9788024296807

M ARTIN

N E KO L A

Metropole české Ameriky

metropole_001-160.indd 3

09.02.2024 13:46

Rád bych poděkoval přátelům a kolegům na obou stranách Atlantiku, bez jejichž vydatné pomoci by kniha nevznikla. Jsou to: Drew Batchelder, Megan Browndorf, Tim Crist, Thomas Dousa, Marek Drvota, James Felak, Charles Fuchs, Jiřina Fuchsová, Evelyn Funda, William Gallagher, Barb Golias, Jiří Gruntorád, Jill Hershorin, Christopher Hlavinka, Jaroslav Horký, Susan Chapman, Wayne Jehlik, Edward Kasinec, Patricia Krafcik, Jiří Křesťan, Igor Lukeš, Zora Machková, Kevin McNamarra, Slavomír Michálek, Joan McGuire Mohr, David Muhlena, Daniel Nečas, Jiří Něnička, Sandra Novacek, Jaroslav Olša jr., Hana Popelová, Cecilia Rokusek, Jitka Sebek, Bob Singleton, Mark Stafford, Miroslav Svoboda, Tomáš Šedivý, Filip Šír, Jeanne Taborsky, Renáta Tichá, Debbie Van Cura, Anna West.

metropole_001-160.indd 5

09.02.2024 13:46

Věnuji Mysliboru Chalupovi, jedinečnému člověku, který mě v životě opravdu moc naučil. Hlavně všechno brát s nadhledem a dobrou náladou. Tohle je má první kniha vydaná od chvíle, co vystoupal do míst, kde se bude jeho nakažlivý smích lépe rozléhat.

Poslední rada, kterou mi dal, zněla: „Dívej se kolem sebe.“ Slibuju, že budu, dědo!

metropole_001-160.indd 6

09.02.2024 13:46

OBSAH Ú V O D . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 C H I C A G O . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

11

N E W Y O R K . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

29

C L E V E L A N D . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

43

S T. L O U I S . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

55

M I L W A U K E E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

63

D E T R O I T . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

71

L O S A N G E L E S . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

77

P I T T S B U R G H . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

85

S T. P A U L . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

91

B A LT I M O R E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

97

B O S T O N . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

105

O M A H A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

111

C E D A R R A P I D S . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

117

H O U S T O N . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

125

N E W A R K . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

133

S E A T T L E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

139

P O R T L A N D . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

143

Z Á V Ě R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

147

Z D R O J E F O T O G R A F I Í A I L U S T R A C Í . . . . . . . . .

153

B I B L I O G R A F I E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

155

metropole_001-160.indd 7

09.02.2024 13:46

ÚVOD

Vystěhovalectví z českých zemí do tajemné, přitažlivé, vysněné Ameriky je nedílnou součástí našich národních dějin. Příběhy odvážlivců, kteří v různých obdobích vyměnili život uprostřed Evropy, zmítané hospodářskými a politickými otřesy, za nejistou budoucnost ve velké zemi za oceánem, oprávněně fascinují badatele a v hlubinách archivů jsou k fenoménu zámořských krajanů stále k nalezení stohy neprozkoumaného materiálu.

V průběhu druhé poloviny 19. století, kdy se zvedla první masivní vystěhovalecká vlna, tito lidé osidlovali nekonečné pláně Texasu a Středozápadu s úmyslem zakládat farmy a hospodařit, případně mířili do rozvíjejících se velkoměst, aby našli uplatnění coby dělníci, řemeslníci či aby provozovali vlastní živnosti, firmy a podniky. S propuknutím první světové války prakticky každá americká metropole měla českou čtvrť, blok, ulici, či alespoň národní budovu a spolkovou místnost, kde se koncentrovalo krajanské dění, kde lidé pracovali, bavili se, posílali děti do školy, řešili každodenní starosti, plnili si svůj americký sen, a přitom nikdy neztráceli kontakt s českou kulturou, jazykem a tradicemi.

Populárně-naučná kniha, kterou třímáte v rukou, vás vezme na pomyslnou exkurzi po sedmnácti vybraných městech v sedmnácti různých státech, od Nové Anglie po Kalifornii. Městech, která byla pro českou Ameriku něčím zásadní, významná a kde žilo krajanů nejvíce. Každé z nich by si bezpochyby zasloužilo samostatnou studii o stovkách stran, nechť tedy tato publikace funguje jako odrazový můstek pro další, bližší zkoumání celého tématu. Cílem rovněž nebylo pokrýt celou historii až do současnosti, ale primárně se zaměřit na „zlatou éru“ krajanských komunit, ohraničenou zhruba koncem druhé světové války. Pozdější období se totiž obecně vyznačovalo vylidňováním původních čtvrtí, oslabováním a asimilací českého živlu v Americe.

Další kapitoly vám přiblíží vývoj v geograficky pestré mozaice měst. Stejně jako má Amerika mnoho podob a tváří, i české komunity se vyznačovaly regionálními specifiky. Spolehlivě je však spojovala píle, pracovitost, vytrvalost, zdravý rozum a především touha po nezávislé a svobodné staré vlasti. Vždy když volala o pomoc, byli krajané připraveni a jejich odhodlání, zápal a ryzí vlastenectví by i po více než sto letech měly sloužit coby velký zdroj inspirace pro nás všechny. Vítejte v metropolích české Ameriky!

