Skip to main content

9788024953236

Page 1

PENELOPE

D O U G L A S OVÁ

Troufala vasen.indd 23 Birthd_str_CE.indd

05.01.24 17:06 04.01.2024 17:08


PLAYLIST

„Addicted to Love“ – Robert Palmer „All She Wants to Do Is Dance“ – Don Henley „Bad Medicine“ – Bon Jovi „Glory Days“ – Bruce Springsteen „Guys My Age“ – Hey, Violet „Hurts So Good“ – John Mellencamp „I Love Rock ’N Roll“ – Joan Jett & The Blackhearts „I’m on Fire“ – Bruce Springsteen „Jessie’s Girl“ – Rick Springfield „Pity Party“ – Melanie Martinez „Poison“ – Alice Cooper „Pour Some Sugar on Me“ – Def Leppard „Run to You“ – Bryan Adams „The Girl Gets Around“ – Sammy Hagar „The Distance“ – Cake

Troufala vasen.indd 5

05.01.24 17:06


„Když vyrosteš, tvoje srdce zemře.“ – Allison Reynoldsová, Snídaňový klub

Troufala vasen.indd 7

05.01.24 17:06


1. kapitola JORDAN

NEZVEDÁ TO. Volám mu už podruhé za čtvrt hodiny a taky jsem mu psala, ale se stejným výsledkem. Pamatuje si vůbec, že tady má ve dvě být? Zavěsím, zalétnu pohledem k ciferníku nad barem a vidím, že už je téměř půlnoc. Zbývají ještě dvě hodiny, než bude mít můj kluk za to, že mi skončila směna a je třeba mě vyzvednout. A já myslela, že ho dneska v noci nečekaně překvapím a skončím dřív. Do háje. Musím si nechat opravit auto. Nemůžu se spoléhat na to, že mě bude vozit. Všude kolem se rozléhá hudba, vpravo ode mě se smějí zákazníci a vlevo jedna z ostatních barmanek plní chladicí box ledem. Po šíji mi přeběhne neklidné zamrazení. Pokud mi neodpovídá, tak buď spí, nebo si vyrazil ven. Obojí by mohlo znamenat, že když si na mě vzpomene, bude už pozdě. Nebývá nespolehlivý, ale nebylo by to poprvé, co na mě zapomněl. Tak to asi bývá, když se z vašeho kamaráda stane přítel. Pořád si myslí, že mu všechno projde. Ze skříňky pod pípami vytáhnu košili a školní tašku a vsunu si mobil do kapsy. Přes tílko si obleču flanelku, zapnu ji

Troufala vasen.indd 9

05.01.24 17:06


10

Penelope Douglasová

a zastrčím do džín, abych se zahalila. Kvůli spropitnému se oblékám trochu sexy, ven tak ovšem nevyjdu. „Kam jdeš?“ zeptá se Shel a při čepování piva na mě upře zrak. Podívám se na svou šéfku, která má černé vlasy s blond prameny vyčesané na temeni a kolem nadloktí vytetovaný řetízek drobných srdíček. „V kině Grand dávají půlnoční představení Lesního ducha,“ odpovím, zatímco zavírám skříňku a přetahuju si popruh kožené brašny přes hlavu. „Půjdu trochu zabít čas a počkám na Colea tam.“ Skončí s čepováním a hledí na mě, jako by mi chtěla říct milion věcí, ale ani neví, kde začít. Jo jo, já vím. Kéž by na mě přestala takhle koukat. Vzhledem k tomu, že mi Cole právě teď nezvedá telefon, je velice pravděpodobné, že sem ve dvě nedorazí. To vím. Klidně může být u nějakého kamaráda a pod obraz. Nebo by mohl spát doma, mít nastavený budík, aby mě ve dvě vyzvedl, a telefon leží v jiné místnosti. Není to pravděpodobné, ovšem ta možnost tu je. Má dvě hodiny. Dám mu dvě hodiny. Kromě toho je moje sestra v práci a odtud nemůže nikdo odejít, aby mě odvezl domů. Dneska je tu klid a já končím dřív, protože jsem tady jediná, kdo neživí dítě. Dokonce i přesto, že i já zoufale potřebuju peníze. Sevřu popruh tašky, který mám přes hrudník. Připadám si, jako by mi bylo víc než osmnáct. No, už devatenáct – málem jsem zapomněla, co je dnes za den. Zhluboka se nadechnu a pro zbytek večera starosti zaženu. Spousta lidí v mém věku má problémy s penězi, nedokáže platit účty a musí shánět odvoz zdarma. Vím, že je trochu přehnané očekávat, že v tomhle věku budu všechno zvládat, nicméně stejně je to trapné. Nesnáším, když vypadám bezmocně.

