Sach_a_mat.indd 1
29.01.2024 17:02:07
Sach_a_mat.indd 4
29.01.2024 17:02:11
Prolog
„Jistý důvěryhodný zdroj o vás uvádí, že jste sexsymbolem generace Z.“ Málem upustím telefon. No tak na rovinu: upustím telefon úplně, ale stačím ho zase chytit, než spadne do kádinky plné čpavku. Pak se rozhlédnu po chemické laborce, abych zjistila, jestli tohle slyšel ještě někdo další. Ostatní studenti si buď posílají zprávy z mobilů, nebo se motají kolem vybavení. Paní Agarwalová sedí za katedrou a předstírá, že opravuje písemky, ale nejspíš si čte erotickou fanfikci o Billu Nyeovi. Z laboratorního stolu ke mně zavane snad-ne-smrtící pach kyseliny octové, ale AirPody mám pořád bezpečně v uších. Nikdo si nevšímá ani mě, ani videa na mém mobilu, a tak znova stisknu přehrávání, abych se na něj dokoukala. „Stálo to na titulce magazínu Time před čtrnácti dny. Na obálce. Byla tam vaše fotka a pod ní ,Sexsymbol generace Z‘. Jaké to pro vás je?“ 5
Sach_a_mat.indd 5
29.01.2024 17:02:11
Čekám Zendayu. Harryho Stylese. Billie Eilish. Všech sedm členů chlapecké hudební skupiny BTS namačkaných na pohovce v nějaké noční talk show, kterou se mě algoritmus automatického přehrávání YouTube rozhodl nakrmit po tom, co skončilo výukové video na téma pH experimentu. Ale ne, je to jen nějaký chlap. Vlastně spíš kluk? V sametovém červeném křesle vypadá v té tmavé košili, tmavých kalhotách, s tmavými vlasy a zachmuřeným výrazem dost nemístně. Hlubokým vážným hlasem a s naprosto nečitelným výrazem odpoví: „Nesmysl.“ „Vážně?“ opáčí moderátor – Jim nebo James nebo Jimmy, tak nějak. „To s generací Z je správně,“ odpoví jeho host. „To s tím sexsymbolem ne.“ Publikum z toho šílí, tleská a chechtá se a v tu chvíli se rozhodnu přečíst si popisek. Nolan Sawyer stojí tam. Je tam i vysvětlení, kdo to je, ale to už nepotřebuju. Ten obličej sice nepoznávám, ale nevzpomínám si na dobu, kdy bych tohle jméno neznala. Seznamte se s Královrahem Sawyerem, nejlepším šachistou světa. „Něco vám povím, Nolane: chytrost je dneska hodně sexy.“ „I tak pochybuju, že mám na ten titul nárok.“ Mluví tak suše, až si říkám, jak ho asi jeho agent k tomuhle rozhovoru přesvědčil. Ale publikum se směje a moderátor taky. Nakloní se ke svému hostovi, očividně okouzlený tím mladíkem, který má postavu jako sportovec a který uvažuje jako teoretický fyzik a má finanční zdroje jako podnikatel ze Silicon Valley. Tím mimořádným mladým géniem, který nepřipouští, že by byl nějak výjimečný. 6
Sach_a_mat.indd 6
29.01.2024 17:02:12
Říkám si, jestli Jim-Jimmy-James slyšel totéž co já. Klepy. Šeptandu. Temné zkazky o zlatém chlapci šachového světa. „Snad se tedy shodneme, že šachy jsou dneska hodně sexy. A to díky vám – od chvíle, kdy jste se začal objevovat u šachovnice, došlo k renesanci obliby téhle královské hry. Kdosi začal komentovat vaše souboje a na TikToku se z toho stal virál – vlastně na ChessToku, mám tady poznámku od scenáristů – a teď se je učí hrát víc lidí než kdy předtím. Ale popořádku: jste velmistr, což je ten nejvyšší titul, jaký může šachista získat, a právě jste vyhrál mistrovství světa, kde jste zvítězil nad –“ moderátor se podívá na kartičku, protože ostatní velmistři nejsou tak slavní jako Nolan Sawyer, „– Andreasem Antonovem. Gratuluji.“ Sawyer krátce přikývne. „A to vám bylo teprve osmnáct. Kdy že jste oslavil narozeniny?“ „Před třemi dny.