001-003 Pokuseni.qxp_Sestava 1 23.01.2024 12:56 Stránka 3
Pokušení
IVY SMOAK
Pokuseni 1_Pokuseni_blok_320_stran_TBB.indd 1
01.02.2024 13:34
ČÁST YI
Pokuseni 1_Pokuseni_blok_320_stran_TBB.indd 3
01.02.2024 13:34
1. kapitola Úterý Z batohu jsem si vytáhla mobil a otevřela jsem si zprávy. Žádná nově příchozí tam na mě nečekala. Hodila jsem telefon zpátky do batohu a zadívala se na kelímek s kávou. Tvrdil, že mu chybím, proto jsem přijela do kampusu o něco dřív, abych ho překvapila, ovšem ani v jednom ze dvou případů mi hovor nepřijal. Neměla jsem mu podruhé volat. A tak jsem si sedla v jeho oblíbené kavárně a doufala, že tu na něj náhodou narazím. Včera se do školy naštěstí vrátila moje spolubydlící a kamarádka Melissa, takže už aspoň nebudu v našem pokoji na koleji sama. V dešti jsme vyrazily na Main Street nakoupit učebnice a zbytek dne jsme strávily povídáním o tom, co jsme přes léto dělaly. Hlavně jsme si tedy stěžovaly na minimální mzdu, kterou nám na brigádách platili. Byl to její nápad, abych si sem šla sednout na kafe. Prý že ho tady třeba náhodou potkám. Dokonce mi ráno pomohla s účesem a make-upem. Zatím se ale neukázal a já si začala připadat jako stalkerka. Zazvonil mi telefon. Nedočkavě jsem se po něm natáhla, přejela jsem palcem přes displej a zadívala se na ikonu 5
Pokuseni 1_Pokuseni_blok_320_stran_TBB.indd 5
01.02.2024 13:34
I V Y SM OA K
aplikace zpráv. To mi však jen budík oznamoval, že je nejvyšší čas, abych se vydala na první hodinu. Potřebovala jsem se dostat na opačný konec kampusu. Rychle jsem zapnula batoh a zavěsila si ho na rameno. V kavárně panoval ruch. Ani ostatní studenti očividně nebyli zvyklí vstávat takhle brzy, a tak si sem přišli pro nezbytnou dávku kofeinu. Do jedné ruky jsem chytila deštník, do druhé kelímek s kávou a proklestila jsem si cestu mezi ostatními zákazníky. Podlaha byla kluzká z toho, jak dovnitř všichni příchozí nanosili vodu z kaluží na chodníku. Navzdory Melissiným protestům jsem si obula holínky, šťastná, že je mám, protože mi nohy na mokré podlaze podklouzly. Díky gumovým podrážkám se mi podařilo udržet rovnováhu, vtom však do kavárny někdo náhle vešel. Dveře narazily do mého kelímku, káva mi vystříkla na tílko a kelímek mi vyletěl z ruky. Zase jsem začala padat k zemi, když mě chytily dvě silné paže a udržely mě na nohou. „Moc se omlouvám. Jste v pořádku?“ zeptal se hluboký hlas. „Ano,“ odpověděla jsem, aniž bych odtrhla oči od podlahy. „Káva už nebyla horká.“ Nezmínila jsem se, že vychladla, protože jsem tu vysedávala půl hodiny jak posedlá stalkerka. Pomalu ode mě odtáhl ruce. „Obávám se, že jste se kvůli mně polila.“ Shlédla jsem na hnědé skvrny na svém modrém tílku. „A sakra. V osm mi začíná přednáška. Nemám čas se převléknout.“ Kéž bych si s sebou vzala na ochranu před deštěm trenčkot, a ne jen deštník. „Tumáte.“ Odložil svou brašnu a svlékl si šedý svetr. Přitom se mu mírně nadzvedla bílá košile, kterou měl pod ním, a tak jsem zahlédla jeho pevné břišáky. Zvedla jsem 6