Troufala vasen.indd 10

05.01.24 17:06


TROUFALÁ VÁŠEŇ

11

A Coleovi to taky nemůžu vyčítat. To já se rozhodla, že zbytek peněz ze studentské půjčky použiju na to, abych pomohla opravit jeho auto. Taky mi pomáhá. Jednu dobu jsme na světě měli jenom jeden druhého. Shel se otočí, postaví pivo na barový pult před Gradyho – jednoho ze štamgastů –, vezme si od něj peníze, a zatímco je dává do pokladny, znovu po mně střelí pohledem. „Nemáš pojízdné auto,“ prohlásí. „A venku je tma. Nemůžeš jít ke kinu pěšky. Sexuální otrokáři hledají přesně takové přitažlivé blonďaté puberťačky.“ Ušklíbnu se. „Přestaň koukat na kabelovku.“ Do větších měst to od nás možná není tak daleko a do Chicaga je to jen pár hodin jízdy, ale pořád se nacházíme uprostřed ničeho. Zvednu přepážku a vyjdu zpoza baru. „Kino je hned na konci bloku,“ řeknu jí. „Když poběžím jako o život, jsem tam za deset vteřin.“ Při odchodu poplácám Gradyho po zádech, a když se obrátí a mrkne na mě, šedé vlasy svázané do culíku se zhoupnou. „Ahoj, prcku,“ rozloučí se. „Dobrou.“ „Jordan, počkej,“ překřičí Shel jukebox. Otočím hlavu, abych se na ni podívala. Sleduju, jak z chladicího boxu vytahuje krabici společně s vínem a obojí strká po pultu ke mně. „Všechno nejlepší k narozeninám,“ zaculí se na mě, jako když ví, že si nejspíš myslím, že zapomněla. S úsměvem otevřu krabičku od Krispy Kreme a uvidím půl tuctu koblih. „Nic víc jsem narychlo nestačila sehnat,“ vysvětlí. Hele, je to dort. Svým způsobem. Nestěžuju si. Zavřu krabici, zvednu klopu své kožené tašky a kořist – víno a i to ostatní – schovám dovnitř. Samozřejmě jsem nečekala, že mi někdo něco dá, ale přesto je milé, když si na vás někdo vzpomene. Až zítra navštívím svou sestru Cam, nepochybně