“ Před třemi dny bylo mně šestnáct. Před deseti lety a třemi dny jsem dostala svoje první šachy – s plastovými figurkami, které byly růžové a fialové – a rozbrečela se radostí. Hrála jsem si s nimi celý den, nosila je pořád u sebe a večer jsem se s nimi zachumlala do postele. Teď už si ani nepamatuju, jaké je držet v ruce pěšce. „Začal jste hrát hodně brzo. Naučili vás to rodiče?“ „Dědeček,“ odpoví Sawyer. Moderátor se zatváří zaskočeně, jako by ho nenapadlo, že se Sawyer zmíní zrovna o tomhle, ale rychle se vzpamatuje. „Kdy vás napadlo, že už jste dost dobrý, abyste se stal profesionálem?“ 7
Sach_a_mat.indd 7
29.01.2024 17:02:12
„Jsem dost dobrý?“ Publikum se zase rozesměje. Protočím panenky. „Věděl jste od začátku, že se šachům chcete věnovat profesionálně?“ „Ano. Celou dobu jsem věděl, že nic nemiluju víc než vítězství v šachových partiích.“ Moderátor povytáhne obočí. „Nic?“ Sawyer ani nezaváhá. „Nic.“ „A –“ „Mallory?“ Na rameno mi dopadne ruka. Nadskočím a vytáhnu si z ucha jedno sluchátko. „Potřebuješ pomoct?“ „Ne!“ Usměju se na učitelku a zastrčím mobil do kapsy. „Právě jsem se dodívala na instruktážní video.“ „Výborně. Nezapomeň si vzít rukavice, než budeš přilévat kyselinový roztok.“ „Dobře.“ Zbytek třídy už má pokus skoro hotový. Zamračím se soustředěním, abych je dohnala. O pár minut později, když nemůžu najít trychtýř a rozsypu si jedlou sodu, přestanu myslet na Sawyera a na to, jak zněl jeho hlas, když říkal, že nic nemiluje víc než šachy. A nemyslím na něj ani další dva roky a pár měsíců. Až do dne, kdy s ním sehraju naši první partii. A vytřu s ním podlahu.
8
Sach_a_mat.indd 8
29.01.2024 17:02:12
Č Á ST PRVNÍ
Zahájení
Sach_a_mat.indd 9
29.01.2024 17:02:12
Sach_a_mat.indd 10
29.01.2024 17:02:12
Kapitola první
O dva roky později Easton je chytrá, protože mě naláká na bubble tea zdarma. Ale taky pitomá, protože ani nepočká, až začnu z nápoje srkat pěnu ze smetanového sýra s čokoládovou příchutí, než vyhrkne: „Něco bych od tebe potřebovala.“ „Ne.“ Usměju se na ni, vezmu z nádoby na pultě dvě brčka a jedno jí nabídnu, ale ignoruje to. „Mal, ještě ani nevíš, co –“ „Ne.“ „Jde o šachy.“ „Tak v tom případě…“ Vrhnu děkovný úsměv na dívku, která mi podává mou objednávku. Dvakrát nebo třikrát jsme si spolu loňské léto vyšly a moje vzpomínky na ni jsou neurčitě příjemné. Malinová příchuť lesku na rty, Bon Iver vrnící z přehrávače v jejím Hyundai Elantra. Hebká ruka, která pod mým topem studí. Bohužel se do těch příjemných vzpomínek nějak neprobojovalo její jméno. Ale napsala mi na kelímek Melanie, takže to asi nevadí. 11
Sach_a_mat.indd 11
29.01.2024 17:02:12
Potají se na sebe rychle usmějeme a já se otočím k Easton. „V tom případě rozhodně ne.“ „Chybí mi hráč. Na týmový turnaj.“ „Už nehraju.“ Mrknu na mobil. Je 12:09 – ještě jednadvacet minut, než se musím vrátit do servisu. Můj šéf Bob není zrovna laskavý a tolerantní člověk. Někdy pochybuju, jestli je vůbec člověk. „Vypijeme si to venku, protože mě čeká odpoledne strávený pod podvozkem Chevy Silverada.“ „No tak, Mal.“ Zamračí se na mě. „Jsou to šachy. Pořád hraješ.“ Když učitel mé sestry Darcy v šesté třídě dětem oznámil, že pošle třídní morče na „rodinnou farmu na sever“, a Darcy si existenci té farmy nemohla nijak ověřit, rozhodla se pro únos. Morčete, ne učitele. Poslední rok jsem strávila soužitím s Goliášem Uneseným. Rok, kdy jsem se zoufale snažila neházet mu kousky našich večeří, protože nás veterinář (kterého jsme si nemohly dovolit) prosil na kolenou, ať tomu zvířeti nasadíme dietu. Jenže Goliáš má bohužel záhadnou schopnost zírat na mě tak, že vždycky dosáhne svého. Jako teď Easton. Jejich výrazy vyzařují stejnou čirou, neústupnou tvrdohlavost. „Ne, ne.