Pokuseni 1_Pokuseni_blok_320_stran_TBB.indd 6
01.02.2024 13:34
POKUŠENÍ
oči k jeho obličeji. Vypadal, jako by vystoupil ze stránek módního magazínu, starší, nejspíš doktorand. Vlasy měl tmavě hnědé a mokré deštěm. Trčely mu do všech stran, jako by si je prohrábl rukou. Ostře řezaná čelist a ve tvářích dolíčky. Jeho oči měly stejně tmavě hnědou barvu jako vlasy a upřeně na mě hleděly. Rozbušilo se mi srdce. Podal mi svůj svetr. „To nevadí. Nemůžu si ho vzít,“ zasmála jsem se rozpačitě. „Nějak to zvládnu.“ Ustoupila jsem stranou, aby mohl projít kolem mě. Cítila jsem, jak mi začínají hořet tváře. „Trvám na tom.“ Na tváři mu pohrával mírný úsměv. „Je první den přednášek.“ Pokrčil rameny. „Určitě chcete udělat dobrý první dojem.“ Převzala jsem si od něj svetr. „Děkuju,“ pověděla jsem tiše a přetáhla si svetr přes hlavu. Byl mi příliš velký, ale na dotek příjemný. Sálala z něj sladká vůně kolínské, z níž se mi zatočila hlava. Přistihla jsem se, že na muže zírám. „Omlouvám se, musím jít, jinak přijdu pozdě.“ Byl tak pohledný, až jsem se samou nervozitou chovala ještě nemotorněji než obvykle. Pootevřel rty, jako by chtěl něco říct, ovšem zas je zavřel. Vděčně jsem se na něj usmála a vyšla z kavárny. Cestou na přednášku jsem si uvědomila, že nejspíš vypadám hrozně. V pytlovitém svetru, legínách a sytě červených holínkách. Takhle se oblékají malé děti. Byla jsem však vděčná. Ukázat se na přednášce v tílku se skvrnami od kávy by bylo mnohem horší než přijít v pytlovitém svetru. Melissu tahle historka určitě pobaví.
7
Pokuseni 1_Pokuseni_blok_320_stran_TBB.indd 7
01.02.2024 13:34
2. kapitola Středa Zadívala jsem se na svůj rozvrh, abych si znovu zkontrolovala číslo posluchárny, než do ní vkročím. Po včerejším trapasu v kavárně jsem se nechtěla ztrapnit i dnes. Přišla jsem mezi prvními, a tak jsem se vydala do zadní části místnosti. K rozmrzelosti většiny svých profesorů jsem na přednáškách vystupovala spíš jako přihlížející než účastnice. Tenhle předmět bude moje nejhorší noční můra. Většina studentů si ho nechává až do čtvrťáku, já ho ale chtěla mít z krku. Už teď jsem svého rozhodnutí litovala. Posadila jsem se ke stolu v nejvzdálenějším rohu od katedry, vytáhla zbrusu nový sešit a propisku a vyhlédla z okna. „Na Austina kašli,“ poradila mi Melissa včera večer, když si vyslechla, k čemu došlo v kavárně. „Ten nový kluk se mi líbí mnohem víc. Navíc pěkně voní.“ Ne že bych s ní nesouhlasila. Svetr jsem složila a nechala ho na židli u svého stolu, pokojem se nicméně stejně nesla jeho vůně. Celou noc se mi zdály sny o setkání s tím cizincem. Sny, v nichž jsem neutekla v jeho svetru a nezapomněla se ho zeptat na jméno. 8
Pokuseni 1_Pokuseni_blok_320_stran_TBB.indd 8
01.02.2024 13:34
POKUŠENÍ
