1 JOKOHAMA
14. ZÁ¤Í 1862
Ksmrti vydû‰ené dûvãe ‰tvalo konû po tûÏko schÛdn˘ch cestách vinoucích se mezi mokfiinami r˘Ïov˘ch políãek kpobfieÏí vzdálenému je‰tû pÛl míle. Odpolední slunce pálilo. Dívka sedûla po Ïenském zpÛsobu. Obvykle sice jezdila skvûle, dnes se v‰ak udrÏovala vsedle jen sobtíÏemi. Klobouk jí uÏ dávno nûkam ulétl azelené jezdecké ‰aty, u‰ité podle poslední pafiíÏské módy, mûla potrhané od kfioví apotfiísnûné krví. Svûtle hnûdé vlasy jí vlály ve vûtru.
Popohnala konû biãíkem. To se jiÏ pfied ní objevily malé chatrãe jokohamské rybáfiské vesnice, vysok˘ plot avodní kanál, obklopující cizineckou ãtvrÈ, avûÏe kostelÛ. Vûdûla, Ïe na‰tûstí tam najde britské, francouzské, americké aruské obchodní lodû adesítku váleãn˘ch plavidel, parolodí iplachetnic. Rychleji. Pfies úzké dfievûné mÛstky, kanály azavodÀovací strouhy, rozloÏené jako síÈ mezi r˘Ïov˘mi políãky abaÏinami. Zpûnûn˘ kÛÀ shlubokou ránou na boku náhle odmítl jezdkyni poslu‰nost avyboãil zpû‰inky. Byl to pro ni tûÏk˘ okamÏik, ale zvládla jej apfiinutila konû vrátit se na cestu, která vedla vesnicí kmÛstku pfies vodní kanál, pak khlavní bránû ajaponské celnici stfieÏené samuraji.
Hlídkující japon‰tí vojáci, kaÏd˘ znich se dvûma meãi vrukou, ji zpozorovali apokusili se ji zadrÏet, jenÏe ona se mezi nimi prohnala avzápûtí jiÏ ujíÏdûla ‰irokou hlavní ulicí cizinecké ãtvrti umofiského bfiehu.
Zastavila konû avykfiikla: „Ausecours... à l’aide, pomoc!“
Promenáda byla témûfi liduprázdná. Obyvatelé si vût‰inou uÏívali siesty, zívali ve sv˘ch úãtárnách nebo la‰kovali sdûvãaty vdomech radosti za plotem.
„Pomoc!“ rozkfiiãela se znovu. Na ulici zaãali vybíhat muÏi; byli to brit‰tí obchodníci, vojáci, námofiníci na vycházce inûkolik ãínsk˘ch sluhÛ, apfiekvapenû si ji prohlíÏeli.
„BoÏe v‰emocn˘, podívejte se na ni. To je ta Francouzka...“
„Co se dûje? Kristepane, vidíte ty její ‰aty...“
„To je ona, ta krasavice, Andûlsk˘ cecíky, co pfiijela pfied pár t˘dny...“
„No jo, Angelique... Angelique Reecho nebo Beecho, nebo nûjaké podobné ÏaboÏroutské jméno...“
„Propána, kouknûte se na tu krev...“
V‰ichni se kní zaãali sbíhat, ov‰em sv˘jimkou âíÀanÛ, ktefií pouãeni tisíciletími neãekan˘ch obtíÏí radûji zmizeli. Voknech se objevovali lidé.
„Charlie, honem seÏeÀ sira Williama!“
„V‰emohoucí Kriste, podívejte se na jejího konû, to ubohé zvífie vykrvácí, seÏeÀte zvûrolékafie,“ vykfiikl tûlnat˘ obchodník. „Aty, vojáku, rychle zavolej generála aÏaboÏrouta, je to jeho svûfienka. No pfiece francouzského vyslance, honem!“ Netrpûlivû
ukázal na pfiízemní dÛm sfrancouzskou vlajkou. „Tak dûlej!“ vykfiikl. Voják odspûchal amuÏ se pfiivalil kdívce, jak jen to nejrychleji dokázal. Stejnû jako v‰ichni ostatní obchodníci mûl na sobû vlnûn˘ plá‰È, cylindr, pfiiléhavé kalhoty avysoké boty ana slunci se potil. „Co se vám to jenom stalo, sleãno Angelique?“ zeptal se. Chytil konû za uzdu avydû‰enû si prohlíÏel skvrny od krve abláta na jejím obliãeji, ‰atech avlasech. „NeublíÏili vám?“
„Moi,non... Ne, myslím, Ïe ne, ale pfiepadli nás. Japonãíci na nás zaútoãili.“ Pokou‰ela se popadnout dech apfiestat se tfiást hrÛzou anervóznû si odhodila vlasy zobliãeje. Vypjatû ukázala smûrem na západ, smûrem do vnitrozemí, kde se na obzoru nejasnû r˘sovala hora FudÏi. „Tam, rychle, potfiebují, potfiebují pomoc!“
Ti, kdo stáli poblíÏ, se zhrozili, hlasitû tlumoãili zprávu ostatním avyptávali se. Kdo? Koho pfiepadli? Byli tam Britové nebo Francouzi? Pfiepadení? Kde? Zase ti lumpové se dvûma meãi. Kde se to, kãertu, stalo?
Otázka stfiídala otázku tak rychle, Ïe nemûla kdy odpovûdût. Ale stejnû ze sebe je‰tû nedokázala vypravit souvislou vûtu, prsa se jí dmula av‰ichni se tlaãili kolem ní. Stále více muÏÛ vybíhalo na ulici aje‰tû si pfiitom zapínalo plá‰tû anasazovalo klobouky. Mnozí uÏ byli vyzbrojeni pistolemi amu‰ketami anûktefií dokonce inejnovûj‰ími americk˘mi pu‰kami zadovkami. Jeden znich, vousat˘ Skot se ‰irok˘mi rameny, sebûhl po schodi‰ti impozantní jednopatrové budovy. Na jejím portálu se skvûl nápis Struan aspol. Razil si cestu boufiícím davem kdívce.
„Ticho, proboha!“ vykfiikl akdyÏ v‰ichni zmlkli, pokraãoval: „Rychle, fieknûte mi, co se stalo. Kde je mlad˘ pan Struan?“
„Ach, Jamie, já... já...“ Dívka se zoufale pokusila sebrat my‰lenky. „Ach, monDieu.“
Napfiáhl kní ruku apohladil ji po ramenou jako dítû, aby ji uti‰il. Stejnû jako v‰ichni ostatní ji obdivoval. „Nemûjte strach, teì uÏ jste vbezpeãí, sleãno Angelique. Nepospíchejte. Udûlejte kolem ní trochu místa, sakra!“ Jamie McFay ve sv˘ch devûtatfiiceti letech fiídil poboãku podniku Struanovy rodiny vJaponsku. „Tak, ateì nám povûzte, co se stalo.“
Otfiela si slzy. Svûtlé vlasy mûla pocuchané. „My... Pfiepadli nás samurajové,“ vydechla. Její cizí pfiízvuk znûl pfiíjemnû. V‰ichni se natahovali, aby lépe sly‰eli. „Byli jsme... Byli jsme na té, na té velké cestû...“ Znovu ukázala smûrem ke vnitrozemí. „Tam to bylo.“
„Na Tókaidó?“
„Ano. Tak se to jmenuje. Tókaidó.“ Tato v˘znamná afrekventovaná silnice, procházející necelé dva kilometry západnû od ãtvrti zahraniãních obchodníkÛ, spojovala ‰ógunovo zakázané hlavní mûsto Edo, které se rozkládalo tfiicet kilometrÛ severnû, sostatním územím Japonska, rovnûÏ zakázan˘m v‰em cizincÛm. „My jsme... jeli...“ Odmlãela se apotom zní vyhrkl proud slov: „Pan Canterbury, Phillip Tyrer aMalcolm – tedy pan Struan – ajá jsme jeli po silnici anajednou jsme potkali nûjaké... Byl to dlouh˘ zástup samurajÛ svlajkami, atak jsme ãekali, dokud nepfiejdou... Najednou dva znich po nás skoãili, posekali meãem monsieur pana Canterburyho, napadli Malcolma – pana Struana – aten vytáhl pistoli aPhillip na mû zavolal, abych jela pryã apfiivedla pomoc.“ Znovu se roztfiásla. „Rychle. Potfiebují pomoc!“
MuÏi se jiÏ rozbûhli pro konû azbranû. Ozvaly se rozzlobené v˘kfiiky. „Zavolejte nûkdo vojáky!“
„Samurajové dostali Johna Canterburyho, Struana atoho klouãka Tyrera. Posekali je na Tókaidó.“
„Prokrista, ona fiíká, Ïe samurajové pobili na‰e chlapce!“
„Kde se to stalo?“ pfiekfiiãel dav Jamie McFay apfiemáhal zoufalou netrpûlivost. „MÛÏete popsat místo, kde se to stalo? Kde to bylo pfiesnû?“
„Usilnice pfied Kana... Kana... nebo tak nûjak.“
„Pfied Kanagawou?“ zeptal se. To byla nedaleká rybáfiská vesnice na Tókaidó, vzdálená asi míli po mofii pfies zátoku nebo otfii míle víc po cestû kolem bfiehu.
„Oui. Ano. Kanagawa! Pospû‰te si!“
Ze Struanov˘ch stájí vyvedli konû, osedlané apfiipravené. Jamie si pfiehodil pu‰ku pfies rameno. „Nedûlejte si starosti, najdeme je cobydup. Aco pan Struan? Nevíte, jestli ztoho vyvázl? Je zranûn˘?“
„Non. Nevidûla jsem, co se dûje, jen ze zaãátku. Uboh˘ pan Canterbury. Jel... jela jsem vedle nûho, kdyÏ...“ Zoãí jí zase vyhrkly slzy. „NeohlíÏela jsem se. Poslechla jsem bez... Spûchala jsem pro pomoc.“
Jmenovala se Angelique Richaudová. Nedávno jí bylo osmnáct let. Atoho dne se poprvé vydala na vyjíÏìku za plot.
McFay vyskoãil do sedla afiítil se pryã. V‰emohoucí Kriste, pomyslel si rozãilenû, uÏ pfies rok se tady nevyskytly Ïádné obtíÏe, jinak bych je nepustil. Zavinil jsem to já. Malcolm má pfievzít vedení podniku... ajá za to mÛÏu. Pfii jménu BoÏím, co se mu, kãertu, jen stalo?
McFay sasi deseti obchodníky atfiemi dragouny veden˘mi dÛstojníkem nalezl Johna Canterburyho vedle silnice Tókaidó snadno. Jak se v‰ak ukázalo, podívat se na nûj bylo uÏ mnohem obtíÏnûj‰í. Useknutá hlava aãásti jeho konãetin se povalovaly roztrou‰ené po okolí. Hrozné rány od meãe, znichÏ snad kaÏdá mohla zpÛsobit smrt, pokr˘valy celé tûlo. Po Tyrerovi, Struanovi, ani po prÛvodu samurajÛ nezÛstala nikde ani stopa. Îádn˘ zkolemjdoucích ovraÏdû nic nevûdûl, ani kdo ji spáchal, ani kdy nebo proã.