Troufala vasen.indd 11

05.01.24 17:06


12

Penelope Douglasová

mě překvapí hezkou halenkou nebo sexy náušnicemi, a táta mi nejspíš někdy během týdne zavolá. Shel ovšem ví, jak mě rozesmát. Jsem dost stará na to, abych mohla pracovat v baru, ale ne dost stará na to, abych mohla pít. Dnes večer zažiju trochu dobrodružství s vínem, které mi propašovala, abych si ho mohla užít někde mimo její podnik. „Děkuju,“ usměju se na ni, vytáhnu se na bar a políbím ji na tvář. „Dej na sebe pozor,“ řekne. Přikývnu, otočím se na patě a zamířím dřevěnými dveřmi ven na chodník. Dveře se za mnou zabouchnou, hudba uvnitř se změní na tlumené dunění a mně se přestane svírat hruď a vydechnu. Ani jsem si neuvědomila, že tajím dech. Mám ji moc ráda, avšak přála bych si, aby si o mě nedělala starosti. Počíná si, jako by byla moje máma a chtěla všechno spravit. Asi jsem měla mít to štěstí a mít mámu, jako je ona. Uvítám závan čerstvého vzduchu, který se přes mě převalí, a v chladném pozdním večeru mi na pažích naskočí husí kůže. Do nosu mi pronikají jemné vůně májových květů. Zakloním hlavu, zavřu oči a zhluboka se nadechnu. Dlouhá ofina mě v mírném vánku šimrá na tváři. Nastávají horké letní noci. Otevřu oči, rozhlédnu se doleva a doprava a vidím, že chodníky jsou prázdné, ale po obou stranách ulice stále parkují auta. Parkoviště u VFA je taky plné. Jejich večery s bingem se obvykle takhle pozdě mění na popíjení a jak se zdá, starouši jsou stále při síle. Zabočím doleva, vyrazím a při tom si sundám z vlasů gumičku, uvolním vlnité prameny a gumičku si natáhnu na zápěstí. Noc je příjemná, přestože je ještě trochu chladná. V baru je v každé štěrbině příliš mnoho alkoholu, jehož pach mi celý večer proniká do nosu.

Troufala vasen.indd 12

05.01.24 17:06


TROUFALÁ VÁŠEŇ

13

A také příliš velký hluk a příliš mnoho očí. Zrychlím a těším se, jak na chvíli zapadnu do tmavého kinosálu. Obvykle nechodím do kina sama, ovšem když dávají starší kousky z osmdesátek jako třeba Lesního ducha, nic jiného mi nezbývá. Cole je blázen do speciálních efektů a filmům natočeným před rokem 1995 nedůvěřuje. Když myslím na jeho podivné názory, usmívám se. Neví, o co přichází. Osmdesátky byly fantastické. Celých deset let dobré zábavy. Všechno nemusí mít hlubší význam. Je to vítaná možnost uniknout, zvláště dnes v noci. Zabočím za roh, vydám se k pokladně a vidím, že jsem tu o pár minut dřív, což je skvělé. Nesnáším, když mi utečou upoutávky před filmem. „Jeden, prosím,“ požádám pokladní. Vylovím z kapsy dnešní spropitné a odpočítám sedm dolarů padesát za lístek. Ne že bych měla peníze nazbyt, když se blíží splatnost nájmu a na Coleově a mém stole v našem bytě leží hromádka účtů, které ještě nejsme schopní zaplatit, sedm dolarů mě ovšem nezachrání ani nezabije. A mám narozeniny, takže… Vejdu dovnitř, minu pult s občerstvením a zamířím ke dvoukřídlým dveřím. Uvnitř je jen jeden sál, ale překvapivě toto místo vydrželo šedesát let, dokonce i v konkurenci větších dvanáctisálových multikin postavených v okolních městech. Kino Grand k tomu muselo přistoupit kreativně, pořádalo půlnoční promítání klasických filmů jako dnes, ale také tematické akce a soukromé večírky. Vzhledem k tomu, kolik času trávím ve škole a v práci, tam moc nechodím, ovšem když se chcete na chvíli ztratit, je to příjemné tmavé místo. Skýtá soukromí a klid. Když procházím dveřmi, ještě jednou zkontroluju mobil, abych se ujistila, že Cole nevolal nebo nenapsal. Vypnu vyzvánění a strčím telefon zpátky do kapsy. Na plátně běhají nějaké reklamy, avšak v sále je stále rozsvíceno. Rychle se rozhlédnu po hledišti, v němž spatřím