„Vítejte na orální komunikaci v podnikatelském prostředí. Jsem profesor Hunter.“ Profesor se odmlčel. Odvrátila jsem se od okna, abych se na něj zadívala. Zíral přímo na mě. Zhluboka jsem se nadechla. Byl to ten cizinec z kavárny. Odkašlal si a odtrhl ode mě zrak. „Vím, že většina z vás jsou čtvrťáci a že jste tento předmět odkládali do poslední možné chvíle. Ještě jsem se nesetkal se studentem, který by se na komunikaci těšil. Po pravdě ji ani neučím moc rád.“ Mezi studenty zazněl tichý smích. Nepřidala jsem se k nim a dál na něj zděšeně zírala. „A teď vážně. Ve výuce tohoto předmětu se střídáme s kolegy. Ani nevím, jestli mám na jeho vyučování vhodnou kvalifikaci. Slibuju, že to nebude takové utrpení, jak se říká. Známkuju poměrně mírně, proto nemusíte být ze svých proslovů nervózní. Taky ale rád jdu rovnou na věc. Probereme teď docházku. Až přečtu vaše jméno, vstanete a povíte nám o sobě jednu zajímavost. Pak vás přestanu mučit a pro dnešek to rozpustíme. To není tak hrozné, viďte? Tak jo, jdeme na to. Raymond Asher.“ Uprostřed posluchárny vstal kluk. „Ahoj, jsem Ray. Hm, co je na mně zajímavého? Holky na mě letí.“ „Jo, jasně, Rayi,“ zasmála se dívka vedle něj skepticky. Posadil se a pokusil se ji políbit na tvář, ona se však odtáhla. „No, už teď vím, že si vaše proslovy užijeme. Ellie Doyleová?“ V přední části místnosti vstala holka a začala mluvit, ale já ji neposlouchala. Srdce mi prudce bušilo. Jen s nechutí jsem se ohlašovala slovem „zde“, když profesoři přečetli mé jméno. Zírala jsem na profesora Huntera, který pozorně naslouchal odpovědím svých studentů. Co chvíli se mu na tváři rozlil úsměv. Je tak nádherný. 9
Pokuseni 1_Pokuseni_blok_320_stran_TBB.indd 9
01.02.2024 13:34
I V Y SM OA K
„Tyler Stevens?“ zvolal profesor Hunter. Blížil se k mému jménu. Shlédla jsem na prázdný papír před sebou a pokusila se soustředit. „Penny Taylorová?“ V hrdle mi vyschlo. „Penny Taylorová?“ zopakoval. Pomalu jsem vstala. „Ahoj, všichni, jsem Penny.“ Cítila jsem, jak celá rudnu. „A na rozdíl od své fiktivní jmenovkyně mám i příjmení.“ Posadila jsem se. Co jsem to právě řekla? „Je divná,“ zamumlala nějaká holka kousek ode mě. Několik lidí kolem ní se uchechtlo. Profesor Hunter se však zeširoka usmál. „Máte pravdu. Penny z Teorie velkého třesku neměla příjmení. Mia Thompsonová?“ Pomalu jsem vydechla a ani nevnímala Miinu odpověď. Na to jsem měla moc práce s tím, abych uklidnila splašené srdce. „Psst,“ uslyšela jsem syknutí. Vzhlédla jsem ke klukovi, který seděl napravo ode mě. Měl tmavě blond vlasy, obličej zarostlý strništěm a sytě modré oči. „Penny z Velkého třesku by ti to příjmení určitě záviděla,“ prohodil s úsměvem. Samou nervozitou jsem přeslechla, jak se představil. Místo abych něco opáčila, jen jsem si zastrčila vlasy za ucho. „Ve čtvrtek večer se v Sigmě Pí koná párty. Měla bys přijít, Penny s příjmením.“ Podal mi leták. „Jak se jmenuješ?“ „Tyler. Však víš, kytarista.“ Zdvořile jsem přikývla. Vzhledem k tomu, že jsme se tu všichni navzájem představili, bych měla znát jeho jméno i zajímavost o něm. 10