„Co myslí‰, neunesli ty dva dal‰í?“ spfiemáháním se zeptal jeden zAmeriãanÛ.
„Nevím, Dmitri.“ McFay se pokou‰el urovnat si v hlavû my‰lenky. „Nûkdo by se mûl radûji vrátit aoznámit v‰e siru Williamovi a... pfiinést pytel nebo pfiivézt rakev.“ Cel˘ pobledl˘ se zahledûl na skupinky chodcÛ, ktefií pro jistotu odvraceli zrak, ale pfiesto jim nic neuniklo.
Peãlivû udrÏovaná silnice zudusané hlíny byla plná ukáznûn˘ch poutníkÛ, znichÏ jedni pfiicházeli adruzí odcházeli do Eda, mûsta, které bude jednoho dne pfiejmenováno na Tokio. MuÏi, Ïeny adûti nejrÛznûj‰ího vûku, chudí abohatí, v‰ichni Japonci, jen obãas se mezi nimi mihl âíÀan vdlouhé tunice. Témûfi v˘hradnû muÏi, v‰ichni vkimonech rÛzného stfiihu aokázalosti asrozliãn˘mi látkov˘mi ãi slamûn˘mi klobouky. Obchodníci, polonazí nosiãi, buddhistiãtí knûÏí voranÏov˘ch hábitech, rolníci spûchající na trh ãi domÛ ztrhu, potulní hvûzdopravci, písafii, uãitelé abásníci. âetná nosítka nebo palankiny se dvûma, ãtyfimi, ‰esti nebo osmi nosiãi pfiepravujícími nejrÛznûj‰í osoby av‰emoÏné náklady. Mezi hlouãky si py‰nû vykraãovalo nûkolik samurajÛ atváfiilo se zlovûstnû.
„Oni dobfie vûdí, kdo to provedl, v‰ichni to vûdí,“ fiekl McFay.
„To je jasné, matûrojob.“ Dmitri Syborodin, Ameriãan, rozloÏit˘, hnûdovlas˘ osmatfiicátník, nedbale obleãen˘ pfiítel Canterburyho, se nechal unést hnûvem. „Bylo by zatracenû jednoduché vymáãknout to zjednoho znich.“ Ale to jiÏ zahlédli hlouãek asi deseti samurajÛ, ktefií postávali opodál apozorovali je. Vût‰inou byli vyzbrojeni pouze luky, ale v‰ichni cizinci vûdûli, jak dokonale snimi samurajové umûjí zacházet.
„Tak jednoduché by to rozhodnû nebylo, Dmitri,“ namítl McFay. Pallidar, mlad˘ dÛstojník od dragounÛ, promluvil drsn˘m hlasem: „Dokázali bychom si snimi poradit velmi snadno, pane McFayi, ale nebylo by rozumné, abychom jen tak bez rozkazu zahájili boj sami – pochopitelnû pokud nás nenapadnou. Jste vnaprostém bezpeãí.“ Settry Pallidar vyslal jednoho jezdce do tábora, aby pfiivedl dal‰í muÏe srakví. Ameriãana jeho ráznost viditelnû poboufiila. „Rad‰i prohledejte nejbliωí okolí,“ pokraãoval Pallidar. „AÏ dorazí mí lidé, pomÛÏou vám. Je víc neÏ pravdûpodobné, Ïe tu nûkde leÏí zranûní iti dva druzí.“
McFay se otfiásl aukázal na mrtvolu. „Aco kdyÏ dopadli stejnû jako tenhle?“
„MoÏná, musíme ale doufat, Ïe ztoho vyvázli. Vy tfii se dejte tamtím smûrem azbytek aÈ se rozdûlí a...“
„Poãkej, Jamie,“ skoãil mu úmyslnû nedbale do fieãi Dmitri, kter˘ nenávidûl dÛstojníky, uniformy iprosté vojáky, zvlá‰tû pak ty britské. „Co kdybychom se my dva vydali do Kanagawy – moÏná Ïe uÏ nûkdo zna‰eho vyslanectví nûco ví.“
Pallidar si okázale nev‰ímal nepfiátelského tónu, dobfie totiÏ znal Ameriãanovy vojenské zásluhy achápal ho. Dmitri byl Ameriãan kozáckého pÛvodu akdysi slouÏil jako dÛstojník vamerické kavalerii. Jeho dûdeãek padl ve válce proti BritÛm vroce 1812. „Pane McFayi, to stou Kanagawou není ‰patn˘ nápad,“ pfiitakal. „Tam uÏ urãitû zjistí, co to bylo za velk˘ prÛvod samurajÛ, kter˘ procházel mûstem, aãím dfiíve se dozvíme, kdo to provedl, tím lépe. Ktomu útoku nemohlo dojít bez pfiíkazu nûkterého zjejich králÛ nebo kníÏat. Tentokrát ale toho lumpa najdeme apak aÈ mu pomáhají v‰ichni svatí.“
„Do pekla se v‰emi tûmi lumpy,“ zabruãel Dmitri nahnûvanû.
Pallidar vdokonale padnoucím stejnokroji se ani tentokrát nenechal Ameriãanov˘mi slovy vyvést zmíry, ale mlãením je nepfie‰el. „Máte úplnû pravdu, pane Syborodine,“ odpovûdûl nenucenû. „Akdokoli by mi fiekl, Ïe jsem lump, ten by si mûl honem pofiídit sekundanta, pistoli nebo kord, rubበanûkoho, kdo by ho pohfibil. Pane McFayi, do soumraku je je‰tû dlouho. ZÛstanu tady, dokud sem nedorazí moji muÏi, pak se pfiipojíme kpátrání. Pokud se vKanagawû nûco dozvíte, dejte mi vûdût, prosím.“ Ve sv˘ch ãtyfiiadvaceti letech miloval svÛj pluk. Stémûfi neskr˘van˘m pohrdáním se zadíval na pestr˘ hlouãek obchodníkÛ. „Zbytku zvás, pánové, bych doporuãil, abyste se pustili do pátrání, rozdûlili se, ale pofiád zÛstávali ve vizuálním kontaktu. Browne, pfiipojte se ktamhleté skupince aprohledejte les. SerÏante, pfievezmûte velení.“
„Ano, pane. Pojìte za mnou, chlapi.“
McFay si svlékl plá‰È, zakryl jím mrtvé tûlo aznovu nasedl na konû. Se sv˘m americk˘m pfiítelem odcválal na sever, do míli vzdálené Kanagawy.
Pallidar osamûl. Vyskoãil na konû nedaleko mrtvoly aneteãnû si prohlíÏel samu-
raje. Oni jeho pohled opûtovali. Jeden znich pohnul lukem, snad v˘hrÛÏnû, snad mimodûk. Pallidar se ani nepohnul, jen jeho ‰avle se pohupovala. Sluneãní svit rozzáfiil jeho zlaté pr˘mky. Chodci na Tókaidó ti‰e avydû‰enû spûchali kolem. Jeho kÛÀ neklidnû podupával acinkal postrojem.
Tentokrát ‰lo onûco jiného neÏ pfii ostatních pfiepadeních, dfiív to byl vÏdy útok jednotlivce, pomyslel si, stále rozpálenûj‰í vztekem. Ti ‰pinavci si, kãertu, pûknû odskáãou, Ïe pfiepadli ty ãtyfii, adokonce iÏenu, azavraÏdili Angliãana. To znamená válku.
Onûkolik hodin dfiíve vyjela ona ãtvefiice kolem celnice zhlavní brány. Nedbale pozdravili hlídkující samuraje, ktefií jim nenucenû odpovûdûli sklonûním hlavy, avedli své konû vklusu po klikat˘ch cestiãkách do vnitrozemí. Mífiili kTókaidó. V‰ichni bez v˘jimky jezdili skvûle ataké konû, na nichÏ sedûli, byli skvûlí.
Na poãest Angelique si v‰ichni nasadili nejslu‰ivûj‰í cylindry aoblékli si jezdecké obleky u‰ité podle poslední módy. Byli p˘chou v‰ech obyvatel cizinecké ãtvrti: sta asedmnácti EvropanÛ, ktefií se tam usídlili, diplomatÛ, obchodníkÛ, fiezníkÛ, prodavaãÛ, kováfiÛ, loìafiÛ, zbrojífiÛ, dobrodruhÛ, hazardních hráãÛ, povaleãÛ iúãetních, tuto práci vût‰inou zastávali Britové, úfiedníkÛ – pfieváÏnû mí‰encÛ nebo âíÀanÛ, nûkolika AmeriãanÛ, FrancouzÛ, HolanìanÛ, NûmcÛ, RusÛ, AustralanÛ ajednoho ·v˘cara, ataké tfií Ïen, v‰ech vdan˘ch, ztoho dvou manÏelek britsk˘ch obchodníkÛ amajitelky nevûstince zOpileckého mûsteãka, jak se fiíkalo domkÛm pro niωí vrstvu. NeÏilo v‰ak mezi nimi ani jedno dítû, zato padesát aÏ ‰edesát ãínsk˘ch sluhÛ.
John Canterbury, pohledn˘ britsk˘ obchodník sostfie fiezan˘mi rysy obliãeje, se ujal úlohy prÛvodce. Chtûl pfii vyjíÏìce ukázat Phillipu Tyrerovi cestu po pevninû do Kanagawy, kde se obãas konala jednání sjaponsk˘mi úfiedníky. To místo leÏelo je‰tû hluboko vúzemí, kam je‰tû byl cizincÛm povolen pfiístup. Jednadvacetilet˘ Tyrer pfiicestoval pouze oden dfiív zLond˘na pfies Peking a·anghaj. Nedávno ho jmenovali elévem-pfiekladatelem britského vyslanectví.
Ráno zaslechl rozhovor tûch dvou vklubu Malcolm Struan. „Smûl bych se kvám pfiipojit, pane Canterbury, pane Tyrere? Dnes je skvûl˘ den na vyjíÏìku. Rád bych pfiizval isleãnu Richaudovou, je‰tû se ani jednou nedostala za mûsto.“
„Bylo by nám ctí, pane Struane.“ Canterbury blahofieãil svému ‰tûstí. „Oba jste vítáni. Taková vyjíÏìka je dobrá vûc, ikdyÏ moc toho tady kvidûní není – alespoÀ pro dámu.“
„Proãpak?“ zeptal se Tyrer.
„¤íká se, Ïe Kanagawa je jen pfielidnûná vesnice spo‰tou azastávka pro ty, kdo cestují do Eda nebo znûj. Je vní hodnû ãajoven, tak se tady fiíká vût‰inû vykfiiãen˘ch domÛ. Nûkteré znich stojí za náv‰tûvu, ale ne vkaÏdé jsme vítaní, na rozdíl od Jo‰iwary za baÏinou.“
„Vykfiiãené domy?“ opakoval Tyrer.