Troufala vasen.indd 13

05.01.24 17:06


14

Penelope Douglasová

roztroušených několik osamělých diváků. Vpravo ode mne v zadní řadě sedí jedna dvojice a uprostřed malý hlouček – podle bezohledně hlasitého smíchu mládež. Z asi tří set sedadel jich je takových dvě stě osmdesát pět stále volných, a tak si můžu v klidu vybrat. Sestoupím o pět nebo šest řad níž, najdu si jednu prázdnou, vklouznu do ní a zaberu si sedadlo uprostřed. Odložím tašku, tiše vytáhnu fialovou krabici s vínem a v kalném světle si přečtu etiketu. Merlot. Doufala jsem, že to bude bílé víno, ale jsem si jistá, že Shel se tohohle potřebuje zbavit. Podáváme ho, jen když se pořádá nějaká venkovní akce, kde nechceme roznášet sklo. Otevřu ho, nasaju pronikavou vůni, avšak necítím žádné to fantastické aroma, které ve víně nacházejí someliéři. Žádný náznak dubu s „výrazným aromatem sladkých třešní“ nebo něco podobného. Sklopím před sebe držák na nápoje, využiju toho, že řada přede mnou je prázdná, ohnu kolena a opřu se teniskami o opěradlo mezi volnými sedadly. Postavím krabici, ze zadní kapsy vytáhnu mobil pro případ, že by Cole zavolal, a plácnu s ním na držák vedle vína. Místo toho sklouzne a spadne mi mezi nohama na podlahu. Trhnu koleny nahoru ve snaze ho zachytit, avšak kopnu do držáku a otevřené víno se rozlije po zemi. Klesne mi brada a vyjeknu. „Do prdele!“ vyhrknu šeptem. Do háje s tím. Spustím nohy zpátky na zem, odsunu držák stranou, vrhnu se na podlahu a zašátrám po mobilu. Namočím prsty do rozlitého vína a ten nepořádek mě přiměje ucuknout. Podívám se přes opěradla a o pár řad níž zahlédnu trojici mužů, přímo přede mnou a přesně v cestě blížícímu se vínopádu. Zaúpím. Bezva. Na čele cítím chladný pot. Vstanu a prudce vyškubnu z tašky šátek, abych si utřela prsty. Strašně nerada ho takhle špiním, ale kapesník nemám.

Troufala vasen.indd 14

05.01.24 17:06


TROUFALÁ VÁŠEŇ

15

To je teda binec. Tolik k tomu, že na dvě hodinky někam uniknu. Rozhlížím se a hledám uvaděče, který by měl baterku, i když jsem si celkem jistá, že v kině žádní nepracují, zvláště ne v tuto noční dobu. Jediná baterka, kterou mám k dispozici, je na mém mobilu a podlaha je temná. Nikoho nevidím, a tak vezmu šátek a tašku, přesunu se do vedlejší řady a nahlédnu pod sedadla, jestli telefon někde nespatřím. Když nic nenajdu, popojdu o jednu řadu níž a pak znovu, protože jsem si docela jistá, že jsem ho slyšela někam klouzat. Protože řady sedadel klesají, mohl se odkutálet pěkně daleko. Zatraceně. Zkusím další řadu. Odložím si věci, klesnu na všechny čtyři, nakouknu pod sedadla vlevo i vpravo a zašátrám rukama. Přede mnou se o zem opírají dlouhé nohy v džínách. Zvednu pohled a spatřím na sedadle sedět muže s rukou plnou popcornu na půl cesty k ústům. Hledí na mě se zdviženým obočím. „Omlouvám se,“ zašeptám a zastrčím si vlasy za ucho. „Upadlo mi pití a můj telefon se odkutálel někam sem. Mohl byste…?“ Na okamžik zaváhá, pak zamrká a narovná se. „Jo, jasně.“ Odsune držák stranou, vstane a vyloví něco z kapsy. „Tady.“ Rozsvítí baterku na svém mobilu, dřepne si a posvítí pod sedadla. Okamžitě uvidím svůj telefon pod vedlejším sedadlem a rychle ho popadnu. Díky bohu. Oba se zvedneme a já se uvolním. Právě teď si nemůžu dovolit koupit nový. Přejedu prsty po obrazovce, abych se ujistila, že na ní necítím žádné praskliny. „Máte ho?“ zeptá se. „Ano, děkuju.“ Zhasne baterku, ale natáhne ruku, přejede prsty po spodní straně mého mobilu, zvedne je k nosu a začichá. „Je to…“ trhne sebou, „víno?“

