1 Mary Margaret Kellyová, zvaná Maggie, žila do
svých osmi let na čtyřech vojenských základnách. Byl to jediný život, jaký znala, a měla ho ráda. Její otec Kevin působil jako zkušební pilot letectva Spojených států amerických a za mise, které absolvoval ve Vietnamu, dostal vyznamenání. Maggiin dědeček z otcovy strany byl zase pilotem u námořnictva ve druhé světové válce. Maggie svého otce – velmi pohledného, vysokého a zábavného muže – zbožňovala. Ráda se dívala, jak létá s letadly, i když věděla, že to její matku děsí. Zato otce nevyděsilo nic. Byl velmi statečný a vždycky Maggie říkal, aby se také chovala statečně. Snažila se mu vyhovět, stejně jako její bráška Tommy. Ten říkal, že se jednou stane pilotem jako táta. Maggie byla o pět let starší než Tommy, a když měla maminka moc práce, s péčí o něj jí pomáhala. Než se Maggie narodila, její matka Emma pracovala jako zdravotní sestra, ale po mateřské zůstala s dětmi doma a měla pořád co dělat. Letectvo jim umožňovalo žít pohodlným životem. Otec, velitel letky, létal na výcvikové mise. Když bylo Maggie devět let, přestěhovali se na novou základnu v Nevadě. Matce se tam ovšem nelíbilo. Většinu času bylo horko, kromě nocí, a ona říkávala, že otcovy mise odteď budou nebezpečnější – nevysvětlila však proč. Maggie občas zaslechla, jak se kvůli tomu hádají. Kevin však svou práci miloval. Kdykoliv mluvil o létání, rozzářily se mu nejen oči, ale i celá tvář. Všechno, co se týkalo letadel, doopravdy zbožňoval. 5
Devet_zivotu.indd 5
05.11.2025 9:58:03
Pouhé tři měsíce potom, co se tam přestěhovali, odjel Maggiin otec na rutinní výcvikovou misi. Brzy ráno před odjezdem dal Maggie pusu na rozloučenou, stejně jako Tommymu, který ještě tvrdě spal. Emma vstala a sledovala z kuchyňského okna, jak manžel odjíždí. V době, kdy Tommy a Maggie snídali, zaklepali na dveře dva muži v uniformách, vešli dovnitř a usadili se s matkou do obývacího pokoje. Emma nevydala ani hlásku. Jen tam seděla a tiše vzlykala, aby ji děti neslyšely. Po chvíli muži odešli. Maggie a Tommymu pak vysvětlila, že jejich otec zemřel. Letadlo prý mělo poruchu a vymklo se kontrole. Ti muži Emmě řekli, že když to nezvládl ani Kevin Kelly, nepodařilo by se to nikomu. O tři dny později se Maggie s Tommym vypravili na otcův pohřeb. Maggie si i po letech pamatovala, jak strašně se cítila a jak nemožné pro ni bylo uvěřit, že se otec už nikdy nevrátí domů. Muži z jeho letky složili vlajku na rakev a podali ji truchlící vdově, která si ji se zavřenýma očima přitiskla k hrudi. Maggie se bála, že omdlí, ale nakonec to ustála. Stále si opakovala, že má být statečná tak, jak jí to otec vštěpoval. A také byla, dokonce statečnější, než si kdy myslela. Zatímco matka zůstávala v posteli, a i potom neustále jen plakala, dívenka se starala o brášku. Emma skoro nevstávala a Maggie tak nezbývalo než vařit i večeři. Na nějaký čas odjeli k Emminým rodičům do Oklahomy, načež se vrátili a přestěhovali se ze základny do Las Vegas. Bylo to poprvé, co se Maggie ocitla mezi civilisty a chodila do místní školy. Emma si našla práci jako pokladní v kasinu. K práci zdravotní sestry se vracet nechtěla, říkala, že už ji nedělala příliš dlouho. V Las Vegas setrvali šest měsíců, žili z jejího platu 6
Devet_zivotu.indd 6
05.11.2025 9:58:03
a z otcovy penze. Poté se třikrát stěhovali, pokaždé do jiného státu, až se nakonec usadili v Miami, kde Emma získala lepší zaměstnání. Pracovala v jednom hotelovém resortu jako lázeňská manikérka. Žila poklidným životem a o žádné schůzky s muži nestála, dokud nepotkala Harryho Shermana. Když se Emma seznámila s Harrym v miamském letovisku, kde oba pracovali, bylo Maggie čtrnáct a od otcovy smrti uplynulo pět let. Harry měl na starost vedení cateringu. Nebyl tak pohledný ani divoký jako Maggiin otec. Nejednalo se o žádného hrdinu, který by létal s letadly, ale Emma dceři řekla, že to není podstatné. Potřebovali muže, který nebude každý den riskovat život, když půjde do práce. Posteskla si, že kdyby její otec nebyl zamilovaný do toho vzrušení, které mu létání poskytovalo, byl by dnes naživu. Mohl se přece živit čímkoliv jiným. Pracovat jako tesař, instalatér, učitel nebo stavitel, jenže on místo toho miloval