Ostatní dva muÏi se pfii pohledu na nûj rozesmáli. „Pfiesnû tak, pane Tyrere.“ Canterbury se ujal slova. „Nevypadá to tam ale jako vlond˘nsk˘ch bordelech, nebo vnûjak˘ch jin˘ch. Je to tady v˘jimeãné. Brzy zjistíte, Ïe si tu kaÏd˘, kdo si to mÛÏe dovolit, vydrÏuje své vlastní dûvãe.“
„To bych nikdy neudûlal,“ prohlásil rozhodnû Tyrer. Canterbury se usmál. „MoÏná se jednou zafiídíte stejnû. Bohudíky je smûnn˘ kurz pro nás v˘hodn˘. Ten star˘ Ameriãan Townsend Harris byl pûknû vyãuran˘ chlápek.“ Pfii tûch slovech se cel˘ rozzáfiil. Harris byl první americk˘ generální konzul, jmenovan˘ do úfiadu dva roky poté, co si komodor Perry sv˘mi „ãoudícími lodûmi“ – prvními parníky vjaponsk˘ch vodách – nejdfiíve vroce 1853 aznovu otfii léta pozdûji vynutil, aby se Japonsko pootevfielo okolnímu svûtu. Pfied ãtyfimi roky, po mnohaletém vyjednávání, Harris uzavfiel smlouvy, které pozdûji ratifikovaly v‰echny mocnosti atím si zajistily pfiístup do nûkter˘ch pfiístavÛ. Smlouvy také zaji‰Èovaly v˘hodn˘ smûnn˘ kurz mexického stfiíbrného dolaru, univerzálního platidla vAsii, vÛãi japonskému zlatému obanu. Kdo si vymûnil mexické dolary za obany ahned je zase smûnil zpátky, investovanou ãástku zdvojnásobil aÏ ztrojnásobil.
„Poobûdváme brzy ahned vyjedeme,“ sliboval Canterbury. „Na veãefii se vrátíme vãas, pane Struane.“
„V˘bornû. Co kdybyste pak za‰li knám do jídelny? Pofiádám tam mal˘ veãírek pro sleãnu Richaudovou.“
„Dûkuji za pozvání. Doufám, Ïe se tchaj-pan cítí lépe.“
„Ano, otec se cítí mnohem lépe. Skoro se uÏ uzdravil.“
Ve vãerej‰í po‰tû se v‰ak fiíkalo nûco jiného, pomyslel si John Canterbury. Co se dot˘ká Vzne‰eného domu – pod tímto názvem byl vcelém svûtû znám podnik Struan aspol. – dot˘ká se nás v‰ech. Povídá se, Ïe tvÛj otec pfiestál dal‰í srdeãní záchvat. To uÏ je joss, tak to chodí. JenÏe jen málokdy dostane ãlovûk jako já pfiíleÏitost popovídat si sbudoucím tchaj-panem astakov˘m andílkem, jako je tohle dûvãe. Bude to mÛj slavn˘ den!
Jakmile vyjeli, rozhovofiil se. „Pane Struane, zÛstanete tady dlouho?“
„Je‰tû asi t˘den apak zpátky domÛ do Hongkongu.“ Struan byl ztrojice muÏÛ nejvy‰‰í anejsilnûj‰í. „Nemám dÛvod tady zÛstávat. Díky Jamiemu McFayovi je tady v‰echno vnejlep‰ích rukou. Zpfiístupnil nám Japonsko aodvádí tu skvûlou práci.“
„Je skvûl˘ obchodník, pane Struane, to je fakt. Nejlep‰í, kdo tady je. Ata dáma odjede svámi?“
„Myslíte sleãnu Richaudovou? Vûfiím, Ïe se vrátí se mnou – alespoÀ doufám. Její otec mû poÏádal, abych na ni dohlédl, ikdyÏ tady je vlastnû svûfienkou francouzského vyslance,“ vysvûtloval klidnû, jako kdyby si nev‰iml náhlého záblesku vTyrerov˘ch oãích, ani toho, Ïe se mlad˘ muÏ nechal uná‰et rozhovorem sAngelique vdobré francouz‰tinû, kterou on sám pfiíli‰ neovládal, akdyÏ ten jazyk pfiece pouÏil, ãinil tak pouze kvÛli ní. Nic ti nevyãítám, Canterbury, ani nikomu jinému, pomyslel si pobavenû, ale potom pobídl konû avyrazil vpfied, aby uvolnil ostatním cestu, která se pfied nimi zuÏovala.
Okolí bylo rovinaté, porostlé bambusov˘m hájkem. Stromy snastupujícím podzimem uÏ vût‰inou shazovaly listy. Kolem poletovaly kachny. Políãka sobilím ar˘Ïí byla peãlivû obdûlávána, vyuÏit byl isebemen‰í kousek pÛdy. Krajina byla protkána úzk˘mi cestiãkami aãetn˘mi struÏkami vody. Pfied puchem lidsk˘ch v˘kalÛ, jediného japonského hnojiva, ne‰lo nikam uniknout. Dûvãe iTyrer si tiskli knosu navonûné kapesníky, pfiestoÏe chladiv˘ vûtfiík od mofie odná‰el podstatnou ãást zápachu adal‰ích letních nepfiíjemností jako vlhkosti, komárÛ, much adal‰ího hmyzu. Hus-
tû zalesnûné hory vdálce, plné bukÛ, nachov˘ch aÏlut˘ch modfiínÛ, javorÛ, ne‰lechtûn˘ch pûni‰níkÛ, cedrÛ aborovic, hrály barvami – rÛzn˘mi odstíny ãervené, zlaté ahnûdé.
„Tam je to krásné, Ïe, monsieur Tyrere? ·koda Ïe není lépe vidût na horu FudÏi.“ „Oui,demain,ilestlà!MaismonDieu,Mademoiselle,quellesenteur.“ Jak˘ zápach, pronesl Tyrer plynnou francouz‰tinou – jazykem, bez nûhoÏ se neobe‰el Ïádn˘ diplomat.
Canterbury nenápadnû popojel, zafiadil se vedle dûvãete, azabral tak mladíkovi místo. „Jste vpofiádku, mademoiselle?“
„Ach ano, dûkuji vám. Ráda bych ale pobídla konû do cvalu. Jsem tak ráda, Ïe jsem se dostala za plot.“ Od okamÏiku, kdyÏ pfied dvûma t˘dny pfiicestovala sMalcolmem Struanem parníkem jeho firmy, kter˘ pfiijíÏdûl do Japonska pravidelnû kaÏdé dva mûsíce, se nemohla vymanit zneustálého dohledu.
Aje to tak správné, pomyslel si Canterbury. Jokohama je plná v‰elijak˘ch lumpÛ aspodiny apfiiznejme si to, sem tam ipirátÛ. „Cestou zpátky to mÛÏeme vzít kolem dostihového závodi‰tû, budete-li chtít.“
„To by bylo opravdu bájeãné, dûkuji.“
„Bájeãná je va‰e angliãtina, sleãno Angelique. Amáte nádhern˘ pfiízvuk. Chodila jste do anglické ‰koly?“
„BohuÏel ne, pane Canterbury,“ usmála se aon ucítil nával tepla, jak ho rozehfiála jemnost její pleti akrása. „Nikdy jsem va‰i zemi nenav‰tívila. Mlad‰ího bratra imne vychovávala teta Ema astr˘c Michel. Byla Angliãanka aodmítala se uãit francouzsky. Já ji spí‰ povaÏovala za matku neÏ za tetu.“ Obliãejem jí pfielétl stín. „Víte, maminka mi zemfiela, kdyÏ se narodil mÛj bratr. Aotec byl tehdy vAsii.“
„Ale to je mi líto.“
„To uÏ je dávno, monsieur. KdyÏ teì myslím na tetiãku, jako bych myslela na maminku.“ Dívãin koník náhle zneklidnûl, ale snadno ho zvládla. „Mûla jsem velké ‰tûstí.“
„To je va‰e první cesta do Asie?“ otázal se, aãkoli znal pfiedem odpovûì azjistil uÏ toho odívce mnohem víc. ÚtrÏkovité informace oní, drby ipomluvy letûly od úst kústÛm. JenÏe on chtûl hlavnû naslouchat jejímu hlasu.
„Ano, první.“ Po dívãinû tváfii pfiebûhl nûÏn˘ úsmûv. „Otec patfií mezi obchodníky ve va‰í kolonii Hongkong. Pfiijela jsem za ním na pÛl roku na náv‰tûvu. Otec se pfiátelí spanem Seratardem, kter˘ Ïije tady, aten mi náv‰tûvu zafiídil. Neznáte ho náhodou, jmenuje se Guy Richaud od Richaud Frères?“
„Samozfiejmû, Ïe znám. Je to prav˘ gentleman,“ odpovûdûl zdvofiile, aãkoli se sním nikdy nesetkal anevûdûl nic víc, neÏ co mu prozradili jiní, Ïe totiÏ Guy Richard je záletn˘, bezv˘znamn˘ cizinec, kter˘ dlouhá léta udrÏuje svÛj podnik nad vodou jen snejvût‰ími obtíÏemi. „Pro nás v‰echny je velká pocta, Ïe jste se na nás pfiijela podívat. Smûl bych na va‰i poãest uspofiádat vklubu veãefii?“
„Dûkuji, musím ale poÏádat osouhlas svého hostitele, monsieur Seratarda.“ Angelique zpozorovala, jak se Struan ohlíÏí, avesele mu zamávala. „Pan Struan byl tak laskav adoprovodil mû sem.“
„Opravdu?“ Jako by to byla nûjaká novinka, blesklo hlavou Canterburymu avzápûtí se zamyslel nad tím, zda by ji nemohl získat pro sebe azda by si vÛbec mohl
takov˘ poklad dovolit. Pfiem˘‰lel ioskvûlém mladém Struanovi, kter˘ by si jej jistû dovolit mohl, ataké opovûstech, jak znovu vzplál boj onadvládu na trhu mezi podnikem Struanovy rodiny ajeho hlavním konkurentem, firmou Brock asynové. Pr˘ to zpÛsobila obãanská válka vAmerice, která vypukla pfied rokem.
CoÏ samozfiejmû znamená veliké zisky, nic totiÏ nevyná‰í tolik jako válka. Obû strany se do sebe pustily jako ‰ílené aJih se státÛm Unie pfiinejmen‰ím vyrovná.
„Angelique, podívej!“ Struan pfiitáhl koni uzdu aukázal rukou dopfiedu. Asi sto metrÛ pfied nimi vedla pfies mal˘ kopeãek hlavní silnice. V‰ichni zarazili konû.
„Ani mû nenapadlo, Ïe Tókaidó bude tak ‰iroká atak plná lidí,“ poznamenal Phillip Tyrer.
