9788024296265

SAM HOLLAND

ČÍSLO 20

Cislo 20.indd 1

23.01.2024 7:46:22

Prolog Ze všeho nejdřív si uvědomí studený beton pod bosými chodidly a hrubý prach mezi prsty. Je tma. Strašlivá tma.

Pohne hlavou. Všechno se točí. Zamrká. Před sebou rozezná obrysy, rohy, okraje stolu: matné tvary v přítmí.

Je vyvedený z míry. Hlava se mu točí. Snaží se pořádně nadechnout, ale má něco přes ústa. Je to lepkavé a dusí ho to. Natáhne se, aby si na to sáhl, tělo se zkroutí, ale ruce se nehnou. Nemůže s nimi pohybovat. Škubne jimi a dech se mu zrychlí.

S nohama je to stejné. Jsou pevně svázané. Sedí zpříma, takže je nejspíš na židli. Ale nohy mu mrznou, postrádá boty a ponožky.

Vzduch je vlhký, studená mlha se mu dostává pod košili a sráží se na kůži, až se celý třese zimou.

Jeho hlava pulzuje v rytmu zběsilého bušení srdce, buch, buch, buch. Jinak nic. Žádnou další bolest necítí.

Co se stalo? Jak se sem dostal? Mysli. Mysli. Nic si nevybavuje. Jen temnotu a paniku. Připadá si malátný. Zřejmě má málo kyslíku. Nutí se ke klidu, soustředí se na dýchání. Jak ho to učili.

Nádech na šest vteřin. Výdech na dalších šest. Vzduch přerývavě vyrazí nosem. Moc tlačíš na pilu. Nezabírá to. Zkusí to znova, zavře oči a pomalu odpočítává.

Bušení srdce se zpomalí, dech se srovná. Jestli to zvládne, jestli zůstane v klidu, bude v pohodě. Určitě.

Jenže pak to ucítí. Na ruce mu něco překáží, něco tam má.

Něco je v ní. Studený, tvrdý kov. Kroutí prsty a snaží se nepřemítat, co se s ním děje. Ale je tam pořád. Jedna v paži, vlastně po jedné v každé paži. Panebože. Ne. Ne.

Cislo 20.indd 5

23.01.2024 7:46:22

6

Sam Holland

A v nohou taky. I tam jsou. Ten pocit se nedá zapomenout. Cizí těleso mu proniká kůží a nachází žílu. Cítí, jak v něm narůstá známá panika. Klepe se. Potí se.

Hlavně neomdli, přikazuje si v duchu. Teď ne. A ne tady. Ne. Bůh suď, co se stane, když to uděláš.

Jenže hlava se mu motá a krev se z ní rychle odplavuje. To málo, co v místnosti rozeznával, se rozplývá.

Než ztratí vědomí, zaslechne kroky. Někdo stiskne kliku. A dveře se otevřou.

Cislo 20.indd 6

23.01.2024 7:46:22

ČÁST PRVNÍ Už mi chutí v palci cuká, něco nekalého ťuká.

William Shakespeare, Macbeth, 1606 (překlad E. A. Saudek)

Cislo 20.indd 7

23.01.2024 7:46:22

DEN PRVNÍ SOBOTA

Kapitola 1 Je dost pozdě, takže když vstoupí do dveří, v baru už je narváno.

Probojuje se tlačenicí, zaujme místo v zadní části lokálu a opře se o stěnu. Je tam hlučno, hlava na hlavě. Přesně jak to má rád.

Dokáže se chovat naprosto nenápadně. Nikdo mu nevěnuje pozornost – prostě splynul s pozadím podobně oblečených chlápků.

S lahví piva u rtů pozoruje cvrkot kolem sebe: muže chvástající se u pultu, opilce, kteří se halasně častují nadávkami, rozjíždějící se bujarou dámskou jízdu. To nejhorší, co společnost nabízí.

I jeho vlastní poklesky působí tváří v tvář takové zhýralosti naprosto banálně.