“ Usrknu si čaje. Je božský. „Už si nepamatuju pravidla. Třeba jak se táhne tím koníčkem…?“ „Moc vtipný.“ „Ne, vážně, jak se hrají šachy? Nějak se mi to plete s Osadníky z Katanu –“ „Nechci po tobě to, cos dělávala.“ „A co jsem dělávala?“ „No přece jak jsi jako třináctiletá porazila všechny ostatní děti z Patersonskýho šachovýho klubu, pak 12
Sach_a_mat.indd 12
29.01.2024 17:02:12
středoškoláky, pak dospělé? A pak ti přivezli lidi z New Yorku a tys je taky pokořila? Tohle nepotřebuju.“ Když se to stalo, vlastně mi bylo dvanáct. Dobře si to pamatuju, protože táta stál vedle mě, teplou ruku položenou na mém rameni, a hrdě prohlašoval: Nevyhrál jsem s Mallory ani jedinou partii od té doby, co jí před rokem bylo jedenáct. Je výjimečná, co? Ale neuvedu to na pravou míru a místo toho si kecnu na trávu vedle záhonu cínií, které se tak tak drží při životě. Srpen v New Jersey nemá nikdo rád. „Pamatuješ, když bylo v půlce toho exhibičního turnaje a já málem omdlela? Řekla jsi všem, aby ucouvli –“ „A podala jsem ti svůj džus.“ Sedne si vedle mě. Podívám se na její dokonalé, nad koutky protažené oční linky a pak na svou pracovní kombinézu s fleky od oleje. Je fajn, že některé věci se nikdy nemění. Perfekcionistka Easton Peñaová a její nepořádná kámoška Mallory Greenleafová. Chodily jsme spolu do jedné třídy už od začátku základní školy, ale bavit jsme se spolu začaly, teprve když Easton v deseti vstoupila do Patersonského šachového klubu. Svým způsobem byla už tenkrát hotová osobnost. Stejně úžasná a tvrdohlavá, jako je dneska. Tebe tahle blbost vážně baví? zeptala se mě, když nás proti sobě posadili k šachovnici. Tebe ne? vyhrkla jsem zděšeně. Jasně že ne. Jen potřebuju mít víc mimoškolních aktivit. Vysokoškolský stipendia člověk nedostane zadarmo. Dala jsem jí šach mat čtvrtým tahem a od té doby jsem ji zbožňovala. Ironií je, že Easton, kterou šachy nikdy moc nebraly, u nich vydržela mnohem déle než já, která je milovala. Že je z nás tří ale legrační milostný trojúhelník. 13
Sach_a_mat.indd 13
29.01.2024 17:02:12
„Za ten čaj to mám u tebe, takže – přijď na ten turnaj,“ nařídí mi. „Potřebuju čtyřčlenný tým. Všichni ostatní jsou buď někde na prázdninách, nebo nepoznají rozdíl mezi šachy a dámou. Nemusíš ani vyhrát – je to pro charitu.“ „Jakou charitu?“ „Záleží na tom?“ „Jasně že záleží. Je to pro nějaký pravicový think tank? Další film Woodyho Allena? Nějakou vymyšlenou nemoc, jako je hysterie nebo nesnášenlivost lepku?“ „Nesnášenlivost lepku není vymyšlená.“ „Vážně ne?“ „Ne, a ten turnaj je –“ Zaťuká horečnatě na mobil. „Nemůžu to najít, ale co to zkrátit? Stejně obě víme, že do toho půjdeš.“ Zamračím se na ni. „Nic takovýho nevíme.“ „Možná to nevíš ty.“ „Mám páteř, Easton.“ „No jasně.“ Začne drtit v zubech kuličky tapioky, agresivně, výhrůžně, najednou spíš medvěd grizzly než morčátko. Vzpomíná na devátou třídu, jak mě přemluvila, abych jí ve volbách předsedkyně třídy dělala místopředsedkyni. (Prohrály jsme. Na plné čáře.) A desátou třídu, kdy Missy Collinsová šířila pomluvy na Twitteru a Easton si u mě objednala, abych jí ho hackla. Taky na jedenáctou, kdy jsem hrála paní Bennettovou v muzikálu Pýcha a předsudek, který Easton napsala – navzdory tomu, co mi napovídal zdravý rozum, a navzdory svému půloktávovému hlasovému rozsahu. Nejspíš bych s něčím podobně šíleným souhlasila i v posledním ročníku střední, kdyby to doma nebylo… no, z finančního hlediska totální 14