nebezpečí. Pokaždé, když Tommy prohlásil, že až vyroste, také bude létat s letadly, Emma ho okřikla, že pokud je mu život drahý, ať si raději najde jinou kariéru. Postupně se z povídání o otci a létání stalo tabu. Harry byl slušný člověk. Měl tichou, vážnou povahu a na rozdíl od jejich otce nevyprávěl veselé historky ani se nesmál. S Tommym a s Maggie si moc nepovídal. Podle jejich matky však měl dobrou práci. Rok poté, co se seznámili, se společně sestěhovali do jednoho bytu. Pak se s Harrym zasnoubili a o měsíc později se vzali. V době, kdy je na radnici oddávali, bylo Maggie patnáct let. Dopřáli si ve čtyřech oběd v restauraci a Harry se večer chystal jako obvykle do práce, ve městě se totiž konal velký kongres. K dětem své novomanželky se choval vcelku hezky a Maggie nijak nevadil. 7
Devet_zivotu.indd 7
05.11.2025 9:58:03
Vlastní děti neměl, a tak se snažil být otcem aspoň těm dvěma, ovšem neustále pracoval až do noci. Vedl cateringový tým, který měl na starost hotelové kongresy. Zdálo se, že Emma je s ním šťastná, ale oči se jí v jeho přítomnosti nikdy nerozzářily tak, jako když třeba jen zaslechla Kevina přijíždět či vcházet do místnosti. Její život s Harrym byl jiný. Oba tvrdě pracovali, a než se Emma vrátila ze zaměstnání domů, Maggie s Tommym trávili většinu času sami. Občas však pro sebe i Tommyho uvařila večeři. Netvořili už takovou rodinu jako v době, kdy byl jejich otec naživu. Neměli žádné společné zájmy nebo aktivity, zkrátka jen bydleli v jednom domě. A věděli, že Harry se každý večer z práce vrátí. Nikdy se nepouštěl do ničeho nebezpečného, a tak matka časem přestala mít v očích tu paniku jako dřív. Harry nebyl akční ani okouzlující, zato byl velmi spolehlivý. Pozdě večer, po příchodu z práce, se obvykle usadil před televizí a dal si pár piv. Zůstal dlouho vzhůru, a když ráno odcházeli do školy, ještě spal. Stejně jim nikdy neměl co říct. Směrem k manželce poznamenal, že na děti není zvyklý. Jednou týdně dával Maggie dvacetidolarovou bankovku nažehlenou tak, že si ji snad přinesl čerstvě z tiskárny, a pobízel dívku, aby si s kamarádkami zašla do kina nebo si koupila něco hezkého. Jednou koupil Tommymu fotbalový míč, ale neměl čas si s ním hrát. Týdenní dvacetidolarovka představovala jediný skutečný kontakt, který s ním Maggie měla. Její matka teď vypadala úplně jinak, jako by v ní spolu s jejich otcem něco zemřelo. Když bylo Maggie šestnáct a Tommymu jedenáct let, rok poté, co se matka podruhé provdala, Harryho přeložili do většího hotelu v Chicagu, patřícího do 8
Devet_zivotu.indd 8
05.11.2025 9:58:03
stejného řetězce. Nabídli mu lepší práci, s vyšším platem a větší zodpovědností. Emma z toho radostí zrovna neskákala. Říkala, že teď, když bude Harry neustále pracovat, se už neuvidí takřka vůbec. Přesto se přestěhovali a dostali hezčí byt než ten, který měli v Miami. Maggie se každý den stýskalo po Floridě a jejích přátelích. Škola, do níž chodila v Chicagu, byla mnohem větší než ta v Miami. Tommy chodil do jiné, pár bloků od té její, a ani jemu se tam nelíbilo. Emma se toužila přestěhovat na předměstí, ale Harry namítal, že potřebuje bydlet poblíž práce. Nabídli jí úvazek v hotelovém obchodě se suvenýry a ona se občas vplížila dolů za svým manželem. V té době už spolu žili dva roky a podle Maggie vedle sebe vypadali jako dva cizinci. Párkrát se na to zkusila matky zeptat, ale ta tvrdila, že se jí jejich život líbí, protože je bezpečný. Říkala, že o nic jiného momentálně nestojí. Schovala všechny Kevinovy fotky, ale Maggie si dvě z nich ponechala v zásuvce svého stolu, kde si je mohla kdykoliv prohlédnout, a jednu, na níž byl jejich otec v letecké uniformě, věnovala bratrovi. Harry vypadal ve srovnání s jejich otcem jako malý obtloustlý stařík. Kevin byl vysoký, štíhlý a neustále se usmíval. Emmě bylo v době jeho smrti dvaatřicet let, v sedmatřiceti se pak seznámila s Harrym a teď jí tedy bylo devětatřicet. Maggie měla kamarádky s matkami v tomto nebo i vyšším věku, ale ty se zdály stále mladé a plné života. Emma oproti nim vypadala staře. Harry, čerstvý padesátník, vypadal ještě starší. Maggie svého otce vždy považovala za muže, co má šmrnc, a její matka bývala za jeho života hezká, teď už však nikoliv. Zdálo se, že jí to nevadí, a Harrymu taky ne. Jako manžel byl oddaný a zodpovědný a měl ji rád takovou, 9