K záchodům vrávorá nějaká blondýna. Krátká sukýnka, snubní prsten – muž, co ji chlípně svléká pohledem, sotva bude její manžel.

Na druhé straně místnosti se vrtí a rozhlíží drogový dealer. Někdo ho osloví, on se hbitě rozhlédne kolem sebe a vzápětí proběhne rychlá transakce – prsty se mihnou a peníze zmizí v kapse výměnou za příjemný večer. Další zoufalec, co potřebuje zapomenout.

Všímá si drobných detailů. Přece se tím živí. Lokne si piva.

Potlačí touhu zasáhnout. Dnes večer to není jeho věc.

Pohledem přejíždí po místnosti. Pak se zarazí, něco upoutá jeho pozornost. Černobílá uniforma, před níž se dav rozestupuje. Policista si ho všimne, skloní hlavu a promluví do vysílačky na rameni.

Cislo 20.indd 9

23.01.2024 7:46:22

10

Sam Holland

Vyčkává, co bude dál. Přitom dopíjí pivo. Do lokálu vejde další muž. Urostlý chlapík, navlečený do obyčejných šatů, košile se mu napíná přes břicho. Uniformovaný policista mu ukáže rukou.

Povzdechne si a smíří se s osudem. Vypadalo to příliš krásně, než aby to mohla být pravda. Další večer v řiti.

Muž si mezi opilci proklestí cestu až k němu. Přímo vedle něj se zastaví. „Kolik jsi jich měl?“ zeptá se a ukáže na lahev. „Až moc málo,“ odpoví. „A co ty, seš tu na líbánkách?“ „Dneska ráno jsme přiletěli zpátky,“ zamračí se policista. „Měl jsem nechat mobil vypnutý. Takhle mě Marsh moh požádat, abych tě sehnal.“ „Tos nemoh zavolat, Jamie?“ „Tady není signál, sám to moc dobře víš, šéfe.“ Pomalu přikývne. Jasně že to ví. Je sobota večer a on nechtěl, aby ho někdo rušil. Má po šichtě, dnes slouží jiní detektivové. Na co potřebují zrovna jeho?

Ale svíravý pocit v břiše mu odpovídá jasně. Jde o něco vážného. O něco, co se vymyká běžné rutině. Odloží prázdnou lahev na stůl a vydá se za svým seržantem ven z baru. „Detektiv inspektor Adam Bishop,“ představí se policistovi, který střeží místo činu, a předvede mu průkaz. Pak ukáže na kolegu. „Detektiv seržant Jamie Hoxton.“ Jamie taky vytáhne průkaz a policista je mávnutím ruky pustí za zátaras. Noc je mrazivá: Adam si přitáhne kabát těsněji k tělu.

Oba muži se zastaví a zkoumavě se rozhlížejí kolem sebe. Po opuštěné pustině se bojovně prohání vichr. O kus dál vévodí pohledu most, oni stojí dole pod ním a před sebou vidí valící se temnou řeku. Jsou na černé skládce, chabě zajištěné železným řetězem a dřevěnými deskami, na ceduli v rohu se skví obrázek vlčáka s vyceněnými zuby. Ale ochranka nikde. Nic tu nefunguje.

Adam tuhle oblast dobře zná. Kdysi z toho radnice udělala parcely pro výstavbu, ale pak došly peníze a radní zjistili, že obnova města funguje, jen když do ní sypou prachy doopravdy bohatí

Cislo 20.indd 10

23.01.2024 7:46:22

Číslo 20

11

lidé. Jenže tady nikdo žít nechtěl. Výhled na vodu je depresivní.

Po hladině plujou jedině nákladní lodi s hnusně odfukujícími naftovými motory. Takže pozemky zůstaly prázdné. Lidi, co nechtějí platit za odvoz odpadků, vycítili příležitost a bezdomovci našli mezi hromadami odpadků útulek.