Troufala vasen.indd 15

05.01.24 17:06


16

Penelope Douglasová

Sklopím zrak k podlaze a vidím, že stojí v pití, které jsem rozlila o tři řady výš. „Proboha.“ Podívám se na něj. „Moc se omlouvám. Je to všude?“ „Ne ne, je to v pořádku.“ Zasměje se a rty se mu při tom stočí víc k jedné straně. Pak vystoupí z kaluže. „Nevšiml jsem si, že tady prodávají alkohol.“ Popadnu šátek a mobil utřu. „Ne, neprodávají,“ odpovím tiše, abych nerušila ostatní diváky v kině. „Právě jdu z práce. Šéfka mi to dala k… ehm.“ Zavrtím hlavou a hledám správná slova. „No… na oslavu.“ „Oslavu?“ „Ššššš,“ zasyčí někdo. Oba stočíme pohled k muži o jednu řadu výš a kus dál vpravo, který se na nás koutkem oka mračí. Ještě nezačaly ani ukázky, natož samotný film, a nestojíme mu ve výhledu, nejspíš ho však rušíme. Vyrazím zpátky ke své tašce. Muž, který mi pomohl, posbírá vlastní pití a popcorn a vydá se za mnou. Cítím slabou vůni jeho sprchového gelu. „Jenom se odsunu dál z toho nepořádku,“ vysvětlí. Posadí se o pár sedadel níž, vzhlédne ke mně a pak na místo, kde jsem seděla, když mi upadly telefon a víno. „Klidně si přisedněte.“ Ukáže na sedadlo vedle sebe. Nejspíš mu došlo, že jsem tu dnes v noci taky sama. „Díky,“ odpovím. „Raději půjdu…“ Větu nedokončím. Couvnu, zvednu tašku a otočím se, abych si vybrala sedadlo, ale vtom spatřím, jak do sálu vcházejí kluk s děvčetem. Ztuhnu a sleduju, jak zahýbají doleva k zadní řadě na druhé straně místnosti a usazují se. Do prdele. Jay McCabe. Jediný kluk kromě Colea, se kterým jsem chodila, a Cole vedle něj vypadá jako princ. Bohužel do mě pořád při každé příležitosti ryje. Dneska v noci se jím ovšem v žádném případě nehodlám zabývat.

