KAPITOLA 1 ORL AITH 19 LET POTÉ
Ostrý hrot jehly získává v plamenu svíčky červený odstín a žhne, jako by měl vlastní tep. Stahuji ruku, aby se kov na vzduchu ochladil. Zatracená malá jehla. Než vychladne, sedám si se zkříženýma nohama na pelest postele a přejíždím pohledem místnost – kloužu očima po zakřivených obsidiánových stěnách, v nichž jsou každých pár metrů proražena klenutá okna. Obrazy a obrázky mezi nimi jsou připevněny domácí směsí lepidla ke kameni, aby mu dodaly trochu barvy. Mírně zakřivený oblouk stěny je vlastně jediná poddajná věc v celém prostoru, a já se prostě nehodlám ráno budit s výhledem na holé stěny bez jediné barevné skvrny. Takových věcí vidím dost při svých každodenních procházkách po hradě. Všechen nábytek, který tu mám, byl vyroben přesně na míru – k velkému válci vnitřního schodiště se přimyká zakřivený prádelník, postel s nebesy s obloukově zahnutým čelem i skříňka s umyvadlem. Podél celé čtvrtiny obvodu vnější zdi se táhne úzký stůl, na jehož desce leží hromádky sušených květin, pár hmoždířů s paličkami, mnoho maličkých sklenic s rozličnými drobnostmi... a kameny. Spousta černých kamenů různých