Někdo Adamovi a Jamiemu podá osobní ochranné prostředky a oni na sebe natáhnou bílé kombinézy, rukavice a respirátory. Vydají se k místu zalitému světlem, kde se to lidmi jen hemží. Podrážky bot se jim boří do bahna. Adam se nemusí na nic ptát. Ví, co tam najdou. Všechno nasvědčuje tomu, že půjde o mrtvé tělo.

Je obklopené odpadky. Vlevo od něj leží na boku stará lednička, vpravo flekatá a promáčená matrace. Všude kolem se válejí spousty dalších zahozených věcí – prázdné plechovky od barev, umělohmotné zbytky, staré vchodové dveře. Tělo leží na zádech, zbytky oblečení na něm sotva drží. Pohlaví není podle čeho určit, nezbylo nic, co by jim umožnilo zjistit totožnost téhle bývalé lidské bytosti.

Obličej má napůl pryč, visí z něj krvavé cáry masa, pod ním prosvítají bílé kosti. Temné oční jamky zírají do nebe. Mrtvola se rozpadá, je špinavá a rozmáčená. Oční bulvy zřejmě přišly na řadu první, k těm se lze snadno dostat. Trup je dokonale vykuchaný – Adam vidí střeva, žebra, další orgány. A mrtvola vypadá, jako by se hýbala. To si na hnijícím mase pochutnávají zástupy červů. „Zvířata se sem dostala dřív než my,“ poznamená Jamie. Adam zaslechne v odpadcích šustění. Pozvedne baterku a zírá na něj spousta párů žlutých očí.

Pokrčí rameny. Zatracené krysy. „Kdo k nám volal?“ chce vědět. „Jeden bezdomovec,“ odpoví Jamie a ukáže na nesourodý hlouček lidí postávajících o kus dál. „Povídal, že to děsně páchlo a oni se toho smradu chtěli zbavit.“ „To jsem rád, že mají tak hezky srovnaný priority,“ poznamená Adam otupěle. „A víme něco od patologa?“ „Pořád ještě na něj čekáme.“ Jako na znamení se za nimi ozvou chvatné kroky a vynoří se nějaký muž. Adam si v duchu povzdechne. To snad ne, beru kohokoliv, ale proč zrovna doktor Greg Ross?

Cislo 20.indd 11

23.01.2024 7:46:22

12

Sam Holland

Patolog je navlečený do ochranné kombinézy, včetně respirátoru, ale i tak Adam z jeho výrazu pozná, že Ross uvažuje velmi podobně. „Dotkl jste se těla, detektive Bishope?“ bafne na něj doktor a pohrdání kape z každého slova. „Ovšemže ne,“ odsekne Adam. Není to jeho první případ ani první mrtvola. „Kdy budeme něco vědět?“ zajímá se.

Patolog odpoví rychle a úsečně. „Až budu hotov.“ Adam polkne jedovatou odpověď a mávne na Jamieho. Společně se vydají pryč, na obhlídku pozemku.

Jamie se rozhlédne po smetišti. „Bez hlídačů, bez bezpečnostních kamer,“ povzdechne si. „Víme to jistě?“ poznamená Adam a ukáže na kameru, malou černou krabičku visící kousek od místa, kde Jamie zaparkoval auto. „Jdi to zkontrolovat.“ Jamie přikývne a odkráčí. Adamovu pozornost upoutá člověk, který si k nim razí cestu. Mladá žena. Na rozdíl od zbytku týmu kráčí energicky a její odhodlání je v příkrém rozporu se strašidelným okolím. Zvědavě se k ní vydá, podleze zátaras, shodí kapuci a respirátor a stáhne si rukavice.