Troufala vasen.indd 16

05.01.24 17:06


TROUFALÁ VÁŠEŇ

17

„Jste v pořádku?“ zeptá se muž, který mi posvítil telefonem, když se nehýbu. „Čestné slovo, že se vás nesnažím sbalit. Jste na mě moc stará.“ Střelím po něm pohledem a na okamžik zapomenu na Jaye a tu holku. Jsem na něj příliš stará? Co? Přejedu pohledem jeho víc než sto osmdesát centimetrů vysokou postavu, svaly rýsující se skrz triko a pravé předloktí zcela pokryté tetováním, mizícím pod rukávem. V baru jsem potkala spoustu chlapů a tenhle se nepodobá žádnému devatenáctiletému, kterého jsem kdy viděla. Musí mu být přinejmenším kolik? Třicet? Ušklíbne se. „Dělám si legraci,“ vysvětlí a zeširoka se usměje. Znervózní mě to. „Jestli nechcete sledovat film sama, můžete si přisednout. Nic jiného jsem tím nemyslel.“ Zalétnu pohledem k Jayovi a neznámé dívce, která je s ním, ale pak se náhle dvoukřídlými dveřmi s velkým rámusem nahrne dovnitř hlouček lidí. Vidím, jak se Jay odvrací od své společnice směrem ke zdroji hluku, a instinktivně klesnu na sedadlo vedle toho muže, protože nechci, aby si mě Jay všiml. „Díky,“ řeknu neznámému. Cítím v kině přítomnost svého bývalého a vynoří se staré vzpomínky na to, jaký pocit bezmoci ve mně kdysi dokázal vyvolat. Nechci nic než jeden večer, kdy nebudu na cokoli myslet. Opřu se a pokusím se uvolnit, avšak pak koutkem oka pohlédnu vedle sebe. Blízkost muže, kterého neznám a jenž sedí vedle mě, náhle působí jako planoucí vatra, již nelze ignorovat. Otočím se k němu a s určitými obavami si ho přeměřím. „Nejste sériový vrah, že ne?“ Svraští obočí a pohlédne na mě. „A vy?“ „Obvykle jsou to běloši, co nemají rádi společnost.“ Hezký muž, který je tady úplně sám? Hmmm… Povytáhne obočí. „A ničím se od ostatních neliší,“ dodá s podezřením v hlase, zatímco si mě prohlíží od hlavy k patě.

Troufala vasen.indd 17

05.01.24 17:06


18

Penelope Douglasová

V očích se mu odráží světlo z reklam na plátně. Ani jeden z nás se nepohne, ale nakonec to nevydržím a tiše se zasměju. Podám mu ruku. „Jsem Jordan. Za to víno se omlouvám.“ „Jordan?“ zopakuje, uchopí mou ruku a potřese s ní. „To je pro dívku neobvyklé jméno.“ „Vlastně ani ne.“ Pohodlně se usadím, založím si ruce na hrudi, zvednu kolena a nohy v botách položím do mezery mezi dvěma prázdnými sedadly přede mnou. „Jmenovala se tak ta žena, co ji Tom Cruise miloval v Koktejlu.“ Tázavě zvedne obočí. „Koktejl?“ zopakuju. „Ten film z roku devatenáct set osmdesát osm o míchání koktejlů?“ „Aha, jistě.“ V očích má ovšem nejistý pohled. Moc nevěřím, že ví, o čem to k čertu mluvím. „Máte rád filmy z osmdesátek?“ zeptám se a ukážu na plátno, na němž se chystáme sledovat film. „Mám rád horory,“ objasní mi a nabídne mi popcorn. „Tenhle je klasika. A vy?“ „Miluju osmdesátky.“ Naberu si trochu popcornu a jeden si vložím do pusy. „Můj přítel nesnáší filmy a muziku, které mám ráda, ale já jim nedokážu odolat. Chodím sem vždycky, když promítají něco z té doby.“ Připadá mi divné se tak náhodně zmínit o svém klukovi, ­ovšem nechci, aby si tenhle muž dělal nějaké mylné závěry. Zalétnu pohledem k jeho levé ruce, chválabohu však ne­vidím snubní prsten. Sedět tady se ženáčem by nebylo správné. Jen na mě upře vědoucí pohled. „Váš oblíbený film je Snídaňový klub, co?“ zeptá se. „A všechny další filmy, co natočil John Hughes?“ „Máte něco proti Snídaňovému klubu?“ „Ne, ne při těch prvních deseti příležitostech, co jsem ho viděl.“ Rty se mi roztáhnou v úsměvu. Asi ho v televizi dávají často. Nakloní se ke mně.

