohlídkami New Yorku a účastí na kurzech, které jí doporučil její agent. Sledovala tolik filmů, kolik jen mohla, aby se naučila jazyk, a jakmile se Brandon večer vrátil domů, hned ho lákala na milostné hrátky. Nikdy nepocítil ani špetku výčitek ohledně toho, jak spěšně se z nich stali manželé. Pro ni byl opravdovým darem z nebes. Jako manželka úspěšného mladého podnikatele, který jí plnil každé přání a rád ji rozmazloval, si užívala bezstarostného života a byla nadšená z vyhlídky, že se snad jednou stane filmovou hvězdou. Představil ji svým přátelům, kteří byli okouzleni její krásou a chápali, proč je Brandon do ní tak zamilovaný. Zatímco muži na něj žárlili, ženy vůči Fabienne zůstávaly skeptické. Vnímaly ji jako cílevědomou a temperamentní, avšak příliš přímočarou, a nesouhlasily s jejím provokativním stylem oblékání. Její záliba v hlubokých výstřizích je zpočátku zaskočila. Brandonův společenský okruh připadal Fabienne příliš středostavovský, přičemž ženy v něm na ni působily jako obzvláště vázané na domácnost, nudné a staromódní. Neměla si s nimi pořádně co říct. Brandon nebyl příliš 14
Neviditelna.indd 14
14.10.2026 21:50:47
společenský člověk, nicméně s Fabienne po boku se jeho sociální aktivity ještě více omezily. Kultivované hostitelky se přizvání Fabienne ke stolu často vyhýbaly v obavách, že by její zjevná sexuální přitažlivost mohla ohrozit jejich manželství. Brandon vkládal veškerou energii do práce, takže mu na společenské aktivity mnoho času beztak nezbývalo. O víkendech se chtěl věnovat své ženě. Chodili spolu na procházky do parku, do kina a občas do divadla. Bral ji na večeři do oblíbených restaurací a představil jí život, který by jinak nikdy nepoznala. Kdyby nebylo Brandona, stále by dělala servírku v pařížské kavárně. Občas ho škádlila, jak zdrženlivě se k ní chová na veřejnosti a před svými přáteli. V posteli byl jako ďábel, ale když se spolu ocitli mezi lidmi, měla za to, že je vůči ní příliš chladný. Její časté a spontánní projevy sexuality, ať už se nacházeli kdekoliv, mu byly nepříjemné, což jí dával otevřeně najevo. Obvinila ho, že smýšlí jako typický americký puritán. Ani manželova kritika však Fabienne nikdy nezastavila. Na její naléhání často uprostřed jídla nebo filmu odešli a pospíchali domů, rovnou se oddávat milostným hrátkám. Nikdy předtím nic takového nezažil ani ho žádná jiná žena tak nezaujala. Jejich vztah byl poháněn především sexuální přitažlivostí, která se stala jejich nejvýznamnějším pojítkem; jemu to přinášelo hluboké uspokojení a považoval to za pevný základ jejich vztahu. V daleké budoucnosti si dovedl představit dům na předměstí a dvě nebo tři děti pobíhající kolem, ale na to ještě zdaleka nebyl připravený. A ona byla ještě velmi mladá, ve svých čtyřiadvaceti letech toužila nejprve po kariéře, což otevřeně přiznávala. Jemu nevadilo ještě pár let 15
Neviditelna.indd 15
14.10.2026 21:50:47