Pokuseni 1_Pokuseni_blok_320_stran_TBB.indd 10
01.02.2024 13:34
POKUŠENÍ
„Měla bys líp poslouchat. A protože nemáme z téhle přednášky žádný domácí úkol, vím, že nemáš moc práce, takže se uvidíme ve čtvrtek,“ zkonstatoval a mrkl na mě. Zvedl batoh a přehodil si ho přes rameno. Místnost se vylidnila. Nevyužitý sešit jsem vrátila do batohu. Profesor Hunter se díval za odcházejícím Tylerem a poté stočil pohled ke mně. Znovu jsem zrudla. Pousmála jsem se na něj a katedru minula se sklopenýma očima. Židle pod ním zaskřípala o podlahu a na předloktí jsem ucítila lehounký dotek jeho prstů. Zachvěla jsem se. „Slečno Taylorová, ještě jednou se vám omlouvám za tu nehodu s kávou.“ Založila jsem si paže na hrudi. Náhle mi byla zima. „Ne, to já se omlouvám.“ Zarazil se a pohlédl na mě. „Za co se omlouváte? To já jsem vás zasáhl dveřmi.“ Sama nevím, co jsem těmi slovy myslela. Mám ve zvyku se za všechno omlouvat. „No, že jsem vám vzala svetr. Vrátím vám ho.“ „Nemusíte spěchat. Ještě jich pár mám.“ Ukázal na ten, který měl na sobě. Byl stejný jako svetr, jejž mi půjčil, jen tenhle byl pudrově zelený. Náhle ke mně zavanula jeho vůně. Zadívala jsem se mu do očí. Zatoužila jsem proměnit svůj sen o něm ve skutečnost. Měla jsem obrovskou chuť mu říct něco odvážného, ovšem odvážná jsem bývala jen ve svých snech. „Netušila jsem, že jste profesor,“ vyhrkla jsem. Usmál se. „Baví mě, když mě studenti považují za jednoho z nich. Domnívám se, že to podporuje zájem o vzdělávání.“ To jsem tím nemyslela. Chtěla jsem říct, že vypadá mladě. Kolik mu asi je? Přistihla jsem se, že na něj upřeně zírám, a v duchu si vynadala. „Asi bych měla jít. Na shledanou v pátek, pane profesore Huntere.“ 11
Pokuseni 1_Pokuseni_blok_320_stran_TBB.indd 11
01.02.2024 13:34
I V Y SM OA K
Když jsem řekla jeho jméno, maličko svraštil obočí, jako bych ho snad urazila. Pokývl mi a rozloučil se: „Slečno Taylorová.“
12
Pokuseni 1_Pokuseni_blok_320_stran_TBB.indd 12
01.02.2024 13:34
3. kapitola Čtvrtek „No tak, je čtvrtek večer!“ vyhrkla Melissa, když se mi prohrabávala v šatníku. „Ano, což znamená, že mám zítra přednášky.“ Už teď se mi svíral žaludek při pomyšlení, co zítra ráno budu muset v hodině profesora Huntera dělat. Netušila jsem, jestli se zvládnu postavit a mluvit před celou třídou. Zvlášť před profesorem Hunterem. Proč to musel být můj vyučující? Chtěla jsem zajít na studijní oddělení a z předmětu se odhlásit, Melissa mi to však rozmluvila. A měla pravdu. Jen bych toho litovala. Nevěděla, že se mi o něm zdá. Je prostě tak sexy. „Pozvali tě na párty. Což znamená, že tam jdeš, abych mohla jít s tebou.“ „Tak si vezmi ten leták,“ poradila jsem jí. „Pustí tě dovnitř. Pořádá to bratrstvo a ty jsi holka. Víc nepotřebuješ.“ „Přestaň tu chodit jako tělo bez duše, Penny. Ano, Austin byl vůl. Ano, pan tajemný z kavárny je tvůj vyučující, a tudíž si s ním nic začít nemůžeš. Zapomínáš ale na toho třetího. Ten Tyler vypadá, že s ním bude zábava. Vtipný kluk je vždycky okouzlující.“ 13