Troufala vasen.indd 18

05.01.24 17:06


TROUFALÁ VÁŠEŇ

19

„Osmdesátky byly doba akčních hrdinů,“ podotkne a jeho hluboký hlas zní blízko a tlumeně. „Na to lidé často zapomí­nají. Smrtonosná zbraň, Smrtonosná past, Terminátor, Rambo…“ „Jean-Claude Van Damme,“ dodám. „Přesně.“ Kousnu se do koutku úst, abych se nerozesmála, ale stejně se mi třese břicho a odfrknu si. Zamračí se. „Čemu se smějete?“ „Ničemu,“ odvětím rychle a přikývnu. „Van Damme. Skvělý herec. Velmi významné filmy.“ Nedokážu však udržet vážnou tvář a můj společník svraští čelo, protože ví, že vykládám blbosti. Právě v tu chvíli zaslechnu někde za sebou zahihňání, ohlédnu se a spatřím Jaye, který se nedívá na plátno, tiskne se k dívce a oba se vášnivě líbají a osahávají. „Znáte je?“ zeptá se muž vedle mě. Zavrtím hlavou. Do mých záležitostí mu nic není. Mlčíme. Dojím popcorn, který držím v ruce, a pak zakloním hlavu a prohlížím si vysoký strop a starobylé zlaté oblouky nad hlavou. Muž sedí vedle mě a já se pomalu nadechuju a vydechuju, přestože mi srdce divoce buší. Proč jsem nervózní? Je to kvůli Jayovi? Ne, právě v tuto chvíli na něj ani nemyslím. Lidé kolem nás si povídají a čekají na začátek filmu, avšak neslyším, co říkají, a ani mě to ve skutečnosti nezajímá. Kůži mám horkou. „Tak co na Doralské studujete?“ zeptá se. Vrhnu po něm překvapený pohled. Jak ví, na kterou školu chodím? Sériový vrah. Pak ale ukáže na moji tašku na podlaze. Všimnu si přívěsku na klíče, který na ní visí a má na sobě zepředu vyražený znak univerzity. No jasně.

Troufala vasen.indd 19

05.01.24 17:06


20

Penelope Douglasová

Narovnám se. „Krajinářský design,“ prozradím mu. „Chci, aby to venku vypadalo hezky.“ „To zní dobře. Já pracuju ve stavebnictví.“ Věnuju mu nenápadný úsměv. „Takže vy se staráte, aby to vypadalo hezky uvnitř.“ „Ne, vlastně ne.“ Jeho neutěšený tón, jako by ho jeho práce strašně nudila, mě rozesměje. „Starám se, aby to uvnitř bylo funkční,“ opraví mě. Upře na mě vřelé a pronikavé oříškově hnědé oči, ale pak na kratičký okamžik stočí pohled k mým ústům. Ucítím mravenčení v břiše. Vzápětí pohled odvrátí, já sklopím oči a snažím se popadnout dech. Odkašlu si, skloním se, vytáhnu z tašky krabici s koblihami a položím ji na sklopný stolek, natočím si ho před sebe a zvednu víko. Do nosu mě okamžitě udeří sladká vůně a zakručí mi v břiše. Zadívám se na plátno a zapřemýšlím, jestli film už brzy začne, protože jsem si koblihy šetřila k němu, jenže už teď mám příšerný hlad. Cítím na sobě mužův pohled. Oplatím mu ho a vysvětlím, proč mám s sebou koblihy. „Mám narozeniny. Kromě vína mi moje šéfka ještě dala jediný dort, který se dal v drive-thru sehnat.“ Zvednu jednu koblihu, znovu se opřu a opět položím nohy na područku sedadla přede mnou. „Sníte všech šest koblih?“ zeptá se. Zarazím se s koblihou pár centimetrů od pusy a zamračím se na něj. „Bylo by vám z toho blbě, nebo tak něco?“ „Ne, jenom jsem si říkal, jestli bych jednu nedostal.“ Usměju se a mávnutím ruky směrem ke krabici naznačím, ať si nabídne. Vybere si tu s hladkou polevou. Nejsem si jistá, jestli není fanoušek ozdob, nebo se jen snaží nechat mi ty se zdobením, ale ať tak či onak, připadá mi to milé. Opřeme se a pustíme se

Troufala vasen.indd 20

05.01.24 17:06


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook