Úvod 6
Kapitola 1: Včela 8
Kapitola 2: Med 12
Kapitola 3: Pyl 70
Kapitola 4: Včelí mateří kašička 92
Kapitola 5: Propolis
Kapitola 6: Včelí jed
Kapitola 7: Včelí vosk
Závěr
Použitá literatura:
ÚVOD
Věda hledá léky k neutralizaci škod napáchaných civilizací. Věda sama nedává šťastný a správný směr života. Vztahy mezi lidmi si musíme upravit sami, především citem, kterého není nikdy dost, a láskou. O člověku nic nevíme a nic nám do života nepřinese, pokud ho nemilujeme. Tak je to i s přírodou: pokud ji nemilujete, nic vám nepřinese. Jedině v přírodě najdeme prostředky k prevenci a nápravě škod na těle i duši člověka. Léčebná síla přírody je všude kolem nás – poskytují nám ji řeky, louky, byliny, plody a zvířata. Vše má svá pravidla a biorytmus. I malá včelka to ví a vše přísně dodržuje, ale nevím, jestli někdy lidstvo dokáže dosáhnout vysoké úrovně organizovaného včelího společenství.
Pokud se podíváte na život včel, poznáte jejich láskyplnou organizovanou velkou rodinu, kde každá včelka má své hodnotné místo a přidělenou práci. Každá včelka je závislá na činnosti svých sester, bez kterých by nemohla žít. Nikdo zde neselhává, nekalkuluje, neulívá se, neintrikuje. I ty malé včelky vědí, že by to byla jejich zkáza. Jsou velmi pracovité a velmi svědomitě pečují o své potomky. V úle je vše organizované a každá včelka svojí pílí vytváří budoucí domov pro své potomky.
Můj dědeček měl na zahradě krásný včelín. Byl klasický vesnický včelař, který své včelstvo miloval. Dodnes mám schované jeho deníky, do kterých si zapisoval, jak se mu včelstvo v daném roku rozvíjí. Při stáčení medu nás vnoučata vždy zavolal a dal nám žvýkat plásty s medem. Uměl s láskou o včelách vyprávět. Okolo včelína vysadil šeříky a mnoho květin, „aby včelky měly co sbírat“, jak nám s úsměvem říkal. Kdo navštívil včelín, už nikdy nezapomene jeho vůni. Už samotný včelín je jak pohádkový dům, kde máte potřebu tišit hlas. Hučení včel je jako zvuk života.
Pro naši planetu je včela nesmírně důležitá. Svým chlupatým tělíčkem je schopna opylit i ten nejsložitější květ. Tím dává život celé Zemi.
Včelka je opravdu takový velký zázrak s malinkým tělem. Tím, jak organizovaně žije, jak vytváří život na planetě, a hlavně tím, co vše produkuje: med, mateří kašičku, propolis, vosk, včelí jed, pyl. Není na této zemi bytost, která by se jí vyrovnala.
Po tisíce let včelky krmí a léčí lidstvo, a proto by si zasloužily tu největší úctu a lásku.
KAPITOLA 1
VČELA
„Pokud včely zmizí z povrchu Země, člověku zbudou pouhé čtyři roky života.“ Tento výrok velkého Einsteina lze brát zcela vážně, protože podíl včel na opylování kvetoucích rostlin a na vytváření plodů je neoddiskutovatelný fakt. „Andělé zemědělství“, jak se jim od pradávna říkalo. Každý známe cenné produkty: med, včelí pyl, vosk, propolis, mateří kašičku a včelí jed. Tyto produkty jsou nepostradatelné jako potraviny, léky, přísady do kosmetiky od starověku až do současnosti.
Od té doby, co člověk poprvé nahlédl do dutiny stromu s rodinkou včel a ochutnal jejich sladké jídlo, nepřestal hledat med. A i když se mu postupem času podařilo umístit včely do úlů, nikdy nedokázal tyto malé zlaté andílky zkrotit. Nejen kvůli jejich bodnutí. Žijí podle svých neměnných, dosud nevyřešených zákonů v dokonalém a nenapodobitelném systému včelí rodiny. Člověk tedy bude i nadále „krást“ vše, co vytvořily pracovité včely medonosné. Včela je jeden z nejstarších tvorů na Zemi, starší než lidská rasa. Včelí elixír byl hoden bohů a králů, a tak mnoho panovníků chovalo včely, aby měli jejich produkty – zdroje potravy, krásy a bohatství – po ruce.
Vše začíná květy medonosných rostlin. Včely dělnice tráví až třetinu svého života sběrem nektaru a pylu. Pyl je zdrojem bílkovin a nektar je zdrojem sacharidů.