Pokuseni 1_Pokuseni_blok_320_stran_TBB.indd 13
01.02.2024 13:34
I V Y SM OA K
„Já ti nevím, večírky bratrstev jsou vždycky takové oplzlé.“ „Penny, říkej si, co chceš, ale na tu párty jdeš. A teď si tohle obleč.“ Hodila po mně nějaké oblečení. Protočila jsem panenky. „Fajn. Vyhrálas. Jako vždycky.“ Přešla jsem na opačný konec pokoje a svlékla jsem se. Natáhla jsem na sebe třpytivou modrou minisukni, svou nejlepší push-upku a bílé tílko s hlubokým výstřihem. Zrovna jsem si nanášela řasenku, když se Melissa vrátila. „Moc ti to sluší, Penny.“ „Vypadám jak šlapka. Venku bude zima. Neměla bych si obléknout něco, no, víc?“ „Zbývá posledních několik letních dní. Musíš si tohle oblečení užívat, dokud to jde. A tyhle boty taky,“ dodala a podala mi pár blýskavých lodiček s přinejmenším dvanácticentimetrovými podpatky. Melissa se oblékla podobně jako já, akorát jí se sukně netřpytila a připadala mi snad ještě kratší než ta moje, pokud to tedy bylo možné. „Těším se na podzim,“ zabručela jsem a nazula si boty. Pohlédla jsem na profesorův svetr, ještě stále složený na mé židli. Nejradši bych si ho natáhla, vlezla si do postele a strávila večer u televize. Místo toho mě Melissa popadla za paži a vytáhla z pokoje. Vyšly jsme z koleje a zavěšené do sebe jsme se vydaly k Main Street. Kluci, které jsme míjely, na nás hvízdali a auta troubila. „Myslíš, že bude pršet?“ zeptala jsem se. „Přestaň si dělat v jednom kuse starosti. Zkus se dneska prostě jenom bavit!“ Zabočily jsme do vedlejší ulice a za chvíli k nám dolehla dunivá hudba. Na štítu domu stála obrovská písmena Sigma Pí. Do křoví nalevo od něj čůral nějaký kluk. „A jsme tady,“ zamumlala jsem. „Dámy!“ Došel k nám vysoký fešák. „Vítejte v Sigmě Pí. 14
Pokuseni 1_Pokuseni_blok_320_stran_TBB.indd 14
01.02.2024 13:34
POKUŠENÍ
Hledáte někoho konkrétního, nebo jste se jen přišly pobavit?“ Mrkl na Melissu. Ta mě pustila a představila se mu. Neslyšela jsem, co si říkají. „Pozval nás Tyler,“ pověděla jsem mu. Otočil se k domu. „Hej, Tylere!“ Dokonce zahvízdal. „Tyyylerééé!“ „Než půjdeš, najdi mě,“ požádala mě Melissa a pak ji její nový známý odvedl pryč. Nechala mě tu stát o samotě, v oblečení, které toho ze mě moc nezakrývalo. Ohlédla jsem se k Main Street. Asi bych měla radši jít. Melissa se to nikdy nedozví. Zrovna jsem se chystala vrátit na kolej, když někdo křikl: „Penny!“ Otočila jsem se zpátky. To už ke mně mířil Tyler. Nesl dva červené plastové kelímky. Na sobě měl černé tričko s neonově zelenými písmeny Sigma Pí. Jeho džíny nebyly ani pytlovité, ani příliš obepnuté. Slušelo mu to. Když ke mně došel, všimla jsem si, že je o několik centimetrů vyšší než já, a to jsem měla boty s vysokými podpatky. „Nevěřil jsem, že přijdeš, Penny,“ přiznal a podal mi kelímek s pivem. „Rád tě vidím. Sluší ti to, kotě.