9

metropole_001-160.indd 9

09.02.2024 13:46

C HICAGO

Větrné město na březích Michiganského jezera se stalo symbolem české Ameriky a jedna z jeho rozšířených přezdívek právem zněla „Czechago“, neboť zde žil třetí největší počet našinců po Praze a Vídni.

Francouzský obchodník s kožešinami Nicolas Perrot byl roku 1671 zřejmě vůbec prvním evropským pionýrem, jehož noha spočinula na místě, kde byla pozdější metropole založena, a přesně o dvě stě let později tu návštěvník našel přes 300 000 obyvatel. Mezi nimi prosperovalo již asi šest tisíc Čechů, provozujících celou řadu živností a obchodů.1 Ti vůbec první dorazili již ve 30. letech 19. století, o skutečně masové imigraci lze hovořit až o dvě dekády později, kdy se Chicago propojilo železnicí s přístavy na východním pobřeží a cesta nezabrala více než dva dny. Větší skupinky nově příchozích Čechů se usadily na severu města poblíž dnešního Lincolnova parku v roce 1852. Poté, co byli úřady vystrnaděni z prostoru mezi Clark Street a Dearborn Street za neoprávněné užívání pozemků, přesunuli se o něco jižněji do sousedství obchodních tříd LaSalle a Van Buren.

Rychlý rozvoj čtvrti přinesl rovněž růst 1

cen nemovitostí a nepříliš majetní Češi, kteří zatím museli brát zavděk špatně placenými dělnickými profesemi, byli nuceni k dalšímu stěhování, tentokrát do Beach Street za řekou Chicago. Po dalších pár letech provizorní domky musely ustoupit nové železniční trati a lidé zapustili kořeny na pulzujících ulicích, jako je Canal Street, Jefferson Street, Clinton Street, DeKoven Street, Bunker Street, Polk Street a Taylor Street. Právě zde vyrostlo první ucelené české sousedství s názvem Praha.

V říjnu 1871 zachvátil město velký požár, následkem něhož lehlo popelem na 17 000 budov v původní, dřevěné zástavbě. Nové centrum Chicaga muselo být dle zákona vybudováno výhradně z ohnivzdorných materiálů, nevábné prašné uličky bez kanalizace nahrazovaly moderní bulváry, domy byly honosnější a sahaly výše k nebi. Nájmy, navýšené o povinné pojištění proti požáru, představovaly pro část komunity přílišnou zátěž. Mnoho lidí se proto vydalo za levnějším bydlením dále na jih, do míst zatím obklopených pustou plání a močály, kam se chodívalo na lov divokých kachen. Počátkem 80. let tady jistý podnikavec otevřel hostinec U Města

Habenicht, Jan: Dějiny Čechů amerických, tiskem a nákladem časopisu Hlas, St. Louis 1910, s. 567.

11

metropole_001-160.indd 11

09.02.2024 13:46

METROPOLE ČESKÉ AMERIK Y

Plzně s řízným plzeňským pivem na čepu.

Podnik dosáhl takové popularity, že zanedlouho dal jméno celé čtvrti, rozkládající se mezi Halsted Street a Western Street.

V etnicky pestré České Plzni s početným irským, německým, polským či italským zastoupením přesto začali Češi jasně dominovat. Natolik, že ani blesková výstavba stovek činžovních domů nedokázala čelit přílivu dalších českých přistěhovalců, a tak museli v průběhu 80. let stále častěji pokračovat dál západním směrem, kde se jejich domovem stávaly čtvrti Česká Kalifornie, Nový Tábor, Malé Vinohrady, Křižovatky či Vápenky, na jihu to byla Town of Lake. V nadcházejícím desetiletí se v kurzu ocitla také blízká předměstí Riverside, Lyons, Hawthorne, Stickney, Cicero a Berwyn, a v jednu dobu dokonce ve všech vládli čeští starostové a v posledních dvou jmenovaných krajané zaujímali bezmála třetinu populace.2 Přestože se krajanská komunita průběžně přesouvala po mapě města, na mnoha místech zapustila kořeny. Budovy a instituce, pevně spjaté s českou kulturou, vyrůstaly jako houby po dešti, stejně jako živnosti, firmy a podniky v českých rukou. Našinci získali sympatie ostatních jako zruční řemeslníci a obchodníci.

Vyznačovali se, ve srovnání s jinými slovanskými národy, vysokou mírou gramotnosti. Měli pověst snaživých, společenských lidí, kteří se po tvrdé práci 2

Zakreslení českých čtvrtí na mapě Chicaga

estrý život ve čtvrtích a předměstích Chicaga popisuje řada obrazových studií z knižní série P Images of America od Arcadia Publishing: Calson Kay, Betty: Cicero. The First Suburb West (2000); Apel, Melanie A.: Lincoln Park, Chicago (2002); Deuchler, Douglas: Berwyn (2005) a Cicero Revisited (2006); Magallon, Frank: Chicago’s Little Village. Lawndale-Crawford (2010); Pero, P. N.: Chicago’s Pilsen Neighborhood (2011); Sacchi, Lonnie a Guardi, Constance: Riverside (2012) a mnoho dalších.

12

metropole_001-160.indd 12

09.02.2024 13:46

CH I C AGO

uměli bavit, milovali hudbu a tanec. Kvůli jazykové bariéře se sdružovali zejména se svými, s čímž souvisela i jistá přezíravost a nedůvěra k ostatním, ať už k americkým starousedlíkům, nebo k jiným skupinám imigrantů. Škodolibí kritici považovali Čechy, pejorativně označované „Bohos“ či „Bohunks“, za přízemní a přehnaně materialistické maloměšťáky, jejichž hlavním životním cílem je vlastnit bankovní konto, rodinný domek v lepší čtvrti a pokud možno o jeden pokoj více než soused.