Blíží se k dívce, ta se nedočkavě usmívá a tváře jí hoří. Ještě nikdy se s ní nesetkal. „Detektiv Ellie Quinnová,“ představí se dívka, sotva se před ní Adam zastaví. Obřadně před sebe natáhne ruku a Adam ji užasle stiskne. Dívka má vlhkou dlaň. „Co tady děláte, detektive Ellie Quinnová?“ „Jsem nově přidělená na oddělení závažné trestné činnosti,“ vysvětluje mladá žena. „Měla jsem nastoupit až v pondělí, ale zaslechla jsem, že se něco děje. Tak mě napadlo, že bych mohla být užitečná.“ Adam si matně vybaví poznámku starou kolik týdnů: Jamie se tehdy zmínil, že jim do týmu přibude nová posila. „Kde jste dělala předtím?“ zajímá se. „Na podvodech, šéfe. Ale chtěla jsem zkusit něco o trochu víc… vzrušujícího.“

Cislo 20.indd 12

23.01.2024 7:46:22

Číslo 20

13

„To jste na správné adrese,“ usměje se na ni Adam. Je drobná, má blonďaté vlasy s mírně jahodovým odstínem, bledou pleť a nos posetý pihami. Díky velikým laním očím vypadá jako postavička z disneyovky.

Jestli se sem někdo ani trochu nehodí, tak právě ona. Tady, uprostřed noci, jí vítr čechrá vlasy a barví tváře do růžova jako dítěti. Nevinná srnka nedotčená záhrobními strašáky nedávno zesnulých.

Adam za sebou zaslechne pohyb a ohlédne se ke skupince bezdomovců. Postupně se začínají rozcházet, ale jeden stojí na místě.

Nechce si nechat ujít příležitost zahrát roli svědka. „Hlaste se detektivu Hoxtonovi,“ poučí Adam Quinnovou a ukáže směrem k parkovišti, kde se Jamie zrovna činí. „Ukáže vám co a jak. A teď mě prosím omluvte.“ „Ano, jistě,“ přikyvuje dívka chvatně a Adam přesune pozornost na kolemstojící.

Když bezdomovec vidí, že se k němu Adam blíží, zaváhá. Adam kráčí pomalu a vyhýbá se očnímu kontaktu. Muž je plachý jako vystrašený pes, na sobě má dlouhý špinavý kabát, potrhaná bagančata a černého kulicha staženého do očí. Adam vyloví cigarety, jednu si strčí do úst a krabičku muži podá.

Bezdomovec si umouněnými prsty vezme cigaretu, ale pořád je napůl obrácený k odchodu. Adam si zapálí a podá mu zapalovač.

Když si ho bezdomovec bere, je od něj Adam na délku natažené paže. „To vy jste nám volal?“ zeptá se Adam. Dlouze vdechne kouř a vzápětí ho vyfoukne do studeného nočního vzduchu. „Jo.“ Muž stojící bokem k Adamovi se zadívá pod most na tábořiště bezdomovců složené z kartonových krabic a promáčených stanů. Své útočiště. Vrátí zapalovač a hladově potáhne z cigarety. „Adam,“ představí se detektiv a napřáhne ruku, aby ji mužovi podal.

Ten se chvíli dívá podezřívavě, pak sevře cigaretu mezi rty a nabízenou ruku stiskne. Vzápětí honem o dva kroky ustoupí.

Cislo 20.indd 13

23.01.2024 7:46:22

14

Sam Holland

„Harry,“ poznamená. „Kdy jste si toho všimli?“ zeptá se Adam. „Teprve před pár hodinami. Povídal to Jim.“ Muž kývne směrem ke skupince schovávající se pod mostem. „Nechci ho dostat do nějakýho maléru,“ dodá. „Nepadá v úvahu,“ ujistí ho Adam, ale v duchu si jména vrývá do paměti. „Zahlédli jste tu někoho? Neviděli jste, že by se tady někdo poflakoval?“ „Kdepak,“ odfrkne muž a ještě trochu se od Adama odtáhne. „Žádný náklaďáky? Auta vysypávající odpadky?“ „Sem tam.“ Odmlčí se a Adamovi je jasné, že si muž něco nechává pro sebe. „Prosím,“ pobídne bezdomovce. „Nám může pomoct cokoliv.“ Harry znova potáhne z cigarety, načež se urputně rozkašle, až mu to škube celým tělem. Když záchvat přejde, upře na Adama zatrpklý pohled. „Von je…,“ začne. Sklopí pohled a šoupe bagančaty zabořenými do bahna. „Je mrtvej? Nebo jsme měli… doktora…“ „Kdepak, kamaráde. Ten je tuhej, jak se patří.“ „Ale…“ Harry ukáže na skládku. „Doktor…“ „Je mi líto. Pro něj už nemůže žádnej doktor udělat vůbec nic.“ Bezdomovec potřese hlavou a upře pohled do země. „Ne. Nic jsem neviděl,“ uzavře debatu.