Devet_zivotu.indd 9
05.11.2025 9:58:03
jaká byla. Někdy mluvila o tom, že by se vrátila k ošetřovatelství, ale uplynula už spousta let a směny byly příliš dlouhé, a tak místo toho brala podřadnější práce. Maggie snila o tom, že se po maturitě vrátí na Floridu. Chybělo jí teplé počasí a přátelé, které si tam našla. Stěhování do jiného města jako civilista však nebylo totéž, co stěhování ze základny na základnu. V armádě člověka totiž vždycky přivítali s otevřenou náručí a pomohli mu se zabydlet. V civilu vám to nikdo neusnadňoval. Museli jste se zorientovat a nové přátele si v nové škole najít sami. A většina holek byla protivná. Když bylo Maggie sedmnáct – po tom, co se přestěhovali do Chicaga – začala chodit do posledního ročníku střední školy. V jídelně každý den obědvala sama. Mezi partu populárních holek se nedostala, ale bylo jí to fuk, stejně o ně nestála. Nevšiml si jí ani žádný z chlapců, i ti jí ovšem byli šumafuk. Známky měla dobré, ale v nové škole se jí nelíbilo. Své učitele téměř neznala. Nikdy se ji neobtěžovali poznat blíž. Po maturitě se plánovala přihlásit na státní vysokou školu, přestože zatím nevěděla, co chce studovat. Matka jí sehnala letní brigádu jako servírka v hotelu. Přestože tu práci nenáviděla, nenapadlo ji, co jiného by měla dělat. Nevěděla ani jistě, jestli chce na vysokou, ale matka tvrdila, že by to od ní otec očekával, takže to vnímala jako svou povinnost. Jednoho dne Maggie odcházela ze školy, když se vedle ní někdo mihl. Cítila, jak se jí kolem obličeje prohnal vítr. Kdyby se přiblížil o maličko víc, býval by ji ten člověk srazil k zemi, ale dával pozor, aby se tak nestalo. Ani si nebyla jistá, kdo nebo co to bylo. Otočila se a spatřila kluka na skateboardu, který uháněl šílenou rychlostí. Ohlédl se a zamával jí. Tak oslnivý úsměv neviděla od dob svého otce. Byl také vysoký 10
Devet_zivotu.indd 10
05.11.2025 9:58:03
jako Kevin, měl světle hnědé vlasy, a když se za ní otočil, zdálo se jí, že má modré oči. Na hlavě měl pletenou čepici, v chladném podzimním větru staženou do čela. Chtěla na něj zakřičet, ať si dává pozor, aby někoho nesrazil, ale nestihla to. Ještě se usmíval, když zahýbal za roh a zmizel z dohledu. Na moment ji to setkání vykolejilo, ale pak šla za Tommym na autobusovou zastávku, odkud měli jet společně domů, a kluka na skateboardu vytěsnila z paměti. Znovu ho uviděla až o několik dní později, po cestě do školy. Seskočil ze skatu a zbývající kus cesty do školy šel se skateboardem v ruce vedle ní. „Na chodníku se na skatu jezdit nesmí,“ pokárala ho. „Já to taky nedělám. Jenom jsem tě chtěl pozdravit,“ opáčil s tím širokým úsměvem, který mu vycházel z jasně modrých očí a proměnil celý jeho obličej. Měl auru chlapecké nevinnosti. „Málem jsi mě srazil k zemi.“ Zamračila se. Nevěděla, co jiného mu má říct. Ještě s žádným klukem nechodila. Holky ve třídě byly mnohem víc v pohodě než ona. Ve srovnání s nimi připomínala mimino. Ve svých sedmnácti se zatím s klukem líbala jen jednou. Ten se ale opil na školním plese a ona od něj nakonec vyděšeně utekla. „To teda ne,“ protestoval chlapec razantně. „To bych nikdy neudělal. Sledoval jsem tě. Seš ve škole nová?“ Zajímala ho a působil sebevědoměji než ona. Při rozhovoru s ním se jí potily dlaně, nicméně se snažila tvářit lhostejně. „Jsem tu od loňska. Přestěhovali jsme se sem v dubnu z Miami.“ Hvízdl. „Páni. Tak to je pořádná změna. Aspoň co se týče počasí.“ 11
Devet_zivotu.indd 11
05.11.2025 9:58:03
„I tady ve škole je to dost jiný,“ připustila. Všiml si, že se s nikým moc nedruží, od ostatních dívek si udržuje odstup. Byla to velká škola, ale nebylo snadné najít si přátele. „Proč zrovna do Chicaga?“ zeptal se. „Nevlastní táta tu dostal práci, takže jsme se museli přestěhovat.“ „Naši jsou taky rozvedení,“ posteskl si. „Někdy je to na nic, co?“ „Můj táta před osmi lety umřel. Máma se znovu vdala, když mi bylo patnáct,“ řekla tichým hlasem. „To mě mrzí. Tak to máš hodně těžký. Umřel na rakovinu?“ zeptal se opatrně. „Dělal zkušebního pilota u letectva,“ pronesla hrdě. „A taky pilota stíhačky ve Vietnamu. Na jeho letadle se ale něco porouchalo a pak se zřítilo. Bývala s ním zábava, hodně jsme se stěhovali. V civilu je to jiný, už to taková legrace není.