Druhá generace se už zpravidla vymanila z okovů nižší střední třídy a najdeme v ní velmi úspěšné a uznávané právníky, lékaře, finančníky, podnikatele, učitele či umělce, kteří se zapsali do slavné historie města.

Zřejmě nepřekvapí, že tím vůbec největším čechoamerickým závodem, míněno v celých Státech, byl pivovar: Atlas Brewing Company. Za úspěch vděčil Karlu J. Vopičkovi. Tento energický obchodník s realitami správně odhadl poptávku po kvalitním pivě. Roku 1891 založil s partnery Českou pivovarní společnost v Chicagu, která Atlas vybudovala a začala s velkým úspěchem distribuovat vlastní značku. Vopička byl zvolen prvním ředitelem a předsedou správní rady pivovaru. V čele ohromného komplexu na Blue Island Avenue dokázal navýšit denní produkci podniku až na 30 000 lahví.

Za výrobu odpovídali zkušení sládkové původem z Plzně. Později v dobách prohibice pivovar Atlas přišel na trh s převratnou novinkou, chutným nealkoholickým pivem s názvem Peptomalt, rozdrtil konkurenci a zároveň si získal neskonalý vděk žíznivých konzumentů.

Typický dvoupatrový činžovní dům obývaný krajany

18. avenue, hlavní dopravní a obchodní tepna čtvrti Plzeň V souvislosti se zlatavým mokem nelze opomenout legendární restaurant Klas, otevřený v Ciceru v roce 1922 Adolfem Klasem, narozeným v Plzni. Typická výzdoba v podobě historické krčmy s českými i německými motivy a především delikatesní jídlo a dobře točené pivo správné teploty vítaly davy strávníků. Naráz jich podnik mohl obsloužit až tři sta padesát.

Mezi časté návštěvníky patřil i gangster Al Capone, který tu s kumpány hrával karty. Stého jubilea se budova bohužel nedočkala, byla stržena a nahrazena novou výstavbou.

13

metropole_001-160.indd 13

09.02.2024 13:46

METROPOLE ČESKÉ AMERIK Y

V době večeří měla obsluha napilno Karel J. Vopička (1857–1935)

dění ve staré vlasti. Svoboda slova a více méně neomezené možnosti vyjádření vlastních názorů, včetně těch nejradikálnějších, stály v ostrém protikladu k represím a cenzuře ze strany rakouských úřadů doma. Proto se tolik nadšených vlastenců pustilo do nejistého podniku vydávání novin či časopisů. Na naprostou většinu čekal krach a dluhy.

8. října 1875 se ovšem poprvé objevil čtyřstránkový svobodomyslný list Svornost, který vše změnil. Byl to August Geringer, původním povoláním učitel z Březnice u Příbrami, který v sedmadvaceti letech odešel zkusit štěstí za oceán. Od počátku si vytyčil smělý cíl pozvednout úroveň krajanského tisku, nedbaje na varování neúspěšných předchůdců. Pořídil si knihkupectví a malou tiskárnu a pomalu rozvíjel své podnikání. Velký požár v říjnu 1871 zničil většinu tiskařských podniků ve městě s výjimkou tří, včetně toho Geringerova. Katastrofa paradoxně přinesla nevídaný rozvoj byznysu. Zakázky se hrnuly, Geringer pracoval dnem i nocí, díky naspořeným prostředkům si mohl dovolit začít vydávat české učebnice, čítanky, romány, kuchařky, věstníky, přičemž jako jeden z prvních šikovně využíval placených inzerátů a reklamy. Skutečný průlom znamenala Svornost, první

Pivovar Atlas

Klasův restaurant Tisk se stal podmínkou zdravého rozvoje krajanské komunity. Noviny vydávané v mateřském jazyce pomáhaly nově příchozím s orientací v neznámém prostředí a zároveň přinášely zprávy o nejnovějším 14

metropole_001-160.indd 14

09.02.2024 13:46

CH I C AGO

Tituly vydávané Geringerovým nakladatelstvím August Geringer (1842–1930) česky psaný deník vydávaný mimo Čechy.

Zpočátku se potýkal s finančními problémy, abonenti nepřibývali dle představ.

Roční předplatné ve výši sedmi dolarů a padesáti centů si nemohl dovolit každý.

Díky trpělivosti a nesmírné pracovitosti Geringera, který do redakce každý den přicházel už v pět ráno, nepříznivé období odeznělo a noviny se přehouply do zisku.

Na vlastním pozemku v Crawford Street v roce 1917 postavil třípatrový dům, který vybavil nejmodernějšími tiskařskými stroji. Několikrát přikoupil další techniku a rozšířil výrobu. Aktivity jeho vydavatelského koncernu dalece překročily hranice Chicaga. Pod značkou Geringer vycházely noviny i v Oklahomě, Pensylvánii nebo

Redakce Svornosti Marylandu. Měl na svědomí přes dvě stě vydaných knižních titulů, některé se dočkaly pro mimořádný zájem i čtrnáctého dotisku. „Vzdělat, poučit, pobavit“, to bylo heslo Augusta Geringera. Manželka spolu se čtyřmi dětmi se musela přizpůsobit extrémnímu pracovnímu tempu. Za padesát let měl pouze jedinkrát dovolenou. Nadále žil velmi skromně a své nemalé jmění 15

metropole_001-160.indd 15

09.02.2024 13:46

METROPOLE ČESKÉ AMERIK Y

věnoval na dobročinné účely. Byl velkým mecenášem české národní kultury. Když 2. dubna 1930 ve věku osmaosmdesáti let zemřel, smuteční pochod v centru Chicaga čítal desítky tisíc lidí. Českou komunitu ve městě výrazně ovlivňoval duchovní život a dokázal ji na dlouho rozdělit na nesmiřitelné tábory.