počkat, než se jejich společný život zaměří na budování rodiny. Oba byli ve věku, kdy si mohli dovolit počkat, a tak se rozhodli postupovat pomaleji, zatímco on se nejprve soustředil na rozvoj svých podnikatelských aktivit. Situace se však nečekaně změnila, když se Fabienne čtyři měsíce po svatbě dozvěděla, že je v jiném stavu, a z toho zjištění se úplně zhroutila. Díky tomu, že se její angličtina zlepšovala, měla v úmyslu se brzy znovu obrátit na agenta, jenomže narození dítěte by vše zpomalilo a narušilo její kariérní plány. Nadšený z této zprávy nebyl ani Brandon. Fabienne navrhla, že půjde na interrupci, a ačkoliv byla tato možnost v New Yorku nově uzákoněná, a tedy povolená, Brandon se kvůli tomu cítil nesvůj. Dospěl k závěru, že by rodinu měli založit už teď, byť o několik let dříve, než původně zamýšleli. Věřil, že jim to pomůže vybudovat pevný základ pro jejich manželství. Navzdory měsíci hádek, diskuzí a slzavých výčitek ze strany Fabienne nakonec těhotná žena souhlasila, že si dítě nechá, ovšem za podmínky, že se on smíří s myšlenkou, že se chce věnovat herecké kariéře, ať už budou mít dítě, nebo ne. Souhlasil, že zaplatí chůvu, aby mohla Fabienne ve svých plánech pokračovat, díky čemuž se jí trochu ulevilo. S dítětem by se cítila jako ve vězení. Plány na rozhovor s agentem byly rychle odloženy. Jelikož po většinu těhotenství trpěla silnými nevolnostmi, o to neochotněji se smiřovala s představou, že se stane matkou. Prosila Brandona, aby jí dovolil interrupci, protože většinu dní cítila tak silnou nevolnost, že sotva dokázala vstát z postele, ale on, stejně jako její lékař, takovou možnost rázně zamítl. Na legální potrat 16
Neviditelna.indd 16
14.10.2026 21:50:47
bylo už příliš pozdě. I v šestém měsíci těhotenství zvracela několikrát denně a tvrdila, že to dítě, které ji tak trápí, ze srdce nenávidí. Představovalo pro ni jedinou překážku mezi ní a kariérou, o které snila celý život a kterou nyní konečně považovala za dosažitelnou. S myšlenkou na to, že se stane otcem, se Brandon pomalu začínal smiřovat, dokonce se na dítě i těšil. Před Fabienne si však dával pozor na jazyk, protože ta se při každé zmínce o dítěti vždycky jen rozzuřila. Nastávající matka se na příchod dítěte odmítala jakkoliv připravovat. Když se těhotenství potvrdilo, Brandon své rodině opatřil větší byt, dostatečně prostorný a slunný, v hezké budově. Na jeho výzdobu musel najmout bytového designéra, protože Fabienne bylo příliš špatně, než aby se o takové věci zajímala. A byl to Brandon, kdo ve svém volném čase o víkendech zařizoval dětský pokojík, zatímco Fabienne ležela v posteli, sužovaná nevolnostmi a vztekem. Podle jejího lékaře patřila k těm několika procentům žen, které trpí nevolnostmi – nejen ranními, nýbrž celodenními, až do porodu. Brandon si někdy kladl otázku, zda za tím nestojí její neochota mít děti, ale nechal si své domněnky pro sebe. Poslední dva měsíce před porodem měl ještě nabitější pracovní program než kdy dřív. Koupil další společnost, která měla velký růstový potenciál. Centrála se nacházela v New Jersey a továrna, jež příslušela k tomu, co v rámci transakce získal, v Pittsburghu. Neustále cestoval mezi New Jersey, New Yorkem a Pittsburghem a dělal si zálusk na další malou společnost v Chicagu. S očekávaným příchodem potomka se jeho podnikání exponenciálně rozrůstalo. Jeho manželce se spustily kontrakce ve chvíli, kdy byl Brandon služebně v New Jersey, a spěchal tedy 17
Neviditelna.indd 17
14.10.2026 21:50:47