Adam přijme porážku. I kdyby se od Harryho dověděl něco užitečného, bezdomovec je stejně bezcenný svědek. Každý obhájce mu jeho svědectví rozstřílí během několika vteřin.

Muž ukáže na cigaretu, která mezitím dohořela až k filtru. „Moh bych dostat ještě jednu?“ zajímá se.

Adam vyloví krabičku a podá mu ji i se zapalovačem. „Tumáte,“ pobídne Harryho a začne si šacovat kapsy. Vytáhne hotovost, kterou má zrovna u sebe – pár bankovek a mincí –, a muži ji podá. „Na přilepšenou,“ poznamená.

Muž shrábne peníze, chvatně odkráčí a nervózně se přitom ohlíží přes rameno. Adam stačí cigaretu dokouřit, než k němu dojde Jamie.

Cislo 20.indd 14

23.01.2024 7:46:22

Číslo 20

15

„Viděl něco?“ zeptá se, sotva se zastaví vedle šéfa. „Nic. Překvapuje mě, že k nám vůbec zavolali. Co jsi udělal s tou naší novou posilou?“ „Ellie Quinnovou? Poslal jsem ji, aby to s pochůzkáři vzali dům od domu.“ Jamie zabloudí pohledem zpátky k místu činu. „Na tohle se nemusí dívat,“ dodá. „Navíc hned první den.“ Adam mlčky souhlasí. Má rád, když se v týmu objeví nová krev.

Nováčci jsou stejní jako Ellie, dychtiví a zoufale toužící něčeho dosáhnout. Jenže ona vypadá tak nevinně. V duchu jí dal tři měsíce, než požádá o přeložení. Maximálně šest.

Adam se zadívá stejným směrem jako Jamie, k mrtvému tělu.

Odpadky vytvářejí po zemi změť tvarů. I na tu vzdálenost Adam okamžitě pocítí zhnusení.

Ne, dneska dají Ellie Quinnové pokoj. „Narazil jsi na něco s tou kamerou?“ zeptá se. „Nefunguje,“ odpoví Jamie, „a navíc není moc dobrá, stačilo na ni kouknout a bylo mi to jasný. Tohle je dokonalé odkladiště. Žádní spolehliví svědci, žádné domy, z nichž by sem bylo vidět. Snadný přístup.“ Adam přikývne a rozhlédne se po pustině. Světla reflektorů se odrážejí od rozbitého skla a nasvěcují spoušť v blátě. Technici zajišťují stopy několika málo rozeznatelných otisků pneumatik nákladních vozů. Fotografie už mají hotové. Adam se otočí na Jamieho. „Jaký jsi vlastně měl líbánky?“ zeptá se. „Nádherný. Kalifornské slunce, bílé písčité pláže, modré nebe.“ Jamie se odmlčí a ohlédne se po doktoru Rossovi, stojícímu nad mrtvolou. „Bylo to trochu jiný než dnešní noc,“ dodá.

Doktor Ross se otočí a rychle na ně mávne zvednutou dlouhou paží. Vydají se k němu. „Muž mezi třiceti a čtyřiceti,“ jde patolog rovnou k věci. „Možná. Je mrtvý jen pár dnů, ale víc budu vědět, až mi ho dovezou na pitevnu a já se podívám, jak jsme na tom s entomologií. Měkké tkáně významně poškodil masožravý hmyz, vyřádil se hlavně na obličeji a v břiše.“ „Násilná smrt?“ zajímá se Jamie.