AÏ na nûkolik jezdcÛ se po silnici pohybovali jen pû‰áci. „Ano... ale kde jsou koãáry, povozy nebo alespoÀ káry? Apotom,“ vybuchla, „kde jsou Ïebráci?“
Struan se zasmál. „To je snadné, Angelique. Jsou zakázáni jako skoro v‰echno ostatní.“ Posunul si klobouk ahned vypadal bezstarostnûji. „VJaponsku jsou zakázány v‰echny druhy kol. Na ‰ógunÛv pokyn. V‰echny!“
„Ale proã?“
„Je to jediná spolehlivá metoda, jak udrÏet zbytek obyvatelstva vposlu‰nosti, nebo snad ne?“
„To ano,“ zasmál se ironicky Canterbury azahledûl se ksilnici. „Aktomu si pfiipoãítejte, Ïe kaÏd˘ místní ãlovíãek, aÈ uÏ je urozen˘ nebo ne, musí ssebou nosit cestovní dokumenty. Potfiebuje povolení kodjezdu, ikdyÏ se chce vydat jen za svou vesnici. Platí to stejnû pro prince ichudáky. Av‰imnûte si samurajÛ. Oni jediní nosí vJaponsku zbraÀ.“
„Ale jak mÛÏe zemû vÛbec fungovat bez dostavníkÛ aÏeleznice?“ Tyrer vypadal nechápavû.
„Funguje po japonsku,“ odpovûdûl Canterbury. „Ani na chvíli nezapomínejte, Ïe Japonci znají jen jeden zpÛsob, jak dûlat jakoukoli vûc. Jen jedin˘. Jejich zpÛsob. Jsou úplnû jiní neÏ ostatní národy. Naprosto se odli‰ují od âíÀanÛ, viìte, pane Struane.“
„To urãitû.“
„Nikde tady neuvidíte jedno jediné kolo. Atak se v‰echno, jakékoli zboÏí, potraviny, ryby, maso, stavebniny, kaÏd˘ pytel r˘Ïe, kaÏdé poleno dfieva, balík látky, krabice sãajem, beãka se stfieln˘m prachem, ikaÏd˘ muÏ, Ïena nebo dítû, ktefií si to mohou dovolit, nosí na zádech nosiãÛ azvífiat, nebo se pfiepravují lodí, tedy po mofii, protoÏe, alespoÀ jak se povídá, nemají Ïádné splavné fieky, jenom tisíce potÛãkÛ.“
„Aco vcizinecké ãtvrti? Tam pfiece jsou kola povolena, pane Canterbury.“
„Ano, to jsou, sleãno. Máme tolik povozÛ, kolik potfiebujeme, ikdyÏ jejich hodnostáfii nadávali jako nûjací zatracení... PromiÀte, sleãno,“ dodal rychle azastydûl se. „Tady na Dálném v˘chodû jsme si odvykli pfiítomnosti dam. Jak jsem ale povídal, ti hodnostáfii JaponãíkÛ, bakufu se jim fiíká aznamená to asi totéÏ, co unás státní úfiedníci, si na to dlouhá léta stûÏovali, dokud jim nበvyslanec nefiekl, aÈ mu políbí... aby na to zapomnûli, protoÏe na‰e ãtvrÈ je na‰e ãtvrÈ. Apokud jde oÏebráky, tak ty jsme zakázali také.“
Zavrtûla hlavou apéra na jejím klobouku se vesele roztancovala. „To mi pfiipadá nemoÏné. PafiíÏ, ta je... VPafiíÏi je ÏebrákÛ plno, stejnû jako vcelé Evropû, aproti Ïebrotû se nedá nic dûlat. MonDieu, Malcolme, jak to vypadá uvás vHongkongu?“
„Hongkong je ze v‰eho nejhor‰í,“ odpovûdûl Struan súsmûvem.
„Ale jak mÛÏou zakázat Ïebrotu aÏebráky?“ zeptal se Tyrer nechápavû. „Mademoiselle Angelique má samozfiejmû pravdu. Celá Evropa je jedno Ïebrácké hnízdo. Lond˘n je nejbohat‰í mûsto na svûtû, ale stejnû je jimi zaplaveno.“
Canterbury se podivnû u‰klíbl. „Tady nejsou Ïebráci, protoÏe nejvy‰‰í ‰éf, kter˘ tady tomu v‰emu vládne, jejich ‰ógun, rozhodl, Ïe Ïádní nebudou. Ato je zákon. Kter˘koli samuraj si kdykoli mÛÏe na Ïebrákovi vyzkou‰et, jak ostr˘ má meã – nebo na jakémkoli jiném darebákovi – promiÀte, sleãno... astejnû tak kdokoli jin˘, pokud ov‰em neÏebrá samuraj. KdyÏ nûkoho pfiistihnou pfii Ïebrotû, znamená to, Ïe poru‰il zákony, aãeká ho biãování avûzení. Akdo se tam jednou dostane, nemÛÏe poãítat sjin˘m trestem neÏ spopravou. Na to také mají zákon.“
„Jin˘ trest neexistuje?“ vydûsila se dívka.
„BohuÏel ne. Aproto jsou Japonci tak dÛslednû pofiádkumilovní.“ Canterbury se opût ironicky rozesmál aohlédl se ksilnici plné zatáãek, pÛl míle dále pfieru‰ené ‰irok˘m mûlk˘m potokem, pfies nûjÏ se v‰ichni museli pfiebrodit nebo se dát pfienést. Na vzdálenûj‰ím bfiehu stála závora. Tam se v‰ichni uklánûli apfiedkládali cestovní doklady v‰udypfiítomn˘m hlídkujícím samurajÛm.
Zatracení lumpové, pomyslel si. Nenávidûl je, ale zároveÀ miloval velké zisky, kter˘ch vJaponsku dosahoval – ataké mu vyhovoval Ïivotní styl, kter˘ urãovala Akiko, uÏ pfies rok jeho milenka. Ano, miláãku, ty jsi nejlep‰í, nejvzácnûj‰í, nejmilovanûj‰í vcelé Jo‰iwafie.
„Podívejte,“ ozvala se Angelique. Na Tókaidó se poutníci zastavovali aukazovali jejich smûrem. Ústa mûli pootevfiená amluvili tak hlasitû, Ïe pfiekfiiãeli iznaãn˘ hluk na silnici. Zvût‰iny tváfií se dala vyãíst nenávist astrach.
„Nev‰ímejte si jich, sleãno, pfiipadáme jim divní. Ato je v‰echno. Neznají nás. Jste pravdûpodobnû první civilizovaná Ïena, kterou kdy uvidûli.“ Canterbury ukázal na sever. „Asi dvacet mil odtud tímhle smûrem leÏí Edo. Tam máme samozfiejmû vstup zakázán.“
„Sv˘jimkou oficiálních delegací,“ poznamenal Tyrer.
„To je pravda. Smí se tam jen se zvlá‰tním povolením, které dosud sir William ani jednou nedostal. Co tady Ïiji, ajá jsem pfii‰el jako jeden zprvních, nepustili tam nikoho. Povídá se, Ïe Edo je dvakrát vût‰í neÏ Lond˘n, sleãno, Ïe tam Ïije asi milion du‰í, Ïe se tam nashromáÏdilo fantastické bohatství aÏe ‰ógunÛv hrad je nejvût‰í na svûtû.“
„Anejsou to jen lÏi, pane Canterbury?“ otázal se Tyrer.
Obchodník se rozohnil. „Jsou to velcí lháfii, pane Tyrere, to je svatá pravda. Nejvût‰í na svûtû, dokonce iti âíÀani vedle nich vypadají jako andûlé. VÛbec vám nezávidím, Ïe budete muset tlumoãit, co fiíkají. Ajako Ïe je PánbÛh nade mnou, budou vám fiíkat nûco jiného, neÏ si opravdu myslí!“ Obvykle neb˘val tak mnohomluvn˘, ale kdyÏ uÏ se mu naskytla moÏnost ukázat své znalosti, chtûl na dívku ina Malcolma Struana zapÛsobit.
Aztoho fieãnûní na nûj pfii‰la velká ÏízeÀ. Vkapse po stranû sedla mûl placatou stfiíbrnou láhev, vãas si ale zarmoucenû uvûdomil, Ïe by bylo nevychované popíjet whisky vpfiítomnosti dámy.
„Nemohli bychom dostat povolení knáv‰tûvû my, Malcolme?“ prohodila Angelique. „Toho Eda?“
„Pochybuji. Proã se nezeptበpana Seratarda?“ „Pfieptám se.“ Neu‰lo jí, Ïe vyslovil jméno správnû, bez hlásky dna konci, jak ho uãila. Dobfie, pomyslela si aopût se zadívala na Tókaidó. „Kde ta silnice vlastnû konãí?“ zeptala se zvûdavû.