Včely mají za úkol tyto vzácné zdroje sbírat a každý den navštíví až 5 000 květin. Pijí sladký nektar z květů a ukládají ho do speciální přihrádky v žaludku, určené pouze ke sběru nektaru.
Vracejí se zpět do úlu, odevzdávají svůj náklad včelám uvnitř a znovu se vydávají hledat nové květy.
Včely průzkumnice vylétnou z úlu a hledají zdroj obživy – nektar, pyl, medovici, pryskyřici, vodu. Když se do úlu vrátí, ostatním včelám tanečkem sdělují, kde je zdroj obživy. Třepou zadní částí těla, tancují do kruhu nebo osmičky a ostatní včely jejich tanec napodobují a předávají si tak přesné informace.
Včely neúnavně sbírají nektar a přeměňují ho v med – jejich výkonnost je pozoruhodná. Za svůj život vyprodukuje jedna včela asi 1 lžičku medu.
Dobře vyvinuté včelstvo čítá 40 000 až 60 000 včel a na jednu sklenici medu (450 g) navštíví přes 1 000 včel více než 4 000 000 květů a urazí asi 180 000 km.
Nektar často prochází tělem několika včel, než se shromáždí v buňkách plástve. Včela stavbou voskových buněk předčí i architekty. I ten nejhorší architekt se od včely odlišuje tím, že dříve než začne stavět, má celou stavbu promyšlenou a do detailů zakreslenou. Včela své dokonalé plásty tvoří zcela ve tmě, a přesto se jí nikdo nevyrovná.
Předáváním nektaru z úst do úst rozkládají včely složité cukry na jednoduché – glukózu a fruktózu. Pomáhá jim enzym invertáza, který se v přírodě nachází pouze ve speciálním žaludku včel. Po shromáždění v buňce se nektar vysuší.
Včely mávají křídly, čímž vodu z nektaru odpařují. Při sběru z květu má nektar obsah vody mezi 70 a 80 % (v závislosti na různých rostlinách). Po jeho zpracování v úlu se voda v nektaru sníží pod 20 %. Nektar se promění v med. Dalším krokem je utěsnění voskem. Včely udělají na každé buňce voskovou čepici naplněnou hotovým medem a tak jej ukládají.
Uzavřené buňky jsou znamením pro včelaře, že med je připraven k stáčení. Prvním krokem je použití speciálního nože k otevření plástů a k odstranění voskových uzávěrů. Každý plást se pak odstředí, aby se med oddělil od buněk. Nakonec včelař med přefiltruje a nalije do sklenic.
Med a včelí produkty jsou známé pro své léčivé vlastnosti a přínosy pro lidský organismus již od starověku. Kromě magické sladkosti a přirozeného přívalu energie a síly, které z těchto „včelích pokladů“ získáváme, jsou kombinací vitaminů, minerálů, enzymů a antioxidantů, jež posilují imunitní systém. Včelí produkty se používají ke konzervaci plodin a masa a jako platidlo a po celá tisíciletí jsou nedílnou součástí naší existence.
Produkty včelařů
Po tisíciletí je nejoblíbenější med. Dalšími zajímavými produkty jsou mateří kašička, propolis, vosk, pyl, včelí jed a medovina. Tyto produkty jsou pro člověka a jeho zdraví velice prospěšné.
KAPITOLA 2
MED
Medu se říká „tekuté zlato“. Tento sladký elixír a všechny včelí produkty jsou pro naše zdraví nesmírně cenné a mohou nám prospívat.
Příznivý účinek včelích produktů je dobře prozkoumán a popsán v mnoha vědeckých pracích. V této knize řeknu více o tom, jak včelí produkty mohou pomoci našemu zdraví.
Med v historii
Lidstvo od nepaměti používá med k léčebným účelům. Ve starém Egyptě zaujímal med čestné místo mezi cennými výživovými produkty i mezi léčebnými prostředky. Na papyrusu přeloženém Georgem Ebersem je zmínka o tom, že med pomáhá při léčení ran, žaludečních, střevních, ledvinových, očních i jiných nemocí a může se použít jako mast, náplast, studený i horký obklad, jako výplachový odvar i jako pilulky. Na papyrusu jsou popsána i vnitřní onemocnění, jako je rakovina žaludku a žaludeční vředy. U rakoviny se doporučovalo použití nápojů nebo klystýrů, ve kterých byl právě med. U žaludečních vředů se používal i obklad s medem. Při obtížném močení se užívaly „močopudné pilulky chaa“, obsahující i med. Při otoku očí se užíval lék z medu a bylin. Med se používal i v chirurgii a při léčení ran.