“ Při oslovení „kotě“ jsem sebou trhla. Takhle mi vždycky říkal Austin. Dlouze jsem se napila piva. „Vypadáš dobře,“ oplatila jsem mu kompliment. Usmál. „Chceš jít dovnitř?“ „Jasně,“ odpověděla jsem. Objal mě kolem zad a s rukou na mém pasu mě vedl k domu. Hudba tu duněla, až se mi zdálo, že se snad celý dům třese. Během prohlídky jsem popíjela, a než jsme prošli celé přízemí, potřebovala jsem dolít. Zašli jsme do suterénu, kde jsme si oba nalili další pivo. „Chceš si zatancovat?“ Musel skoro křičet, abych ho přes hlasitou hudbu slyšela. 15
Pokuseni 1_Pokuseni_blok_320_stran_TBB.indd 15
01.02.2024 13:34
I V Y SM OA K
„A tím tancovat myslíš co?“ zeptala jsem se a ukázala na pár, který se o sebe otíral. „No, jestli chceš tancovat zrovna takhle, budu potřebovat další drink.“ Zasmála jsem se. „Asi něco silnějšího než pivo.“ „To se dá zařídit, kotě.“ Chytil mě za ruku a odvedl mě k baru. Zašel za něj a vytáhl láhev vodky. „Jestli mám tancovat takhle bláznivě, tak ty taky.“ Do dvou panákových skleniček nalil vodku. „Asi bychom to měli dopít,“ podotkl a zvedl svůj červený kelímek. „Ať nic nepřijde nazmar.“ Protočila jsem panenky, pivo dopila a podala mu prázdný kelímek. „Spokojený?“ „Ještě ne,“ opáčil a významně se na mě zadíval. Zvedl svou skleničku a já svoji. Alkohol si propaloval cestu mým hrdlem. Třískla jsem panákem o barový pult. Tyler se ohlédl k tančícím studentům. „Nevím, mně to pořád připadá až moc provokativní. Co ještě jednu?“ „Že ty se mě snažíš opít, co, Tylere?“ „Já? To ty chceš takhle tancovat. To ty, Penny, se snažíš opít mě. Nevím, co si mám s tebou počít.“ „Fajn, tak ještě jednoho panáka. A pak uvidíme, jak se umíš hýbat.“ Tyler se zazubil a rozlil do našich sklenek vodku. „Na noc plnou zábavy,“ pronesl přípitek a zvedl svou skleničku. Na to, abych zapomněla na Austina. Hlava se mi začínala zamlžovat, ovšem i druhého panáka jsem do sebe hodila. Tyler mě chytil za ruku a společně jsme se ponořili do moře tančících těl. Otočil mě a přitáhl si mě k sobě za boky. Poddala jsem se rytmu hudby. „Penny,“ zašeptal mi do ucha. „Co to se mnou děláš?“ Zvedla jsem ruce, zahákla mu je za krk a nechala ho, ať mi pohybuje boky. Otočil mě čelem k sobě. 16
Pokuseni 1_Pokuseni_blok_320_stran_TBB.indd 16
01.02.2024 13:34
POKUŠENÍ
„Umíš skvěle tancovat.“ „Tohle přece není žádný tanec,“ zasmála jsem se. „Hups, tak to už se alkohol nejspíš stihl vypařit.“ Svižně mě zvedl a přehodil si mě přes rameno. „Tylere!“ Odnesl mě k baru, kde mě postavil na zem. Všechno jsem viděla lehce rozmazaně. Popadl láhev, volnou rukou mě objal kolem pasu a odvedl mě ke schodům a přízemím k dalšímu schodišti. „Ještě jsem ti neukázal první patro,“ připomněl mi cestou po schodech. „Myslíš svůj pokoj?“ „Ty jsi ale cynik, Penny. Ne, nemyslel jsem svůj pokoj.“ Dotkl se kravaty zavěšené na klice. „Tenhle pokoj,“ oznámil a otevřel sousední dveře, na jejichž klice žádná kravata nevisela. „Ujišťuju tě, Tylere, že si dneska nevrzneš.