Po chvíli Canterbury fiekl: „To nevíme. Celá ta zemû je pro nás záhadná aJaponci si pfiejí, aby to tak zÛstalo. Nemají nás rádi, nikoho znás. ¤íkají nám gaidÏin, to znamená cizí osoby. Nebo také idÏin, jiné osoby. Jak˘ je mezi tím rozdíl, nevím, snad jen pr˘ je gaidÏin ménû zdvofiilé.“ Zasmál se. „AÈ je to tak nebo tak, rádi nás nemají. Jsme jiní, nebo jsou jiní oni.“ Zapálil si doutník. „Ostatnû se jim podafiilo udrÏet Japonsko nepfiístupné po dvû apÛl století, dokud je pfied devíti lety Perry, ta stará skopová kotleta, neotevfiel násilím,“ pokraãoval obdivnû. „Podle povûstí konãí Tókaidó ve velkém mûstû, jakémsi posvátném místû naz˘vaném Kjóto, kde Ïije jejich nejvy‰‰í knûz, kterému se fiíká mikado. Je to tak v˘jimeãné, posvátné mûsto, Ïe je do nûj zakázán vstup skoro v‰em JaponcÛm, aÏ na pár v˘jimek.“
„DiplomatÛm je povoleno cestovat do vnitrozemí,“ namítl Tyrer úseãnû. „Smlouva to umoÏÀuje, pane Canterbury.“
Obchodník si rozepnul bobfií kazajku, na kterou byl nezfiízenû py‰n˘, otfiel si ãelo arozhodl se, Ïe nepfiipustí, aby kvÛli tomuhle namy‰lenému mladíkovi pfiestal pÛsobit dobrosrdeãn˘m dojmem. Protivn˘ nadut˘ spratek, stou jeho nafoukanou v˘slovností, pomyslel si. Pfierazil bych tû na dva kusy, ani by ses neuprdl. „ZáleÏí na v˘kladu smlouvy ana tom, jak moc si pfiejete, aby vám hlava zÛstala na krku. Nikomu bych nedoporuãoval vycházet mimo vymezenou bezpeãnou oblast, ato je pár mil odsud na sever, na jih ado vnitrozemí, aÈ uÏ se ve smlouvû fiíká cokoli – alespoÀ ne bez doprovodu jednoho nebo dvou plukÛ vojákÛ.“ Aãkoli se nechtûl nechat vyvést zmíry, dívãina plná prsa pod pfiiléhav˘mi zelen˘mi ‰aty ho hypnotizovala. „Jsme tady jako vpasti, ale dá se to vydrÏet. Podobnû to vypadá ivcizinecké ãtvrti Nagasaki, dvû stû star˘ch mil západnû.“
„Star˘ch mil? Kolik to je?“ zeptala se. SnaÏila se nedat najevo, jak ji baví atû‰í v‰echna ta Ïádostivost, která ji obklopovala. „Prosím?“
Tyrer zaãal dÛleÏitû: „Stará míle je asi pût kilometrÛ, mademoiselle.“ Byl vysok˘, mûl pruÏnou postavu, nedávno dokonãil vysokou ‰kolu abyl jejíma modr˘ma oãima apafiíÏskou elegancí doslova uchvácen. „Avy, co jste fiíkal, pane Canterbury?“
Obchodník odtrhl oãi od dívãina poprsí. „Já jen Ïe to nebude omoc lep‰í, aÏ se otevfiou dal‰í pfiístavy. Jestli snimi chceme zaãít obchodovat naplno, musíme stím brzy, ale opravdu brzy nûco udûlat – tak ãi onak.“
Tyrer se na nûj zle podíval. „Myslíte vyhlásit válku?“
„Proã ne? Kãemu máme váleãné námofinictvo? Pozemní armádu? VIndii, âínû av‰ude jinde se to podafiilo. My jsme britské impérium, nejvût‰í anejdokonalej‰í, jaké kdy bylo na svûtû. Pfiijeli jsme sem za obchodem anavíc jim mÛÏeme dát pofiádné zákony azavést pofiádnou civilizaci.“ Canterbury se podíval na silnici anepfiátelství, které tam uvidûl, mu zkazilo náladu. „Je to ohavn˘ dav, Ïe ano, sleãno?“
„MonDieu. AlespoÀ kdyby na nás tak nezírali.“
„Na to si, bohuÏel, budete muset zvyknout. V‰ude je to stejné. Ajak fiíká pan Struan, nejhor‰í to je vHongkongu. Stejnû, pane Struane,“ fiekl snáhl˘m obdivem, „nebylo by mi proti mysli, kdybychom tady mûli svÛj vlastní ostrov, svou vlastní kolonii,
ane jen prohnil˘, smradlav˘ pruh zav‰iveného pobfieÏí, kter˘ se nedá ubránit, akdyby nebylo na‰í váleãné flotily, pofiád by mu hrozil útok nebo vydírání. Mûli bychom získat cel˘ ostrov, stejnû jako vበdûdeãek, BÛh mu Ïehnej, obsadil Hongkong.“ „MoÏná to tak udûláme,“ pravil sebevûdomû Malcolm Struan. Zahfiála ho my‰lenka na slavného pfiedka, tchaj-pana Dirka Struana, kter˘ vybudoval jejich podnik apfied více neÏ dvaceti lety, vroce 1841, se nejvíce zaslouÏil ozaloÏení Hongkongu. Canterbury, aniÏ si uvûdomil, co dûlá, vytáhl lahviãku, pozvedl ji anapil se, otfiel si ústa hfibetem ruky aopût lahviãku ukryl. „Rad‰i pojeìme dál. Nejlep‰í bude, kdyÏ vás povedu, pokud bude nutné, pojedeme za sebou vfiadû. SJaponãíky si nelámejte hlavu. Pane Struane, nejel byste vedle mladé dámy, avy, pane Tyrere, nekryl byste nám záda?“ Velice spokojen sám se sebou pobídl konû do klusu. Jakmile se Angelique se sv˘m konûm zafiadila vedle nûj, Struanovy oãi se zvrásãily vúsmûvu. Netajil se stím, Ïe ji miluje, ato od prvního okamÏiku, kdy ji pfied ãtyfimi mûsíci potkal vHongkongu. Bylo to vden, kdy pfiicestovala ahned dobyla ostrov zteãí. Svûtlé vlasy, nádherná pleÈ, hluboké modré oãi arozko‰n˘ zvednut˘ nosík voválném obliãeji, kter˘ sice nebyl krásn˘, ale mûl vsobû podivnou, dech vyráÏející pfiitaÏlivost. Mûla pafiíÏsk˘ ‰arm, její nevinnost amládí se mísily stémûfi hmatatelnou aneustálou, byÈ neuvûdomûlou Ïádostivostí, která pfiímo svádûla ktomu, aby byla ukojena. Ovládla svût muÏÛ strádajících nedostatkem Ïen na uspokojivé úrovni, které vAsii ov‰em sotva mohli najít, aurãitû pak uÏ ne takové, které by se jí mohly rovnat. Mnozí ztûch muÏÛ byli zámoÏní, nûktefií patfiili dokonce mezi nejbohat‰í obchodníky na svûtû. „Nev‰ímej si domorodcÛ, Angelique,“ za‰eptal. „Padají pfied tebou hrÛzou.“
Uculila se avzne‰enû jako císafiovna pokynula hlavou. „Merci,Monsieur,vous êtes trèsaimable.“
Struan byl velmi spokojen˘ ateì ivelmi sebejist˘. Osud, joss. BÛh nás svedl dohromady, pomyslel si nad‰enû, aplánoval si, jak poÏádá dívãina otce ojejí ruku. Co kdybych to udûlal oVánocích?
Vánoce by skvûle vyhovovaly. Vzít bychom se mohli na jafie apak bychom se usadili ve Velkém domû na hofie Peak. Vím, Ïe se matce iotci Angelique moc líbí. Táta je ve skuteãnosti dobrák. Ana Vánoce uspofiádáme velkou slavnost.
Jakmile se ocitli na silnici, nasadili ostré tempo, ale dávali si pozor, aby nenaru‰ili provoz. JenÏe málo platné, provoz zpomalili ana nûkolika místech se pohyb dokonce zastavil. ZpÛsobila to jejich neãekaná pfiítomnost – vût‰ina JaponcÛ nemohla uvûfiit sv˘m oãím. Nikdy totiÏ nevidûli lidi tak vysokého vzrÛstu, takov˘ch postav astakovou barvou pleti, azvlá‰tû ne takovou mladou Ïenu. Jejich cylindry aplá‰tû, úzké kalhoty ajezdecké boty, stejnû jako dívãiny boty, to, jak sedûla na koni, ivelk˘ klobouk spestr˘m pefiím anezvyklé jezdecké sedlo – to v‰e je pfiivádûlo kúÏasu. Canterbury iStruan si opatrnû prohlíÏeli chodce kolem sebe, ktefií jim uvolÀovali cestu. Ani jednoho zmuÏÛ nenapadlo, Ïe by jim mohlo hrozit nebezpeãí. Angelique se drÏela poblíÏ apfiedstírala, Ïe si nev‰ímá vykulen˘ch pohledÛ, otevfien˘ch úst aobãas ani ruky, která si ji chtûla osahat. ·okovalo ji v‰ak, jak mnozí muÏi mûli bezstarostnû vyhrnutá kimona adávali na odiv skrovné bederní rou‰ky, látky nahrazující spodní prádlo, aobãas inezakrytou nahotu. Drahá Colette, nikdy bys tomu neuvûfiila, sestavovala vduchu dopis, kter˘ veãer napí‰e své nejlep‰í pfiítelkyni vPafiíÏi, ale
naprostá vût‰ina nosiãÛ na vefiejné silnici se obléká POUZE do tûch nepatrn˘ch kouskÛ látky, které vpfiedu nezakr˘vají skoro nic avzadu pfiecházejí vpouhou tenkou ‰ÀÛrku mezi pÛlkami. Pfiísahám, Ïe je to pravda, amÛÏu ti oznámit, Ïe vût‰ina domorodcÛ je sice dost chlupatá, ale ty ãásti jejich tûla vût‰inou b˘vají malé. Ráda bych vûdûla, jestli Malcolm...
Ucítila, jak se ãervená. „Ato hlavní mûsto, Phillipe,“ zahájila rozhovor, „je opravdu zakázané?“
„Podle smlouvy ne.“ Tyrera její slova velice potû‰ila. Uplynulo jen nûkolik minut apfiestala ho oslovovat monsieur. „Podle smlouvy mûla b˘t v‰echna vyslanectví vEdu, vhlavním mûstû. Doslechl jsem se, Ïe jsme se stáhli zEda loni, kdyÏ nás tam pfiepadli. VJokohamû, pod ochranou dûl na‰í flotily, je rozhodnû bezpeãnûji.“
„Zaútoãili? Jak zaútoãili?“
„Nûjací ‰ílenci, fiíká se jim róninové – jsou to vydûdûnci, vrazi – deset jich pfiepadlo na‰e vyslanectví uprostfied hluboké noci. Britské vyslanectví! Pfiedstavte si tu drzost! Ti ìáblové zabili serÏanta astráÏ...“
Vtom zastavil, protoÏe Canterbury sjel ze silnice, pfiitáhl uzdu abiãíkem ukázal dopfiedu. „Podívejte se tam!“
Sjeli se kolem nûj astejnû jako on zahlédli dlouhé, úzké prapory nesené zástupem samurajÛ, kter˘ vycházel ze zatáãky nûkolik set metrÛ pfied nimi. Poutníci se rozprchli, odhazovali rance inosítka na zem daleko od silnice, jezdci okamÏitû seskakovali zkoní av‰ichni poklekli po stranû silnice shlavami hluboce sklonûn˘mi kudusané zemi. MuÏi, Ïeny adûti, prostû v‰e jako by zmrtvûlo. Jen nûkolik samurajÛ zÛstalo stát. KdyÏ je míjel prÛvod, uctivû se uklánûli.
„Kdo to je, Phillipe?“ zeptala se Angelique vzru‰enû. „Pfieãte‰ jejich nápisy?“
„BohuÏel ne, je‰tû ne, mademoiselle. ¤íká se, Ïe trvá roky, neÏ se ãlovûk nauãí ãíst apsát jejich písmem.“ TyrerÛv pocit ‰tûstí vyprchal pfii my‰lence, kolik ho je‰tû ãeká práce.