“ Podívala se mu do očí, když jí podržel dveře a společně vešli do školy. Říkal, že je také ve čtvrťáku. V jejich ročníku bylo tisíc dětí, což ještě více ztěžovalo seznamování, a ona měla plachou povahu. Než se přestěhovali do Miami, chodila na spoustu různých škol, ale pořád ještě si nezvykla. Nováčci to zkrátka neměli snadné. Připadalo jí, že děti civilistů jsou mnohem snobštější než děti vojáků, zvlášť dívky. V armádě se to, jak se na člověka budou dívat, odvíjelo od hodnosti jeho otce. Tady záleželo na úplně jiných věcech: kde bydlíš, co nosíš, jakým autem jezdí tvůj otec, jaké zaměstnání mají rodiče. Neměla nic, co by mohlo na ostatní dívky zapůsobit, a tak se o to ani nesnažila. „Tvůj táta musel být bezva chlap. Já bych se chtěl po škole naučit lítat na rogalu,“ prohodil s úsměvem. 12
Devet_zivotu.indd 12
05.11.2025 9:58:03
„Chceš se stát pilotem?“ S tou otázkou se jí rozzářily oči. Byla to pro ni známá půda. Konečně. „Chtěl bych toho spoustu. Třeba závodit na motorkách. Mám kamaráda, který mi o víkendech půjčuje tu svou.“ „To je nebezpečný,“ poznamenala. „Stejně jako všechno, co za něco stojí. Chci si vyzkoušet třeba skákání z letadla, abych viděl, jaký to je,“ řekl, usmál se a pak se na ni lítostivě podíval. „Za pět minut mi začíná hodina. Ekonomie. Vůbec mi to nejde.“ „Mně taky ne,“ přiznala s úsměvem. „Zato mě baví dějepis a španělština.“ „Já školu nesnáším,“ řekl. Ona si v poslední době říkala vlastně totéž. Její škola v Miami byla menší a přehlednější a španělštinu se naučila od svých hispánských spolužáků. Tady nikdo španělsky nemluvil. „Tak se měj,“ rozloučil se s ní a zastavil se u skříňky, aby si odložil skateboard. Prošla kolem něj ke své skříňce na druhém konci chodby. Bylo fajn moct si s ním na chvilku popovídat. Několik dní ho pak neviděla, načež ji v pátek dohnal, když odcházela ze školy. Spěchala, bála se, aby nevyzvedla pozdě Tommyho, který na ni čekal na autobusové zastávce. „Chceš zítra vidět, jak závodím?“ zeptal se. „Kámoš mi dovolil přihlásit se na závod na jeho motorce. Právě jsem oslavil osmnáctiny, řidičák už mám.“ Přemýšlela o tom a rozhodla se, že se na něj přijde podívat. Připadalo jí to vzrušující. Nevěděla, co by na to řekla její matka. Asi by se jí to nelíbilo, ale Maggie se ptát nehodlala. Její máma přece nemusela vědět všechno. Bude muset najít někoho, u koho by Tommy počkal. 13
Devet_zivotu.indd 13
05.11.2025 9:58:03
Hlídala ho o sobotách, zatímco matka pracovala v hotelovém obchodě se suvenýry. Povýšili ji na vedoucí. „Hlídám svýho bráchu. Když najdu někoho, kdo se o něj postará, přijdu. Kde to je?“ Dal jí adresu. Bylo to na staré trati, autobusem daleko od místa, kde bydlela, ale ten kluk ji vážně zaujal. Uvědomila si, že stále nezná jeho jméno. „Vezmi bráchu s sebou. Kolik mu je?“ „Je mu dvanáct. Nejspíš by to vykecal mámě, ale určitě by se na ten závod taky rád podíval.“ „Tak ho klidně přiveď.“ „Máš nějaký sourozence?“ Zavrtěl hlavou. „Ne. Rodiče se rozvedli, když mi byly dva roky. Vždycky, když se vidí, tak se akorát hádají. Žiju jenom s mámou. Otec pracuje na lodích, všude možně. Moc se s ním nevídám.“ Přikývla. Každý z nich měl své vlastní trable, s nimiž se musel vypořádat. „Jak se jmenuješ?“ zeptal se pak. „Maggie Kellyová.“ „Já jsem Paul Gilmore,“ řekl a oba se na sebe usmáli. „Pokusím se na ten tvůj závod přijít,“ slíbila, přestože si nebyla jistá, jestli to zvládne, a pak se rozběhla za bratrem, než bude vážně pozdě. Měla štěstí. Jakmile potkala Tommyho na autobusové zastávce, řekl jí, že ho na druhý den pozval kamarád, aby k němu zašel na grilování a pak tam přespal. Přátele si nacházel snáz než ona. Ale bylo mu teprve dvanáct a kluci nebyli až tak komplikovaní jako dívky v jejím věku. Většina z holek s někým buď chodila, nebo se pohybovaly v partě. Ona do žádné nikdy nepatřila, nechtěla se předvádět a neuměla hrát hry, které kluky jejího věku přitahovaly. To se na ní Paulovi líbilo. Vypadala jako milá holka, se kterou se dalo 14
Devet_zivotu.indd 14
05.11.2025 9:58:04