“ „Nevím, o čem mluvíš. Jen jsem ti chtěl ukázat svůj oblíbený druh tance. Bez všech ostatních lidí.“ Napil se z láhve a podal mi ji. Cucla jsem si z ní a odložila ji na psací stůl. Chytila jsem ho za ruce, vrátila si je na boky a objala ho kolem krku. Pomalu jsme se kolébali sem a tam. Bylo to nejspíš to nejmilejší, co pro mě kdy kdo udělal. Přistoupila jsem k němu, až se naše těla dotýkala. „Takže to máš ráda pomalu a důkladně, jo?“ zeptal se. „Myslíš tanec? Ano. Je to příjemné, že?“ Sklonil se, aby mě políbil. Chtěla jsem zapomenout na Austina a potřebovala jsem zapomenout na profesora Huntera. Popadla jsem Tylera za zátylek a přitáhla si ho k sobě. Hluboce mě políbil. Sjel dlaněmi o něco níž, až na zadek. Nechala jsem ho, ať mi zadek sevře, poté jsem ho chytila za ruce a vytáhla si je zpátky na pas. 17
Pokuseni 1_Pokuseni_blok_320_stran_TBB.indd 17
01.02.2024 13:34
I V Y SM OA K
„Penny, prosím, mučíš mě.“ Uchopil mě za bradu a znovu mě políbil. Líbilo se mi cítit na sobě jeho ruce. „Měli bychom zpomalit,“ zašeptala jsem. Odstoupil ode mě, zvedl mě, přenesl na postel a lehl si ke mně. „Tak proč ležíš na posteli? To je na tebe docela odvážné.“ „Líbíš se mi, Tylere.“ Melissa měla pravdu. Byl vtipný a milý, i když trochu nabubřelý. Třeba by mezi námi mohlo být něco víc. Třeba byl Tyler právě to, co jsem potřebovala. Položil mi dlaň na koleno a pomalu jí vyjel o něco výš. „Ty se mi taky líbíš, kotě.“ Chytila jsem ho za ruku, abych ho zastavila. „Asi jsme toho vypili až příliš.“ Moje tělo ho chtělo a on to poznal. Upřel na mě své modré oči. Ruku z mého stehna odtáhl a prohrábl mi s ní vlasy. „Mně to myslí naprosto jasně.“ Znovu mě políbil. Vyklenula jsem k němu boky. Chtěla jsem ho. Zároveň však moje mysl křičela: „Ne!“ S Austinem jsem se cítila nedůležitá. Chtěl jen moje tělo a to jsem mu dala. Líbilo se mi, že Tyler chce mě, na prvním rande jsem se s ním ovšem vyspat netoužila. Zašla jsem s tím flirtováním příliš daleko. Nalehl na mě a vyhrnul mi sukni. „Tylere, prosím.“ Zkusila jsem vstát. „Nemusíš o to prosit, kotě.“ Rozepnul si knoflík i zip kalhot. Přinutil mě znovu si lehnout, zvedl mi paže nad hlavu a pevně je tam přidržel. „Tylere, slez ze mě!“ Moje vyděšená mysl překřičela touhy mého těla. „No tak, nedělej drahoty. Chceš to stejně jako já. Vím to. Slibuju, že na to půjdeme pomalu. Přesně tak, jak se ti to líbí.“ Začal mě líbat na krk. 18
Pokuseni 1_Pokuseni_blok_320_stran_TBB.indd 18
01.02.2024 13:34
POKUŠENÍ
Podařilo se mi zasáhnout ho kolenem do slabin. Svalil se za mě a chytil se za rozkrok. „Děláš si prdel, Penny?!“ „Prosila jsem, ať toho necháš.“ Po tvářích mi stékaly slzy. Vstala jsem z postele. Místnost se kolem mě houpala. „Ty seš taková čubka!“ Vyšla jsem ven a třískla za sebou dveřmi. Několik lidí za mnou zíralo, jak uháním po schodech do přízemí.