Cislo 20.indd 15

23.01.2024 7:46:22

16

Sam Holland

„Sám se sem nedostal, detektive Hoxtone,“ ušklíbne se Ross. „Zítra provedu posmrtné ohledání. Koukejte, ať jste v deset na místě.“ A bez dalšího slova odkráčí pryč. „Stručné, ale milé,“ zamumlá Jamie. Adam se zhluboka nadechne.

Než tělo odvezou, vyšetřovatelé se kolem něj ještě jednou nahrnou a fotografují celou scénu. Je to dost odporné místo posledního odpočinku: krys a lišek kolem nepočítaně, před živly nebyl mrtvý taky nijak chráněn. „Ani se nepokusil ho pohřbít,“ poznamená Adam. „Třeba si vrah myslel, že ho tady sežerou a roztrhají, než někdo tělo najde,“ nadhodí Jamie. „Nebo mu to bylo putna.“ Pak ho ale něco upoutá. Původně tomu nevěnoval pozornost, jenže teď, v zášlezích blesků na fotoaparátech a ve světle reflektorů, to v chaosu panujícím všude kolem vyniklo. Na boční stěnu vyhozené ledničky někdo zeleným sprejem nastříkal tři symboly: XII. Adam na nápis mžourá přimhouřenýma očima. Jako by to sem vůbec nepatřilo: dokonale rovné čáry na chladničce povalené na bok. Přímo nad hlavou oběti. Znamení. „Co si o tom myslíš?“ zeptá se Jamieho.

Ale na odpověď nečeká. Vykročí, svítí kolem sebe baterkou a prozkoumává skládku. Slyší pobíhání krys a chrastění odpadků.

Jamie postupuje za ním a pohledem pročesává nepořádek, který je obklopuje. „Tamhle,“ ozve se náhle. „Vrať se sem.“ Adam namíří baterku směrem, kam Jamie ukazuje. Kužel světla dopadne na další tři písmena.

Pomalu sklopí baterku a posvítí si na odpadky válející se všude kolem. Jde o suť z nějaké stavby. Dřevěné palety, cihly, kusy betonu. Ale číslice jsou pořád stejné. Nastříkané zeleným sprejem. XIV. „A do prdele,“ zamumlá vedle Adama Jamie. „Snad si nemyslíš, že tu bude…“

Cislo 20.indd 16

23.01.2024 7:46:22

Číslo 20

17

Adam se obrátí k místu, kde se to kolem mrtvoly jen hemží kriminalisty, uniformovanými policisty a techniky. Všichni si hledí své práce. „Tak pozor!“ zvolá. Hlavy se otočí. Dokud nezíská pozornost všech přítomných, mává Adam rukama. „Pozor!“ Skládka ztichne, všechny pohledy se upírají k němu. „Tady,“ ukáže na sprejem nastříkané číslo. „Zajistěte tenhle prostor. Začněte tady hrabat. A všichni ostatní to prohledají okolo. Prozkoumejte všechny odpadky. Hledáme další podobná písmena.“ Nikdo se ani nehne, všichni na něj zírají. „Do toho!“ křikne a lidé se proberou. Adam se obrátí k Jamie­ mu. Oči nad respirátorem mu jen žhnou. „Číslo čtrnáct,“ prohlásí. Pak ukáže na ležící mrtvolu. „A tam­ hle číslo dvanáct.“ „Snad si nemyslíš –“ začne znova Jamie. „Jo, myslím, krucifix,“ odpoví Adam. „Bude jich tady víc.“

Cislo 20.indd 17

23.01.2024 7:46:22

Kapitola 2 Nacházejí další mrtvolu. Tělo zcela pohřbené pod cihlami a sutí, kde se k němu krysy nemohly dostat. Zabalené do deky. Bleděmodrá kostka. Sotva mrtvolu očistí, šéfka techniků přivolá Adama a pomalu odhrne cíp deky. Objeví se ženský obličej. Dlouhé černé vlnité vlasy. Oči zavřené, rysy nepoškozené. „Trochu jiná káva ve srovnání s tím předcházejícím,“ poznamená klidně.