mluvit. Taky byla hezká, takovým přirozeným způsobem. Měla lesklé tmavé vlasy, zelené oči a nenosila make-up. Byla vysoká a štíhlá, měla pěknou postavu. Domníval se, že ta holka ani neví, jak je krásná. Když druhý den vysadila Tommyho u kamaráda, autobusem se nechala dovézt na místo, kde se měl konat závod. Venku bylo velmi chladno. Posledních pár bloků musela ujít pěšky, a když dorazila, ruce i tváře měla úplně zmrzlé. Na tribunách seděl malý dav sestávající převážně z mužů, kteří se přišli také podívat. Dorazila právě včas, aby viděla, jak Paul závodí. Skončil třetí z tuctu chlapců a mužů starších než on. Jezdili většinou na repasovaných motocyklech. Po projetí cílové čáry mu však řídítka motorky vyklouzla a on utrpěl ošklivou tržnou ránu na jedné ruce a odřel si i tvář. Když k němu došla, krvácel. Pomohla mu postižené místo vyčistit. Nezdálo se, že by mu to zranění vadilo. Zářil štěstím, že si vybojoval třetí místo. Všichni ostatní účastníci závodu ho plácali po zádech a jeden z nich mu podal pivo. V tom dojetí ani necítil, že má na tváři spoustu škrábanců. Nabídl Maggie, že ji sveze na zadním sedadle vypůjčené motorky ke svému domu, což prý bylo nedaleko. Při pohledu na zchátralé stavení, u kterého nakonec zastavili, se zarazila. Kamarádovu motorku zaparkoval do garáže a pak vešli do domu, který připomínal spíše chatu. Uvnitř to páchlo zkaženým jídlem a vypadalo to tam šedivě a ošuntěle. Sledoval, jak na jeho obydlí zareaguje, ale nezdálo se, že by jí dělalo velké starosti. Nezajímalo ji ani tak místo, kde žije, jako spíš on sám. Až doposud si sem ještě nikdy žádnou dívku nepřivedl. „Nebolí tě ta tvář?“ zeptala se. 15
Devet_zivotu.indd 15
05.11.2025 9:58:04
„Vůbec!“ Byl celý špinavý, s rukávem bundy roztrženým v místě, kde se řízl do ruky. „Takhle jsem se ještě nepobavil.“ „Myslíš to s těmi závodními motorkami po škole vážně?“ Nadšeně přikývl a v očích se mu zablýsklo, což jí připomnělo, jak se tvářil otec, když mluvil o létání. „Myslím. Až budu starší, chci být v něčem nejlepší. Nějaký druh závodění. A motorky miluju.“ To na něm bylo vidět. V poloprázdné ledničce našel limonádu, kterou jí nalil, a pak se spolu posadili na prohýbající se otlučený gauč a chvíli si povídali. Potom mu řekla, že už musí jít. Měla před sebou dlouhou cestu domů a chtěla tam dorazit dřív, než se matka vrátí z práce. Nerada by jí vysvětlovala, kde byla. „Nechceš zítra zajít do kina?“ navrhl a ona s nesmělým úsměvem přikývla. „Ano, to bych moc ráda.“ Doprovodil ji na autobusovou zastávku a ona na něj celou cestu domů i večer myslela, aniž by se s novými zážitky svěřila matce. Druhý den se s Paulem setkala u kina v centru města. Překvapilo ji, že přijel na motorce. Když promítání skončilo, ještě se s ním projela, ale pak se raději nechala vysadit o několik bloků dál od jejich domu. Kdyby tu motorku viděla matka, přetrhla by ji jako hada. Motocykly nebo cokoliv rizikového měla přísně zakázáno. Emma se bála, že ona nebo Tommy dopadnou jako jejich otec. Nepřála si ani, aby její syn třeba sportoval. On však toužil za dva roky, až se dostane na střední, hrát fotbal. Měl na to postavu a otcovu sílu a obratnost. Maggie se jízda na Paulově motorce líbila. Byla vzrušující. Svěřila se mu, že by její matku popadl amok, kdyby se to dozvěděla. 16
Devet_zivotu.indd 16
05.11.2025 9:58:04
„Ona na nás pořád naléhá, abychom se vyhýbali všemu nebezpečnýmu. Od doby, co mi umřel táta, je to takhle pořád.“ „Tak to se jí asi moc líbit nebudu, co?“ „Hlavně si tu motorku neber s sebou, jestli k nám někdy přijedeš na návštěvu.“ Matce o Paulovi pověděla až po Vánocích, a to ho zmínila jen tak mimochodem s tím, že se jedná o kamaráda ze školy. Pozvala ho na večeři a on přišel v džínách, staré kožené bundě a teniskách. Byl to hezký kluk s plavými vlasy a modrýma očima, který se choval velmi zdvořile, ovšem Emma si ho i tak podezřívavě měřila. Vyzařovala z něj jakási sebejistota, která jí byla až příliš povědomá a kterou už nikdy nechtěla vidět, rozhodně ne v blízkosti svých dětí. Měl v sobě jakousi děsivou zralost a sebevědomí pramenící z těžkého dětství a dospívání. Byt, kde Maggie bydlela, byl mnohem hezčí než ošuntělá chalupa, v jaké žil on, s okny, která nešla pořádně dovřít, a skučící meluzínou. „Jednou vydělám velký prachy,“ oznámil zničehonic Maggie, když se společně procházeli kolem jezera. Jeho slova ji pobavila. „Jak to chceš udělat? Vyloupit banku?“ „Nevím. Ale určitě se mi to podaří. A koupím mámě pořádný bydlení,“ prohlásil se zasněným pohledem. Způsob, jakým to řekl, ji dojal. „Já ani nevím, co chci v budoucnu dělat,“ řekla. „Moje máma říká, že jediný, na čem záleží, je mít stabilní a bezpečný život. Opakuje to furt dokola.“ Maggie už toho měla dost. „Mně je tohle fuk,“ opáčil Paul. „Chci dělat něco vzrušujícího. Lezení po horách, závody na motorkách, 17