rychle domů do New Yorku, aby jí byl u porodu oporou, jak slíbil. Dítě se narodilo přesně v termínu, během srpnové vlny veder. Fabienne trávila poslední měsíc takřka upoutaná na lůžko, připadala si jako velryba na souši a neustále si stěžovala, jak je nešťastná. Podle Brandona nikdy nevypadala krásněji, ale nahlas se to říct neodvážil. Pokaždé když se viděla v zrcadle, plakala a měla strach, že jí dítě navždy zničí postavu. Nemohla se dočkat, až porodí a bude to mít konečně za sebou. Na prvních pár týdnů si najala chůvu a poté měla zařízené další hlídání. Plánovala, že se bude věnovat především tomu, aby se dostala zpět do formy, a do konce roku se tak mohla konečně ponořit do své vysněné kariéry. Když Brandon dorazil do nemocnice, porodní bolesti ji sužovaly už několik hodin. Nechala se tam dovézt taxíkem, zatímco on se jako blázen řítil autem z New Jersey. Její výkřiky slyšel už z dálky, zatímco pospíchal nemocničními chodbami. Dovolili mu se s manželkou na pár minut vidět, než ho poslali do čekárny, aby tam seděl s ostatními otci. Fabienne žadonila o léky proti bolesti, a když byl Brandon požádán, aby z místnosti odešel, naléhala na něj, aby u ní zůstal. Neměl však na výběr, přítomnost otce u porodu tehdy nepřipadala v úvahu. Kdykoliv si vzpomněl, jak zoufale vypadala, trápily ho výčitky svědomí. Porodní asistentka mu řekla, že může jít klidně zpátky domů, že porod potrvá ještě několik hodin a prvorozené děti si s příchodem na svět dávají načas. Několik zkušenějších otců odešlo, aby se vrátili o něco později, ale Brandonovi se ta představa nelíbila, a tak zůstal v nemocnici až do půlnoci a čekal na novinky. Porod trval už patnáct hodin a sestra u přepážky ho znovu pobízela, aby šel domů, 18
Neviditelna.indd 18
14.10.2026 21:50:47
a řekla, že mu zavolají, až se dítě narodí. Nedokázal si představit, čím si Fabienne prochází, a bylo mu jí líto, ale protože mu nedovolili ji na pokoji navštívit, neměl jak ji utěšit. Ve dvě hodiny ráno tedy sestru poslechl a odebral se domů, aby se trochu prospal. V jejich bytě se zastavil, pohledem ulpěl na malé postýlce v prázdném dětském pokoji a snažil se představit si, jaké by to bylo mít tam dítě a zda to bude holčička, nebo chlapeček. V tu chvíli si jen přál, aby Fabienne už měla to utrpení za sebou, aby mohli začít žít jako rodina. Byl si jistý, že jakmile se dítě narodí, Fabienne si na roli matky rychle přivykne. Téměř celých devět měsíců jí to děťátko způsobovalo hotová muka. Jakmile si lehl, upadl do hlubokého, tvrdého spánku a byl překvapen, když se probudil v devět ráno a do pokoje proudily sluneční paprsky. Z nemocnice se mu zatím nikdo neozval, což ho znepokojilo, a tak se rozhodl je kontaktovat sám. Veselá sestřička ho ujistila, že už to nebude dlouho trvat a jeho dítě se pravděpodobně narodí někdy během odpoledne. Doufal, že se sestra mýlí, protože si nedovedl představit, v jakém stavu je jeho žena, když porod trvá tak šíleně dlouho. Neměl jak posoudit, zda je to normální, nebo zda by se měl zneklidňovat, ale sestřička mu předtím, než zavěsila, řekla, že je doopravdy vše v pořádku. Jakmile dopil kávu, vydal se zpátky do nemocnice, kde se připojil k ostatním nastávajícím otcům v čekárně. Několik tváří si pamatoval z předchozího dne, dalších pár nových přibylo. Když jim bylo oznámeno, že jejich ženy porodily syna nebo dceru, jeden po druhém z čekárny odcházeli. Konečně, ve čtyři hodiny odpoledne, na něj usmívající se mladá sestřička 19
Neviditelna.indd 19
14.10.2026 21:50:47