„Není to náhodou ‰ógun?“
Canterbury se zasmál. „To vÏádném pfiípadû. Kdyby to byl on, tak by celou oblast uzavfieli. Povídá se, Ïe staãí, aby k˘vl hlavou, ahned má kruce sto tisíc samurajÛ. Ale urãitû to bude nûkdo dÛleÏit˘, nûjak˘ kníÏe.“
„Co udûláme, aÏ pojede kolem nás?“
„Pozdravíme ho jako krále,“ fiekl Struan. „Smekneme klobouky aprovoláme mu tfiikrát slávu. Aco udûlበty?“
„Já, chéri ?“ Usmála se. Mûla ho velmi ráda apfiipomínala si, co jí fiekl otec pfied odjezdem zHongkongu do Jokohamy: Vyvolávej vtom Malcolmu Struanovi nadûji, ale opatrnû, drahou‰ku. Ijá jsem ho trochu popostrãil, ale jen tak jemnû. Byl by pro tebe skvûlá partie, proto také souhlasím svyjíÏìkou do Jokohamy bez garde, pokud on tû doprovodí na jedné zjeho lodí. Za tfii dny ti bude osmnáct, mበuÏ nejvy‰‰í ãas se vdát. Vím, Ïe mu je‰tû není ani dvacet aje pro tebe pfiíli‰ mlad˘, ale je chytr˘ anavíc je nejstar‰í syn. Asi za rok zdûdí Vzne‰en˘ dÛm – prosl˘chá se, Ïe jeho otec, Culum, je mnohem váÏnûji nemocn˘, neÏ vedení podniku pfiiznává.“
„Ale vÏdyÈ je to Brit,“ namítla zamy‰lenû. „Sám je nenávidí‰ aklade‰ nám na srdce, abychom je nenávidûli imy. Nebo snad ne?“
„Ano, zlatíãko, ale ne na vefiejnosti. Británie je nejbohat‰í zemû na svûtû, nejmoc-
nûj‰í, avAsii vládne. Struanovû rodinû patfií Vzne‰en˘ dÛm, zatímco Richaud Frères je jen bezv˘znamn˘ podnik. Nesmírnû by nám pomohlo, kdybychom pfievzali jejich obchod sFrancií. ZmiÀ se mu otom.“
„Ale to nemÛÏu, tati, to by bylo... NemÛÏu, tati.“
„Teì uÏ jsi Ïena, ne dítû, miláãku. Jestli si ho omotበkolem prstu, navrhne ti to sám. Na‰e budoucnost závisí na tobû. Malcolm Struan se brzy stane tchaj-panem. Aty, ty bys mohla mít zv‰eho toho bohatství svÛj díl...“
Ov‰em, líbilo by se mi mít takového manÏela, pomyslela si. Tatínek je tak moudr˘. Aje skvûlé, Ïe jsem Francouzka, atedy lep‰í neÏ ostatní. Malcolma stûma jeho podivn˘ma oãima amlad˘m azároveÀ tak star˘m pohledem je opravdu snadné mít ráda, dokonce se do nûho zamilovat. KéÏ by mû poÏádal oruku!
Povzdechla si azaãala se zab˘vat pfiítomností. „Skloním hlavu, jako to dûláme vBois pfied Jeho Veliãenstvem, císafiem Ludvíkem Napoleonem. Co se dûje, Phillipe?“
„MoÏná bychom mûli rad‰i ustoupit,“ vypravil ze sebe Tyrer. „V‰ichni fiíkají, Ïe nesná‰ejí, aby se nûkdo znás pfiiblíÏil kjejich kníÏatÛm.“
„Nesmysl,“ okfiikl ho Canterbury. „Nic nám nehrozí. Tady nikdy nedochází kdavov˘m boufiím – nejsme vIndii, Africe ani vâínû. Jak jsem fiekl, Japonci jsou velice pofiádkumilovní. Amy jsme na území, které nám vyhradila smlouva, aproto se zachováme jako vÏdycky. Necháme je projít, zdvofiile smekneme jako pfied jak˘mkoli jin˘m potentátem apojedeme dál. Jste ozbrojen, pane Struane?“
„Ov‰em.“
„Já ne,“ fiekla Angelique trochu dotãenû aznovu se zadívala na prapory, které se jiÏ pfiiblíÏily na pouh˘ch sto metrÛ. „Myslím, Ïe kdyÏ muÏi nosí pistole, mûly by je nosit iÏeny.“
V‰ichni se zdûsili. „Aco vy, Tyrere?“
Mladík se zastydûl aukázal Canterburymu mal˘ derringer. „To mi dal otec na rozlouãenou. Ale dosud jsem znûj nevystfielil.“
„Tady ho ani nebudete potfiebovat. Musíte si jen dát pozor na osamûlé samuraje, chodí po jednom, nanejv˘‰ po dvou. Ana róniny,“ dodal bez pfiem˘‰lení. „Nelámejte si stím hlavu. UÏ pfies rok jsme tady nemûli Ïádné potíÏe.“
„Vy jste mûli potíÏe? Jaké potíÏe?“ zeptala se dívka.
„Nic mimofiádného,“ odpovûdûl. Nechtûl ji znepokojit asnaÏil se zakr˘t ne‰Èastné ufieknutí. „Pár útokÛ nûkolika fanatikÛ, nebo dvojic, jak jsem fiíkal, celkem bezv˘znamné události.“
Zamraãila se. „Ale pan Tyrer povídal, Ïe zaútoãili na va‰e vyslanectví azavraÏdili nûkolik vojákÛ. Copak to je bezv˘znamná událost?“
„To samozfiejmû není.“ Canterbury se podíval na Tyrera, kter˘ hned pochopil, co tím míní: jsi zatracen˘ hlupák, kdyÏ mluví‰ pfied dámou otak závaÏn˘ch pfiípadech. „Ale jsou to jen osamocené bandy hrdlofiezÛ. Úfiedníci ze ‰ógunátu pfiísahali, Ïe je chytnou apotrestají.“
Jeho hlas znûl pfiesvûdãivû, ale nebyl si jist, jak velkou ãást pravdy znají Struan aTyrer. Za první rok zabili vulicích Jokohamy pût jejich lidí. Druh˘ rok zmasakrovali meãem dva Rusy, dÛstojníka anámofiníka zruské váleãné lodi, opût vJokohamû. Onûkolik mûsícÛ pozdûji dva holandské obchodníky. Potom pobodali zezadu noÏem
vKanagawû mladého tlumoãníka zbritského vyslanectví anechali ho vykrvácet. Heuskena, tajemníka amerického konzulátu, rozsekali na deset kusÛ, kdyÏ se vracel zveãírku na pruské legaci. Aloni zapíchli britského vojáka aserÏanta pfiímo pfied loÏnicí generálního konzula!
V‰echny vraÏdy byly promy‰lené aniãím nevyprovokované, pomyslel si vztekle, avÏdy je spáchali samurajové sdvûma meãi. Nikoho nikdo neurazil – aco je nejhor‰í, v‰emocní ‰ógunovi bakufu nikdy Ïádného ztûch darebákÛ nechytli anepotrestali, aÈ si vyslanci stûÏovali sebevíc aJaponci naslibovali cokoli. Ti na‰i ‰éfové jsou zatracení pitomci. Mûli okamÏitû povolat váleãnou flotilu aposlat Edo do pekla. Pak by teror pfiestal amy bychom mohli spát klidnû, bez stráÏí, ve sv˘ch postelích achodit po kterékoli ulici beze strachu znûjakého kolemjdoucího samuraje. Diplomati jsou vlezdoprdelkové atenhle mlad˘ hejsek je toho dokonal˘ pfiíklad.
Zasmu‰ile se zadíval na zástavy asnaÏil se rozlu‰tit jednotlivé znaky. KdyÏ prÛvod pfie‰el aocitl se vbezpeãné vzdálenosti, poutníci pomalu vstávali apokraãovali vcestû. Ti, kdo ‰li stejn˘m smûrem jako prÛvod, jej následovali surãit˘m odstupem.
V‰em ãtyfiem pfiipadalo nezvyklé sedût na koni tak vysoko nad neurovnan˘mi fiadami postav kleãících po obou stranách silnice, shlavami vprachu azdviÏen˘mi zadky. Tfii muÏi se snaÏili nevnímat jejich nahotu acítili se trapnû, Ïe je snimi dívka apfiipadá si stejnû trapnû jako oni.
¤ady samurajsk˘ch vlajkono‰Û se pomalu blíÏily. Byly to dva zástupy, kaÏd˘ asi ostovce muÏÛ, po nich dal‰í prapory asraÏené fiady kolem ãernû nalakovaného palankinu spoãívajícího na ramenou osmi zpocen˘ch nosiãÛ. Následovaly dal‰í zástavy asamurajové, za nimi dal‰í, ktefií vedli konû snákladem, anakonec neuspofiádan˘ dav nosiãÛ, klop˘tajících pod tíhou zavazadel. V‰ichni samurajové mûli na hlavû slamûné klobouky uvázané pod bradou abyli obleãeni do ‰ed˘ch kimon se stejn˘m znakem, tfiemi propleten˘mi pivoÀkami, kter˘ zdobil iprapory. Za pasem mûli zastrãené dva meãe, jeden krátk˘, druh˘ dlouh˘. Nûktefií byli vyzbrojeni luky a‰ípy, nûkolik jich neslo mu‰kety-pfiedovky. Jen málokdo byl obleãen lépe neÏ ostatní.
Zástupy se roztrhly.
Srostoucí hrÛzou Struan iostatní spatfiili, co bylo ve v‰ech tváfiích, ve v‰ech oãích, které se na nû upíraly: zufiivou nenávist. Jako první prolomil mlãení: „Myslím, Ïe bychom radûji mûli okus ustoupit...“
Ale neÏ se on nebo kdokoli jin˘ staãil pohnout, mlad˘ ‰irokoplecí samuraj vyskoãil ze zástupu avrhl se knim, následován druh˘m muÏem, kter˘ se postavil mezi nû ablíÏící se nosítka. První muÏ se dusil vztekem, odhodil zástavu akfiikl na nû jakousi nadávku. Neãekan˘ v˘buch jeho zufiivosti je paralyzoval. Zástup zakolísal, hned ale zase nabral tempo apochodoval dál. Kleãící lidé se ani nepohnuli. Kolem dokola se v‰ak rozlehlo veliké, zlovûstné ticho ru‰ené jen dusotem krokÛ kráãejících nohou. Samuraj znovu vyplivl nadávku. Canterbury stál unûho nejblíÏe. Vydû‰enû, ale poslu‰nû pobídl svého konû. Bezmy‰lenkovitû ho v‰ak otoãil knosítkÛm, ane vopaãném smûru. Samuraj okamÏitû vytasil svÛj meã, vykfiikl: „Sonnó dÏói“ azbûsile zaútoãil. ZároveÀ druh˘ muÏ vykroãil ke Struanovi.
Meã usekl Canterburymu levou paÏi pod ramenem azafiízl se mu do boku. Obchodník nechápavû vytfie‰til oãi na pah˘l, znûhoÏ tryskala krev na dívku. Meã zasvi‰tûl vdal‰ím brutálním oblouku. Struan nejistû sahal po revolveru, zatímco se knû-
mu se zdviÏenou ãepelí fiítil druh˘ samuraj. Ten spí‰e ‰Èastnou náhodou neÏ zámûrnû uhnul zdráhy stfiely, která ho lehce poranila, ale meãem zasáhl jen tûlo konû. Zvífie bolestnû zarÏálo avzepjalo se, pfiiãemÏ odstrãilo útoãníka stranou. Struan namífiil astiskl kohoutek malého koltu, jenÏe kÛÀ se znovu vzepjal akulka jen ne‰kodnû zasvi‰tûla vzduchem. Zoufale se snaÏil uklidnit zvífie azamífiil znovu, vÛbec v‰ak nepostfiehl, Ïe zezadu na nûj útoãí první muÏ.