Ve starobylé ájurvédě i v zákonech Manu je řečeno, že prodloužit život člověka na 500 let i více je možno pomocí elixírů, které obsahují med a mléko.
Pythagoras ve svých spisech o medicíně potvrdil, že med se vyznačuje různými léčebnými vlastnostmi. Pythagoras a pythagorovci se živili výhradně vegetariánskou stravou a medem.
Hippokrates, největší reformátor starověké medicíny, úspěšně používal včelí med při mnoha nemocech a sám jej také jedl. Tvrdil, že „med požívaný s jiným jídlem je chutnější a dává lepší barvu obličeji člověka“. Používal med jako posilovací prostředek při dýchacích onemocněních nebo při nemocech orgánů jater a ledvin. Tvrdil, že užitečná léčiva jsou jedině taková, která dokážou člověka vyživovat a že tyto produkty působí jako léky – a právě ve včelím medu se tyto vlastnosti slučují. Legenda hlásá, že na Hippokratově hrobě se usadil roj včel, které produkovaly zvláštní med, jenž léčí dětské nemoci.
Řecký učenec Dioskorides před 2 000 lety napsal, že med se může úspěšně používat při nemocech střev, může blahodárně působit na infikované rány nebo léčit postiženého při píštělových vředech.
Znamenitý lékař a filosof Claudius Galenus tvrdil, že med je prostředek s mnohostrannými léčivými vlastnostmi. Doporučoval med při léčení otrav a při nemocech ústní dutiny.
Léčivých vlastností medu využívali i lékaři ve Střední Asii . Mohamed hlásal, že vyléčení lze dosáhnout třemi způsoby: medem, obklady a opalováním.
V „Kánonu“ významného východního učence Avicenny (známého i pod jménem Ibn Síná) nalezneme desítky receptů, ve kterých je použit včelí med a vosk. Avicenna vykládal o „léčivé kašičce filozofů“, která obsahuje med a je užitečná při zahleněném organismu, posiluje srdce, dodává svěžest, usnadňuje zažívání, ulehčuje říhání, vzbuzuje chuť k jídlu, zlepšuje paměť a zbystřuje rozum. Věděl, že med má protizánětlivé vlastnosti. Na léčení ran doporučoval placičky „tapitma“, které se připravovaly z medu a pšeničné mouky bez vody. Placka se přikládala na ránu, a než se rána zahojila, každých dvanáct hodin se vyměňovala. Avicenna napsal, že med se používá také k léčení hlubokých a znečištěných ran.
Téměř před 3 000 lety Židé široce používali včelí med na léčení ran jak u lidí, tak i u domácích zvířat.
V gruzínských letopisech (11.–12. století) se můžeme dočíst, že gruzínští vojáci vždy brali s sebou do boje kožené váčky, ve kterých měli medovou hmotu – kumeli. Byla to jakási zásoba energie a síly. Kumeli smíchané s vodou nejen ukojilo hlad vojáka na celý den, ale také mu dalo sílu do boje. Kumeli se přikládalo i na rány.
Ve staré lékařské knize (ze 17. století) je krásně popsáno: „Med je šťáva z nebeské rosy, kterou sbírají včely za krásného počasí z libě vonících
květů, a od nich má velkou sílu a je užitečný v léčení mnoha nemocí.
Med na rány působí, i když již hnisají, zmírňuje únavu očí, léčí rozpukané rty, když je potíráme, nebo přikládáme náplasti, ovlivňuje diurézu, změkčuje břicho, pomáhá kašlajícím, léčí uštknutí hady i pokousání vzteklým psem uzdravuje, dobře působí na hluboké rány, plícím a všem vnitřním soustavám jest lékem.“ Tento úryvek ukazuje, jak se medu přičítaly mnohonásobné léčivé vlastnosti.
Jak poznat pravý med
V posledních letech se na evropský trh začal dostávat falešný med a tento trend neunikl ani České republice.
Hlavní metody falšování medu:
– jeho ředění glukózofruktózovým sirupem, – jeho předčasné vyjmutí z úlu.
Přidávání různých sirupů do medu zvětšuje jeho objem a tím snižuje výrobní cenu produktu. Včasné vyjmutí z úlu umožňuje včelařům produkovat více medu za kratší dobu.
Nezralý med má vyšší obsah vody a potřebuje dodatečné umělé sušení. V obou případech se kvalita konečného produktu sníží a spotřebitelé se dostanou k látce, která nesplňuje normy.
Doma je těžké s přesností prokázat, zda je med 100% pravý a čistý, nebo zda je smíchaný s jinými látkami. Jednak jsou padělky stále sofistikovanější, jednak se z hlediska vnějších znaků přibližují medu autentickému.