Adam už s Maggie Clarkeovou pracoval. Výkonná žena, chytrá, naprosto věcná. V jiném životě by předsedala rodičovskému sdružení ve škole či plánovala sbírkové akce a místní slavnosti, jenže ona velí svým ovečkám v jednotce techniků a místo o koláče a psí výstavy se stará o krevní vzorky. V jednání je hodně přímočará, ale pracuje rychle a přesně. Adam ji má rád. Čímž se liší od spousty jiných příslušníků sboru. „Téměř odpočívá v pokoji,“ poznamená Adam.

Maggie se rozhlédne po smetišti. „Když myslíš,“ utrousí. Nepatrně se pousměje, načež rázně odpochoduje, jelikož její pozornost mezitím přilákalo něco jiného.

Dorazí oddíl psovodů. Černobílí španělové pobíhají kolem v kruzích, očividně zmatení. „Nemůžou nic najít?“ zeptá se Jamie. „O to nejde,“ odpoví psovod a tváří se zasmušile. „Nevědí, kde mají začít.“ Najde se další tělo. Vlastně jen kosti rozházené kolem, oddělené končetiny. A nad nimi číslo XVI. Než narazí na čtvrtého, dostaví se na scénu Adamův šéf. Vrchní superintendant Marsh zůstane stát za zátarasem a dlouhým prstem si Adama přivolává.

Cislo 20.indd 18

23.01.2024 7:46:22

Číslo 20

19

„Je jich víc?“ zeptá se Marsh, sotva Adam podleze pásku. V ostrém světle reflektorů má Marsh ještě propadlejší tváře než obvykle a zsinalou pleť zbarvenou došeda. Adam si stáhne z hlavy kapuci služební kombinézy, odloží respirátor a přikývne. „A já si myslel, že už od toho máme pokoj,“ povzdechne si Marsh.

Adam se poplácá po kapse, pak si uvědomí, že cigarety dal bezdomovci, a zakleje. Rázem svého dobrého skutku lituje, jelikož noc bude podle všeho dlouhá. Vedle stojící Marsh vytáhne vlastní krabičku a Adamovi nabídne. „Dík,“ zamumlá Adam, zasune cigaretu mezi rty, a když Marsh škrtne zapalovačem, nakloní se k plamínku.

Oba muži chvíli postávají v naprosté tichosti, narušované jen praskáním hořícího tabáku a vydechováním kouře. „Takhle jsem si sobotní večer nepředstavoval,“ poznamená Adam.

Marsh odklepne popel z cigarety vedle sebe do bláta. „Bishope, když se chceš zašít a užít si, že nemáš službu, měl by sis najít nějaký lepší místo,“ poučí Adama. „Mizení beze stopy jste v kouzelnický škole zřejmě ještě nebrali. Jsi stejně předvídatelný jako my všichni. Proč vlastně chodíš zrovna tam?“ Marsh znova potáhne z cigarety. „Ženu svých snů nenajdeš v odporným pajzlu plným dvacítek,“ dodá. „O to nejde.“ „To je nakonec putna,“ odfrkne si Marsh. „Užij si to, Bishope.

Ať se ti dílo daří.“ Vrací se doktor Ross. Když jde kolem nich, kývne na Marshe, ale Adama si nevšímá. „Pořád si děláš kamarády všude, kam přijdeš, co?“ poznamená vrchní superintendant ironicky, sotva doktor projde, zašlápne nedopalek do bahna a vydá se za patologem.

Adam dokouří cigaretu až k filtru a přitom se za svým nadřízeným dívá. Vidí dva starší, od sebe téměř nerozlišitelné muže, jak přicházejí na místo činu, Ross tam jde už podruhé. Oba jsou štíhlí – i když Adam ví, že Marshovi postavu zajišťuje nedostatek jídla a nadbytek nikotinu s kofeinem, zatímco Ross je symbolem utužování fyzické zdatnosti, zdravého jídla a cvičení. V dálce Adam

Cislo 20.indd 19

23.01.2024 7:46:22