S rezervovaným vztahem vedle sebe navzájem existovali katolíci, protestanté, židé a svobodomyslní (Freethinkers), kterých byla naprostá většina.3 Tito lidé vnímali katolickou církev jako spojence nenáviděných Habsburků, v Novém světě se proto snažili vymanit z jejího vlivu. Někteří nazývali duchovním otcem hnutí svobodomyslných (či racionalistů) cestovatele Vojtu Náprstka, jenž založil v červnu 1852 v Milwaukee německy psaný svobodomyslný týdeník Milwaukee Flug-Blätter, ale spíše se hovořilo o evangelickém faráři Františku Boleslavu Zdrůbkovi, který se roku 1867, rovněž v Milwaukee, nejprve stal „editorem“ antiklerikálního časopisu Pokrok, proslulého útočným stylem psaní a kladením provokativních náboženských otázek. O něco později Zdrůbek vešel ve známost díky redaktorství Geringerovy Svornosti. Ostatní se o něm vyjadřovali jako o „pravdosmělém bojovníkovi proti shnilému křesťanství, které chtěl nahradit světonázorem založeným na vědě, rozumu a srdci“. Mezi osobnosti, které se nebá-

ly kontroverzních témat souvisejících s vírou, patřil také filozof František Matouš Klácel. V USA, kam přicestoval až jako šedesátník, přijal křestní jméno Ladimír.

V Čechách měl potíže s policií kvůli svým utopistickým názorům, za oceánem oproti tomu viděl příležitost. Jal se mezi osadníky šířit vizi nového uspořádání společnosti, založené na lásce a dobročinnosti, a budování prvních komun „nemýlenců“, jak nazýval svobodomyslné. Od roku 1872 pobýval v Chicagu a vydával Hlas, tiskový orgán Jednoty svobodomyslných, o nákladu okolo tří set výtisků. Mnozí Klácela vinili ze sektářství či z blouznivého mysticismu. Odhodlání, s jakým hlásal cestu k duševnímu osvobození a zbavení se náboženských předsudků, bylo možná ryzí, ale dluhy a kontroverzní pověst jej pronásledovaly až do posledních chvil, které strávil v chudobě v Iowě. Na každý pád samotný Klácelův pohřeb v březnu 1882 se proměnil v manifestaci svobodné myšlenky, která se k nelibosti katolíků nezadržitelně šířila. Přispělo k tomu založení vlastních tiskovin, škol4, svatostánků či Českého národního hřbitova (Bohemian National Cemetery) s charakteristickou vstupní branou z vápence, kde nalezly místo posledního odpočinku desítky tisíc krajanů, kteří se rozešli s církví.

Prvním českým knězem v Chicagu byl zřejmě Alois Hatala, který se stal roku

Blíže ke vztahům náboženských táborů viz Kříž, Jaroslav: Česká Amerika: Chicago, Epocha, Praha 2022, s. 151–159; srov. Vlha, Marek: Česká komunita ve Spojených státech a náboženský konflikt.

In: Variety české religiozity v „dlouhém“ 19. století (1780–1918), Ústí nad Labem 2010, s. 402–420.

4 Svobodomyslných škol se nacházelo v Chicagu a předměstích plných sedmnáct. Abecedně: Alois Jirásek, Besídka, Božena Němcová, Brookfield, Č.S.P.S. Town of Lake, František Boleslav Zdrůbek, František Palacký, Jan Amos Komenský, Jan Hus, Jan Neruda, Jan Žižka, Jaroslav Vrchlický, Karel Havlíček, Matice školská, Rovnost, T. G. Masaryk, Vojta Náprstek.

3

16

metropole_001-160.indd 16

09.02.2024 13:46

CH I C AGO

vence 1893) a zejména deník Národ (od 8. února 1894). Náboženské spory mohly v plné síle propuknout na stránkách tisku a jistý útlum přinesla až první světová válka, respektive společný cíl v podobě samostatného státu.

Silné národní cítění, ctění tradic z domoviny, a tím i účast na krajanských setkáních a slavnostech, členství v rozličných organizacích, spolcích, jednotách, klubech, bratrstvech, lóžích, besedách a družstvech, to bylo to primární, co charakterizovalo českou komunitu v Chicagu. Nepřekvapuje proto, že její kronikáři v meziválečném období napočítali na pět set různých organizací, především podpůrného, vzdělávacího a kulturního zaměření. Vůbec první zaznamenaný český spolek, ustavený koncem roku 1860, měl vojenský charakter. Jednalo se o Slovanskou Lincolnovu střeleckou setninu (Slavonian Lincoln Rifle Company), jež zasáhla do bojů občanské války. Krajanským spolkem v pravém slova smyslu, tedy sloužícím vzdělávacím a kulturním potřebám a podporujícím rozkvět komunity, byla od listopadu 1861 fungující Slovanská lípa (Slavic Linden). Ustavila vlastní pěvecký sbor Hlahol, jednotu Sokol, pořádala finanční sbírky na zřízení českého divadla i na zakoupení vlastní spolkové budovy v Clinton Street. Bohužel požár roku 1867 změnil stovky hodin práce krajanů v popel. Nové, majestátnější sídlo Slovanské lípy se podařilo vybudovat o dva roky později v nedaleké Taylor Street. Sluší se doplnit, že kamenné divadlo se stálým souborem založil teprve v březnu 1893 principál František Ludvík.