v naškrobené čepici a uniformě zamávala a řekla mu, že se může skrz okno novorozeneckého oddělení, kam ho zavedla, podívat na svou dceru. „Je všechno v pořádku?“ zeptal se jí vyděšeným hlasem. Byly to nejdelší dva dny v jeho životě a bezpochyby i v životě Fabienne. „Dítě je naprosto v pořádku a vaše žena si vede také dobře. Momentálně se cítí trochu vyčerpaná, ale jakmile ji převezeme na oddělení šestinedělí, můžete ji navštívit.“ „Vždyť ten porod trval jednatřicet hodin,“ připomněl jí Brandon. Sestra přikývla. „Na první dítě to není nijak dlouhá doba. Vaše dcera váží tři kila sedmdesát. To je vcelku slušné.“ Usmála se na něj a ukázala na sestru na druhé straně velkého okna, která držela v náručí děťátko zabalené v růžové dečce a naklonila ho, aby si je mohl prohlédnout. Holčička měla dokonale tvarovanou tvářičku, byla prostě nádherná; zpod teplé růžové pletené čepice jí vyčnívaly jemné světlé vlásky. „Vypadá jako hotový andílek,“ hlesl téměř pro sebe. Vůbec se nepodobala Fabienne s jejím exotickým tmavým vzhledem. S malými ústy ve tvaru srdce a ďolíčkem na bradě se to miminko podobalo jemu mnohem víc, než si uvědomoval. „Je moje žena v pořádku?“ zeptal se znovu a sestra ho s úsměvem uklidnila. Druhá žena za oknem novorozeneckého oddělení s dítětem poodešla a uložila ho do kolébky na opačném konci místnosti. „Je unavená, ale daří se jí dobře. Teď jí dopřejeme pár hodin spánku a pak ji můžete navštívit.“ Jak tam stál a hleděl na dítě, které bylo nyní jeho, cítil se ohromený zázrakem zrození. Najednou byl tento malý, 20
Neviditelna.indd 20
14.10.2026 21:50:47
dokonalý človíček jeho, dcera, nejvyšší důkaz jeho lásky k Fabienne. Nemohl tomu uvěřit a odcházel z nemocnice s omámeným výrazem. Venku si koupil něco k jídlu. Stále mu připadalo těžké uvěřit, že se porod v délce jednatřiceti hodin považuje za standardní. Nemohl se dočkat, až své děťátko znovu uvidí a bude si ho moct pochovat a až uvidí Fabienne, snad konečně odpočinutou. Byl to pro ně významný okamžik. Nyní byli rodina, nejen muž a žena, kteří se do sebe zamilovali. Jeho život dostal nový rozměr. Byl to velmi dospělý pocit a těšil se, až ho sestra konečně zavede k Fabienne a on se s ní o své radostné pocity bude moct podělit.
21
Neviditelna.indd 21
14.10.2026 21:50:47
2 Brandon strávil v nemocnici další tři hodiny čekáním,
až se Fabienne probudí. Nakonec mu přišli říct, že je ve svém pokoji a že ji může navštívit. Zařídil jí soukromý pokoj, protože si nepřála, aby ji rušily jiné matky a děti. V domnění, že jde o drobné gesto ve srovnání se zázrakem, který ona sama po devíti měsících strádání dokázala, si pomyslel, že je to to nejmenší, co pro ni může udělat. Tiše vešel do pokoje, zatímco ona ještě spala. Vlasy měla upravené a sčesané dozadu, avšak její neobvykle bledá pleť a tmavé kruhy pod očima jasně svědčily o tom, čím vším si musela projít. Když ji políbil, otevřela oči a pak je zase zavřela. Stále se cítila grogy z léků, které jí po porodu podali, a když ji vzal za ruku a políbil ji, uniklo jí tiché zasténání. „Ach, miláčku, bylo to hrozné?“ „Ano,“ hlesla a podívala se na něj, stále šokovaná tím, jak těžká úskalí jí těhotenství připravilo. Porodní bolesti ji zastihly absolutně nepřipravenou. „Bylo to příšerné,“ lamentovala, zatímco jí slzy pomalu stékaly po tvářích a máčely vlasy. „Po tomhle už žádné další děti mít nehodlám.“ Přikývl, protože nevěděl, co říct. Viděl, jak moc ji to vyčerpalo. „To je mi líto. Ale naše holčička je nádherná. Viděl jsem ji oknem novorozeneckého oddělení.“ Fabienne se ještě před porodem rozhodla, že ji nebude kojit, protože by to její postavu navždy zničilo. Celá myšlenka kojení se jí zdála odporná. Říkala, že ve Francii kojí své děti jedině venkovanky. Nevěděl, jestli je to pravda, ale 22