Nejlepším způsobem, jak kvalitu různých druhů medů prozkoumat, jsou laboratorní rozbory nebo je vhodné kupovat med od včelaře, kterého dobře známe a o němž víme, že prodává kvalitní med.
BIOMED
Aby med a včelí produkty mohly být certifikovány jako bio, nesmí obsahovat žádné stopy kontaminace. Biomed se vyrábí pouze v certifikovaných včelnicích, které splňují extrémně přísné požadavky.
Včelí produkty tedy musí odpovídat přesně stanoveným podmínkám a pravidlům. Jejich kvalita je určována, kontrolována a ověřována certifikovanými organizacemi, pouze pokud jsou splněny všechny požadavky.
Jaký je rozdíl mezi biomedem a medem „běžným“?
Jak jsme již uvedli, aby med mohl být certifikován jako bio, musí splňovat velmi přísná pravidla a požadavky:
– Umístění včelína musí být minimálně 3 km od zdrojů průmyslového zemědělství, průmyslových podniků a jiných zdrojů znečištění. Tím se zabrání tomu, aby se škodlivé pesticidy dostaly na květy rostlin, pyl a na nektar, který včely sbírají. Tím se zabrání vnikání škodlivých látek do úlu, medu a včelích produktů.
– Je zakázáno uměle přikrmovat včely náhražkami medu a certifikovanými potravinami, protože to může vést k nemocem, oslabení imunitního systému včel a nižší kvalitě medu.
– Vegetace, která je pro včely zdrojem nektaru, musí pocházet pouze z ekologických oblastí nebo rostlin divokého původu.
–
Úly a zařízení na výrobu medu by měly být vyrobeny z přírodních materiálů a měly by se používat pouze barvy na vodní bázi.
– V úlech by se měly používat pouze přírodní produkty, jako je např. vosk a propolis.
– Pro boj s chorobami, jako je varoáza a nemoci přenášené roztoči, jsou povoleny pouze roztoky kyselin, např. roztok kyseliny mravenčí a roztok kyseliny šťavelové. Ošetření chemickými látkami a syntetickými přípravky je zakázáno, protože jsou škodlivé i pro člověka.
– Vosk v úlech se nahrazuje pouze voskem organickým.
Jak poznáme, který med je v obchodě bio?
Různé druhy biomedu, dostupné na trhu, poznáte podle označení „certifikovaný“ a podle čísla získaného certifikátu.
Med třídíme:
Podle barvy, vůně a chuti je možné určit, o jaký druh medu jde. Rozlišujeme med světlý, střední a tmavý. Jsou známy i druhy medu úplně bezbarvé, světlé a průhledné jako voda.
Med se rozlišuje také podle vůně. Některé medy mají vůni mimořádně jemnou a příjemnou. Vyskytují se ale i medy s nepříjemným zápachem, například med tabákový.
Většina druhů medu má vynikající chuťové vlastnosti.
Květový – pochází z nektaru květů (z nektaru různých bylin, keřů a stromů) lišících se chutí a vůní. Pokud med pochází z jediného druhu rostliny, je to med jednodruhový (lipový, jetelový, mateřídouškový apod.). Jestliže med nepochází z konkrétního druhu, ale ze směsi více květů, je to med vícedruhový.
Medovicový – pochází z výměšků hmyzu parazitujících na rostlinách (dub, borovice, jedle apod.). Včely sbírají kapičky medovice a přinášejí je do úlu stejně jako nektar. Medovicový med je méně sladký a má tmavou barvu. Téměř nekrystalizuje a příjemně voní po pryskyřici.
Smíšený – pochází z nektarů a medovice z více než jednoho druhu květů a rostlin.
Podle ročního období rozlišujeme jarní čili první med (většinou na konci května), druhý neboli hlavní med (v červenci) a výjimečně pozdní med na konci léta.
Čím je med tmavší, tím výraznější má chuť. Různé druhy medu mají různé léčivé vlastnosti, které využívá alternativní medicína.
Všechny druhy medu jsou po vytočení včelařem tekuté, mají různou konzistenci, různou barvu, chuť, vůni, různý obsah cukrů a tím je podmíněna jejich krystalizační schopnost. Stejně jako existují různé druhy vína, rozlišujeme i různé druhy medu. Záleží na tom, odkud snůška pochází, na typu vegetace a také na tom, jaké bylo v daném území v daném roce počasí.
Krystalizace medu
Krystalizace medu závisí na poměru cukru, který se v něm nachází. Med krystalizuje rychleji, když se v něm množství glukózy (hroznového cukru)