19
Pokuseni 1_Pokuseni_blok_320_stran_TBB.indd 19
01.02.2024 13:34
4. kapitola Čtvrtek Vyběhla jsem z koleje bratrstva. Mrholilo a neměla jsem u sebe kabát ani deštník. V duchu jsem proklela Melissu, že mě přinutila obléknout si takhle sporý oděv. Není divu, že se ke mně Tyler choval, jak se choval. Tohle jsem nebyla já. Austin mi vlezl do hlavy a zničil mi kompletně celé sebevědomí. Styděla jsem se za to, co se právě stalo. Po tvářích mi spolu s kapkami deště stékaly slzy. Měla jsem co dělat, abych nezakopla, protože se mi vlivem alkoholu a vysokých podpatků motaly nohy. Během mé cesty po Main Street se mrholení změnilo v liják. „Slečno Taylorová, jste to vy?“ Při zvuku onoho hlubokého hlasu jsem ztuhla. Na sobě jsem měla to nejnevhodnější oblečení na světě a bílé tílko jsem měla promáčené, a tím pádem úplně průsvitné. „Ehm, ne. S někým si mě pletete.“ Přidala jsem do kroku, na vysokých podpatcích jsem však moc rychle jít nemohla. „Penny, stůjte!“ Otočila jsem se a zadívala se na profesora Huntera, pořád stejně neuvěřitelně sexy muže. Oblékl si džíny, jež ho 20
Pokuseni 1_Pokuseni_blok_320_stran_TBB.indd 20
01.02.2024 13:34
POKUŠENÍ
obepínaly na správných místech, koženou bundu a pod ni bílé tričko. Vypadal stejně jako v posluchárně, jen měl navíc deštník a tváře porostlé strništěm. „Profesore Huntere, omlouvám se…“ Odmlčela jsem se a složila paže na hrudi, abych si zakryla téměř obnažená ňadra. Když jsem řekla jeho jméno, zamračil se identicky jako v posluchárně. „Ráda se omlouváte, přestože jste neudělala nic špatného.“ Nejspíš se mi to jen zdálo, ale připadalo mi, jako by mu na okamžik sklouzl pohled na moje nohy. Přistoupil ke mně a schoval mě pod deštník. „Je všechno v pořádku, Penny?“ Nejspíš jsem měla oči rudé slzami vzteku. Doufala jsem, že si v dešti ničeho nevšimne. „Ano, naprosto.“ „Tak co děláte venku tak pozdě večer a sama?“ „Na totéž bych se mohla zeptat já vás.“ Moje odpověď byla natolik dětinská, až jsem sama nad sebou obrátila oči v sloup. „Jen jsem si vyrazil na procházku.“ „Já taky,“ odpověděla jsem tiše. Zasmál se. Byl to neuvěřitelně krásný zvuk. Přistoupila jsem k němu blíž a otřela se mu přitom paží o jeho. „Je vám zima, Penny?“ Je mi zima a stydím se. Přikývla jsem. Líbilo se mi, jak mé jméno převaluje na jazyku. Předal mi deštník a svlékl si bundu. Poté mi ji přidržel, abych si ji oblékla. Z kůže sálala vůně jeho kolínské. Vzal si zpátky deštník a přidržel ho nad námi jako pravý gentleman. „Opravdu byste neměla chodit takhle pozdě venku sama, Penny,“ varoval mě. „Zvlášť v podobném vycházkovém oblečení.“ „To vy taky ne.“ 21
Pokuseni 1_Pokuseni_blok_320_stran_TBB.indd 21
01.02.2024 13:34