Jeho domovskou scénou se nadlouho stalo

Ladimír Klácel (1808–1882)

Český národní hřbitov na Pulaski Road v severní části města 1859 pastorem v německém kostele svatého Michaela. O čtyři roky později se osm desítek českých rodin složilo na výstavbu vlastního kostela svatého Václava (St. Wenceslaus) – na rohu Des Plaines Street a De Koven Street –, u něhož záhy vyrostla také katolická škola. V pořadí třetím farářem se stal Josef Molitor, původem z Valašského Meziříčí, který od října 1867 asi půl roku také vydával Katolické noviny, první české katolické periodikum v Americe. V dalších dekádách na ně navázal deník Jednota (úvodní číslo vyšlo 5. května 1888), týdeník Katolík (od 1. čer17

metropole_001-160.indd 17

09.02.2024 13:46

METROPOLE ČESKÉ AMERIK Y

Další pestrá paleta krajanských spolků na sebe ovšem nenechala dlouho čekat. Češi se s oblibou sdružovali dle profese, vyznání, politické a ideové orientace, dle volnočasových zájmů, města či kraje původu. Rušnému spolkovému životu druhé poloviny 19. století dominovaly tancovačky, benefiční večery a bály, dobročinné bazary ve prospěch potřebných, vycházky do přírody a pikniky ve veřejných parcích. Vědět o sobě dávaly rovněž atletické, šermířské, plavecké, cyklistické či zápasnické kluby, z kolektivních sportů pochopitelně nabývala na významu kopaná a po pažitu se proháněli hráči celkem devíti krajanských klubů. Chicago mělo svou Spartu i Slavii. Tělovýchovné jednoty Sokol s vlastními sokolovnami vyrostly ve všech českých čtvrtích a nabývaly na významu. 28. června 1925 Chicago hostilo památný první slet všeho amerického sokolstva. Na ohromném venkovním stadionu Municipal Grant Park Stadium tehdy před zraky zaplněných tribun předváděly sestavy tisíce cvičenců.

Nedílnou součást komunity tvořily spolky plnící úlohu spořitelen a pojišťovacích společností, kam Češi ukládali úspory k pozdějšímu nákupu stavebních pozemků. Díky malým krajanským bankám, jejichž rozmachu napomohla i zakořeněná nedůvěra k americkým peněžním ústavům, zaujímali Češi první místo mezi přistěhovalci co do vlastnictví obytných domů. Největší důvěře českých klientů se těšila (od roku 1905 působící) banka

Divadlo Thalia divadlo Thalia v South Allport Street ve čtvrti Plzeň. Ludvíkův ansámbl bavil diváky přes čtyřicet let.

Význam Slovanské lípy rostl. Vedle divadelních a hudebních představení zajišťovala taktéž pořádání přednášek, praktických kurzů a jiných společenských setkání. Po zavraždění prezidenta Abrahama Lincolna se v budově sešlo smuteční procesí desítek krajanů. Koncem roku 1865 pak hostila historicky první slovanský kongres. Okolo dvou set třiceti členů Slovanské lípy, Hlaholu a Sokola se domluvilo na spojení pod záštitou organizace s názvem Národní jednota a na brzké výstavbě velkého spolkového domu, na který by si rovným dílem vzali půjčku a který by sloužil všem. Jenže představy a zájmy členských spolků se dosti lišily, ochota podílet se na akcích pod hlavičkou Národní jednoty opadala a počátkem sedmdesátých let zůstal slibný unifikační projekt pouze na papíře. Hlavní příčinou rozvratu se ukázaly být osobní spory mezi činovníky.5 Nikterak neobvyklá záležitost.

5

ojan, Jaroslav E. S., Adresář a almanach českého obyvatelstva v Chicagu, Spolek pro postavení V českoamerické nemocnice, Chicago 1915, s. 36–37.

18

metropole_001-160.indd 18

09.02.2024 13:46

CH I C AGO

Česko-slovanský podporující spolek (Czecho-Slavonic Protective Society – ČSPS), za dalších šestnáct let následovaný Jednotou českých dam (Union of Bohemian Ladies – JČD) v Clevelandu ve státě Ohio.

Obě organizace v 80. letech přesunuly svá ústředí do Chicaga. Vedle nich vznikla celá řada dalších a méně významných spolků, jejichž stovky poboček, označovaných jako lóže, dvory, sbory či řády, zaplnily Ameriku.6 Krajané s náročným zaměstnáním v továrnách, dolech, na pilách, v docích či na železnici měli oprávněnou obavu o zajištění rodin v případě vážného úrazu nebo smrti. Členství v podpůrných jednotách umožňovalo čerpat během nemoci a pracovní neschopnosti příspěvky srovnatelné s platem. Pokud živitel zemřel, pozůstalým se vyplácely štědré náhrady, přičemž na ně rovným dílem přispívali ostatní členové. Náklady, stejně jako výhody plynoucí z příslušnosti ke spolku, rovnoměrně pokrývali skutečně všichni, bez spekulací či kupení kapitálu v rukou několik málo vyvolených. Nemalá část nashromážděných prostředků posloužila i k výstavbě knihoven a spolkových síní a templů. Největší ČSPS jen v Chicagu se mohl v roce 1884, ke třicetiletému výročí založení spolku, pochlubit šestnácti lóžemi a dvěma tisícovkami členů. Do konce první světové války se členská základna rozšířila ještě dvanáctkrát.