Sach_a_mat.indd 14
29.01.2024 17:02:12
průšvih, takže jsem každou volnou chvilku musela strávit prací v servisu. „Obě víme, že nedokážeš říct ne,“ upozornila mě Easton. „Takže prostě řekni ano.“ Kouknu se na telefon – do konce přestávky mám ještě dvanáct minut. Dneska je horko jako v peci, svůj bubble tea už jsem dopila a teď se se zájmem zadívám na Eastonin kelímek. Cukrový meloun: má druhá nejoblíbenější příchuť. „Nemám čas.“ „Proč ne?“ „Kvůli randění.“ „S kým? S tím klukem, co pěstuje masožravky? Nebo s tou holkou, co vypadá jako Paris Hilton?“ „Ani s jedním, ale někoho si najdu.“ „No tak, Mal. Je to příležitost, jak spolu strávit ještě trochu kvalitního času před vysokou.“ Posadím se a narazím loktem do jejího. „Kdy odjíždíš?“ „Za necelý dva týdny.“ „Cože? Vždyť nám sotva skončila škola, jsou to jen –“ „Jen tři měsíce? Musím být v Coloradu v půlce srpna na adaptační kurz.“ „Aha.“ Je to jako probudit se ze šlofíka po obědě a zjistit, že už se setmělo. „Aha,“ zopakuju mírně v šoku. Věděla jsem, že to přijde, ale někde mezi onemocněním mé sestry mononukleózou, máminou týdenní hospitalizací a mononukleózou další mé sestry a těmi šichtami navíc, co jsem si nabrala, jsem ztratila pojem o čase. Tohle mě děsí. Nikdy jsem ještě nežila v jiném městě než Easton. Nikdy neuplynul týden, abychom se aspoň jednou nesešly zahrát si Dragon Age, popovídat si o Dragon Age nebo zkouknout videa, jak někdo hraje Dragon Age. 15
Sach_a_mat.indd 15
29.01.2024 17:02:12
Možná potřebujeme nové koníčky. Zkusím se na ni usmát. „No jo, člověk prostě zapomene na čas, když si užívá.“ „Jo, Mal? Takže ty si užíváš?“ Přimhouří na mě oči a já se rozesměju. „Nesměj se. Ty pořád pracuješ. A když ne, tak někam vozíš svoje sestry nebo svou mámu k doktorům a –“ Prohrábne si rukou tmavé kudrny a nechá je rozcuchané – což nejlíp ukazuje její rozčilení. Podle mého odhadu je to na stupnici jedna až deset sedmička. „Bylas z naší třídy ta nejlepší. Jsi matematický génius a dokážeš si zapamatovat úplně všechno. Dostalas tři nabídky stipendia, jedno do Boulderu, takže bychom byly na stejný škole. Ale ty ses rozhodla nikam nejít a teď trčíš tady a není jasný, kdy to skončí, a… víš co? Je to tvoje rozhodnutí a já si tě za to vážím, ale dovol si užívat si aspoň na chvilku. Dovol si udělat aspoň jednu věc, která tě bude bavit. Jednu jedinou, která tě bude těšit.“ Dívám se na její zarudlé tváře sekundu, dvě, tři a málem otevřu pusu, abych jí vysvětlila, že stipendia sice zaplatí školné, ale už ne hypotéku za dům nebo bruslařský tábor pro sestru nebo vitaminem C obohacené granule pro morče unesené další sestrou, že stipendium nezařídí, aby se ten pocit viny na dně vašeho žaludku trochu rozpustil. Málem. Ale v poslední minutě jen odvrátím pohled jinam, a tím jinam myslím naštěstí na svůj mobil. 12:24. Sakra. „Musím jít.“ „Cože? Mal, ty se zlobíš? Nechtěla jsem tě –“ „Ne.“ Ušklíbnu se na ni. „Jen mi už skončila přestávka.“ „Vždyť jsme sem sotva přišly.“ „Jo, no, Bob není zrovna fanoušek lidskosti, pokud jde 16
Sach_a_mat.indd 16
29.01.2024 17:02:12