Devet_zivotu.indd 17
05.11.2025 9:58:04
seskoky padákem…“ Oči mu planuly, jako by se při tom už viděl. „To mě třeba děsí horský dráhy. A než abych skočila z letadla, třeba padákem, to bych radši umřela,“ zašklebila se Maggie. „Vidíš, a já bych za to dal bůhvíco,“ řekl. Jejich románek trval až do jara. Byl Maggiinou první vážnou láskou, dokud jí ho matka nezatrhla. Jednou, když přijel na návštěvu, prohodil něco o tom, že hodlá po maturitě závodit na motorkách, a Emma pak přišla do pokoje své dcery s výrazem, jako by nastal konec světa. „Zahráváš si s ohněm,“ pronesla ledovým hlasem. „Nevíš, co děláš. On miluje nebezpečí, Maggie. Je to divoch. Má to vepsané ve tváři. Nebezpečí představuje pro chlapy jako on drogu. Podobá se tvému otci a tobě akorát tak zlomí srdce. Dřív nebo později ti totiž umře a z tebe bude vdova. Chci, aby ses s ním přestala stýkat.“ Maggie to znělo jako smrtelný ortel. Byl to její jediný přítel. „Já si ho přece neberu, mami. Jsme ještě děti.“ „On není dítě. Je to mladý muž a je nebezpečný. Mohla by ses s ním zabít, kdybys byla tak bláhová, že bys nasedla na tu jeho motorku. Tohle už znovu zažít nehodlám. Přišli jsme o tvého tátu. Nemám v úmyslu ztratit tebe ani Tommyho. Paul ti přinese jen samé neštěstí. Kdykoliv mluví o závodění, rozzáří se mu oči.“ „Vždyť je to kluk. On z toho vyroste,“ namítala Maggie ve snaze uhájit své právo se s ním vídat. Nechtěla se Paula vzdát. „Takoví kluci zůstanou kluky napořád. Z toho nevyrostou. Záleží jim na tom, aby riskovali svůj život, víc než na tobě. Když tu byl naposledy, říkal, že chce jednou vylézt na Everest. Maggie, drž se od něj dál.“ 18
Devet_zivotu.indd 18
05.11.2025 9:58:04
Emma měla při těch slovech slzy v očích. Tommy ji zaslechl z vedlejšího pokoje a pak se na to Maggie zeptal. „Ty se s ním chceš rozejít?“ „Do toho ti nic není,“ obořila se na něj Maggie a od té chvíle už o Paulovi nemluvila. Scházeli se tajně. Několikrát se s ním málem vyspala, ale bála se, že by mohla otěhotnět, a necítila se na to připravená. Snažil se jí ty obavy vyvrátit, ale ona se nedala a uchovala si panenství až do maturity. Měla o čem přemýšlet. Dostala se na všechny vysoké školy, na které si podala přihlášku, a rozhodla se nastoupit na státní univerzitu v Ohiu. Paul si bral na půl roku volno, aby mohl přemýšlet, co dál. Mířil do jižní Kalifornie na závody a za otcem – pokud by během té doby připlul do přístavu. Závody však byly jeho prioritou. Chystal se odjet dva týdny po maturitě, zatímco Maggie měla další letní brigádu v hotelu, než v srpnu odjede do Ohia. Paul se toužil usadit v Kalifornii, tedy až se tam dostane. Studovat na místní škole, ať už bude bydlet kdekoliv. Jejich cesty se teď musely nevyhnutelně rozejít. Věděli, že se to stane. Byla do něj zamilovaná, ale co víc, stal se jejím nejlepším přítelem. Mohla mu říct cokoliv. Věděl o ní všechno, o jejích nadějích a obavách i o tom, jak moc postrádá otce. Občas ji ty pocity zaplavily jako přílivová vlna. Nechápala, jak může její matka milovat Harryho po vztahu s někým, jako byl její otec. Emma byla teď ale tak vyděšená, ze všeho měla strach. Harry byl večer po příchodu z práce vyčerpaný, ale jí to nevadilo, stejně nikam do společnosti chodit nechtěla. Bylo těžké uvěřit, že je jí teprve čtyřicet. Podle Maggie vypadala spíš na osmdesát. Harry jakbysmet. Po večerech se jen dívali na televizi a pili pivo. Nebyli žádní opilci, ale na matce poznala, 19
Devet_zivotu.indd 19
05.11.2025 9:58:04