Velká válka přinesla zostření boje za nezávislost českého národa a téma pochopitelně vířilo hladinu v krajanské ko-

Pohlednice z 1. sletu československého sokolstva v Americe

Fotbalový tým Sparty Chicago

Reklamní leták Kašparovy banky Viléma Kašpara (Kaspar American State Bank) ve čtvrti Plzeň.

Bližší pozornost si zaslouží takzvané podpůrné jednoty, suplující do značné míry neexistující státní sociální systém.

V Mottlově hostinci v Saint Louis ve státě Missouri založili krajané 4. března 1854 6

a všechny např. Západní českobratrská podporující jednota, Jednota táboritů, Jednota Z českoamerických lesníků a lesnic, Sesterská podporující jednota, Jednota českých vlastenek, Ústřední jednota žen amerických, Sdružení českoamerických dam, Moravský slovanský podporující spolek.

19

metropole_001-160.indd 19

09.02.2024 13:46

METROPOLE ČESKÉ AMERIK Y

munitě. Vášnivě se debatovalo, tisk plnily bojovně laděné texty, šířily se i neověřené fámy o revoluci v Praze, teroru a masivních popravách stoupenců samostatnosti.7 Obava o osud země předků dal v Chicagu vzniknout celé řadě podpůrných fondů a sbírek pro vdovy, sirotky, invalidy a jinak postižené krvavým konfliktem. Katolická sdružení založila tzv. Cyrilometodějský fond, do něhož přispívalo jedenáct farností, vydatně se zapojili také sokolové a ženské spolky. Pořádaly se dobročinné koncerty, bály, výstavy, bazary a osvětové kampaně. Krajané zasílali americkým politikům dopisy a telegramy, ujišťující je o loajalitě k USA a zároveň přesvědčující o historicky spravedlivém nároku Čechů a Slováků na vlastní stát. Veřejné mínění se obracelo pomalu ve prospěch československé věci. University of Chicago vyhlásila 14. listopad 1917 „Českým dnem“ (Bohemian Day), čemuž předcházela dvoudenní výstava českého umění a vědy. Ta hlavní událost pro český živel v ulicích města ale přišla o půl roku později. Přijel dlouho očekávaný Tomáš Garrigue Masaryk. Pro věhlasného profesora, původem z Hodonína, pochopitelně nešlo o první návštěvu na břehu Michiganského jezera. Již na jaře 1902 přicestoval na pozvání University of Chicago na přednáškové turné, přičemž jeho přítomnosti se hojně věnovaly i sdělovací prostředky.8 S nápadem pozvat Masaryka přišel Charles Richard Crane, syn zámožného chicagského průmyslníka.

Chtěl pomoci pozdvihnout úroveň zdejšího univerzitního oddělení slovanských 7 8

Charles Richard Crane (1858–1939)

Novomanželé Jan Masaryk a Frances Craneová studií a rozšířit výuku o výklad předních myslitelů z východní Evropy. Znal Masarykovu práci a v létě 1901 osobně přicestoval do Prahy, aby jej přesvědčil. Muži si padli do noty, ba co více, zrodilo se blízké přátelství obou rodin, jež přetrvalo dlouhá desetiletí. Připomeňme, že Craneův starší syn Richard byl prvním americkým ambasadorem v Praze, mladší John působil jako Masarykův tajemník na Pražském hradě, dcera Frances byla v letech 1925–1931 provdána za Jana Masaryka.

Na podzim 1907 Masaryk přednášel v Chicagu znovu, ale do dějin vstoupilo až přivítání, jakého se mu dostalo o je-

líže Hájková, Dagmar: „Naše česká věc“, Češi v Americe za první světové války, Praha 2011, s. 31–39.

B Soubor přednášek je k dispozici knižně. Viz Shillinglaw, Draga B.: The Lectures of Professor T. G. Masaryk at the University of Chicago, Summer 1902, Bucknell University Press, Lewisburg 1978.

20

metropole_001-160.indd 20

09.02.2024 13:46

CH I C AGO

denáct let později. Po dvouměsíční cestovní anabázi z Moskvy 5. května 1918 vystoupil z vlaku na chicagském nádraží Northwestern. Jásající davy doprovázely Masaryka při několikahodinové spanilé jízdě městem, než dorazil do místa ubytování, dvacetipatrového hotelu Blackstone na Michigan Avenue s výhledem na jezero. Kolik lidí dorazilo sem prohlédnout si naživo vrchního velitele českých revolučních armád (Commander in Chief of the Bohemian Revolutionary Armies), jak budoucího prezidenta označil americký tisk, není známo. Některá svědectví hovořila o 100 000, jiná dokonce o dvojnásobku.

Nechyběli sokolové, kapely, slavnostní řečníci, průvod v krojích, prapory s českým lvem. Jen málokterý státník takto obrátil město svou přítomností vzhůru nohama.

Poté pokračoval do řady dalších měst, nicméně Masarykův blízký vztah k Chicagu setrval i v nadcházejících letech. K oslavě prezidentových sedmdesátin 3. března 1920 například schválilo šest chicagských spolků na společné schůzi zaslání velmi štědrého daru ve výši jednoho milionu korun do Československa.

V zástupu osobností krajanského života, které významně napomohly ke zdaru Masarykovy severoamerické mise, korunované založením republiky, vyčníval kongresman Adolf Joachim Sabath. Rodák z jihočeského Záboří se do Chicaga 9

odstěhoval sám z celé početné rodiny, navíc v pouhých patnácti letech. Absolvoval obchodní školu, poté právnickou fakultu.

Jakmile získal americké občanství, vrhl se na obchodování s pozemky a otevřel s partnery advokátní praxi. Roku 1897 se stal policejním soudcem. Byl činný hned v několika krajanských spolcích ve čtvrti Plzeň. Nezištným pomáháním sirotkům, svobodným matkám a přestárlým, bojem s korupcí a se zlovůlí úřadů získával široké sympatie a cesta na politické výsluní byla otevřená. V listopadu 1906 byl za Demokratickou stranu poprvé zvolen do federálního Kongresu ve Washingtonu, D. C., za 5. chicagský obvod. Porazil přitom stávajícího republikánského kongres­ mana Anthonyho Michalka, narozeného v obci Radvanov u Tábora. Ten pro změnu v předchozím kongresovém klání na podzim 1904 dokázal v obvodu zvítězit nad favoritem, již zmíněným velkopodnikatelem Karlem Vopičkou. Většinu zdejšího elektorátu tvořili imigranti, Sabath se od prvních dní v poslaneckých lavicích věnoval přistěhovalecké legislativě a snažil se Ameriku udržet co nejvíce otevřenou mase lidí, kteří sem z nuzných podmínek v Evropě nadále přicházeli za novou nadějí. Jak známo, Amerika po první světové válce přistoupila k drastickému omezení imigrace prostřednictvím kvót,9 v tomto ohledu tedy Sabathovo politické úsilí neskončilo

ákon Immigration Quota Act z května 1921 zaváděl přísné přistěhovalecké kvóty, přičemž počet Z imigrantů z konkrétní země nesměl překročit tři procenta z počtu lidí té národnosti žijících v USA při sčítání lidu v roce 1910. V květnu 1924 se objevila novela National Origins Act, která předem vylučovala všechny imigranty z Asie a navíc snižovala kvótu ze tří na dvě procenta z výsledků sčítání obyvatel již z roku 1890. Horní strop činil 160 000 lidí, kteří mohli ročně přicestovat a usadit se v USA. Cílem bylo zvýhodnit žadatele původem ze západní Evropy a Skandinávie. V roce 1921 bylo umožněno usadit se v USA 350 000 lidí, v roce 1924 už jen 165 000.

21

metropole_001-160.indd 21

09.02.2024 13:46

METROPOLE ČESKÉ AMERIK Y

Novinový výstřižek referující o Masarykově příjezdu úspěchem. Mnohem lépe se vyvíjela jeho druhá agenda a zároveň touha, samostatné Československo. Neúnavně využíval svého vlivu v Capitolu k naléhání na administrativu prezidenta Woodrowa Wilsona, aby vyhlásila válku Rakousko-Uhersku.10 Připravil a zákulisními jednáními zajistil taktéž schválení rezoluce, aby příslušníci mnoha národů Rakousko-Uherska, především pak Češi a Slováci, byli vyjmuti z klasifikace nepřátelských cizinců (Enemy Aliens), a tím pádem neumisťováni do internačních táborů jako Němci a Maďaři. V neposlední řadě se Sabath účastnil přivítání Masaryka v Chicagu, představil jej politickým špičkám ve Washingtonu a zejména zařídil audienci u prezidenta Wilsona, navzdory nesouhlasu State Departmentu.11 Rok 1918 se slavným vyústěním představoval jen jeden z vrcholů Sabathovy

Adolf J. Sabath (1866–1952) kariéry v nejvyšších patrech americké politiky, kariéry trvající závratných čtyřicet pět let. Do Kongresu se dočkal dvaadvaceti znovuzvolení, jinými slovy dvě generace voličů v jeho chicagském obvodu neznaly jiného reprezentanta než Adolfa Sabatha. Ač funkci vykonával v hlavním městě USA, do Chicaga často zajížděl a efektivně lobboval za přísun federálních peněz na budování moderní infrastruktury, kanalizační sítě, osvětlení, nádraží, nemocnic a dalších projektů.

Sabath si ve svých začátcích na politickém kolbišti jako jednoho z asistentů, kteří mu v terénu pomáhali lákat kraja-

7 . prosince 1917 byla rezoluce o vyhlášení války habsburskému mocnářství přijata Sněmovnou reprezentantů v drtivém poměru 365 ku 1, v Senátu 74 ku 0 a prezident Wilson ji podepsal ještě téhož dne.

11 Blíže Nekola, Martin (ed.): Adolf J. Sabath. Čech v americkém Kongresu, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2020, s. 118–120.

10

22

metropole_001-160.indd 22

09.02.2024 13:46

CH I C AGO

hon za nominacemi a Čermák tak, pro své bezprostřední vystupování a úspěchy, čelil žárlivosti kolegů. Když začal 17. ledna 1920 naplno platit Volsteadův zákon o zákazu alkoholu a v USA nastala éra prohibice, Čermák patřil do tzv. mokrého tábora, tedy k hlasitým odpůrcům. Jak se záhy ukázalo, oprávněně se obával růstu kriminality spojené s nelegální výrobou lihovin. Založil sdružení bojující za právo pít alkoholické nápoje dle vlastního uvážení. Vnímal to jako otázku osobní svobody a marně se snažil přesvědčit odpovědné činitele ke změně kurzu. Nepomohly ani ekonomické argumenty, konkrétně finanční prostředky, které plynuly do rozpočtu v rámci lihové daně, ani mohutný manifestační pochod po Michigan Avenue, v jehož čele Čermák hrdě kráčel.

Roku 1922 Čermák dosáhl vrcholu dosavadní kariéry, zvítězil v klání o úřad prezidenta okresní rady (County Board President) v okresu Cook. Toto správní území ve své době patřilo k největším co do počtu obyvatel nejen v celých USA, ale i na světě. Pod Čermáka spadaly až čtyři miliony lidí a on navzdory plošnému snížení okresních daní dokázal uzpůsobit rozpočet tak, aby zbylo dost peněz na veřejné služby, opravu infrastruktury, rozšiřování sportovišť, parků a lesních rezervací, tisíc mil nových silnic, na budování nových zdravotnických zařízení a chudobinců v Oak Forest. Čermákův dohled nad okresem se nesl ve znamení progresu, výstavby, nekompromisního potírání zločinu a především citlivé sociální politiky. Čermák několikanásobně navýšil stavy nemocničního personálu, přičemž hojné uplatnění našli lékaři

Sabathův volební leták v roce 1910 ny k podpoře Demokratické strany, vybral o sedm let mladšího urostlého hocha z Kladna, který měl vlastní firmu s povozy, obchodoval s pozemky, občas vymáhal dluhy a ve volném čase boxoval. Jmenoval se Antonín Čermák. Osvědčil se jako energický a schopný manažer vyjednavač s českou komunitou ve čtvrti Plzeň, ke dráze městského úředníka mu zbýval už jen krůček. Mezi lety 1902 a 1908 zasedal v zákonodárném sboru státu Illinois, následovala funkce chicagského radního a vrchního soudního vykonavatele, jeho popularita mezi lidmi rostla. Mezi demokratickými kandidáty probíhal nelítostný 23

metropole_001-160.indd 23

09.02.2024 13:46

METROPOLE ČESKÉ AMERIK Y

z Čech. Samoživitelkám, nemajetným rodinám a přestárlým byla okresní pokladnou vyplácena důstojná podpora. Zahájil i program adopcí sirotků do rodin, namísto aby byli umisťováni do sociálních ústavů. Ve funkci byl i v nesnadných časech velmi úspěšný.12 V komunálních volbách 5. dubna 1931 kandidoval proti nepopulárnímu republikánskému starostovi Williamu „Big Bill“ Thompsonovi, proslulému korupčními skandály a bujarými večírky za peníze města na soukromé jachtě. Soupeře porazil o propastných 200 000 hlasů, ač Thompson vedl intenzivní dehonestační kampaň, v níž zesměšňoval jeho český původ a podnikatelské začátky, kdy povozem rozvážel odpad a dřevo. Čermák přebíral město s mnohamilionovými dluhy, nebyl dostatek peněz na platy městských zřízenců, policie, učitelů či hasičů a bezprostředně hrozil bankrot. Nový starosta řídil Chicago jako manažer, za spolupracovníky si vybíral experty, nehledě na stranickou příslušnost. Zapojením tisíců lidí do veřejných služeb snížil nezaměstnanost, volal po zavedení sociálních reforem a především vytáhl do boje proti mafii. Snažil se vybudovat nezkorumpované útvary městské policie, jež by likvidovaly zločinecké sítě, sklady lihu a herny. Strážci zákona se pouštěli i do občasných přestřelek s gangstery, aby ukázali, kdo je pánem v ulicích.

Aby ukázal, jakou cestu Chicago urazilo a jak úspěšně se zařadilo mezi nejmodernější města světa, stal se hlavním promotérem světové výstavy, kterou mělo 12

město hostit od jara 1933. Čermák podnikl i velké propagační turné po Evropě, v rámci něhož strávil několik dní v Československu a přesvědčoval velké firmy, včetně Bati a Škodových závodů, ať pro výstavu připraví vlastní pavilony. Zahájení vrcholné akce, o jejíž pořádání se tolik zasadil, se bohužel Čermák nedožil. Zemřel následkem nezdařeného atentátu na nastupujícího prezidenta F. D. Roosevelta.

V Miami na Floridě zrovna čerpal dovolenou, stejně jako nově zvolený šéf Bílého domu. 15. února 1933, těsně před návratem do Washingtonu, se Roosevelt v davu příznivců rozhodl pronést řeč z otevřené limuzíny. Čermák stál hned vedle něj.

Střelec nemířil přesně, což se starostovi stalo osudným. Zraněním břicha podlehl o tři týdny později. České Chicago ztratilo svou nejznámější tvář.

Tím, jak se koncem 30. let smrákalo nad Československou republikou, aktivizovala se opět krajanská veřejnost v zámoří. Za mnichovské krize byla spuštěna finanční sbírka na obranu republiky,

Antonín Čermák (1873–1933)

líže k Čermákově kariéře viz Drnec, Gustav – Welcl, J. V.: Náš Čermák: Úžasná životní kariéra B a mučednická smrt českoamerického přistěhovalce, starosty města Chicaga, Chicago 1933; srov.

Gottfried, Alex: Boss Cermak of Chicago, University of Washington Press, Seattle 1962.

24

metropole_001-160.indd 24

09.02.2024 13:46