Neviditelna.indd 22
14.10.2026 21:50:47
mnoho žen ve Spojených státech také kojit odmítalo. Kojení se považovalo za staromódní a trochu primitivní, a on to od ní tedy ani neočekával. „Už sis ji pochovala?“ zeptal se jemně a ona zavrtěla hlavou. „Ne, a ani nechci. Bolesti už mi způsobila dost,“ pronesla. Přikývl a doufal, že se přes to rychle přenese a nebude těžký porod dávat za vinu dítěti. Byl přesvědčen, že její mateřský instinkt vzpomínky na všechnu tu bolest brzy zastíní. Poté, co u ní strávil hodinu, se Brandon se ženou rozloučil právě ve chvíli, kdy do místnosti vešla zdravotní sestra, aby jí podala injekci proti bolesti. Fabienne trpěla bolestmi břicha a toužila po tom, aby se jí konečně ulevilo. Brandon se zastavil u prosklené stěny novorozeneckého oddělení, aby se ještě jednou podíval na dceru, ale personál měl plné ruce práce s nově narozenými miminky, a tak mu ji nikdo nemohl ukázat. Ještě před jejím narozením se dohodli na jménu pro holčičku, Antonia Marceline Adamsová, pojmenovaná po jejich matkách. Ačkoliv byla na světě teprve pár hodin, její krása byla patrná a to jméno se k ní podle Brandona hodilo. Druhý den se zdálo, že Fabienne vypadá o něco více sama sebou. Učesala si vlasy, nalíčila si rty svou oblíbenou jasně červenou rtěnkou, která na jejím nezvykle bledém obličeji ještě více vynikala. Během porodu ztratila značné množství krve. Přinesla si s sebou jednu ze svých krajkových nočních košilek a s pomocí líčidel umně zakryla tmavé kruhy pod očima. Zase připomínala nějakou filmovou hvězdu, a ne obyčejnou ženskou, která si prošla peklem. 23
Neviditelna.indd 23
14.10.2026 21:50:47
Zatímco byl Brandon u ní na pokoji, přinesli jim miminko a Brandona požádali, aby si oblékl speciální ochranný plášť, a mohl si tak dcerku pochovat. Pak se v místnosti usadil do křesla se spící dcerou v náručí a upřeně se díval na tu dokonalou malou tvářičku. Fabienne, která ho spolu s Antonií pozorovala, okamžitě zavolala sestru, aby odnesla dítě zpět do dětského pokoje. Řekla, že chce, aby ji odnesli, než se probudí a začne brečet. Fabienne strávila zbytek návštěvy tím, že mluvila o tom, jak rychle chce shodit těhotenská kila a dostat se znovu do formy. Strávila v nemocnici pět dní a během té doby ji Brandon ani jednou neviděl, že by si dítě pochovala. Když opouštěli nemocnici, měla ještě mírně oteklé břicho, ale už si stačila obléknout červené minišaty, které zdůrazňovaly její nádherné nohy, a k nim si obula lodičky na vysokém podpatku. Brandon si neuměl představit, že by jakákoliv jiná žena mohla pouhých pět dní po porodu vypadat tak svůdně a elegantně. Dětská chůva, kterou si manželé najali, na ně čekala doma a péči o dítě si vzala okamžitě na starost. Hostinský pokoj přeměnili na dětský pokoj s jednolůžkem navíc, na němž bude chůva po celý následující měsíc spát. Jednalo se o místnost na druhém konci bytu od ložnice Fabienne a Brandona, aby jim nic nenarušovalo spánek, až se dítě v noci probudí a bude chtít nakrmit. Ráno, když se vrátili domů, se Fabienne rozvalila na jejich posteli, usmála se na svého manžela, vděčná za to, že hrůza porodu je za ní a o její dítě je postaráno. Nemohla se dočkat, až vyrazí s Brandonem do společnosti. Konečně byla zase volná. On se často zastavil, aby se podíval na dcerku v dětském pokoji, ale Fabienne se o ni absolutně nezajímala. 24
Neviditelna.indd 24
14.10.2026 21:50:47