„Pozóóór!“ vykfiikl zoufale Tyrer, kter˘ se vzpamatoval. V‰e se sebûhlo tak rychle, jako by se mu ta hrÛza jenom zdála – Canterbury se vbolestech svíjel na zemi ajeho kÛÀ cválal pryã, dûvãe sedûlo celé zkamenûlé vsedle, Struan podruhé zamífiil azabijákÛv meã se blíÏil kjeho nechránûn˘m zádÛm. Ale to jiÏ zahlédl, jak Struan reaguje na jeho varování, vydû‰en˘ kÛÀ se pfii jeho pohybu pla‰í ameã, jehoÏ úder by jinak byl smrteln˘, se svezl po sedle azafiízl se mladíkovi do boku. Struan sebou trhnul abolestí zasténal.
To Tyrera probudilo.
Pobídl konû ostruhou apopohnal ho proti muÏi, kter˘ zaútoãil na Struana. Samuraj v‰ak uskoãil stranou nezranûn, zpozoroval dívku ase zdviÏen˘m meãem se kní rozbûhl. Tyrer obrátil vzpouzejícího se konû azjistil, Ïe Angelique ztuhlá hrÛzou nechápavû civí na blíÏícího se útoãníka. „Zmizte odsud apfiiveìte pomoc!“ aznovu se pokusil najet na muÏe, kter˘ opût uskoãil do bezpeãí, okamÏitû v‰ak znovu na‰el rovnováhu apostavil se mu smeãem pfiipraven˘m kútoku.
âas se zpomalil. Phillip Tyrer vûdûl, Ïe je mrtv˘. Ale pfiíli‰ mu to nevadilo, zahlédl totiÏ, jak Angelique obrátila konû aprchá do bezpeãí. Na svÛj derringer zapomnûl. Nemûl kam ani kdy utéct.
Na zlomek sekundy mlad˘ samuraj zaváhal, aby si vychutnal okamÏik zabíjení, neÏ skoãil dopfiedu. Tyrer se je‰tû pokusil ucouvnout. Neãekanû se v‰ak ozval v˘buch, kulka srazila útoãníka na zem ajeho meã neudefiil naplno, pouze zasáhl Angliãana do ruky.
Vprvní chvíli Tyrer nechápal, jak je moÏné, Ïe je‰tû Ïije. Vtom uvidûl Struana zkrouceného vsedle, celého zamazaného od krve proudící zhluboké rány na boku, spistolí namífienou na druhého samuraje ana popla‰eném, vzpínajícím se hfiebci.
Struan znovu zmáãkl kohoutek. ZbraÀ drÏel vtûsné blízkosti koni uucha. V˘stfiel vydûsil zvífie tak, Ïe pfiestalo b˘t ovladatelné, zahryzlo se do uzdy avyrazilo vpfied. Struan se jen svypûtím v‰ech sil udrÏel vsedle. Samuraj se vrhl za ním, ato poskytlo Tyrerovi dost ãasu, aby nasadil svému koni ostruhy, otoãil ho zády ksilnici auprchl za Struanem na sever.
„Sonnó dÏóóóii!“ vykfiikl za nimi samuraj, rozzufien˘, Ïe mu unikli.
John Canterbury se svíjel asténal vprachu vedle nûkolika zkamenûl˘ch poutníkÛ. V‰ichni nehybnû kleãeli shlavou zabofienou do zemû. Mladík vztekle odkopl Canterburyho klobouk stranou ajedin˘m máchnutím meãe mu usekl hlavu. Potom si pfiepeãlivû oãistil ãepel zbranû ojeho plá‰È avrátil ji do pochvy.
PrÛvod zatím postupoval dál, jako by se nic nestalo, jako by v‰echny ty oãi vidûly v‰e apfiitom nic. Nikdo zkleãících pû‰ákÛ ani nezvedl hlavu.
Druh˘ mlad˘ samuraj sedûl se zkfiíÏen˘ma nohama na zemi, o‰etfioval si rameno acárem látky zkimona se pokou‰el zastavit krvácení. Meã, stále je‰tû rud˘, mu leÏel na klínû. Jeho spolubojovník knûmu pfiistoupil, pomohl mu vstát aoãistil si zbraÀ
okimono nejbliωího poutníka, staré Ïeny, která se tfiásla strachy, ale hlavu stále tlaãila do prachu.
Oba muÏi byli mladí amûli silnou postavu. Vzájemnû se na sebe usmáli aspoleãnû si prohlíÏeli ránu. Kulka prolétla svaly vrameni, kost v‰ak nezasáhla. Star‰í znich, ·orin, promluvil: „Rána je ãistá, Ori.“
„Mûli jsme je pobít v‰echny.“
„To je karma.“
Právû vtom okamÏiku je míjeli samurajové aosm vydû‰en˘ch nosiãÛ spalankinem. V‰ichni pfiedstírali, Ïe ani dva útoãníci, ani mrtvola neexistují. Oba mladíci se velice uctivû uklonili.
Malé postranní okénko nosítek se pootevfielo ahned zase zavfielo.
* *
„Tady, pane Struane, vypijte to,“ laskavû nabádal lékafi sklonûn˘ nad polním lehátkem. Bylo to vordinaci na britském vyslanectví vKanagawû, kam Struan sTyrerem dorazili pfied pÛl hodinou, adoktorovi se jiÏ témûfi podafiilo zastavit o‰klivé krvácení. Tyrer sedûl na Ïidli uokna. „Uleví se vám po tom, uvidíte.“
„Co to je?“
„Zázraãn˘ nápoj – laudánum, hlavnû tinktura zopia amorfia, sám jsem to namíchal. Pfiehlu‰í bolest. Budu vám muset tu ránu se‰ít, ale nebojte se. Uspím vás éterem.“
Struana zachvátila vlna nevolnosti astrachu. PouÏívat éter pfii chirurgick˘ch zákrocích byla novinka sice velmi vychvalovaná, dosud v‰ak jen málo vyzkou‰ená. „To jsem... to jsem je‰tû nikdy nedostal, ani mû nikdy neoperovali, aproto si... nemyslím...“
„Nemusíte se bát. Ve správn˘ch rukou jsou anestetika opravdu naprosto bezpeãná.“ Doktoru Georgi Babcottovi bylo osmadvacet let, mûfiil metr devadesát ake své v˘‰ce mûl ipfiíslu‰né proporce. „Vminul˘ch pûti, ‰esti letech jsem mnohokrát vyzkou‰el chloroform iéter se skvûl˘mi v˘sledky. Vûfite mi, vÛbec nic neucítíte, ato je pro pacienta dárek od Boha.“
„To je pravda, pane Struane,“ pfiitakal mu Tyrer, kter˘ se snaÏil pomáhat, byÈ, jak tu‰il, celkem zbyteãnû. Ruku mu lékafi o‰etfiil jódem, ránu se‰il aovázal, atak mladík srukou na pásce blahofieãil svému osudu, Ïe utrpûl pouze povrchové zranûní. „Na univerzitû jsem se setkal sãlovûkem, kter˘ povídal, Ïe mu vyoperovali slepé stfievo, ale ani trochu ho to nebolelo.“ Pokou‰el se Struana uklidnit, jenÏe pfiedstava jakéhokoli operaãního zákroku, po nûmÏ se aÏ pfiíli‰ ãasto dostavovala snûÈ, nahánûla strach ijemu.
„Uvûdomte si, pane,“ pokraãoval Babcott, kter˘ se snaÏil vlastní obavy peãlivû tajit, „Ïe doktor Simpson poprvé pouÏil chloroform pfii operaci uÏ pfied patnácti lety aÏe od té doby jsme znaãnû pokroãili. Rok pfiedtím, neÏ jsem odjel na Krym, jsem pod jeho vedením studoval vKrálovské nemocnici.“ Obliãej mu posmutnûl. „Hodnû jsem se tam nauãil. Ale válka chválabohu skonãila. Ajestli budete mít ‰tûstí, to pfiíjemné laudánum vám pfiinese ierotické sny.“
„Ajestli ho mít nebudu?“
„Vy ho máte! Oba jste mûli veliké ‰tûstí.“
Pfies krutou bolest se Struan pfiinutil usmát. „Máme ‰tûstí, Ïe jsme vás tady na‰li, atak rychle, otom není sporu.“ Sinstinktivní dÛvûrou vBabcottova slova vypil bezbarvou tekutinu aopût se natáhl. Bolestí témûfi omdléval.
„Teì necháme pana Struana, aby si na chvíli odpoãinul,“ pfiikázal Babcott. „Vy teì rad‰i pojìte se mnou, pane Tyrere, musíme je‰tû nûco zafiídit.“
„Ov‰em, doktore. Struane, mÛÏu vám nûco pfiinést nebo pro vás nûco udûlat?“
„Ne... Díky, ne. Nemusíte tu na mû ãekat.“
„Nehloupnûte, samozfiejmû Ïe poãkám.“ Tyrer cel˘ nervózní vy‰el za lékafiem zordinace apeãlivû zavfiel dvefie. „Dopadne to sním dobfie?“
„To nevím. Na‰tûstí samurajové mívají meãe vÏdycky ãisté aostré tak, Ïe fieÏou stejnû ãistû jako skalpel. Omluvte mû, prosím, na okamÏik. Dnes odpoledne jsem tady zÛstal jako jedin˘ diplomat. Jako lékafi jsem udûlal v‰e, co jsem mohl. Teì se radûji budu chovat jako pfiedstavitel Jejího britského Veliãenstva.“ Babcott byl zástupcem sira Williama. Nafiídil, aby se úfiední kutr vydal pfies zátoku do Jokohamy avyhlásil tam poplach, jednoho ãínského sluhu poslal pro místního guvernéra, dal‰ímu dal za úkol zjistit, kter˘ ‰lechtic projíÏdûl pfied nûkolika hodinami Kanagawou, uvedl místní ‰estiãlennou vojenskou posádku do stavu pohotovosti aposléze nalil Tyrerovi velkou sklenici whisky. „Vypijte to, je to lék. ¤íkáte, Ïe ti vrahové na vás nûco kfiiãeli?“
„Ano. Znûlo to jako... sono... sonno ii.“
„To mi nic nefiíká. Chovejte se tady jako doma, za chvíli se vrátím. Musím se pfiipravit.“ Ode‰el.
Ruka se‰itá sedmi stehy Tyrera bolela. Aãkoli Babcott zacházel sjehlou jako odborník, Tyrer se jen obtíÏnû pfiemohl, aby nesténal. Dokázal se v‰ak ovládnout azÛstal zticha, ato ho teì hfiálo usrdce. Stydûl se za záchvaty strachu, které jím otfiásaly avyvolávaly vnûm nutkání zmizet autíkat autíkat. „Jsi zbabûlec,“ zabruãel sám pro sebe azhrozil se toho poznání.