že trpí depresí, a to už léta. Maggie si ani nebyla jistá, jestli její matka Harryho vůbec miluje. Byl to snad ten nejnudnější muž na světě. Žil však životem zcela bez rizika, a nic víc její matka nepotřebovala. „Kdy tě zase uvidím?“ zeptala se Maggie Paula. Schylovalo se k jeho odjezdu. Byla ráda, že se s ním nevyspala. Teď už viděla, že se ten kluk nedá zkrotit. Divoký způsob života nejspíš povede až nadosmrti. Matka se v tomto ohledu zřejmě nemýlila. „Já nevím, Mag,“ odvětil smutně. „Budeš mi chybět.“ Tomu sice věřila, ale zřejmě ji nebude postrádat natolik, aby s ní zůstal nebo se vrátil. Toužil teď poznávat svět a prožít bůhvíjaká rizika a zázraky, které se namanou. Nic z toho se Maggie nezamlouvalo. Touhu po nebezpečí s ním nesdílela. „Dávej na sebe pozor,“ požádala ho a málem se nechala přemluvit, aby se s ním tu noc milovala. Nechtěla ale přijít o panenství s klukem, kterého už možná nikdy neuvidí. Na to byla příliš rozumná. Jejich poslední společná noc byla pro oba sladkobolná. Matce řekla, že přespí u kamarádky, ale přitom se s Paulem ubytovali v motelu, každý zaplatil polovinu. Když vyšlo slunce, Paul odjel na vypůjčené motorce. Otočil se a usmál se na ni, slunce mu zlatě ozářilo světlé vlasy, pak jí zamával a zmizel za rohem. Šla domů, a když přemýšlela o tom, kam teď Paul půjde, jaké výzvy a jaké hory zdolá, zabolelo ji z toho u srdce. Ještě ten den si za našetřené peníze koupil Paul motocykl, na němž se vydal do Kalifornie. Den před odjezdem jí sice zavolal, ale už se za ní nestavil. Oba tušili, že se jejich cesty pravděpodobně navždy rozejdou. A Maggie si uvědomovala, že na něj nikdy nezapomene. Navždy pro ni zůstane prvním přítelem, první velkou láskou. 20
Devet_zivotu.indd 20
05.11.2025 9:58:04
2 V
Ohiu se Maggie moc líbilo. Čas strávený s Paulem v posledním ročníku střední školy jí dodal sebedůvěru. Říkával jí, jak je chytrá a jiná než ostatní dívky. Připadala si díky němu výjimečná. Na státní univerzitě v Ohiu vystudovala dějiny umění a navštěvovala kurzy umění a designu. Absolvovala i lekce z oblasti obchodu, neboť se domnívala, že by se jí jednou mohly hodit. Maggie byla krásná tmavovláska s pěknou postavou. Excelovala také ve sportu a ráda chodila na fotbalové zápasy s mladíky, se kterými randila. Jeden kluk, s nímž chodila ve druhém ročníku, se chtěl přidat k námořnictvu a stát se příslušníkem SEAL, elitní jednotky amerického námořnictva pro speciální operace. Když o něm Maggie řekla matce, ta se proti jejich vztahu důrazně ohradila. Přísahala, že to bude další chlap posedlý vším nebezpečným, který jí zlomí srdce, ale Maggie si to vymluvit nedala a přišla s ním o panenství. Nakonec se jeden druhého nabažili. V té době už o Paulovi rok neslyšela. Ze začátku jí posílal pohlednice. Vyhrál řadu závodů v jižní Kalifornii, načež se vydal závodit do Mexika. Poté napsal, že uvažuje o studiu na veřejné vysoké škole v San Diegu, ale ještě se nerozhodl. Víc než škola ho lákalo všechno to, čeho chtěl dosáhnout. Znovu jí napsal, aby jí sdělil, že se chystá na horolezecký výstup do Argentiny, a poté od něj dostala pohlednici, na které stálo, že je na treku v Nepálu. Uvedl, že bere jakoukoliv drobnou práci, která se naskytne, a šetří, aby se mohl vydat na další etapu svého putování, jakmile to bude možné. Do San 21
Devet_zivotu.indd 21
05.11.2025 9:58:04
Diega evidentně nakonec nejel. Zajímalo ji, jestli se někdy usadí, moc šancí tomu ale nedávala. Svět byl příliš velký a plný věcí, které ho vzrušovaly. Na rozdíl od ní měl neukojitelnou touhu po dobrodružství, zatímco ona se prostě – a nejen proto, co jí do hlavy vtloukala matka – nechtěla toulat po celé zeměkouli a hledat hory, na které by mohla vylézt, a výzvy, které by mohla překonat. Po studiích se vrátila do Chicaga. Tommy tehdy chodil do čtvrťáku na střední a v osmnácti, po maturitě, málem zlomil matce srdce, když jí oznámil, že vstupuje do námořnictva. Říkal, že se mu tam podaří získat lepší vzdělání. Nakonec se chtěl stát leteckým inženýrem a námořním pilotem. V létě po maturitě absolvoval důstojnický kurz a zavázal se, že u námořnictva stráví po vysoké škole tři až pět let. Prodělal specializovaný výcvik, létal na stíhačkách, a kdykoliv ho Maggie viděla, opakoval, že je šťastný. Vypadal stejně jako jejich otec, a právě tak i miloval létání. Po výcviku, až ho z námořnictva nechají odejít, plánoval pracovat pro nějakou firmu, jako je Boeing. Skvělé místo by tam získal snadno. Jeho kariérní dráha pro něj očividně byla ta pravá. Maggie měla tehdy také dobré zaměstnání. Pracovala ve finančním oddělení jedné televizní stanice. Dostávala slušný plat a našla si malý byt v Chicagu. Její matka a Harry se konečně přestěhovali na předměstí. Harrymu bylo jednašedesát a plánoval, že za čtyři roky odejde do důchodu, bude hrát golf, dívat se na televizi a popíjet pivo se svou ženou. Oběma to úplně stačilo. Maggie zjistila, že jí to jde dobře s financemi, a tak své sny o umění a designu odsunula stranou. Chtěla si najít solidní práci, na kterou by se mohla spolehnout, 22
Devet_zivotu.indd 22
05.11.2025 9:58:04
a ne riskovat a snažit se rozvinout talent, který by se nemusel nikdy projevit. Od své matky se naučila, jakou hodnotu má jistota a jak důležité je být v bezpečí. Přestože si kladla vyšší cíle než její matka, Emma ji přesvědčila, že jistota je pro spokojený život nezbytná. Ve dvaceti třech letech byl Tommy jako námořní pilot poslán do Iráku. Jejich matka se kvůli tomu nesmírně trápila. Dala dokonce výpověď v hotelu a každý den seděla přilepená u televize, sledovala CNN a děsila se toho, co se dozví. V Iráku sloužil bezmála čtyři měsíce, když se naplnila její nejhorší noční můra. Tommyho letadlo bylo sestřeleno a při bombardování konvoje explodovalo. Nenašly se žádné ostatky, které by mohli poslat domů, a Emma na pohřbu připomínala chodící mrtvolu. Nikdy se z toho nevzpamatovala. Tiskla se k Harrymu, jako by ji chránil před utonutím. On a Maggie jí pomohli k oltáři k prázdné rakvi zahalené vlajkou, kterou složili a podali Emmě, stejně jako tehdy před devíti lety za Kevina. Maggie měla o matku takový strach, že dala v práci výpověď a tři měsíce se o ni starala, nicméně Emma se z této tragédie nikdy nevzpamatovala. Vypadala omámeně a roztěkaně a ze všeho měla šílený strach. Plakala, když Harry odcházel do práce, a z domu vyrážela jen zřídka. Ruce se jí silně třásly a o šest měsíců později jí diagnostikovali Parkinsonovu chorobu a demenci. Maggie však věděla, že její matka umírá na zlomené srdce. Ztráta syna pro ni byla tou poslední kapkou. Kvůli jejich lásce k létání a k vlasti přišla o dva muže svého života. A Maggie ztratila otce a bratra. Když Tommy zemřel, bylo jí osmadvacet a také se tehdy hodně změnila. Teď už lépe chápala, co se jí matka snažila vštípit – že je pro život nejdůležitější stabilita a bezpečí. 23
Devet_zivotu.indd 23
05.11.2025 9:58:04
Nikdy už si tím nechtěla znovu projít. Každou noc ji trápily noční můry, zdálo se jí o otci nebo o bratrovi, jak se zřítili v letadle. Když Harry najal ošetřovatelku, která se o Emmu starala přes den, začala si Maggie hledat novou práci. Chtěla si najít něco v muzeu nebo v galerii, ale nakonec skončila jako recepční v účetní firmě. Nebyla to bůhvíjak vzrušující práce, ale jednalo se o nejlepší nabídku, jakou v té době dostala, a to u dobré firmy se slušnou reputací. Nabídli jí vcelku ucházející plat a měla možnost starat se o drobné účetnictví. Řekla si, že si později najde něco lepšího. Neměla v úmyslu zůstat tam napořád, jen na chvíli, aby se vrátila do pracovního procesu. Připadalo jí to jako šetrný způsob, jak začít znovu po traumatu, kterým si prošla. Při pohovorech jí byli zaměstnanci firmy sympatičtí. Všichni se zdáli být přímí, přátelští a poctiví. Firmu vlastnil jeden starší muž a vedl ji jeho syn Brad Mackenzie, kterému bylo třiatřicet let a mluvilo se o tom, že v budoucnu podnik zdědí. Byli to laskaví a ohleduplní lidé. Věděli, že přišla o bratra a ošetřovala matku, a soucítili s ní. Dva měsíce poté, co do firmy nastoupila, pozval Brad Maggie na rande. Zprvu váhala. Nemyslela si, že je dobrý nápad začít si něco se synem šéfa. Kdyby to dopadlo špatně, mohla by dostat padáka nebo by musela dát výpověď. Zdálo se jí to příliš riskantní, jenže on k ní byl tak milý a tolik o ni stál, že nakonec podlehla a začali spolu chodit. I ve svém oslabeném stavu její matka prohlásila, že Brad je dokonalý. Mackenzieovi byli rodinou se stabilním zázemím a Brad byl jejich jediný syn. Studoval na Severozápadní univerzitě ve státě Illinois, při škole hrál fotbal a miloval baseball. Na 24
Devet_zivotu.indd 24
05.11.2025 9:58:04