Podobnû jako ordinace ipfiedpokoj páchl po chemikáliích, znichÏ se mu zvedal Ïaludek. Pfiistoupil koknu. Hluboce se nadechl asnaÏil se uklidnit, ale marnû. Atak si alespoÀ usrkl whisky. Jako vÏdy mu její chuÈ pfiipadala sprostá anepfiíjemná. Nepfiítomnû upfiel zrak na sklenici ajejí dno jako by oÏilo o‰kliv˘mi v˘jevy. Cel˘ se roztfiásl. Pfiinutil se ke klidu aznova si prohlédl tekutinu. Byla zlatavû hnûdá avÛní mu pfiipomnûla lond˘nsk˘ domov, otce, jak sedí po veãefii ukrbu apokufiuje doutník, matku, jak klidnû plete, dva sluhy sklízející ze stolu, v‰e d˘chající pohodou, útulné abezpeãné. Potom si vpamûti vybavil oblíbenou Garrowayovu kavárnu na Cornhillu, pfiíjemnû vyhfiátou, plnou Ïivota abezpeãí, auniverzitu spfiátelskou avzru‰ující atmosférou, ale bezpeãnou. Bezpeãnou. Je teì jeho Ïivot ohroÏen? Opût se ho zaãala zmocÀovat panika. JeÏí‰i Kriste, co tu vlastnû pohledávám?
Oba uprchlíci je‰tû stále nebyli dost daleko od Tókaidó, kdyÏ StruanÛv vydû‰en˘ kÛÀ klop˘tl, protoÏe mu zpola pfieseknut˘ sval vypovûdûl sluÏbu, ajezdec se bezmocnû zfiítil na zem. Pád mu zpÛsobil nesnesitelnou bolest.
Strachem zeslábl˘ Tyrer musel vynaloÏit v‰echny síly, aby vysadil Struana na svého konû, asvelk˘m vypûtím ho udrÏel vsedle, neboÈ zranûn˘ byl vût‰í atûωí neÏ on sám. Neustále se ohlíÏel po prÛvodu mizejícím vdálce ahrozil se pfiedstavy, Ïe se kaÏdou chvíli objeví samuraj na koni. „VydrÏíte to?“
„Ano, snad ano.“ StruanÛv slab˘ hlas prozrazoval, Ïe trpí ukrutn˘mi bolestmi. „Co Angelique, podafiilo se jí utéct?“
„Ano, povedlo se jí to. Ti ìábli zabili Canterburyho.“
„To vím. Aco vy? Nejste zranûn˘?“
„Nic váÏného, alespoÀ myslím. Jen mû ‰krábnul na ruce,“ povzdechl Tyrer azaklel vnáhlém záchvatu bolesti. Seknutí meãe mu zpÛsobilo jen ãist˘ fiez ve svalnaté ãásti pfiedloktí. Ránu si znejhor‰ího oãistil kapesníkem atím si ji iobvázal. „Sláva, nedostal jsem to ani do Ïíly, ani do tepny – ale proã nás pfiepadli? Proã? Nedûlali jsme jim pfiece nic zlého.“
„Já... Já... nemÛÏu se otoãit. Ten mizera mû zranil na boku... Jak... Jak to tam vypadá?“
Tyrer velice opatrnû odtáhl vlnûnou látku vmístû, kde byla rozseknuta. Délka ahloubka rány, která se pfii pádu je‰tû zvût‰ila, ho vylekala. Pr˘‰tila zní krev ato ho vydûsilo je‰tû víc. „To není dobré. Musíme co nejrychleji sehnat lékafie.“
„MoÏná... moÏná bychom mûli jet oklikou do Jokohamy.“
„Ano, myslím, Ïe ano.“ Mladík podpíral Struana asnaÏil se chladnokrevnû uvaÏovat. Lidé kráãející po Tókaidó si na nû ukazovali. To ho zneklidnilo je‰tû víc. Kanagawa nebyla daleko, nûkteré zjejích chrámÛ jiÏ vidûli. „Jeden znich musí b˘t ná‰,“ zamumlal sám pro sebe. Vústech cítil divnou pachuÈ. Vtom si v‰iml, Ïe má ruce zalité krví, atak mu srdce opût strachem poskoãilo. Hned se mu v‰ak ulevilo, neboÈ zjistil, Ïe vût‰ina krve je Struanova. „Pojedeme dál.“
„Co... jste fiíkal?“
„Pojedeme dál do Kanagawy. Není to daleko acesta je volná. Vidím uÏ stfiechy chrámÛ, jeden znich musí b˘t ná‰. Urãitû na nûm vyvûsili vlajku.“ Podle japonského zvyku mûly cizí zastupitelské úfiady vyhrazeny sídlo vãásti buddhistick˘ch chrámÛ. Jen chrámy nebo klá‰tery totiÏ mívaly dostatek velk˘ch místností nebo pfiístaveb, atak úfiedníci bakufu dali vyklidit nûkteré znich, dokud si vyslanectví nevybuduje vlastní úfiadovny arezidence.
„VydrÏíte tu cestu, pane Struane? Povedu konû.“
„Ano.“ Struan se zadíval na vlastního konû, kter˘ bolestnû fiehtal amarnû se pokou‰el znovu rozbûhnout. JenÏe noha mu vypovídala sluÏbu azhluboké rány na boku vytékala krev. Zvífie se tfiáslo po celém tûle. „Zbavte ho bolesti apojedeme.“
Nikdy pfiedtím Tyrer nezastfielil konû. Otfiel si zrukou pot. Derringer byl na dvû rány avbubínku mûl dvû nové bronzové patrony skulkou, v˘bu‰nou smûsí adetonátorem. Koník se klop˘tavû pohnul, daleko v‰ak neu‰el. Tyrer ho pohladil po hlavû, aby ho uklidnil, pfiiloÏil mu derringer kuchu astiskl spou‰È. KÛÀ klesl mrtv˘ kzemi. Ta okamÏitá smrt zvífiete Tyrera pfiekvapila stejnû jako hluk, kter˘ vydala zbraÀ. UloÏil si ji zpût do kapsy.
Znovu si jako uvytrÏení otfiel ruce. „Rad‰i bychom nemûli jet po silnici, pane Struane, rad‰i ne. Bude to tak bezpeãnûj‰í.“
Vzhledem kpfiíkopÛm apotÛãkÛm, které museli pfiekonávat, to v‰ak bylo obtíÏnûj‰í, neÏ ãekal. Struan dvakrát málem ztratil vûdomí aTyrer ho jen snámahou udrÏel vsedle. Rolníci na r˘Ïov˘ch polích pfiedstírali, Ïe je nevidí, nebo si je jen nepfiátelsky prohlédli ahned se zase sklonili ke své práci. Tyrer podráÏdûnû zanadával aopatrnû vedl konû vpfied.
První chrám byl prázdn˘ aÏ na nûkolik podû‰en˘ch mnichÛ svyholenou hlavou voranÏov˘ch ‰atech, ktefií se hned, jak zahlédli cizince, rozprchli do okolních budov. Na prostranství pfied chrámem stála malá fontána. Tyrer se vdûãnû napil studené vo-
dy, naplnil hrnek apodal jej Struanovi, kter˘ se sice schutí napil, bolestí v‰ak témûfi ztrácel zrak.
„Díky. Jak... Jak je to je‰tû daleko?“
„UÏ moc ne.“ Tyrer sice nevûdûl kudy dál, ale snaÏil se b˘t stateãn˘. „Musíme tam kaÏdou chvíli b˘t.“
Tady se cesta rozdvojovala. Jedna cesta vedla kpobfieÏí akdruhému chrámu vysoko nad vesnicí, druhá hloubûji do mûsta akdal‰ímu chrámu. Bez rozm˘‰lení se Tyrer rozhodl jít kpobfieÏí.
Cesta se stáãela avracela zpût, aby zase vedla dál na v˘chod. V nepfiehledné spleti uliãek nepotkali ani ãlovíãka, odev‰ad v‰ak byly cítit jejich pohledy. Vtom spatfiil hlavní bránu chrámu anad ní britskou vlajku, vojáka vãervené uniformû. Témûfi se rozplakal úlevou ap˘chou. Jakmile je voják zahlédl, rychle pfiispûchal na pomoc, druh˘ se rozbûhl kveliteli hlídky askoro okamÏitû se nad nimi sklánûl doktor
Babcott.
„V‰emocn˘ BoÏe, co se vám, kãertu, stalo?“
Nebylo to obtíÏné vysvûtlování. Staãilo pár slov.
„UÏ jste nûkdy asistoval pfii operaci?“
„Ne, doktore.“
Babcott se usmál. Na tváfii se mu usadil dobrosrdeãn˘ v˘raz. Zaãal rychle svlékat Malcolma Struana, kter˘ jiÏ málem ztrácel vûdomí. ·lo mu to stejnû snadno, jako kdyby pfievlékal dítû. „Tak to za chvíli získáte dobrou zku‰enost. Potfiebuji pomoc, zÛstal jsem tu dnes sám. Na veãefii uÏ budete zpátky vJokohamû.“
„Pokusím se... Zkusím to.“
„Nejspí‰ se vám udûlá zle od Ïaludku – je to hlavnû tím zápachem, ale nelámejte si stím hlavu. Kdyby to na vás pfii‰lo, jdûte ke kbelíku audûlejte to do nûj, ne na pacienta.“ Babcott si ho opût zmûfiil pohledem aotázal se vduchu, nakolik se mÛÏe na tohohle mladíka spolehnout. Pozoroval totiÏ na nûm, jak vsobû potlaãuje právû proÏitou hrÛzu. Obrátil se kpacientovi. „Dáme mu d˘chnout éteru amÛÏeme zaãít. Opravdu jste byl vPekingu?“
„Ano, pane, ãtyfii mûsíce. Sem jsem pfiijel pfied nûkolika dny pfies ·anghaj.“ Tyrer byl rád, Ïe má oãem povídat anemusí pfiem˘‰let osv˘ch stra‰n˘ch záÏitcích. „Ministerstvo zahraniãí usoudilo, Ïe nám krátk˘ pobyt vPekingu astudium ãínsk˘ch znakÛ pomÛÏe nauãit se místní jazyk.“
„To je ztráta ãasu. Jestli chcete správnû ãíst apsát, ãínské znaky vám moc nepomÛÏou.“ Lékafi urovnal bezvládné Struanovo tûlo do pohodlnûj‰í pozice. „Jak dobfie umíte japonsky?“
Tyrerova nevolnost se stupÀovala. „Prakticky vÛbec ne. Jenom pár slov. ¤íkali nám, Ïe dostaneme japonské uãebnice apfiíruãky gramatiky vPekingu, ale tam Ïádné nemûli.“
TfiebaÏe Babcotta celá záleÏitost velice znepokojila, na okamÏik se teì zastavil arozesmál. „Uãebnice se tady vyskytují stejnû vzácnû jako draãí rokle apokud jde ojaponské slovníky, existuje pouze jeden, kter˘ vroce 1601 sestavil otec Alvito, aten je portugalsk˘ – nikdy jsem ho nevidûl, jenom jsem onûm sly‰el – ana dal‰ím uÏ dlou-